2 Coríntios 10
Lisǎsè̌ Athè̌ - Kayǎ Ngó̤ (KYU) vs VC
1 Tahehenuô a hé lahyǎ vǎ ná bí vǎ hébèsû ná thǐ akhè̌, vǎ taruô prè́ tadû́rò bí vǎ rǎ ná li akhè̌nuô, vǎ hébèshyohébèsò̌ nyacò́, a hé lahyǎ vǎ phúnuô. Manárò vǎ né̤byacè ní̤dû vǎ kwǐthè́zò̤ tadû cò́ thǐ ná tè̤thè́dǒthè́nga̤, tè̤khyáthè́dǒ phú Krístu dyéluô̌ pé̤ htuô̌hò́ pè̤ yěnuô tahe cò́.
1 Eu, Paulo, vos exorto pela mansidão e bondade de Cristo, eu que me mostro humilde quando estou entre vós, mas, quando longe, sou ousado convosco.
2 Shyé꤮ vǎ hyǎ kuô̌ khyěthyá thǐ pǎ akhè̌nuô, thyáphú vǎ ki hébèshyohébèsò̌ tǎ thǐ tǎmé̤ nuôrò, vǎ kwǐthè́zò̤ tadû thè́plò cò́ thǐ ná htulya taplekyǎ lò̌ thǐ tè̤dya thǐ thè́plòthuôhtyě nuôtahe ní꤮. Dố thǐklè̌ tahehenuô a hé lahyǎ pè̤ ná pè̤ krwǒlṳ̂ prè́ prè̤lu hekhuphú alé̤klǒ thè́zṳ̂́ nuôtahe prè́. Kayǎ dố a hé pè̤ phúnuô tahenuô, vǎ ki hébèsò̌ taklố cò́ èthǐ pǎ kǒle.
2 Peço-vos que, quando eu estiver presente, não me veja obrigado a usar de minha autoridade de que pretendo realmente usar com certas pessoas que imaginam que nós procedemos com intenções humanas.
3 Pè̤ ma prè̤lu hekhuphú tahe prè́ nuôma amá̤vǎ, manárò pè̤ sásû tè̤ yěnuô, pè̤ sá phú prè̤lu hekhuphú tahe sánuô má̤to.
3 Porque, ainda que vivamos na carne, não militamos segundo a carne.
4 Tè̤sá a takuô̤tabè̌ dố pè̤ nò̌e yětahe nuôma prè̤lu hekhuphú a takuô̤tabè̌ má̤to. Pè̤ nò̌e Cò́marya a takuô̤tabè̌ dố apro̤aprya̤ rò a me̤tǎ̤prò̤ pyékyǎbè́ lò̌plǐ cò́ vǐ̤ǔdu tahe ná tè̤krékryá̤ lǔ dố athû́ nuôtahe cò́.
4 Não são carnais as armas com que lutamos. São poderosas, em Deus, capazes de arrasar fortificações.
5 Pè̤ me̤tǎ̤prò̤kyǎ lò̌lò̌꤮ tè̤phyéduphyéhtyalô̌ né̤ dố a me̤dídyǎ tǎ̤tṳ̂̌sû tè̤thè́gně Cò́marya nuôtahe. Lò̌꤮ kayǎ a tè̤tane̤ tahenuô pè̤ pṳ̂́dò́o lò̌ è rò pè̤ nò̌ cṳ̌e ní̤dǎ è ná Krístu angó̤.
5 Nós aniquilamos todo raciocínio e todo orgulho que se levanta contra o conhecimento de Deus, e cativamos todo pensamento e o reduzimos à obediência a Cristo.
6 Bí thǐ dyéluô̌ hò́ ná thǐ ní̤dǎ krwǒme̤ lò̌lá̤takli htuô̌lò̌hò́ tè̤ akhè̌nuô, pè̤ o taritaryǎ one hò́ dố pè̤ ki cirya kayǎ dố a ní̤dǎ krwǒme̤ kuô̌ǔ to nuôtahe hò́.
6 Estamos prontos também para castigar todos os desobedientes, assim que for perfeita a vossa obediência.
7 Thǐ myá lahyǎ prè́ tè̤oluô̌ dố aklò̌ tahe prè́. Dố thǐklè̌ tahehenuô a héthû́ lahyǎ ná kayǎ dố a htwǒ Krístu a prè̤me̤tè̤phú ma tû́ pè̤ prè́. Nò̌thè́gně tuố̤kuô̌ èthǐ ná pè̤ ma pè̤ htwǒ kuô̌dû Krístu a prè̤me̤tè̤phú tahe vǎ.
7 Julgais as coisas pela aparência!... Quem se gloria de pertencer a Cristo considere que, como ele é de Cristo, assim também nós o somos.
8 Taryěshyosò̌ dố Byacè dyé vǎ yěnuô, a cô ná vǎ hébè htuthè́ sû́lû̌ cò́ vǎné̤ taki è̌? Manárò vǎ thè́tarè̤̌ náto. Tè̤taryěshyosò̌ yěnuô, a ki me̤ duhtyahtǔhtya thǐ agně prè́, a me̤pyéme̤kyǎ thǐ agněnuô má̤to.
8 Ainda que eu me orgulhasse um pouco em demasia da autoridade que o Senhor nos deu, para vossa edificação e não para vossa ruína, não teria de que envergonhar-me.
