Marcos 14
Tai Dam (BLT) vs BKJ
1 ꞌNhắng song ꞌmự ꞌchí ꞌhọt khuốp ꞌmự kin ꞌtiệc ꞌVện cai kéng ꞌnhám kin khảu béng báu#sáư ꞌchựa#pẻng. ꞌPứng mo cốc cắp ꞌpứng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng ꞌcọ sáo ha ꞌluống ꞌlặc pắt Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌmá khả#sia.
1 Após dois dias era a festa da Páscoa, e dos pães ázimos; e os principais sacerdotes e os escribas buscavam como poderiam prendê-lo com astúcia, e matá-lo.
2 Sau ổ sô căn#ꞌva, “ꞌNhá pắt cuông ꞌnhám#ꞌtiệc, dản dên ꞌpay ꞌhụ ꞌchí ꞌnắn ꞌnướng#khửn.”
2 Mas eles disseram: Não no dia da festa, para que não haja tumulto entre as pessoas.
3 ꞌChớ ꞌnặn Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khảu ꞌhướn phủ#ꞌnưng khék ꞌchư ꞌSi‑ꞌmôn té cón pên#ꞌhượn, dú bản Bết‑ꞌtha‑ꞌnia. ꞌChớ ꞌTan chảu đang ꞌnăng kin#khảu, ꞌmí phủ ꞌnhính#ꞌnưng khắm ꞌlọ đán đón sáư ꞌnặm bók ba‑ꞌla‑đa ꞌca ꞌpéng#lai. ꞌMắn hắc pai ꞌlọ ꞌnặm bók ók ꞌlẹo thók sáư hua ꞌTan#chảu.
3 E, estando ele em Betânia, na casa de Simão, o leproso, assentado à mesa, veio uma mulher, que trazia um vaso de alabastro com unguento de nardo puro muito precioso, e ela, quebrando o vaso, derramou sobre a sua cabeça.
4 ꞌMí ꞌcốn hên ꞌsướng ꞌnặn ꞌdiến nhay#khửn, ꞌvạu tó căn#ꞌva, “Chắng thók ꞌnặm bók pay sia ꞌlạ ꞌsịn#ꞌlế.
4 E houve alguns que em si mesmos se indignaram, e disseram: Para que se fez este desperdício do unguento?
5 ꞌVa au pay khai ꞌcọ ꞌchí đảy sam ꞌhọi pai#ꞌngớn, ꞌlẹo ꞌchí au pay ꞌchoi ꞌcốn ꞌcặt khó ꞌcọ#đảy.” Sau ꞌdiến chê ꞌnhính ꞌnặn nắc#lai.
5 Porque podia ser vendido por mais de trezentos denários, e ter dado aos pobres. E eles murmuravam contra ela.
6 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌhụ ꞌcọ ꞌdiến hảm sau#ꞌva, “Tam té ꞌnhính#ꞌnị, ꞌnhá chê ꞌmắn#ꞌtọn. ꞌMắn thók ꞌnặm bók sáư hua ꞌháu ꞌcọ pên ꞌviạk#đi.
6 E Jesus disse: Deixai-a sozinha, por que a afligis? Ela tem praticado uma boa obra para comigo.
7 ꞌCốn ꞌcặt khó ꞌchớ đaư ꞌcọ ꞌmí dú nẳng ꞌpứng ꞌnọng ꞌlớng#ꞌlớng, ꞌpứng ꞌnọng é ꞌchoi sau ꞌchớ đaư ꞌcọ#đảy. Hák ꞌháu ꞌnị ꞌchí báu#ꞌlớng dú nẳng ꞌpứng ꞌnọng cá#đaư.
7 Porquanto tendes os pobres sempre convosco, e sempre que quiserdes podeis fazer-lhes bem, mas a mim nem sempre me tendes.
