Mateus 26
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA
1 Yesu-á tyi nɔ́pi pól yah yo tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ:
1 Quando Jesus acabou de proferir estas palavras, disse aos seus discípulos:
2 «Yé pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́ sèpĩ̀n nínì-á wũ, tɛ́ Pakɩ syáh kɩ syah. Névi Pídĩ́ kɩ tɛ̃ pè kɔ̃ pè kɩ à syɩ dahnɩ yõ.»
2 — Vocês sabem que, daqui a dois dias, será celebrada a Páscoa, e o Filho do Homem será entregue para ser crucificado.
3 Légbĩ́nɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ kwil yèwàhnɩ̀ wɛ̃ tuke mɔ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tĩ̀nnɛ, nɛ̂-á pè n ye Kayifilɛ.
3 Então os principais sacerdotes e os anciãos do povo se reuniram no palácio do sumo sacerdote, chamado Caifás,
4 Tɛ́ yo sah núkú yõ nɛ pé ye Yesu tɛ̃ lékã́mkãm sɔkɔ, pé mó à ko mɔ.
4 e deliberaram prender Jesus, à traição, e matá-lo.
5 Pè sõ̀ mɛ yo tũ wɛ̃ tyɩ́ tɔlɛ nɛ, tir mɛ̀ náh yɩ̃nɛ kè pɩ syáh syáhnɔ́ sèpĩ̀n sɔkɔ dɛ́. Páh kɩ képah pɩ, névye-á kɩ tyah fɛ̃kɩ.
5 Mas diziam: — Não durante a festa, para que não haja tumulto entre o povo.
6 Sõ yɔ́lɛ, Yesu lésõ mɛ tótɛ̃ dĩ́ Simo gbô, Betani kwil sɔkɔ.
6 Quando Jesus estava em Betânia, na casa de Simão, o leproso,
7 Wǎh mɛ yõke yṍnɔ́ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, sê yɔ́ mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ nɩrɩ so pèpɛy yɔ́lɛ ǹ tyɩ́ làsèkwěl dɛ́nkɔ́kɔ̀lɛ ké sɔkɔ. Képah tɛ̃̀nɛ, tɛ́ làsèkwěl mɛ̀ mɔ Yesu yõ yõ.
7 aproximou-se dele uma mulher, trazendo um frasco feito de alabastro com um perfume precioso, que ela derramou sobre a cabeça de Jesus, estando ele à mesa.
8 Yesu tõ̀ sã́hpú-á képah tɛ̃̀ wɛ sɛ̃́, pé fɔkɔ vyãh. Pè nɛ kwâh nɛ̂ se pɩ tɛ́ à làsèkwěl mɛ̀ yɩkɩ sɛ̃́ yɔ̀ nɩ?
8 Vendo isto, os discípulos ficaram indignados e disseram: — Para que este desperdício?
9 Kǎh náhkɩ sõ̀ fɛ̃ yãm dántǎhlɛ, à ké pɔ́ dibi yãm tãn kɔ̃.
9 Este perfume poderia ter sido vendido por muito dinheiro, para ser dado aos pobres.
10 Yesu-á képah wɛ sɛ̃́, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Sɔ̃́ pɩ tɛ́ yé pi mɛ̀ yahlɛ n vyãh sɛ̃́? Tyípépɛ̌y ye à pɩ ńmɔ tyɩ́.
10 Mas Jesus, sabendo disto, lhes disse:
11 Yé yah, yãm tãn kɩ mɛ yé wrɔ́ sɔkɔ gbĩ́mɛgbĩ́. Ǹtɛ ńmɔ wɔ náh kɩ mɛ n pi yé wrɔ́ sɔkɔ gbĩ́mɛgbĩ́.
11 Porque os pobres estarão sempre com vocês, mas a mim vocês nem sempre terão.
12 Nɛ̂-á pi mɛ̀ pɩ yɔ̀, ńmɔ lékó yɩ̃ sõ yĩn ye à pɩ sah kélɛ.
12 Porque, derramando este perfume sobre o meu corpo, ela o fez para o meu sepultamento.
13 Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, kèkõyṍ pól sɔkɔ, Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir mɛ̀-à n yo fɩ̃́ nɛ̂ sɔkɔ, pi mɛ̀ tyípɩ́kɩ̀ mɛ̀ tɔ kɩ yo, névye dyɔ kɔ̃ kè kɩ n kwnɛ ǹ tyɩ́lɛ.»
