Mateus 26
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Yesu-á tyi nɔ́pi pól yah yo tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ:
1 Quando Jesus terminou de falar todas essas coisas, disse a seus discípulos:
2 «Yé pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́ sèpĩ̀n nínì-á wũ, tɛ́ Pakɩ syáh kɩ syah. Névi Pídĩ́ kɩ tɛ̃ pè kɔ̃ pè kɩ à syɩ dahnɩ yõ.»
2 “Como vocês sabem, a Páscoa começa daqui a dois dias, e o Filho do Homem será entregue para ser crucificado”.
3 Légbĩ́nɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ kwil yèwàhnɩ̀ wɛ̃ tuke mɔ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tĩ̀nnɛ, nɛ̂-á pè n ye Kayifilɛ.
3 Naquela mesma hora, os principais sacerdotes e líderes do povo estavam reunidos na residência de Caifás, o sumo sacerdote,
4 Tɛ́ yo sah núkú yõ nɛ pé ye Yesu tɛ̃ lékã́mkãm sɔkɔ, pé mó à ko mɔ.
4 tramando uma forma de prender Jesus em segredo e matá-lo.
5 Pè sõ̀ mɛ yo tũ wɛ̃ tyɩ́ tɔlɛ nɛ, tir mɛ̀ náh yɩ̃nɛ kè pɩ syáh syáhnɔ́ sèpĩ̀n sɔkɔ dɛ́. Páh kɩ képah pɩ, névye-á kɩ tyah fɛ̃kɩ.
5 “Mas não durante a festa da Páscoa, para não haver tumulto entre o povo”, concordaram entre eles.
6 Sõ yɔ́lɛ, Yesu lésõ mɛ tótɛ̃ dĩ́ Simo gbô, Betani kwil sɔkɔ.
6 Enquanto isso, Jesus estava em Betânia, na casa de Simão, o leproso.
7 Wǎh mɛ yõke yṍnɔ́ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, sê yɔ́ mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ nɩrɩ so pèpɛy yɔ́lɛ ǹ tyɩ́ làsèkwěl dɛ́nkɔ́kɔ̀lɛ ké sɔkɔ. Képah tɛ̃̀nɛ, tɛ́ làsèkwěl mɛ̀ mɔ Yesu yõ yõ.
7 Quando ele estava à mesa, uma mulher entrou com um frasco de alabastro contendo um perfume caro e derramou o perfume sobre a cabeça dele.
8 Yesu tõ̀ sã́hpú-á képah tɛ̃̀ wɛ sɛ̃́, pé fɔkɔ vyãh. Pè nɛ kwâh nɛ̂ se pɩ tɛ́ à làsèkwěl mɛ̀ yɩkɩ sɛ̃́ yɔ̀ nɩ?
8 Ao ver isso, os discípulos ficaram indignados. “Que desperdício!”, disseram.
9 Kǎh náhkɩ sõ̀ fɛ̃ yãm dántǎhlɛ, à ké pɔ́ dibi yãm tãn kɔ̃.
9 “O perfume poderia ter sido vendido por um alto preço, e o dinheiro, dado aos pobres!”
10 Yesu-á képah wɛ sɛ̃́, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Sɔ̃́ pɩ tɛ́ yé pi mɛ̀ yahlɛ n vyãh sɛ̃́? Tyípépɛ̌y ye à pɩ ńmɔ tyɩ́.
10 Jesus, sabendo do que falavam, disse: “Por que criticam esta mulher por ter feito algo tão bom para mim?
11 Yé yah, yãm tãn kɩ mɛ yé wrɔ́ sɔkɔ gbĩ́mɛgbĩ́. Ǹtɛ ńmɔ wɔ náh kɩ mɛ n pi yé wrɔ́ sɔkɔ gbĩ́mɛgbĩ́.
11 Vocês sempre terão os pobres em seu meio, mas nem sempre terão a mim.
12 Nɛ̂-á pi mɛ̀ pɩ yɔ̀, ńmɔ lékó yɩ̃ sõ yĩn ye à pɩ sah kélɛ.
12 Ela derramou este perfume em mim a fim de preparar meu corpo para o sepultamento.
13 Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, kèkõyṍ pól sɔkɔ, Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir mɛ̀-à n yo fɩ̃́ nɛ̂ sɔkɔ, pi mɛ̀ tyípɩ́kɩ̀ mɛ̀ tɔ kɩ yo, névye dyɔ kɔ̃ kè kɩ n kwnɛ ǹ tyɩ́lɛ.»
