Hebreus 2
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARC
1 Dố pè̤ thè́gněhò́ ná Cò́marya aphúkhǔ ma adu-azǎ̤ phúnuô akhu-akhyě, thyáphú pè̤ ki cuốpè̤̌kyǎ tè̤má̤tè̤cò́ dố pè̤ ní̤huô̌ htuô̌hò́ yěnuô tǎmé̤ agněnuô, pè̤ bè dyazṳ̂́klò̌ è.
1 Portanto, convém-nos atentar, com mais diligência, para as coisas que já temos ouvido, para que, em tempo algum, nos desviemos delas.
2 Cò́marya dyétǎ̤ pè̤phyěpè̤phuô̌ dố nuôkhè̌ tahe tè̤ritè̤kyǎ tôcô. Rò a hébètǎ̤ dǐtû́ ná mò́khu tanéphú tahe. Rò kayǎ dố a ní̤huô̌ tè̤ritè̤kyǎ yětahenuô, a bè ní̤dǎ krwǒme̤ è. Kayǎ dố a ní̤dǎ krwǒme̤ kuô̌ǔ to tahenuô, Cò́marya ciryakyǎ htuô̌hò́ èthǐ phú a kò ná èthǐ nuôhò́.
2 Porque, se a palavra falada pelos anjos permaneceu firme, e toda transgressão e desobediência recebeu a justa retribuição,
3 Phúnuôrò, khǒnyá̤yě pè̤ ki dyazṳ̂́ kuô̌ǔ tè̤me̤lwóhteka̤ adu-azǎ̤ yě to hérò Cò́marya ki cirya má̤lakǒ cò́ pè̤ pǎ. Cò́marya a tè̤me̤lwóhteka̤ aklyáaklǒ yěnuô, Byacè ané̤klò̤́ ní̤dû hésodônyǎ luô̌ ré̤lố pé̤ ǔ hò́. Rò kayǎ dố a ní̤huô̌ lǔ héyě tahenuô a héluô̌plǒ pé̤ dǐtû́ pè̤ ná tè̤me̤lwóhteka̤ tè̤ritè̤kyǎ yětahe nuôma a má̤lakǒ cò́ phúnuô.
3 como escaparemos nós, se não atentarmos para uma tão grande salvação, a qual, começando a ser anunciada pelo Senhor, foi-nos, depois, confirmada pelos que a ouviram;
4 Cò́marya héluô̌plǒ pé̤kuô̌pó̤ ǔ ná dố tè̤me̤lwóhteka̤ tè̤ritè̤kyǎ yěnuôma atǒ má̤lakǒ cò́. Dố tè̤me̤máme̤dyǎ, atè̤me̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ tahe ná atè̤me̤ tapa̤khyéthu tahe akhu-akhyě, a dyéluô̌plǒ pé̤hò́ ǔ ná tè̤me̤lwóhteka̤ tè̤ritè̤kyǎ yěnuôma a tǒhò́. Htuô̌to, cṳ́꤮ dû atǒ Cò́marya athè́plò rò a dyétǎ̤ krǎ pé̤ ǔ tè̤cyá̤tè̤dè shyězṳ́ tahe. Rò a dyétǎ̤ dǐtû́ ná Thè́ Sǎsè̌ Byacè. Dố Thè́ Sǎsè̌ Byacè shyězṳ́yě tahe akhu-akhyě, Cò́marya dyéluô̌plǒ pé̤hò́ǔ ná tè̤ritè̤kyǎ yěnuôma a tǒhò́.
4 testificando também Deus com eles, por sinais, e milagres, e várias maravilhas, e dons do Espírito Santo, distribuídos por sua vontade?
5 Pè̤ hé pé̤ thǐ ná hekhuthè̌ ki ohtya shyé꤮ nopǎ ari-akyǎyě nuôma, Cò́marya nwóhtya tố̤kuô̌ mò́khu tanéphú tahe dố a ki bè pốtarí kuô̌ tè̤agně nuôto.
