Lucas 22
Tai Dam (BLT) vs NTLH
1 Khỏn ꞌchí ꞌhọt khuốp ꞌnhám kin khảu béng báu#sáư ꞌchựa#pẻng, khék#ꞌva ꞌmự kin ꞌtiệc ꞌVện#cai.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 ꞌPứng mo cốc cắp ꞌpứng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng ꞌcọ sáo ha ꞌtáng ꞌlặc khả Chảu ꞌGiê‑ꞌsu sia, ꞌpưa#ꞌva sau dản dên ꞌpay [ꞌhụ ꞌlẹo ꞌchí ꞌnắn ꞌnướng#khửn].
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 ꞌChớ ꞌnặn phi ꞌSa‑tan khảu ꞌchuốn chaư Du‑đa phủ khék ꞌva ꞌI‑ꞌsa‑ca‑ꞌli‑ốt, ꞌmắn pên phủ#ꞌnưng cuông mốt síp song ꞌcốn ꞌlam ꞌchạư páo kháo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Du‑đa chắng pay ổ sô cắp mốt mo cốc kéng ꞌpứng quan bớng ꞌhướn vảy#ꞌsớ, ꞌnéo ꞌmắn ꞌchí phản dao Chảu ꞌGiê‑ꞌsu hảư#sau.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 ꞌPứng phen ꞌnặn đảy ꞌnghín ꞌcọ sôm chaư#lai, ꞌdiến nhẳn#ꞌva ꞌchí au ꞌngớn hảư#ꞌmắn.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Du‑đa ꞌpọm chaư cắp sau ꞌlẹo ꞌcọ ha ꞌchớ đaư báu#ꞌmí dên ꞌpay dú nẳng chắng ꞌchí phản dao ꞌTan chảu hảư#sau.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 ꞌHọt ꞌmự kin khảu béng báu#sáư ꞌchựa#pẻng, ꞌtoi ꞌhịt ꞌkhóng ꞌchu ꞌchúa ꞌhướn ꞌchọ khả ꞌdo vảy ꞌsớ Chảu Pua ꞌPhạ kin ꞌtiệc ꞌVện#cai.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌchạư Pê‑tô cắp Dô‑ꞌhăn pay#cón, pay ꞌkhặn ꞌkháng đa ꞌpán ꞌvạy thả mốt ꞌTan#chảu.
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Sau tham ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌChí hảư ꞌpứng ꞌnọng pay đa ꞌpán dú bón#đaư?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 ꞌTan chảu tóp sau ꞌva, “ꞌChớ ꞌpứng ꞌnọng khảu pay cuông ꞌmướng hák ꞌchí ꞌpọ ꞌpo ꞌchái#ꞌnưng bék hay ꞌnặm#ꞌmá. Chắng ꞌcoi au căn ꞌtoi lăng ꞌmắn#pay, ꞌmắn khảu ꞌhướn đaư ꞌcọ khảu pay ꞌtoi ꞌmắn#ꞌnớ.
10 Jesus respondeu:
11 ꞌLẹo chắng ꞌvạu sú chảu ꞌhướn#ꞌva, ‘ꞌSáy bók hảư ꞌmá tham ꞌva: Hỏng ꞌchí hảư ꞌsáy cắp ꞌpứng ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌsáy kin khảu ꞌnặn dú cá đaư#ꞌlế?’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Chảu ꞌhướn ꞌchí ꞌchị hảư ꞌpứng ꞌnọng hên hỏng nháư#ꞌnưng dú thản ꞌtếng ꞌmí tắng ꞌpán ꞌkhặn ꞌkháng ꞌvạy mết#ꞌlẹo. Chắng đa ꞌpán ꞌvạy dú bón hẳn#ꞌnớ.”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Song ꞌcốn ꞌchạư pay ꞌcọ hên pên ꞌsướng ꞌquám ꞌTan chảu đảy sắng sau ꞌnặn#ꞌtẹ. Sau chắng au căn đa ꞌpán ꞌtiệc ꞌVện cai ꞌvạy#thả.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 ꞌHọt ꞌchớ ꞌlẹo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌnăng kin ꞌhuôm ꞌpán mốt ꞌlam ꞌchạư páo#kháo.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 ꞌTan chảu ꞌvạu cắp sau#ꞌva, “ꞌHáu đảy sút chaư ꞌcóng thả é kin ꞌtiệc ꞌVện#cai ꞌnị ꞌhuôm ꞌpứng ꞌnọng cón ꞌháu ꞌchí đảy chuốp báp ꞌmo khó#chaư.
