Lucas 22

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Pwè̌ekhò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho dố ǔ è́ ná tè̤cuốtalwópwè̌ yěnuô, amò̤́nyěmò̤́thè̌ hyǎphû hò́.
1 A Festa dos Pães sem Fermento, também chamada de Páscoa, se aproximava.
2 Bwídukhu tahe ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe thè́isě kayǎ bè́mṳ alé̤ akhu-akhyě, a myápṳ̌ klyá tôbǒbǒ dố a ki me̤thyěhuôkyǎ Jesǔ.
2 Os principais sacerdotes e mestres da lei tramavam uma forma de matar Jesus, mas tinham medo da reação do povo.
3 Htuô̌rò Juda dố ǔ è́pó̤ lǔmwi̤ ná Iscariot yětôprè̤nuô, khǐnéricyá̤ khuklò́ hyǎnuô̌ dố lǔ thè́plòkǔ. È ma a otố̤kuô̌ dố Byacè Jesǔ a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ tôprè̤hò́.
3 Então Satanás entrou em Judas Iscariotes, um dos Doze,
4 Phúnuô akhu-akhyě, Juda cuốodônyǎ ná bwídukhu tahe ná kayǎ opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ tahe. Rò a cuốokúdônyǎ ní̤ èthǐ ná a ki isè̌tǎ̤kyǎ Jesǔ phútě pǎnuô ari-akyǎ.
4 e ele foi aos principais sacerdotes e aos capitães da guarda do templo para combinar a melhor maneira de lhes entregar Jesus.
5 Èthǐ thè́krṳ̂̌thè́lò̌ ò́lya̤sû Juda ná a ki dyé lǔ rû̌ pǎ.
5 Eles ficaram muito satisfeitos e lhe prometeram dinheiro.
6 Juda cṳ̌sû èthǐ. Htuô̌rò thyáphú ǔ ki thè́gně tǎ tôprè̤꤮ tǎmé̤ nuô, a cáhtya myápṳ̌ shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bè dố a ki isè̌tǎ̤kyǎní̤ Jesǔ.
6 Judas concordou e começou a procurar uma oportunidade de trair Jesus, para que o prendessem quando as multidões não estivessem por perto.
7 Mò̤́nyěmò̤́thè̌ bèhò́ dố pwè̌ekhò́mǔ sǒdǒ huô̌mûtapho hyǎtuố̤hò́ rò Judaphú tahe me̤thyě lahyǎ thímíphú dố kiekiǒ ná tè̤cuốtalwópwè̌ agně.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento, quando o cordeiro pascal era sacrificado.
8 Jesǔ nò̌ Petru ná Giovanni rò a mecuốní̤ èthǐ ngó̤, “Cuố taritaryǎ one lahyǎ pè̤ lé̤elé̤ǒ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé yěnuô ní꤮.”
8 Jesus mandou Pedro e João na frente e disse: “Vão e preparem a refeição da Páscoa, para que a comamos juntos”.
9 Èthǐ sudyǎ lǔ, “Nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌taritaryǎ tǒ pè̤ bítě tôphotě?”
9 “Onde o senhor quer que a preparemos?”, perguntaram.
10 Jesǔ hé èthǐ, “Ní̤dǎ lahyǎ, bí thǐ cuốnuô̌tuố̤hò́ dố vǐ̤kǔ akhè̌pǎnuô, thǐ ki myáhtyesû ná kayǎphè̌ hyǎdyá cò̤̌ka̤htyě ná thǒví tôprè̤ pǎ. Rò krwǒka̤ nuô̌kuô̌ cò́ lǔ dố a kanuô̌ ní̤dyé hitômě akǔnuô ní꤮.
