Marcos 11
Viakʼla txumbʼal u tioxh (IXLCNT) vs NVT
1 Uncheeꞌ motx najabꞌ opon tu Jerusaleen tuchꞌ xeꞌ u muunte vaꞌl Olivo. Utz aatz siꞌchtexhopon tu Betaania tuchꞌ tu Betfagee, ichaj bꞌen kaꞌvaꞌl qꞌul ichusulibꞌ u Jesuus.
1 Quando já se aproximavam de Jerusalém, Jesus e seus discípulos chegaram às cidades de Betfagé e Betânia, no monte das Oliveiras. Jesus enviou na frente dois discípulos.
2 Utz tal te ech tzaꞌ: —Bꞌenojex tu u tal tenam sukuvatz bꞌen tziꞌ. Utz aatz loꞌoponex, setil maꞌl u chelem bꞌuuro qitzel. Yeꞌsaj tok tijbꞌal. Chittaj, ech iqꞌotaj ul tzaꞌ.
2 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão amarrado ali um jumentinho, no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no para cá.
3 Untzꞌoj abꞌil laꞌalon sete: «¿Kam tokeꞌ aas nechiteꞌ?» Chaj.
3 Se alguém lhes perguntar: ‘O que estão fazendo?’, digam apenas: ‘O Senhor precisa dele e o devolverá em breve’.”
4 Ech motx bꞌen qꞌul ichusulibꞌ utz, til u bꞌuuro qitzich tziꞌ bꞌey tu maꞌl u tziꞌ peꞌ tetz maꞌl u otzotz. Ech motx ichita.
4 Os dois discípulos foram e encontraram o jumentinho na rua, amarrado junto a uma porta.
5 Anchituꞌ. Atich unjolol qꞌu aanima tziꞌ, motx tal te ech tzaꞌ: —¿Kam nebꞌaneꞌ atziꞌ, ech nechit u bꞌuuro tziꞌ?— Texh te.
5 Enquanto o desamarravam, algumas pessoas que estavam ali perguntaram: “O que vocês estão fazendo, desamarrando esse jumentinho?”.
6 Ech motx tzaqꞌbꞌi. Aꞌ motx tal qꞌu yol alax bꞌen te tu u Jesuus. Ech aqꞌax tzii te.
6 Responderam conforme Jesus havia instruído, e os deixaram levar o animal.
7 Uncheeꞌ ech motx tiqꞌot ul u bꞌuuro tu vaꞌl atichkuka u Jesuus. Motx taqꞌ jeꞌ qꞌul ikaapa tiꞌ. Ech jeꞌ u Jesuus tiꞌ u bꞌuuro.
7 Os discípulos trouxeram o jumentinho, puseram seus mantos sobre o animal, e Jesus montou nele.
8 Ech sibꞌal aanima motx iliiu kuꞌ qꞌul ikaapa tu bꞌey. Utz atia ichok xaj qꞌabꞌaj tzeꞌ majte. Taqꞌ kuꞌ tibꞌey u Jesuus.
8 Muitos da multidão espalharam seus mantos ao longo do caminho diante de Jesus, e outros espalharam ramos que haviam cortado nos campos.
9 Utz motx qꞌeqꞌun qꞌu tenam, qꞌuꞌl bꞌaxaich siatz, tuchꞌ qꞌuꞌl xamich tiꞌ iqul. Utz motx tal ech tzaꞌ: —¡Bꞌan bꞌaꞌnil eesaꞌoꞌ tu tzaꞌl tzaꞌ! ¡Techal axh! Tan tibꞌii u kuBꞌaals Amlika vetꞌulkꞌaxh.
9 E as pessoas, tanto as que iam à frente como as que o seguiam, gritavam: “Hosana! Bendito é o que vem em nome do Senhor!
10 ¡Techal viQꞌesalail vituꞌxh ixalam u kukꞌuy kumam Daviid vaꞌl tuleꞌ tziꞌ! ¡Techal u Tioxh tu Amlika, u kolol qetz!— Texh qꞌu tenam.
10 Bendito é o reino que vem, o reino de nosso antepassado Davi! Hosana no mais alto céu!”.
11 Ech aatz tek opon u Jesuus tu Jerusaleen, bꞌenoꞌk tu viqꞌanalil u totztioxh. Utz isaji kajay qꞌu kam atich tziꞌ. Ech kꞌasuꞌl tuchꞌ kabꞌlaal qꞌul ichusulibꞌ tan, maꞌtich tek ikuꞌ qꞌii. Motx tek qꞌaavbꞌen tu Betaania.