13 Eu lhes garanto: onde quer que as boas-novas sejam anunciadas pelo mundo, o que esta mulher fez será contado, e dela se lembrarão”.
14 Yesu tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí sɔkɔ, nɛ̂-á pè n ye Nsyudasɩ Yisikariyɔtɩlɛ, ǹmɔ mɛ kyɩ wil sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́,
14 Então Judas Iscariotes, um dos Doze, foi aos principais sacerdotes
15 tɛ́ pè syah nɛ, pè se kɩ pé kɔ̃ kwâh nɛ̂nɛ pé mó kè pɩ pè kɔ̃ pè Yesu wɛ tɛ̃ nɩ? Pè mɛ pɔ́ plɔ́ yõgbãmnɛ à kɔ̃.
15 e perguntou: “Quanto vocês me pagarão se eu lhes entregar Jesus?”. E eles lhe deram trinta moedas de prata.
16 À tɔkɔ légbĩ́ tyɩ́, à tyah n yah n kɔ̃ wǎh nɛ pɩ sɔ̃́ tɛ́ pè Yesu wɛ n tɛ̃ n pi.
16 Daquele momento em diante, Judas começou a procurar uma oportunidade para trair Jesus.
17 Kɔ́kɔ́nɔ́ kã̂n búrn syáh tyah sõlɛ, Yesu tõ̀ sã́hpú pɔ à piki yah nɛ, ńyãh sɔkɔ se à mɛ ké tyɩ́ nɛ pé kyɩ Pakɩ syáh yõke pɩ ǹ tyɩ́ nɩ?
17 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento, os discípulos vieram a Jesus e perguntaram: “Onde quer que preparemos a refeição da Páscoa?”.
18 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé kyɩ n yo yã̀hnkõ tyɩ́ kwil sɔkɔ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́-á yo nɛ ńkɛ̃́ pé gbĩ-á mɛ sɛ n tɛ, ńkɛ̃́ ǹmɔ tĩ̀n-á péwɔ ànɛ̂ pé tõ̀ sã́hpú kɩ pɔ n yõ n pi Pakɩ syáh yõkelɛ.»
18 Ele respondeu: “Assim que entrarem na cidade, verão determinado homem. Digam-lhe: ‘O Mestre diz: Meu tempo chegou e comerei em sua casa a refeição da Páscoa, com meus discípulos’”.
19 Wǎh kè yo sɔ̃́ ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́, pè mɛ sɔkɔ ǹ yóré yõ, à kyɩ yõke mɛ̀ pɩ.
19 Então os discípulos fizeram como Jesus os havia instruído e ali prepararam a refeição da Páscoa.
20 Lékã̂h-á pɔ mɔ, ǹmɔ ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí mɛ kɔ̃ tɛ̃ yõke sõ̀.
20 Ao anoitecer, Jesus estava à mesa com os doze discípulos.
21 Tɛ́ pǎh mɛ yṍnɔ́ sɔkɔ, à yo pé tyɩ́ nɛ: «Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, yé sɔkɔ yɔ́ kɩ pɩ pè kɔ̃ pè kɩ ń tɛ̃ n pi.»
21 Enquanto comiam, disse: “Eu lhes digo a verdade: um de vocês vai me trair”.
22 Ǹ tõ̀ sã́hpú-á képah noh, pé yey kwɔ kègbɩlɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, nɛ̂ mɛ̀ nɛ̂ mɛ̀, tɛ̃̌ à piki n yah nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, péwɔ se à n ye nɩ?
22 Muito aflitos, eles protestaram, um após o outro: “Certamente não serei eu, Senhor!”.
23 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Nɛ̂-á mɛ n di ńmɔlɛ dú núkú sɔkɔ yɔ̀, tɛ̃̀ wɔ ye kɩ pɩ pè kɔ̃ pè kɩ ń tɛ̃ n pi.