10 Ele respondeu: “Logo que vocês entrarem em Jerusalém, um homem carregando uma vasilha de água virá ao seu encontro. Sigam-no. Na casa onde ele entrar,
11 Rò sudyǎ hibyacènuô, ‘Thárá sudyǎ nè̤, hidò́kǔ dố sǐpré̤ agně dố vǎ ná vǎ khǒpacè̤̌ tahe ki e tè̤cuốtalwópwè̌ agně yěnuôma a o tǒbítě?’ Sudyǎ lǔ phúnuô ní.
11 digam ao dono: ‘O Mestre pergunta: Onde fica o aposento no qual comerei a refeição da Páscoa com meus discípulos?’.
12 Htuô̌pǎrò a ki zṳ̌luô̌ thǐ hidò́kǔ khǎlé̤lyá̤ dố akhu nuôtôtó̤ dố a olốobǎ cò́ ná tǎ̤muô̌tǎ̤tè̤ dố pè̤ lo nuôtahe cò́ pǎ. Rò okyǎ lahyǎ bínuô rò taritaryǎ pé̤ lahyǎ pè̤ sèesèǒ bínuô ní꤮.”
12 Ele os levará a uma sala grande no andar superior, que já estará arrumada. Preparem ali a refeição”.
13 Èthǐ htecuố rò èthǐ cuốmyáhtye má̤lakǒ cò́ phú Jesǔ héone èthǐ nuô cò́. Rò èthǐ cuố taritaryǎní̤ lahyǎ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesǎsè̌ mò̤́hé agně bínuô.
13 Eles foram e encontraram tudo como Jesus tinha dito, e ali prepararam a refeição da Páscoa.
14 Bí shuốkhè̌ hyǎtuố̤hò́ dố tǒbè eǒ hò́ tè̤cuốtalwópwè̌ akhè̌nuô, Byacè Jesǔ ná prè̤dônyǎphú tahe cuố onyǎo tava̤ ró̤lò̌ lǔ dố lé̤edǐrè̤́ akhǎshyé.
14 Quando chegou a hora, Jesus e seus apóstolos tomaram lugar à mesa.
15 Rò a hé èthǐ, “Bí vǎ khyábè tyahí tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ híto akhè̌nuô, vǎ thè́zṳ̂́ etố̤ǒtố̤kuô̌ nyacò́ tè̤cuốtalwópwè̌ yětôphuốnuô ná thǐ kanó̤꤮ to.
15 Jesus disse: “Estava ansioso para comer a refeição da Páscoa com vocês antes do meu sofrimento.
16 Me̤těhérò, vǎ hé thǐ, Cò́marya ki hyǎihtaka̤ plû́htuô̌lò̌ hí akayǎ to rò a hyǎ htwǒkhwí rò pốní̤hí èthǐ tonuô, vǎ enò́kuô̌ pǎ tè̤cuốtalwópwè̌ sèesèǒ yěnuô ná thǐ to hò́.”
16 Pois eu lhes digo agora que não voltarei a comê-la até que ela se cumpra no reino de Deus”.
17 Jesǔ phyéhtya bě rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya htuô̌rò a hé, “Phyémò̌ běyě rò zṳ́tǎ̤ǒ pé̤ lǔ.
17 Então tomou um cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois, disse: “Tomem isto e partilhem entre vocês.
18 Me̤těhérò vǎ hé thǐ, cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ tuố̤dố Cò́marya ki hyǎ pốhtyěpốké̤ pǎ tôphuốnuô, vǎ ǒnò́ kuô̌pǎ thòbǐthèhtyě yě tohò́.”
18 Pois não beberei vinho outra vez até que venha o reino de Deus”.
19 Htuô̌rò Jesǔ phyé khò́mǔ rò a hébwíhétaryěhtya Cò́marya. Htuô̌rò a ibikyě khò́mǔ rò a dyétǎ̤ ná èthǐ. Rò a hé èthǐ, “Yěma vǎ né̤klò̤́ dố vǎ dyélya̤kyǎ dố thǐgně nuôhò́. E lahyǎ yě dố tè̤thè́né̤htya vǎ akǔ ní꤮.”
