Marcos 12
Tai Dam (BLT) vs NAA
1 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng au ꞌquám đải khái ꞌmá ꞌtố hảư ꞌpứng mốt sau ꞌphắng#ꞌva: “ꞌMí phủ#ꞌnưng đảy ꞌdệt suôn mák ít ꞌlẹo ꞌlọm ꞌhụa ỏm#ꞌvạy, ꞌdệt áng ꞌnhăm au ꞌnặm mák#ít, ꞌlẹo ꞌcọ đảy tẳng thiêng ꞌvạy phảu#suôn. Chảu khong suôn chắng hảư ꞌcốn ꞌmá chảng đu ꞌlẹo ꞌtiếu ꞌtáng ók#pay.
1 Depois Jesus começou a falar-lhes por parábola:
2 ꞌHọt ꞌnhám pít#mák, chảu khong suôn chắng ꞌchạư ꞌcốn ꞌhướn phủ#ꞌnưng pay bớng au ꞌphớn mák nẳng mốt ꞌcốn chảng đu suôn#ꞌnặn.
2 No tempo da colheita, mandou um servo para que recebesse dos lavradores a sua parte dos frutos da vinha.
3 Mốt chảng đu suôn ꞌdiến pắt ꞌcốn ꞌchạư ꞌnặn ꞌmá ꞌtặp ꞌlẹo pói hảư ꞌmắn ꞌcứn ꞌmứa ꞌmứ#páu.
3 Mas os lavradores o agarraram, espancaram e o despacharam de mãos vazias.
4 Chảu khong suôn chắng ꞌchạư ꞌcốn ꞌhướn phủ#ꞌnưng pay#máư, sau ꞌcọ ꞌtặp hua ꞌmắn ꞌlẹo ꞌcọ ꞌdệt hảư ꞌmắn sia#nả.
4 De novo, enviou-lhes outro servo, e eles bateram na cabeça dele e o insultaram.
5 Chảu khong suôn chắng hảư phủ#ꞌnưng pay#máư, sau ꞌcọ khả phủ ꞌnặn#sia. Chảu khong suôn ꞌnhắng ꞌchạư ꞌcốn pay lai ꞌtưa#máư, phủ ꞌchọ sau ꞌtặp sau khả sia ꞌcọ#ꞌmí.
5 Mandou ainda outro servo, e a este mataram. Muitos outros lhes enviou, dos quais espancaram uns e mataram outros.
6 Chảu khong suôn ꞌnhắng ꞌmí phủ#ꞌnưng, ꞌmen ꞌlụk ꞌchái phủ chảu#ꞌhặc. ꞌTan ngắm#ꞌva sau ꞌchí nể dăm ꞌlụk ꞌchái#chảu, ꞌtan chắng ꞌchạư ꞌlụk pay ꞌtưa lả#sút.
6 — Restava-lhe ainda um: o seu filho amado. Por fim, mandou o filho, pensando: “O meu filho eles respeitarão.”
7 Mốt ꞌcốn chảng đu suôn hên ꞌsướng#ꞌnặn, sau chắng sô căn#ꞌva, ‘ꞌMen phủ ꞌnị#lo, phủ ꞌchí kin hua ꞌhướn chảu khong#suôn. ꞌHáu khả ꞌmắn sia#ꞌnọ, đin suôn chắng ꞌchí tốc ꞌmá pên khong#ꞌháu.’
7 Mas os tais lavradores disseram entre si: “Este é o herdeiro; venham, vamos matá-lo, e a herança será nossa.”
8 Sau chắng au căn pắt khả ꞌlụk ꞌchái chảu khong suôn ꞌnặn sia ꞌlẹo thỉm ók ꞌnọk#suôn.
8 E, agarrando o filho, mataram-no e o lançaram fora da vinha.
9 ꞌViạk pên ꞌsướng#ꞌnặn, chảu khong suôn ꞌchí ꞌdệt ꞌnéo#đaư, ꞌchí ꞌmá khả mốt ꞌcốn chảng đu suôn#sia, ꞌlẹo ꞌchí au suôn ꞌnặn hảư ꞌcốn ứn#đu.”
9 — Que fará, pois, o dono da vinha? Virá, exterminará aqueles lavradores e entregará a vinha a outros.
