Lucas 13
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Bínuôkhè̌ kayǎ tahe hyǎ hésoluô̌ Jesǔ ná bí Galileaphú tahe lǔtyǎhtya akhè̌nuô, Roma Khwí Pilato aklyěphú tahe me̤thyě èthǐ.
1 Naquela mesma ocasião algumas pessoas chegaram e começaram a comentar com Jesus como Pilatos havia mandado matar vários galileus, no momento em que eles ofereciam sacrifícios a Deus.
2 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Ǔ me̤thyě Galileaphú tahe phúyě rò thǐ tane̤ ná èthǐ ma a tè̤thû́tè̤ora tahe mǔmyá̤ricyá̤klò̌ ná lò̌ Galileaphú dố aruôtahe phúnuô è̌?
2 Então Jesus disse:
3 Vǎ hé thǐ, èthǐ mǔmyá̤ricyá̤klò̌ ná thǐ má̤to. Thǐ bèbè, thǐ ki za̤ ní̤dûkuô̌ lahyǎ thǐné̤ to hénuôma, thǐ ki thyě kuô̌ lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ pǎ.
3 De modo nenhum! Eu afirmo a vocês que, se não se arrependerem dos seus pecados, todos vocês vão morrer como eles morreram.
4 Bí Siloa hihtyalô̌ nuôtômě latǎ̤prò̤ thyě kayǎ shyélwǐ̤thyó akhè̌nuô, thǐ tane̤ ná èthǐ ma a tè̤thû́tè̤ora o è́klò̌ ná lò̌꤮ kayǎ aruô dố a o lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe è̌?
4 E lembrem daqueles dezoito, do bairro de Siloé, que foram mortos quando a torre caiu em cima deles. Vocês pensam que eles eram piores do que os outros que moravam em Jerusalém?
5 Amá̤to, vǎ hé thǐ, thǐ yětahe bèbè, thǐ ki za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ to hénuôma, thǐ ki thyěkuô̌ lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ pǎ.”
5 De modo nenhum! Eu afirmo a vocês que, se não se arrependerem dos seus pecados, todos vocês vão morrer como eles morreram.
6 Htuô̌rò Jesǔ dônyǎ pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho tôtó̤ rò a hé, “Bètôphuố, kayǎ o tôprè̤, rò dố a thòthèphè lé̤khunuô, a isò́o ní̤dyé kuô̌ a kadwímò̤́ tômò̤́. Rò a cuố myápṳ̌ ba-e ní̤dyé a kadwíthè, manárò a myáhtye athè o tôplò꤮ to.
6 Então Jesus contou esta parábola :
7 Rò, a hé prè̤myákhwèní̤ thòthèphè yěnuô, ‘Vǎ hyǎ myápṳ̌ ba-e kadwímò̤́ nuô tôthò athènuô a bǎhò́ thuô̌na hò́ tadû́rò vǎ myáhtye athè tôplò꤮ to. Ikwǒ̤ khû́kyǎ è nuô, a o dídyǎkyǎdě prè́ hekhu prè́.’
7 Aí disse ao homem que tomava conta da plantação: “Olhe! Já faz três anos seguidos que venho buscar figos nesta figueira e não encontro nenhum. Corte esta figueira! Por que deixá-la continuar tirando a força da terra sem produzir nada?”
8 “Manárò prè̤myákhwè thòthèphè yětôprè̤ hésû lǔ, ‘Byacè꤮, myá pó̤ kuốré̤ prè́ yětôna nuôprè́. Vǎ ivè̤̌ tava̤ ré̤ akhǎshyé pǎ rò vǎ sunuô̌ ná asè pǎ.
8 Mas o empregado respondeu: “Patrão, deixe a figueira ficar mais este ano. Eu vou afofar a terra em volta dela e pôr bastante adubo.
