Lucas 1
Ŋwàk Nwì Ma Rʉ̀k Nə̀ Fi (YAM) vs NVT
1 Ŋge' àm Tìyofilò, bwìŋ ŋkʉ̀ʉŋ a mùmsə ja'a ŋgòcòm bum sə̀ Tà Jisòs à gʉ̀ mʉtsətsə'rə̀ə vès.
1 Muitos se propuseram a escrever uma narração dos acontecimentos que se cumpriram entre nós.
2 Wo ànə com bə ncèp nə̀ vès ànə yuk bohòbʉ̀ʉ sə̀ wo à yə bum yè'sə mvəsə̀ yà' ànə yeto, fana wo tsoho fa bwìŋ.
2 Usaram os relatos que nos foram transmitidos por aqueles que, desde o princípio, foram testemunhas oculares e servos da palavra.
3 Fana Tìyofilòtà, mvə̀k nə̀ mʉ̀ a lap ja'a bum yè'sə bə ŋkərə̀ nə̀ njàm bə̀boŋ mvə̀'nə̀ yà' à yèto, mʉ̀ dzəm ŋgòcòm fa wu mvə̀'nə̀ yà' ànə ye sə bə mandzə̀ nə̀ yà' ànə ye sə mò'fis mò'fis.
3 Depois de investigar tudo detalhadamente desde o início, também decidi escrever-lhe um relato preciso, excelentíssimo Teófilo,
4 Mʉ̀ sə com yè'sə ya wu riŋ tse' də bum sə̀ wo ànə yə'rə fa wu yà'sə zìnə.
4 para que tenha plena certeza de tudo que lhe foi ensinado.
5 Mvə̀'nə̀ Heròànə ye ŋkum mvwe' lak Jùdiyà fana ŋwə̀ nəmòk à ye mvwe' lak yà'sə nə̀ liŋ ye à ye də Sàkàriyà. Yi à ye ŋgà fa Nwì satikà', nə sə fak bə bòp bʉ̀ ŋgàa fa satikà' sə̀ wo togə̀ wo də Àbijà. Fana liŋ ŋgwe ye à ye Àlisabè. Ŋwà ènə à ye sə̀' ŋgwì bʉ̀ Aròŋ wèŋ.
5 Quando Herodes era rei da Judeia, havia um sacerdote chamado Zacarias, que fazia parte do grupo sacerdotal de Abias. Sua esposa, Isabel, também pertencia à linhagem sacerdotal de Arão.
6 Sàkàriyà bə Àlisabè à ye kə̀kʉrə̀ mantombìi Nwì, nə sə noŋsə lʉ̀k mvəsə̀ Tà Nwì à fa sə zìnə.
6 Zacarias e Isabel eram justos aos olhos de Deus e obedeciam cuidadosamente a todos os mandamentos e estatutos do Senhor.
7 Wo ànə ka bwe tse' bʉ̀ʉsə̀ Àlisabè nə à ye nzeŋ fana wo reŋ ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ, co wo kà mwe mok dzə.
7 Não tinham filhos, pois Isabel era estéril, e ambos já estavam bem velhos.
8 Nùmbu mòk à ye mvə̀k kʉrə bohòbòp bʉ̀ʉ Sàkàriyà ŋgòsə fàk mʉmvwe' ndap Nwì nə̀ ghaŋ nə fana Sàkàriyà sə gʉ fàak ye co ŋgà fa satikà'.
8 Certo dia, Zacarias estava servindo diante de Deus no templo, pois seu grupo realizava o trabalho sacerdotal, conforme a escala.
9 Ànə geŋ wo təm bèŋ mʉmvə̀'nə̀ wo gʉ̀gə̀ yàwo, fana yà' zʉ də Sàkàriyàa ni lo mʉmvwe' ndap Tà Nwì nə̀ ghaŋ nə yi, nə tɛŋ rəmsə làmindà.