10 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu máư#ꞌva: “ꞌPứng chảu ꞌcọ đảy đu bớng#ꞌlẹo, ꞌsướng ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ đảy ꞌchiến ꞌvạy#ꞌva:
10 Vocês ainda não leram este trecho da Escritura:
11 ꞌNặn lo ꞌviạk Chảu Pua ꞌPhạ téng ꞌmá
11 Isto procede do Senhor
12 ꞌPứng phủ cốc ꞌcốn ꞌDiu ꞌhụ chắc ꞌva Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu ꞌquám đải khái ꞌnặn phản#sau. Sau chắng ha ꞌluống ꞌchí pắt ꞌTan#chảu, hák#ꞌva dản dên ꞌpay báu#sôm#chaư. Sau chắng au căn ꞌpai sia ꞌTan#chảu.
12 E procuravam prender Jesus, porque entenderam que ele havia contado essa parábola contra eles; mas temiam o povo. Então eles o deixaram e foram embora.
13 ꞌPứng mốt sau ꞌchạư ꞌcốn phái ꞌPha‑ꞌli‑ꞌsai cắp ꞌcốn phái pua ꞌHê‑ꞌlột pay tham Chảu ꞌGiê‑ꞌsu, ꞌnéo đaư chắng ꞌchí pắt phít au ꞌquám ꞌTan chảu#ꞌvạu.
13 E enviaram a Jesus alguns dos fariseus e dos herodianos, para que o apanhassem em alguma palavra.
14 ꞌPứng ꞌcốn ꞌchạư pay ꞌhọt ꞌlẹo tham ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌSáy ꞌpo#ꞌhới, ꞌsúm khỏi ꞌhụ ꞌsáy pên ꞌcốn#ꞌsư, ꞌsáy báu#ꞌhặc khỏn ꞌchọn#hiếng, ꞌpưa ꞌsáy báu#ꞌlưạk nả phủ#đaư, ꞌmí ꞌto bók son ꞌluống ꞌtáng Chảu Pua ꞌPhạ ꞌnéo ꞌmen#ꞌtẹ. [So ꞌsáy bók hảư ꞌhụ#é], ꞌsúm khỏi sia ꞌngớn quí hảư Chảu Cai‑ꞌsa ꞌmen ꞌhứ#báu? ꞌSúm khỏi ꞌchọ sia ꞌhứ#ꞌva báu#sia?”
14 Chegando, disseram-lhe: — Mestre, sabemos que o senhor é verdadeiro e não se importa com a opinião dos outros, porque não olha a aparência das pessoas, mas, segundo a verdade, ensina o caminho de Deus; é lícito pagar imposto a César ou não? Devemos ou não devemos pagar?
15 Sau tham ꞌsướng ꞌnặn, hák ꞌva Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcọ ꞌhụ chắc sau nả ꞌsư chaư#ꞌcột. ꞌTan chảu ꞌdiến tóp sau#ꞌva, “ꞌPứng chảu ꞌchí ꞌmá thử chaư ꞌháu#săng. Au măn ꞌngớn#ꞌnưng ꞌmá hảư ꞌháu bớng#đú.”
15 Mas Jesus, percebendo a hipocrisia deles, respondeu:
16 Sau chắng au măn ꞌngớn ꞌmá#hảư. Chảu ꞌGiê‑ꞌsu tham sau#ꞌva, “Hún kéng ꞌchư nẳng măn ꞌngớn ꞌnị ꞌmen khong#phaư?”
16 Eles trouxeram. E Jesus lhes perguntou: Eles responderam: — De César.
17 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌdiến bók sau#ꞌva, “ꞌSướng ꞌnặn ăn đaư khong Chảu Cai‑ꞌsa lỏ#ꞌcứn hảư Chảu Cai‑ꞌsa, ăn đaư khong Chảu Pua ꞌPhạ lỏ#ꞌcứn hảư Chảu Pua ꞌPhạ#ꞌnớ.”
17 Então Jesus disse: E muito se admiraram dele.
18 ꞌMí mốt ꞌcốn phái ꞌSa‑đu‑cai ꞌmá ha Chảu ꞌGiê‑ꞌsu, phái sau ꞌchưa#ꞌva báu#ꞌmí phủ đaư tai ꞌlẹo ꞌchí ꞌcứn ꞌhéng ꞌmá#đảy. Sau chắng tham#ꞌva,
18 Então alguns saduceus, que dizem não haver ressurreição, aproximaram-se de Jesus e lhe perguntaram:
19 “ꞌSáy ꞌpo#ꞌhới, pú ꞌMô‑ꞌsê đảy ꞌchiến ꞌvạy hảư ꞌsúm ꞌháu ꞌhụ#ꞌva, phủ ꞌchái đaư hák tai#sia, ꞌmía ꞌmắn báu#ꞌmí#ꞌlụk, ꞌnọng ꞌchái ꞌcọ ꞌchọ đảy au ꞌpi ꞌpạư mải ꞌmá pên#ꞌmía, au ꞌlụk sứp ꞌchựa sai ꞌpi ꞌchái#ꞌmắn.