13 Em verdade lhes digo que, onde for pregado em todo o mundo este evangelho, também será contado o que ela fez, para memória dela.
14 Yesu tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí sɔkɔ, nɛ̂-á pè n ye Nsyudasɩ Yisikariyɔtɩlɛ, ǹmɔ mɛ kyɩ wil sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́,
14 Então um dos doze, chamado Judas Iscariotes, foi falar com os principais sacerdotes.
15 tɛ́ pè syah nɛ, pè se kɩ pé kɔ̃ kwâh nɛ̂nɛ pé mó kè pɩ pè kɔ̃ pè Yesu wɛ tɛ̃ nɩ? Pè mɛ pɔ́ plɔ́ yõgbãmnɛ à kɔ̃.
15 Ele disse: — Quanto me darão para que eu o entregue a vocês? E pagaram-lhe trinta moedas de prata.
16 À tɔkɔ légbĩ́ tyɩ́, à tyah n yah n kɔ̃ wǎh nɛ pɩ sɔ̃́ tɛ́ pè Yesu wɛ n tɛ̃ n pi.
16 E, desse momento em diante, Judas buscava uma boa ocasião para entregar Jesus.
17 Kɔ́kɔ́nɔ́ kã̂n búrn syáh tyah sõlɛ, Yesu tõ̀ sã́hpú pɔ à piki yah nɛ, ńyãh sɔkɔ se à mɛ ké tyɩ́ nɛ pé kyɩ Pakɩ syáh yõke pɩ ǹ tyɩ́ nɩ?
17 No primeiro dia da Festa dos Pães sem Fermento, os discípulos vieram a Jesus e lhe perguntaram: — Onde quer que façamos os preparativos para que o senhor possa comer a Páscoa?
18 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé kyɩ n yo yã̀hnkõ tyɩ́ kwil sɔkɔ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́-á yo nɛ ńkɛ̃́ pé gbĩ-á mɛ sɛ n tɛ, ńkɛ̃́ ǹmɔ tĩ̀n-á péwɔ ànɛ̂ pé tõ̀ sã́hpú kɩ pɔ n yõ n pi Pakɩ syáh yõkelɛ.»
18 E ele lhes respondeu:
19 Wǎh kè yo sɔ̃́ ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́, pè mɛ sɔkɔ ǹ yóré yõ, à kyɩ yõke mɛ̀ pɩ.
19 E eles fizeram como Jesus lhes havia ordenado e prepararam a Páscoa.
20 Lékã̂h-á pɔ mɔ, ǹmɔ ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí mɛ kɔ̃ tɛ̃ yõke sõ̀.
20 Ao cair da tarde, Jesus pôs-se à mesa com os doze discípulos.
21 Tɛ́ pǎh mɛ yṍnɔ́ sɔkɔ, à yo pé tyɩ́ nɛ: «Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, yé sɔkɔ yɔ́ kɩ pɩ pè kɔ̃ pè kɩ ń tɛ̃ n pi.»
21 E, enquanto comiam, Jesus disse:
22 Ǹ tõ̀ sã́hpú-á képah noh, pé yey kwɔ kègbɩlɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, nɛ̂ mɛ̀ nɛ̂ mɛ̀, tɛ̃̌ à piki n yah nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, péwɔ se à n ye nɩ?
22 E eles, muito entristecidos, começaram um por um a perguntar-lhe: — Por acaso seria eu, Senhor?
23 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Nɛ̂-á mɛ n di ńmɔlɛ dú núkú sɔkɔ yɔ̀, tɛ̃̀ wɔ ye kɩ pɩ pè kɔ̃ pè kɩ ń tɛ̃ n pi.
23 Jesus respondeu:
24 Névi Pídĩ́ kɩ n ku n pi à yɩ̃nɛ kǎh wãrkɩ sah Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ sɔ̃́ ǹ tyɩ́ sɔkɔ. Ǹtɛ névi nɛ̂-á kɩ pɩ pè kɔ̃ pè kɩ à tɛ̃ n pi, pèkè kɩ pɩ tɛ̃̀ tyɩ́lɛ. Tɛ̃̀-à sõ̀ mɛ dúbí-ńkɛ̃̂nɛ, képah náhkɩ fṍnfṍ ǹnɛ.»