15 e lhes disse:
16 ꞌHáu bók hảư#ꞌhụ, ꞌháu ꞌchí báu#kin ꞌtiệc ꞌnị#máư, ꞌtạu ꞌhọt ꞌmự kin ꞌtiệc ꞌnị đảy hên ók nẳng phén ꞌhôm ꞌngáu Chảu Pua#ꞌPhạ.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khắm au cốc lảu mák ít ꞌmá cáo ꞌquám đảy ꞌdọn Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌlẹo ꞌvạu#ꞌva, “Au cốc lảu ꞌnị dai păn căn kin#ꞌí.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 ꞌHáu bók hảư#ꞌhụ, ꞌháu ꞌchí báu#kin lảu mák ít ꞌnị#máư, ꞌtạu ꞌhọt ꞌchớ phén ꞌhôm ꞌngáu Chảu Pua ꞌPhạ#ꞌmá.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khắm au béng tay ꞌmá cáo ꞌquám đảy ꞌdọn Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌlẹo bít ók nhé hảư mốt ꞌlam ꞌchạư páo kháo ꞌtếng ꞌvạu#ꞌva, “Ăn ꞌnị ꞌmen ꞌmo ꞌkính ꞌháu ꞌnhóm sia ꞌpưa ꞌpứng#ꞌnọng. ꞌDệt ꞌnéo ꞌnị ꞌpưa hảư chứ chăm#ꞌháu.”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Kin khảu ꞌléng#ꞌlẹo, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu khắm cốc lảu ꞌdệt ꞌsướng điêu ꞌlẹo ꞌvạu#ꞌva, “Cốc lảu ꞌnị ꞌmen ꞌquám nhẳn pao máư khong Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌmen ꞌlượt ꞌháu lay ók ꞌpưa ꞌpứng#ꞌnọng.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Hák ꞌphắng#ꞌnớ, phủ ꞌchí phản ꞌháu ꞌnặn ꞌcọ ꞌnăng ꞌhuôm ꞌpán ꞌháu dú#nỉ.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 ꞌHáu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn ꞌnị ꞌchí ꞌchọ tai ꞌsướng Chảu Pua ꞌPhạ đảy téng ꞌvạy#ꞌlẹo. Hák#ꞌva ꞌsội nắc ꞌchí tốc sáư hua phủ phản ꞌháu#ꞌnặn.”
22 Pois o
23 Mốt ꞌlam ꞌchạư páo kháo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcọ tham căn#ꞌva, “ꞌMen phủ đaư cuông mốt ꞌháu ꞌchí ꞌdệt ꞌsướng#ꞌnặn?”
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 ꞌLẹo nẳng cuông mốt sau ꞌdiến ꞌmí ꞌviạk ꞌcại thiêng căn ꞌva phaư pên nháư#ꞌsứa.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng bók sau#ꞌva: “Pua ꞌcốn táng ꞌphắn téng đa ꞌmặc sủ ꞌquiến ác ꞌhại sáư dên#ꞌpay, phủ ꞌmí ꞌquiến téng đa ꞌhiạk#ꞌva pên phủ chaư#bun.
25 Então Jesus disse:
26 Hák#ꞌva ꞌpứng ꞌnọng ꞌnhá đảy ꞌdệt ꞌsướng#ꞌnặn. ꞌVa phủ đaư pên nháư cón#sáu, hảư ꞌdệt ꞌsướng pên ꞌnọi sia#sáu, ꞌlẹo phủ pên cốc lỏ#hảư ꞌdệt ꞌsướng ꞌcốn ꞌchạư#thôi.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 ꞌSướng phủ ꞌnăng ꞌpán kéng phủ ꞌchạư ꞌmen phaư ꞌvén nháư#ꞌsứa, ꞌcọ ꞌchọ ꞌmen phủ ꞌnăng ꞌpán ꞌnặn#lo. Hák#ꞌva ꞌháu dú nẳng ꞌpứng ꞌnọng ꞌdệt ꞌsướng ꞌcốn ꞌchạư#thôi.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 ꞌMưa ꞌháu chuốp ꞌdạk#ꞌchá, ꞌpứng ꞌnọng ꞌcọ báu#ꞌkhới ꞌváng sia ꞌháu sắc#ꞌtưa.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Chảu Pua ꞌPhạ phủ pên ꞌPo ꞌháu dao phép ꞌquiến hảư ꞌháu ꞌsướng#đaư, ꞌháu ꞌcọ ꞌchí dao phép ꞌquiến hảư ꞌpứng ꞌnọng ꞌsướng#ꞌnặn,
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 ꞌpưa ꞌpứng ꞌnọng chắng ꞌchí đảy kin khảu kin ꞌnặm ꞌhuôm ꞌpán ꞌháu dú nẳng phén ꞌhôm ꞌngáu#ꞌháu, ꞌlẹo ꞌchí đảy ꞌnăng ꞌtến ꞌván ꞌviạk hảư síp song ꞌhọ ꞌháng ꞌcốn ꞌI‑ꞌsa‑ên.