8 Phủ ꞌnhính ꞌnị đảy ꞌdệt ꞌviạk đi sút ꞌhéng ꞌmắn#ꞌlẹo, ꞌmắn thók ꞌnặm bók sáư ꞌháu cón ꞌchớ ꞌmiện khon#ꞌháu.
8 Esta fez o que podia; ela antecipou-se a ungir o meu corpo para o sepultamento.
9 ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌpứng ꞌnọng#ꞌhụ, ꞌtua phén đin páo kháo ꞌhung saư ꞌviạk ꞌháu pay#ꞌhọt, ꞌviạk phủ ꞌnhính ꞌnị đảy ꞌdệt ꞌnéo ꞌnặn ꞌcọ ꞌchí tiếng pay ꞌchu bón hảư bốn ha#ꞌmắn.”
9 Na verdade eu vos digo que: Onde quer que este evangelho seja pregado em todo o mundo, isso também que ela fez será contado para sua memória.
10 ꞌLẹo Du‑đa ꞌI‑ꞌsa‑ca‑ꞌli‑ốt, ꞌmen phủ#ꞌnưng cuông mốt síp song ꞌcốn ꞌlam ꞌchạư páo kháo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu, ꞌmắn pay ha mốt mo#cốc, ꞌpưa ꞌchí phản ꞌTan chảu hảư sau#pắt.
10 E Judas Iscariotes, um dos doze, foi até aos principais sacerdotes para o trair.
11 Sau đảy ꞌnghín ꞌsướng ꞌnặn ꞌcọ ꞌmuôn#lai, ꞌdiến nhẳn#ꞌva ꞌchí au ꞌngớn#hảư. ꞌLẹo Du‑đa ꞌcọ ha ꞌchớ đi ꞌchí phản Chảu ꞌGiê‑ꞌsu.
11 E eles ouvindo isso, alegraram-se, e prometeram dar-lhe dinheiro. E ele buscava como poderia traí-lo em ocasião oportuna.
12 ꞌMự thứ ꞌnưng kin ꞌtiệc, khảu béng báu#sáư ꞌchựa#pẻng, ꞌtoi ꞌhịt ꞌkhóng ꞌmen ꞌmự ꞌcốn ꞌDiu khả ꞌdo vảy ꞌsớ Chảu Pua ꞌPhạ kin ꞌtiệc ꞌVện#cai. Mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌmá tham ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌChí hảư ꞌpứng ꞌnọng đa ꞌpán hảư ꞌTan chảu kin ꞌtiệc ꞌVện cai dú bón#đaư?”
12 E, no primeiro dia dos pães ázimos, quando eles sacrificavam a Páscoa, disseram-lhe os seus discípulos: Aonde queres que façamos os preparativos para comeres a Páscoa?
13 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌchạư song ꞌcốn cuông mốt ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu ꞌnặn pay ꞌlẹo sắng sau#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng khảu pay cuông ꞌmướng ꞌlẹo hák ꞌchí ꞌpọ phủ ꞌchái#ꞌnưng bék hay ꞌnặm#ꞌmá. Cứ ꞌtoi lăng ꞌmắn#pay.
13 E ele enviou dois dos seus discípulos, e disse-lhes: Ide à cidade, e ali encontrareis um homem levando um cântaro de água; segui-o.
14 ꞌMắn khảu pay ꞌhướn lang#đaư, ꞌpứng ꞌnọng chắng ꞌvạu sú chảu ꞌhướn ꞌnặn#ꞌva, ‘ꞌSáy bók hảư ꞌmá tham#ꞌva: Hỏng sủ khék ꞌchí hảư ꞌsáy cắp mốt ꞌtoi ꞌtáng ꞌsáy kin ꞌtiệc ꞌnặn dú bón#đaư?’
14 E, onde quer que entrar, dizei ao bom homem da casa: O Mestre diz: Onde está o aposento em que hei de comer a Páscoa com os meus discípulos?
15 Chảu ꞌhướn ꞌchí ꞌchị hảư ꞌpứng ꞌnọng hên hỏng nháư#ꞌnưng dú thản ꞌtếng ꞌmí tắng ꞌpán ꞌkhặn ꞌkháng ꞌvạy mết#ꞌlẹo. Chắng đa ꞌpán ꞌvạy hảư ꞌsúm ꞌháu bón#ꞌnặn.”
15 E ele vos mostrará um grande quarto superior mobiliado e pronto; ali fazei-nos os preparativos.
16 Song ꞌcốn ꞌchạư ꞌnặn chắng khảu pay cá cuông#ꞌmướng, ꞌcọ hên pên ꞌsướng ꞌquám Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đảy sắng sau ꞌnặn#ꞌtẹ. Sau chắng au căn đa ꞌpán ꞌtiệc ꞌVện cai ꞌvạy#thả.
