Marcos 14

Tai Dam (BLT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 ꞌNhắng song ꞌmự ꞌchí ꞌhọt khuốp ꞌmự kin ꞌtiệc ꞌVện cai kéng ꞌnhám kin khảu béng báu#sáư ꞌchựa#pẻng. ꞌPứng mo cốc cắp ꞌpứng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng ꞌcọ sáo ha ꞌluống ꞌlặc pắt Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌmá khả#sia.
1 Faltavam dois dias para a Páscoa e para a Festa dos Pães sem Fermento. Os principais sacerdotes e mestres da lei ainda procuravam uma oportunidade de prender Jesus em segredo e matá-lo.
2 Sau ổ sô căn#ꞌva, “ꞌNhá pắt cuông ꞌnhám#ꞌtiệc, dản dên ꞌpay ꞌhụ ꞌchí ꞌnắn ꞌnướng#khửn.”
2 “Mas não durante a festa da Páscoa, para não haver tumulto entre o povo”, concordaram entre eles.
3 ꞌChớ ꞌnặn Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khảu ꞌhướn phủ#ꞌnưng khék ꞌchư ꞌSi‑ꞌmôn té cón pên#ꞌhượn, dú bản Bết‑ꞌtha‑ꞌnia. ꞌChớ ꞌTan chảu đang ꞌnăng kin#khảu, ꞌmí phủ ꞌnhính#ꞌnưng khắm ꞌlọ đán đón sáư ꞌnặm bók ba‑ꞌla‑đa ꞌca ꞌpéng#lai. ꞌMắn hắc pai ꞌlọ ꞌnặm bók ók ꞌlẹo thók sáư hua ꞌTan#chảu.
3 Enquanto isso, Jesus estava em Betânia, na casa de Simão, o leproso. Quando ele estava à mesa, uma mulher entrou com um frasco de alabastro contendo um perfume caro, feito de essência de nardo. Ela quebrou o frasco e derramou o perfume sobre a cabeça dele.
4 ꞌMí ꞌcốn hên ꞌsướng ꞌnặn ꞌdiến nhay#khửn, ꞌvạu tó căn#ꞌva, “Chắng thók ꞌnặm bók pay sia ꞌlạ ꞌsịn#ꞌlế.
4 Alguns dos que estavam à mesa ficaram indignados. “Por que desperdiçar um perfume tão caro?”, perguntaram.
5 ꞌVa au pay khai ꞌcọ ꞌchí đảy sam ꞌhọi pai#ꞌngớn, ꞌlẹo ꞌchí au pay ꞌchoi ꞌcốn ꞌcặt khó ꞌcọ#đảy.” Sau ꞌdiến chê ꞌnhính ꞌnặn nắc#lai.
5 “Poderia ter sido vendido por trezentas moedas de prata, e o dinheiro, dado aos pobres!” E repreenderam a mulher severamente.
6 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌhụ ꞌcọ ꞌdiến hảm sau#ꞌva, “Tam té ꞌnhính#ꞌnị, ꞌnhá chê ꞌmắn#ꞌtọn. ꞌMắn thók ꞌnặm bók sáư hua ꞌháu ꞌcọ pên ꞌviạk#đi.
6 Jesus, porém, disse: “Deixem-na em paz. Por que a criticam por ter feito algo tão bom para mim?
7 ꞌCốn ꞌcặt khó ꞌchớ đaư ꞌcọ ꞌmí dú nẳng ꞌpứng ꞌnọng ꞌlớng#ꞌlớng, ꞌpứng ꞌnọng é ꞌchoi sau ꞌchớ đaư ꞌcọ#đảy. Hák ꞌháu ꞌnị ꞌchí báu#ꞌlớng dú nẳng ꞌpứng ꞌnọng cá#đaư.
7 Vocês sempre terão os pobres em seu meio e poderão ajudá-los sempre que desejarem, mas nem sempre terão a mim.
8 Phủ ꞌnhính ꞌnị đảy ꞌdệt ꞌviạk đi sút ꞌhéng ꞌmắn#ꞌlẹo, ꞌmắn thók ꞌnặm bók sáư ꞌháu cón ꞌchớ ꞌmiện khon#ꞌháu.
8 Ela fez o que podia e ungiu meu corpo de antemão para o sepultamento.
9 ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌpứng ꞌnọng#ꞌhụ, ꞌtua phén đin páo kháo ꞌhung saư ꞌviạk ꞌháu pay#ꞌhọt, ꞌviạk phủ ꞌnhính ꞌnị đảy ꞌdệt ꞌnéo ꞌnặn ꞌcọ ꞌchí tiếng pay ꞌchu bón hảư bốn ha#ꞌmắn.”
