Atos 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Bètônyě bí mò̤́hélya̤ thuô̌mû̌, ǔ tǒ kwǐcò́bè̌ ashuốkhè̌nuô, Petru ná Giovanni cuốhtya lahyǎ dố tè̤lǔhǒdu.
1 Pedro e João iam subindo ao templo para rezar à hora nona.
2 Rò ǔ cò̤̌hyǎ kayǎ khǎduôdá dố a muố̤hò́kǔ tôprè̤ rò ǔ hyǎ dya-o è bí tè̤lǔhǒdu kadǎ akhǎshyé nuô. Kadǎ yěnuô ǔ è́ è ná “kadǎtwó̤.” Thyáphú a ki kwǐní̤kuô̌ rû̌ dố kayǎ hyǎnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuôtahe a o rò pwǒ̤nyěnyě ǔ cò̤̌hyǎ dya-o lǔ bínuô.
2 Nisto levavam um homem que era coxo de nascença e que punham todos os dias à porta do templo, chamada Formosa, para que pedisse esmolas aos que entravam no templo.
3 Bí a myáhtye Petru ná Giovanni kíré̤ nuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, a kwǐthè́zò̤ èthǐ dố a ki dyé pé̤ lǔ tè̤ tôcôcô.
3 Quando ele viu que Pedro e João iam entrando no templo, implorou a eles uma esmola.
4 Rò èthǐ myátǎ̤ lǔ rò Petru hé lǔ, “Myácuốtǒ dố pè̤oyě!”
4 Pedro fitou nele os olhos, como também João, e disse: Olha para nós.
5 Rò a kíré̤ ní̤bè tè̤ tôcôcô kǒle a tane̤ rò a myácuốtǒ Petru ná Giovanni.
5 Ele os olhou com atenção esperando receber deles alguma coisa.
6 Manárò Petru hé lǔ, “Vǎrû̌vǎhtè̌ o tômyé꤮ to, manárò tè̤ dố a o ná vǎ yěnuô, vǎ ki dyé nè̤. Dố vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ Krístu dố amwi̤ o ná tè̤pro̤prya̤ shyosò̌ yětôprè̤ khukhyěrò vǎ hé nè̤, kahtò cuốmò̌!”
6 Pedro, porém, disse: Não tenho nem ouro nem prata, mas o que tenho eu te dou: em nome de Jesus Cristo Nazareno, levanta-te e anda!
7 A héhtuô̌ phúnuôrò a pṳ̂́ lǔtakhu cò́htwó rò a cwikahtò lǔlǔ ná tôphuốtuô̌ a khǎduôlè, akhǎduô shyědye ná akhǎduô mèthèplò tahe a shyohtyasò̌htya lò̌plǐ cò́.
7 E tomando-o pela mão direita, levantou-o. Imediatamente os pés e os tornozelos se lhe firmaram. De um salto pôs-se de pé e andava.
8 Rò a pá̤kahtò rò a kahtò cuốka̤cuốhyǎ htuô̌rò a cuốnuô̌ ró̤kuô̌ ná èthǐ dố tè̤lǔhǒdu akǔ rò a cuốka̤cuốhyǎ, pá̤ishye-iprû́ rò htuthè́htya Cò́marya.
8 Entrou com eles no templo, caminhando, saltando e louvando a Deus.
9 Lò̌꤮ kayǎ o bínuô tahe myáhtye lò̌ a cuốcyá̤ yěnuô ná a tè̤irǒhtuthè́htya Cò́marya yěnuô tahe.
9 Todo o povo o viu andar e louvar a Deus.
10 Rò èthǐ tǒ̤maní̤ lahyǎ lǔ ná è ma kayǎ onyǎkwǐe ǔrû̌ bí tè̤lǔhǒdu kadǎtwó̤ khǎshyé nuôtôprè̤ prè́. Dố a cuốcyá̤ khyěthyá phúyě akhu-akhyě èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́.
10 Reconheceram ser o mesmo coxo que se sentava para mendigar à porta Formosa do templo, e encheram-se de espanto e pasmo pelo que lhe tinha acontecido.
11 Bí kayǎ yětôprè̤ pṳ̂́ma taklố ní̤dyé Petru ná Giovanni bí khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́ ná Solomo hilákû akhè̌nuô, kayǎ bínuô tahe khyéthukhyéthè́ rò klyahyǎ lahyǎ dố èthǐ a o.