16 E, os seus discípulos foram e entraram na cidade, e acharam como ele lhes tinha dito; e eles prepararam a Páscoa.
17 ꞌCăm#ꞌmá, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu cắp mốt síp song ꞌcốn ꞌlam ꞌchạư páo kháo ꞌnặn chắng ꞌmá#ꞌhọt.
17 E, ao anoitecer, ele chegou com os doze.
18 ꞌChớ sau đang ꞌnăng kin khảu#dú, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu#ꞌva, “ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌpứng ꞌnọng#ꞌhụ, ꞌmí phủ#ꞌnưng cuông ꞌpứng ꞌnọng ꞌnăng kin ꞌtoi ꞌháu ꞌnị ꞌchí phản#ꞌháu.”
18 E, quando estavam assentados e comendo, Jesus disse: Na verdade eu vos digo que: Um de vós, que comigo come, há de trair-me.
19 Đảy ꞌnghín ꞌsướng#ꞌnặn, ꞌchu ꞌcốn phaư ꞌcọ khí#ꞌvuốn. Phủ đaư phủ ꞌnặn chắng tham ꞌTan chảu ꞌtưa ꞌcốn#ꞌva, “ꞌChí báu#ꞌmen ꞌnọng#ꞌquá?”
19 E eles começaram a entristecer-se e a dizer-lhe um após outro: Sou eu? E outro disse: Sou eu?
20 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu tóp sau#ꞌva, “ꞌMen phủ#ꞌnưng cuông síp song ꞌcốn ꞌpứng#ꞌnọng, phủ chẳm khảu ꞌho thuổi#ꞌháu.
20 Mas ele, respondendo, disse-lhes: É um dos doze, que molha comigo o pão no prato.
21 ꞌHáu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn ꞌnị ꞌchí ꞌchọ tai ꞌsướng ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ đảy tẻm ꞌchiến ꞌvạy nả ꞌviạk#ꞌháu. Hák#ꞌva ꞌsội nắc ꞌchí tốc sáư phủ phản ꞌháu#ꞌnặn. Neng ꞌsé ꞌmắn ꞌnhá ók ꞌmá pên ꞌcốn ꞌcọ ꞌvén#đi.”
21 Na verdade o Filho do homem vai, conforme está escrito sobre ele; mas ai daquele homem por quem o Filho do homem é traído! Bom seria para esse homem se não houvera nascido.
22 ꞌChớ sau đang kin#ꞌnặn, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khắm au béng tay ꞌmá cáo ꞌquám sỏng ꞌnhó đảy ꞌdọn Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌlẹo bít ók nhé hảư mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu ꞌtếng ꞌvạu#ꞌva, “Au#ꞌí, ăn ꞌnị ꞌmen ꞌmo ꞌkính#ꞌháu.”
22 E, enquanto eles comiam, Jesus tomou o pão, e abençoou, e o partiu, e deu-lhos, e disse: Tomai, comei, isto é o meu corpo.
23 ꞌLẹo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khắm au cốc lảu ꞌmá cáo ꞌquám sỏng ꞌnhó đảy ꞌdọn Chảu Pua ꞌPhạ ꞌlẹo nhé hảư#sau, sau đảy kin nẳng cốc ꞌnặn mết ꞌchu#ꞌcốn.
23 E, tomando o cálice, e tendo dado graças, deu-lhos; e todos beberam dele.
24 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu sú sau#ꞌva, “Ăn ꞌnị ꞌmen ꞌlượt#ꞌháu, ꞌtoi ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ nhẳn#pao, ꞌlượt ꞌháu lay ók ꞌpưa ꞌcốn ꞌtếng#cá.
24 E disse-lhes: Isto é o meu sangue do novo testamento, que por muitos é derramado.
25 ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌpứng ꞌnọng#ꞌhụ, ꞌháu ꞌchí báu#kin lảu mák ít ꞌnị#máư, ꞌtạu ꞌhọt ꞌmự đaư ꞌháu ꞌchí kin lảu mák ít máư cuông phén ꞌhôm ꞌngáu Chảu Pua#ꞌPhạ.”
