João 11
Tai Dam (BLT) vs NAA
1 — ausente —
1 Um homem chamado Lázaro estava doente. Ele era de Betânia, da aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2 — ausente —
2 Esta Maria, cujo irmão Lázaro estava doente, era a mesma que ungiu o Senhor com perfume e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.
3 Song ưởi ꞌnọng pên ꞌnọng ꞌnhính khong ꞌtan ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô chắng ꞌchạư ꞌcốn pay bók Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “ꞌChiếng ꞌTan#chảu, ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô phủ ꞌTan chảu ꞌhặc ꞌnặn đang chếp#dú.”
3 Por isso, as irmãs de Lázaro mandaram dizer a Jesus: — Aquele que o Senhor ama está doente.
4 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đảy ꞌnghín ꞌsướng ꞌnặn chắng ꞌvạu#ꞌva, “ꞌViạk chếp ꞌnị ꞌchí báu#ꞌlón tai cá#đaư. Chếp pên ꞌsướng ꞌnị ꞌcọ ꞌpưa hảư ꞌchư siêng Chảu Pua ꞌPhạ đảy ꞌhung#ꞌhướng, ꞌlẹo hảư ꞌháu phủ pên ꞌLụk ꞌTan chảu đảy ꞌhung ꞌhướng ꞌdọn ꞌviạk#ꞌnị.”
4 Ao receber a notícia, Jesus disse:
5 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌhặc ꞌpéng ꞌtếng sam ꞌnọng ꞌpi ꞌMa‑ꞌtha, ꞌMa‑ꞌli‑a kéng ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô.
5 Ora, Jesus amava Marta e a irmã dela, e também Lázaro.
6 ꞌSướng ꞌnặn Chảu ꞌGiê‑ꞌsu đảy ꞌhụ kháo ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô chếp, ꞌTan chảu ꞌcọ ꞌnhắng ꞌdặng dú bón cáu tứm song ꞌmự#máư,
6 Quando soube que Lázaro estava doente, ainda se demorou dois dias no lugar onde estava.
7 ꞌlẹo chắng ꞌchứa mốt ꞌcốn ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu#ꞌva, “ꞌHáu au căn ꞌcứn ꞌmứa phén đin Du‑đai ꞌnớ.”
7 Depois, disse aos seus discípulos:
8 Mốt ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu sú ꞌTan chảu ꞌva, “ꞌChiếng ꞌsáy#ꞌpo, ꞌmự cón ꞌnặn ꞌpứng phủ cốc ꞌcốn ꞌDiu dú nẳng hẳn ꞌchí au đán hin ꞌlếu#sáư, ꞌsáy ꞌpo ꞌnhắng ꞌchí ꞌcứn ꞌmứa bón sau dú hẳn máư#a.”
8 Os discípulos disseram: — Mestre, ainda há pouco os judeus queriam apedrejá-lo! E o senhor quer voltar para lá?
9 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu tóp sau#ꞌva, “ꞌTếng ꞌvến ꞌmí síp song ꞌchớ lỏ#ꞌquá. Phủ đaư ꞌnhang ꞌtếng ꞌvến báu#dản tỏng đút săng ꞌdọn seng ꞌhung nẳng ꞌmướng ꞌlum#ꞌnị.
9 Jesus respondeu:
10 Phủ đaư hák ꞌnhang ꞌtếng#ꞌcứn, phủ ꞌnặn lo ꞌchí tỏng đút ꞌpộ báu#ꞌmí seng#ꞌhung.”
10 Mas, se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.
11 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu ꞌquám đải khái ꞌnặn ꞌlẹo ꞌcọ bók mốt ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan chảu máư#ꞌva, “ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô phủ pên sính ꞌcu ꞌháu ꞌnặn ꞌnón lắp#pay, hák#ꞌva ꞌháu ꞌchí pay púc ꞌmắn#tứn.”