11 Como ele se conservava perto de Pedro e João, uma multidão de curiosos afluiu a eles no pórtico chamado Salomão.
12 Petru myáhtye èthǐ rò a hé èthǐ, “Vǎ khǒbò́thyó Israelphú thǐ꤮ thǐ cuố khyéthukhyéthè́ lahyǎ tè̤me̤ yětôcô alé̤ me̤tě? Thǐ cuố myáotyá̤ tuố̤ lò̌ pè̤ me̤tě? Kayǎ yětôprè̤ cuốcyá̤ yěnuôma thǐ tane̤ lahyǎ ná pè̤ me̤ pé̤ è ná pè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ nuô è̌? Thǐ tane̤ lahyǎ ná ma kayǎ sǎsè̌phú tahe akhu-akhyě phúnuô è̌?
12 À vista disso, falou Pedro ao povo: Homens de Israel, por que vos admirais assim? Ou por que fitais os olhos em nós, como se por nossa própria virtude ou piedade tivéssemos feito este homem andar?
13 Abraham, Isaac ná Jacob tahe a Cò́marya ná pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe a Cò́marya dyéluô̌ htyahò́ a tè̤lǐtè̤takhè̌ ná alulé Jesǔ yěnuô hò́. Manárò thǐ dyétǎ̤kyǎ è dố kayǎ htwǒduhtwǒkhu tahe a takhukǔ rò bí Khwí Pilato cirya htuô̌hò́ dố a ki plwǒhtekyǎ lǔ akhè̌nuô, thǐ cṳ̌kuô̌ lǔ to. Dố khwí yětôprè̤ a mèthènyěnuô, thǐ htésû tapa̤ cò́ ǔ cò́.
13 O Deus de Abraão, de Isaac, de Jacó, o Deus de nossos pais glorificou seu servo Jesus, que vós entregastes e negastes perante Pilatos, quando este resolvera soltá-lo.
14 È ma kayǎsǎsè̌, kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ tadû́rò thǐ vǐkyǎ è. Thǐ kwǐ Khwí Pilato, ‘Khyáthè́dǒ rò plwǒhte pé̤ pè̤ kayǎ dố a me̤thyě ǔ nuôtôprè̤.’
14 Mas vós renegastes o Santo e o Justo e pedistes que se vos desse um homicida.
15 Thǐ me̤thyěkyǎhò́ kayǎ dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ yěnuô tôprè̤ hò́, manárò Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá è dố tè̤thyě hò́, rò tè̤htwǒhtya-ané̤ phúyě nuôma pè̤ myáhtye cò́ hò́ ná pè̤né̤ hò́.
15 Matastes o Príncipe da vida, mas Deus o ressuscitou dentre os mortos: disso nós somos testemunhas.
16 Thǐ myáhtyethè́gněhò́ ná kayǎ khǎduôdá yětôprè̤ nuôma má̤dố a zṳ̂́e Jesǔ amwi̤ akhu-akhyěrò a ryáka̤khyě prè́. Pè̤ thè́gně ná yěnuôma má̤ dố è zṳ̂́e Jesǔ akhu-akhyě, Jesǔ me̤ryá lò̌lá̤takli lò̌ cò́ lǔ phú thǐ lò̌꤮ plǐ myáhtye lò̌dûhò́ khǒnyá̤ yěnuôhò́.
16 Em virtude da fé em seu nome foi que esse mesmo nome consolidou este homem, que vedes e conheceis. Foi a fé em Jesus que lhe deu essa cura perfeita, à vista de todos vós.
17 “Puố̤vyá̤ thǐ꤮, khǒnyá̤rò, thǐ ná thǐ khuklò́khuklyǎ me̤thyě Jesǔ nuôma, thǐ yǒ thè́gně angó̤lasá to akhu-akhyěrò thǐ me̤ è prè́.
17 Agora, irmãos, sei que o fizestes por ignorância, como também os vossos chefes.
18 Cò́marya héone htuô̌lò̌hò́ angó̤ ná prè̤pro̤ tahe lò̌꤮ plǐ hò́. Rò a héone pé̤ èthǐ ná Krístu bè khyábè nyǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pǎ. Rò a lốhtyabǎhtya hò́ phú a hé yěnuô hò́.