25 Na verdade eu vos digo, não beberei mais do fruto da videira, até aquele dia em que o hei de beber, novo, no reino de Deus.
26 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu cắp mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu chắng khắp ꞌvái#ꞌnưng sỏng ꞌnhó Chảu Pua ꞌPhạ ꞌlẹo ꞌcọ au căn ók pay ha ꞌpú Ê‑ꞌlai‑ôn.
26 E, tendo cantado um hino, eles saíram para o monte das Oliveiras.
27 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu sú mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng phaư ꞌcọ ꞌchí ꞌváng ꞌháu#sia, ꞌpưa pên ꞌsướng ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ đảy tẻm ꞌchiến ꞌvạy cón#ꞌva:
27 E Jesus lhes disse: Todos vós vos escandalizareis de mim esta noite; porque está escrito: Eu ferirei o pastor, e as ovelhas serão espalhadas.
28 ꞌQuám ꞌchiến ꞌvạu ꞌsướng#ꞌnặn, hák#ꞌva ꞌchớ đaư ꞌháu đảy ꞌcứn ꞌhéng ꞌmá#ꞌlẹo, ꞌháu ꞌcọ ꞌchí pay cá phén đin ꞌKha‑ꞌli‑ꞌlê cón ꞌpứng#ꞌnọng.”
28 Mas, depois de haver ressuscitado, irei adiante de vós para a Galileia.
29 Pê‑tô ꞌvạu cắp Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “Ta#ꞌva ꞌcốn ꞌtếng#cá ꞌchí páy ꞌváng ꞌTan chảu#sia, ꞌnọng lỏ#ꞌchí báu#ꞌváng.”
29 Mas disse-lhe Pedro: Ainda que todos se ofendam, eu todavia não.
30 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌdiến ꞌvạu sáư Pê‑tô ꞌva, “ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌnọng#ꞌhụ, cuông ꞌcứn ꞌcham ꞌnị#lo, cón cáy khăn song#sau, ꞌnọng ꞌchí thiêng sia ꞌháu ꞌhọt sam#ꞌtưa.”
30 E disse-lhe Jesus: Na verdade eu te digo: Que neste dia, ainda nesta noite, antes do galo cantar duas vezes, tu me negarás três vezes.
31 Hák ꞌva Pê‑tô ꞌsặm ꞌvạu ꞌhéng khửn#ꞌva, “Ta#ꞌva ꞌnọng ꞌchọ tai ꞌtoi ꞌTan chảu ꞌcọ#đi, ꞌnọng ꞌcọ ꞌchí báu#thiêng sia ꞌTan chảu cá#đaư.” Mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu phaư ꞌcọ ꞌvạu ꞌsướng#điêu.
31 Mas ele falou com mais veemência: Ainda que se fosse preciso morrer contigo, de modo algum te negarei. E o mesmo disseram todos eles.
32 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu cắp mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu chắng pay ꞌhọt suôn mák ꞌmạy khék suôn ꞌKhệt‑ꞌsê‑ꞌma‑ꞌnê. ꞌTan chảu bók sau#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng ꞌnăng dú nỉ#thả, ꞌháu đé so Chảu Pua ꞌPhạ#cón.”
32 E eles foram a um lugar chamado Getsêmani; e ele disse aos seus discípulos: Sentai-vos aqui, enquanto eu oro.
33 ꞌVạu ꞌlẹo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng au Pê‑tô, Da‑cô‑bô kéng Dô‑ꞌhăn pay#ꞌtoi. ꞌTan chảu ꞌtộc#ꞌvuốn, khắt chaư#lai,
33 E ele tomou consigo Pedro e Tiago e João, e começou a ficar aflito, e profundamente abatido;
34 chắng ꞌvạu cắp sam ꞌcốn sau#ꞌva, “Chaư ꞌháu ꞌtộc ꞌvuốn ꞌpó ꞌchí#tai. ꞌPứng ꞌnọng thả dú nỉ ꞌtứ#ꞌcứn.”
34 e ele disse-lhes: A minha alma está profundamente triste até a morte; ficai aqui e vigiai.