24 O Filho do Homem vai, como está escrito a seu respeito; mas ai daquele por quem o Filho do Homem está sendo traído! Melhor seria para ele se nunca tivesse nascido!
25 Nsyudasɩ nɛ̂-á sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé pɩ pè kɔ̃ pè à tɛ̃, ǹ tɔ mɛ à syah nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, péwɔ se à n ye nɩ? À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Áwɔ ye yo kélɛ.»
25 Então Judas, que o traía, perguntou: — Por acaso sou eu, Mestre? Jesus respondeu:
26 Tɛ́ pǎh mɛ yṍnɔ́ sɔkɔ, Yesu búrn tɔkɔ tɛ́ wɛkɩ Liyel tyɩ́, tɛ́ kè kwɔkɩ à ǹ tõ̀ sã́hpúlɛ n kɔ̃, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé syi n tah kélɛ. Ńyɔlɛ, ńmɔ wil ye.»
26 Enquanto comiam, Jesus pegou um pão, e, abençoando-o, o partiu e deu aos discípulos, dizendo:
27 Képah náh, à tɔ̃ wóh tɔkɔ dìvɛ̃nɛ ké sɔkɔ tɛ́ wɛkɩ Liyel tyɩ́, tɛ́ kélɛ pè kɔ̃ tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé póllɛ, yé kè wɔ.
27 A seguir, Jesus pegou um cálice e, tendo dado graças, o deu aos seus discípulos, dizendo:
28 Yé náh wɛ di, ńyɔlɛ, ńmɔ tṍ ye, nɛ̂-á kɩ névye yégbékè kwrɔ mɔ ànɛ̂ Liyellɛ. Kè kɩ n kwɛ n pi nɛ́kwĩ́nkí yĩnnɛ, kɩ pé tyípêl yɔ̃ mɔ.
28 porque isto é o meu sangue, o sangue da aliança, derramado em favor de muitos, para remissão de pecados.
29 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́, à tɔkɔ núkúnúkú tyɩ́, mé náh tɔ̃ dìvɛ̃ wɔ n yah n pi, pópó kɩ pɔ nɔ sõ nɛ̂-á mé kɩ tɔ̃ dìvɛ̃ sã́n yɔ́ wɔ yélɛ ń Sú Liyel tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ.»
29 E digo a vocês que, desta hora em diante, nunca mais beberei deste fruto da videira, até aquele dia em que beberei com vocês o vinho novo, no Reino de meu Pai.
30 Képah náh, pè syáh yɩ̀ gbɩ, tɛ́ wil à n yuku Wólívyê yèh yɔ̃lɩ yõ.
30 E, tendo cantado um hino, saíram para o monte das Oliveiras.
31 Képah sɔkɔ, Yesu yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ: «Kwɛy lékã̂h mɛ̀ ńtɛ̃ ólɛ, ńmɔ tyɩ́ kɩ yé pól kɔ̃ yé kɩ yal mɔ ń sõ̀ tɛ̃́nɔ́lɛ. Yé náh wɛ di, kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ: ‹Mé kɩ yípɛ́nfɛ̃ ko mɔ, tɛ́ képyɛ́nɩ̀ tũ pól kɩ karkɩ.»
31 Então Jesus disse aos discípulos:
32 Yesu tɔ̃ nɛ: «Ǹtɛ ń lékó yílkínmɔntɛnɔ náh, mé kɩ mɔ yé yahlɛ Kalile mara sɔkɔ.»
32 Mas, depois da minha ressurreição, irei adiante de vocês para a Galileia.
33 Képah tɛ̃̀nɛ, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, no tɛ́lɔ́ pól-à kɩ sɔ̃́ yal mɔ ǹ sõ̀ tɛ̃́nɔ́lɛ, péwɔ tɛ̃̀ wɔ náh n yal n mɔ n pi póllɛ.
33 Mas Pedro, tomando a palavra, disse a Jesus: — Ainda que o senhor venha a ser um tropeço para todos, nunca o será para mim.
34 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo á tyɩ́, kwɛy lékã̂h mɛ̀ ńtɛ̃ sɔkɔ, sénpɛ-à kɩ pópó n gbo, á kɩ mɛ á vyãh kɔ̃lɩ tɛ kɛ tɔ̃́nɔ́ nɛ á náh ńmɔ pɩ̃.»