9 Foi escolhido por sorteio, como era costume dos sacerdotes, para entrar no santuário do Senhor e queimar incenso.
10 Yi ànə ni lo mʉ ndap Nwì anə ŋgòtɛ̀ŋ làmindà sə fana bwìŋ pwe' sə lɛŋ Nwì ma sə mbi mvə̀' nə̀ wo gʉ̀gə̀ə.
10 Enquanto o incenso era queimado, uma grande multidão orava do lado de fora.
11 Fana masinjà Nwì kurə tesə və, nə kə təəŋ kok bo mamàk mvwe' kàm nə̀ Sàkàriyà à sə tɛ̀ŋ fa Nwì làmindà nə.Ŋgà fa satikà' sə tɛ̀ŋ làmindà mʉmvwe' kàm|src="lb00263c.tif" size="col" copy="Horace Knowles" ref="1:11"
11 Então um anjo do Senhor lhe apareceu, à direita do altar de incenso.
12 Sàkàriyà ànə ye masinjà Nwì nə fana yi mərə, nə sə kaŋ bə wʉə.
12 Ao vê-lo, Zacarias ficou muito abalado e assustado.
13 Fana masinjà Nwì nə dʉk fa Sàkàriyà də nà'a kà wəp. Nə tsok fa nà' də, <<Nwì a yuk pìriyà yòlaŋ. Nə yeè nə də ŋgwe yo Àlisabèe nə dzə fa wu mombam. Yi dzə nà', wù to liŋ ye də Jon.
13 O anjo, porém, lhe disse: “Não tenha medo, Zacarias! Sua oração foi ouvida. Isabel, sua esposa, lhe dará um filho, e você o chamará João.
14 Mo ènə nə gʉ wu, wù kwa wùriŋ. Nə ye də bwìŋ ŋkʉ̀ʉŋ nə kwa bʉ̀ʉsə̀ wo dzə yi sə̀'.
14 Você terá grande satisfação e alegria, e muitos se alegrarão com o nascimento do menino,
15 Jon nə nə ye ŋwə̀ nə̀ ŋkʉ̀ʉŋ bohòTà Nwì. Yi nə kà rùuk sə̀ gʉgʉŋ no. Yi nə rwiŋ bə Yòŋsə̀ nə̀ Rərɛŋ, ye jəŋ mvə̀k nə̀ wo dzə yi, nə lo mantombì.
15 pois ele será grande aos olhos do Senhor. Nunca tomará vinho nem outra bebida forte. Será cheio do Espírito Santo, antes mesmo de nascer.
16 Yi nə gʉ ya bʉ̀ʉ Izùrɛ wèeŋ bʉ̀ʉŋ və̀ bohòTà Nwì àwo.
16 Fará muitos israelitas voltarem ao Senhor, seu Deus.
17 Tà Nwìi nə tum lo yi mantombìi yi bə nsàp yòŋsə̀ nə ye ŋàaŋ sə̀ yi ànə fa Àlajà. Jon nə nə gʉ tɛ̀' wèŋ ŋgòdzəm bwe awo. Yi nə gʉ bʉ̀ ŋgàa loho ntu' wèŋ tsərə ŋgògʉ̀ bə̀boŋ bə ŋkərə̀ nə̀ co bʉ̀ʉ sə̀ wo kə̀kʉrə̀ mʉ lisə̀ Nwì wèeŋ tsərəgə̀ə. Yà'a mvə̀'nə̀ yi gʉ fʉhʉ noŋsə fa Tà Nwì bʉ̀ʉ ye wèŋ.>>
17 Será um homem com o espírito e o poder de Elias, e preparará o povo para a vinda do Senhor. Fará o coração dos pais voltar para seus filhos e levará os rebeldes a aceitarem a sabedoria dos justos”.
18 Ànə geŋ, Sàkàriyà fek masinjà Nwì nə dʉk də, <<Aco mʉ̀ dzəm ncèp ènə yè'sə va? Bʉsə̀ ves ŋgwe am a rèŋ wes ba fo' laŋ.>>
18 Zacarias disse ao anjo: “Como posso ter certeza de que isso acontecerá? Já sou velho, e minha mulher também é de idade avançada”.
19 Masinjà Nwì nə dʉk fa Sàkàriyà də, <<A mʉ̀ʉ Gabriyà nə̀ mʉ təəŋgə̀ mantombìi Tà Nwì. Tà Nwì tum mʉ yi, də mʉ və, nə tsok fa wu ntirə̀ nə̀ bə̀boŋ ènə.
19 O anjo respondeu: “Sou Gabriel, e estou sempre na presença de Deus. Foi ele quem me enviou para lhe trazer estas boas-novas.
20 Nə ye də, cùu nə loho wu, wù kà cèp to, tè kə wɛs mvə̀k nə̀ Àlisabèe nə dzə mo ànə, bʉ̀ʉsə̀ mʉ̀ tsə̀' wu ntirə̀ nə̀ Tà Nwì nə fana wù kà nà' də a vɛ'nə zìnə dzəm, ŋga yà'a nə ye vɛ'nə ŋga mvə̀k nə dzèeŋ.>>
20 Agora, porém, você ficará mudo até os dias em que essas coisas acontecerão, pois não acreditou em minhas palavras, que se cumprirão no devido tempo”.