35 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌnhang ók pay đắc ꞌnọi ꞌnưng ꞌlẹo múp nả ꞌlống đin đé so Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌva ꞌpó pên#đảy, so hảư ꞌchớ báp ꞌmo ꞌvện cai pay sia#hảư.
35 E ele indo um pouco mais adiante, prostrou-se em terra, e orou para que, se fosse possível, passasse dele aquela hora.
36 ꞌTan chảu đé so#ꞌva, “ꞌA‑ba, Chảu ꞌPo#ꞌhới, ꞌPo ꞌdệt săng ꞌcọ đảy#mết. So hảư au nả ꞌviạk báp ꞌmo khó chaư ꞌnị ók khói sia#ꞌLụk. Hák#ꞌva so ꞌnhá hảư ꞌtoi chaư#ꞌLụk, hảư ꞌtoi chaư Chảu ꞌPo#thôi.”
36 E ele disse: Aba, Pai, todas as coisas te são possíveis; afasta de mim este cálice; todavia, não seja como eu quero, mas como tu queres.
37 ꞌLẹo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đảy ꞌcứn ꞌmá ha mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan#chảu, hên sam ꞌcốn sau ꞌnón lắp#dú, chắng ꞌvạu sáư Pê‑tô#ꞌva, “ꞌSi‑ꞌmôn ꞌhới, ꞌnọng ꞌnón lắp#a, ứt ꞌnón ꞌto ꞌchớ ꞌlống#ꞌhố điêu ꞌcọ báu#đảy#a?
37 E ele voltando, encontrou-os dormindo, e disse a Pedro: Simão, tu dormes? Não podes vigiar uma hora?
38 ꞌPá căn ꞌtứ ꞌcứn đé so Chảu Pua#ꞌPhạ, chắng ꞌchí báu#tốc ꞌquám ꞌlứa ꞌváng ꞌháu pay ꞌtoi ꞌluống#phít. Cuông chaư phủ ꞌcốn ngắm é ꞌtoi ꞌluống#đi, hák#ꞌva ꞌmo ꞌkính lỏ#ón#ꞌsém.”
38 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação. O espírito, na verdade, está pronto, mas a carne é fraca.
39 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay đé so ꞌtưa#ꞌnưng máư ꞌcọ ꞌvạu ꞌsướng#cáu.
39 E retirou-se de novo e orou, dizendo as mesmas palavras.
40 ꞌLẹo ꞌTan chảu ꞌcứn ꞌmá hên sam ꞌcốn sau ꞌnón lắp dú ꞌsướng#cáu, ta ꞌmứn báu#đảy, chắng báu#chắc au ꞌquám đaư ꞌmá tóp ꞌTan#chảu.
40 E retornando, encontrou-os outra vez adormecidos, (porque os seus olhos estavam pesados), e não souberam o que lhe responder.
41 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay đé so ꞌtưa thứ sam ꞌlẹo ꞌcứn ꞌmá ꞌvạu hảư sau#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng ꞌnhắng ꞌnón ha ꞌhéng máư#ꞌnệ. ꞌPó#lo, ꞌchớ ꞌmá ꞌhọt#ꞌlẹo, ꞌháu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn ꞌnị ꞌchọ ꞌcốn phản dao hảư phủ ꞌcốn báp#ꞌsội.
41 E ele volta pela terceira vez, e disse-lhes: Dormi ainda e descansais, basta; é chegada a hora; eis que o Filho do homem é traído pelas mãos dos pecadores.
42 Tứn#ꞌí, ꞌháu au căn pay ha phủ ꞌchí phản ꞌháu ꞌnặn ꞌmá ꞌhọt ꞌlẹo#ꞌnế.”
42 Levantai-vos, vamo-nos; eis que é chegado aquele que me trai.
43 ꞌChớ Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌnhắng ꞌvạu dú ꞌcọ hên Du‑đa, ꞌmen phủ#ꞌnưng cuông mốt síp song ꞌcốn ꞌlam ꞌchạư páo kháo ꞌTan#chảu, ꞌpọm cắp lai ꞌcốn khắm đáp khắm ꞌton ꞌmá#ꞌhọt, mốt ꞌnị ꞌmen ꞌpứng mo#cốc, ꞌpứng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng cắp ꞌpứng thảu ké bản ꞌmướng ꞌchạư sau#ꞌmá.