5 Porque não foi aos anjos que sujeitou o mundo futuro, de que falamos;
6 A nwóhtya taple khóke dố prè̤lukayǎ tôkyěhò́, me̤těhérò tè̤hébè odố lisǎsè̌kǔ tôtó̤ rò a hé,
6 mas, em certo lugar, testificou alguém, dizendo: Que é o homem, para que dele te lembres? Ou o filho do homem, para que o visites?
7 Nè̤ dyé prè̤lukayǎ tahe a taryěshyosò̌ dố acè̤́klò̌ ná mò́khu tanéphú tahe taplô̤phú manárò dốkhyě nuô, nè̤ dyé khyěthyá èthǐ taryědutaryěhtǔ, rò nè̤ me̤lǐme̤takhè̌ khyěthyá èthǐ yětahe, rò
7 Tu o fizeste um pouco menor do que os anjos, de glória e de honra o coroaste e o constituíste sobre as obras de tuas mãos.
8 nè̤ nò̌pốtaríní̤ èthǐ lò̌꤮ plǐ,” a hé phúnuô.
8 Todas as coisas lhe sujeitaste debaixo dos pés. Ora, visto que lhe sujeitou todas as coisas, nada deixou que lhe não esteja sujeito. Mas, agora, ainda não vemos que todas as coisas lhe estejam sujeitas;
9 Manárò, tè̤ritè̤kyǎ dố pè̤ thè́gně má̤lakǒ nuôma má̤hò́ Jesǔ yěnuôhò́. Bí è hyǎlya̤ dố hekhuyě akhè̌nuô, a ní̤bè tè̤taryěshyosò̌ dố acè̤́klò̌ ná mò́khu tanéphú tahe taplô̤phú, me̤těhérò, dố Cò́marya abwíataryě akhu-akhyě, Jesǔ bè khyáthyě pé̤ dố pè̤ lò̌꤮ plǐ agně. Dố Jesǔ khyáthyě akhu-akhyě, khǒnyá̤yě pè̤ thè́gně ná Cò́marya nò̌ me̤lǐme̤takhè̌, dyadudyahtǔ ǔ ná Jesǔ hò́.
9 vemos, porém, coroado de glória e de honra aquele Jesus que fora feito um pouco menor do que os anjos, por causa da paixão da morte, para que, pela graça de Deus, provasse a morte por todos.
10 Lò̌꤮ tè̤tahe nuôma Cò́marya agně lò̌꤮ plǐ prè́ rò a byátǎ̤ ní̤dyé lò̌hò́ tè̤ pwǒ̤꤮ tôcô hò́. Thyáphú Cò́marya ki dyé pé̤kuô̌ prè̤lu kayǎ è́prè̤ ná a tè̤taryědu taryěhtǔ tahe agněnuôrò, a me̤lốme̤bǎhtya hò́ Byacè Jesǔ ná a nò̌ khyácyě̤khyácṳ̂ lǔ yěnuô hò́. Cò́marya me̤ tè̤ phúyě nuôma atǒ prè́. Rò Byacè Jesǔ ki htwǒ pé̤ pè̤ prè̤thǔ klyá dố a ki me̤lwóhteka̤ pè̤ tôprè̤ pǎ.
10 Porque convinha que aquele, para quem são todas as coisas e mediante quem tudo existe, trazendo muitos filhos à glória, consagrasse, pelas aflições, o Príncipe da salvação deles.
11 Jesǔ me̤ mwǒ̤plǐthǐplo ka̤ prè̤luhekhuphú tahe a tè̤me̤thû́ tahe. Prè̤luhekhuphú dố Jesǔ me̤ mwǒ̤plǐka̤ èthǐtè̤thû́ nuôtahe ná Jesǔ yěnuôma, aphè̌ cû̌lǔ tôprè̤prè̤꤮ tuô̌ prè́ akhu-akhyě, Jesǔ è́ èthǐ ná puố̤vyá̤ nuô a thè́tarè̤̌ to.