21 Mvə̀'nə̀ masinjà Nwì ànə sə tsok fa Sàkàriyà ntirə̀ ènə fana bwìŋ sə tək yi sə ntòmbi, nə sə mərə də yi ka nə̀nàk tesə və bʉ̀ʉ yà lɛ.
21 Enquanto isso, o povo esperava Zacarias sair do santuário e se perguntava por que ele demorava tanto.
22 Yi ànə tesə və fana yi kà bohòbwìŋ mok cèp to fe'lə̀. Fana wo riŋ də Nwì nì tsə̀' fa yi yumok mʉmvwe' ndap ye nə̀ ghaŋ nə laŋ. Mvə̀'nə̀ yi ànə sə ka cù mok cep to fana yi də yi cep yumok, yi sə ni megu mok bo.
22 Quando finalmente saiu, não conseguia falar com eles, e perceberam por seus gestos e seu silêncio que ele havia tido uma visão no santuário.
23 Yi ànə gʉ wes fàha ye mʉmvwe' ndap Nwì nə̀ ghaŋ nə fana yi bwi foho lo nda'à yi.
23 Ao fim de seus dias de serviço no templo, Zacarias voltou para casa.
24 Ànə ca megu mvə̀k momjo fana ŋgwe ye Àlisabè nə zʉʉŋ, nə sə cum swihi megu mok mʉ nda'à tə̀tè ŋwʉ tàŋ.
24 Pouco tempo depois, sua esposa, Isabel, engravidou e não saiu de casa por cinco meses.
25 Àlisabè nə sə dʉk də, <<Mvə̀k kʉ̀rə, fana Tà Nwì nə tɛsə̀ nə mʉ, nə jəŋ fis gɛsə lo marè'tu àm nə̀ mʉ̀ tse'gə̀ mʉtsətsə'rə bwìŋ nə.>>
25 “Como o Senhor foi bom para mim em minha velhice!”, exclamou ela. “Tirou de mim a humilhação pública de não ter filhos!”
26 Bum yè'sə ànə ye ŋga zʉm Àlisabèe ŋwʉ ntùŋfu, fana Nwì tumsə masinjà ye Gabriyà mvwe' mʉntòlak mòk mvwe' nzeŋgòGalìli nə̀ wo togə̀ fo' də Nazàrɛ.
26 No sexto mês da gestação de Isabel, Deus enviou o anjo Gabriel a Nazaré, uma cidade da Galileia,
27 Də nà'a kə tsok fa mʉwà'ŋgwɛ̀ŋ nə̀ nà'a nə ye ŋgwe Jòsep nà'a yumok. Jòsep nə à ye njàŋ bə ŋgwì bʉ̀ ŋkum Devìd. Liŋ wà'ŋgwɛ̀ŋ nə à ye də Mèri.
27 a uma virgem de nome Maria. Ela estava prometida em casamento a um homem chamado José, descendente do rei Davi.
28 Masinjà Nwì nə à və̀ bohòmo ŋwà nə, nə cepsə nà' dʉk də, <<Fifi ye bohòwù. Tà Nwì cu wèŋ nə, yi nə se wu ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ.>>
28 Gabriel apareceu a ela e lhe disse: “Alegre-se, mulher favorecida! O Senhor está com você!”.
29 Ntʉm à tesə bisə Mèri vɛ'ɛ pwe'. Yi tsərə dʉk də ncèp ènə yè'sə dalɛ.
29 Confusa, Maria tentou imaginar o que o anjo quis dizer.
30 Masinjà Nwì nə dʉk fa fe'lə yi də, <<Mèri, kà də wu wəp dʉk, Nwì a ye bə̀boŋ bohòwù ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ.
30 “Não tenha medo, Maria”, disse o anjo, “pois você encontrou favor diante de Deus.
31 Yeè, wu nə zʉʉŋ, nə dzə mo ŋwə̀mbam. Wo nə to liŋ ye də Jisòs.
31 Ficará grávida e dará à luz um filho, e o chamará Jesus.
32 Yi nə ye ŋwə̀ nə̀ ghaŋ, fana liŋ ye nə ye də Nwì nə̀ ghaŋ. Tà Nwìi nə gʉ yi kok gaŋ tàcici ye Devìd.
32 Ele será grande, e será chamado Filho do Altíssimo. O Senhor Deus lhe dará o trono de seu antepassado Davi,
33 Fana yi nə ye ŋkum bʉ̀ʉ Jàkop, sə̀ wo sə̀' bʉ̀ʉ Izùrɛ wèŋ wo. Dzə̀' ŋkum ye nə, nə kà kə̀ lə̀ yuk.>>
33 e ele reinará sobre Israel para sempre; seu reino jamais terá fim!”