19 Tomou o pão e agradeceu a Deus. Depois, partiu-o e o deu aos discípulos, dizendo: “Este é o meu corpo, entregue por vocês. Façam isto em memória de mim”.
20 Bí a ehtuô̌hò́ mò̤́hésèe akhè̌nuô, a phyéhtyake běyě rò a me̤ thyákuô̌dû phú a me̤ khò́mǔnuô rò a hé, “Yěma vǎthwi dố a me̤klò̤me̤ma tè̤ò́lya̤ athè̌ rò a htwítǎ̤ dố thǐgně yěnuô hò́.
20 Depois da ceia, Jesus tomou o cálice de vinho e disse: “Este é o cálice da nova aliança, confirmada com o meu sangue, que é derramado como sacrifício por vocês.
21 Manárò myá lahyǎ! Kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ yětôprè̤nuô, a otố̤kuô̌ ná vǎ bí lé̤edǐrè̤́ khǎshyé yěnuô prè́.
21 “Mas aqui, partilhando da mesa conosco, está o homem que vai me trair.
22 Prè̤lu aphúkhǔ má̤dû vǎyě a ki thyě phú Cò́marya a tè̤taze-one nuôpǎ tadû́rò kayǎ dố a ki isè̌tǎ̤kyǎ vǎ yětôprè̤nuô, a ki khyábè nyacò́ tè̤cyě̤cṳ̂ pǎ!”
22 Pois foi determinado que o Filho do Homem deve morrer. Mas que aflição espera aquele que o trair!”
23 Rò èthǐ sudyǎ ní̤dyé lǔ tôprè̤ ná tôprè̤ rò a hé lahyǎ, bítě tôprè̤ ki isè̌tǎ̤kyǎ è pǎ ha?
23 Os discípulos perguntavam uns aos outros qual deles faria uma coisa dessas.
24 A khǒpacè̤̌ tahe krékryá̤ ní̤dyélǔ, dố pè̤klè̌ yěnuôma ǔpě ki htwǒdulố ǔ pǎ ha? Phúnuô,
24 Depois, começaram a discutir entre si qual deles era o mais importante.
25 rò Jesǔ hé èthǐ, “Judaphú má̤to tahe a khwícò́phya thǐ tahenuô, a nò̌e ní̤dyé lahyǎ a taryěshyosò̌ yěnuô dố htyěphúké̤phú tahe akhu rò prè̤pốtarítè̤ tahenuô, a thè́zṳ̂́ dố ǔ ki è́ èthǐ, ‘Prè̤ me̤bwíme̤taryě htyěphúké̤phú’ tahe phúnuô.
25 Jesus lhes disse: “Neste mundo, os reis e os grandes homens exercem poder sobre o povo e, no entanto, são chamados de seus benfeitores.
26 Manárò thǐ yětahema thǐ bème̤ ní̤ kuô̌ǔ phúnuôto. Kayǎ dố a htwǒdulố ǔ dố thǐklè̌ tôprè̤prè̤nuô, a tǒbè htwǒ phú kayǎ dố a patílố tôprè̤nuô, htuô̌rò kayǎ dố a htwǒ khuklò́ tôprè̤prè̤nuô, a tǒbè htwǒ phú lulé tôprè̤nuô.
26 Entre vocês, porém, será diferente. Que o maior entre vocês ocupe a posição inferior, e o líder seja o servo.
27 Kayǎ hekhuphú tahe tane̤ ná kayǎ onyǎo esèe dố dǐrè̤́ khǎshyé nuôma a htwǒ dulốǔ hò́, rò prè̤me̤tè̤phú dố a buôe kayǎ dố a onyǎ esè nuôtahe ma a htwǒ kayǎ dố a patílốǔ hò́ a tane̤ lahyǎ phúnuô. Manárò, vǎrò vǎ o dố thǐklè̌ phú lulé dố a buôebuôǒ ǔ tôprè̤ nuôprè́.
