Mateus 9
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Képah sɔkɔ, Yesu de krótókè sɔkɔ à ǹ syɩ yɔ́-ǹgbɛ̃ kah à sɔkɔ ǹ kwil sɔkɔ.
1 Jesus entrou num barco e atravessou o mar até a cidade onde morava.
2 Nósyɔ́ mɛ sèkùkù dĩ́ yɔ́ twah sɛ̃ sɛ̃ kwâh yɔ́ yõ à pɔ ǹ tyɩ́. Wǎh kè wɛ pè sɛ̃ ǹ yõ sɛ̃́, à yo sèkùkù dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ nɛ: «Káh n yɛ á yáh-ńsah tyɛ ń pídĩ́. Á tyípêl pɩ́nɔ́ ye yɔ̃ mɔ ǹ kɔ̃.»
2 Algumas pessoas lhe trouxeram um paralítico deitado numa maca. Ao ver a fé que eles tinham, Jesus disse ao paralítico: “Anime-se, filho! Seus pecados estão perdoados”.
3 Képah tɛ̃̀nɛ, Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ kwɔ́pú yísyɔ́ tyah n sõ nɛ, dĩ́ mɛ̀-á mɛ n yo n de Liyel tyɩ́ dɛ́.
3 Alguns mestres da lei disseram a si mesmos: “Isso é blasfêmia!”.
4 Ǹtɛ Yesu-á pé sõnɔ pɩ̃ sɛ̃́, à yo pé tyɩ́ nɛ: «Kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ sõnɔ túkúnìnɛ yé sɔkɔ sɛ̃́?
4 Jesus, percebendo o que pensavam, perguntou: “Por que vocês reagem com tanta maldade em seu coração?
5 Mâh yo sèkùkù dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ nɛ: ‹Á tyípêl ye yɔ̃ mɔ.› Képah náh pɩ, mâh yo ǹ tyɩ́ nɛ: ‹Yuku nɛ n kɔ.› Dlo mɛ nɛ̂ tɛ̃̀ yónɔ́ sɔkɔ kal?
5 O que é mais fácil dizer: ‘Seus pecados estão perdoados’ ou ‘Levante-se e ande’?
6 Ǹtɛ mé kɩ tir yɔ́ pɩ yé kɔ̃ yé kɩ pɩ̃ nɛ, tɛ̃́nwɛnɔ-á mɛ Névi Pídĩ́ tyɩ́ sétáh yõ kɩ fɛ̃ tyípêl yɔ̃ mɔ.» Tɛ́ ǹ syɩ yo sèkùkù mɛ̀ tyɩ́ nɛ: «Yuku, á sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔkɔ ǹ nɛ n yuku á gbô.»
6 Mas eu lhes mostrarei que o Filho do Homem tem autoridade na terra para perdoar pecados”. Então disse ao paralítico: “Levante-se, pegue sua maca e vá para casa”.
7 Dĩ́ mɛ yuku à sɔkɔ ǹ gbô.
7 O homem se levantou e foi para casa.
8 Tɔ́wû-á képah tɛ̃̀ wɛ sɛ̃́, tíkí pè tɛ̃. Pè tyah Liyel yĩnnɛ n gbilki wǎh sɔ̃́npɩ́lɛ tɛ̃́nwɛnɔ mɛ̀ dùkùlɛ névye kɔ̃.
8 Ao ver isso, a multidão se encheu de temor e louvou a Deus por ele ter dado tal autoridade aos seres humanos.
9 Yesu-á yal nɛ́npɔ́ tɛ́ n sɔkɔ, à dĩ́ yɔ́ wɛ à mɛ kɔ̃ tɛ̃ mɔ́rɩ́lɛ n syi mɔ́rɩ́ syí-ńsah sɔkɔ, pè n ye Matyelɛ. Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Ń sõ̀ tɛ̃.» À mɛ yuku ǹ sõ̀ tɛ̃.
9 Enquanto Jesus caminhava, viu um homem chamado Mateus sentado onde se coletavam impostos. “Siga-me”, disse-lhe Jesus, e Mateus se levantou e o seguiu.
10 Képah náh, Yesu-á sõ̀ mɛ yõke yṍnɔ́ sɔkɔ Matye gbô, mɔ́rɩ́ syípú náhnáh ànɛ̂ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂pú tɔ pɔ n yõ ǹnɛ wɛ̃ tyɩ́ ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpúlɛ.
10 Mais tarde, na casa de Mateus, Jesus e seus discípulos estavam à mesa, acompanhados de um grande número de cobradores de impostos e pecadores.