34 Mèri fek masinjà Nwì nə dʉk də, <<Mʉ nə zʉʉŋ yè'sə va, ŋga mʉ̀ ka ŋwə̀mbam rì nɛ?>>
34 Maria perguntou ao anjo: “Como isso acontecerá? Eu sou virgem!”.
35 Masinjà nə dʉk fa Mèri də, <<Yòŋsə̀ nə̀ Rərɛŋ nə və bohòwù, fana ŋàaŋ sə̀ Nwì nə̀ ghaŋ nə nə ye bohòwù. Ye də wo nə to mo nə̀ rərɛŋ nè'nə də, mo Nwì.
35 O anjo respondeu: “O Espírito Santo virá sobre você, e o poder do Altíssimo a cobrirá com sua sombra. Portanto, o bebê que vai nascer será santo, e será chamado Filho de Deus.
36 Tsərə na yòo mo tɛ̀' yo Àlisabè, nə̀ wo togə̀ yi də yi nzeŋ. Yi tse' zʉm ŋga'a ŋwʉ ntùŋfu, ŋga yi a rèeŋ.
36 Além disso, sua parenta, Isabel, ficou grávida em idade avançada. As pessoas diziam que ela era estéril, mas ela concebeu um filho e está no sexto mês de gestação.
37 Bʉsə̀ yusə̀ co Nwì kà gʉ̀ too bʉ̀ə̀.>>
37 Pois nada é impossível para Deus”.
38 Mèri dʉk də, <<Yumok ka bʉp. Mʉ yè'sə mo fàk Tà Nwì. Nwìi gʉ bohòmʉ̀ mvəsə̀ wù dʉk yà'sə.>> Fana masinjà Nwì nə me'rə Mèri, nə lo.
38 Maria disse: “Sou serva do Senhor. Que aconteça comigo tudo que foi dito a meu respeito”. E o anjo a deixou.
39 A cu momjo fana Mèri fʉhʉ, nə lokok lo nə̀nàk mvwe' lak mok sə̀ yà'a mvwe' nzeŋgòŋ Jùdiyà, nə̀ a fo' bə nda wùriŋ.
39 Alguns dias depois, Maria dirigiu-se apressadamente à região montanhosa da Judeia, à cidade
40 À kə̀ dzèŋ fo' fana yi lo mʉmvwe' ndap Sàkàriyà, nə kə cepsə Àlisabè.
40 onde Zacarias morava. Ela entrou na casa e saudou Isabel.
41 Mèri ànə cepsə Àlisabè nə fana mo nə̀ ndzə və̀ə Àlisabè nə gì tsoho nja. Mo nə à tsoho vɛ'nə fana Àlisabè nə rwiŋ bə Yòŋsə̀ nə̀ Rərɛŋ nə ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ.
41 Ao ouvir a saudação de Maria, o bebê de Isabel se agitou dentro dela, e Isabel ficou cheia do Espírito Santo.
42 Yi cep fa Mèri bə ŋàŋ də, <<Mèri, wu yè'e ŋwà nə̀ Tà Nwì a sè wu mʉtsətsə'rə bə̀ba pwe'. Yi nə se mo nə̀ ndzə və̀ə wù ànə sə̀'.>>