9 Vǎ pṳ̌ rǎ thè́isě cuố pé̤ thǐ ná li tahe phúnuô má̤to.
9 Não quero, porém, dar a impressão de querer aterrar-vos com minhas cartas.
10 Me̤těhérò tahehenuô, a hé lahyǎ, “Paulu rǎ lakǒ li tôkuôrò ashyo-asò̌ talwósû́lû̌ cò́. Bí a okuô̌ ná pè̤ akhè̌nuô, a taruô prè́, a dônyǎ ma a ní̤ kuô̌ǔ toto,” a hé lahyǎ vǎ phúnuô.
10 Suas cartas, dizem, são imperativas e fortes, mas, quando está presente, a sua pessoa é fraca e a palavra desprezível.
11 Kayǎ dố a hé phúnuô tahenuô, a tǒbè thè́gně ná pè̤ oye̤ ná thǐ bèbè, pè̤ otố̤ ná thǐ bèbè, pè̤ ki me̤ tǎ̤te̤ má̤lakǒ cò́ phú pè̤ héo dố likǔ yěnuô pǎ.
11 Quem assim pensa, fique sabendo que quais somos por escrito nas cartas, quando estamos ausentes, tais seremos também de fato, quando estivermos presentes.
12 Pè̤ taruô má̤lakǒ dû pè̤gně ni. Kayǎ dố a tane̤ htyalô̌ ní̤dyé lahyǎ ané̤ ná èthǐ ma acyá̤adè klò̌lố ǔ tahenuô pè̤ těradû̌ bû kuô̌ ná pè̤né̤ ná èthǐ to. Èthǐ tôprè̤ ná tôprè̤ těradû̌ ní̤dyé lahyǎ ané̤ akhu-akhyě, èthǐ ma kayǎ olốoklò̌ má̤lakǒ cò́ tahe.
12 Em verdade, não ousamos equiparar-nos nem comparar-nos com alguns que se preconizam a si próprios. Medindo-se eles conforme a sua própria medida e comparando-se consigo mesmos, dão provas de pouco bom senso.
13 Manárò, pè̤ rò, pè̤ hébèhtyalô̌ talwó ná bá pè̤ tǒkò hébè htyalô̌ nuô to. Pè̤ hébè htyalô̌ prè́tû́ tè̤me̤ dố Cò́marya dyétǎ̤ hò́ pè̤ yětahe nuôprè́. Yěnuôma a otố̤kuô̌lò̌ hò́ ná pè̤ me̤tè̤ dố thǐklè̌ yětahenuô hò́.
13 Nós outros não nos gloriaremos além da medida, mas permaneceremos dentro do campo de ação que Deus nos determinou, levando-nos até vós.
14 Pè̤ cuố me̤ talwó ná khǎlé̤ dố Cò́marya nò̌me̤ pè̤ yěnuô to. Cò́marya dyé pè̤ tè̤me̤ dố pè̤ kibè hyǎ dố thǐ o rò pè̤ ma prè̤ dố a hyǎ hésoluô̌ ré̤lố pé̤ thǐ tè̤thè́krṳ̂̌mila tahe hò́.
14 Não passamos além dos limites. Estaríamos passando, caso não houvéssemos chegado até vós. Ora, realmente temos chegado até vós, pregando o Evangelho de Cristo.
15 Phúnuôrò pè̤ hébèhtuthè́ ní̤dyé kuô̌ ná pè̤né̤ ná tè̤me̤ dố ǔruô me̤htwǒhtya ré̤htuô̌hò́ nuôtahe ari-akyǎ to. Má̤tôkhónuô pè̤ myásû̌ khódû ná thǐ tè̤zṳ̂́ ki sò̌htya htuô̌to pè̤ hyǎme̤ tè̤me̤ dố thǐklè̌ yě ki duhtyahtǔhtya ná htǔhtya pó̤ dố nyě tôkhó agně nuôprè́.
15 Não nos ufanamos além da medida, cobrindo-nos de trabalhos alheios. Esperamos que, com o progresso de vossa fé, nossa obra cresça entre vós dentro do quadro de ação que nos foi determinado.
16 Htuô̌pǎrò pè̤ ki cuố plehyǎ talwó pó̤ dố dò̌ oye̤ dố ǔ cuố hésoluô̌nò́ pé̤ hí èthǐ ná tè̤thè́krṳ̂̌mila tôphuố꤮ híto nuôtahe a o pǎ. Rò pè̤ ki cuố hésodônyǎ luô̌ pé̤ èthǐ ná Jesǔ a tè̤thè́krṳ̂̌mila ari-akyǎ pǎ. Me̤těhérò pè̤ thè́zṳ̂́ hébèhtyalô̌ ní̤dyékuô̌ pè̤né̤ ná tè̤me̤ dố ǔruô me̤htuô̌ hò́ nuôtahe to.
16 Assim esperamos levar o Evangelho aos países que ficam além de vós, sem nos gloriarmos das obras realizadas por outros dentro do domínio reservado a eles.
17 Me̤těhérò, lisǎsè̌kǔ hé, “Kayǎ tôprè̤prè̤ dố a thè́zṳ̂́ hébèhtyalô̌ ané̤ nuô, a tǒkò hébèhtyalô̌ prè́tû́ tè̤ dố Byacè me̤pé̤ htuô̌hò́ tè̤ nuôtahe ari-akyǎ prè́.”
17 Ora, quem se gloria, glorie-se no Senhor.
18 Me̤těhérò, kayǎ dố a htuthè́ ní̤dyédû ané̤ tahenuô, Byacè thè́plòo lǔ to, Byacè thè́plòo prè́tû́ kayǎ dố Byacè htuthè́ ní̤dyédû lǔ ná ané̤ nuôtahe prè́.
18 Pois merece a aprovação não aquele que se recomenda a si mesmo, mas aquele que o Senhor recomenda.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.