11 Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú-á képah wɛ sɛ̃́, pè yo Yesu tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ, kwâh nɛ̂ se pɩ tɛ́ pé kwɔ́-ò dĩ́ n yõ mɔ́rɩ́ syípú ànɛ̂ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂púlɛ wɛ̃ tyɩ́ nɩ?
11 Quando os fariseus viram isso, perguntaram aos discípulos: “Por que o seu mestre come com cobradores de impostos e pecadores?”.
12 Ǹtɛ Yesu-á pé wɛy noh, à yo pé tyɩ́ nɛ: «Névye nónó-á mɛ lènɔlɛ, sènpɩ yétõ̂ se mɛ pé tyɩ́? Yámpú tyɩ́ náh ǹ yétõ̂lɛ di?
12 Jesus ouviu o que disseram e respondeu: “As pessoas saudáveis não precisam de médico, mas sim os doentes”.
13 Liyel-á nɛ̂ yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Yâh wɛ̃ yãmnɛ n yah, képah tyɩ́ nɔ ńmɔ tyɩ́ kal yáh sárká nɛ̂nɛ n sukɛ ńnɛ n kɔ̃.› Yé kyɩ yé fɔkɔnɩ mɔ yah képah tyɩ́ sɔkɔ, yè ké kɔ́r pɩ̃. Yé náh wɛ di, névye nónó-á mɛ n sõ nɛ nɛ́gblɔ́-á pélɛ Liyel yah, mé náh pɔ pépi yé-ńsah dɛ́. Ǹtɛ nónó-á pɩ̃ nɛ tyípêl pɩ́pú-á pélɛ, pépi yé-ńsah ye mé pɔ.»
13 E acrescentou: “Agora vão e aprendam o significado desta passagem das Escrituras: ‘Quero que demonstrem misericórdia, e não que ofereçam sacrifícios’. Pois não vim para chamar os justos, mas sim os pecadores”.
14 Képah sɔkɔ, Wèlnwìlkì-ò Nsyɔ̃ tõ̀ sã́hpú nɔ de Yesu tnɔ̂ tɛ́ à syah nɛ, kè se pɩ sɔ̃́ tɛ́ pépi ànɛ̂ Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú níkìlɛ n tɛ̃ tɛ́ ǹmɔ tõ̀ sã́hpú náh mɛ níkìlɛ n tɛ̃ nɩ?
14 Os discípulos de João Batista foram a Jesus e lhe perguntaram: “Por que seus discípulos não têm o hábito de jejuar, como nós e os fariseus?”.
15 Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Pǎh nónó ye fúr yõke yõ yĩnnɛ, pépi se kɩ fɛ̃ pé yey kwɔ sah pɛ mɛ gbĩ́nɛ pé nɩyṍ? Ǹtɛ sèpĩ̀n yísyɔ́ mɛ n pi, pɛ mɛ̀ kɩ pɔ n tɛ̃ n wilki n pi pé nɩyṍ. Légbĩ́nɛ, pè kɩ níkìlɛ n tɛ̃.
15 Jesus respondeu: “Por acaso os convidados de um casamento ficam de luto enquanto festejam com o noivo? Um dia, porém, o noivo lhes será tirado, e então jejuarão.
16 Ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh yɩ̃nɛ à fwɔ̀sãn kãm à fwɔ̀dyàh min. Yé náh wɛ di, fwɔ̀sãn mɛ̀ kɩ fwɔ̀dyàh mɛ̀ yɔrɩ tɔ, wãn ó kɔ̃ kè kɩ tɔ̃ mɔ ké tɔ́nɔ́ yõ.
16 “Além disso, ninguém remendaria uma roupa velha usando pano novo. O pano rasgaria a roupa, deixando um buraco ainda maior.
17 Dìvɛ̃ sã́n tɔ náh yɩ̃nɛ mɔ́nɔ́lɛ pley dî sɔkɔ. Wâh képah pɩ, dìvɛ̃ mɛ̀-à fũ, kè kɩ pley nɔ́pi sɔkɩ, dìvɛ̃ kɩ kwɛ, pley tɔ tyɩ́ kɩ yɩkɩ. Ǹtɛ kàh dìvɛ̃ sã́nnɛ, pley snɔ́ sɔkɔ ye kè n mɔ. Képah sɔkɔ, kèyǎh ńtɛ̃ náh n yɩkɩ.»
