Lucas 13

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Bínuôkhè̌ kayǎ tahe hyǎ hésoluô̌ Jesǔ ná bí Galileaphú tahe lǔtyǎhtya akhè̌nuô, Roma Khwí Pilato aklyěphú tahe me̤thyě èthǐ.
1 Naquela mesma ocasião, estavam ali algumas pessoas que falaram para Jesus a respeito dos galileus cujo sangue Pilatos havia misturado com os sacrifícios que os mesmos realizavam.
2 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Ǔ me̤thyě Galileaphú tahe phúyě rò thǐ tane̤ ná èthǐ ma a tè̤thû́tè̤ora tahe mǔmyá̤ricyá̤klò̌ ná lò̌ Galileaphú dố aruôtahe phúnuô è̌?
2 Então Jesus lhes disse:
3 Vǎ hé thǐ, èthǐ mǔmyá̤ricyá̤klò̌ ná thǐ má̤to. Thǐ bèbè, thǐ ki za̤ ní̤dûkuô̌ lahyǎ thǐné̤ to hénuôma, thǐ ki thyě kuô̌ lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ pǎ.
3 Digo a vocês que não eram; se, porém, não se arrependerem, todos vocês também perecerão.
4 Bí Siloa hihtyalô̌ nuôtômě latǎ̤prò̤ thyě kayǎ shyélwǐ̤thyó akhè̌nuô, thǐ tane̤ ná èthǐ ma a tè̤thû́tè̤ora o è́klò̌ ná lò̌꤮ kayǎ aruô dố a o lahyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ nuôtahe è̌?
4 E, quanto àqueles dezoito sobre os quais desabou a torre de Siloé e os matou, vocês pensam que eles eram mais culpados do que todos os outros moradores de Jerusalém?
5 Amá̤to, vǎ hé thǐ, thǐ yětahe bèbè, thǐ ki za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ to hénuôma, thǐ ki thyěkuô̌ lò̌ pwǒ̤꤮ tôprè̤ pǎ.”
5 Digo a vocês que não eram; mas, se não se arrependerem, todos vocês também perecerão.
6 Htuô̌rò Jesǔ dônyǎ pé̤ èthǐ ná ngó̤khákho tôtó̤ rò a hé, “Bètôphuố, kayǎ o tôprè̤, rò dố a thòthèphè lé̤khunuô, a isò́o ní̤dyé kuô̌ a kadwímò̤́ tômò̤́. Rò a cuố myápṳ̌ ba-e ní̤dyé a kadwíthè, manárò a myáhtye athè o tôplò꤮ to.
6 E Jesus contou a seguinte parábola:
7 Rò, a hé prè̤myákhwèní̤ thòthèphè yěnuô, ‘Vǎ hyǎ myápṳ̌ ba-e kadwímò̤́ nuô tôthò athènuô a bǎhò́ thuô̌na hò́ tadû́rò vǎ myáhtye athè tôplò꤮ to. Ikwǒ̤ khû́kyǎ è nuô, a o dídyǎkyǎdě prè́ hekhu prè́.’
7 Então disse ao homem que cuidava da vinha: “Já faz três anos que venho procurar fruto nesta figueira e não encontro nada. Portanto, corte-a! Por que ela ainda está ocupando inutilmente a terra?”
8 “Manárò prè̤myákhwè thòthèphè yětôprè̤ hésû lǔ, ‘Byacè꤮, myá pó̤ kuốré̤ prè́ yětôna nuôprè́. Vǎ ivè̤̌ tava̤ ré̤ akhǎshyé pǎ rò vǎ sunuô̌ ná asè pǎ.
8 Mas o homem que cuidava da vinha respondeu: “Senhor, deixe-a ainda este ano, até que eu escave ao redor dela e ponha estrume.
9 Nabè pǎ ma a klyá thèryá nyǎ dû pǎ. A ki thèto hé pǎ rò vǎ ikwǒ̤kyǎ dû è pǎ.’”
9 Se vier a dar fruto, muito bem. Se não der fruto, o senhor poderá cortá-la.”
10 Bí Judaphú Mò̤́nyěduô bè tônyěkhè̌nuô, Jesǔ ithyóithyatǎ̤ ǔ dố tè̤cò́bè̌hǒ tômě akǔ.
10 Num sábado, Jesus estava ensinando numa das sinagogas.
11 Bí tè̤cò́bè̌hǒkǔ nuô, prè̤mò dố khǐné me̤bè lǔ rò aswí nyá̤dákhò̌ otyá̤ o tôprè̤. A khyábè phúyěnuô anyě̤ cò́hò́ ana shyélwǐ̤thyó cò́ hò́.