23 Jesus respondeu: “Um de vocês que acabou de comer da mesma tigela comigo vai me trair.
24 Névi Pídĩ́ kɩ n ku n pi à yɩ̃nɛ kǎh wãrkɩ sah Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ sɔ̃́ ǹ tyɩ́ sɔkɔ. Ǹtɛ névi nɛ̂-á kɩ pɩ pè kɔ̃ pè kɩ à tɛ̃ n pi, pèkè kɩ pɩ tɛ̃̀ tyɩ́lɛ. Tɛ̃̀-à sõ̀ mɛ dúbí-ńkɛ̃̂nɛ, képah náhkɩ fṍnfṍ ǹnɛ.»
24 O Filho do Homem deve morrer, como as Escrituras declararam há muito tempo. Mas que terrível será para aquele que o trair! Para esse homem seria melhor não ter nascido”.
25 Nsyudasɩ nɛ̂-á sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé pɩ pè kɔ̃ pè à tɛ̃, ǹ tɔ mɛ à syah nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, péwɔ se à n ye nɩ? À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Áwɔ ye yo kélɛ.»
25 Judas, aquele que o trairia, também disse: “Certamente não serei eu, Rabi!”. E Jesus respondeu: “É como você diz”.
26 Tɛ́ pǎh mɛ yṍnɔ́ sɔkɔ, Yesu búrn tɔkɔ tɛ́ wɛkɩ Liyel tyɩ́, tɛ́ kè kwɔkɩ à ǹ tõ̀ sã́hpúlɛ n kɔ̃, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé syi n tah kélɛ. Ńyɔlɛ, ńmɔ wil ye.»
26 Enquanto comiam, Jesus tomou o pão e o abençoou. Em seguida, partiu-o em pedaços e deu aos discípulos, dizendo: “Tomem e comam, porque este é o meu corpo”.
27 Képah náh, à tɔ̃ wóh tɔkɔ dìvɛ̃nɛ ké sɔkɔ tɛ́ wɛkɩ Liyel tyɩ́, tɛ́ kélɛ pè kɔ̃ tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé póllɛ, yé kè wɔ.
27 Então tomou o cálice de vinho e agradeceu a Deus. Depois, entregou-o aos discípulos e disse: “Cada um beba dele,
28 Yé náh wɛ di, ńyɔlɛ, ńmɔ tṍ ye, nɛ̂-á kɩ névye yégbékè kwrɔ mɔ ànɛ̂ Liyellɛ. Kè kɩ n kwɛ n pi nɛ́kwĩ́nkí yĩnnɛ, kɩ pé tyípêl yɔ̃ mɔ.
28 porque este é o meu sangue, que confirma a aliança. Ele é derramado como sacrifício para perdoar os pecados de muitos.
29 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́, à tɔkɔ núkúnúkú tyɩ́, mé náh tɔ̃ dìvɛ̃ wɔ n yah n pi, pópó kɩ pɔ nɔ sõ nɛ̂-á mé kɩ tɔ̃ dìvɛ̃ sã́n yɔ́ wɔ yélɛ ń Sú Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ.»
29 Prestem atenção ao que eu lhes digo: não voltarei a beber vinho até aquele dia em que, com vocês, beberei vinho novo no reino de meu Pai”.
30 Képah náh, pè syáh yɩ̀ gbɩ, tɛ́ wil à n yuku Wólívyê yèh yɔ̃lɩ yõ.
30 Então cantaram um hino e saíram para o monte das Oliveiras.
31 Képah sɔkɔ, Yesu yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ: «Kwɛy lékã̂h mɛ̀ ńtɛ̃ ólɛ, ńmɔ tyɩ́ kɩ yé pól kɔ̃ yé kɩ yal mɔ ń sõ̀ tɛ̃́nɔ́lɛ. Yé náh wɛ di, kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ: ‹Mé kɩ yípɛ́nfɛ̃ ko mɔ, tɛ́ képyɛ́nɩ̀ tũ pól kɩ karkɩ.»
31 No caminho, Jesus disse: “Esta noite todos vocês me abandonarão, pois as Escrituras dizem: ‘Deus ferirá e as ovelhas do rebanho serão dispersas’.
