Atos 28
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs NAA
1 Bí pè̤ htyatuố̤ ryáryádèdè htuô̌dố khǒkhu akhè̌nuô, ǔ héluô̌ pé̤ pè̤ ná klû́ nuôtôklû́ ma ǔ è́ ná Malta klû́.
1 Uma vez em terra, verificamos que a ilha se chamava Malta.
2 Kayǎ o bí klû́lo̤ tahenuô, a me̤ryá nyacò́ pè̤. Ké̤cṳ̂ hyǎ rò ké̤ró̤ nyacò́ pè̤ akhu-akhyě, èthǐ uốkyǎ̤mi rò a è́iswí lahyǎ pè̤ mi.
2 Os nativos nos trataram com singular humanidade, porque, acendendo uma fogueira, acolheram a todos nós por causa da chuva que caía e por causa do frio.
3 Paulu cuố ihtěka̤ kru tôhtě rò a ka̤ isû́nuô̌ dố mikǔ akhè̌nuô, mi thè́htya kṳ́ rṳ́thí tôbǒ rò a hte iphuô̌ Paulu rò a oícû̌ lǐlóma dố lǔ takhulo̤.
3 Tendo Paulo ajuntado e atirado à fogueira um feixe de gravetos, uma víbora, fugindo do calor, prendeu-se na mão dele.
4 Kayǎ klû́khuphú bínuô tahe myáhtye rṳ́ ícû̌lǐlóoma dố Paulu takhulo̤ rò a hé ní̤dyé khyělǔ tôprè̤ ná tôprè̤ phúyě, “Kayǎ yětôprè̤ma prè̤me̤thyě kayǎ prè́. A siplè́ ná tè̤thyě dố htyědutava̤kǔ tadû́rò Byacè dố ǔ è́ ná tè̤cò́tè̤te̤ yětôprè̤ dya ohtwǒprè̤ pǎ lǔ to.”
4 Quando os nativos viram a víbora pendurada na mão de Paulo, disseram uns aos outros: — Certamente este homem é assassino, porque, salvo do mar, a Justiça não o deixa viver.
5 Manárò Paulu tasí tǎ̤nuô̌kyǎ rṳ́ dố mikǔ, rò a me̤ lǔ tôcô꤮ to.
5 Porém ele, sacudindo a víbora no fogo, não sofreu mal nenhum.
6 Èthǐ opò̤́ myá lahyǎ ná Paulu klyá né̤ záhyǎ nyǎ pǎ hò́. Èthǐ opò̤́ nyě̤lǎhò́ tadû́rò a myáhtye aryǎ̤ htya lǔ tôcô꤮ to akhu-akhyě, èthǐ tane̤ khókyǎ Paulu ná è ma cò́marya aphú tôprè̤prè̤ nyǎ hò́.
6 Mas eles esperavam que Paulo viesse a inchar ou a cair morto de repente. Depois de muito esperar, vendo que nada de anormal lhe acontecia, mudando de opinião, diziam que ele era um deus.
7 Khǎlé̤ tavǐtava̤ phû bínuôtôpho ma, klû́byacè Publio aprè́ o tôlé̤. Rò a è́mo̤sû ryányacò́ pè̤, rò pè̤ cuố htwǒ kuốkuô̌ lǔ sǐpré̤ thuô̌nyěthuô̌thè̌.
7 Perto daquele lugar havia um sítio que pertencia ao homem principal da ilha, chamado Públio, o qual nos recebeu e hospedou com muita bondade durante três dias.
8 Publio aphè̌ né̤kṳ́ rò a sè̌a̤ lǔhò́kǔ akhu-akhyě a omyěo dố lé̤myěkhu prè́. Rò Paulu nuô̌ dố a hidò́kǔ rò, a nuô̌ kwǐcò́bè̌ pé̤ lǔ, rò a dyahtya atakhu dố lǔlo̤ rò a zasǐmé̤ pé̤ lǔ.
8 Aconteceu que o pai de Públio estava enfermo de disenteria, ardendo em febre. Paulo foi visitá-lo e, orando, impôs-lhe as mãos, e o curou.