11 Tendo dito isso, acrescentou:
12 — ausente —
12 Então os discípulos disseram: — Senhor, se dorme, estará salvo.
13 — ausente —
13 Jesus falava da morte de Lázaro, mas eles pensavam que tivesse falado do repouso do sono.
14 ꞌSướng ꞌnặn Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng ꞌvạu chẻng hảư sau#ꞌva, “ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô tai#ꞌlẹo.
14 Então Jesus lhes disse claramente:
15 ꞌHáu báu#dú hẳn ꞌcọ#đi, ꞌpưa ꞌpứng ꞌnọng ꞌchí hên ꞌnéo ꞌpá chaư ꞌchưa#ꞌháu. ꞌKhạy ꞌsúm ꞌháu au căn pay ha ꞌmắn#ꞌnọ.”
15 Por causa de vocês me alegro de que não estivesse lá, para que vocês possam crer. Mas vamos até ele.
16 ꞌTan ꞌThô‑ꞌma, (ꞌchư ꞌnọi khék ꞌva Đi‑đim), chắng chướng sính ꞌcu ꞌtoi ꞌtáng Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌnặn#ꞌva, “ꞌHáu ꞌtếng#cá ꞌcọ pay ꞌtoi#căn, ꞌpưa ꞌchí đảy tai ꞌtoi ꞌTan#chảu.”
16 Então Tomé, chamado Dídimo, disse aos outros discípulos: — Vamos também nós para morrer com o Mestre!
17 ꞌChớ Chảu ꞌGiê‑ꞌsu pay ꞌhọt bản Bết‑ꞌtha‑ꞌnia, ꞌcọ đảy ꞌhụ#ꞌva khon ꞌtan ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô pốc ꞌmiện ꞌvạy cuông thẳm đán đảy sí ꞌmự#ꞌlẹo.
17 Quando Jesus chegou, encontrou Lázaro já sepultado havia quatro dias.
18 Bản ꞌnặn dú đắc ꞌmướng ꞌGiê‑ꞌlu‑ꞌsa‑ꞌlêm dáo sam cay#số.
18 Ora, Betânia ficava a mais ou menos três quilômetros de Jerusalém.
19 ꞌMí lai ꞌcốn ꞌDiu đảy ꞌmá ún ꞌphướn song ưởi ꞌnọng ꞌMa‑ꞌtha kéng ꞌMa‑ꞌli‑a ꞌpưa#ꞌva ꞌpi ꞌchái sau#tai.
19 Muitos dos judeus vieram visitar Marta e Maria, a fim de consolá-las por causa do irmão.
20 ꞌMưa ꞌnáng ꞌMa‑ꞌtha đảy ꞌnghín kháo#ꞌva Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌchí ꞌmá#ꞌhọt, ꞌnáng chắng ók pay#tỏn. ꞌNáng ꞌMa‑ꞌli‑a lỏ#ꞌnăng dú nẳng#ꞌhướn.
20 Marta, quando soube que Jesus estava chegando, foi encontrar-se com ele; Maria, porém, ficou sentada em casa.
21 ꞌNáng ꞌMa‑ꞌtha ꞌvạu sú Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌva, “ꞌChiếng ꞌTan#chảu, ꞌva ꞌTan chảu dú#nỉ, ꞌpi ꞌchái khỏi ꞌcọ ꞌchí báu#tai.
21 Então Marta disse a Jesus: — Se o Senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido.
22 Hák#ꞌva ꞌkhạy ꞌnị ꞌnéo đaư ꞌcọ#đi, khỏi ꞌhụ#ꞌva, ꞌTan chảu đé so nẳng Chảu Pua ꞌPhạ ăn#đaư, Chảu Pua ꞌPhạ ꞌcọ ꞌchí#hảư.”
22 Mas também sei que, mesmo agora, tudo o que o senhor pedir a Deus, ele concederá.
23 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu cắp ꞌnáng#ꞌva, “ꞌPi ꞌchái khong ꞌnọng ꞌchí ꞌcứn ꞌhéng#ꞌmá.”