32 Yesu tɔ̃ nɛ: «Ǹtɛ ń lékó yílkínmɔntɛnɔ náh, mé kɩ mɔ yé yahlɛ Kalile mara sɔkɔ.»
32 Mas, depois de ressuscitar, irei adiante de vocês à Galileia”.
33 Képah tɛ̃̀nɛ, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, no tɛ́lɔ́ pól-à kɩ sɔ̃́ yal mɔ ǹ sõ̀ tɛ̃́nɔ́lɛ, péwɔ tɛ̃̀ wɔ náh n yal n mɔ n pi póllɛ.
33 Pedro declarou: “Pode ser que todos os outros o abandonem, mas eu jamais o abandonarei”.
34 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo á tyɩ́, kwɛy lékã̂h mɛ̀ ńtɛ̃ sɔkɔ, sénpɛ-à kɩ pópó n gbo, á kɩ mɛ á vyãh kɔ̃lɩ tɛ kɛ tɔ̃́nɔ́ nɛ á náh ńmɔ pɩ̃.»
34 Jesus respondeu: “Eu lhe digo a verdade: esta mesma noite, antes que o galo cante, você me negará três vezes”.
35 Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kàh kɩ sɔ̃́ nɔ pé kúnɔ́ tyɩ́ ǹnɛ wɛ̃ tyɩ́, pé náh pé vyãh kɔ̃lɩ yah n pi póllɛ nɛ pé náh à pɩ̃. Yesu tõ̀ sã́hpú tɛ́lɔ́ tɔ mɛ képah ó yo.
35 Pedro, no entanto, insistiu: “Mesmo que eu tenha de morrer ao seu lado, jamais o negarei!”. E todos os outros discípulos disseram o mesmo.
36 Képah sɔkɔ, Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú kyɩ yĩni tɛ̃ fɩ̃́ yɔ́ sɔkɔ, pè n ye Kɛtɩsemanɩnɛ. À mɛ yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ, pè kɔ̃ tɛ̃ ásõ̂ pé kyɩ Liyel ni n pɔ yàhàh.
36 Então Jesus foi com eles a um lugar chamado Getsêmani e disse: “Sentem-se aqui enquanto vou ali orar”.
37 Wǎh n sɔkɔ, à Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsebede dĩ́npì nɛ́pĩ̂ nímí tɛ̃ sɔkɔ. Yèkwɔrɩ ànɛ̂ tíkí képékè sõ̀ mɛ tyah n mɩ ǹ sɔkɔ.
37 Levou consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu e começou a ficar triste e angustiado.
38 Kǎh pɩ sɛ̃́, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yèkwɔrɩ mɛ ń sɔkɔ, mɛ n pɩ ń ko ko tɛ̃̀nɛ. Yé tɛ̃ ásõ̂, yépi tɔ káh yé dyɔ mɔ n fwɔ n tɛ̃, sɔ̃́-á ńmɔ náh mɛ ń dyɔ mɔ fwɔ tɛ̃.»
38 “Minha alma está profundamente triste, a ponto de morrer”, disse ele. “Fiquem aqui e vigiem comigo.”
39 Tɛ́ mɛ yuku yahlɛ kwéy à kyɩ kɔ kwĩnki ǹ yah di sétáh, à Liyellɛ n ni nɛ ńkɛ̃́: «Ńmɔ Sú, kàh kɩ fɛ̃ n pɩ n pi, yèvyãhrɩ mɛ̀ gbɛ mɔ ńmɔlɛ. Ǹtɛ mé náh nɛ á kè pɩ ńmɔ-á mɛ ké tyɩ́ sɔ̃́ dɛ́, kè pɩ áwɔ-á mɛ ké tyɩ́ sɔ̃́.»
39 Ele avançou um pouco, curvou-se com o rosto no chão e orou: “Meu Pai! Se for possível, afasta de mim este cálice. Contudo, que seja feita a tua vontade, e não a minha”.
40 Wǎh ǹ syɩ pɔ ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ tɔ̃́mɩ́ nɔ́pi tnɔ̂, à pɔ pè wɛ pè mɛ n dɔ. À mɛ yo Pyɛrɩ tyɩ́ nɛ: «Yé kègbɩ yõ, yé náh tɛ̃ wɛ lɛ́rɩ́ núkú ńtɛ̃ fyé pɩ yáhnɔ́ sɔkɔ ńmɔlɛ kɛ̀?