27 Quem é mais importante, o que está à mesa ou o que serve? Não é aquele que está à mesa? Mas não aqui! Pois eu estou entre vocês como quem serve.
28 Bí vǎ khyábè tè̤pyá̤tè̤sè̌ akhè̌nuô, thǐ okuô̌hò́ ná vǎ pwǒ̤꤮ tôphuố hò́.
28 “Vocês permaneceram comigo durante meu tempo de provação.
29 Phú vǎphè̌ nò̌pố vǎ nuô, vǎ nò̌pố kuô̌ thǐ pǎ.
29 E, assim como meu Pai me concedeu um reino, eu agora lhes concedo o direito de
30 Me̤těhérò thyáphú thǐ ki eǒ tố̤kuô̌ ná vǎ dố vǎ dǐrè̤́ khǎshyé dố vǎhtyěvǎké̤kǔ pǎ, htuô̌to thyáphú thǐ ki onyǎo tố̤nò́ kuô̌dû ná vǎ dố khuklyáhtè̌ htyalô̌ akhu pǎ rò thǐ ki cirya ní̤dû Israelphú shyényě̤muố̤ yěnuô pǎ.
30 comer e beber à minha mesa, em meu reino. Vocês se sentarão em tronos e julgarão as doze tribos de Israel”.
31 “Simonè, Simonè, ní̤dǎ! Khǐnéricyá̤ khuklò́ cuốkwǐtadû ní̤ hò́ Cò́marya ná a ki plwǒhò́ khǐnéricyá̤ khuklò́ ki me̤myá lò̌ thǐ pwǒ̤prè̤ hò́. Rò a ki me̤myá thǐ phú prè̤me̤-elyá̤phú talè́ sè́ ní̤dyé abuố nuô pǎ.
31 Então o Senhor disse: “Simão, Simão, Satanás pediu para peneirar cada um de vocês como trigo.
32 Manárò, Simonè, thyáphú nè̤ tè̤zṳ̂́tè̤nyá̤ ki pyékyǎ tǎmé̤ nuô, vǎ kwǐcò́bè̌ pé̤ dố nè̤gně. Htuô̌rò bí nè̤ thè́né̤lya̤ ka̤khyě khyěthyá hò́ nè̤né̤ pǎnuô, nè̤ tǒbè dyéhè̌dyérení̤ nè̤ puố̤vyá̤ tahe pǎ ní꤮.”
32 Contudo, supliquei em oração por você, Simão, para que sua fé não vacile. Portanto, quando tiver se arrependido e voltado para mim, fortaleça seus irmãos”.
33 Simonè Petru hésû lǔ, “Byacè, vǎ tǒbè cuố tố̤kuô̌ ná nè̤ dố ǔ lé̤dò́tǎ̤ kayǎ a htò̌kǔnuô cò́ bèbè, má̤torò vǎ tǒbè thyě tố̤kuô̌ cò́ ná nè̤ bèbè, vǎ otaritaryǎ one hò́ vǎné̤ hò́.”
33 Pedro disse: “Senhor, estou pronto a ir para a prisão, e até a morrer ao seu lado”.
34 Rò Jesǔ hésû lǔ, “Petru, vǎ hé nè̤, yětôthè̌ pǎ, bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto akhè̌nuô, nè̤ htébíkyǎ vǎ thuô̌phuố pǎ.”
34 Jesus, porém, respondeu: “Pedro, vou lhe dizer uma coisa: hoje, antes que o galo cante, você negará três vezes que me conhece”.
35 Htuô̌rò Jesǔ sudyǎ a khǒpacè̤̌ tahe, “Dố aré̤khè̌ nuô, vǎ nò̌cuố thǐ rò vǎ hé thǐ, rû̌htò̌ bèbè, pyě̤hó bèbè, má̤torò khuphá bèbè phyécuốní̤ tǎ lahyǎ tǎmé̤ ní꤮, vǎ hé thǐ phúnuô. Bínuôkhè̌ thǐ lonò́ pǎ nyǎ tôcôcô è̌?”
