Atos 3
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NTLH
1 Bètônyě bí mò̤́hélya̤ thuô̌mû̌, ǔ tǒ kwǐcò́bè̌ ashuốkhè̌nuô, Petru ná Giovanni cuốhtya lahyǎ dố tè̤lǔhǒdu.
1 Certo dia de tarde, Pedro e João estavam indo ao Templo para a oração das três horas.
2 Rò ǔ cò̤̌hyǎ kayǎ khǎduôdá dố a muố̤hò́kǔ tôprè̤ rò ǔ hyǎ dya-o è bí tè̤lǔhǒdu kadǎ akhǎshyé nuô. Kadǎ yěnuô ǔ è́ è ná “kadǎtwó̤.” Thyáphú a ki kwǐní̤kuô̌ rû̌ dố kayǎ hyǎnuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ nuôtahe a o rò pwǒ̤nyěnyě ǔ cò̤̌hyǎ dya-o lǔ bínuô.
2 Estava ali um homem que tinha nascido coxo. Todos os dias ele era levado para um dos portões do Templo, chamado “Portão Formoso”, a fim de pedir esmolas às pessoas que entravam no pátio do Templo.
3 Bí a myáhtye Petru ná Giovanni kíré̤ nuô̌ dố tè̤lǔtyǎ hǒkǔ akhè̌nuô, a kwǐthè́zò̤ èthǐ dố a ki dyé pé̤ lǔ tè̤ tôcôcô.
3 Quando o coxo viu Pedro e João entrando, pediu uma esmola.
4 Rò èthǐ myátǎ̤ lǔ rò Petru hé lǔ, “Myácuốtǒ dố pè̤oyě!”
4 Eles olharam firmemente para ele, e Pedro disse: — Olhe para nós!
5 Rò a kíré̤ ní̤bè tè̤ tôcôcô kǒle a tane̤ rò a myácuốtǒ Petru ná Giovanni.
5 O homem olhou para eles, esperando receber alguma coisa.
6 Manárò Petru hé lǔ, “Vǎrû̌vǎhtè̌ o tômyé꤮ to, manárò tè̤ dố a o ná vǎ yěnuô, vǎ ki dyé nè̤. Dố vǐ̤ Nazarèphú Jesǔ Krístu dố amwi̤ o ná tè̤pro̤prya̤ shyosò̌ yětôprè̤ khukhyěrò vǎ hé nè̤, kahtò cuốmò̌!”
6 Então Pedro disse: — Não tenho nenhum dinheiro, mas o que tenho eu lhe dou: pelo poder do nome de Jesus Cristo, de Nazaré, levante-se e ande.
7 A héhtuô̌ phúnuôrò a pṳ̂́ lǔtakhu cò́htwó rò a cwikahtò lǔlǔ ná tôphuốtuô̌ a khǎduôlè, akhǎduô shyědye ná akhǎduô mèthèplò tahe a shyohtyasò̌htya lò̌plǐ cò́.
7 Em seguida Pedro pegou a mão direita do homem e o ajudou a se levantar. No mesmo instante os pés e os tornozelos dele ficaram firmes.
8 Rò a pá̤kahtò rò a kahtò cuốka̤cuốhyǎ htuô̌rò a cuốnuô̌ ró̤kuô̌ ná èthǐ dố tè̤lǔhǒdu akǔ rò a cuốka̤cuốhyǎ, pá̤ishye-iprû́ rò htuthè́htya Cò́marya.
8 Então ele deu um pulo, ficou de pé e começou a andar. Depois entrou no pátio do Templo com eles, andando, pulando e agradecendo a Deus.
9 Lò̌꤮ kayǎ o bínuô tahe myáhtye lò̌ a cuốcyá̤ yěnuô ná a tè̤irǒhtuthè́htya Cò́marya yěnuô tahe.
9 Toda a multidão viu o homem pulando e louvando a Deus.
10 Rò èthǐ tǒ̤maní̤ lahyǎ lǔ ná è ma kayǎ onyǎkwǐe ǔrû̌ bí tè̤lǔhǒdu kadǎtwó̤ khǎshyé nuôtôprè̤ prè́. Dố a cuốcyá̤ khyěthyá phúyě akhu-akhyě èthǐ khyéthukhyéthè́ lò̌plǐ cò́ pwǒ̤꤮ tôprè̤ cò́.
10 Quando perceberam que aquele era o mendigo que ficava sentado perto do Portão Formoso do Templo, ficaram admirados e espantados com o que havia acontecido.
11 Bí kayǎ yětôprè̤ pṳ̂́ma taklố ní̤dyé Petru ná Giovanni bí khǎlé̤ tôpho dố ǔ è́ ná Solomo hilákû akhè̌nuô, kayǎ bínuô tahe khyéthukhyéthè́ rò klyahyǎ lahyǎ dố èthǐ a o.