9 Nabè pǎ ma a klyá thèryá nyǎ dû pǎ. A ki thèto hé pǎ rò vǎ ikwǒ̤kyǎ dû è pǎ.’”
9 Se no ano que vem ela der figos, muito bem. Se não der, então mande cortá-la.”
10 Bí Judaphú Mò̤́nyěduô bè tônyěkhè̌nuô, Jesǔ ithyóithyatǎ̤ ǔ dố tè̤cò́bè̌hǒ tômě akǔ.
10 Certo sábado, Jesus estava ensinando numa sinagoga .
11 Bí tè̤cò́bè̌hǒkǔ nuô, prè̤mò dố khǐné me̤bè lǔ rò aswí nyá̤dákhò̌ otyá̤ o tôprè̤. A khyábè phúyěnuô anyě̤ cò́hò́ ana shyélwǐ̤thyó cò́ hò́.
11 E chegou ali uma mulher que fazia dezoito anos que estava doente, por causa de um espírito mau. Ela andava encurvada e não conseguia se endireitar.
12 Bí Jesǔ myáhtye lǔ akhè̌ a è́hyǎ lǔ dố nyě rò a hé lǔ, “Mòmuố̤꤮, nè̤ tè̤sè̌ sǐmé̤ hò́.”
12 Quando Jesus a viu, ele a chamou e disse:
13 Rò a dyahtya atakhu dố lǔlo̤ rò tôphuốtuô̌ anyá̤ cò́htyakhyě rò a htuthè́htya Cò́marya.
13 Aí pôs as mãos sobre ela, e ela logo se endireitou e começou a louvar a Deus.
14 Manárò Jesǔ zasǐmé̤ pé̤ ǔ tè̤swítè̤sè̌ dố Judaphú a Mò̤́nyěduô akhu-akhyě tè̤cò́bè̌hǒ khuklò́ yětôprè̤ thè́plòdu, rò a hé kayǎ bè́mṳ tahe, “Mò̤́nyěmò̤́thè̌ dố pè̤ tǒkò me̤ tè̤phyétè̤me̤ nuô, a o nyěthuô̌thyó cò́. Hyǎ zasǐmé̤ lahyǎ thǐ tè̤swí bí mò̤́nyě thuô̌thyóyě akǔnuô. Mò̤́nyěduô rò hyǎza tǎ lahyǎ thǐné̤ tǎmé̤.”
14 Mas o chefe da sinagoga ficou zangado porque Jesus havia feito uma cura no sábado. Por isso disse ao povo: — Há seis dias para trabalhar. Pois venham nesses dias para serem curados, mas, no sábado, não!
15 Rò Byacè hésû ka̤khyě lǔ, “Prè̤ cyé̤zò́cò́te̤ byeprè́ ané̤ thǐ꤮ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ilyě lahyǎ thǐ pṳ́plye̤, má̤torò thǐ tathíplye̤ dố apo̤kǔ rò thǐ cwihtecuố buôǒ ahtyě bí Judaphú Mò̤́nyěduô akhè̌nuô má̤to è̌?
15 Então o Senhor respondeu:
16 Khǒnyá̤rò Abraham aklwǐlyǎ mòmuố̤ dố khǐnéricyá̤ khuklò́ nò̌cò̌klò̤ma khǐnékhǐnò̌ ná lǔ yě, a onyě̤ cò́hò́ ana shyélwǐ̤thyó nuô a obíyě tôprè̤. Rò ilyěhte siplè́kyǎ pé̤ è ná khǐnéricyá̤ khuklò́ cò̌klò̤ma lǔ yě bí Judaphú a Mò̤́nyěduô yěnuôma, a kò nyǎto è̌?”
16 E agora está aqui uma descendente de Abraão que Satanás prendeu durante dezoito anos. Por que é que no sábado ela não devia ficar livre dessa doença?
17 Bí Jesǔ hésû ngó̤ yětômû̌ akhè̌nuô, lò̌꤮ kayǎ dố a pṳ̌ lǔ tè̤thû́ nuôtahe thè́tarè̤̌ lya̤ ní̤dyé lò̌plǐ ané̤. Manárò Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ lò̌plǐ yě akhu-akhyě, kayǎ bè́mṳ thè́plòmo̤ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
17 Os inimigos de Jesus ficaram envergonhados com essa resposta, mas toda a multidão ficou alegre com as coisas maravilhosas que ele fazia.
18 Htuô̌rò Jesǔ hé, “Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná matě? Vǎ ki talô byábû̌myá pé̤ thǐ ná maǐtě?
