Romanos 7
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Ń yṹnpyé, yé tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ n pnɛ. Képah ye, máh kɩ nɛ̂ yo n pi yé tyɩ́, ké sèndì náh yélɛ. Névi tɛ̃̀-à fyɔ̀ mɛ min sɔkɔ, à mɛ tyi kõ̀nsàhnɔ́ gbõ̀ sõ̀ sɔkɔ.
1 Ignorais, irmãos {falo aos que têm conhecimentos jurídicos}, que a lei só tem domínio sobre o homem durante o tempo que vive?
2 Sɛ̃́ ó ye, sê nɛ̂-à de pɛ tyɩ́, ǹ pɛ tɛ̃̀-à fyɔ̀ mɛ min sɔkɔ, à mɛ ǹmɔ tyɩ́ yõ fúr wɛ̃̀kɩ̀ sɔkɔ. Ǹtɛ tɛ̃̀ pɛ-à fyɔ̀ pɔ yah kwlɔ, à kɩ mɛ ǹ gblɔ̌y yõ fúr wɛ̃̀kɩ̀ sɔkɔ.
2 Assim, a mulher casada está sujeita ao marido pela lei enquanto ele vive; mas, se o marido morrer, fica desobrigada da lei que a ligava ao marido.
3 Tɛ́ wàh de dĩ́ káhkɩ́ tyɩ́ tɛ́ ǹ pɛ sah min sɔkɔ, à kɩ n ye fɔ̀fɩ́npɩlɛ. Tɛ́ ǹ pɛ-à fyɔ̀ pɔ yah kwlɔ, à kɩ mɛ ǹ gblɔ̌y yõ fúr wɛ̃̀kɩ̀ sɔkɔ. Wàh de dĩ́ káhkɩ́ tyɩ́, fɔ̀fɩ́kɩ̀ náh képahlɛ.
3 Por isso, enquanto viver o marido, se se tornar mulher de outro homem, será chamada adúltera. Porém, morrendo o marido, fica desligada da lei, de maneira que, sem se tornar adúltera, poderá casar-se com outro homem.
4 Képah núkú ó ye ń yṹnpyé, yépi wrɔ́-á kwrɔ mɔ Kristalɛ, kè mɛ á kɩ nɛ yé tɔ sɔ̃́ ku ǹnɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, yé náh tɔ̃ mɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ gbõ̀ sõ̀ sɔkɔ. Ǹtɛ ǹ lékó-á yilki mɔ, yé mɛ ǹmɔ tyɩ́ yõ núkúnúkú, nɛ̂-á kɩ á kɔ̃ á kɩ Liyel dyɔ dyɔ tyilɛ n pɩ.
4 Assim, meus irmãos, também vós estais mortos para a lei, pelo sacrifício do corpo de Cristo, para pertencerdes a outrem, àquele que ressuscitou dentre os mortos, a fim de que demos frutos para Deus.
5 Yé náh wɛ di, áyáh lésõ mɛ á dyɔ dyɔ tyilɛ n pɩ gbĩ́ nɛ̂nɛ, Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ lésõ mɛ tyípékè dékè kɔ̃ kè á tɛ̃, á kɔ̃ á mɛ tyilɛ n pɩ nónó-á kɩ kũnɛ á yĩni n tɛ̃ n pi.
5 De fato, quando estávamos na carne, as paixões pecaminosas despertadas pela lei operavam em nossos membros, a fim de frutificarmos para a morte.
6 Ǹtɛ núkúnúkú kwâh nɛ̂ yɔ̃rɩ sɔkɔ-á lésõ álɛ, áyáh á náh vi kè kɔ̃ á kɩ nɛ á sɔ̃́ ku, á ye wil Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ gbõ̀. Tɛ́ núkúnúkú á kɩ tõ̀lɛ n pɩ Liyel tyɩ́ pɩ dùkù késã́nnɛ ǹ Mirki gbõ̀ yõ. Kè náh tɔ̃ n pɩ n pi ǹgbò tyɩ́ kɔ̃lɛ gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ á mɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã́rkɩ́nsàhnɔ́ gbõ̀ sõ̀ sɔkɔ.
6 Agora, mortos para essa lei que nos mantinha sujeitos, dela nos temos libertado, e nosso serviço realiza-se conforme a renovação do Espírito e não mais sob a autoridade envelhecida da letra.