40 Depois, voltou aos discípulos e os encontrou dormindo. “Vocês não puderam vigiar comigo nem por uma hora?”, disse ele a Pedro.
41 Yé káh yé dyɔ mɔ n fwɔ n tɛ̃. Yé nírílɛ n pɩ yè káh n pɔ tɔ̃̀nmɔnɔ fɛ̃ n syi. Tyípéplɔ sõnɔ n nɛ n mɛ névi sɔkɔ, tɛ́ sé tɛ̃́nwɛnpɩnɔ tǎhkɩ̀ náh n wɛ ǹ sɔkɔ.»
41 “Vigiem e orem para que não cedam à tentação, pois o espírito está disposto, mas a carne é fraca.”
42 Wǎh képah yo, à tɔ̃ gbɛ mɔ pélɛ kɛ ní-òlɛ à kyɩ Liyellɛ n ni nɛ ńkɛ̃́: «Ńmɔ Sú, ń yõ-à kɩ fɛ̃ n wil n pi ńkɛ̃̂nɛ yèvyãhrɩ mɛ̀ sɔkɔ, áwɔ-á mɛ nɛ̂ tyɩ́, képah pɩ.»
42 Então os deixou pela segunda vez e orou: “Meu Pai! Se não for possível afastar de mim este cálice sem que eu o beba, faça-se a tua vontade”.
43 Wǎh tɔ̃ ǹ syɩ pɔ, à pɔ pè wɛ pè tɔ̃ mɛ n dɔ. Dɔy sõ̀ mɛ tɛ̃ wɛ pé tyɩ́.
43 Quando voltou pela segunda vez, encontrou-os dormindo de novo, pois não conseguiam manter os olhos abertos.
44 À tɔ̃ yal pé tnɔ̂ à gbɛ mɔ kyɩ Liyel ni kɛ tɔ̃́-òlɛ gbro tãn tyɩ́ kɔ̃lɛ.
44 Foi orar pela terceira vez, dizendo novamente as mesmas coisas.
45 Képah náh, à ǹ syɩ pɔ pé tnɔ̂, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé mɛ dɔy sɔkɔ sɛ̃́ mɛ yélɛ n mɩ kɛ̀? Névi Pídĩ́ tɛ̃ n dahbɩ gbĩ́ wɛ nɔ tyípêl pɩ́pú gbõ̀ yɔ̀.
45 Em seguida, voltou aos discípulos e lhes disse: “Como é que vocês ainda dormem e descansam? Vejam, chegou a hora. O Filho do Homem está para ser entregue nas mãos de pecadores.
46 Yé yuku à sɔkɔ. Névi nɛ̂-á kɩ ń dahbɩ n pi pé gbõ̀, à wɛ n de yɔ̀.»
46 Levantem-se e vamos. Meu traidor chegou”.
47 Yesu mɛ képah yónɔ́ sɔkɔ, tɛ́ Nsyudasɩ nɛ̂-á ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí sɔkɔ yɔ́lɛ, ǹmɔ yĩn nɛ́kwĩ́nkí yísyɔ́ yah pè pɔ de kèkîrn ànɛ̂ ńsninɛ pé tyɩ́. Sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ kwil yèwàhnɩ̀ ye sõ̀ tɛkɩ mɔ pélɛ.
47 Enquanto Jesus ainda falava, Judas, um dos Doze, chegou com uma grande multidão armada de espadas e pedaços de pau. Tinham sido enviados pelos principais sacerdotes e líderes do povo.
48 Tɛ́ Nsyudasɩ nɛ̂-á sõ̀ n dahbɩ n pi Yesulɛ pé gbõ̀, à sõ̀ mɛ pɩ dùkù yɔ́lɛ pè wɛ̃kɩ sah. À nɛ páh kɩ wɛkɩ névi nɛ̂ tyɩ́ tɛ́ à pɔrɩ tɛ̃, ǹmɔ-á. Ńkɛ̃́ pè à tɛ̃.