43 E, imediatamente, enquanto ele falava, veio Judas, um dos doze, e com ele grande multidão com espadas e varapaus, da parte dos principais sacerdotes, dos escribas, e dos anciãos.
44 Du‑đa phủ phản ꞌTan chảu ꞌnặn đảy ꞌdệt ꞌquám mai bók cắp sau ꞌvạy#ꞌva, “Khỏi chúp kẻm phủ đaư lỏ#ꞌmen phủ#ꞌnặn, chắng pắt au ꞌnẹp pay hảư đi#ꞌnớ.”
44 E o que o traía tinha-lhes dado um sinal, dizendo: Aquele que eu beijar, é ele; prendei-o, e levai-o com segurança.
45 ꞌSướng ꞌnặn Du‑đa ꞌdiến khảu ꞌmá ha Chảu ꞌGiê‑ꞌsu lỏ#ꞌva, “ꞌSáy ꞌpo#ꞌhới,” ꞌlẹo chúp ꞌTan chảu ꞌsướng ꞌhặc#ꞌpéng.
45 E, chegando, aproximou-se dele imediatamente, e disse-lhe: Mestre, mestre; e o beijou.
46 ꞌPứng ꞌcốn ꞌmá ꞌtoi Du‑đa hên ꞌlẹo ꞌcọ ꞌdiến pắt au Chảu ꞌGiê‑ꞌsu.
46 E lhe lançaram as mãos, e o prenderam.
47 Cuông mốt Chảu ꞌGiê‑ꞌsu dú hẳn ꞌmí phủ#ꞌnưng thót đáp ók ꞌphắn sáư ꞌcốn ꞌhướn mo luông hu#ꞌnưng khát#ók.
47 E um dos que ali estavam, puxando sua espada, feriu um servo do sumo sacerdote, e cortou a sua orelha.
48 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu hảư phen ꞌcốn ꞌmá pắt ꞌTan chảu ꞌnặn#ꞌva, “ꞌPứng chảu chắng khắm đáp khắm ꞌton ꞌmá pắt ꞌháu ꞌsướng ꞌháu pên ꞌcốn cướp ꞌsịn#ꞌlế.
48 E, respondendo Jesus, disse-lhes: Saístes, como a um ladrão, com espadas e com varapaus para me prender?
49 ꞌChu ꞌmự ꞌháu dú cắp ꞌpứng chảu bók son dên ꞌpay dú nẳng cuông ꞌcuông ꞌhướn vảy ꞌsớ Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌpứng chảu chắng báu#pắt au#ꞌháu. Hák#ꞌva ꞌviạk ꞌnị ꞌpưa hảư pên ók ꞌtoi ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ đảy ꞌchiến#ꞌvạy.”
49 Todos os dias eu estava convosco no templo, ensinando, e não me prendestes; mas devem cumprir-se as escrituras.
50 ꞌChớ ꞌnặn mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu phaư ꞌcọ ꞌlen ꞌpai páy ꞌváng sia ꞌTan chảu#mết.
50 E todos o deixaram, e fugiram.
51 ꞌMí ꞌchái nóm phủ#ꞌnưng ꞌnung sửa phải ꞌnéo đi phưn điêu ꞌtoi lăng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay. ꞌPứng ꞌcốn pắt ꞌTan chảu ꞌnặn ꞌcọ ꞌchí pắt ꞌtếng#cá ꞌchái nóm phủ ꞌnặn#é.
51 E certo jovem o seguia, envolto em um pano de linho sobre seu corpo nu; e lhe lançaram a mão;
52 ꞌMắn ꞌchịu ꞌváng sửa ꞌnặn#sia, ꞌpá ꞌmo pươi ꞌlen ꞌpai#pay.
52 e ele, largando o pano de linho, fugiu despido.
53 Phen ꞌcốn ꞌmá pắt Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcọ đảy ꞌnẹp ꞌTan chảu pay ha ꞌhướn mo#luông. Mết ꞌtếng#cá mo#cốc, thảu ké bản ꞌmướng kéng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng ꞌnặn ꞌcọ đảy ꞌmá ꞌsúm#căn.
