Atos 28

Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NVI

Sair da comparação
NVI Nova Versão Internacional
1 Bí pè̤ htyatuố̤ ryáryádèdè htuô̌dố khǒkhu akhè̌nuô, ǔ héluô̌ pé̤ pè̤ ná klû́ nuôtôklû́ ma ǔ è́ ná Malta klû́.
1 Uma vez em terra, descobrimos que a ilha se chamava Malta.
2 Kayǎ o bí klû́lo̤ tahenuô, a me̤ryá nyacò́ pè̤. Ké̤cṳ̂ hyǎ rò ké̤ró̤ nyacò́ pè̤ akhu-akhyě, èthǐ uốkyǎ̤mi rò a è́iswí lahyǎ pè̤ mi.
2 Os habitantes da ilha mostraram extraordinária bondade para conosco. Fizeram uma fogueira e receberam bem a todos nós, pois estava chovendo e fazia frio.
3 Paulu cuố ihtěka̤ kru tôhtě rò a ka̤ isû́nuô̌ dố mikǔ akhè̌nuô, mi thè́htya kṳ́ rṳ́thí tôbǒ rò a hte iphuô̌ Paulu rò a oícû̌ lǐlóma dố lǔ takhulo̤.
3 Paulo ajuntou um monte de gravetos; quando os colocava no fogo, uma víbora, fugindo do calor, prendeu-se à sua mão.
4 Kayǎ klû́khuphú bínuô tahe myáhtye rṳ́ ícû̌lǐlóoma dố Paulu takhulo̤ rò a hé ní̤dyé khyělǔ tôprè̤ ná tôprè̤ phúyě, “Kayǎ yětôprè̤ma prè̤me̤thyě kayǎ prè́. A siplè́ ná tè̤thyě dố htyědutava̤kǔ tadû́rò Byacè dố ǔ è́ ná tè̤cò́tè̤te̤ yětôprè̤ dya ohtwǒprè̤ pǎ lǔ to.”
4 Quando os habitantes da ilha viram a cobra agarrada na mão de Paulo, disseram uns aos outros: "Certamente este homem é assassino, pois, tendo escapado do mar, a Justiça não lhe permite viver".
5 Manárò Paulu tasí tǎ̤nuô̌kyǎ rṳ́ dố mikǔ, rò a me̤ lǔ tôcô꤮ to.
5 Mas Paulo, sacudindo a cobra no fogo, não sofreu mal nenhum.
6 Èthǐ opò̤́ myá lahyǎ ná Paulu klyá né̤ záhyǎ nyǎ pǎ hò́. Èthǐ opò̤́ nyě̤lǎhò́ tadû́rò a myáhtye aryǎ̤ htya lǔ tôcô꤮ to akhu-akhyě, èthǐ tane̤ khókyǎ Paulu ná è ma cò́marya aphú tôprè̤prè̤ nyǎ hò́.
6 Eles, porém, esperavam que ele começasse a inchar ou que caísse morto de repente, mas, tendo esperado muito tempo e vendo que nada de estranho lhe sucedia, mudaram de idéia e passaram a dizer que ele era um deus.
7 Khǎlé̤ tavǐtava̤ phû bínuôtôpho ma, klû́byacè Publio aprè́ o tôlé̤. Rò a è́mo̤sû ryányacò́ pè̤, rò pè̤ cuố htwǒ kuốkuô̌ lǔ sǐpré̤ thuô̌nyěthuô̌thè̌.
7 Próximo dali havia uma propriedade pertencente a Públio, o homem principal da ilha. Ele nos convidou a ficar em sua casa e, por três dias, bondosamente nos recebeu e nos hospedou.
8 Publio aphè̌ né̤kṳ́ rò a sè̌a̤ lǔhò́kǔ akhu-akhyě a omyěo dố lé̤myěkhu prè́. Rò Paulu nuô̌ dố a hidò́kǔ rò, a nuô̌ kwǐcò́bè̌ pé̤ lǔ, rò a dyahtya atakhu dố lǔlo̤ rò a zasǐmé̤ pé̤ lǔ.
8 Seu pai estava doente, acamado, sofrendo de febre e disenteria. Paulo entrou para vê-lo e, depois de orar, impôs-lhe as mãos e o curou.