9 Phúnuô akhu-akhyě, lò̌꤮ kayǎswíkayǎsè̌ o bí klû́khu nuôtahe hyǎ zasǐmé̤ kuô̌ lahyǎ ané̤ dố lǔo.
9 À vista deste acontecimento, os demais enfermos da ilha vieram e foram curados,
10 Èthǐ dyépludyéphè cò́ pè̤ shyězṳ́ tahe, rò bí pè̤ sidyáhtya thòklyědu akhè̌nuô, èthǐ dyacuốní̤ pé̤ pè̤ lé̤elé̤ǒ dố klyálo̤ agně tahe.
10 os quais nos distinguiram com muitas honrarias; e, tendo nós de prosseguir viagem, nos puseram a bordo tudo o que era necessário.
11 Thuô̌lè̌ bǎhtuô̌ dốkhyěnuô, pè̤ sidyáhtya vǐ̤ Alexandria a thòklyědu tôbè. Dố thòklyědu akhuklò́ nyěhyǎnuô byacè dǐkryě azǎ̤zo̤ o. Rò thòklyědu yě a cuố okuố plû́tuố̤ dố ké̤ró̤khè̌ bí klû́ nuôtôklû́ alo̤.
11 Três meses depois, embarcamos num navio de Alexandria, que tinha passado o inverno na ilha. O navio tinha por emblema os deuses gêmeos Castor e Pólux.
12 Pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Syracuse rò pè̤ cuốo bínuô thuô̌nyě.
12 Chegando a Siracusa, ficamos ali três dias.
13 Pè̤ o bínuô rò pè̤ htecuố pó̤ dố vǐ̤ Rhegio. Htuô̌rò dốkhyě tônyěnuô, ké̤lathè́ duhyǎ dố cílya̤ tôkyě rò nyě̤nyětônyě nuô pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Peteoli.
13 Dali, navegando ao longo da costa, chegamos a Régio. No dia seguinte começou a soprar o vento sul e, em dois dias, chegamos a Putéoli,
14 Pè̤ myáhtyesû ná prè̤zṳ̂́etè̤phú bínuô tahe, rò èthǐ è́okyǎ kuô̌pó̤ pè̤ bínuô thuô̌thyótônyě. Pè̤ okyǎ htuô̌ bínuô rò pè̤ htecuốkyǎ dố vǐ̤ Roma.
14 onde encontramos alguns irmãos que nos pediram que ficássemos com eles sete dias; e foi assim que nos dirigimos a Roma.
15 Pè̤ puố̤vyá̤ prè̤zṳ̂́etè̤phú dố a o dố vǐ̤ Roma akǔ tahenuô, a ní̤huô̌ lahyǎ pè̤ripè̤kyǎ rò a hyǎ myáhtyesû tuố̤ pè̤ dố vǐ̤ Appio klè́kǔ nuô tahe, taheherò a hyǎ myáhtyesû pè̤ dố sǐpré̤hi nuô thuô̌mě akǔ. Bí Paulu myáhtye èthǐ akhè̌nuô, a ní̤hè̌ní̤re lǎ lǔ rò a hébwíhétaryě Cò́marya.
15 Tendo ali os irmãos ouvido notícias nossas, vieram ao nosso encontro até a Praça de Ápio e as Três Vendas. Ao vê-los, Paulo deu graças a Deus e sentiu-se mais animado.
16 Bí pè̤ cuốtuố̤ dố vǐ̤ Roma akǔ akhè̌nuô, ǔ nò̌o ní̤dyédû Paulu rò ǔ cuốkhyǎo pé̤ lǔ hitômě rò klyěphú tôprè̤ opò̤́ ní̤dyé lǔ.
16 Uma vez em Roma, Paulo recebeu permissão para morar por sua conta, tendo em sua companhia o soldado que o guardava.
17 Thuô̌thè̌ bǎhò́nuô, Paulu è́plò́ní̤ Judaphú dố a htwǒ akhuklò́ bí vǐ̤ Roma nuôtahe. Bí èthǐ hyǎtuố̤ lò̌hò́ akhè̌nuô, a hé èthǐ, “Vǎ puố̤vyá̤ thǐ꤮, tè̤me̤ takhwótakèsû pè̤ myěcô tahe bèbè, má̤torò tè̤ dố a khó ná pè̤ lé̤klǒlé̤khya dố pè̤ ní̤bè dố pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe a o nuô bèbè, vǎ me̤nò́ ná tôcô꤮ to. Manárò ǔ pṳ̂́ vǎ dố vǐ̤ Jerusalem akǔ rò ǔ dyétǎ̤kyǎ vǎ dố Romaphú tahe a takhukǔ.