11 Jesus entrou em Jerusalém e foi ao templo. Depois de olhar tudo ao redor atentamente, voltou a Betânia com os Doze, porque já era tarde.
12 Uncheeꞌ ech tek qꞌejal tuul, motx kꞌasuꞌl tu Betaania. Utz kam u Jesuus tu vaꞌy.
12 Na manhã seguinte, quando saíam de Betânia, Jesus teve fome.
13 Utz til bꞌen maꞌl u tzeꞌil viikuxh tzian aas jinlich ixaj. Ech bꞌeni, ex tileꞌ. Kamal siꞌchichabꞌa maꞌj ivatz tala. Pek aatz opon kꞌatz u viikuxh, yeꞌt ichabꞌa maꞌj ivatz. Taꞌxh atich ixaj tan, yitꞌ itiempoich koj viikuxh.
13 Viu que, a certa distância, havia uma figueira cheia de folhas e foi ver se encontraria figos. No entanto, só havia folhas, pois ainda não era tempo de dar frutos.
14 Ech tal tek u Jesuus tu u viikuxh ech tzaꞌ: —Vetaꞌanlaꞌ, yeꞌxhabꞌil koꞌxh vaꞌtoj saloꞌn avatz.— Texhtuꞌ. Utz aatz qꞌu chusulibꞌ, motx tabꞌi kam vaꞌl tala.
14 Então Jesus disse à árvore: “Nunca mais comam de seu fruto!”. E os discípulos ouviram o que ele disse.
15 Uncheeꞌ ech motx opon tu Jerusaleen. Utz bꞌenoꞌk u Jesuus tu viqꞌanalil u totztioxh. Ech xeꞌt tojchat eluꞌl kajay qꞌul nichikꞌayineꞌ, tuchꞌ qꞌuꞌl nichiloqꞌon tziꞌ. Ixhutꞌpi qꞌul imeexha qꞌu chꞌexun puaj utz, tuchꞌ vikꞌujlebꞌal qꞌu aa kꞌaꞌy paroomaxh.
15 Quando voltaram a Jerusalém, Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que compravam e vendiam animais para os sacrifícios. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas,
16 Utz nichtereꞌnkojtaqꞌ tzii sapaal aanima tuchꞌ tiqꞌoꞌm tu vikuentail u totztioxh.
16 impediu todos de usarem o templo como mercado
17 Ech ichus tu qꞌu aanima ech tzaꞌ: —Tzꞌibꞌamalka tu u Yolbꞌal Tioxh aas: «Qꞌilabꞌ sikꞌlebꞌ vetz u votzotz tetz kajay aanima siꞌaneꞌ.» Chia. Pek aatz ex, vetetaqꞌlu bꞌens tatibꞌal elqꞌom.— Texhtuꞌ.
17 e os ensinava, dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será chamado casa de oração para todas as nações’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
18 Ech taꞌxh tabꞌi u yol qꞌu qꞌesal oksan yol vatz Tioxh, tuchꞌ qꞌu aa txumbꞌal tetz u oꞌtla mantaar, xeꞌt motx titzꞌa kaniꞌch iyatzꞌax u Jesuus siꞌaneꞌ. Tan nichmotxixoꞌv taqꞌo tan, mam tenam nichitzꞌejx ikꞌuꞌl tiꞌ vichusbꞌal u Jesuus.
18 Quando os principais sacerdotes e mestres da lei souberam o que Jesus tinha feito, começaram a tramar um modo de matá-lo. Contudo, tinham medo dele, pois o povo estava muito admirado com seu ensino.
19 Pek aatz tek sotzsaj, elkꞌasuꞌl u Jesuus tu u tenam.
19 Ao entardecer, Jesus e seus discípulos saíram da cidade.
20 Uncheeꞌ aatz tek iꞌan qꞌalaꞌm tu tek vaꞌt qꞌii, motx paal kꞌatz u viikuxh vaꞌl tzꞌejax yol tiꞌ tu u Jesuus. Utz motx tila aas maꞌtich tek itzaj tuchꞌ taqꞌil.
20 Na manhã seguinte, quando os discípulos passaram pela figueira que Jesus tinha amaldiçoado, notaram que ela estava seca desde a raiz.
21 Ech ul u yol sikꞌuꞌl u Luꞌ, tal tu u Jesuus ech tzaꞌ: —Chusul, saji iileꞌ. Tzajyu u viikuxh vaꞌl atzꞌej yol tiꞌ.— Texh te.
21 Pedro se lembrou do que Jesus tinha dito à árvore e exclamou: “Veja, Rabi! A figueira que o senhor amaldiçoou secou!”.