35 Em seguida, Jesus lhes perguntou: “Quando eu os enviei para anunciar as boas-novas sem dinheiro, sem bolsa de viagem e sem sandálias extras, alguma coisa lhes faltou?”. “Não”, responderam eles.
36 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Manárò khǒnyá̤yě, ǔpě bèbè dố arû̌htò̌ má̤torò, apyě̤hó otahenuô tǒ phyécuốní̤ lahyǎ, rò kayǎ dố anè́ oto tahenuô tǒ isè̌kyǎ a ca̤klò̌du rò ipri̤cuốní̤ lahyǎ.
36 Então ele disse: “Agora, porém, peguem dinheiro e uma bolsa de viagem. E, se não tiverem uma espada, vendam sua capa e comprem uma.
37 Vǎ hé phúyě me̤těhénuôma lisǎsè̌ héone vǎrivǎkyǎ yěnuô, a bè lốhtyabǎhtya pǎ. Lisǎsè̌ hé, ‘Ǔ dyánuô̌ tố̤kuô̌ vǎ dố kayǎcyě̤ kayǎricyá̤ tahe aklè̌,’ vǎ hé thǐ yěnuô, a kíré̤ hyǎ lốhtyabǎhtya hò́.”
37 Pois é necessário que se cumpra esta profecia a meu respeito: ‘Ele foi contado entre os rebeldes’. Sim, tudo que os profetas escreveram a meu respeito se cumprirá”.
38 A khǒpacè̤̌ tahe hé, “Byacè, nè̤ myámò̌! Nè́ o bíyě nyě̤bè.”
38 Eles responderam: “Senhor, temos aqui duas espadas”. “É suficiente”, disse ele.
39 Jesǔ o dố vǐ̤kǔ rò htecuố dố Oliva sokhu phú alé̤klǒ cuố ní̤dyé nuô, rò a khǒpacè̤̌ tahe krwǒcuố tố̤kuô̌ ná lǔ.
39 Então, acompanhado de seus discípulos, Jesus foi, como de costume, ao monte das Oliveiras.
40 Bí a cuốtuố̤hò́ dố sokhu akhè̌, a hé èthǐ, “Thyáphú thǐ ki cuốnuô̌ tố̤kuô̌ tǎ dố tè̤ilo-ilyá akǔ tǎmé̤nuô, kwǐcò́bè̌ lahyǎ ní꤮.”
40 Ao chegar, disse: “Orem para que vocês não cedam à tentação”.
41 Htuô̌rò a htecuố taphǎye̤ ná èthǐ bá ǔ vǐcuốye̤ lò̤́ tômě nuô, rò a cuốdángṳ̂ kwǐcò́bè̌ bínuô.
41 Afastou-se a uma distância como de um arremesso de pedra, ajoelhou-se e orou:
42 A kwǐcò́bè̌ rò a hé, “Kố꤮ Phè̌ Cò́marya, nè̤ ki thè́plò tǒ hérò, phyé taphǎkyǎ pé̤ vǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ abělò̤́ yětôbè, manárò cṳ́꤮ dû vǎ thè́plò a tè̤thè́zṳ̂́ má̤to, cṳ́꤮ dû prè́ nè̤ thè́plò ní꤮.”
42 “Pai, se queres, afasta de mim este cálice. Contudo, que seja feita a tua vontade, e não a minha”.
43 Tanémò́khuphú tôprè̤ hyǎ oluô̌htya rò, a hyǎ dyéhè̌dyére lǔ.
43 Então apareceu um anjo do céu, que o fortalecia.
44 A thè́plòkṳ́ thè́plòkyǎ̤ hyǎshyo rò, a lé kwǐcò́bè̌ shyolố pó̤pó̤. Rò akṳ́thǎ htwítǎ̤ dố hekhu rò a thyá cò́ ná thwitǎ̤mè̌ nuô cò́.