11 Porque, assim o que santifica como os que são santificados, são todos de um; por cuja causa não se envergonha de lhes chamar irmãos,
12 Rò Jesǔ hé Cò́marya,
12 dizendo: Anunciarei o teu nome a meus irmãos, cantar-te-ei louvores no meio da congregação.
13 A hé kuô̌pó̤,
13 E outra vez: Porei nele a minha confiança. E outra vez: Eis-me aqui a mim e aos filhos que Deus me deu.
14 Phúmòphúkhǔ a è́ lǔ yětahenuô, a o ná ané̤klò̤́ thwihtyě dố a thyěcyá̤yě akhu-akhyě, Byacè Jesǔ hyǎlya̤ phyéní̤ kuô̌dû prè̤lu hekhuphú ané̤klò̤́ dố a thyákuô̌ dû ná èthǐnuô. È htwǒhtya thyáná prè̤lukayǎ akhu-akhyě, a thyě cyá̤. Thyáphú Jesǔ ki me̤pyékyǎ khǐnéricyá̤ khuklò́ dố ǔ è́ ná Satan dố a o ná a tè̤pro̤tè̤prya̤ shyosò̌ dố a ki pốtaríní̤ tè̤thyě yětôduô̌ agněnuô, a khyáthyěkyǎ athè́.
14 E, visto como os filhos participam da carne e do sangue, também ele participou das mesmas coisas, para que, pela morte, aniquilasse o que tinha o império da morte, isto é, o diabo,
15 Htuô̌to dố a khyáthyě hò́ akhu-akhyě a plwǒhte palǎkyǎ lò̌hò́ kayǎ dố a thè́isě tè̤thyě alé̤ nuôtahe hò́. Èthǐ yětahenuô a thyáhò́ ná a htwǒ tè̤thyě acṳ̂́ tahe hò́, rò cáhtya dố a opacè̤̌lya̤lú akhè̌pǎ a thè́isě lahyǎ tè̤thyě alé̤.
15 e livrasse todos os que, com medo da morte, estavam por toda a vida sujeitos à servidão.
16 Pè̤ thè́gněplǒplû́ cò́ hò́ ná Byacè Jesǔ me̤cwó̤kuô̌ mò́khu tanéphú tahe to. A me̤cwó̤ taple pé̤ dố Abraham aklwǐalyǎ tahe.
16 Porque, na verdade, ele não tomou os anjos, mas tomou a descendência de Abraão.
17 Phúnuô akhu-akhyě thyáphú Byacè Jesǔ ki htwǒdû prè̤ dố a me̤ Cò́marya a tè̤phyétè̤me̤ phú bwídukhulố dố acò́ ná angó̤ rò a thè́zò̤cyá̤ ǔ tôprè̤, htuô̌to thyáphú a ki khyáthyěpé̤ dố kayǎ tahe a tè̤me̤thû́ tahe ki plwǒkyǎ agněnuô, a hyǎlya̤ phyé prè̤lukayǎ alé̤klǒ thyáná apuố̤avyá̤ yěnuôtahe hò́.
17 Pelo que convinha que, em tudo, fosse semelhante aos irmãos, para ser misericordioso e fiel sumo sacerdote naquilo que é de Deus, para expiar os pecados do povo.
18 Rò khǒnyá̤yě, ané̤ Byacè ní̤dû yǒ myáhtyesítô hyǎ bènò́ htuô̌hò́ tè̤khyácyě̤khyácṳ̂ tahe, tè̤ilo-ilyá tahe akhu-akhyě kayǎ dố a myáhtye sítôbè ná tè̤ilo-ilyá tahenuô a me̤cwó̤bè́ ǔ prè́.
18 Porque, naquilo que ele mesmo, sendo tentado, padeceu, pode socorrer aos que são tentados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.