48 O traidor havia combinado com eles um sinal: “Vocês saberão a quem devem prender quando eu o cumprimentar com um beijo”.
49 Tɛ́ núkú nɔ de Yesulɛ tɛ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, páh n wɛkɩ ǹ tyɩ́! Tɛ́ à pɔrɩ tɛ̃.
49 Então Judas veio diretamente a Jesus. “Saudações, Rabi!”, exclamou ele, e o beijou.
50 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Ń kódĩ́, wáh pɔ nɛ̂ pɩ́-ńsah, kè pɩ.» Képah sɔkɔ, no nɔ́pi núkú nɔ de Yesulɛ à à tɛ̃.
50 Jesus disse: “Amigo, faça de uma vez o que veio fazer”. Então os outros agarraram Jesus e o prenderam.
51 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó-á sõ̀ mɛ Yesulɛ, pé sɔkɔ yɔ́ núkú ǹ kèkírkì yɔrɩ dɛ à sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tõ̀npɩ níkí kõ kãm.
51 Um dos que estavam com Jesus puxou a espada e feriu o servo do sumo sacerdote, cortando-lhe a orelha.
52 Ǹtɛ Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Á kèkírkì dyɩ ké gbô sɔkɔ. Yah, nónó pól-á mâllɛ n pɩ kèkîrnnɛ, kèkîrn ye kɩ ko mɔ pélɛ.
52 “Guarde sua espada”, disse Jesus. “Os que usam a espada morrerão pela espada.
53 Á náh pɩ̃ nɛ ńmɔ-á kɩ sõ̀ fɛ̃ yo mɔ ń Sú tyɩ́, à kɩ yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ kèyõ náhnáh tɛkɩ mɔ ń kɔ̃ nɛ́npɔ́ swɔ, sè kɩ pɔ ń yohnɩ mɔ di?
53 Você não percebe que eu poderia pedir a meu Pai milhares de anjos para me proteger, e ele os enviaria no mesmo instante?
54 Ǹtɛ kàh pɩ sɛ̃́, Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ tyi wã́rkɩ́nsàhnɔ́ kɩ wil dùkù nɛ̂nɛ? Kè mó tɔ̃ mɛ kè yo sah nɛ sɛ̃́-á kè yɩ̃nɛ kè pɩ.»
54 Se eu o fizesse, porém, como se cumpririam as Escrituras, que descrevem o que é necessário que agora aconteça?”
55 Képah náh, tɛ́ yo nɛ́kwĩ́nkí nɔ́pi tyɩ́ nɛ: «Yé pɔ ńmɔ tɛ̃́-ńsah kèkîrn ànɛ̂ ńsninɛ yé tyɩ́, á kɩ nɛ kèlékɛ̃ névi sɔ̃́ ńnɛ. Ǹtɛ swɔ̃ swɔ̃ póllɛ, mé sõ̀ ńkɛ̃́nɛ nɛ n mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ ǹ kwɔ́nɔ́lɛ n pɩ, tɛ́ yé náh ń tɛ̃.
55 Em seguida, Jesus disse à multidão: “Por acaso sou um revolucionário perigoso para que venham me prender com espadas e pedaços de pau? Por que não me prenderam no templo? Ali estive todos os dias, ensinando.
56 Ǹtɛ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu tyi wã́rkɩ́nsàhnɔ́ wil yĩn ye tyi nɔ́pi pól kɔ̃ sè pɩ.» Wǎh képah yo, ǹ tõ̀ sã́hpú pól to karkɩ tɛ́ à sah.
56 Mas tudo isto está acontecendo para que se cumpram as palavras dos profetas registradas nas Escrituras”. Nesse momento, todos os discípulos o abandonaram e fugiram.
57 Nónó-á tɛ̃ Yesulɛ, pè yuku ǹnɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Kayifi tĩ̀nnɛ, ńyãh sɔkɔ-á Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ kwɔ́pú ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ sõ̀ mɛ wɛ̃ tuke mɔ.
57 Então os que haviam prendido Jesus o levaram para a casa de Caifás, o sumo sacerdote, onde estavam reunidos os mestres da lei e os líderes do povo.