44 Ele orou com ainda mais fervor, e sua angústia era tanta que seu suor caía na terra como gotas de sangue.
45 A kwǐcò́bè̌ htuô̌rò a ka̤khyětǒ khyěthyá dố a khǒpacè̤̌ tahe a o. A khǒpacè̤̌ tahe thè́plòkṳ́kyǎ̤ talwósû́lû̌ akhu-akhyě, Jesǔ ka̤myáhtye ná èthǐ omyění̤ sǒtapa̤ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
45 Por fim, ele se levantou, voltou aos discípulos e os encontrou dormindo, exaustos de tristeza.
46 Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ omyě sǒtapa̤ lò̌ lahyǎ phútě? Thyáphú thǐ ki cuố latǎ̤nuô̌ tǎ dố tè̤ilo-ilyá akǔ tǎmé̤ nuô ihtòkwǐcò́bè̌ lò̌ mò̌ lahyǎ.”
46 “Por que vocês dormem?”, perguntou ele. “Levantem-se e orem para que não cedam à tentação.”
47 Bí Byacè Jesǔ hébè pǎprè́ akhè̌nuô, kayǎ bè́mṳ tômṳ hyǎtuố̤. Juda dố a khǒpacè̤̌ shyéthè́nyě̤ aklè̌ yětôprè̤nuô, a thǔhyǎ èthǐ dố Jesǔ a o, htuô̌rò a hyǎtǒ Jesǔ rò a hyǎnuô̤mû́ lǔ.
47 Enquanto Jesus ainda falava, chegou uma multidão conduzida por Judas, um dos Doze. Ele se aproximou de Jesus e o cumprimentou com um beijo.
48 Manárò Jesǔ hé lǔ, “Juda꤮ yěma nè̤ isè̌tǎ̤kyǎ hò́ prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎ yěnuô ná nè̤ tè̤nuô̤mû́ yěnuô hò́ è̌?”
48 Jesus, porém, lhe disse: “Judas, com um beijo você trai o Filho do Homem?”.
49 A khǒpacè̤̌ dố a okuô̌ ná lǔ tahenuô, a thè́gněhò́ ná ǔ kíré̤ pṳ̂́ hò́ Jesǔ hò́ akhu-akhyě, èthǐ sudyǎ lǔ, “Byacè, pè̤ tǒbè pǎ̤sû ná pè̤ nè́yě è̌?”
49 Quando aqueles que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: “Senhor, devemos lutar? Trouxemos as espadas!”.
50 Rò dố èthǐ aklè̌ tôprè̤nuô, a pǎ̤tṳ̂̌kyǎ bwídukhulố a prè̤me̤tè̤phú tôprè̤ akhǎlè tôkhó.
50 E um deles feriu o servo do sumo sacerdote, cortando-lhe a orelha direita.
51 Manárò Jesǔ hé èthǐ, “Okuố lahyǎ, me̤pǎ tǎmé̤ hò́” htuô̌rò Jesǔ byáícû̌ ka̤khyě pé̤ khyěthyá kayǎ yětôprè̤ a khǎlèkuố̤ rò a zari̤ pé̤ khyěthyá lǔ.
51 Mas Jesus disse: “Basta!”. E, tocando a orelha do homem, curou-o.
52 Htuô̌rò prè̤lǔtyǎ khuklò́ nuôtahe ná kayǎ opò̤́ tè̤lǔhǒdu khuklò́ nuôtahe ná Judaphú muố̤prû̌muố̤prè̤́ khuklò́khuklyǎ dố a hyǎpṳ̂́ lǔ yětahenuô, Jesǔ hé èthǐ, “Thǐ hyǎpṳ̂́ lahyǎ vǎ tôkuôrò thǐ hyǎ cò́ ná nè́ ná imṳ̂̌ thǐtahe cò́ rò vǎ ma kayǎ cyě̤ricyá̤ dố a cuốpṳ̂́phezè́plè́ e ǔtè̤ tôprè̤ nyǎ è̌?