9 “Eu lhes digo a verdade: onde quer que as boas-novas sejam anunciadas pelo mundo, o que esta mulher fez será contado, e dela se lembrarão”.
10 ꞌLẹo Du‑đa ꞌI‑ꞌsa‑ca‑ꞌli‑ốt, ꞌmen phủ#ꞌnưng cuông mốt síp song ꞌcốn ꞌlam ꞌchạư páo kháo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu, ꞌmắn pay ha mốt mo#cốc, ꞌpưa ꞌchí phản ꞌTan chảu hảư sau#pắt.
10 Então Judas Iscariotes, um dos Doze, foi aos principais sacerdotes para combinar de lhes entregar Jesus.
11 Sau đảy ꞌnghín ꞌsướng ꞌnặn ꞌcọ ꞌmuôn#lai, ꞌdiến nhẳn#ꞌva ꞌchí au ꞌngớn#hảư. ꞌLẹo Du‑đa ꞌcọ ha ꞌchớ đi ꞌchí phản Chảu ꞌGiê‑ꞌsu.
11 Quando souberam por que ele tinha vindo, ficaram muito satisfeitos e lhe prometeram dinheiro. Então ele começou a procurar uma oportunidade para trair Jesus.
12 ꞌMự thứ ꞌnưng kin ꞌtiệc, khảu béng báu#sáư ꞌchựa#pẻng, ꞌtoi ꞌhịt ꞌkhóng ꞌmen ꞌmự ꞌcốn ꞌDiu khả ꞌdo vảy ꞌsớ Chảu Pua ꞌPhạ kin ꞌtiệc ꞌVện#cai. Mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌmá tham ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌChí hảư ꞌpứng ꞌnọng đa ꞌpán hảư ꞌTan chảu kin ꞌtiệc ꞌVện cai dú bón#đaư?”
12 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento, quando o cordeiro pascal era sacrificado, os discípulos de Jesus lhe perguntaram: “Onde quer que lhe preparemos a refeição da Páscoa?”.
13 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌchạư song ꞌcốn cuông mốt ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu ꞌnặn pay ꞌlẹo sắng sau#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng khảu pay cuông ꞌmướng ꞌlẹo hák ꞌchí ꞌpọ phủ ꞌchái#ꞌnưng bék hay ꞌnặm#ꞌmá. Cứ ꞌtoi lăng ꞌmắn#pay.
13 Então Jesus enviou dois deles a Jerusalém, com as seguintes instruções: “Ao entrarem na cidade, um homem carregando uma vasilha de água virá ao seu encontro. Sigam-no.
14 ꞌMắn khảu pay ꞌhướn lang#đaư, ꞌpứng ꞌnọng chắng ꞌvạu sú chảu ꞌhướn ꞌnặn#ꞌva, ‘ꞌSáy bók hảư ꞌmá tham#ꞌva: Hỏng sủ khék ꞌchí hảư ꞌsáy cắp mốt ꞌtoi ꞌtáng ꞌsáy kin ꞌtiệc ꞌnặn dú bón#đaư?’
14 Digam ao dono da casa em que ele entrar: ‘O Mestre pergunta: Onde fica o aposento no qual comerei a refeição da Páscoa com meus discípulos?’.
15 Chảu ꞌhướn ꞌchí ꞌchị hảư ꞌpứng ꞌnọng hên hỏng nháư#ꞌnưng dú thản ꞌtếng ꞌmí tắng ꞌpán ꞌkhặn ꞌkháng ꞌvạy mết#ꞌlẹo. Chắng đa ꞌpán ꞌvạy hảư ꞌsúm ꞌháu bón#ꞌnặn.”