17 “E ninguém colocaria vinho novo em velhos recipientes de couro. O couro se arrebentaria, deixando vazar o vinho, e os recipientes velhos se estragariam. Vinho novo é guardado em recipientes novos, para que ambos se conservem”.
18 Yesu-á mɛ kénɛ wɛlɔlɛ n yo pé tyɩ́ gbĩ́ nɛ̂nɛ, Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ yɔ́ nɔ de ǹ tnɔ̂, tɛ́ gbètukunɔ di ǹ yah, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ pé písê-á yah kwlɔ núkúnúkú sɛ̃́ yɔ̀. Ǹtɛ à pɔ kyɩ ǹ gbõ̀ sah ǹ yõ, wǎh kɩ min wɛ.
18 Enquanto Jesus ainda falava, o líder da sinagoga local veio e se ajoelhou diante dele. “Minha filha acaba de morrer”, disse. “Mas, se o senhor vier e puser as mãos sobre ela, ela viverá.”
19 Képah sɔkɔ, Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú mɛ yuku dĩ́ sõ̀ tɛ̃.
19 Então Jesus e seus discípulos se levantaram e foram com ele.
20 Tɛ́ kè pɔ yɩ̃nɛ sê yɔ́ sõ̀ mɛ náhlɛ n yɔ tyɛ́-ńkɛ̃̂nɛ ye gbɔ̃ninɔ́. Pi mɛ̀ mɛ nɔ de Yesulɛ ǹ náh tĩ̀nnɛ, à pɔ tũ ǹ fwɔ̀mɔnɩ vyãh tyɩ́.
20 Nesse instante, uma mulher que havia doze anos sofria de hemorragia se aproximou por trás dele e tocou na borda de seu manto,
21 Yé náh wɛ di, à sõ̀ mɛ n sõ ǹ fɔkɔ sɔkɔ nɛ páh kɩ tɛ̃ wɛ tũ ǹ fwɔ̀mɔnɩ ńtɛ̃ ó tyɩ́, páh kɩ dɛ.
21 pois pensava: “Se eu apenas tocar em seu manto, serei curada”.
22 Yesu-á ǹ yah vi tɛ́ à wɛ, à yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Káh n yɛ á yáh-ńsah tyɛ, ń písê. Á Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ ye ǹ dɛ mɔ.» Nɛ́npɔ́ swɔ, pi núkú dɛ.
22 Jesus se voltou e, quando a viu, disse: “Filha, anime-se! Sua fé a curou”. A partir daquele momento, a mulher ficou curada.
23 Tɛ́ Yesu-á pɔ yĩni tɛ̃ Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ gbô, à yikɔ fɩ̃́bɩ́pú wɛ tɛ́ tɔ́wû wɛ pè mɛ n pɩ wrǒwrǒ. Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ:
23 Quando Jesus chegou à casa do líder da sinagoga, viu a multidão agitada e ouviu a música fúnebre.
24 «Yé wil ásõ̂. Pípír náh ku, dɔy sɔkɔ ye ǹnɛ.» Ǹtɛ pè sõ̀ mɛ kṍlɛ Yesulɛ n ko.
24 “Saiam daqui!”, disse ele. “A menina não está morta; está apenas dormindo.” Os que estavam ali riram dele.
25 Pǎh tɔ́wû wilki mɔ tɛ kégbɔ́ sɔkɔ, Yesu mɛ de yuku wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, tɛ́ pípír gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, pípír yuku.
25 Depois que a multidão foi colocada para fora, Jesus entrou e tomou a menina pela mão, e ela se levantou.
26 Yĩ mɛ̀ pɩ́nɔ́ tyɩ́ tyah n yãh kénɛ mara ywɔ̃ ywɔ̃ pól sɔkɔ.
26 A notícia desse milagre se espalhou por toda a região.
27 Yesu-á yal nɛ́npɔ́ à n sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, yɩ̃́tũbi nɛ́pĩ̂ nímí yuku ǹ sõ̀ tɛ̃ tɛ́ mɛ yo tũ léyy nɛ, Davidi Pídĩ́, à pé yãm yah.
27 Depois que Jesus saiu dali, dois cegos foram atrás dele, gritando: “Filho de Davi, tenha misericórdia de nós!”.
28 Yesu-á pɔ yĩni tɛ̃ gbô sɔkɔ, yɩ̃́tũbi nɔ́pi mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂. À mɛ pè piki yah nɛ, pè se sɛ̃ ké yõ nɛ péwɔ-á kɩ fɛ̃ pé yɩ̃́ yɩkɩ mɔ nɩ? Pè mɛ nɛ, àwe-á, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃.