34 Mas Jesus lhe disse:
35 Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kàh kɩ sɔ̃́ nɔ pé kúnɔ́ tyɩ́ ǹnɛ wɛ̃ tyɩ́, pé náh pé vyãh kɔ̃lɩ yah n pi póllɛ nɛ pé náh à pɩ̃. Yesu tõ̀ sã́hpú tɛ́lɔ́ tɔ mɛ képah ó yo.
35 Pedro insistiu: — Ainda que me seja necessário morrer com o senhor, de modo nenhum o negarei. E todos os discípulos disseram o mesmo.
36 Képah sɔkɔ, Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú kyɩ yĩni tɛ̃ fɩ̃́ yɔ́ sɔkɔ, pè n ye Kɛtɩsemanɩnɛ. À mɛ yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ, pè kɔ̃ tɛ̃ ásõ̂ pé kyɩ Liyel ni n pɔ yàhàh.
36 Em seguida, Jesus foi com eles a um lugar chamado Getsêmani. E disse aos discípulos:
37 Wǎh n sɔkɔ, à Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsebede dĩ́npì nɛ́pĩ̂ nímí tɛ̃ sɔkɔ. Yèkwɔrɩ ànɛ̂ tíkí képékè sõ̀ mɛ tyah n mɩ ǹ sɔkɔ.
37 E, levando consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu, começou a sentir-se tomado de tristeza e de angústia.
38 Kǎh pɩ sɛ̃́, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yèkwɔrɩ mɛ ń sɔkɔ, mɛ n pɩ ń ko ko tɛ̃̀nɛ. Yé tɛ̃ ásõ̂, yépi tɔ káh yé dyɔ mɔ n fwɔ n tɛ̃, sɔ̃́-á ńmɔ náh mɛ ń dyɔ mɔ fwɔ tɛ̃.»
38 Então lhes disse:
39 Tɛ́ mɛ yuku yahlɛ kwéy à kyɩ kɔ kwĩnki ǹ yah di sétáh, à Liyellɛ n ni nɛ ńkɛ̃́: «Ńmɔ Sú, kàh kɩ fɛ̃ n pɩ n pi, yèvyãhrɩ mɛ̀ gbɛ mɔ ńmɔlɛ. Ǹtɛ mé náh nɛ á kè pɩ ńmɔ-á mɛ ké tyɩ́ sɔ̃́ dɛ́, kè pɩ áwɔ-á mɛ ké tyɩ́ sɔ̃́.»
39 E, adiantando-se um pouco, prostrou-se sobre o seu rosto, orando e dizendo:
40 Wǎh ǹ syɩ pɔ ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ tɔ̃́mɩ́ nɔ́pi tnɔ̂, à pɔ pè wɛ pè mɛ n dɔ. À mɛ yo Pyɛrɩ tyɩ́ nɛ: «Yé kègbɩ yõ, yé náh tɛ̃ wɛ lɛ́rɩ́ núkú ńtɛ̃ fyé pɩ yáhnɔ́ sɔkɔ ńmɔlɛ kɛ̀?
40 E, voltando para os discípulos, achou-os dormindo. E disse a Pedro:
41 Yé káh yé dyɔ mɔ n fwɔ n tɛ̃. Yé nírílɛ n pɩ yè káh n pɔ tɔ̃̀nmɔnɔ fɛ̃ n syi. Tyípéplɔ sõnɔ n nɛ n mɛ névi sɔkɔ, tɛ́ sé tɛ̃́nwɛnpɩnɔ tǎhkɩ̀ náh n wɛ ǹ sɔkɔ.»
41 Vigiem e orem, para que não caiam em tentação; o espírito, na verdade, está pronto, mas a carne é fraca.
42 Wǎh képah yo, à tɔ̃ gbɛ mɔ pélɛ kɛ ní-òlɛ à kyɩ Liyellɛ n ni nɛ ńkɛ̃́: «Ńmɔ Sú, ń yõ-à kɩ fɛ̃ n wil n pi ńkɛ̃̂nɛ yèvyãhrɩ mɛ̀ sɔkɔ, áwɔ-á mɛ nɛ̂ tyɩ́, képah pɩ.»