11 E chegou ali uma mulher possuída de um espírito de enfermidade, havia já dezoito anos; ela andava encurvada, sem poder se endireitar de modo nenhum.
12 Bí Jesǔ myáhtye lǔ akhè̌ a è́hyǎ lǔ dố nyě rò a hé lǔ, “Mòmuố̤꤮, nè̤ tè̤sè̌ sǐmé̤ hò́.”
12 Ao vê-la, Jesus a chamou e lhe disse:
13 Rò a dyahtya atakhu dố lǔlo̤ rò tôphuốtuô̌ anyá̤ cò́htyakhyě rò a htuthè́htya Cò́marya.
13 E, impondo-lhe as mãos, ela imediatamente se endireitou e dava glória a Deus.
14 Manárò Jesǔ zasǐmé̤ pé̤ ǔ tè̤swítè̤sè̌ dố Judaphú a Mò̤́nyěduô akhu-akhyě tè̤cò́bè̌hǒ khuklò́ yětôprè̤ thè́plòdu, rò a hé kayǎ bè́mṳ tahe, “Mò̤́nyěmò̤́thè̌ dố pè̤ tǒkò me̤ tè̤phyétè̤me̤ nuô, a o nyěthuô̌thyó cò́. Hyǎ zasǐmé̤ lahyǎ thǐ tè̤swí bí mò̤́nyě thuô̌thyóyě akǔnuô. Mò̤́nyěduô rò hyǎza tǎ lahyǎ thǐné̤ tǎmé̤.”
14 O chefe da sinagoga, indignado por ver que Jesus curava no sábado, disse à multidão: — Há seis dias em que se deve trabalhar. Venham nesses dias para serem curados, mas não no sábado.
15 Rò Byacè hésû ka̤khyě lǔ, “Prè̤ cyé̤zò́cò́te̤ byeprè́ ané̤ thǐ꤮ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ilyě lahyǎ thǐ pṳ́plye̤, má̤torò thǐ tathíplye̤ dố apo̤kǔ rò thǐ cwihtecuố buôǒ ahtyě bí Judaphú Mò̤́nyěduô akhè̌nuô má̤to è̌?
15 Porém o Senhor lhe respondeu:
16 Khǒnyá̤rò Abraham aklwǐlyǎ mòmuố̤ dố khǐnéricyá̤ khuklò́ nò̌cò̌klò̤ma khǐnékhǐnò̌ ná lǔ yě, a onyě̤ cò́hò́ ana shyélwǐ̤thyó nuô a obíyě tôprè̤. Rò ilyěhte siplè́kyǎ pé̤ è ná khǐnéricyá̤ khuklò́ cò̌klò̤ma lǔ yě bí Judaphú a Mò̤́nyěduô yěnuôma, a kò nyǎto è̌?”
16 Por que motivo não se devia livrar deste cativeiro, em dia de sábado, esta filha de Abraão, a quem Satanás trazia presa há dezoito anos?
17 Bí Jesǔ hésû ngó̤ yětômû̌ akhè̌nuô, lò̌꤮ kayǎ dố a pṳ̌ lǔ tè̤thû́ nuôtahe thè́tarè̤̌ lya̤ ní̤dyé lò̌plǐ ané̤. Manárò Jesǔ me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ lò̌plǐ yě akhu-akhyě, kayǎ bè́mṳ thè́plòmo̤ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤.
17 Tendo Jesus dito estas palavras, todos os seus adversários ficaram envergonhados. Entretanto, o povo se alegrava por todos os feitos gloriosos que Jesus realizava.
18 Htuô̌rò Jesǔ hé, “Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná matě? Vǎ ki talô byábû̌myá pé̤ thǐ ná maǐtě?
18 Jesus disse:
19 Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná kayǎ tôprè̤ iluố̤dyá taplèplò tôplò dố aprè́khu nuôhò́. A phè́htya rò a duhtyahtǔhtya thyáná thòmò̤́nuô, rò tuố̤ cò́ dố htuphúzuố̤phú tahe hyǎme̤ lahyǎ apwi̤ dố aphyǎ tahe alo̤ cò́.”
