Atos 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs ARIB
1 Bètônyě bí mò̤́hélya̤ thuô̌mû̌, ǔ tǒ kwǐcò́bè̌ ashuốkhè̌nuô, Petru ná Giovanni cuốhtya lahyǎ dố tè̤lǔhǒdu.
1 Pedro e João subiam ao templo à hora da oração, a nona.
2 Rò ǔ cò̤̌hyǎ kayǎ khǎduôdá dố a muố̤hò́kǔ tôprè̤ rò ǔ hyǎ dya-o è bí tè̤lǔhǒdu kadǎ akhǎshyé nuô. Kadǎ yěnuô ǔ è́ è ná “kadǎtwó̤.” Thyáphú a ki kwǐní̤kuô̌ rû̌ dố kayǎ hyǎnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuôtahe a o rò pwǒ̤nyěnyě ǔ cò̤̌hyǎ dya-o lǔ bínuô.
2 E, era carregado um homem, coxo de nascença, o qual todos os dias punham à porta do templo, chamada Formosa, para pedir esmolas aos que entravam.
3 Bí a myáhtye Petru ná Giovanni kíré̤ nuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, a kwǐthè́zò̤ èthǐ dố a ki dyé pé̤ lǔ tè̤ tôcôcô.
3 Ora, vendo ele a Pedro e João, que iam entrando no templo, pediu que lhe dessem uma esmola.
4 Rò èthǐ myátǎ̤ lǔ rò Petru hé lǔ, “Myácuốtǒ dố pè̤oyě!”
4 E Pedro, com João, fitando os olhos nele, disse: Olha para nós.
5 Rò a kíré̤ ní̤bè tè̤ tôcôcô kǒle a tane̤ rò a myácuốtǒ Petru ná Giovanni.
5 E ele os olhava atentamente, esperando receber deles alguma coisa.
6 Manárò Petru hé lǔ, “Vǎrû̌vǎhtè̌ o tômyé꤮ to, manárò tè̤ dố a o ná vǎ yěnuô, vǎ ki dyé nè̤. Dố vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ Krístu dố amwi̤ o ná tè̤pro̤prya̤ shyosò̌ yětôprè̤ khukhyěrò vǎ hé nè̤, kahtò cuốmò̌!”
6 Disse-lhe Pedro: Não tenho prata nem ouro; mas o que tenho, isso te dou; em nome de Jesus Cristo, o nazareno, anda.
7 A héhtuô̌ phúnuôrò a pṳ̂́ lǔtakhu cò́htwó rò a cwikahtò lǔlǔ ná tôphuốtuô̌ a khǎduôlè, akhǎduô shyědye ná akhǎduô mèthèplò tahe a shyohtyasò̌htya lò̌plǐ cò́.
7 Nisso, tomando-o pela mão direita, o levantou; imediatamente os seus pés e artelhos se firmaram
8 Rò a pá̤kahtò rò a kahtò cuốka̤cuốhyǎ htuô̌rò a cuốnuô̌ ró̤kuô̌ ná èthǐ dố tè̤lǔhǒdu akǔ rò a cuốka̤cuốhyǎ, pá̤ishye-iprû́ rò htuthè́htya Cò́marya.
8 e, dando ele um salto, pôs-se em pé. Começou a andar e entrou com eles no templo, andando, saltando e louvando a Deus.
9 Lò̌꤮ kayǎ o bínuô tahe myáhtye lò̌ a cuốcyá̤ yěnuô ná a tè̤irǒhtuthè́htya Cò́marya yěnuô tahe.
9 Todo o povo, ao vê-lo andar e louvar a Deus,
10 Rò èthǐ tǒ̤maní̤ lahyǎ lǔ ná è ma kayǎ onyǎkwǐe ǔrû̌ bí tè̤lǔhǒdu kadǎtwó̤ khǎshyé nuôtôprè̤ prè́. Dố a cuốcyá̤ khyěthyá phúyě akhu-akhyě èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́.
10 reconhecia-o como o mesmo que estivera sentado a pedir esmola à Porta Formosa do templo; e todos ficaram cheios de pasmo e assombro, pelo que lhe acontecera.
11 Bí kayǎ yětôprè̤ pṳ̂́ma taklố ní̤dyé Petru ná Giovanni bí khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́ ná Solomo hilákû akhè̌nuô, kayǎ bínuô tahe khyéthukhyéthè́ rò klyahyǎ lahyǎ dố èthǐ a o.