15 Ele os levará a uma sala grande no andar superior, que já estará arrumada. Preparem ali a refeição”.
16 Song ꞌcốn ꞌchạư ꞌnặn chắng khảu pay cá cuông#ꞌmướng, ꞌcọ hên pên ꞌsướng ꞌquám Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đảy sắng sau ꞌnặn#ꞌtẹ. Sau chắng au căn đa ꞌpán ꞌtiệc ꞌVện cai ꞌvạy#thả.
16 Então os dois discípulos foram à cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito, e ali prepararam a refeição da Páscoa.
17 ꞌCăm#ꞌmá, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu cắp mốt síp song ꞌcốn ꞌlam ꞌchạư páo kháo ꞌnặn chắng ꞌmá#ꞌhọt.
17 Ao anoitecer, Jesus chegou com os Doze.
18 ꞌChớ sau đang ꞌnăng kin khảu#dú, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu#ꞌva, “ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌpứng ꞌnọng#ꞌhụ, ꞌmí phủ#ꞌnưng cuông ꞌpứng ꞌnọng ꞌnăng kin ꞌtoi ꞌháu ꞌnị ꞌchí phản#ꞌháu.”
18 Quando estavam à mesa, comendo, Jesus disse: ‘Eu lhes digo a verdade: um de vocês que está aqui comendo comigo vai me trair”.
19 Đảy ꞌnghín ꞌsướng#ꞌnặn, ꞌchu ꞌcốn phaư ꞌcọ khí#ꞌvuốn. Phủ đaư phủ ꞌnặn chắng tham ꞌTan chảu ꞌtưa ꞌcốn#ꞌva, “ꞌChí báu#ꞌmen ꞌnọng#ꞌquá?”
19 Aflitos, eles protestaram: “Certamente não serei eu!”.
20 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu tóp sau#ꞌva, “ꞌMen phủ#ꞌnưng cuông síp song ꞌcốn ꞌpứng#ꞌnọng, phủ chẳm khảu ꞌho thuổi#ꞌháu.
20 Jesus respondeu: “É um dos Doze. É alguém que come comigo da mesma tigela.
21 ꞌHáu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn ꞌnị ꞌchí ꞌchọ tai ꞌsướng ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ đảy tẻm ꞌchiến ꞌvạy nả ꞌviạk#ꞌháu. Hák#ꞌva ꞌsội nắc ꞌchí tốc sáư phủ phản ꞌháu#ꞌnặn. Neng ꞌsé ꞌmắn ꞌnhá ók ꞌmá pên ꞌcốn ꞌcọ ꞌvén#đi.”
21 Pois o Filho do Homem deve morrer, como as Escrituras declararam há muito tempo. Mas que terrível será para aquele que o trair! Para esse homem seria melhor não ter nascido”.
22 ꞌChớ sau đang kin#ꞌnặn, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khắm au béng tay ꞌmá cáo ꞌquám sỏng ꞌnhó đảy ꞌdọn Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌlẹo bít ók nhé hảư mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu ꞌtếng ꞌvạu#ꞌva, “Au#ꞌí, ăn ꞌnị ꞌmen ꞌmo ꞌkính#ꞌháu.”
22 Enquanto comiam, Jesus tomou o pão e o abençoou. Em seguida, partiu-o em pedaços e deu aos discípulos, dizendo: “Tomem, porque este é o meu corpo”.
23 ꞌLẹo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khắm au cốc lảu ꞌmá cáo ꞌquám sỏng ꞌnhó đảy ꞌdọn Chảu Pua ꞌPhạ ꞌlẹo nhé hảư#sau, sau đảy kin nẳng cốc ꞌnặn mết ꞌchu#ꞌcốn.
23 Então tomou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois, entregou-o aos discípulos, e todos beberam.
24 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu sú sau#ꞌva, “Ăn ꞌnị ꞌmen ꞌlượt#ꞌháu, ꞌtoi ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ nhẳn#pao, ꞌlượt ꞌháu lay ók ꞌpưa ꞌcốn ꞌtếng#cá.
24 Então Jesus disse: “Este é o meu sangue, que confirma a aliança. Ele é derramado como sacrifício por muitos.
25 ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌpứng ꞌnọng#ꞌhụ, ꞌháu ꞌchí báu#kin lảu mák ít ꞌnị#máư, ꞌtạu ꞌhọt ꞌmự đaư ꞌháu ꞌchí kin lảu mák ít máư cuông phén ꞌhôm ꞌngáu Chảu Pua#ꞌPhạ.”