19 É semelhante a um grão de mostarda, que um homem plantou na sua horta; e cresceu e fez-se árvore; e as aves do céu se aninharam nos seus ramos.
20 Rò Jesǔ hé pó̤, “Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuôma vǎ ki talô byábû̌myá pé̤ thǐ ná maǐtě?
20 Disse mais:
21 Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuôma athyáná prè̤mò tôprè̤ phyéní̤ huô̌mû rò a cimû lwítố̤ dố dǐphè́ tôplutôphè aklè̌ rò athè̌ tapho htyalò̌plǐ dǐphè́ yěnuôhò́.”
21 É semelhante ao fermento que uma mulher pegou e misturou em três medidas de farinha, até ficar tudo levedado.
22 Bí Jesǔ cuố dố vǐ̤ Jerusalem akhè̌, a ithyóithya cuố rwó ǔ dố klyálo̤, tôvǐ̤ htuô̌ tôvǐ̤, tôdò̌htuô̌ tôdò̌ cò́.
22 Jesus passava por cidades e aldeias, ensinando e caminhando para Jerusalém.
23 Htuô̌rò kayǎ tôprè̤ sudyǎ lǔ, “Byacè꤮ kayǎ dố a ní̤bè tè̤me̤lwóhteka̤ tahenuôma, a o patíprè̤ prè́ è̌?”
23 E alguém lhe perguntou: — Senhor, são poucos os que são salvos?
24 “Yácû́ cuốpṳ̌nuô̌ lahyǎ dố kadǎ a-i nuôtôkǔ, me̤těhérò, kayǎ tahe yácû́ cuốpṳ̌nuô̌ ró̤nyacò́ tadû́rò a nuô̌bè́ lahyǎ to.
24 Jesus respondeu:
25 Hibyacè ki kahtò me̤bíkyǎphe thǐ kadǎ tôphuố pǎ. Bínuôakhè̌ pǎ thǐ ki kahtò o dố aklò̌ pǎ rò thǐ ki dò kadǎ pǎ. Rò thǐ ki hé, ‘Byacè꤮ bámǒ pé̤kuô̌ré̤ pè̤ kadǎ.’
25 Quando o dono da casa se tiver levantado e fechado a porta, e vocês, do lado de fora, começarem a bater, dizendo: “Senhor, abra a porta para nós”, ele responderá: “Não sei de onde vocês são.”
26 “Bínuôakhè̌, thǐ ki hésû è, ‘Pè̤ eǒtố̤ htuô̌hò́ ná nè̤, nè̤ ithyóithyatǎ̤ htuô̌pé̤hò́ pè̤ dố pè̤ vǐ̤kǔ nuô vǎ.’
26 Então vocês dirão: “Comíamos e bebíamos com o senhor. Além disso, o senhor ensinava em nossas ruas.”
27 “Manárò a ki hésû pó̤ thǐ, ‘Thǐ ma kayǎ bítě nuô vǎ thè́gněnò́ thǐ to. Lò̌꤮ thǐ yětahe nuôma kayǎ dố a me̤ tè̤mǔmyá̤ricyá̤ nuôtahe prè́, htecuố taphǎkyǎ ye̤ lahyǎ ná vǎ nuô.’
27 Mas ele dirá a vocês: “Não sei de onde vocês são; afastem-se de mim, vocês todos que praticam o mal.”
28 “Dố Cò́marya htyělé̤ké̤kǔ nuô, thǐ myáhtye ná Abraham, Isaac, Jacob ná prè̤pro̤ lò̌꤮ plǐ nuôtahe hyǎ nuô̌lò̌ bínuô tadû́rò thǐ né̤byacè ní̤dû rò ǔ ki vè̤́htekyǎ thǐ dố aklò̌ pǎ. Tè̤khǎlé̤ bí thǐ ki cuố o yětôpho pǎnuô, thǐ ki cuố nguố̤plyá̤nguố̤rya̤ rò thǐ ki a̤takrṳ̂ ní̤dyé lò̌ cò́ thǐ khukhyě pǎ.
