Lucas 16
Tai Dam (BLT) vs ACF
1 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu sú ꞌpứng ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu#ꞌva: “ꞌCốn#ꞌhăng, ꞌmí phủ đu ꞌviạk#ꞌhướn. ꞌMí ꞌcốn ꞌmá ꞌkiện sáư chảu ꞌhướn phủ ꞌhăng#ꞌva, phủ đu ꞌviạk ꞌhướn ꞌtan đảy ꞌdệt ꞌchương khong ꞌngớn ꞌcắm ꞌtan sia pay#ꞌlạ.
1 E dizia também aos seus discípulos: Havia um certo homem rico, o qual tinha um mordomo; e este foi acusado perante ele de dissipar os seus bens.
2 Chảu ꞌhướn chắng khék phủ đu ꞌviạk ꞌhướn ꞌnặn ꞌmá#ꞌva, ‘Chảu đu ꞌviạk ꞌhướn ꞌsướng đaư khỏi ꞌcọ đảy ꞌnghín#ꞌlẹo. Au ꞌpặp sổ bớng đu ꞌviạk chảu ꞌnặn ꞌmá hảư#khỏi, ꞌpưa chảu ꞌchí ꞌchọ ók#ꞌviạk.’
2 E ele, chamando-o, disse-lhe: Que é isto que ouço de ti? Dá contas da tua mordomia, porque já não poderás ser mais meu mordomo.
3 Phủ đu ꞌviạk ngắm nẳng cuông chaư#ꞌva, ꞌkhạy ꞌchí ꞌdệt#săng, chảu ꞌhướn ꞌchí sắp ók ꞌviạk#ꞌlẹo. Pay chảng khút đin ꞌhéng ꞌcọ báu#ꞌpó, pay so kin ꞌcọ nả ꞌhại#sáu.
3 E o mordomo disse consigo: Que farei, pois que o meu senhor me tira a mordomia? Cavar, não posso; de mendigar, tenho vergonha.
4 ꞌMắn chắng ngắm#đảy, ꞌchớ ók ꞌviạk ꞌsứ đaư ꞌpi ꞌnọng chắng ꞌchí ꞌkhớng tỏn ꞌmắn khảu ꞌhướn#sau.
4 Eu sei o que hei de fazer, para que, quando for desapossado da mordomia, me recebam em suas casas.
5 ꞌMắn chắng khék au ꞌpứng ꞌcốn ꞌchịu ꞌnợ chảu ꞌhướn ꞌmá tham ꞌtưa#ꞌcốn. Tham phủ#ꞌnưng#ꞌva, ‘Chảu ꞌchịu chảu ꞌhướn khỏi ꞌto#đaư?’
5 E, chamando a si cada um dos devedores do seu senhor, disse ao primeiro: Quanto deves ao meu senhor?
6 Phủ ꞌnặn tóp ꞌva, ‘ꞌChịu ꞌhọi ꞌthúng ꞌnặm#ꞌmắn.’
6 E ele respondeu: Cem medidas de azeite. E disse-lhe: Toma a tua obrigação, e assentando-te já, escreve cinqüenta.
7 ꞌLẹo tham phủ#ꞌnưng máư#ꞌva, ‘Chảu ꞌlế ꞌchịu ꞌto#đaư?’
7 Disse depois a outro: E tu, quanto deves? E ele respondeu: Cem alqueires de trigo. E disse-lhe: Toma a tua obrigação, e escreve oitenta.
8 Chảu ꞌhướn chắng sưng phủ đu ꞌviạk ꞌhướn chaư ꞌcột ꞌnặn#ꞌva, ꞌmắn ꞌchang ꞌhụ ꞌdệt ꞌnéo lắc#lem, ꞌcọ ꞌpưa ꞌcốn ꞌmướng ꞌlum ꞌnị kin dú nẳng căn ꞌhụ ꞌdệt ꞌnéo lắc lem ꞌsứa ꞌpứng phủ ꞌtoi ꞌluống ꞌtáng ꞌhung saư [phái Chảu Pua#ꞌPhạ].
8 E louvou aquele senhor o injusto mordomo por haver procedido prudentemente, porque os filhos deste mundo são mais prudentes na sua geração do que os filhos da luz.