23 Jesus disse a ela:
24 ꞌNáng ꞌMa‑ꞌtha tóp, “Khỏi ꞌhụ#ꞌva, ꞌchớ ꞌpứng ꞌcốn tai ꞌlẹo ꞌcứn ꞌhéng ꞌmá ꞌmự lả sút#ꞌnặn, ꞌpi ꞌchái khỏi ꞌcọ ꞌchí ꞌcứn#ꞌmá.”
24 Ao que Marta respondeu: — Eu sei que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.
25 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌvạu cắp ꞌnáng ꞌva, “ꞌHáu ꞌnị lo pên phủ hảư ꞌcứn ꞌhéng ꞌmá cắp hảư ꞌmí ꞌchua#ꞌlới. Phủ đaư pông chaư ꞌchưa#ꞌháu, ta#ꞌva tai pay ꞌlẹo ꞌcọ ꞌchí ꞌcứn ꞌhéng#ꞌmá.
25 Então Jesus declarou:
26 Phủ đaư#ꞌnhắng, ꞌva đảy pông chaư ꞌchưa ꞌháu ꞌcọ ꞌchí báu#ꞌmí ꞌchớ tai sắc#ꞌtưa. ꞌNọng ꞌchưa ꞌquám ꞌnị#báu?”
26 E todo o que vive e crê em mim não morrerá eternamente. Você crê nisto?
27 ꞌNáng ꞌMa‑ꞌtha tóp#ꞌva, “ꞌChiếng ꞌTan#chảu, khỏi ꞌchưa ꞌTan chảu ꞌmen Chảu ꞌKha‑ꞌlịt, ꞌLụk ꞌchái Chảu Pua ꞌPhạ phủ ꞌchọ ꞌlống ꞌmá ꞌmướng#ꞌlum.”
27 Marta respondeu: — Sim, Senhor! Eu creio que o senhor é o Cristo, o Filho de Deus que devia vir ao mundo.
28 ꞌNáng ꞌMa‑ꞌtha ꞌvạu ꞌsướng ꞌnặn#ꞌlẹo, ꞌnáng ꞌcọ ꞌcứn ꞌmứa khék au ꞌMa‑ꞌli‑a phủ pên ꞌnọng ók pay bón#ꞌnưng lỏ#ꞌva, “ꞌSáy ꞌmá ꞌhọt#ꞌlẹo, tham ha#ꞌnọng.”
28 Depois de dizer isto, Marta foi chamar Maria, a sua irmã, e lhe disse em particular: — O Mestre chegou e está chamando você.
29 ꞌNáng ꞌMa‑ꞌli‑a đảy ꞌnghín í ꞌvạu ꞌsướng ꞌnặn chắng ꞌphạo tứn khửn ók pay ha ꞌTan#chảu.
29 Quando Maria ouviu isso, levantou-se depressa e foi até ele,
30 ꞌChớ ꞌnặn Chảu ꞌGiê‑ꞌsu báu#ꞌhế khảu pay cuông#bản, ꞌnhắng dú bón ꞌnáng ꞌMa‑ꞌtha pay ꞌpọ#ꞌnặn.
30 pois Jesus ainda não tinha entrado na aldeia, mas permanecia onde Marta o havia encontrado.
31 ꞌPứng ꞌcốn ꞌDiu ꞌmá ún ꞌphướn dú cuông ꞌhướn ꞌtoi ꞌnáng ꞌMa‑ꞌli‑a hên ꞌnáng ꞌphạo tứn khửn ók#pay, sau ꞌcọ pay#ꞌtoi, ngắm#ꞌva ꞌnáng ꞌchí ók pay hảy dú nẳng thẳm đán bón ꞌmiện#khon.
31 Os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se depressa e sair, seguiram-na, pensando que ela ia ao túmulo para chorar.
32 ꞌNáng ꞌMa‑ꞌli‑a pay ꞌhọt bón Chảu ꞌGiê‑ꞌsu dú, hên ꞌTan chảu ꞌnáng chắng múp ꞌlống sáư tin ꞌTan chảu lỏ#ꞌva, “ꞌChiếng ꞌTan#chảu, ꞌva ꞌTan chảu dú#nỉ, ꞌpi ꞌchái khỏi ꞌcọ ꞌchí báu#tai.”