7 Sɔ̃́ mɛ ápi kɩ yo yɔ̀ wɛ́? Tyípékè se Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ? Ɔ̃́ɔ̃ dɛ́! Sépi gbõ̀ yõ ye ńmɔ pɩ̃ tyípékèlɛ. Sépi-à sõ̀ mɛ yó-ńkɛ̃̂nɛ nɛ ńkɛ̃́: «Káh yĩ́wílkìlɛ n pɩ!» Mé se náhkɩ pɩ̃ nɛ tyípékè-á yĩ́wílkì pɩ́nɔ́lɛ?
7 Que diremos, então? Que a lei é pecado? De modo algum. Mas eu não conheci o pecado senão pela lei. Porque não teria idéia da concupiscência, se a lei não dissesse: Não cobiçarás {Ex 20,17}.
8 Kǎh pɩ sɛ̃́, tir kõ̀nsàhnɔ́ mɛ̀ ye wɛ̃̀kɩ̀ yɩkɩ mɔ tyípékè kɔ̃ kè wɛ syɔ̃ à ńmɔ mɔ yĩ́wílkì duke pól pɩ́nɔ́ sɔkɔ. Yé náh wɛ di, Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́-à sõ̀ mɛ n knɛ, tǎhkɩ̀ náh n wɛ n pi tyípékè sɔkɔ.
8 Foi o pecado, portanto, que, aproveitando-se da ocasião que lhe foi dada pelo preceito, excitou em mim todas as concupiscências; porque, sem a lei, o pecado estava morto.
9 Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ pɔ́-ńkɛ̃̂ gbĩ́nɛ, ńmɔ sõ̀ mɛ min sɔkɔ. Ǹtɛ tir kõ̀nsàhnɔ́-á fyɔ̀ pɔ, tyípékè tǎhkɩ̀ wɛ
9 Quando eu estava sem a lei, eu vivia; mas, sobrevindo o preceito, o pecado recobrou vida,
10 à pɔ ńmɔ min syi. Kénɛ tir kõ̀nsàhnɔ́ nɛ̂-á sõ̀ yɩ̃nɛ kè pɔ ńmɔ kɔ̃ mè min wɛ, képah ye pyě pɔ kũnɛ ńmɔ yĩni tɛ̃ yɔ̀ sɔ̃́.
10 e eu morri. Assim o mandamento, que me devia dar a vida, conduziu-me à morte.
11 Tyípékè ye syɔ̃ tir kõ̀nsàhnɔ́ tyɩ́ à ńmɔ pilki, tɛ́ kũnɛ ń yĩni tɛ̃.
11 Porque o pecado, aproveitando da ocasião do mandamento, seduziu-me, e por ele me levou à morte.
12 Kǎh pɩ sɛ̃́, Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ pól mɛ yályál. Sè mɛ gbɩ wɛ̃̀kɩ̀ yõ, tɛ́ mó tɔ̃ mɛ plɛ.
12 Por conseguinte, a lei é santa e o mandamento é santo, e justo, e bom...
13 Sépi nónó-á mɛ plɛ, sépi se n mɔ ńmɔlɛ kũ sɔkɔ? Ɔ̃́ɔ̃ dɛ́! Tyípékè ye. Sɛ̃́ ye kè wɛ̃kɩ dal mɔ ké gblɔ̌y dùkùlɛ kwèy. Kè pil pèpɛy náh, tɛ́ ń fike ko. Sɛ̃́ ye tyípékè pil pèpɛy náh tɛ́ gbah peke tir kõ̀nsàhnɔ́ gbõ̀ yõ.
13 Então o que é bom tornou-se causa de morte para mim? De certo que não. Foi o pecado que, para se mostrar realmente pecado, acarretou para mim a morte por meio do que é bom, a fim de que, pelo mandamento, o pecado se fizesse excessivamente pecaminoso.
14 Á pól pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́-á wil Liyel tyɩ́. Ǹtɛ ńmɔ gblɔ̌y dyɔ dyɔ tyi pɩ́nɔ́ sɔkɔ, mé mɛ yɔ̃̀ sɔ̃́ ńnɛ pè tɛ̃ yãm tyípékè tyɩ́.