17 Três dias depois, ele convocou os principais dos judeus. Quando estavam reunidos, Paulo disse: — Meus irmãos, apesar de nada ter feito contra o povo ou contra os costumes paternos, vim preso desde Jerusalém, entregue nas mãos dos romanos.
18 Èthǐ sudyǎce̤myá htuô̌hò́ vǎ rò dốkhyěnuô, èthǐ myáhtye vǎ tè̤thû́ dố atǒ ná bè tè̤cirya thyěkyǎnuô a o tôcô꤮ to akhu-akhyě, èthǐ thè́zṳ̂́ plwǒkyǎ vǎ.
18 Estes, depois de me interrogarem, quiseram soltar-me, porque não encontraram em mim nenhum crime passível de morte.
19 Manárò bí Judaphú tahe htésû tè̤yě akhè̌nuô, vǎ tǒbè nò̌cirya vǎné̤ ná Khwídu Caesare vǎ tane̤ phúnuô. Vǎ dya tè̤thû́ dố vǎ myěcôphú alo̤ nuô a o ná tôcô꤮ to.
19 Diante da oposição dos judeus, fui obrigado a apelar para César, não tendo eu, porém, nada de que acusar o meu povo.
20 Dố tè̤ritè̤kyǎ yě akhu-akhyěrò, vǎ kwǐ kuô̌ èthǐ dố a ki dyémyáhtye hébèkuô̌ tè̤ ná thǐ. Kihélakǒma dố thǐ má̤hò́ Judaphú yětahe a tè̤myásû̌ akhu-akhyěrò ǔ bè cò̌klò̤makyǎ vǎ ná suplye̤tò̤́htè́ yě hò́.”
20 Foi por isto que pedi para vê-los e para falar com vocês; porque é pela esperança de Israel que estou preso com esta corrente.
21 Rò èthǐ hésû lǔ, “Pè̤ ní̤bènò́ ná li o dố Judaké̤ hyǎ rò a héso pé̤ pè̤ ná nè̤rinè̤kyǎ nuô a o tôba꤮ to. Pè̤ puố̤vyá̤ Judaphú dố a hyǎ bíyě tahenuô, a hénò́ pé̤ ná pè̤ ná nè̤ me̤thû́me̤plátè̤ ari-akyǎ tôprè̤꤮ to.
21 Então eles lhe disseram: — Nós não recebemos da Judeia nenhuma carta que falasse a respeito de você. Também não veio qualquer dos irmãos que nos anunciasse ou dissesse algo de mau a seu respeito.
22 Manárò pè̤ thè́zṳ̂́ ní̤huô̌ kuô̌dû nè̤ tè̤myáhtye ná nè̤ tè̤tane̤ tahe prè́, me̤těhérò, pè̤ thè́gně ná kayǎ bítě꤮ tôpho bèbè a hé takhwótakè lò̌plǐ kayǎ yětômṳ.”
22 Mas gostaríamos de ouvir o que você pensa, porque sabemos que em todos os lugares essa seita é contestada.
23 Phúnuôrò èthǐ héo lǔ mò̤́nyěmò̤́thè̌ dố a ki myáhtye tǎ̤sû khyěthyá ná Paulu rò bí èthǐ héo lǔ nuôtônyěnuô, Judaphú tahe hyǎ lahyǎ bí Paulu o ní̤dyé hi nuôtômě akǔ, rò èthǐ hyǎró̤ è́klò̌lố cò́ ná dố aré̤khè̌ nuôtôhû cò́. Rò Paulu cáhtya hésodônyǎluô̌ pé̤ èthǐ ná Cò́marya ahtyěaké̤ ari-akyǎ rò a khyá ní̤dyé athè́yě dố mò̤́lǐ tuố̤ cò́ dố mò̤́khí cò́. Thyáphú èthǐ ki zṳ̂́e Jesǔ ari-akyǎ yěagněnuôrò, a yácû́ hésothè́gněplǒ pé̤ èthǐ ná Mosè a tè̤thyótè̤thya nuôtahe ná prè̤pro̤ héone nuôtahe.