19 — Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se um homem morrer e deixar mulher sem filhos, o irmão desse homem deve casar com a viúva e gerar descendentes para o falecido.
20 ꞌSướng ꞌnặn ꞌmí chết ꞌpi ải ꞌnọng#ꞌchái. ꞌPi ꞌchái cốc au#ꞌmía, ꞌlẹo tai báu#ꞌhế ꞌmí#ꞌlụk.
20 Havia sete irmãos. O primeiro casou e morreu sem deixar filhos;
21 Phủ thứ song au ꞌpi ꞌpạư ꞌlẹo ꞌcọ tai báu#ꞌmí#ꞌlụk. ꞌHọt phủ thứ sam ꞌcọ pên ꞌsướng#điêu.
21 o segundo casou com a viúva e morreu, também sem deixar descendência; e o terceiro, da mesma forma.
22 Cuông chết ꞌcốn phủ đaư au ꞌcọ báu#ꞌmí#ꞌlụk. Lả sút ꞌmá ꞌnhính mải ꞌnặn ꞌcọ#tai.
22 E, assim, os sete não deixaram descendência. Por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
23 ꞌTếng chết ải ꞌnọng phaư ꞌcọ đảy au phủ ꞌnhính ꞌnặn ꞌdệt#ꞌmía, ꞌsướng ꞌnặn ꞌhọt ꞌchớ đaư phủ tai đảy ꞌcứn ꞌhéng#ꞌmá, ꞌnhính ꞌnặn ꞌchí pên ꞌmía phủ#đaư?”
23 Na ressurreição, quando eles ressuscitarem, de qual deles ela será a esposa? Porque os sete casaram com ela.
24 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu tóp sau#ꞌva: “ꞌPứng chảu báu#ꞌhụ ꞌpặp ꞌchiến ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ ꞌlẹo ꞌcọ báu#ꞌhụ chắc phép ꞌquiến Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌpứng chảu chắng ngắm phít [ꞌhiạk#ꞌva ꞌcốn tai pay ꞌlẹo ꞌchí báu#đảy ꞌcứn ꞌhéng#ꞌmá].
24 Jesus respondeu:
25 ꞌChớ đaư phủ tai đảy ꞌcứn ꞌhéng#ꞌmá, sau ꞌcọ ꞌchí báu#au căn pên phua#ꞌmía, ꞌchí pên ꞌsướng tiên ꞌchạư dú cá ꞌmướng ꞌphạ ꞌnặn#ꞌló.
25 Pois, quando ressuscitarem dentre os mortos, nem casarão, nem se darão em casamento, mas serão como os anjos nos céus.
26 ꞌVạu ꞌhọt ꞌviạk ꞌcốn tai đảy ꞌcứn ꞌhéng ꞌmá, ꞌpặp sư pú ꞌMô‑ꞌsê đảy tẻm ꞌchiến ꞌvạy ꞌnặn ꞌpứng chảu ꞌcọ đảy đu bớng#ꞌlẹo, nẳng ꞌvái sư ꞌquám ꞌtố ꞌpháy mảy ꞌtúm nam ꞌnặn Chảu Pua ꞌPhạ đảy ꞌvạu cắp pú ꞌMô‑ꞌsê ꞌva, ꞌTan chảu pên Chảu Chom pú Ắp‑ꞌla‑ꞌham, ꞌI‑ꞌsạc kéng Da‑ꞌkhộp ꞌmưa#ꞌláng.
26 Quanto aos mortos, que eles de fato ressuscitam, vocês nunca leram no Livro de Moisés, no trecho referente à sarça, como Deus lhe falou: “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó”?
27 Chảu Pua ꞌPhạ ꞌcọ ꞌmen Chảu Chom ꞌcốn#ꞌnhắng, báu#ꞌmen Chảu Chom ꞌcốn tai cá#đaư. [ꞌPứng chảu hák ꞌchưa#ꞌva ꞌcốn tai ꞌlẹo ꞌchí báu#ꞌcứn ꞌhéng ꞌmá#đảy], ꞌpứng chảu ꞌcọ ngắm phít#lai.”