11 Apegando-se o homem a Pedro e João, todo o povo correu atônito para junto deles, ao pórtico chamado de Salomão.
12 Petru myáhtye èthǐ rò a hé èthǐ, “Vǎ khǒbò́thyó Israelphú thǐ꤮ thǐ cuố khyéthukhyéthè́ lahyǎ tè̤me̤ yětôcô alé̤ me̤tě? Thǐ cuố myáotyá̤ tuố̤ lò̌ pè̤ me̤tě? Kayǎ yětôprè̤ cuốcyá̤ yěnuôma thǐ tane̤ lahyǎ ná pè̤ me̤ pé̤ è ná pè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ nuô è̌? Thǐ tane̤ lahyǎ ná ma kayǎ sǎsè̌phú tahe akhu-akhyě phúnuô è̌?
12 Pedro, vendo isto, disse ao povo: Varões israelitas, por que vos admirais deste homem? Ou, por que fitais os olhos em nós, como se por nosso próprio poder ou piedade o tivéssemos feito andar?
13 Abraham, Isaac ná Jacob tahe a Cò́marya ná pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe a Cò́marya dyéluô̌ htyahò́ a tè̤lǐtè̤takhè̌ ná alulé Jesǔ yěnuô hò́. Manárò thǐ dyétǎ̤kyǎ è dố kayǎ htwǒduhtwǒkhu tahe a takhukǔ rò bí Khwí Pilato cirya htuô̌hò́ dố a ki plwǒhtekyǎ lǔ akhè̌nuô, thǐ cṳ̌kuô̌ lǔ to. Dố khwí yětôprè̤ a mèthènyěnuô, thǐ htésû tapa̤ cò́ ǔ cò́.
13 O Deus de Abraão, de Isaque e de Jacó, o Deus de nossos pais, glorificou a seu Servo Jesus, a quem vós entregastes e perante a face de Pilatos negastes, quando este havia resolvido soltá-lo.
14 È ma kayǎsǎsè̌, kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ tadû́rò thǐ vǐkyǎ è. Thǐ kwǐ Khwí Pilato, ‘Khyáthè́dǒ rò plwǒhte pé̤ pè̤ kayǎ dố a me̤thyě ǔ nuôtôprè̤.’
14 Mas vós negastes o Santo e Justo, e pedistes que se vos desse um homicida;
15 Thǐ me̤thyěkyǎhò́ kayǎ dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ yěnuô tôprè̤ hò́, manárò Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá è dố tè̤thyě hò́, rò tè̤htwǒhtya-ané̤ phúyě nuôma pè̤ myáhtye cò́ hò́ ná pè̤né̤ hò́.
15 e matastes o Autor da vida, a quem Deus ressuscitou dentre os mortos, do que nós somos testemunhas.
16 Thǐ myáhtyethè́gněhò́ ná kayǎ khǎduôdá yětôprè̤ nuôma má̤dố a zṳ̂́e Jesǔ amwi̤ akhu-akhyěrò a ryáka̤khyě prè́. Pè̤ thè́gně ná yěnuôma má̤ dố è zṳ̂́e Jesǔ akhu-akhyě, Jesǔ me̤ryá lò̌lá̤takli lò̌ cò́ lǔ phú thǐ lò̌꤮ plǐ myáhtye lò̌dûhò́ khǒnyá̤ yěnuôhò́.
16 E pela fé em seu nome fez o seu nome fortalecer a este homem que vedes e conheceis; sim, a fé, que vem por ele, deu a este, na presença de todos vós, esta perfeita saúde.
17 “Puố̤vyá̤ thǐ꤮, khǒnyá̤rò, thǐ ná thǐ khuklò́khuklyǎ me̤thyě Jesǔ nuôma, thǐ yǒ thè́gně angó̤lasá to akhu-akhyěrò thǐ me̤ è prè́.
17 Agora, irmãos, eu sei que o fizestes por ignorância, como também as vossas autoridades.
18 Cò́marya héone htuô̌lò̌hò́ angó̤ ná prè̤pro̤ tahe lò̌꤮ plǐ hò́. Rò a héone pé̤ èthǐ ná Krístu bè khyábè nyǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pǎ. Rò a lốhtyabǎhtya hò́ phú a hé yěnuô hò́.
18 Mas Deus assim cumpriu o que já dantes pela boca de todos os seus profetas havia anunciado que o seu Cristo havia de padecer.