25 Eu lhes digo a verdade: não voltarei a beber vinho até aquele dia em que beberei um vinho novo no reino de Deus”.
26 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu cắp mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu chắng khắp ꞌvái#ꞌnưng sỏng ꞌnhó Chảu Pua ꞌPhạ ꞌlẹo ꞌcọ au căn ók pay ha ꞌpú Ê‑ꞌlai‑ôn.
26 Então cantaram um hino e saíram para o monte das Oliveiras.
27 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu sú mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng phaư ꞌcọ ꞌchí ꞌváng ꞌháu#sia, ꞌpưa pên ꞌsướng ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ đảy tẻm ꞌchiến ꞌvạy cón#ꞌva:
27 No caminho, Jesus disse: “Todos vocês me abandonarão, pois as Escrituras dizem: ‘Deus ferirá e as ovelhas serão dispersas’.
28 ꞌQuám ꞌchiến ꞌvạu ꞌsướng#ꞌnặn, hák#ꞌva ꞌchớ đaư ꞌháu đảy ꞌcứn ꞌhéng ꞌmá#ꞌlẹo, ꞌháu ꞌcọ ꞌchí pay cá phén đin ꞌKha‑ꞌli‑ꞌlê cón ꞌpứng#ꞌnọng.”
28 Mas, depois de ressuscitar, irei adiante de vocês à Galileia”.
29 Pê‑tô ꞌvạu cắp Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “Ta#ꞌva ꞌcốn ꞌtếng#cá ꞌchí páy ꞌváng ꞌTan chảu#sia, ꞌnọng lỏ#ꞌchí báu#ꞌváng.”
29 Pedro declarou: “Mesmo que todos os outros o abandonem, eu jamais farei isso”.
30 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌdiến ꞌvạu sáư Pê‑tô ꞌva, “ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌnọng#ꞌhụ, cuông ꞌcứn ꞌcham ꞌnị#lo, cón cáy khăn song#sau, ꞌnọng ꞌchí thiêng sia ꞌháu ꞌhọt sam#ꞌtưa.”
30 Jesus respondeu: “Eu lhe digo a verdade: esta mesma noite, antes que o galo cante duas vezes, você me negará três vezes”.
31 Hák ꞌva Pê‑tô ꞌsặm ꞌvạu ꞌhéng khửn#ꞌva, “Ta#ꞌva ꞌnọng ꞌchọ tai ꞌtoi ꞌTan chảu ꞌcọ#đi, ꞌnọng ꞌcọ ꞌchí báu#thiêng sia ꞌTan chảu cá#đaư.” Mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu phaư ꞌcọ ꞌvạu ꞌsướng#điêu.
31 Pedro, no entanto, insistiu enfaticamente: “Mesmo que eu tenha de morrer ao seu lado, jamais o negarei!”. E todos os outros discípulos disseram o mesmo.
32 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu cắp mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu chắng pay ꞌhọt suôn mák ꞌmạy khék suôn ꞌKhệt‑ꞌsê‑ꞌma‑ꞌnê. ꞌTan chảu bók sau#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng ꞌnăng dú nỉ#thả, ꞌháu đé so Chảu Pua ꞌPhạ#cón.”
32 Então foram a um lugar chamado Getsêmani, e Jesus disse a seus discípulos: “Sentem-se aqui enquanto vou orar”.
33 ꞌVạu ꞌlẹo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng au Pê‑tô, Da‑cô‑bô kéng Dô‑ꞌhăn pay#ꞌtoi. ꞌTan chảu ꞌtộc#ꞌvuốn, khắt chaư#lai,
33 Levou consigo Pedro, Tiago e João e começou a sentir grande pavor e angústia.
34 chắng ꞌvạu cắp sam ꞌcốn sau#ꞌva, “Chaư ꞌháu ꞌtộc ꞌvuốn ꞌpó ꞌchí#tai. ꞌPứng ꞌnọng thả dú nỉ ꞌtứ#ꞌcứn.”
34 “Minha alma está profundamente triste, a ponto de morrer”, disse ele. “Fiquem aqui e vigiem.”
35 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌnhang ók pay đắc ꞌnọi ꞌnưng ꞌlẹo múp nả ꞌlống đin đé so Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌva ꞌpó pên#đảy, so hảư ꞌchớ báp ꞌmo ꞌvện cai pay sia#hảư.