22 Ech tzaqꞌbꞌel tu u Jesuus, ech tzaꞌ: —Kꞌujloj ekꞌuꞌl tiꞌ Tioxh.
22 Então Jesus disse aos discípulos: “Tenham fé em Deus.
23 Tan niꞌxhtekꞌval sete, abꞌil saꞌalon tu u muunte tziꞌ: «Elenbꞌen tziꞌ, kꞌon bꞌen iibꞌ tu mar.» Chaj te, satzojpu vaꞌl sataleꞌ. Taꞌxhtzii oj yeꞌk sakaꞌtziiun tu taanima, pek nojchit sinima aas sabꞌanlu vaꞌl nitaleꞌ.
23 Eu lhes digo a verdade: vocês poderão dizer a este monte: ‘Levante-se e atire-se no mar’, e isso acontecerá. É preciso, no entanto, crer que acontecerá, e não ter nenhuma dúvida em seu coração.
24 Ech tok nival sete, kajay vaꞌl sejaj tu veqꞌilat esikꞌlet Tioxh, nimataj aas sekꞌuleꞌ utz, ministeer ekꞌultaꞌ.
24 Digo-lhes que, se crerem que já receberam, qualquer coisa que pedirem em oração lhes será concedido.
25 Utz aatz neqꞌila esikꞌle Tioxh, kuytaj u aanima oj atoꞌk exoꞌl tuchꞌ, ech sikuyex u kuTat tu Amlika tiꞌ qꞌul epaav majte.
25 Quando estiverem orando, se tiverem alguma coisa contra alguém, perdoem-no, para que seu Pai no céu também perdoe seus pecados.
26 [Tan oj yeꞌk sakuyunex, nikoꞌxh u kuTat tu Amlika saꞌkojikuyex majte.]— Texhtuꞌ.
26 Mas, se vocês se recusarem a perdoar, seu Pai no céu não perdoará seus pecados”.
27 Uncheeꞌ ech motx qꞌaavopon tu Jerusaleen. Utz tuul nichipaal u Jesuus tu viqꞌanalil u totztioxh, opon qꞌu qꞌesal oksan yol vatz Tioxh kꞌatza. Aꞌ imol qꞌu aa txumbꞌal tiꞌ u oꞌtla mantaar utz, tuchꞌ qꞌu qꞌesal qꞌatol tzii.
27 Mais uma vez, voltaram a Jerusalém. Enquanto Jesus passava pelo templo, os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo vieram até ele
28 Utz motx tal tu u Jesuus ech tzaꞌ: —¿Kam iijleꞌm naꞌan qꞌu kam tzaꞌ? Utz ¿abꞌil vetaqꞌon iijleꞌm tiꞌ ibꞌanaxeꞌ?— Texh te.
28 e perguntaram: “Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu esse direito?”.
29 Tzaqꞌbꞌel tu u Jesuus ech tzaꞌ: —Atil maꞌl kam savabꞌi sete majte. Tzaqꞌbꞌetajin, ech saval sete kam vijleꞌm nunbꞌan qꞌu kam tziꞌ.
29 Jesus respondeu: “Eu lhes direi com que autoridade faço essas coisas se vocês responderem a uma pergunta:
30 ¿U Tioxh tzik oksan u Xhan tiꞌ ibꞌanax vautiismo? ¿Oj aanima koꞌn oksan? Tzaqꞌbꞌetajin.— Texh te.
30 A autoridade de João para batizar vinha do céu ou era apenas humana? Respondam-me!”.
31 Ech motx tek tal sivatzaj ech tzaꞌ: — «Tioxh chajon.» oj chajoꞌ: «¿Kantuꞌ yeꞌt enima?» Chaj qe atziꞌ.
31 Eles discutiram a questão entre si: “Se dissermos que vinha do céu, ele perguntará por que não cremos em João.
32 Utz oj: «Aanima koꞌn.» saqaleꞌ; yeꞌk siꞌaneꞌ.— Texhtuꞌ. Tan nichmotxixoꞌva qꞌu tenam. Tan kajay nichniman aas nojchit alol tetz yolbꞌal Tioxh u Xhan.
32 Mas será que ousamos dizer que era apenas humana?”. Tinham medo do que o povo faria, pois todos acreditavam que João era profeta.
33 Ech motx itzaqꞌbꞌe u Jesuus, ech tzaꞌ: —Yeꞌ qootzaj.— Texh te.
33 Por fim, responderam: “Não sabemos”. E Jesus replicou: “Então eu também não direi com que autoridade faço essas coisas”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.