58 Pyɛrɩ sõ̀ mɛ Yesu sõ̀ tɛ̃ n kɔ fɩ́ɩ́ ǹnɛ, pópó à kyɩ yĩni tɛ̃ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ gbô tyɩ́. Tɛ́ de yuku à kyɩ kɔ̃ tɛ̃ tõ̀npɩbɩ tnɔ̂, tɛ́ n yah yĩ mɛ̀-á kɩ pɔ n syi n pi dùkù nɛ̂nɛ.
58 Enquanto isso, Pedro seguia Jesus de longe, até chegar ao pátio do sumo sacerdote. Entrou ali, sentou-se com os guardas e esperou para ver o que aconteceria.
59 Sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ pé no tukey tùkèpu tĩ̀nkì pól sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ nɛ, tàrfyɔ̀nɔ́ yísyɔ́ wɛ, nónó-á kɩ mɩ̀nɩ̀ wɛ n yo n sah Yesu yõ, pé mó à wɛ n ko n mɔ.
59 Lá dentro, os principais sacerdotes e todo o conselho dos líderes do povo tentavam encontrar testemunhas que mentissem a respeito de Jesus, para que pudessem condená-lo à morte.
60 Tàrfyɔ̀ mɩ̀nyobe náhnáh sénsɔ̃ pɔ mɩ̀nɩ̀ yo sah ǹ yõ, ǹtɛ pè náh tir yɔ́ wɛ wǎh yɩ̃nɛ à ko mɔ nɛ̂ yĩnnɛ. Ké tyɛ́-ńsah sɔkɔ, díbí nɛ́pĩ̂ nímí wil yĩn
60 Embora muitos estivessem dispostos a dar falso testemunho, não puderam usar o depoimento de ninguém. Por fim, apresentaram-se dois homens,
61 tɛ́ nɛ ńkɛ̃́, dĩ́ mɛ̀-á yo nɛ páh kɩ fɛ̃ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ kètǎr sɔ tɛ́ kɩ kè tɔ̃ mɔ sèpĩ̀n tɔ̃́nɩ̀ wrɔ́.
61 que declararam: “Este homem disse: ‘Sou capaz de destruir o templo de Deus e reconstruí-lo em três dias’”.
62 Képah sɔkɔ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yuku yĩn tɛ́ yo Yesu tyɩ́ nɛ, no nɔ́pi-á tyi nónónɛ n yo ǹ tyɩ́ sɔkɔ, tyíyóné kó mɛ ǹmɔ tyɩ́ sépi tyɩ́ sɔkɔ nɩ?
62 Então o sumo sacerdote se levantou e disse a Jesus: “Você não vai responder a essas acusações? O que tem a dizer em sua defesa?”.
63 Ǹtɛ Yesu náh dahbɩ wilki. Képah tɛ̃̀nɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, min nɛ́tɛ̃̂ Liyel yĩn yõ, à yo pé syah ǹmɔ-à kɩ nɛ̂ Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, nɛ̂-á ǹ Pídĩ́nɛ.
63 Jesus, porém, permaneceu calado. O sumo sacerdote lhe disse: “Exijo em nome do Deus vivo que nos diga se é o Cristo, o Filho de Deus”.
64 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Áwɔ ye yo kélɛ. Tɛ́ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, à tɔkɔ núkúnúkú tyɩ́, yé kɩ Névi Pídĩ́ wɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ tyi pól tyɩ́ tɛ̃́nwɛ-ò Liyel gbõ̀yõ̀ sõ̀lɛ. Yé kɩ à wɛ tɔlɛ à kɩ mɛ n pi ńyĩ̂rn sɔkɔ.»
64 Jesus respondeu: “É como você diz. Eu lhes digo que, no futuro, verão o Filho do Homem sentado à direita do Deus Poderoso e vindo sobre as nuvens do céu”.
65 Képah tɛ̃̀nɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ ǹ gblɔ̌y flɔ yɔrɩ tɔkɩ tɛ́ nɛ, wǎh yo de Liyel tyɩ́. Tàrfyɔ̀ nɛ̂ tɛ̃̀ se tɔ̃ pé kɩ n yah n kɔ̃ nɩ? Pè kó ǹ Liyel tyɩ́ yóndenɔ noh nɩ?