35 Ele avançou um pouco e curvou-se até o chão. Então orou para que, se possível, a hora que o esperava fosse afastada dele.
36 ꞌTan chảu đé so#ꞌva, “ꞌA‑ba, Chảu ꞌPo#ꞌhới, ꞌPo ꞌdệt săng ꞌcọ đảy#mết. So hảư au nả ꞌviạk báp ꞌmo khó chaư ꞌnị ók khói sia#ꞌLụk. Hák#ꞌva so ꞌnhá hảư ꞌtoi chaư#ꞌLụk, hảư ꞌtoi chaư Chảu ꞌPo#thôi.”
36 E clamou: “Aba, Pai, tudo é possível para ti. Peço que afastes de mim este cálice. Contudo, que seja feita a tua vontade, e não a minha”.
37 ꞌLẹo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đảy ꞌcứn ꞌmá ha mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan#chảu, hên sam ꞌcốn sau ꞌnón lắp#dú, chắng ꞌvạu sáư Pê‑tô#ꞌva, “ꞌSi‑ꞌmôn ꞌhới, ꞌnọng ꞌnón lắp#a, ứt ꞌnón ꞌto ꞌchớ ꞌlống#ꞌhố điêu ꞌcọ báu#đảy#a?
37 Depois, voltou aos discípulos e os encontrou dormindo. “Simão, você está dormindo?”, disse ele a Pedro. “Não pode vigiar comigo nem por uma hora?
38 ꞌPá căn ꞌtứ ꞌcứn đé so Chảu Pua#ꞌPhạ, chắng ꞌchí báu#tốc ꞌquám ꞌlứa ꞌváng ꞌháu pay ꞌtoi ꞌluống#phít. Cuông chaư phủ ꞌcốn ngắm é ꞌtoi ꞌluống#đi, hák#ꞌva ꞌmo ꞌkính lỏ#ón#ꞌsém.”
38 Vigiem e orem para que não cedam à tentação, pois o espírito está disposto, mas a carne é fraca.”
39 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay đé so ꞌtưa#ꞌnưng máư ꞌcọ ꞌvạu ꞌsướng#cáu.
39 Então os deixou novamente e fez a mesma oração de antes.
40 ꞌLẹo ꞌTan chảu ꞌcứn ꞌmá hên sam ꞌcốn sau ꞌnón lắp dú ꞌsướng#cáu, ta ꞌmứn báu#đảy, chắng báu#chắc au ꞌquám đaư ꞌmá tóp ꞌTan#chảu.
40 Quando voltou pela segunda vez, mais uma vez encontrou os discípulos dormindo, pois não conseguiam manter os olhos abertos. Eles não sabiam o que dizer.
41 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay đé so ꞌtưa thứ sam ꞌlẹo ꞌcứn ꞌmá ꞌvạu hảư sau#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng ꞌnhắng ꞌnón ha ꞌhéng máư#ꞌnệ. ꞌPó#lo, ꞌchớ ꞌmá ꞌhọt#ꞌlẹo, ꞌháu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn ꞌnị ꞌchọ ꞌcốn phản dao hảư phủ ꞌcốn báp#ꞌsội.
41 Ao voltar pela terceira vez, disse: “Vocês ainda dormem e descansam? Basta; chegou a hora. O Filho do Homem está para ser entregue nas mãos de pecadores.
42 Tứn#ꞌí, ꞌháu au căn pay ha phủ ꞌchí phản ꞌháu ꞌnặn ꞌmá ꞌhọt ꞌlẹo#ꞌnế.”
42 Levantem-se e vamos. Meu traidor chegou”.
43 ꞌChớ Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌnhắng ꞌvạu dú ꞌcọ hên Du‑đa, ꞌmen phủ#ꞌnưng cuông mốt síp song ꞌcốn ꞌlam ꞌchạư páo kháo ꞌTan#chảu, ꞌpọm cắp lai ꞌcốn khắm đáp khắm ꞌton ꞌmá#ꞌhọt, mốt ꞌnị ꞌmen ꞌpứng mo#cốc, ꞌpứng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng cắp ꞌpứng thảu ké bản ꞌmướng ꞌchạư sau#ꞌmá.