19 Thyáphú Cò́marya ki plwǒkyǎ thǐ tè̤thû́nuô rò, za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ rò taklyé ka̤khyě khyěthyá lahyǎ dố Cò́marya a o. Thǐ ki me̤phúnuô hérò shyé꤮ shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bè hò́ pǎnuô Byacè Cò́marya ki dyéhè̌dyére khyě thǐ pǎ.
19 Arrependei-vos, pois, e convertei-vos, para que sejam apagados os vossos pecados, de sorte que venham os tempos de refrigério, da presença do Senhor,
20 Rò a ki nò̌hyǎlya̤ pé̤ thǐ Jesǔ má̤dû Messia dố Cò́marya nwóhtya pé̤ htuô̌hò́ dố thǐgně yěnuô tôprè̤ pǎ.
20 e envie ele o Cristo, que já dantes vos foi indicado, Jesus,
21 Phú Cò́marya dyé thè́gněone htuô̌dûhò́ ná prè̤pro̤ sǎsè̌ mú꤮ nukhè̌ tahe ná Jesǔ yěnuô a tǒbè o dố mò́khu tuố̤dố Byacè Cò́marya me̤thè̌ ka̤khyě lò̌hò́ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô akhè̌nuô pǎ.
21 ao qual convém que o céu receba até os tempos da restauração de todas as coisas, das quais Deus falou pela boca dos seus santos profetas, desde o princípio.
22 Me̤těhérò Mosè hé, ‘Phú Cò́marya nò̌hyǎ vǎ nuô, a ki nò̌hyǎ prè̤pro̤ dố thǐ myěcôklè̌ tôprè̤ pǎ rò thǐ tǒbè ní̤dǎ cò́ angó̤ pwǒ̤꤮ tômû̌ cò́ pǎ.
22 Pois Moisés disse: Suscitar-vos-á o Senhor vosso Deus, dentre vossos irmãos, um profeta semelhante a mim; a ele ouvireis em tudo quanto vos disser.
23 Kayǎ dố a ní̤dǎcṳ̌e kuô̌ prè̤pro̤ nuôtôprè̤ alǎ̤angó̤ to tahenuô, Cò́marya ki dyataphǎkyǎ èthǐ ná Cò́marya aphúalye̤ khǎlé̤ pǎ, htuô̌to a ki me̤pyékyǎ èthǐ pǎ.’
23 E acontecerá que toda alma que não ouvir a esse profeta, será exterminada dentre o povo.
24 “Cáhtya dố Samuelè htû̌khè̌ tuố̤dố lò̌꤮ prè̤pro̤ dố a hésodônyǎ Cò́marya ari-akyǎ dố khyě tahe ahtû̌khè̌nuô, a héso-one htuô̌ lò̌ hò́ tè̤ dố a ki htwǒhtya htû̌khè̌ khǒnyá̤khè̌ yětahe ari-akyǎ hò́.
24 E todos os profetas, desde Samuel e os que sucederam, quantos falaram, também anunciaram estes dias.
25 Cò́marya a tè̤emaklò̤ dố a nò̌dyéluô̌tǎ̤ dǐtû́ prè̤pro̤ thǐ tahe nuôma thǐgně hò́. Htuô̌to Cò́marya ô̌lya̤ htuô̌hò́ ná thǐ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe nuô̌꤮ ma thǐgně otố̤kuô̌ hò́hò́. Phú Cò́marya héso-one htuô̌hò́ Abraham, ‘Vǎ ki sò̌ri dǐtû́ lò̌ hekhuphú yětahe lò̌꤮ plǐ ná nè̤ klwǐlyǎ kalya̤ nuôtôprè̤ akhyě pǎ.’
25 Vós sois os filhos dos profetas e do pacto que Deus fez com vossos pais, dizendo a Abraão: Na tua descendência serão abençoadas todas as famílias da terra.
26 Bí Cò́marya nwóhtya alulé Jesǔ akhè̌nuô, a nò̌hyǎ ré̤ pé̤ lǔ dố thǐ o hò́. Thyáphú a ki sò̌ri thǐ rò a nò̌hyǎ lǔ phúnuô. Má̤ dố Cò́marya a taríkò́klò̌kyǎ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ná tè̤mǔmyá̤ricyá̤ akhu-akhyě, Cò́marya a sò̌ri thǐ.”
26 Deus suscitou a seu Servo, e a vós primeiramente vo-lo enviou para que vos abençoasse, desviando-vos, a cada um, das vossas maldades.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.