18 Jesus disse:
19 Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná kayǎ tôprè̤ iluố̤dyá taplèplò tôplò dố aprè́khu nuôhò́. A phè́htya rò a duhtyahtǔhtya thyáná thòmò̤́nuô, rò tuố̤ cò́ dố htuphúzuố̤phú tahe hyǎme̤ lahyǎ apwi̤ dố aphyǎ tahe alo̤ cò́.”
19 Ele é como uma semente de mostarda que um homem pega e planta na sua horta. A planta cresce e fica uma árvore, e os passarinhos fazem ninhos nos seus ramos.
20 Rò Jesǔ hé pó̤, “Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuôma vǎ ki talô byábû̌myá pé̤ thǐ ná maǐtě?
20 Jesus continuou:
21 Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná prè̤mò tôprè̤ phyéní̤ huô̌mû rò a cimû lwítố̤ dố dǐphè́ tôplutôphè aklè̌ rò athè̌ tapho htyalò̌plǐ dǐphè́ yěnuôhò́.”
21 Ele é como o fermento que uma mulher pega e mistura em três medidas de farinha, até que ele se espalhe por toda a massa.
22 Bí Jesǔ cuố dố vǐ̤ Jerusalem akhè̌, a ithyóithya cuố rwó ǔ dố klyálo̤, tôvǐ̤ htuô̌ tôvǐ̤, tôdò̌htuô̌ tôdò̌ cò́.
22 Jesus atravessava cidades e povoados, ensinando na sua viagem para Jerusalém.
23 Htuô̌rò kayǎ tôprè̤ sudyǎ lǔ, “Byacè꤮ kayǎ dố a ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ tahenuôma, a o patíprè̤ prè́ è̌?”
23 Alguém perguntou: — Senhor, são poucos os que vão ser salvos? Jesus respondeu:
24 “Yácû́ cuốpṳ̌nuô̌ lahyǎ dố kadǎ a-i nuôtôkǔ, me̤těhérò, kayǎ tahe yácû́ cuốpṳ̌nuô̌ ró̤nyacò́ tadû́rò a nuô̌bè́ lahyǎ to.
24 — Façam tudo para entrar pela porta estreita. Pois eu afirmo a vocês que muitos vão querer entrar, mas não poderão.
25 Hibyacè ki kahtò me̤bíkyǎphe thǐ kadǎ tôphuố pǎ. Bínuôakhè̌ pǎ thǐ ki kahtò o dố aklò̌ pǎ rò thǐ ki dò kadǎ pǎ. Rò thǐ ki hé, ‘Byacè꤮ bámǒ pé̤kuô̌ré̤ pè̤ kadǎ.’
25 — O dono da casa vai se levantar e fechar a porta. Então vocês ficarão do lado de fora, batendo na porta e dizendo: “Senhor, nos deixe entrar!” E ele responderá: “Não sei de onde são vocês.”
26 “Bínuôakhè̌, thǐ ki hésû è, ‘Pè̤ eǒtố̤ htuô̌hò́ ná nè̤, nè̤ ithyóithyatǎ̤ htuô̌pé̤hò́ pè̤ dố pè̤ vǐ̤kǔ nuô vǎ.’
26 Aí vocês dirão: “Nós comemos e bebemos com o senhor. O senhor ensinou na nossa cidade.”
27 “Manárò a ki hésû pó̤ thǐ, ‘Thǐ ma kayǎ bítě nuô vǎ thè́gněnò́ thǐ to. Lò̌꤮ thǐ yětahe nuôma kayǎ dố a me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ nuôtahe prè́, htecuố taphǎkyǎ ye̤ lahyǎ ná vǎ nuô.’
27 Mas ele responderá: “Não sei de onde são vocês. Afastem-se de mim, vocês que só fazem o mal.”
28 “Dố Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuô, thǐ myáhtye ná Abraham, Isaac, Jacob ná prè̤pro̤ lò̌꤮ plǐ nuôtahe hyǎ nuô̌lò̌ bínuô tadû́rò thǐ né̤byacè ní̤dû rò ǔ ki vè̤́htekyǎ thǐ dố aklò̌ pǎ. Tè̤khǎlé̤ bí thǐ ki cuố o yětôpho pǎnuô, thǐ ki cuố nguố̤plyá̤nguố̤rya̤ rò thǐ ki a̤takrṳ̂ ní̤dyé lò̌ cò́ thǐ khukhyě pǎ.