11 O homem que havia sido curado acompanhou Pedro e João. Todas as pessoas estavam admiradas e correram para a parte do pátio do Templo chamada “ Alpendre de Salomão ”, onde eles estavam.
12 Petru myáhtye èthǐ rò a hé èthǐ, “Vǎ khǒbò́thyó Israelphú thǐ꤮ thǐ cuố khyéthukhyéthè́ lahyǎ tè̤me̤ yětôcô alé̤ me̤tě? Thǐ cuố myáotyá̤ tuố̤ lò̌ pè̤ me̤tě? Kayǎ yětôprè̤ cuốcyá̤ yěnuôma thǐ tane̤ lahyǎ ná pè̤ me̤ pé̤ è ná pè̤ tè̤pro̤tè̤prya̤ nuô è̌? Thǐ tane̤ lahyǎ ná ma kayǎ sǎsè̌phú tahe akhu-akhyě phúnuô è̌?
12 Quando Pedro viu isso, disse ao povo: — Israelitas, por que vocês estão admirados? Por que estão olhando firmemente para nós como se tivéssemos feito este homem andar por causa do nosso próprio poder ou por causa da nossa dedicação a Deus?
13 Abraham, Isaac ná Jacob tahe a Cò́marya ná pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe a Cò́marya dyéluô̌ htyahò́ a tè̤lǐtè̤takhè̌ ná alulé Jesǔ yěnuô hò́. Manárò thǐ dyétǎ̤kyǎ è dố kayǎ htwǒduhtwǒkhu tahe a takhukǔ rò bí Khwí Pilato cirya htuô̌hò́ dố a ki plwǒhtekyǎ lǔ akhè̌nuô, thǐ cṳ̌kuô̌ lǔ to. Dố khwí yětôprè̤ a mèthènyěnuô, thǐ htésû tapa̤ cò́ ǔ cò́.
13 O Deus dos nossos antepassados, o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó, foi quem deu glória ao seu Servo Jesus. Mas vocês o entregaram às autoridades e o rejeitaram diante de Pilatos; e, quando ele resolveu soltá-lo, vocês não quiseram.
14 È ma kayǎsǎsè̌, kayǎcò́kayǎte̤ tôprè̤ tadû́rò thǐ vǐkyǎ è. Thǐ kwǐ Khwí Pilato, ‘Khyáthè́dǒ rò plwǒhte pé̤ pè̤ kayǎ dố a me̤thyě ǔ nuôtôprè̤.’
14 Jesus era bom e dedicado a Deus, mas vocês o rejeitaram. Em vez de pedirem a liberdade para ele, pediram que Pilatos soltasse um criminoso.
15 Thǐ me̤thyěkyǎhò́ kayǎ dố a dyé ǔ thè́htwǒprè̤ yěnuô tôprè̤ hò́, manárò Cò́marya me̤htwǒprè̤ ka̤khyě khyěthyá è dố tè̤thyě hò́, rò tè̤htwǒhtya-ané̤ phúyě nuôma pè̤ myáhtye cò́ hò́ ná pè̤né̤ hò́.
15 Assim vocês mataram o Autor da vida; mas Deus o ressuscitou, e nós somos testemunhas disso.
16 Thǐ myáhtyethè́gněhò́ ná kayǎ khǎduôdá yětôprè̤ nuôma má̤dố a zṳ̂́e Jesǔ amwi̤ akhu-akhyěrò a ryáka̤khyě prè́. Pè̤ thè́gně ná yěnuôma má̤ dố è zṳ̂́e Jesǔ akhu-akhyě, Jesǔ me̤ryá lò̌lá̤takli lò̌ cò́ lǔ phú thǐ lò̌꤮ plǐ myáhtye lò̌dûhò́ khǒnyá̤ yěnuôhò́.
16 Foi o poder do nome de Jesus que deu forças a este homem. O que vocês estão vendo e sabendo foi feito pela fé no seu nome, pois foi a fé em Jesus que curou este homem em frente de todos vocês.
17 “Puố̤vyá̤ thǐ꤮, khǒnyá̤rò, thǐ ná thǐ khuklò́khuklyǎ me̤thyě Jesǔ nuôma, thǐ yǒ thè́gně angó̤lasá to akhu-akhyěrò thǐ me̤ è prè́.
17 — Agora, meus irmãos, eu sei que o que vocês e os seus líderes fizeram com Jesus foi sem saber o que estavam fazendo.
18 Cò́marya héone htuô̌lò̌hò́ angó̤ ná prè̤pro̤ tahe lò̌꤮ plǐ hò́. Rò a héone pé̤ èthǐ ná Krístu bè khyábè nyǎ tè̤cyě̤tè̤cṳ̂ pǎ. Rò a lốhtyabǎhtya hò́ phú a hé yěnuô hò́.