43 No mesmo instante, enquanto Jesus ainda falava, Judas, um dos Doze, chegou com uma multidão armada de espadas e pedaços de pau. Tinham sido enviados pelos principais sacerdotes, mestres da lei e líderes do povo.
44 Du‑đa phủ phản ꞌTan chảu ꞌnặn đảy ꞌdệt ꞌquám mai bók cắp sau ꞌvạy#ꞌva, “Khỏi chúp kẻm phủ đaư lỏ#ꞌmen phủ#ꞌnặn, chắng pắt au ꞌnẹp pay hảư đi#ꞌnớ.”
44 O traidor havia combinado com eles um sinal: “Vocês saberão a quem devem prender quando eu o cumprimentar com um beijo. Então poderão levá-lo em segurança”.
45 ꞌSướng ꞌnặn Du‑đa ꞌdiến khảu ꞌmá ha Chảu ꞌGiê‑ꞌsu lỏ#ꞌva, “ꞌSáy ꞌpo#ꞌhới,” ꞌlẹo chúp ꞌTan chảu ꞌsướng ꞌhặc#ꞌpéng.
45 Assim que chegaram, Judas se aproximou de Jesus. “Rabi!”, exclamou ele, e o beijou.
46 ꞌPứng ꞌcốn ꞌmá ꞌtoi Du‑đa hên ꞌlẹo ꞌcọ ꞌdiến pắt au Chảu ꞌGiê‑ꞌsu.
46 Os outros agarraram Jesus e o prenderam.
47 Cuông mốt Chảu ꞌGiê‑ꞌsu dú hẳn ꞌmí phủ#ꞌnưng thót đáp ók ꞌphắn sáư ꞌcốn ꞌhướn mo luông hu#ꞌnưng khát#ók.
47 Mas um dos que estavam com Jesus puxou a espada e feriu o servo do sumo sacerdote, cortando-lhe a orelha.
48 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu hảư phen ꞌcốn ꞌmá pắt ꞌTan chảu ꞌnặn#ꞌva, “ꞌPứng chảu chắng khắm đáp khắm ꞌton ꞌmá pắt ꞌháu ꞌsướng ꞌháu pên ꞌcốn cướp ꞌsịn#ꞌlế.
48 Jesus perguntou: “Por acaso sou um revolucionário perigoso, para que venham me prender com espadas e pedaços de pau?
49 ꞌChu ꞌmự ꞌháu dú cắp ꞌpứng chảu bók son dên ꞌpay dú nẳng cuông ꞌcuông ꞌhướn vảy ꞌsớ Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌpứng chảu chắng báu#pắt au#ꞌháu. Hák#ꞌva ꞌviạk ꞌnị ꞌpưa hảư pên ók ꞌtoi ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ đảy ꞌchiến#ꞌvạy.”
49 Por que não me prenderam no templo? Todos os dias estive ali, no meio de vocês, ensinando. Mas estas coisas estão acontecendo para que se cumpra o que dizem as Escrituras”.
50 ꞌChớ ꞌnặn mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu phaư ꞌcọ ꞌlen ꞌpai páy ꞌváng sia ꞌTan chảu#mết.
50 Então todos o abandonaram e fugiram.
51 ꞌMí ꞌchái nóm phủ#ꞌnưng ꞌnung sửa phải ꞌnéo đi phưn điêu ꞌtoi lăng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay. ꞌPứng ꞌcốn pắt ꞌTan chảu ꞌnặn ꞌcọ ꞌchí pắt ꞌtếng#cá ꞌchái nóm phủ ꞌnặn#é.
51 Um jovem que os seguia vestia apenas um lençol de linho. Quando a multidão tentou agarrá-lo,
52 ꞌMắn ꞌchịu ꞌváng sửa ꞌnặn#sia, ꞌpá ꞌmo pươi ꞌlen ꞌpai#pay.
52 ele deixou para trás o lençol e escapou nu.
53 Phen ꞌcốn ꞌmá pắt Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcọ đảy ꞌnẹp ꞌTan chảu pay ha ꞌhướn mo#luông. Mết ꞌtếng#cá mo#cốc, thảu ké bản ꞌmướng kéng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng ꞌnặn ꞌcọ đảy ꞌmá ꞌsúm#căn.