28 Quando vocês virem Abraão, Isaque, Jacó e todos os
29 Kayǎ o dố cínuô̌, cíhte, cíhtya, cílya̤ tahe ki hyǎ pǎ rò èthǐ ki hyǎnuô̌ onyǎphyé lahyǎ akhǎlé̤ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuô pǎ.
29 Muitos virão do Leste e do Oeste, do Norte e do Sul e vão sentar-se à mesa no Reino de Deus.
30 Bínuô akhè̌pǎ nuô, kayǎ o dốkhyě tahe ki hyǎtuố̤ ré̤lố dố nyě pǎ, rò kayǎ o dố nyě tahenuô, a ki hyǎ tǎ̤nokyǎ dốkhyě pǎ.”
30 E os que agora são os últimos serão os primeiros, e os primeiros serão os últimos.
31 Bínuôakhè̌, Pharisěophú tahe hyǎ dố Jesǔ o rò a hyǎ hé lǔ, “Nè̤ tǒ htecuố taphǎkyǎ dố aruô tôpho, me̤těhérò Khwí Herodè thè́zṳ̂́ me̤thyě nè̤.”
31 Naquele momento alguns fariseus chegaram perto de Jesus e disseram: — Vá embora daqui, porque Herodes quer matá-lo.
32 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Cuốhéso pé̤ htwimi̤nuô, ‘Yětônyě ná parǒ pǎnuô, vǎ ki vè̤́htekyǎ khǐnékhǐnò̌ tahe pǎ, htuô̌rò vǎ ki zasǐmé̤ tè̤swítè̤sè̌ tahe pǎ. Thuô̌nyětônyě pǎnuô, vǎ ki me̤htuô̌kyǎ vǎ tè̤phyétè̤me̤ pǎ.’
32 Jesus respondeu:
33 Manárò yětônyě ná parǒ ná sǒví pǎnuô, vǎ tǒbè htecuố plehyǎ tadûpǎ klyá. Vǎ má̤hò́ Cò́marya aprè̤pro̤ yě bè cuốthyě nyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔnuô pǎ hò́, me̤těhérò khǎlé̤ bínuôtôpho ma khǎlé̤ dố ǔ lé̤me̤thyě Cò́marya aprè̤pro̤ tahe hò́.
33 E Jesus continuou:
34 “Kố꤮ vǐ̤ Jerusalem, vǐ̤ Jerusalem꤮ prè̤pro̤ dố ǔ nò̌hyǎ èthǐ dố nè̤o tahenuô, taheherò nè̤ me̤thyěkyǎ èthǐ, taheherò nè̤ tá̤ èthǐ ná lò̤́. Phú shyěmuố̤ takò́takè̤bí ní̤dyé aphú dố adálè̤̌ nuô, vǎ yácû́ takò́takè̤bíní̤ tamǒmǒ cò́ nè̤ tadû́rò nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌takè̤bí ní̤ vǎ ná nè̤né̤ to.
34 — Jerusalém, Jerusalém, que mata os profetas e apedreja os mensageiros que Deus lhe manda! Quantas vezes eu quis abraçar todo o seu povo, assim como a galinha ajunta os seus pintinhos debaixo das suas asas, mas vocês não quiseram!
35 Myámò̌ lahyǎ꤮ Cò́marya ki dya-okryákyǎ tû́dû thǐ tè̤lǔhǒdu yěnuô pǎ. Rò vǎ hé thǐ, thǐ ki myáhtye tadû prè́ vǎ ná shyé꤮ thǐ héhò́, ‘Kayǎ dố a hyǎ dố Cò́marya amwi̤kǔ yětôprè̤nuô, a ki ní̤bè dûhò́ tè̤sò̌ri ní꤮.’ Thǐ héhtuô̌hò́ phúnuôpǎrò thǐ ki myáhtye khyěthyá no vǎ pǎ.”
35 Agora a casa de vocês ficará completamente abandonada. Eu afirmo que vocês não me verão mais, até chegar o tempo em que dirão: “Deus abençoe aquele que vem em nome do Senhor!”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.