42 Em alta voz, Isabel exclamou: “Você é abençoada entre as mulheres, e abençoada é a criança em seu ventre!
43 Yi dʉk mali mok sə̀' də, <<Nè'nə yè'sə nsàp yu yà, nə̀ də ma Tà Nwì àm və̀ ŋgòkɛ' yə mʉ ɛ?
43 Por que tenho a grande honra de receber a visita da mãe do meu Senhor?
44 Mèri, mvə̀'nə̀ wù cèpsə mʉ fana mo nə̀ ndzə və̀ə mʉ̀ nə tsoho bə kwəkwa.
44 Quando ouvi sua saudação, o bebê em meu ventre se agitou de alegria.
45 Nə ye də a rɛŋsi bohòwù bʉ̀ʉsə̀ wù a dzəm də ntirə̀ nə̀ Tà Nwì à tsə̀' fa wu nə, nə ye zìnə.>>
45 Você é abençoada, pois creu no que o Senhor disse que faria!”.
46 Mèri yəm fəsə fa nà' ndzənə ŋkì də,
46 Maria respondeu: “Minha alma exalta ao Senhor!
47 Mʉ̀ sə kwa, bʉ̀ʉsə̀ yi a lùŋsə mʉ.
47 Como meu espírito se alegra em Deus, meu Salvador!
48 Nwì a ka mʉ swi, nə tsəm tse' mʉ ŋgà fàk ye nə̀ jo,
48 Pois ele observou sua humilde serva, e, de agora em diante, todas as gerações me chamarão abençoada.
49 A vɛ'nə bʉ̀ʉ bum maŋgəŋgèeŋ sə̀ Tà Nwì nə̀ ghaŋ nə a gʉ̀ bohòmʉ̀.
49 Pois o Poderoso é santo, e fez grandes coisas por mim.
50 Yi koksəgə̀ manziŋ bohòbʉ̀ʉ sə̀ wo wəpgə̀ yi, nə ye bə ŋgwì bʉ̀ awo pwe'.
50 Demonstra misericórdia a todos que o temem, geração após geração.
51 Nwì a sà bo ye sə̀ yà' tse' ŋàŋ,
51 Seu braço poderoso fez coisas tremendas! Dispersou os orgulhosos e os arrogantes.
52 Yi a susə ŋkəŋkum sə̀ ghaŋ mʉmvwe' kapràak awo,
52 Derrubou príncipes de seus tronos e exaltou os humildes.
53 Yi a fa bʉ̀ʉ sə̀ njè sə ya wo bum sə̀ bə̀boŋ wùriŋ,
53 Encheu de coisas boas os famintos e despediu de mãos vazias os ricos.
54 Yi a nəmsə yusə̀ yi à kà' bohòtàcicii avès wèŋ,
54 Ajudou seu servo Israel e lembrou-se de ser misericordioso.
55 Yi à sə nìtsə̀' kosə̀manziŋ ye bohòAbràham,
55 Pois assim prometeu a nossos antepassados, a Abraão e a seus descendentes para sempre”.
56 Mèri à cu bə Àlisabè co ŋwʉ tɛ', fana yi bwi foho lo la'à yi.
56 Maria ficou com Isabel cerca de três meses, e então voltou para casa.
57 Mvə̀k ànə kʉrə bohòÀlisabè ŋgòdzə fana yi dzə mombam.
57 Chegado o tempo de seu bebê nascer, Isabel deu à luz um filho.
58 Ŋge' ye bə njə̀njàaŋ ye wèŋ à yuk mvə̀'nə̀ Tà Nwì à gʉ̀ yi bə̀boŋ fana wo kwa yàwo sə̀'.
58 Vizinhos e parentes se alegraram ao tomar conhecimento de que o Senhor havia sido tão misericordioso com ela.
59 Mo nə ànə dzeŋ ntɛŋ mò'fis fana wo jəŋ və yi ŋgòkom fa yi tu mbəmbam. Wo də wo nə to fa mo nə liŋ tɛ̀' ye də Sàkàriyà.
59 Quando o bebê estava com oito dias, eles vieram para a cerimônia de circuncisão. Queriam chamar o menino de Zacarias, como o pai,
60 Ma ye kà vɛ'nə dzəm, nə dʉk də, <<Liŋ mo nə də Jon.>>
60 mas Isabel disse: “Não! Seu nome é João!”.
61 Wo dʉk fa yi də, <<Hàva', liŋ njàŋ yòmòk ka vɛ'nə yeŋ yuk.>>
61 Então eles lhe disseram: “Não há ninguém em sua família com esse nome”,
62 Ànə geŋ, wo gʉ bo ŋgòfek tɛ̀' ye də nà' dzəm də liŋ mo nə nə ye də ndà lɛ.
62 e com gestos perguntaram ao pai como queria chamar o bebê.
63 Sàkàriyà dʉk də wo fa yi ŋwàk. Fana yi com nja də, <<Liŋ mo nə Jon.>> Wo à mərə wes pwe'.
63 Ele pediu que lhe dessem uma tabuinha e, para surpresa de todos, escreveu: “Seu nome é João”.
64 Ye jəŋ sə̀ ghà nà'nə, fana Sàkàriyà ye ŋgòcèp fe'lə cù sə̀mok, nə sə kwasə Nwì.
64 No mesmo instante, Zacarias voltou a falar e começou a louvar a Deus.
65 Wʉə à ko ŋge' ye wèŋ pwe', fana bʉ̀ʉ sə̀ wo à cu mvwe' nda sə̀ mvwe' nzeŋgòŋ Jùdiyà pwe' à yuk bum yè'sə.
65 Toda a vizinhança se encheu de temor, e a notícia do que havia acontecido se espalhou por toda a região montanhosa da Judeia.