9 Phúnuô akhu-akhyě, lò̌꤮ kayǎswíkayǎsè̌ o bí klû́khu nuôtahe hyǎ zasǐmé̤ kuô̌ lahyǎ ané̤ dố lǔo.
9 Tendo acontecido isso, os outros doentes da ilha vieram e foram curados.
10 Èthǐ dyépludyéphè cò́ pè̤ shyězṳ́ tahe, rò bí pè̤ sidyáhtya thòklyědu akhè̌nuô, èthǐ dyacuốní̤ pé̤ pè̤ lé̤elé̤ǒ dố klyálo̤ agně tahe.
10 Eles nos prestaram muitas honras e, quando estávamos para embarcar, forneceram-nos os suprimentos que necessitávamos.
11 Thuô̌lè̌ bǎhtuô̌ dốkhyěnuô, pè̤ sidyáhtya vǐ̤ Alexandria a thòklyědu tôbè. Dố thòklyědu akhuklò́ nyěhyǎnuô byacè dǐkryě azǎ̤zo̤ o. Rò thòklyědu yě a cuố okuố plû́tuố̤ dố ké̤ró̤khè̌ bí klû́ nuôtôklû́ alo̤.
11 Passados três meses, embarcamos num navio que tinha passado o inverno na ilha; era um navio alexandrino, que tinha por emblema os deuses gêmeos Castor e Pólux.
12 Pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Syracuse rò pè̤ cuốo bínuô thuô̌nyě.
12 Aportando em Siracusa, ficamos ali três dias.
13 Pè̤ o bínuô rò pè̤ htecuố pó̤ dố vǐ̤ Rhegio. Htuô̌rò dốkhyě tônyěnuô, ké̤lathè́ duhyǎ dố cílya̤ tôkyě rò nyě̤nyětônyě nuô pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Peteoli.
13 Dali partimos e chegamos a Régio. No dia seguinte, soprando o vento sul, prosseguimos, chegando a Potéoli no segundo dia.
14 Pè̤ myáhtyesû ná prè̤zṳ̂́etè̤phú bínuô tahe, rò èthǐ è́okyǎ kuô̌pó̤ pè̤ bínuô thuô̌thyótônyě. Pè̤ okyǎ htuô̌ bínuô rò pè̤ htecuốkyǎ dố vǐ̤ Roma.
14 Ali encontramos alguns irmãos que nos convidaram a passar uma semana com eles. E depois fomos para Roma.
15 Pè̤ puố̤vyá̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú dố a o dố vǐ̤ Roma akǔ tahenuô, a ní̤huô̌ lahyǎ pè̤ripè̤kyǎ rò a hyǎ myáhtyesû tuố̤ pè̤ dố vǐ̤ Appio klè́kǔ nuô tahe, taheherò a hyǎ myáhtyesû pè̤ dố sǐpré̤hi nuô thuô̌mě akǔ. Bí Paulu myáhtye èthǐ akhè̌nuô, a ní̤hè̌ní̤re lǎ lǔ rò a hébwíhétaryě Cò́marya.
15 Os irmãos dali tinham ouvido falar que estávamos chegando e foram até a praça de Ápio e às Três Vendas para nos encontrar. Vendo-os, Paulo deu graças a Deus e sentiu-se encorajado.
16 Bí pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Roma akǔ akhè̌nuô, ǔ nò̌o ní̤dyédû Paulu rò ǔ cuốkhyǎo pé̤ lǔ hitômě rò klyěphú tôprè̤ opò̤́ ní̤dyé lǔ.
16 Quando chegamos a Roma, Paulo recebeu permissão para morar por conta própria, sob a custódia de um soldado.
17 Thuô̌thè̌ bǎhò́nuô, Paulu è́plò́ní̤ Judaphú dố a htwǒ akhuklò́ bí vǐ̤ Roma nuôtahe. Bí èthǐ hyǎtuố̤ lò̌hò́ akhè̌nuô, a hé èthǐ, “Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, tè̤me̤ takhwótakèsû pè̤ myěcô tahe bèbè, má̤torò tè̤ dố a khó ná pè̤ lé̤klǒlé̤khya dố pè̤ ní̤bè dố pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe a o nuô bèbè, vǎ me̤nò́ ná tôcô꤮ to. Manárò ǔ pṳ̂́ vǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ rò ǔ dyétǎ̤kyǎ vǎ dố Romaphú tahe a takhukǔ.