27 Ele não é Deus de mortos, e sim de vivos. Vocês estão completamente enganados.
28 ꞌMí ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng phủ#ꞌnưng ꞌmá ꞌhọt ꞌlẹo đảy ꞌnghín Chảu ꞌGiê‑ꞌsu cắp ꞌpứng ꞌcốn phái ꞌSa‑đu‑cai ꞌtố ꞌcại căn#dú. Phủ pên ꞌsáy hên Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌchang tóp#sau, ꞌsáy chắng tham ꞌTan chảu#ꞌva, “Cuông ꞌpứng ꞌquám sắng Chảu Pua ꞌPhạ#ꞌnặn, khỏ đaư nháư ꞌsứa#mết?”
28 Chegando um dos escribas, que ouviu a discussão entre eles e viu que Jesus tinha dado uma boa resposta, perguntou-lhe: — Qual é o principal de todos os mandamentos?
29 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu tóp ꞌva, “Khỏ nháư ꞌsứa mết ꞌmí ꞌsướng#ꞌnị: ꞌPi ꞌnọng ꞌI‑ꞌsa‑ên hảư ꞌphắng au#ꞌnớ. Chảu Pua ꞌPhạ phủ pên Chảu Chom ꞌsúm ꞌháu ꞌmí ꞌto phủ#điêu.
29 Jesus respondeu:
30 ꞌSướng ꞌnặn hảư ꞌhặc Chảu Pua ꞌPhạ phủ pên Chảu Chom khong chảu sút mốc sút chaư sút ꞌhéng sút ꞌquám#ngắm.
30 Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de todo o seu entendimento e com toda a sua força.”
31 ꞌLẹo khỏ nháư thứ song ꞌmí ꞌsướng#ꞌnị: Hảư ꞌhặc ꞌpi ꞌnọng bản ꞌmướng ꞌsướng ꞌhặc ꞌlắm ꞌmo#chảu. Báu#ꞌmí ꞌquám sắng đaư nháư ꞌsứa song khỏ#ꞌnị.”
31 O segundo é: “Ame o seu próximo como você ama a si mesmo.” Não há outro mandamento maior do que estes.
32 ꞌSướng ꞌnặn ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng phủ ꞌnặn ꞌdiến sưng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “ꞌSáy ꞌpo ꞌchang ꞌvạu đi#lai, ꞌsáy ꞌpo ꞌvạu#ꞌva ꞌmí ꞌto Chảu Pua ꞌPhạ phủ#điêu, cai Chảu Pua ꞌPhạ ꞌlẹo báu#ꞌmí Chảu Chom#ứn, ꞌsướng ꞌnặn ꞌcọ ꞌmen ꞌtẹ#lo.
32 Então o escriba disse: — Muito bem, Mestre! E com verdade o senhor disse que ele é o único, e não há outro além dele,
33 ꞌViạk ꞌhặc ꞌTan chảu sút chaư sút ꞌhéng sút ꞌquám#ngắm, ꞌlẹo ꞌcọ ꞌhặc ꞌpi ꞌnọng bản ꞌmướng ꞌsướng ꞌhặc ꞌlắm ꞌmo#chảu, ꞌpứng ꞌviạk ꞌnị nháư ꞌsứa au ꞌchu sắt sính ꞌmá khả phau vảy ꞌsớ ꞌTan#chảu.”
33 e que amar a Deus de todo o coração e de todo o entendimento e com todas as forças e amar o próximo como a si mesmo é mais do que todos os holocaustos e sacrifícios.
34 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu hên ꞌsáy phủ ꞌnặn ꞌhụ lắc#ꞌvạu, ꞌTan chảu chắng ꞌvạu#ꞌva, “Chảu ꞌcọ ꞌsặt ꞌmá chăm phén ꞌhôm ꞌngáu Chảu Pua ꞌPhạ#ꞌlẹo.”
34 Vendo Jesus que o escriba havia respondido sabiamente, declarou-lhe: E ninguém mais ousava fazer perguntas a Jesus.
35 ꞌChớ Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đang bók son ꞌpứng ꞌcốn dú nẳng cuông ꞌcuông ꞌhướn vảy ꞌsớ#ꞌnặn, ꞌTan chảu đảy ꞌvạu#ꞌva, “ꞌSứ đaư ꞌpứng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng ꞌhiạk#ꞌva Chảu ꞌKha‑ꞌlịt pên nó ꞌnéo ꞌchựa sai pua Đa‑ꞌvịt.