9 ꞌSướng ꞌnặn ꞌháu bók ꞌpứng ꞌnọng hảư ꞌhụ sủ ꞌngớn ꞌcắm sính khong nẳng ꞌmướng ꞌlum ꞌnị pay ꞌdệt au ꞌpi au#ꞌnọng, ꞌchớ đaư sính khong ꞌnặn mết#pay, sau chắng ꞌchí tỏn ꞌhặp ꞌpứng ꞌnọng khảu sú bón mẳn ꞌdứn ꞌlới#ꞌlới.
9 E eu vos digo: Granjeai amigos com as riquezas da injustiça; para que, quando estas vos faltarem, vos recebam eles nos tabernáculos eternos.
10 Phủ ꞌmí chaư ꞌsư tó ꞌviạk ꞌlệc ꞌnọi ꞌcọ ꞌchí ꞌmí chaư ꞌsư tó ꞌviạk#nháư. Phủ ꞌmí chaư ꞌcột tó ꞌviạk ꞌlệc ꞌnọi ꞌcọ ꞌchí ꞌmí chaư ꞌcột tó ꞌviạk#nháư.
10 Quem é fiel no mínimo, também é fiel no muito; quem é injusto no mínimo, também é injusto no muito.
11 ꞌSướng#ꞌnặn, ꞌva ꞌpứng ꞌnọng báu#chaư ꞌsư tó ꞌngớn ꞌcắm ꞌchương khong nẳng ꞌmướng ꞌlum#ꞌnị, [Chảu Pua ꞌPhạ] ꞌcọ ꞌchí báu#dao ꞌnéo quí ꞌpéng#ꞌtẹ hảư ꞌpứng ꞌnọng#đảy.
11 Pois, se nas riquezas injustas não fostes fiéis, quem vos confiará as verdadeiras?
12 ꞌVa ꞌpứng ꞌnọng báu#chaư ꞌsư tó ꞌchương khong#sáu, [Chảu Pua ꞌPhạ] ꞌcọ ꞌchí báu#au ꞌchương hảư pên khong#chảu.
12 E, se no alheio não fostes fiéis, quem vos dará o que é vosso?
13 Báu#hón ꞌmí phủ đaư ꞌkhớng nả ꞌviạk hảư song phủ pên#chảu, ꞌpưa#ꞌva ꞌchí ꞌchắng chảu phủ ꞌnị pay ꞌhặc chảu phủ#ꞌnặn, ꞌhứ#ꞌva mẳn chaư tó chảu phủ ꞌnị lỏ#đu ꞌngai chảu phủ#ꞌnặn. ꞌNéo ꞌnặn#lo, ꞌpứng ꞌnọng ꞌchí ꞌkhớng ꞌviạk Chảu Pua ꞌPhạ ꞌtếng#cá ꞌviạk ꞌhăng ꞌmí ꞌpọm căn báu#đảy.”
13 Nenhum servo pode servir dois senhores; porque, ou há de odiar um e amar o outro, ou se há de chegar a um e desprezar o outro. Não podeis servir a Deus e a Mamom.
14 Mốt phái ꞌPha‑ꞌli‑ꞌsai pên ꞌcốn ꞌmặc ꞌhăng#ꞌmí, ꞌmưa sau đảy ꞌnghín Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu ꞌsướng#ꞌnặn, sau ꞌdiến au căn bưn sốp sáư ꞌTan#chảu.
14 E os fariseus, que eram avarentos, ouviam todas estas coisas, e zombavam dele.
15 ꞌTan chảu chắng ꞌvạu sáư sau#ꞌva: “ꞌPứng chảu#ꞌlế, phủ ảng ꞌva chảu pên ꞌcốn đi ꞌmí ꞌmen tó nả phủ ꞌcốn ꞌmướng ꞌlum#thôi, hák#ꞌva Chảu Pua ꞌPhạ ꞌhụ chắc cuông chaư ꞌpứng chảu#mết. Phủ ꞌcốn ꞌmướng ꞌlum ꞌnặp nả ꞌtứ ta lỏ#pên ꞌnéo nái ꞌchắng tó Chảu Pua#ꞌPhạ.
15 E disse-lhes: Vós sois os que vos justificais a vós mesmos diante dos homens, mas Deus conhece os vossos corações, porque o que entre os homens é elevado, perante Deus é abominação.