17 Três dias depois, ele convocou os líderes dos judeus. Quando estes se reuniram, Paulo lhes disse: "Meus irmãos, embora eu não tenha feito nada contra o nosso povo nem contra os costumes dos nossos antepassados, fui preso em Jerusalém e entregue aos romanos.
18 Èthǐ sudyǎce̤myá htuô̌hò́ vǎ rò dốkhyěnuô, èthǐ myáhtye vǎ tè̤thû́ dố atǒ ná bè tè̤cirya thyěkyǎnuô a o tôcô꤮ to akhu-akhyě, èthǐ thè́zṳ̂́ plwǒkyǎ vǎ.
18 Eles me interrogaram e queriam me soltar, porque eu não era culpado de crime algum que merecesse pena de morte.
19 Manárò bí Judaphú tahe htésû tè̤yě akhè̌nuô, vǎ tǒbè nò̌cirya vǎné̤ ná Khwídu Caesare vǎ tane̤ phúnuô. Vǎ dya tè̤thû́ dố vǎ myěcôphú alo̤ nuô a o ná tôcô꤮ to.
19 Todavia, tendo os judeus feito objeção, fui obrigado a apelar para César, não porém, por ter alguma acusação contra o meu próprio povo.
20 Dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyěrò, vǎ kwǐ kuô̌ èthǐ dố a ki dyémyáhtye hébèkuô̌ tè̤ ná thǐ. Kihélakǒma dố thǐ má̤hò́ Judaphú yětahe a tè̤myásû̌ akhu-akhyěrò ǔ bè cò̌klò̤makyǎ vǎ ná suplye̤tò̤́htè́ yě hò́.”
20 Por essa razão pedi para vê-los e conversar com vocês. Por causa da esperança de Israel é que estou preso com estas algemas".
21 Rò èthǐ hésû lǔ, “Pè̤ ní̤bènò́ ná li o dố Judaké̤ hyǎ rò a héso pé̤ pè̤ ná nè̤rinè̤kyǎ nuô a o tôba꤮ to. Pè̤ puố̤vyá̤ Judaphú dố a hyǎ bíyě tahenuô, a hénò́ pé̤ ná pè̤ ná nè̤ me̤thû́me̤plátè̤ ari-akyǎ tôprè̤꤮ to.
21 Eles responderam: "Não recebemos nenhuma carta da Judéia a seu respeito, e nenhum dos irmãos que vieram de lá relatou ou disse qualquer coisa de mal contra você.
22 Manárò pè̤ thè́zṳ̂́ ní̤huô̌ kuô̌dû nè̤ tè̤myáhtye ná nè̤ tè̤tane̤ tahe prè́, me̤těhérò, pè̤ thè́gně ná kayǎ bítě꤮ tôpho bèbè a hé takhwótakè lò̌plǐ kayǎ yětômṳ.”
22 Todavia, queremos ouvir de sua parte o que você pensa, pois sabemos que por todo lugar há gente falando contra esta seita".
23 Phúnuôrò èthǐ héo lǔ mò̤́nyěmò̤́thè̌ dố a ki myáhtye tǎ̤sû khyěthyá ná Paulu rò bí èthǐ héo lǔ nuôtônyěnuô, Judaphú tahe hyǎ lahyǎ bí Paulu o ní̤dyé hi nuôtômě akǔ, rò èthǐ hyǎró̤ è́klò̌lố cò́ ná dố aré̤khè̌ nuôtôhû cò́. Rò Paulu cáhtya hésodônyǎluô̌ pé̤ èthǐ ná Cò́marya ahtyěaké̤ ari-akyǎ rò a khyá ní̤dyé athè́yě dố mò̤́lǐ tuố̤ cò́ dố mò̤́khí cò́. Thyáphú èthǐ ki zṳ̂́e Jesǔ ari-akyǎ yěagněnuôrò, a yácû́ hésothè́gněplǒ pé̤ èthǐ ná Mosè a tè̤thyótè̤thya nuôtahe ná prè̤pro̤ héone nuôtahe.