32 Quando Maria chegou ao lugar onde Jesus estava, ao vê-lo, lançou-se aos seus pés, dizendo: — Se o Senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido.
33 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu hên ꞌnáng ꞌMa‑ꞌli‑a kéng ꞌpứng ꞌcốn ꞌDiu ꞌtoi ꞌnáng ꞌnặn khék#hảy, ꞌTan chảu ꞌdiến ꞌkẹn chaư ꞌtộc khôm#lai,
33 Quando Jesus viu que ela chorava, e que os judeus que a acompanhavam também choravam, agitou-se no espírito e se comoveu.
34 chắng tham sau#ꞌva, “ꞌPứng chảu au khon pay ꞌmiện bón#đaư?”
34 E perguntou: Eles responderam: — Senhor, venha ver!
35 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌcọ#hảy.
35 Jesus chorou.
36 ꞌPứng ꞌcốn ꞌDiu hên ꞌsướng ꞌnặn lỏ#ꞌva, “Bớng#ꞌí, ꞌTan ꞌhặc ꞌmắn lai#ꞌnọ.”
36 Então os judeus disseram: — Vejam o quanto ele o amava.
37 Hák ꞌsán ꞌcốn ꞌvạu#ꞌva, “Phủ ꞌnị ꞌchoi ꞌcốn ta bót đảy hên#ꞌhung, ꞌlẹo ꞌdệt hảư ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô báu#tai ꞌcọ ꞌchí đảy#ꞌquá.”
37 Mas alguns disseram: — Será que ele, que abriu os olhos ao cego, não podia fazer com que Lázaro não morresse?
38 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌkẹn chaư ꞌtưa#ꞌnưng máư pay ꞌhọt bón ꞌmiện khon ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô ꞌnặn, pên thẳm đán ꞌmí tón đán nháư tăn pák thẳm#ꞌvạy.
38 Jesus, agitando-se novamente em si mesmo, foi até o túmulo, que era uma gruta em cuja entrada tinham colocado uma pedra.
39 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu bók hảư ꞌnhó au tón đán ꞌnặn#ók. ꞌNáng ꞌMa‑ꞌtha ꞌnọng ꞌnhính phủ tai ꞌnặn#ꞌva, “ꞌChiếng ꞌTan#chảu, ꞌmắn tai đảy sí ꞌmự#ꞌlẹo, ꞌkhạy khon ꞌchí ai#min.”
39 Então Jesus ordenou: Marta, irmã do falecido, disse a Jesus: — Senhor, já cheira mal, porque está morto há quatro dias.
40 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu#tóp, “ꞌHáu đảy bók ꞌnọng#ꞌlẹo, ꞌva ꞌnọng ꞌmí chaư ꞌchưa ꞌcọ ꞌchí hên ꞌnéo ꞌhung ꞌhướng khong Chảu Pua#ꞌPhạ.”
40 Jesus respondeu:
41 ꞌSướng ꞌnặn ꞌpứng ꞌcốn dú hẳn chắng ꞌchoi căn ꞌnhó au tón đán#ók. Chảu ꞌGiê‑ꞌsu hen nả khửn vảy so#ꞌva, “ꞌỐ, Chảu ꞌPo#ꞌhới, ꞌLụk đảy ꞌdọn Chảu ꞌPo ꞌphắng au ꞌquám ꞌLụk đé#so.
41 Então tiraram a pedra. E Jesus, levantando os olhos para o céu, disse:
42 ꞌLụk ꞌhụ#ꞌva Chảu ꞌPo ꞌphắng au ꞌquám ꞌLụk đé so ꞌlớng#ꞌlớng, ꞌLụk ꞌvạu ꞌsướng ꞌnặn ꞌpưa hảư ꞌpứng ꞌcốn dú ỏm ꞌlọm ꞌLụk#ꞌnị, hảư sau ꞌchưa#ꞌva ꞌmen Chảu Pua ꞌPhạ phủ pên ꞌPo đảy sống ꞌLụk#ꞌmá.”
