Apocalipse 6
Viakʼla txumbʼal u tioxh (IXLCNT) vs NVT
1 Uncheeꞌ vil teesat u bꞌaxa sello u Chelem Karneꞌl. Ech vabꞌi iyolon maꞌl tu kaavaꞌl qꞌu itzꞌlich kam. Utz aqꞌel iviꞌ ijelun tuul viyol. Tal ech tzaꞌ: —Niꞌaxh.— Texhtuꞌ.
1 Enquanto eu observava, o Cordeiro abriu o primeiro dos sete selos do livro. Então ouvi um dos quatro seres vivos dizer com voz de trovão: “Venha!”.
2 Ech vil maꞌl u sajiꞌ chee. Aatz vaꞌl atich jeꞌ tiꞌ, iqꞌomich maꞌl iarco bꞌanbꞌal ichꞌaꞌo. Utz aqꞌax maꞌl ikoroona. Ech kꞌasuꞌl tu chꞌaꞌo tan, bꞌanel nal kanaal taqꞌo. Utz kanaal tereꞌn maꞌt iꞌaneꞌ.
2 Quando olhei, vi um cavalo branco. Seu cavaleiro carregava um arco, e sobre sua cabeça foi colocada uma coroa. Ele saiu batalhando para conquistar vitórias.
3 Aatz teesa u kaꞌbꞌ sello u Chelem Karneꞌl, vabꞌi iyolon u kaꞌbꞌ itzꞌlich kam. Tal ech tzaꞌ: —Niꞌaxh.— Texhtuꞌ.
3 Quando o Cordeiro abriu o segundo selo, ouvi o segundo ser vivo dizer: “Venha!”.
4 Ech vil ikꞌasuꞌl maꞌl u kajiꞌ chee. Aatz vaꞌl atich jeꞌ tiꞌ, aqꞌax maꞌl mam espada te. Utz aqꞌax tzii te aas chꞌaꞌo suꞌltoksa tu u vatz txꞌavaꞌ. Saꞌtexhmotxiyatzꞌ jeꞌ tibꞌ aanima tibꞌilaj taqꞌo.
4 Então surgiu um cavalo vermelho. Seu cavaleiro recebeu uma grande espada e autoridade para tirar a paz da terra. E houve guerra e matança em toda parte.
5 Aatz teesa u toxvaꞌ sello u Chelem Karneꞌl, vabꞌi iyolon u toxvaꞌ itzꞌlich kam. Tal ech tzaꞌ: —Niꞌaxh.— Texhtuꞌ.
5 Quando o Cordeiro abriu o terceiro selo, ouvi o terceiro ser vivo dizer: “Venha!”. Quando olhei, vi um cavalo preto. Seu cavaleiro tinha na mão uma balança.
6 Utz vabꞌi tuch maꞌl u yol xoꞌl kaavaꞌl qꞌu itzꞌlich kam. Tal ech tzaꞌ: —Kaꞌvaꞌl koꞌn libra triigo vijaꞌmel maꞌl qꞌii aqꞌon. Oj sebada utz, vaajil libra u jaꞌmel. Ech koj u aseite tuchꞌ u taꞌl uuva, yeꞌk sakanoꞌk.— Texhtuꞌ.
6 E ouvi uma voz dentre os quatro seres vivos dizer: “Uma medida de trigo ou três medidas de cevada custarão o salário de um dia, mas não desperdice o azeite nem o vinho”.
7 Aatz teesa u kaavaꞌ sello u Chelem Karneꞌl, vabꞌi u kaavaꞌ itzꞌlich kam tal ech tzaꞌ: —Niꞌaxh.— Texhtuꞌ.
7 Quando o Cordeiro abriu o quarto selo, ouvi o quarto ser vivo dizer: “Venha!”.
8 Ech aꞌ tek vil maꞌl u qꞌaniꞌ chee. Kamchil ibꞌii vaꞌl atich jeꞌ tiꞌ. Utz Molbꞌal Tibꞌ Kamnaj ibꞌii vaꞌl atichka tiꞌ iqul. Ech motx aqꞌax tzii te siyatzꞌ aanima tu u vatz txꞌavaꞌ; untanul tu kaa tanul siyatzꞌ tu espada, tu vaꞌy, tu chꞌaꞌo, tu yaabꞌil. Utz kam koꞌn txokpilil xoꞌl tzeꞌ sachiꞌon.
8 Quando olhei, vi um cavalo amarelo. Seu cavaleiro se chamava Morte, e o mundo dos mortos o seguia. Eles receberam autoridade sobre um quarto da terra para matar pela espada, pela fome e pela doença e por meio de animais selvagens.