28 Quando Jesus entrou em casa, os cegos se aproximaram, e ele lhes perguntou: “Vocês creem que eu posso fazê-los ver?”. “Sim, Senhor”, responderam eles.
29 Képah sɔkɔ, Yesu tũ pé yɩ̃́ tyɩ́ tɛ́ nɛ: «Yáh sɛ̃ ńmɔ yõ sɔ̃́, tɛ́ nɛ̂ yah kɔ̃ ń tyɩ́, Liyel kè pɩ yé tyɩ́ sɛ̃́.»
29 Ele tocou nos olhos dos dois e disse: “Seja feito conforme a sua fé”.
30 Képah tɛ̃̀nɛ, pé yɩ̃́ yɩkɩ mɔ. Yesu mɛ pè gbah sni nɛ, pè pé gblɔ̌y tɛ̃, pè káh n yɛ nɛy pɩ̃ ké sɔkɔ dɛ́!
30 Então os olhos deles se abriram e puderam ver. Jesus os advertiu severamente: “Não contem a ninguém”.
31 Ǹtɛ pé wìlntɛnɔ ǹsɔ̃̀, pè kyɩ tyah Yesu yĩ́ngbɩ́lɛ n yo n kɔ̃ kénɛ mara pól sɔkɔ.
31 Eles, porém, saíram e espalharam sua fama por toda a região.
32 No nɔ́pi-á wil n sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, nósyɔ́ pɔ dĩ́ yɔ́lɛ Yesu tyɩ́, nɛ̂-á sétõ yɔ́ mɛ ǹ sɔkɔ à kɔ̃ à pɩ kèdɔ̀kɩ̀lɛ.
32 Quando partiram, foi levado a Jesus um homem que não conseguia falar porque estava possuído por um demônio.
33 Yesu-á núkú sétõ mɛ̀ yĩni wilki dĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, dĩ́ tyah n wɛkɩ. Kè pɩ gbɛ̃̀ndùnìnɛ tɔ́wû pól tyɩ́, pè mɛ yo tũ nɛ ńkɛ̃́, pépi náh ǹsɔ̃̀ntɛ̃̂ dùkù wɛ yah Yisrayel sɔkɔ póllɛ.
33 O demônio foi expulso e, em seguida, o homem começou a falar. As multidões ficaram admiradas. “Jamais aconteceu algo parecido em Israel!”, exclamavam.
34 Ǹtɛ Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú wɔ sõ̀ mɛ yo tũ nɛ, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ gbõ̀ yõ-á à n yĩni sétã̀nnɛ.
34 Os fariseus, contudo, disseram: “Ele expulsa demônios porque o príncipe dos demônios lhe dá poder”.
35 Yesu lésõ mɛ kwló-ǹgbnɔ ànɛ̂ kwlópî póllɛ n kɔ n kɔ̃, mɛ nolɛ n kwɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, mɛ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ n yo Liyel tɔ̃́rɩ́ tyɩ́ yõ, tɛ́ mɛ yámpú pól ànɛ̂ nɛ́fukulɔ́ póllɛ n dɛ n mɔ.
35 Jesus andava por todas as cidades e todos os povoados da região, ensinando nas sinagogas, anunciando as boas-novas do reino e curando todo tipo de enfermidade e doença.
36 Yesu-á tɔ́wû nónó wɛ kwlɔ́nɔ́ sɔkɔ, tɛ́ pé yáh-ńsah mɛ tyɛ á kɩ nɛ yípɛ̂y sɔ̃́ fɛ̃̀-ò kɛ̃́nɛ sé tyɩ́, pé yãm à tɛ̃.
36 Quando viu as multidões, teve compaixão delas, pois estavam confusas e desamparadas, como ovelhas sem pastor.
37 Képah sɔkɔ, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ: «Sèmukɔ tɔkɔ tɔkɔ tɛ̃̀ mɛ dò, tɛ́ ké tõ̀npɩbɩlɛ kwéy.
37 Disse aos discípulos: “A colheita é grande, mas os trabalhadores são poucos.
38 Kǎh pɩ sɛ̃́, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel nɛ̂-á sèmukɔ nɛ́tɛ̃̂nɛ, yé à ni à tõ̀npɩbɩ tɛkɩ n mɔ sèmukɔ tɔkɔ yĩnnɛ.»
38 Orem ao Senhor da colheita; peçam que ele envie mais trabalhadores para seus campos”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.