42 Eu sei que sempre me ouves, mas falei isso por causa da multidão presente, para que creiam que tu me enviaste.
43 Chảu ꞌGiê‑ꞌsu vảy so ꞌnéo ꞌnặn ꞌlẹo chắng khék sương nháư khửn#ꞌva, “ꞌLa‑ꞌsa‑ꞌlô ꞌhới, ók ꞌmá#ꞌí.”
43 E, depois de dizer isso, clamou em alta voz:
44 Phủ tai ꞌnặn ꞌdiến ók#ꞌmá, ꞌnhắng ꞌmí phải đoi ꞌpắn tin ꞌmứ ꞌmắn#dú, kéng nả ꞌcọ ꞌmí phả#pốc. Chảu ꞌGiê‑ꞌsu bók sau kẻ ók hảư ꞌmắn ꞌlẹo ꞌvạy ꞌmắn#pay.
44 Aquele que tinha morrido saiu, tendo os pés e as mãos amarrados com ataduras e o rosto envolto num lenço. Então Jesus lhes ordenou:
45 ꞌPứng ꞌcốn ꞌDiu ꞌmá ún ꞌphướn ꞌnáng ꞌMa‑ꞌli‑a ꞌnặn đảy hên ꞌviạk Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌdệt ꞌsướng#ꞌnặn, lai ꞌcốn ꞌcọ pông chaư ꞌchưa ꞌTan#chảu.
45 Muitos dos judeus que tinham vindo visitar Maria, vendo o que Jesus havia feito, creram nele.
46 Hák ꞌsán ꞌcốn cuông mốt sau pay ꞌtố ꞌviạk Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌdệt ꞌnặn hảư mốt ꞌcốn phái ꞌPha‑ꞌli‑ꞌsai ꞌphắng.
46 Outros, porém, foram até os fariseus e lhes contaram o que Jesus havia feito.
47 ꞌSướng ꞌnặn ꞌpứng mo cốc cắp mốt phái ꞌPha‑ꞌli‑ꞌsai chắng khék căn ꞌmá ꞌsúm ꞌlẹo ổ sô căn#ꞌva, “Phủ ꞌnặn ꞌdệt lai mai#lák, ꞌsúm ꞌháu ngắm ꞌnéo#đaư.
47 Então os principais sacerdotes e os fariseus convocaram o Sinédrio e disseram: — O que estamos fazendo, uma vez que este homem opera muitos sinais?
48 ꞌVa ꞌháu ꞌchí pói hảư ꞌmắn ꞌdệt tó pay ꞌlẹo dản ꞌchu ꞌcốn phaư ꞌcọ ꞌchí pông chaư ꞌchưa#ꞌmắn, ꞌlẹo ꞌcốn ꞌmướng Lôm ꞌchí ꞌmá ꞌchính au phép ꞌquiến ꞌtếng#cá bản ꞌmướng ꞌháu#máư.”
48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele; depois, virão os romanos e tomarão não só o nosso lugar, mas a própria nação.
49 Cuông mốt ꞌsúm ꞌhốm ꞌmí phủ ꞌnưng ꞌchư Ca‑da‑ꞌpha ꞌdệt mo luông cuông pi#ꞌnặn. ꞌTan chắng chê sau#ꞌva, “ꞌPứng chảu báu#ꞌhụ chắc săng#mết,
49 Mas um deles, Caifás, que era sumo sacerdote naquele ano, advertiu-os, dizendo: — Vocês não sabem nada,
50 báu#ngắm ꞌhọt ꞌluống ꞌtáng pên ꞌláng đi hảư ꞌpứng#chảu, neng ꞌsé hảư phủ#ꞌnưng ꞌchịu tai ꞌpưa dên#ꞌpay, ꞌcọ ꞌvén đi ꞌsứa ꞌphắn ꞌcốn ꞌháu ꞌchí tai đắp sia#mết.”
50 nem entendem que é melhor para vocês que morra um só homem pelo povo e que não venha a perecer toda a nação.