18 Deus, porém, assim cumpriu o que já antes anunciara pela boca de todos os profetas: que o seu Cristo devia padecer.
19 Thyáphú Cò́marya ki plwǒkyǎ thǐ tè̤thû́nuô rò, za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ rò taklyé ka̤khyě khyěthyá lahyǎ dố Cò́marya a o. Thǐ ki me̤phúnuô hérò shyé꤮ shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bè hò́ pǎnuô Byacè Cò́marya ki dyéhè̌dyére khyě thǐ pǎ.
19 Arrependei-vos, portanto, e convertei-vos para serem apagados os vossos pecados.
20 Rò a ki nò̌hyǎlya̤ pé̤ thǐ Jesǔ má̤dû Messia dố Cò́marya nwóhtya pé̤ htuô̌hò́ dố thǐgně yěnuô tôprè̤ pǎ.
20 Virão, assim, da parte do Senhor os tempos de refrigério, e ele enviará aquele que vos é destinado: Cristo Jesus.
21 Phú Cò́marya dyé thè́gněone htuô̌dûhò́ ná prè̤pro̤ sǎsè̌ mú꤮ nukhè̌ tahe ná Jesǔ yěnuô a tǒbè o dố mò́khu tuố̤dố Byacè Cò́marya me̤thè̌ ka̤khyě lò̌hò́ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô akhè̌nuô pǎ.
21 É necessário, porém, que o céu o receba até os tempos da restauração universal, da qual falou Deus outrora pela boca dos seus santos profetas.
22 Me̤těhérò Mosè hé, ‘Phú Cò́marya nò̌hyǎ vǎ nuô, a ki nò̌hyǎ prè̤pro̤ dố thǐ myěcôklè̌ tôprè̤ pǎ rò thǐ tǒbè ní̤dǎ cò́ angó̤ pwǒ̤꤮ tômû̌ cò́ pǎ.
22 Já dissera Moisés: O Senhor, nosso Deus, vos suscitará dentre vossos irmãos um profeta semelhante a mim: a este ouvireis em tudo o que ele vos disser.
23 Kayǎ dố a ní̤dǎcṳ̌e kuô̌ prè̤pro̤ nuôtôprè̤ alǎ̤angó̤ to tahenuô, Cò́marya ki dyataphǎkyǎ èthǐ ná Cò́marya aphúalye̤ khǎlé̤ pǎ, htuô̌to a ki me̤pyékyǎ èthǐ pǎ.’
23 Todo aquele que não ouvir esse profeta será exterminado do meio do povo {Dt 18,15.19}.
24 “Cáhtya dố Samuelè htû̌khè̌ tuố̤dố lò̌꤮ prè̤pro̤ dố a hésodônyǎ Cò́marya ari-akyǎ dố khyě tahe ahtû̌khè̌nuô, a héso-one htuô̌ lò̌ hò́ tè̤ dố a ki htwǒhtya htû̌khè̌ khǒnyá̤khè̌ yětahe ari-akyǎ hò́.
24 Todos os profetas, que têm falado sucessivamente desde Samuel, anunciaram estes dias.
25 Cò́marya a tè̤emaklò̤ dố a nò̌dyéluô̌tǎ̤ dǐtû́ prè̤pro̤ thǐ tahe nuôma thǐgně hò́. Htuô̌to Cò́marya ô̌lya̤ htuô̌hò́ ná thǐ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe nuô̌꤮ ma thǐgně otố̤kuô̌ hò́hò́. Phú Cò́marya héso-one htuô̌hò́ Abraham, ‘Vǎ ki sò̌ri dǐtû́ lò̌ hekhuphú yětahe lò̌꤮ plǐ ná nè̤ klwǐlyǎ kalya̤ nuôtôprè̤ akhyě pǎ.’
25 Vós sois filhos dos profetas e da aliança que Deus estabeleceu com os nossos pais, quando disse a Abraão: Na tua descendência serão abençoadas todas as famílias da terra {Gn 22,18}.
26 Bí Cò́marya nwóhtya alulé Jesǔ akhè̌nuô, a nò̌hyǎ ré̤ pé̤ lǔ dố thǐ o hò́. Thyáphú a ki sò̌ri thǐ rò a nò̌hyǎ lǔ phúnuô. Má̤ dố Cò́marya a taríkò́klò̌kyǎ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ná tè̤mǔmyá̤ricyá̤ akhu-akhyě, Cò́marya a sò̌ri thǐ.”
26 Foi em primeiro lugar para vós que Deus suscitou o seu servo, para vos abençoar, a fim de que cada um se aparte da sua iniqüidade.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.