16 ꞌQuám Chảu Pua ꞌPhạ đảy cáo ꞌmá té pang ꞌchạu ꞌtạu ꞌhọt pang ꞌtan Dô‑ꞌhăn. Té ꞌnặn#ꞌmá, kháo ꞌhung saư phén ꞌhôm ꞌngáu Chảu Pua ꞌPhạ ꞌcọ đảy páo dai ók#pay, ꞌchu ꞌcốn ꞌcọ ꞌchính căn khảu sú#ha.
16 A lei e os profetas duraram até João; desde então é anunciado o reino de Deus, e todo o homem emprega força para entrar nele.
17 ꞌPhạ kéng đin ꞌchí ꞌhuội pay ꞌcọ ꞌvén ꞌngai cón ꞌchí hảư ꞌquám ꞌchiến Chảu Pua ꞌPhạ pớp#ꞌnưng tốc#sia.
17 E é mais fácil passar o céu e a terra do que cair um til da lei.
18 Phủ đaư ꞌváng ꞌmía sia pay au ꞌmía#máư, phủ ꞌnặn ꞌcọ phít pên ꞌcốn đỉn#ꞌchụ. Phủ đaư au ꞌme ꞌhạng ꞌmá pên#ꞌmía, phủ ꞌnặn ꞌcọ phít pên ꞌcốn đỉn ꞌchụ pék#điêu.”
18 Qualquer que deixa sua mulher, e casa com outra, adultera; e aquele que casa com a repudiada pelo marido, adultera também.
19 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu máư#ꞌva: “ꞌMí phủ ꞌhăng#ꞌnưng ꞌchu#ꞌmự kin dú lả#sướng, ꞌnung ꞌchương đi phải ꞌca#ꞌpéng.
19 Ora, havia um homem rico, e vestia-se de púrpura e de linho finíssimo, e vivia todos os dias regalada e esplendidamente.
20 ꞌMí ꞌcốn khó#ꞌnưng ꞌchư ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô, ꞌmắn pên pưới ꞌtua ꞌlắm#ꞌmo. ꞌCốn ham ꞌmắn ꞌmá pông ꞌvạy nẳng pák tu ꞌhướn phủ ꞌhăng.
20 Havia também um certo mendigo, chamado Lázaro, que jazia cheio de chagas à porta daquele;
21 ꞌMắn pháư ꞌmón ꞌchương kin nẳng ꞌpán phủ ꞌhăng tốc ꞌlống ꞌpưa ꞌchí đảy#kin. ꞌNhắng ꞌmí tô ma ꞌmá ꞌlía túm pưới#ꞌmắn.
21 E desejava alimentar-se com as migalhas que caíam da mesa do rico; e os próprios cães vinham lamber-lhe as chagas.
22 Lăng ꞌmá phủ khó ꞌnặn ꞌdiến#tai, ꞌpứng tiên ꞌchạư ꞌcọ ꞌmá ủm au ꞌmắn ꞌmứa pông sáư ꞌpộc pú Ắp‑ꞌla‑ꞌham. Phủ ꞌhăng ꞌnặn ꞌcọ tai ꞌsướng#điêu, ꞌlẹo ꞌcọ au pay#phăng,
22 E aconteceu que o mendigo morreu, e foi levado pelos anjos para o seio de Abraão; e morreu também o rico, e foi sepultado.
23 đảy chuốp pay dú nẳng bón ꞌcốn#tai, báp ꞌmo khổ chaư#lai. ꞌMắn hen nả khửn phó hên pú Ắp‑ꞌla‑ꞌham dú cá#đắc cắp ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô dú nẳng#ꞌpộc.
23 E no inferno, ergueu os olhos, estando em tormentos, e viu ao longe Abraão, e Lázaro no seu seio.
24 ꞌMắn chắng khék sáư#ꞌva, ‘Pú Ắp‑ꞌla‑ꞌham ꞌhới! So pú ín đu lan#é, lan dú nẳng ꞌpháy ꞌnị ꞌhọn báp ꞌmo#lai. So pú ꞌchạư ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô au ꞌnịu ꞌmứ chúm ꞌnặm ꞌmá ꞌlẹt sáư ꞌlịn lan hảư dên ꞌnọi#ꞌnưng#đé.’