53 Levaram Jesus para a casa do sumo sacerdote, onde estavam reunidos os principais sacerdotes, os líderes do povo e os mestres da lei.
54 Pê‑tô ꞌcọ dú đắc đắc ꞌnhang ꞌtoi lăng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay ꞌhọt cuông ꞌcuông ꞌhướn mo#luông, ꞌlẹo ꞌnăng phinh ꞌpháy dú ꞌtoi mốt ꞌcốn#các.
54 Pedro seguia Jesus de longe e entrou no pátio do sumo sacerdote. Ali, sentou-se com os guardas para se aquecer junto ao fogo.
55 Cuông ꞌchớ ꞌnặn ꞌpứng mo cốc ꞌtếng#cá mốt sét ꞌván sung sút ha au ꞌcốn pên chứng ꞌmá bắc ꞌquám sáư Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌpưa hảư khả ꞌTan#chảu. Hák báu#ꞌmí ꞌluống đaư ha#đảy,
55 Lá dentro, os principais sacerdotes e todo o conselho dos líderes do povo tentavam, sem sucesso, encontrar provas contra Jesus, para que pudessem condená-lo à morte.
56 ꞌchăm#ꞌva ꞌmí lai ꞌcốn chứng bẻo ꞌmá bắc ꞌquám sáư ꞌTan#chảu, hák#ꞌva ꞌquám sau ꞌvạu ꞌnặn báu#pék#căn.
56 Muitas testemunhas falsas deram depoimentos, mas elas se contradiziam.
57 ꞌLẹo ꞌcọ ꞌmí ꞌsán ꞌcốn tứn khửn bắc ꞌquám sáư ꞌTan chảu#ꞌva,
57 Por fim, alguns homens se levantaram e apresentaram o seguinte testemunho falso:
58 “ꞌSúm khỏi đảy ꞌnghín phủ ꞌnị#ꞌva, ꞌchí pé ꞌhướn vảy ꞌsớ lang phủ ꞌcốn tẳng khửn#ꞌnặn, ꞌlẹo cuông sam ꞌmự ꞌchí tẳng lang máư#khửn, hák báu#ꞌmen ꞌcốn tẳng ꞌva#ꞌsịn.”
58 “Nós o ouvimos dizer: ‘Destruirei este templo feito por mãos humanas e em três dias construirei outro, não feito por mãos humanas’”.
59 Pên ꞌcơ ꞌnặn ꞌquám sau ꞌvạu ꞌcọ báu#pék#căn.
59 Mas nem assim seus depoimentos eram coerentes.
60 Mo luông chắng tứn khửn cang mốt ꞌcốn sét ꞌván ꞌlẹo tham Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “Sau ꞌkiện chảu ꞌsướng ꞌnặn, chảu ꞌcọ báu#ꞌmí ꞌquám tóp săng#a?”
60 Então o sumo sacerdote se levantou diante dos demais e perguntou a Jesus: “Você não vai responder a essas acusações? O que tem a dizer em sua defesa?”.
61 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcọ cuốm#dú, báu#tóp sắc#khót. Mo luông chắng tham ꞌTan chảu máư#ꞌva, “Chảu ꞌmen Chảu ꞌKha‑ꞌlịt ꞌLụk ꞌchái Chảu Pua ꞌPhạ phủ đáng sỏng#ꞌnhó ꞌmen#báu?”
61 Jesus, no entanto, permaneceu calado e não deu resposta alguma. Então o sumo sacerdote perguntou: “Você é o Cristo, o Filho do Deus Bendito?”.
62 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu tóp mo luông#ꞌva, “ꞌHáu ꞌmen phủ ꞌnặn#lo. ꞌLẹo ꞌpứng ꞌtan ꞌchí hên ꞌháu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn ꞌnị ꞌnăng dú ꞌhiếng sảng ꞌphượng khoa Chảu Pua ꞌPhạ phủ ꞌmí phép ꞌquiến sung#sút, ꞌlẹo ꞌchí hên ꞌháu ꞌlống ꞌmá ꞌtoi piếng phả cang hao ꞌnặn#lo.”
62 “Eu sou”, disse Jesus. “E vocês verão o Filho do Homem sentado à direita do Deus Poderoso e vindo sobre as nuvens do céu.”
