Jó 7
Bible Kralicka (CZBKR) vs ARA
1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
1 Não é penosa a vida do homem sobre a terra? Não são os seus dias como os de um jornaleiro?
2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
2 Como o escravo que suspira pela sombra e como o jornaleiro que espera pela sua paga,
3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
3 assim me deram por herança meses de desengano e noites de aflição me proporcionaram.
4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
4 Ao deitar-me, digo: quando me levantarei? Mas comprida é a noite, e farto-me de me revolver na cama, até à alva.
5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
5 A minha carne está vestida de vermes e de crostas terrosas; a minha pele se encrosta e de novo supura.
6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
6 Os meus dias são mais velozes do que a lançadeira do tecelão e se findam sem esperança.
7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
7 Lembra-te de que a minha vida é um sopro; os meus olhos não tornarão a ver o bem.
8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
8 Os olhos dos que agora me veem não me verão mais; os teus olhos me procurarão, mas já não serei.
9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,
9 Tal como a nuvem se desfaz e passa, aquele que desce à sepultura jamais tornará a subir.
10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
10 Nunca mais tornará à sua casa, nem o lugar onde habita o conhecerá jamais.
11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
11 Por isso, não reprimirei a boca, falarei na angústia do meu espírito, queixar-me-ei na amargura da minha alma.
12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
12 Acaso, sou eu o mar ou algum monstro marinho, para que me ponhas guarda?
13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
13 Dizendo eu: consolar-me-á o meu leito, a minha cama aliviará a minha queixa,
14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
14 então, me espantas com sonhos e com visões me assombras;
15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
15 pelo que a minha alma escolheria, antes, ser estrangulada; antes, a morte do que esta tortura.
16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
16 Estou farto da minha vida; não quero viver para sempre. Deixa-me, pois, porque os meus dias são um sopro.
17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
17 Que é o homem, para que tanto o estimes, e ponhas nele o teu cuidado,
18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
18 e cada manhã o visites, e cada momento o ponhas à prova?
19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
19 Até quando não apartarás de mim a tua vista? Até quando não me darás tempo de engolir a minha saliva?
20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
20 Se pequei, que mal te fiz a ti, ó Espreitador dos homens? Por que fizeste de mim um alvo para ti, para que a mim mesmo me seja pesado?
21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
21 Por que não perdoas a minha transgressão e não tiras a minha iniquidade? Pois agora me deitarei no pó; e, se me buscas, já não serei.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Jó 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.