52 Então Jesus se dirigiu aos principais sacerdotes, aos capitães da guarda do templo e aos líderes do povo que tinham vindo buscá-lo: “Por acaso sou um revolucionário perigoso para que venham me prender com espadas e pedaços de pau?
53 Vǎ okuô̌ ná thǐ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuô pwǒ̤꤮ tônyě cò́ rò thǐ pṳ̂́ vǎ toto, manárò bí khǐnéricyá̤ khuklò́ a taryěshyosò̌ pốtè̤ akhè̌yě, ashuốkhè̌ bèhò́ dố thǐ bè me̤nyǎ hò́ phúyě hò́.”
53 Por que não me prenderam no templo? Todos os dias eu estava ali, ensinando. Mas esta é a hora de vocês, o tempo em que reina o poder das trevas”.
54 Èthǐ pṳ̂́ Jesǔ rò è́cuốkyǎ lǔ dố bwídukhulố tôprè̤ ahikǔ, rò Petru krwǒcuố lǒ kuô̌ lǔ dốkhyě.
54 Então eles o prenderam e o levaram à casa do sumo sacerdote. Pedro o seguiu de longe.
55 Dố prè̤lǔtyǎdulố yětôprè̤ ahi vǐ̤klǎměkǔnuô, ǔ sû́kyǎ̤ o mi bínuô tôphè, rò Petru hyǎonyǎtǎ̤ tố̤kuô̌ ná kayǎ onyǎ iswími bínuô tahe.
55 Os guardas acenderam uma fogueira no meio do pátio e sentaram-se em volta, e Pedro sentou-se com eles.
56 Prè̤me̤tè̤ prè̤mòphú tôprè̤ myárè̤̌tǎ̤tǎ̤ Petru onyǎo bí miphèshyé nuôrò a hé lǔ, “Yětôprè̤ ma má̤hò́ a krwǒkuô̌ Jesǔ akhyě nuôtôprè̤ vǎ꤮!”
56 Uma criada o notou à luz da fogueira e começou a olhar fixamente para ele. Por fim, disse: “Este homem era um dos seguidores de Jesus!”.
57 Manárò Petru htésû lǔ, “Mòmuố̤! Vǎ thè́gněnò́ lǔ to.”
57 Mas Pedro negou, dizendo: “Mulher, eu nem o conheço!”.
58 Dốkhyě taplô̤phúnuô, prè̤khǔ dố aruôtôprè̤ myáhtyeke è rò a hé lǔ, “Nè̤ ma tômṳmṳ꤮ tuô̌ prè́ ná èthǐ kayǎ nuôtahe prè́ vǎ!”
58 Pouco depois, um homem olhou para ele e disse: “Você também é um deles!”. “Não sou!”, retrucou Pedro.
59 Htuô̌rò dốkhyě ashuốkhè̌ phûnyě̤hò́ tômû̌ akhè̌nuô, kayǎ dố aruôtôprè̤, hésò̌kadố cò́, “Kayǎ yětôprè̤ ma a otố̤kuô̌ ná Jesǔ nuôtôprè̤ hò́, vǎ héyě athû́ ná taki꤮ to, me̤těhérò è ma Galileaphú tôprè̤ prè́.”
59 Cerca de uma hora mais tarde, outro homem afirmou: “Com certeza esse aí também estava com ele, pois também é galileu!”.
60 Manárò Petru hésû lǔ, “Khǔphè̌꤮, nè̤ hékryá꤮ ǐtě nuô, vǎ thè́gně to!” Bí a hébè pǎprè́ phúyě akhè̌nuônuô ná shyěphè̌ i-uhtya.