66 Ndàaŋwè pwe' nə̀ yi yuk bum yè'sə à sə tsərə, nə sə muu və̀m də, <<Mo ènə nə ye nsàp ŋwə̀ nə̀ fòlɛ?>> Yà' à sə yəəŋ jəja də, ŋàaŋ Tà Nwìi bohòmo ènə.
66 Todos que ficavam sabendo meditavam sobre esses acontecimentos e perguntavam: “O que vai ser esse menino?”. Pois a mão do Senhor estava sobre ele.
67 Sàkàriyà tɛ̀'ɛ Jon à rwiŋ bə Yòŋsə̀ nə̀ Rərɛŋ nə fana yi cep yusə̀ Nwì fa yi də yi cep. Yi à cèp də,
67 Então seu pai, Zacarias, ficou cheio do Espírito Santo e profetizou:
68 <<Vesùwèeŋ kwasə Tà nə̀ yi Nwì bʉ̀ʉ Izùrɛ wèŋ.
68 “Seja bendito o Senhor, o Deus de Israel, pois visitou e resgatou seu povo.
69 Yi a fa vesùwèŋ ŋgà gèm bwìŋ nə̀ ghaŋ nə̀ yi ŋgwì bʉ̀ ŋgà fàk ye Devìd.
69 Ele nos enviou poderosa salvação da linhagem real de seu servo Davi,
70 Yi ànə cep yè'sə taaŋ ntɛ̀ŋ mʉ cùhù ŋgàa tsòhòbum ye sə̀ wo bʉ̀ʉ sə̀ rərɛŋ.
70 como havia prometido muito tempo atrás por meio de seus santos profetas.
71 Yi à kàk də yi nə fis ves bohòbʉ̀ʉ sə̀ wo bɛ̀ŋgə̀ ves,
71 Agora seremos salvos de nossos inimigos e de todos que nos odeiam.
72 Yi à kàk fa tàcici avès wèŋ də yi nə koksə manziŋ bohòwo,
72 Ele foi misericordioso com nossos antepassados ao lembrar-se de sua santa aliança,
73 — ausente —
73 o juramento solene que fez com nosso antepassado Abraão.
74 — ausente —
74 Prometeu livrar-nos de nossos inimigos para o servirmos sem medo,
75 nə sə fak bohòyi bə ntʉm nə̀ rərɛŋ nə ye kə̀kʉrə̀ mʉ lisə̀ yi nùumbu pwe' sə̀ a cu.
75 em santidade e justiça, enquanto vivermos.
76 Wù mo àm, wo nə to wu də ŋgà tsòhòbum Nwì nə̀ yi Nwì nə̀ ghaŋ nə.
76 “E você, meu filhinho, será chamado profeta do Altíssimo, pois preparará o caminho para o Senhor.
77 Wu nə tsoho fa bʉ̀ʉ ye wèŋ də yi nə swifa wo bʉp awo, ya ŋga wo nə tse' lùŋ.
77 Dirá a seu povo como encontrar salvação por meio do perdão de seus pecados.
78 Bʉsə̀ Nwì àvèes ŋgà koksə̀manziŋ nə ye ntʉm fə̀fwèŋ.
78 Graças à terna misericórdia de nosso Deus, a luz da manhã, vinda do céu, está prestes a raiar sobre nós,
79 nə rɛŋ tsoŋ mʉ tuhù bʉ̀ʉ sə̀ wo cu mvwe' tsə̀tsèŋ kpʉ,
79 para iluminar aqueles que estão na escuridão e na sombra da morte e nos guiar ao caminho da paz”.
80 Mo nə à kuk, nə sə gʉŋ bə ŋgùpni' nə ye bə yòŋsə̀. Yi à sə cugə̀ ŋgəà. Yi à cu mvwe' ànə tə̀tè kə wɛs nùmbu nə̀ yi kʉ̀rə ŋgòtesə və̀ jəja bohòbʉ̀ʉ Izùrɛ wèŋ.
80 João cresceu e se fortaleceu em espírito. E viveu no deserto até chegar o tempo de se apresentar ao povo de Israel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.