53 E eles conduziram Jesus ao sumo sacerdote; e com ele estavam reunidos todos os principais sacerdotes, e os anciãos, e os escribas.
54 Pê‑tô ꞌcọ dú đắc đắc ꞌnhang ꞌtoi lăng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay ꞌhọt cuông ꞌcuông ꞌhướn mo#luông, ꞌlẹo ꞌnăng phinh ꞌpháy dú ꞌtoi mốt ꞌcốn#các.
54 E Pedro o seguiu de longe, até dentro do palácio do sumo sacerdote; e ele sentou-se com os servos, e aquecia-se no fogo.
55 Cuông ꞌchớ ꞌnặn ꞌpứng mo cốc ꞌtếng#cá mốt sét ꞌván sung sút ha au ꞌcốn pên chứng ꞌmá bắc ꞌquám sáư Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌpưa hảư khả ꞌTan#chảu. Hák báu#ꞌmí ꞌluống đaư ha#đảy,
55 E os principais sacerdotes e todo o conselho buscavam testemunho contra Jesus para condená-lo à morte; e não o achavam.
56 ꞌchăm#ꞌva ꞌmí lai ꞌcốn chứng bẻo ꞌmá bắc ꞌquám sáư ꞌTan#chảu, hák#ꞌva ꞌquám sau ꞌvạu ꞌnặn báu#pék#căn.
56 Porque muitos testemunhavam falsamente contra ele, mas os testemunhos não concordavam.
57 ꞌLẹo ꞌcọ ꞌmí ꞌsán ꞌcốn tứn khửn bắc ꞌquám sáư ꞌTan chảu#ꞌva,
57 E, levantando-se alguns, testemunharam falsamente contra ele, dizendo:
58 “ꞌSúm khỏi đảy ꞌnghín phủ ꞌnị#ꞌva, ꞌchí pé ꞌhướn vảy ꞌsớ lang phủ ꞌcốn tẳng khửn#ꞌnặn, ꞌlẹo cuông sam ꞌmự ꞌchí tẳng lang máư#khửn, hák báu#ꞌmen ꞌcốn tẳng ꞌva#ꞌsịn.”
58 Nós ouvimos-lhe dizer: Eu destruirei este templo feito por mãos, e em três dias eu construirei outro, não feito por mãos.
59 Pên ꞌcơ ꞌnặn ꞌquám sau ꞌvạu ꞌcọ báu#pék#căn.
59 Mas nem assim o seu testemunho concordava.
60 Mo luông chắng tứn khửn cang mốt ꞌcốn sét ꞌván ꞌlẹo tham Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “Sau ꞌkiện chảu ꞌsướng ꞌnặn, chảu ꞌcọ báu#ꞌmí ꞌquám tóp săng#a?”
60 E, levantando-se o sumo sacerdote no meio, perguntou a Jesus, dizendo: Nada respondes? O que é isso que estes testemunham contra ti?
61 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcọ cuốm#dú, báu#tóp sắc#khót. Mo luông chắng tham ꞌTan chảu máư#ꞌva, “Chảu ꞌmen Chảu ꞌKha‑ꞌlịt ꞌLụk ꞌchái Chảu Pua ꞌPhạ phủ đáng sỏng#ꞌnhó ꞌmen#báu?”
61 Mas ele, manteve-se calado, e nada respondeu. O sumo sacerdote lhe tornou a perguntar, e disse-lhe: És tu o Cristo, o Filho do bendito?
62 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu tóp mo luông#ꞌva, “ꞌHáu ꞌmen phủ ꞌnặn#lo. ꞌLẹo ꞌpứng ꞌtan ꞌchí hên ꞌháu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn ꞌnị ꞌnăng dú ꞌhiếng sảng ꞌphượng khoa Chảu Pua ꞌPhạ phủ ꞌmí phép ꞌquiến sung#sút, ꞌlẹo ꞌchí hên ꞌháu ꞌlống ꞌmá ꞌtoi piếng phả cang hao ꞌnặn#lo.”