60 Pedro, porém, respondeu: “Homem, eu não sei do que você está falando”. E, no mesmo instante, o galo cantou.
61 Byacè tarí myácuố tǒdè̌ lǔ akhè̌, a tane̤htya tuố̤bè Byacè Jesǔ héonekyǎ lǔ ngó̤, “Yětôthè̌ pǎ, bí shyěphè̌ i-uhtya tyahíto nuô, nè̤ htébíkyǎré̤ vǎ thuô̌phuố pǎ,” a hé lǔ phúnuô.
61 Então o Senhor se voltou e olhou para Pedro. E Pedro se lembrou das palavras dele: “Hoje, antes que o galo cante, você me negará três vezes”.
62 Phúnuôrò a htecuốkyǎ dố aklò̌ rò a cuố nguố̤thyěnguố̤o cò́.
62 E Pedro saiu dali, chorando amargamente.
63 Kayǎ dố a opò̤́myá Jesǔ tahenuô, a hézò́hélě lǔ rò amṳ̂̌apò̤ lò̌ lǔ.
63 Os guardas encarregados de Jesus começaram a zombar dele e a bater nele.
64 Èthǐ cò̌bí Jesǔ mèthè rò sudyǎ lǔ, “Maǔpě mṳ̂̌ nè̤ pě? Pro̤ myámyá!”
64 Vendaram seus olhos e diziam: “Profetize para nós! Quem foi que lhe bateu desta vez?”.
65 Htuô̌rò èthǐ pacyé̤ishyé hémǔmyá̤ricyá̤ lǔ ná ngó̤ dố aruôtahe nuô a o è́lǎpǎ.
65 E o insultavam de muitas outras maneiras.
66 Bí mò̤́lǐbǔhò́ akhè̌nuô, kayǎ htwǒ Judaphú aplò́amṳ a khuklò́khuklyǎ tahe, ná bwídukhu, ná prè̤ithyó tè̤thyótè̤thya athárá tahe hyǎ oplò́lò̌ lǔ tôphotuô̌, rò èthǐ è́hyǎ Jesǔ dố kayǎ htwǒdu tahe anyěhyǎ.
66 Ao amanhecer, todos os líderes do povo se reuniram, incluindo os principais sacerdotes e os mestres da lei. Jesus foi conduzido à presença desse conselho,
67 Rò èthǐ hé, “Héso pé̤myá pè̤, nè̤ ma Krístu dố Cò́marya nwóhtya è dố a ki me̤lwóhteka̤ prè̤lukayǎ nuôtôprè̤ hò́ è̌?”
67 e eles perguntaram: “Diga-nos, você é o Cristo?”. Jesus respondeu: “Se eu lhes disser, de modo algum acreditarão em mim.
68 Vǎ ki sudyǎ thǐ꤮ ma thǐ hésû ná vǎ toto.
68 E, se eu lhes fizer uma pergunta, não responderão.
69 Manárò cáhtya khǒnyá̤yě tǎ̤plehyǎ pǎnuô, prè̤lukayǎ aphúkhǔ má̤hò́ vǎyě ǔ ki dyéonyǎo è dố tè̤taryědu taryěhtǔ a Cò́marya takhu cò́htwó nuôtôkyě pǎ.”
69 Mas, de agora em diante, o Filho do Homem se sentará à direita do Deus Poderoso”.
70 Èthǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hé, “Ki héphúnuô rò nè̤ ma Cò́marya aphúkhǔ tôprè̤ hò́ nuô̌?”
70 Todos gritaram: “Então você afirma que é o Filho de Deus?”. E ele respondeu: “Vocês dizem que eu sou”.
71 Rò èthǐ hé lahyǎ, “Pè̤ cuố lo pǎ prè̤khyáthè́ phútě? A hé pé̤ pè̤ yěnuô, pè̤ ní̤huô̌ lò̌dûhò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ hò́.”
71 “Que necessidade temos de outras testemunhas?”, disseram eles. “Nós mesmos o ouvimos de sua boca!”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.