28 Ali haverá choro e ranger de dentes, quando vocês virem Abraão, Isaque, Jacó e todos os profetas no Reino de Deus, mas vocês lançados fora.
29 Kayǎ o dố cínuô̌, cíhte, cíhtya, cílya̤ tahe ki hyǎ pǎ rò èthǐ ki hyǎnuô̌ onyǎphyé lahyǎ akhǎlé̤ dố Cò́marya ahtyěaké̤kǔ nuô pǎ.
29 Muitos virão do Oriente e do Ocidente, do Norte e do Sul e tomarão lugar à mesa no Reino de Deus.
30 Bínuô akhè̌pǎ nuô, kayǎ o dốkhyě tahe ki hyǎtuố̤ ré̤lố dố nyě pǎ, rò kayǎ o dố nyě tahenuô, a ki hyǎ tǎ̤nokyǎ dốkhyě pǎ.”
30 Porém, de fato, há últimos que serão primeiros, e primeiros que serão últimos.
31 Bínuôakhè̌, Pharisěophú tahe hyǎ dố Jesǔ o rò a hyǎ hé lǔ, “Nè̤ tǒ htecuố taphǎkyǎ dố aruô tôpho, me̤těhérò Khwí Herodè thè́zṳ̂́ me̤thyě nè̤.”
31 Naquela mesma hora, alguns fariseus vieram para dizer a Jesus: — Vá embora daqui, porque Herodes quer matá-lo.
32 Rò Jesǔ hésû èthǐ, “Cuốhéso pé̤ htwimi̤nuô, ‘Yětônyě ná parǒ pǎnuô, vǎ ki vè̤́htekyǎ khǐnékhǐnò̌ tahe pǎ, htuô̌rò vǎ ki zasǐmé̤ tè̤swítè̤sè̌ tahe pǎ. Thuô̌nyětônyě pǎnuô, vǎ ki me̤htuô̌kyǎ vǎ tè̤phyétè̤me̤ pǎ.’
32 Ele, porém, lhes respondeu:
33 Manárò yětônyě ná parǒ ná sǒví pǎnuô, vǎ tǒbè htecuố plehyǎ tadûpǎ klyá. Vǎ má̤hò́ Cò́marya aprè̤pro̤ yě bè cuốthyě nyǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔnuô pǎ hò́, me̤těhérò khǎlé̤ bínuôtôpho ma khǎlé̤ dố ǔ lé̤me̤thyě Cò́marya aprè̤pro̤ tahe hò́.
33 Porém, preciso caminhar hoje, amanhã e depois, porque não se espera que um profeta morra fora de Jerusalém.
34 “Kố꤮ vǐ̤ Jerusalem, vǐ̤ Jerusalem꤮ prè̤pro̤ dố ǔ nò̌hyǎ èthǐ dố nè̤o tahenuô, taheherò nè̤ me̤thyěkyǎ èthǐ, taheherò nè̤ tá̤ èthǐ ná lò̤́. Phú shyěmuố̤ takò́takè̤bí ní̤dyé aphú dố adálè̤̌ nuô, vǎ yácû́ takò́takè̤bíní̤ tamǒmǒ cò́ nè̤ tadû́rò nè̤ thè́zṳ̂́ nò̌takè̤bí ní̤ vǎ ná nè̤né̤ to.
34 — Jerusalém, Jerusalém! Você mata os profetas e apedreja os que lhe são enviados! Quantas vezes eu quis reunir os seus filhos, como a galinha ajunta os do seu próprio ninho debaixo das asas, mas vocês não quiseram!
35 Myámò̌ lahyǎ꤮ Cò́marya ki dya-okryákyǎ tû́dû thǐ tè̤lǔhǒdu yěnuô pǎ. Rò vǎ hé thǐ, thǐ ki myáhtye tadû prè́ vǎ ná shyé꤮ thǐ héhò́, ‘Kayǎ dố a hyǎ dố Cò́marya amwi̤kǔ yětôprè̤nuô, a ki ní̤bè dûhò́ tè̤sò̌ri ní꤮.’ Thǐ héhtuô̌hò́ phúnuôpǎrò thǐ ki myáhtye khyěthyá no vǎ pǎ.”
35 Eis que a casa de vocês ficará deserta. E eu afirmo a vocês que não me verão mais, até que venham a dizer: “Bendito o que vem em nome do Senhor!”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.