23 Tendo eles marcado um dia, foram em grande número ao encontro de Paulo no lugar onde ele residia. Então, desde a manhã até a tarde, lhes fez uma exposição em testemunho do Reino de Deus, procurando persuadi-los a respeito de Jesus, tanto pela Lei de Moisés como pelos Profetas.
24 Tahehe rò a zṳ̂́e lahyǎ ná Paulu hé yětahe nuôma a má̤lakǒ cò́, manárò tahehenuô a zṳ̂́e to.
24 Houve alguns que ficaram persuadidos pelo que Paulo dizia; outros, porém, continuaram incrédulos.
25 Bí èthǐ thè́plò lṳkhókhyělǔ rò èthǐ htecuốkyǎ akhè̌nuô, Paulu hébè ngó̤ dốkhyělố tômû̌, “Thè́ Sǎsè̌ Byacè hébè dǐtû́ ná Prè̤pro̤ Isaiah rò a hésokyǎ pè̤ muố̤phè̌phyěphuô̌ dố꤮ nyénu tahe nuôma a tǒtû́ cò́.
25 E, havendo discordância entre eles, começaram a ir embora. Mas, antes que saíssem, Paulo disse estas palavras: — Bem falou o Espírito Santo aos pais de vocês, por meio do profeta Isaías, quando disse:
26 Rò a hé,
26 “Vá a este povo e diga: Ouvindo, vocês ouvirão e de modo nenhum entenderão; vendo, vocês verão e de modo nenhum perceberão.
27 Me̤těhérò kayǎ yětômyětôcô nuô, a thè́zṳ̂́ thè́gně kuô̌nyǎ ǔ to. Èthǐ me̤bí lahyǎ a khǎlèkǔ, htuô̌rò a me̤bí lahyǎ a mèthèplò. Kimá̤toma, èthǐ ki myáhtye kuô̌ lahyǎ tè̤ ná a mèthèplò, rò èthǐ ki ní̤huô̌ kuô̌ lahyǎ tè̤ ná akhǎlè, èthǐ ki tane̤plǒ hyǎkuô̌ lahyǎ rò a ki tarí ka̤khyětǒ lahyǎ ané̤ dố vǎ o, rò vǎ ki zasǐmé̤ khyě èthǐ.’” A hé phúnuô.
27 Porque o coração deste povo está endurecido; ouviram com os ouvidos tapados e fecharam os olhos; para não acontecer que vejam com os olhos, ouçam com os ouvidos, entendam com o coração, se convertam e sejam por mim curados.”
28 Paulu hé pó̤, “Phúnuô akhu-akhyě thǐ tǒbè thè́gně lahyǎ, Cò́marya a tè̤me̤lwóhteka̤ ari-akyǎ nuô, ǔ ki thǔcuốhò́ lǔ dố Judaphú má̤to tahe a o hò́, rò Judaphú má̤to tahe ki ní̤dǎ lǔ pǎ.”
28 E Paulo concluiu: — Portanto, fiquem sabendo que esta salvação que Deus oferece foi enviada aos gentios. E eles a ouvirão.
29 (Paulu héhtuô̌ tè̤ phúyě rò, Judaphú tahe htecuốkyǎ rò èthǐ cuố kryá̤thyěkryá̤o ní̤dyé khyělǔ.)
29 [Ditas estas palavras, os judeus foram embora, tendo entre si grande discussão.]
30 Paulu o bí hi dố a cuố khyǎ okuốní̤ yěnuô nyě̤na rò a è́mo̤sû lò̌꤮ kayǎ dố a hyǎ olě kuô̌ lǔ nuôtahe.
30 Durante dois anos, Paulo permaneceu na sua própria casa, que tinha alugado, onde recebia todos os que o procuravam.
31 Paulu hésodônyǎ pé̤ ǔ ná Cò́marya ahtyěaké̤ ari-akyǎ, rò a ithyóithyatǎ̤ pé̤ ǔ ná Byacè Jesǔ Krístu ari-akyǎ. Htuô̌rò a hébèkhû̌hébèhǎ rò ǔ me̤tǎ̤tṳ̂̌ ènuô a o tôprè̤꤮ to.
31 Pregava o Reino de Deus, e, com toda a ousadia, ensinava as coisas referentes ao Senhor Jesus Cristo, sem impedimento algum.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 28, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.