65 Então o sumo sacerdote rasgou as vestes e disse: “Blasfêmia! Que necessidade temos de outras testemunhas? Todos ouviram a blasfêmia.
66 Pépi se mɛ n sõ sɔ̃́ nɩ? Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, wǎh yɩ̃nɛ kònmɔnɔlɛ.
66 Qual é o veredicto?”. “Culpado!”, responderam. “Ele merece morrer!”
67 Képah tɛ̃̀nɛ, tɛ́ tyah n sĩn n mɔ ǹ yah sɔkɔ, tɛ́ ǹnɛ n syɩkɩ gbõ̀nkukelɛ, tɛ́ túkù mó mɛ ǹ létáhlɔ́lɛ n kɔ̃lɩ
67 Então começaram a cuspir no rosto de Jesus e a dar-lhe socos. Alguns lhe davam tapas
68 tɛ́ mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ-à kɩ nɛ̂ Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, à sãh pɩ̃ yo pé syah nɛ̂-á n ko ǹnɛ.
68 e zombavam: “Profetize para nós, Cristo! Quem foi que lhe bateu desta vez?”.
69 Pyɛrɩ sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ gbô táh. Tõ̀npɩ pi yɔ́ mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ tɔ-á sõ̀ mɛ Yesulɛ, nɛ̂-á Kalile nɛynɛ.
69 Enquanto isso, Pedro estava sentado do lado de fora, no pátio. Uma criada foi até ele e disse: “Você é um dos que estavam com Jesus, o galileu”.
70 Ǹtɛ à mɛ kè kɔ̃lɩ no pól yĩ́ yah nɛ, pé náh mɛ ǹ wɛy mɛ̀ tyɩ́ yah wɛ yɔ̀ dɛ́.
70 Mas Pedro o negou diante de todos. “Não sei do que você está falando”, disse.
71 Képah náh, Pyɛrɩ sɔkɔ gbô yah tĩ̀nnɛ. Tõ̀npɩ pi yɔ́-á tɔ̃ à wɛ, nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, à yo pé tyɩ́ nɛ, dĩ́ mɛ̀ tɔ-á sõ̀ mɛ Yesulɛ, nɛ̂-á Nasarɛtɩ nɛynɛ.
71 Mais tarde, junto ao portão, outra criada o viu e disse aos que estavam ali: “Este homem estava com Jesus de Nazaré”.
72 Pyɛrɩ tɔ̃ kè kɔ̃lɩ à ǹ wo nɛ, pé náh dĩ́ mɛ̀nɛ n pnɛ dɛ́.
72 Novamente, Pedro o negou, dessa vez com juramento. “Nem mesmo conheço esse homem!”, disse ele.
73 Dǒ kwéy, nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ pépi nɔ de Pyɛrɩlɛ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kègbɩ yõ, no nɔ́pi sɔkɔ yɔ́-á ǹ tɔlɛ. Ǹ wɛy dùkù-á mɛ kélɛ n wɛ̃kɩ dò.
73 Pouco depois, alguns dos outros ali presentes vieram a Pedro e disseram: “Você deve ser um deles; percebemos pelo seu sotaque galileu”.
74 Képah sɔkɔ Pyɛrɩ tyah ǹ gblɔ̌ynɛ n wo pélpèl nɛ, pé náh dĩ́ mɛ̀ pɩ̃. Nɛ́npɔ́ swɔ sénpɛ yɔ́ núkú gbo.
74 Pedro jurou: “Que eu seja amaldiçoado se estiver mentindo. Não conheço esse homem!”. Imediatamente, o galo cantou.
75 Légbĩ́nɛ, Pyɛrɩ dyɔ to kõ Yesu wɛy mɛ̀nɛ, wǎh sõ̀ nɛ̂ yo nɛ ńkɛ̃́: «Sénpɛ-à kɩ pópó n gbo, á kɩ mɛ á vyãh kɔ̃lɩ tɛ kɛ tɔ̃́nɔ́ nɛ á náh ńmɔ pɩ̃.» Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ wil kégbɔ́ à kyɩ kah gbo.
75 Então Pedro se lembrou das palavras de Jesus: “Antes que o galo cante, você me negará três vezes”. E saiu dali, chorando amargamente.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.