51 ꞌTan Ca‑da‑ꞌpha ꞌvạu ꞌsướng ꞌnặn, báu#ꞌmen ꞌtan hák ꞌvạu ꞌtoi chaư khong ꞌtan cá#đaư, ꞌcọ ꞌpưa ꞌtan ꞌdệt mo luông cuông pi#ꞌnặn, Chảu Pua ꞌPhạ chắng ꞌchuốn chaư ꞌtan ꞌvạu ꞌvạy cón#ꞌva, Chảu ꞌGiê‑ꞌsu ꞌchí tai ꞌpưa ꞌphắn ꞌcốn ꞌI‑ꞌsa‑ên.
51 Ora, Caifás não disse isto por conta própria, mas, sendo sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus estava para morrer pela nação.
52 ꞌLẹo ꞌcọ báu#sút ꞌto ꞌphắn ꞌcốn ꞌnặn thôi cá#đaư, ꞌchí ꞌhốm ꞌtếng#cá ꞌchu ꞌcốn phaư đảy pên ꞌlụk Chảu Pua ꞌPhạ dú ꞌsạk ꞌsái căn#ꞌnặn, hảư khảu ꞌmá pên mốt điêu#căn.
52 E não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo os filhos de Deus, que andam dispersos.
53 Té ꞌmự ꞌnặn#ꞌmá, ꞌpứng phủ cốc ꞌcốn ꞌDiu ꞌtạk ꞌluống ꞌchí khả Chảu ꞌGiê‑ꞌsu.
53 Desde aquele dia, resolveram matar Jesus.
54 ꞌPưa ꞌsướng ꞌnặn Chảu ꞌGiê‑ꞌsu chắng pay ꞌmá ꞌlặp ꞌsuôn ꞌcốn#ꞌDiu. ꞌTan chảu đảy ók sia bón ꞌnặn pay phổng ꞌlố chăm ꞌtông#ꞌlẹng, ꞌhọt bản#ꞌnưng khék bản Ê‑ꞌpha‑ꞌla‑im ꞌlẹo đảy dú hẳn cắp mốt ꞌtoi ꞌtáng ꞌTan#chảu.
54 Assim sendo, Jesus já não andava publicamente entre os judeus, mas retirou-se para uma região vizinha ao deserto, para uma cidade chamada Efraim, onde permaneceu com os discípulos.
55 Khỏn ꞌchí ꞌhọt khuốp pi ꞌcốn ꞌDiu kin ꞌtiệc ꞌVện#cai, lai ꞌcốn dú bản ꞌnọk ꞌmứa cá ꞌmướng ꞌGiê‑ꞌlu‑ꞌsa‑ꞌlêm, téng ꞌchương sák sang ꞌmo ꞌvạy cón ꞌmự ꞌchí kin#ꞌtiệc.
55 Estava próxima a Páscoa dos judeus, e muitos daquela região foram a Jerusalém antes da Páscoa para se purificar.
56 Sau sáo ha Chảu ꞌGiê‑ꞌsu. ꞌChớ sau dưn dú cuông ꞌcuông ꞌhướn vảy ꞌsớ Chảu Pua ꞌPhạ#ꞌnặn, sau ꞌcọ đảy ổ ꞌtố căn#ꞌva, “Ngắm ꞌnéo#đaư, ꞌGiê‑ꞌsu ꞌchí báu#ꞌmá kin ꞌtiệc#a.”
56 Lá, procuravam Jesus e, estando eles no templo, diziam uns aos outros: — O que vocês acham? Ele não virá à festa?
57 ꞌPứng mo cốc cắp mốt phái ꞌPha‑ꞌli‑ꞌsai ók ꞌquám sắng ꞌvạy#ꞌva, phaư ꞌhụ Chảu ꞌGiê‑ꞌsu dú bón đaư hảư ꞌmá#ꞌvạu, ꞌpưa sau é pắt#ꞌTan.
57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus haviam ordenado que, se alguém soubesse onde ele estava, o denunciasse, para que pudessem prendê-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.