62 E Jesus disse-lhe: Eu o sou; e vereis o Filho do homem assentado à direita do poder, e vindo nas nuvens do céu.
63 Mo luông đảy ꞌnghín ꞌsướng#ꞌnặn, ꞌdiến chík sửa khong chảu sia ꞌpưa ꞌva pút ꞌpóng#lai, ꞌlẹo ꞌvạu#ꞌva, “ꞌSúm ꞌháu báu#ꞌcợn ha au chứng săng tứm#máư.
63 Então, o sumo sacerdote, rasgando as suas vestes, disse: Para que nós necessitamos ainda de testemunhas?
64 ꞌPứng ꞌtan đảy ꞌnghín#ꞌquá, ꞌmắn ꞌvạu đu ꞌngai Chảu Pua ꞌPhạ ꞌtẹ#lo. ꞌPứng ꞌtan ngắm ꞌnéo#đaư?”
64 Vós ouvistes a blasfêmia; que vos parece? E todos o condenaram como culpado de morte.
65 ꞌSán ꞌcốn thốm ꞌnặm sa‑ꞌlái sáư Chảu ꞌGiê‑ꞌsu. Sau au phả ꞌpắn ta ꞌTan#chảu, căm pẳn ꞌtặp ꞌlẹo ꞌvạu sáư ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌVạu bớng đú ꞌmen phaư#ꞌtặp.” ꞌLẹo ꞌcốn các ꞌcọ đảy tốp sáư nả ꞌTan chảu#máư.
65 E alguns começaram a cuspir nele, e a cobrir-lhe a face, e a dar-lhe socos, e a dizer-lhe: Profetiza; e os servos o golpeavam com as palmas das suas mãos.
66 ꞌChớ Pê‑tô ꞌnhắng dú cuông ꞌcuông ꞌhướn mo luông#ꞌnặn, ꞌcọ ꞌmí sao ꞌchạư phủ#ꞌnưng khong mo luông#ꞌmá,
66 E, estando Pedro embaixo, no palácio, chegou uma das criadas do sumo sacerdote;
67 hên Pê‑tô phinh ꞌpháy#dú. Sao ꞌchạư pắc ta bớng Pê‑tô ꞌvạu#ꞌva, “ꞌMứng ꞌcọ kin dú ꞌtoi ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcốn ꞌmướng ꞌNa‑ꞌsa‑ꞌlệt.”
67 e vendo a Pedro se aquecendo, ela olhou para ele, e disse: Tu também estavas com Jesus de Nazaré.
68 Pê‑tô thiêng sia ꞌva, “Cu báu ꞌhụ#chắc, ăn ꞌmứng ꞌvạu ꞌnặn cu báu#ꞌhụ,” ꞌvạu ꞌlẹo ꞌcọ ꞌnhại pay dú tó nả pák tu#ꞌcuông. ꞌChớ ꞌnặn cáy ꞌcọ khăn#khửn.
68 Mas ele negou-o, dizendo: Eu não o conheço, nem compreendo o que tu dizes. E ele saiu para o átrio, e o galo cantou.
69 Sao ꞌchạư ꞌnặn hên Pê‑tô ꞌcọ ꞌvạu ꞌsặm sú ꞌpứng ꞌcốn dú hẳn máư#ꞌva, “Phủ ꞌnị lo pên mốt điêu ꞌGiê‑ꞌsu.”
69 E a criada, vendo-o outra vez, começou a dizer aos que ali estavam: Este é um deles.
70 Pê‑tô ꞌdiến thiêng sia#máư.
70 E ele o negou outra vez. E pouco depois os que ali estavam disseram novamente a Pedro: Certamente és um deles; porque és também galileu, e tua fala é semelhante.
71 Pê‑tô ꞌdiến khớn kin mang tó nả sau#ꞌva, “Phủ su ꞌvạu#ꞌnặn, cu báu#ꞌhụ.”
71 Mas ele começou a amaldiçoar e a jurar, dizendo: Eu não conheço esse homem de quem falais.
72 ꞌChớ ꞌnặn cáy ꞌdiến khăn pên sau thứ#song.
72 E o galo cantou pela segunda vez. E Pedro lembrou-se da palavra que lhe dissera Jesus: Antes que o galo cante duas vezes, tu me negarás três vezes. E pensando nisso, ele chorou.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.