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 ꞌSi‑ꞌmôn, ꞌSi‑ꞌmôn ꞌhới, phi ꞌSa‑tan ꞌcọ đảy so phép ꞌdệt thử ꞌquám ꞌchưa ꞌpứng#ꞌnọng, ꞌchí ꞌdệt ꞌsướng ꞌcốn phắt khảu au kép ók#sia.
31 Jesus continuou:
32 ꞌHáu ꞌcọ đảy đé so Chảu Pua ꞌPhạ ꞌchoi ꞌnọng báu#hảư khát sia ꞌquám#ꞌchưa. ꞌSướng ꞌnặn ꞌchớ ꞌnọng ꞌmí chaư táo ꞌcứn ꞌmá ha#ꞌháu, hảư ꞌnọng tủm ꞌpúa chaư ꞌpứng ꞌpi ꞌnọng chủm mú hảư ꞌchưa mẳn khửn#tứm.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 ꞌSi‑ꞌmôn [ꞌchư ꞌnọi ꞌva Pê‑tô] chắng tóp Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “ꞌChiếng ꞌTan#chảu, ꞌnọng ꞌpọm ꞌchí pay ꞌtoi ꞌTan chảu#ꞌlẹo, ta#ꞌva khảu ꞌtú ꞌhứ#ꞌva tai sia ꞌcọ#đi.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “Pê‑tô ꞌhới, ꞌháu ꞌvạu hảư ꞌnọng#ꞌhụ, cón cáy khăn ꞌmự#ꞌnị, ꞌnọng ꞌchí thiêng sia báu#ꞌhụ ꞌháu ꞌhọt sam#ꞌtưa.”
34 Então Jesus afirmou:
35 ꞌLẹo Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng tham mốt sau#máư, “ꞌMưa ꞌháu đảy sống ꞌpứng ꞌnọng ók pay páo#kháo, ꞌlẹo báu#hảư au túi#ꞌngớn, thông#ꞌchương, kéng ꞌhái pay ꞌtoi#ꞌnặn, ꞌpứng ꞌnọng ꞌnhắng khát khơn săng#é?”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 ꞌLẹo ꞌTan chảu bók sau ꞌva, “ꞌKhạy ꞌnị ꞌva phủ đaư ꞌmí túi#ꞌngớn, ꞌmí thông ꞌchương ꞌcọ hảư au pay#ꞌnớ. Phủ đaư báu#ꞌmí đáp ꞌcọ hảư khai sửa binh pay ꞌsự#au.
36 Então Jesus disse:
37 ꞌQuám Chảu Pua ꞌPhạ đảy tẻm ꞌchiến ꞌvạy#ꞌva, sáu ꞌtứ ꞌháu ꞌsướng ꞌcốn ꞌsội#ác, ꞌháu bók hảư ꞌhụ#ꞌva, khót ꞌnặn ꞌcọ ꞌchí ꞌchọ hên pên ók#ꞌtẹ. ꞌPặp ꞌchiến théng đảy tẻm ꞌchiến ꞌvạy ꞌhọt ꞌviạk ꞌháu ꞌsướng#đaư, ꞌcọ ꞌchí hên pên ók ꞌsướng#ꞌnặn.”
37 Pois as
38 Mốt sau chắng#ꞌva, “ꞌChiếng ꞌTan#chảu, ꞌháu ꞌcọ ꞌmí song ꞌmạk đáp ꞌlẹo#lo.”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đảy ók pay ha ꞌpú Ê‑ꞌlai‑ôn ꞌsướng ꞌlớng đảy ꞌdệt#ꞌmá, ꞌpứng ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu ꞌcọ pay#ꞌtoi.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 ꞌMưa ꞌhọt bón#ꞌlẹo, ꞌTan chảu chắng bók sau#ꞌva, “Au căn đé so Chảu Pua ꞌPhạ ꞌchoi ꞌnhá hảư ꞌpứng ꞌnọng tốc ꞌquám ꞌlứa pay ꞌtoi ꞌluống#phít.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌpai ók pay đắc sia dáo ꞌchua hin thỉm#ꞌhọt, ꞌlẹo ꞌtạu kháu ꞌlống cáo ꞌquám đé so Chảu Pua ꞌPhạ#ꞌva,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 “ꞌPo#ꞌhới, ꞌva sôm chaư#ꞌPo, so hảư ꞌLụk ník ꞌvện sia ꞌviạk báp ꞌmo khó chaư#ꞌnị. Hák#ꞌva so ꞌnhá hảư ꞌtoi chaư#ꞌLụk, hảư ꞌtoi chaư ꞌPo#thôi.”