35 Jesus, ensinando no templo, perguntou:
36 Chảu ꞌmo pua Đa‑ꞌvịt hák đảy Chảu Khuôn Saư ꞌpá chaư ꞌvạu#ꞌva:
36 O próprio Davi falou, pelo Espírito Santo:
37 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu máư ꞌva, “Chảu ꞌmo pua Đa‑ꞌvịt khék Chảu ꞌKha‑ꞌlịt pên Chảu#Chom, ꞌlẹo ꞌsướng đaư chắng ꞌhiạk#ꞌva Chảu ꞌKha‑ꞌlịt pên nó ꞌnéo ꞌchựa sai pua Đa‑ꞌvịt ꞌsịn#ꞌlế.”
37 — O próprio Davi chama o Cristo de Senhor; então como ele pode ser filho de Davi? E a grande multidão o ouvia com prazer.
38 ꞌChớ Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đang bók son sau ꞌnặn ꞌcọ đảy ꞌvạu#ꞌva, “Hảư ꞌchự hiêm ꞌpứng ꞌsáy bók ꞌluột#ꞌláng, sau ꞌmặc ꞌnung sửa ꞌhí ꞌnhang lửa pay#ꞌmá, é hảư ꞌcốn ꞌtếng lai ꞌtặc ꞌcháo sau nẳng bón ꞌcốn ꞌmá#ꞌhốm,
38 E, ao ensinar, Jesus dizia:
39 ꞌmặc ꞌnăng bón phủ nháư nẳng ꞌhướn#ꞌsúm. ꞌChớ kin ꞌchớ ꞌsúm ꞌcọ ꞌmặc ꞌnăng bón hua#ꞌpán.
39 buscam as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes;
40 Sau khốm têng au ꞌchương khong ꞌhướn ꞌme#mải, sau khẻng đé so ꞌhọt Chảu Pua ꞌPhạ hơng#ꞌhí. ꞌPứng ꞌcốn ꞌnặn ꞌchí ꞌchọ ꞌsội nắc ꞌsứa sáu#mết.”
40 devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações. Estes sofrerão juízo muito mais severo.
41 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌnăng dú cuông ꞌcuông ꞌhướn vảy ꞌsớ tó nả ꞌhóm ꞌngớn vảy ꞌháu Chảu Pua#ꞌPhạ. ꞌTan chảu ꞌlé bớng ꞌpứng ꞌcốn ꞌmá phốc ꞌngớn sáư#ꞌhóm. ꞌPứng ꞌcốn ꞌhăng ꞌcọ ꞌmí lai ꞌcốn đảy phốc ꞌngớn sáư#ế.
41 Sentado diante da caixa de ofertas, Jesus observava como o povo lançava ali o dinheiro. Ora, muitos ricos depositavam grandes quantias.
42 ꞌLẹo ꞌcọ ꞌmí ꞌme mải khó#ꞌnưng au song su ꞌtóng ꞌmí ꞌca ꞌnọi ꞌmá phốc#sáư.
42 Vindo, porém, uma viúva pobre, lançou duas pequenas moedas correspondentes a um quadrante.
43 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu hên ꞌsướng#ꞌnặn, chắng khék mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu ꞌmá ꞌlẹo ꞌvạu#ꞌva, “ꞌHáu ꞌvạu ꞌsư hảư ꞌpứng ꞌnọng#ꞌhụ, ꞌme mải khó phủ ꞌnị phốc ꞌngớn sáư lai ꞌsứa ꞌchu#ꞌcốn,
43 E, chamando os seus discípulos, Jesus disse:
44 ꞌPứng ꞌcốn ứn ꞌnặn phaư ꞌcọ đảy au ꞌngớn ꞌsứa dống ꞌmá phốc#sáư, hák#ꞌva ꞌnhính khó phủ ꞌnị ꞌmí ꞌngớn ꞌpó ꞌsự kin#thôi, ꞌcọ ꞌnhắng au ꞌmá phốc sáư#mết.”
44 Porque todos eles deram daquilo que lhes sobrava; ela, porém, da sua pobreza deu tudo o que possuía, todo o seu sustento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.