18 Mas Deus cumpriu assim o que havia anunciado há muito tempo pelos profetas , isto é, que o Messias , que ele escolheu, tinha de sofrer.
19 Thyáphú Cò́marya ki plwǒkyǎ thǐ tè̤thû́nuô rò, za̤ ní̤dû lahyǎ thǐné̤ rò taklyé ka̤khyě khyěthyá lahyǎ dố Cò́marya a o. Thǐ ki me̤phúnuô hérò shyé꤮ shuốkhè̌tǒ shuốkhè̌bè hò́ pǎnuô Byacè Cò́marya ki dyéhè̌dyére khyě thǐ pǎ.
19 Portanto, arrependam-se e voltem para Deus, a fim de que ele perdoe os pecados de vocês.
20 Rò a ki nò̌hyǎlya̤ pé̤ thǐ Jesǔ má̤dû Messia dố Cò́marya nwóhtya pé̤ htuô̌hò́ dố thǐgně yěnuô tôprè̤ pǎ.
20 E também para que tempos de nova força espiritual venham do Senhor, e ele mande Jesus, que ele já tinha escolhido para ser o Messias de vocês.
21 Phú Cò́marya dyé thè́gněone htuô̌dûhò́ ná prè̤pro̤ sǎsè̌ mú꤮ nukhè̌ tahe ná Jesǔ yěnuô a tǒbè o dố mò́khu tuố̤dố Byacè Cò́marya me̤thè̌ ka̤khyě lò̌hò́ tè̤pwǒ̤꤮ tôcô akhè̌nuô pǎ.
21 Jesus precisa ficar no céu até chegar o tempo em que todas as coisas serão renovadas, como Deus anunciou há muito tempo pelos seus fiéis mensageiros, os profetas.
22 Me̤těhérò Mosè hé, ‘Phú Cò́marya nò̌hyǎ vǎ nuô, a ki nò̌hyǎ prè̤pro̤ dố thǐ myěcôklè̌ tôprè̤ pǎ rò thǐ tǒbè ní̤dǎ cò́ angó̤ pwǒ̤꤮ tômû̌ cò́ pǎ.
22 Pois Moisés disse: “Do meio de vocês o Senhor Deus escolherá e enviará para vocês um profeta, assim como ele me enviou. Obedeçam a tudo o que ele lhes disser.
23 Kayǎ dố a ní̤dǎcṳ̌e kuô̌ prè̤pro̤ nuôtôprè̤ alǎ̤angó̤ to tahenuô, Cò́marya ki dyataphǎkyǎ èthǐ ná Cò́marya aphúalye̤ khǎlé̤ pǎ, htuô̌to a ki me̤pyékyǎ èthǐ pǎ.’
23 Aquele que não obedecer será separado do povo de Deus e destruído.”
24 “Cáhtya dố Samuelè htû̌khè̌ tuố̤dố lò̌꤮ prè̤pro̤ dố a hésodônyǎ Cò́marya ari-akyǎ dố khyě tahe ahtû̌khè̌nuô, a héso-one htuô̌ lò̌ hò́ tè̤ dố a ki htwǒhtya htû̌khè̌ khǒnyá̤khè̌ yětahe ari-akyǎ hò́.
24 Samuel e todos os profetas que vieram depois dele falaram a respeito destes dias.
25 Cò́marya a tè̤emaklò̤ dố a nò̌dyéluô̌tǎ̤ dǐtû́ prè̤pro̤ thǐ tahe nuôma thǐgně hò́. Htuô̌to Cò́marya ô̌lya̤ htuô̌hò́ ná thǐ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe nuô̌꤮ ma thǐgně otố̤kuô̌ hò́hò́. Phú Cò́marya héso-one htuô̌hò́ Abraham, ‘Vǎ ki sò̌ri dǐtû́ lò̌ hekhuphú yětahe lò̌꤮ plǐ ná nè̤ klwǐlyǎ kalya̤ nuôtôprè̤ akhyě pǎ.’
25 As promessas que Deus fez por meio dos seus profetas são para vocês. E vocês fazem parte da aliança que Deus fez com os seus antepassados, quando disse para Abraão: “Por meio dos seus descendentes, eu abençoarei todas as nações do mundo.”
26 Bí Cò́marya nwóhtya alulé Jesǔ akhè̌nuô, a nò̌hyǎ ré̤ pé̤ lǔ dố thǐ o hò́. Thyáphú a ki sò̌ri thǐ rò a nò̌hyǎ lǔ phúnuô. Má̤ dố Cò́marya a taríkò́klò̌kyǎ thǐ pwǒ̤꤮ tôprè̤ ná tè̤mǔmyá̤ricyá̤ akhu-akhyě, Cò́marya a sò̌ri thǐ.”
26 — Assim Deus escolheu o seu Servo e o mandou primeiro a vocês, para abençoá-los, e para que cada um de vocês abandone os seus pecados.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.