63 Mo luông đảy ꞌnghín ꞌsướng#ꞌnặn, ꞌdiến chík sửa khong chảu sia ꞌpưa ꞌva pút ꞌpóng#lai, ꞌlẹo ꞌvạu#ꞌva, “ꞌSúm ꞌháu báu#ꞌcợn ha au chứng săng tứm#máư.
63 Então o sumo sacerdote rasgou as vestes e disse: “Que necessidade temos de outras testemunhas?
64 ꞌPứng ꞌtan đảy ꞌnghín#ꞌquá, ꞌmắn ꞌvạu đu ꞌngai Chảu Pua ꞌPhạ ꞌtẹ#lo. ꞌPứng ꞌtan ngắm ꞌnéo#đaư?”
64 Todos ouviram a blasfêmia. Qual é o veredicto?”. E todos o julgaram culpado e o condenaram à morte.
65 ꞌSán ꞌcốn thốm ꞌnặm sa‑ꞌlái sáư Chảu ꞌGiê‑ꞌsu. Sau au phả ꞌpắn ta ꞌTan#chảu, căm pẳn ꞌtặp ꞌlẹo ꞌvạu sáư ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌVạu bớng đú ꞌmen phaư#ꞌtặp.” ꞌLẹo ꞌcốn các ꞌcọ đảy tốp sáư nả ꞌTan chảu#máư.
65 Então alguns deles começaram a cuspir em Jesus. Vendaram seus olhos e lhe deram socos. “Profetize para nós!”, zombavam. E os guardas lhe davam tapas enquanto o levavam.
66 ꞌChớ Pê‑tô ꞌnhắng dú cuông ꞌcuông ꞌhướn mo luông#ꞌnặn, ꞌcọ ꞌmí sao ꞌchạư phủ#ꞌnưng khong mo luông#ꞌmá,
66 Enquanto isso, Pedro estava lá embaixo, no pátio. Uma das criadas que trabalhava para o sumo sacerdote passou por ali
67 hên Pê‑tô phinh ꞌpháy#dú. Sao ꞌchạư pắc ta bớng Pê‑tô ꞌvạu#ꞌva, “ꞌMứng ꞌcọ kin dú ꞌtoi ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcốn ꞌmướng ꞌNa‑ꞌsa‑ꞌlệt.”
67 e viu Pedro se aquecendo junto ao fogo. Olhou bem para ele e disse: “Você é um dos que estavam com Jesus de Nazaré”.
68 Pê‑tô thiêng sia ꞌva, “Cu báu ꞌhụ#chắc, ăn ꞌmứng ꞌvạu ꞌnặn cu báu#ꞌhụ,” ꞌvạu ꞌlẹo ꞌcọ ꞌnhại pay dú tó nả pák tu#ꞌcuông. ꞌChớ ꞌnặn cáy ꞌcọ khăn#khửn.
68 Ele, porém, negou. “Não faço a menor ideia do que você está falando!”, disse, e caminhou em direção à saída. Naquele instante, o galo cantou.
69 Sao ꞌchạư ꞌnặn hên Pê‑tô ꞌcọ ꞌvạu ꞌsặm sú ꞌpứng ꞌcốn dú hẳn máư#ꞌva, “Phủ ꞌnị lo pên mốt điêu ꞌGiê‑ꞌsu.”
69 Quando a criada o viu ali, começou a dizer aos outros: “Este homem com certeza é um deles!”.
70 Pê‑tô ꞌdiến thiêng sia#máư.
70 Mas Pedro negou novamente. Um pouco mais tarde, alguns dos que estavam por lá confrontaram Pedro, dizendo: “Você deve ser um deles, pois é galileu”.
71 Pê‑tô ꞌdiến khớn kin mang tó nả sau#ꞌva, “Phủ su ꞌvạu#ꞌnặn, cu báu#ꞌhụ.”
71 Ele, porém, começou a praguejar e jurou: “Não conheço esse homem de quem vocês estão falando!”.
72 ꞌChớ ꞌnặn cáy ꞌdiến khăn pên sau thứ#song.
72 E, no mesmo instante, o galo cantou pela segunda vez. Então Pedro se lembrou das palavras de Jesus: “Antes que o galo cante duas vezes, você me negará três vezes”. E começou a chorar.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.