24 E, clamando, disse: Pai Abraão, tem misericórdia de mim, e manda a Lázaro, que molhe na água a ponta do seu dedo e me refresque a língua, porque estou atormentado nesta chama.
25 Pú Ắp‑ꞌla‑ꞌham tóp ꞌva, ‘Lan ꞌhới, hảư chứ#ꞌva ꞌmưa ꞌchớ ꞌnhắng ꞌcốn lan ꞌcọ đảy ꞌnéo#đi, ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô lỏ#chuốp khổ khốn ꞌnéo#ꞌhại. ꞌKhạy ꞌnị ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô đảy ꞌmá dú nỉ bón ún mốc iên chaư#ꞌlẹo, lan ꞌchọ#đảy chuốp báp#ꞌmo.
25 Disse, porém, Abraão: Filho, lembra-te de que recebeste os teus bens em tua vida, e Lázaro somente males; e agora este é consolado e tu atormentado.
26 ꞌLẹo báu#sút ꞌto#ꞌnặn, ꞌnhắng ꞌmí khum heo ꞌlợc khẳn váng cang béng ꞌsúm khỏi cắp ꞌpứng#chảu, phủ phái ꞌnị ꞌchí pay phái#ꞌnặn, phủ phái ꞌnặn ꞌchí ꞌmá phái ꞌnị ꞌcọ báu#đảy ꞌlẹo#lo.’
26 E, além disso, está posto um grande abismo entre nós e vós, de sorte que os que quisessem passar daqui para vós não poderiam, nem tampouco os de lá passar para cá.
27 ꞌCốn ꞌhăng ꞌnặn chắng đé so#ꞌva, ‘ꞌSướng ꞌnặn lan so hảư pú ꞌchạư ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô pay ha ꞌhướn ꞌpo lan#é.
27 E disse ele: Rogo-te, pois, ó pai, que o mandes à casa de meu pai,
28 Lan ꞌnhắng ꞌmí hả ꞌpi ải ꞌnọng#ꞌchái. So hảư ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô pay ꞌdệt chứng bók#sau, dản sau ꞌchí đảy ꞌmá chuốp bón báp ꞌmo khổ chaư ꞌsướng điêu lan#ꞌnị.’
28 Pois tenho cinco irmãos; para que lhes dê testemunho, a fim de que não venham também para este lugar de tormento.
29 Pú Ắp‑ꞌla‑ꞌham kẻ ꞌva, ‘Sau ꞌcọ ꞌmí ꞌquám Chảu Pua ꞌPhạ pú ꞌMô‑ꞌsê kéng ꞌpứng ꞌlam páo ꞌquám đảy ꞌchiến ꞌvạy ꞌnặn#ꞌlế! Hảư sau au chaư ꞌphắng au ꞌpứng ꞌquám ꞌnặn lỏ#ꞌquá.’
29 Disse-lhe Abraão: Têm Moisés e os profetas; ouçam-nos.
30 ꞌCốn ꞌhăng ꞌnặn chắng ꞌva, ‘Báu#đảy#lo, pú#ꞌhới. ꞌVa ꞌmí ꞌcốn tai pay ꞌlẹo ꞌcứn#ꞌmá, pay bók#sau, sau chắng ꞌchí piến chaư ꞌváng sia ꞌluống ꞌtáng báp ꞌsội#thôi.’
30 E disse ele: Não, pai Abraão; mas, se algum dentre os mortos fosse ter com eles, arrepender-se-iam.
31 Pú Ắp‑ꞌla‑ꞌham ꞌva, ‘ꞌQuám ꞌMô‑ꞌsê kéng ꞌquám ꞌlam páo Chảu Pua ꞌPhạ đảy ꞌchiến ꞌvạy sau ꞌnhắng báu#ꞌphắng au#ꞌlẹo, ta#ꞌva phủ tai ꞌcứn ꞌmá#ꞌvạu, sau ꞌcọ hák báu#ꞌchưa#lo.’”
31 Porém, Abraão lhe disse: Se não ouvem a Moisés e aos profetas, tampouco acreditarão, ainda que algum dos mortos ressuscite.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.