23 Assim combinaram encontrar-se com Paulo em dia determinado, indo em grupo ainda mais numeroso ao lugar onde ele estava. Desde a manhã até à tarde ele lhes deu explicações e lhes testemunhou do Reino de Deus, procurando convencê-los a respeito de Jesus, com base na Lei de Moisés e nos Profetas.
24 Tahehe rò a zṳ̂́e lahyǎ ná Paulu hé yětahe nuôma a má̤lakǒ cò́, manárò tahehenuô a zṳ̂́e to.
24 Alguns foram convencidos pelo que ele dizia, mas outros não creram.
25 Bí èthǐ thè́plò lṳkhókhyělǔ rò èthǐ htecuốkyǎ akhè̌nuô, Paulu hébè ngó̤ dốkhyělố tômû̌, “Thè́ Sǎsè̌ Byacè hébè dǐtû́ ná Prè̤pro̤ Isaiah rò a hésokyǎ pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe nuôma a tǒtû́ cò́.
25 Discordaram entre si mesmos e começaram a ir embora, depois de Paulo ter feito esta declaração final: "Bem que o Espírito Santo falou aos seus antepassados, por meio do profeta Isaías:
26 Rò a hé,
26 ‘Vá a este povo e diga: "Ainda que estejam sempre ouvindo, vocês nunca entenderão; ainda que estejam sempre vendo, jamais perceberão".
27 Me̤těhérò kayǎ yětômyětôcô nuô, a thè́zṳ̂́ thè́gně kuô̌nyǎ ǔ to. Èthǐ me̤bí lahyǎ a khǎlèkǔ, htuô̌rò a me̤bí lahyǎ a mèthèplò. Kimá̤toma, èthǐ ki myáhtye kuô̌ lahyǎ tè̤ ná a mèthèplò, rò èthǐ ki ní̤huô̌ kuô̌ lahyǎ tè̤ ná akhǎlè, èthǐ ki tane̤plǒ hyǎkuô̌ lahyǎ rò a ki tarí ka̤khyětǒ lahyǎ ané̤ dố vǎ o, rò vǎ ki zasǐmé̤ khyě èthǐ.’” A hé phúnuô.
27 Pois o coração deste povo se tornou insensível; de má vontade ouviram com os seus ouvidos, e fecharam os seus olhos. Se assim não fosse, poderiam ver com os olhos, ouvir com os ouvidos, entender com o coração e converter-se, e eu os curaria’.
28 Paulu hé pó̤, “Phúnuô akhu-akhyě thǐ tǒbè thè́gně lahyǎ, Cò́marya a tè̤me̤lwóhteka̤ ari-akyǎ nuô, ǔ ki thǔcuốhò́ lǔ dố Judaphú má̤to tahe a o hò́, rò Judaphú má̤to tahe ki ní̤dǎ lǔ pǎ.”
28 "Portanto, quero que saibam que esta salvação de Deus é enviada aos gentios; eles a ouvirão! "
29 (Paulu héhtuô̌ tè̤ phúyě rò, Judaphú tahe htecuốkyǎ rò èthǐ cuố kryá̤thyěkryá̤o ní̤dyé khyělǔ.)
29 Depois que ele disse isto, os judeus se retiraram, discutindo intensamente entre si.
30 Paulu o bí hi dố a cuố khyǎ okuốní̤ yěnuô nyě̤na rò a è́mo̤sû lò̌꤮ kayǎ dố a hyǎ olě kuô̌ lǔ nuôtahe.
30 Por dois anos inteiros Paulo permaneceu na casa que havia alugado, e recebia a todos os que iam vê-lo.
31 Paulu hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya ahtyěaké̤ ari-akyǎ, rò a ithyóithyatǎ̤ pé̤ ǔ ná Byacè Jesǔ Krístu ari-akyǎ. Htuô̌rò a hébèkhû̌hébèhǎ rò ǔ me̤tǎ̤tṳ̂̌ ènuô a o tôprè̤꤮ to.
31 Pregava o Reino de Deus e ensinava a respeito do Senhor Jesus Cristo, abertamente e sem impedimento algum.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 28, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.