9 Aatz teesa u toꞌvaꞌ sello u Chelem Karneꞌl, vil jaqꞌ u nachbꞌal Tioxh, qꞌu taanxelal qꞌu aanima qꞌuꞌl maꞌtich iyatzꞌax tiꞌ itxakbꞌaꞌt tibꞌ tiꞌ u yolbꞌal Tioxh.
9 Quando o Cordeiro abriu o quinto selo, vi sob o altar as almas de todos que haviam sido mortos por causa da palavra de Deus e por seu testemunho fiel.
10 Utz nichmotxiqetun taltu ech tzaꞌ: —¡KuBꞌaal Tioxh, yeꞌk paav sakꞌatza, axh vinujul! ¿Jatu tek satxꞌol inujul vipaav qꞌu aanima tu u vatz txꞌavaꞌ qꞌuꞌl vetyatzꞌonoꞌ? ¿Jatu tek saaqꞌ chꞌexbꞌal te tiꞌ qꞌu kukajal vetel taqꞌo?— Texhtuꞌ.
10 Clamavam ao Senhor em alta voz e diziam: “Ó Soberano Senhor, santo e verdadeiro, quanto tempo passará até que julgues os habitantes da terra e vingues nosso sangue?”.
11 Ech motx aqꞌax ibꞌaꞌnla chaj poloxh saj oksaꞌm sijununil. Utz alax te aas samotxichꞌia bꞌitoj tiempo, tzꞌaj nal opon tereꞌn qꞌu tetz niman Tioxh qꞌuꞌl echat ikam sakami.
11 Então a cada um deles foi dada uma veste branca, e lhes foi dito que descansassem mais um pouco até que se completasse o número de seus irmãos, seus companheiros no serviço, que se juntariam a eles depois de serem mortos.
12 Aatz teesat u vajaj sello u Chelem Karneꞌl, yakich paaloj maꞌl mam kabꞌnaano. Yakich qꞌejbꞌoj iatz u qꞌii taqꞌo, ech tekuꞌen aꞌ qꞌej bꞌuꞌj tetz txumuꞌm. Kajbꞌ iatz u ichꞌ, ech tekuꞌen aꞌ ikajal aanima.
12 Enquanto eu observava, o Cordeiro abriu o sexto selo, e houve um grande terremoto. O sol ficou escuro como pano negro, e a lua inteira se tornou vermelha como sangue.
13 Ech motx chajpu kuꞌl qꞌu txꞌumiꞌl vatz txꞌavaꞌ, echaꞌ ichajpu kuꞌl viikuxh aas nipaal maꞌj mam kajiqꞌ.
13 Então as estrelas caíram do céu como figos verdes de uma figueira sacudida por um forte vento.
14 Sotz u amlika tziꞌ; ibꞌolqꞌi tibꞌ tuul, echaꞌ ibꞌolqꞌil maꞌj xaj uꞌ. Utz motx jalpu tatibꞌal kajay qꞌu muunte, tuchꞌ kajay qꞌu sepkin txꞌavaꞌ nikꞌa aꞌ.
14 O céu foi enrolado como pergaminho, e todas as montanhas e ilhas foram movidas de seu lugar.
15 Ech aatz qꞌu ijlenal tu u vatz amlika txꞌavaꞌ tzaꞌ, motx ex imuj tibꞌ tu qꞌu jul. Utz at motx ex imuj tibꞌ tu joymal sivan tulaj muunte. Antu qꞌuꞌl sibꞌ tijleꞌm, qꞌu txꞌiiol iqꞌii, qꞌu qꞌesal sol, qꞌu mamaj qꞌatbꞌal tzii. Antu qꞌu meꞌbꞌaꞌ, qꞌuꞌl kꞌayimal tibꞌ tu aqꞌon utz, tuchꞌ qꞌuꞌl yitꞌ kꞌayimal koj tibꞌ tu aqꞌon.
15 Então os reis da terra, os governantes, os generais, os ricos, os poderosos, os escravos e os livres, todos se esconderam em cavernas e entre as rochas das montanhas.
16 Ech motx tal tu qꞌu muunte, tuchꞌ qꞌu mamaj sivan ech tzaꞌ: —¡Kuꞌojex qiꞌ! Utz ¡mujtajoꞌ vatz vaꞌl kꞌujlel tu u kꞌujlebꞌal tetz mam qꞌesala! Utz ¡koltajoꞌ vatz vikꞌaꞌnal u Chelem Karneꞌl!
16 E gritavam às montanhas e às rochas: “Caiam sobre nós e escondam-nos da face daquele que está sentado no trono e da ira do Cordeiro!
17 Tan cheel u mam qꞌii tetz vikꞌaꞌnal vaꞌl xoꞌebꞌal. Utz abꞌil koj maꞌj satxꞌakon.— Texhtuꞌ.
17 Pois chegou o grande dia de sua ira, e quem poderá sobreviver?”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.