14 Sabemos, de fato, que a lei é espiritual, mas eu sou carnal, vendido ao pecado.
15 Kègbɩ yõ, máh nɛ̂nɛ n pɩ, mé náh ké dùkùlɛ n pnɛ. Mâh mɛ ké tyɩ́ nɛ mé pèpɛy nɛ̂ pɩ, mé náh képahlɛ n pɩ. Tɛ́ ń dêl-á nɛ̂ wɔlɛ, mè n pyě képahlɛ n pɩ.
15 Não entendo, absolutamente, o que faço, pois não faço o que quero; faço o que aborreço.
16 Ǹtɛ mâh ń dêl tirlɛ n pɩ, mé sah ké yõ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́-á mɛ plɛ.
16 E, se faço o que não quero, reconheço que a lei é boa.
17 Kǎh pɩ sɛ̃́, ńmɔ náh n pɩ kélɛ yɔ̀ dɛ́, tyípékè nɛ̂-á ń sɔkɔ, képah ye n pɩ kélɛ.
17 Mas, então, não sou eu que o faço, mas o pecado que em mim habita.
18 Yé náh wɛ di, tyípépɛ̌y yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ ń gblɔ̌y dyɔ dyɔ tyi sɔkɔ. Tyípépɛ̌y pɩ́nɔ́ sõnɔ mɛ ń sɔkɔ, tɛ́ ké fɛ̃̀npɩnɔ tǎhkɩ̀ náh n wɛ ń sɔkɔ.
18 Eu sei que em mim, isto é, na minha carne, não habita o bem, porque o querer o bem está em mim, mas não sou capaz de efetuá-lo.
19 Mâh mɛ ké tyɩ́ nɛ mé tyípépɛ̌y nɛ̂ pɩ, mé náh kélɛ n pɩ. Ǹ tɛ́ n pyě pèkè wɔlɛ n pɩ nɛ̂ tyɩ́ náh nɔ ń tyɩ́.
19 Não faço o bem que quereria, mas o mal que não quero.
20 Ǹtɛ mâh ń dêl tirlɛ n pɩ, ńmɔ náh n pɩ kélɛ yɔ̀ dɛ́, tyípékè nɛ̂-á ń sɔkɔ, képah ye n pɩ kélɛ.
20 Ora, se faço o que não quero, já não sou eu que faço, mas sim o pecado que em mim habita.
21 Máh nɛ̂ kyɔmɩ wɛ ń gblɔ̌y sɔkɔ, kè wɛ yɔ̀: Mâh mɛ ké tyɩ́ nɛ mé tyípépɛ̌y pɩ, pèkè ó n nɛ n yĩn ń yah.
21 Encontro, pois, em mim esta lei: quando quero fazer o bem, o que se me depara é o mal.
22 Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ tyɩ́ nɔ yĩ́ĩ́ ń tyɩ́ ń nɩ póllɛ.
22 Deleito-me na lei de Deus, no íntimo do meu ser.
23 Ǹtɛ mé kè kyɔmɩ wɛ nɛ, sépi nónó tyɩ́-á nɔ yĩ́ĩ́ ń tyɩ́, mâh nɛ mé sé wã̀llɛ n kɔ, kwâh yɔ́ n wɛ ń sɔkɔ nɛ̂-á mɛ sélɛ n fwo. Kénɛ kwâh ye mɔ sah ńnɛ tyípékè yɔ̃rɩ sɔkɔ.
23 Sinto, porém, nos meus membros outra lei, que luta contra a lei do meu espírito e me prende à lei do pecado, que está nos meus membros.
24 Ń yãm pɩ́nɔ́ dùkù tɛ̃̀nɛ n yah yɔ̀ lɛ́! Nɛ̂ tɛ̃̀ ó kɩ pɔ wɛ syi fĩn mɔ ńnɛ kénɛ kwâh tyɩ́, képah nɛ̂-á n mɔ ń yõ kũnɛ?
24 Homem infeliz que sou! Quem me livrará deste corpo que me acarreta a morte?...
25 Liyel ye, ápi Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu Krista gbõ̀ yõ. Gbílkínɔ́ nɛ n sah ǹ yõ képah yĩnnɛ.
25 Graças sejam dadas a Deus por Jesus Cristo, nosso Senhor! Assim, pois, de um lado, pelo meu espírito, sou submisso à lei de Deus; de outro lado, por minha carne, sou escravo da lei do pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.