42 dizendo:
43 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đé so ꞌsướng ꞌnặn#ꞌlẹo, ꞌdiến ꞌmí tiên ꞌchạư té ꞌphạ ꞌmá tủm ꞌpúa tứm ꞌhéng#hảư.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Cuông ꞌchớ khổ báp chaư ꞌto đaư, ꞌTan chảu ꞌnhương sáư chaư đé so Chảu Pua#ꞌPhạ, chao hứa lay ók ꞌmá pên ꞌsướng pớp ꞌlượt ꞌdọi tốc ꞌlống#đin.
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Vảy so ꞌlẹo ꞌTan chảu ꞌcọ tứn khửn ꞌcứn pay ha mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng#ꞌTan, hên sau ꞌnón lắp ón ꞌhéng dú ꞌpộ ꞌvuốn ꞌtộc chaư#lai.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 ꞌTan chảu chắng ꞌvạu sáư sau#ꞌva, “ꞌPứng ꞌnọng chắng ꞌnón lắp dú ꞌsịn#ꞌlế. Tứn đé so Chảu Pua ꞌPhạ#ꞌí, chắng ꞌchí báu#tốc ꞌquám ꞌlứa pay ꞌtoi ꞌluống#phít.”
46 E disse:
47 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đang ꞌvạu báu#ꞌhế sút#khót, ꞌdiến hên ꞌmí lai ꞌcốn ꞌmá ꞌtoi Du‑đa, ꞌmắn ꞌmen phủ#ꞌnưng cuông mốt síp song ꞌcốn ꞌlam ꞌchạư páo kháo ꞌTan#chảu. Du‑đa ꞌdiến khảu ꞌmá chúp kẻm ꞌTan#chảu.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌvạu hảư ꞌmắn#ꞌva, “Du‑đa ꞌhới, chảu chúp kẻm ꞌháu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn#ꞌnị, ꞌpưa ꞌdệt mai phản ꞌháu#ꞌquá.”
48 Mas Jesus disse:
49 ꞌPứng ꞌcốn ꞌtoi Chảu ꞌGiê‑ꞌsu hên phen ꞌcốn ꞌnặn ꞌchí ꞌmá pắt ꞌTan#chảu, sau ꞌdiến ꞌvạu#ꞌva, “ꞌChiếng ꞌTan#chảu, ꞌchí hảư ꞌpứng ꞌnọng au đáp sủ sau#báu?”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 ꞌMí phủ#ꞌnưng cuông mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu ꞌdiến ꞌphắn hu ꞌphượng khoa ꞌcốn ꞌhướn mo luông chao#khát.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng hảm mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu#ꞌva, “Thôi#ꞌí, đảy#lo.” ꞌTan chảu ꞌdiến ꞌchắm bón hu khát phủ ꞌnặn ꞌdệt hảư hóm đi ꞌsướng#cáu.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu hảư mốt mo#cốc, ꞌpứng quan bớng ꞌhướn vảy ꞌsớ cắp ꞌpứng thảu ké bản ꞌmướng ꞌmá pắt ꞌTan chảu ꞌnặn#ꞌva, “ꞌPứng chảu chắng khắm đáp khắm ꞌton ꞌmá pắt ꞌháu ꞌsướng ꞌcốn cướp ꞌsịn#ꞌlế.
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 ꞌChu ꞌmự ꞌháu dú cắp ꞌpứng chảu nẳng cuông ꞌcuông ꞌhướn vảy ꞌsớ Chảu Pua#ꞌPhạ, ꞌpứng chảu chắng báu#pắt au#ꞌháu. Hák ꞌchớ ꞌnị ꞌmen ꞌchớ ꞌpứng chảu kéng ꞌchớ phép ꞌquiến ꞌtáng ꞌmựt đăm ꞌlẹo#lo.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Phen ꞌcốn ꞌmá pắt Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đảy ꞌnẹp ꞌTan chảu khảu pay cá ꞌhướn mo#luông. Pê‑tô ꞌcọ dú đắc đắc ꞌnhang ꞌtoi lăng#pay.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Sau au căn đăng ꞌpháy ꞌnăng phinh dú cuông#ꞌcuông. Pê‑tô ꞌcọ khảu ꞌnăng ꞌtoi#sau.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 ꞌMí phủ ꞌnhính ꞌchạư#ꞌnưng hên Pê‑tô ꞌnăng dú bón ꞌpháy#ꞌhung, bớng pắc sáư ꞌdiến ꞌvạu#ꞌva, “Phủ ꞌnị ꞌcọ đảy kin dú ꞌtoi ꞌGiê‑ꞌsu.”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Pê‑tô ꞌcọ thiêng sia ꞌva, “Í#ꞌhới, khỏi báu#ꞌhụ chắc ꞌmắn cá#đaư.”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 ꞌChộp ꞌnưng ꞌcọ ꞌmí phủ ứn hên Pê‑tô máư ꞌdiến ꞌtuộng#ꞌva, “Chảu ꞌcọ ꞌmen mốt điêu#sau.”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Dáo ꞌchớ ꞌlống ꞌhố#ꞌnưng, ꞌmí phủ ꞌchái#ꞌnưng máư ꞌvạu ꞌmí lắc bắc ꞌmí khéo#ꞌva, “Phủ ꞌnị đảy kin dú ꞌtoi ꞌGiê‑ꞌsu ꞌtẹ#lo, ꞌmắn ꞌcọ ꞌmen ꞌcốn phén đin ꞌKha‑ꞌli‑ꞌlê ꞌsướng điêu#căn.”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Pê‑tô thiêng sia#máư, “ꞌLúng#ꞌhới, chắc chảu ꞌvạu săng khỏi ꞌcọ báu#ꞌhụ.”
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 ꞌGiê‑ꞌsu phủ pên Chảu Chom chắng ꞌngoại nả ꞌmá bớng Pê‑tô. Pê‑tô ꞌdiến ngắm ꞌhọt ꞌquám ꞌTan chảu đảy ꞌvạu ꞌvạy cón#ꞌva, “Cón cáy khăn ꞌmự#ꞌnị, ꞌnọng ꞌchí thiêng sia báu#ꞌhụ ꞌháu ꞌhọt sam#ꞌtưa.”
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 ꞌLẹo Pê‑tô ꞌdiến ók pay ꞌtáng ꞌnọk khék hảy khửn ꞌtộc khôm chaư#lai.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 ꞌPứng phủ phảu ꞌnẹp Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcọ au căn ꞌvạu đu#ꞌngai ꞌtếng ꞌtặp ti ꞌTan#chảu.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Sau au phả ꞌpắn ta ꞌTan ꞌlẹo bók#ꞌva, “Siếng bớng#đú, phaư ꞌtặp ti ꞌmứng?”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 ꞌLẹo sau ꞌcọ ꞌvạu lai ꞌnéo ác đu ꞌngai ꞌTan chảu é#máư.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 ꞌHung ꞌchạu ꞌmá, ꞌpứng thảu ké bản#ꞌmướng, ꞌtếng#cá mốt mo cốc cắp ꞌpứng ꞌsáy bók ꞌluột ꞌláng ꞌmá ꞌsúm#căn, hảư ꞌnẹp Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌmá sét ꞌván tó nả#sau.
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 Sau tham ꞌTan#chảu, “ꞌVa chảu ꞌmen Chảu ꞌKha‑ꞌlịt ꞌtẹ, bók hảư ꞌsúm khỏi ꞌhụ#đú.”
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 ꞌháu tham ꞌpứng chảu ꞌcọ ꞌchí báu#tóp.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Hák#ꞌva té ꞌnị pay#nả, ꞌháu pên ꞌlụk phủ ꞌcốn ꞌnị ꞌcọ ꞌchí đảy ꞌnăng ꞌhiếng sảng ꞌphượng khoa Chảu Pua ꞌPhạ phủ ꞌmí phép ꞌquiến sung#sút.”
69 Mas de agora em diante o
70 Mốt ꞌcốn sét ꞌván phaư ꞌcọ tham#ꞌva, “ꞌCợn chảu pên ꞌLụk ꞌchái Chảu Pua ꞌPhạ#báu?”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Mốt ꞌcốn sét ꞌván ổ ꞌtố căn#ꞌva, “ꞌSúm ꞌháu đảy ꞌnghín cắp#hu, ꞌvạu ók sốp khong ꞌmắn#ꞌlẹo, báu#thả ha au chứng săng tứm máư ꞌlẹo#lo.”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.