42 Retirando-se pela segunda vez, orou de novo, dizendo:
43 Wǎh tɔ̃ ǹ syɩ pɔ, à pɔ pè wɛ pè tɔ̃ mɛ n dɔ. Dɔy sõ̀ mɛ tɛ̃ wɛ pé tyɩ́.
43 E, voltando, achou-os outra vez dormindo; porque os olhos deles estavam pesados.
44 À tɔ̃ yal pé tnɔ̂ à gbɛ mɔ kyɩ Liyel ni kɛ tɔ̃́-òlɛ gbro tãn tyɩ́ kɔ̃lɛ.
44 Deixando-os novamente, foi orar pela terceira vez, repetindo as mesmas palavras.
45 Képah náh, à ǹ syɩ pɔ pé tnɔ̂, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Yé mɛ dɔy sɔkɔ sɛ̃́ mɛ yélɛ n mɩ kɛ̀? Névi Pídĩ́ tɛ̃ n dahbɩ gbĩ́ wɛ nɔ tyípêl pɩ́pú gbõ̀ yɔ̀.
45 Então voltou para os discípulos e lhes disse:
46 Yé yuku à sɔkɔ. Névi nɛ̂-á kɩ ń dahbɩ n pi pé gbõ̀, à wɛ n de yɔ̀.»
46 Levantem-se, vamos embora! Eis que o traidor se aproxima.
47 Yesu mɛ képah yónɔ́ sɔkɔ, tɛ́ Nsyudasɩ nɛ̂-á ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí sɔkɔ yɔ́lɛ, ǹmɔ yĩn nɛ́kwĩ́nkí yísyɔ́ yah pè pɔ de kèkîrn ànɛ̂ ńsninɛ pé tyɩ́. Sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ kwil yèwàhnɩ̀ ye sõ̀ tɛkɩ mɔ pélɛ.
47 E enquanto Jesus ainda falava, eis que chegou Judas, um dos doze, e, com ele, grande multidão com espadas e porretes, vinda da parte dos principais sacerdotes e dos anciãos do povo.
48 Tɛ́ Nsyudasɩ nɛ̂-á sõ̀ n dahbɩ n pi Yesulɛ pé gbõ̀, à sõ̀ mɛ pɩ dùkù yɔ́lɛ pè wɛ̃kɩ sah. À nɛ páh kɩ wɛkɩ névi nɛ̂ tyɩ́ tɛ́ à pɔrɩ tɛ̃, ǹmɔ-á. Ńkɛ̃́ pè à tɛ̃.
48 Ora, o traidor tinha dado a eles um sinal: “Aquele que eu beijar, é esse; prendam-no.”
49 Tɛ́ núkú nɔ de Yesulɛ tɛ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, páh n wɛkɩ ǹ tyɩ́! Tɛ́ à pɔrɩ tɛ̃.
49 E logo, aproximando-se de Jesus, Judas disse: — Salve, Mestre! E o beijou.
50 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Ń kódĩ́, wáh pɔ nɛ̂ pɩ́-ńsah, kè pɩ.» Képah sɔkɔ, no nɔ́pi núkú nɔ de Yesulɛ à à tɛ̃.
50 Jesus, porém, lhe disse: Nisto, aproximando-se eles, agarraram Jesus e o prenderam.
51 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó-á sõ̀ mɛ Yesulɛ, pé sɔkɔ yɔ́ núkú ǹ kèkírkì yɔrɩ dɛ à sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tõ̀npɩ níkí kõ kãm.
51 E eis que um dos que estavam com Jesus, estendendo a mão, sacou da espada e, golpeando o servo do sumo sacerdote, cortou-lhe a orelha.
52 Ǹtɛ Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Á kèkírkì dyɩ ké gbô sɔkɔ. Yah, nónó pól-á mâllɛ n pɩ kèkîrnnɛ, kèkîrn ye kɩ ko mɔ pélɛ.
52 Então Jesus lhe disse:
53 Á náh pɩ̃ nɛ ńmɔ-á kɩ sõ̀ fɛ̃ yo mɔ ń Sú tyɩ́, à kɩ yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ kèyõ náhnáh tɛkɩ mɔ ń kɔ̃ nɛ́npɔ́ swɔ, sè kɩ pɔ ń yohnɩ mɔ di?
53 Ou você acha que não posso pedir a meu Pai, e ele me mandaria neste momento mais de doze legiões de anjos?
54 Ǹtɛ kàh pɩ sɛ̃́, Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ tyi wã́rkɩ́nsàhnɔ́ kɩ wil dùkù nɛ̂nɛ? Kè mó tɔ̃ mɛ kè yo sah nɛ sɛ̃́-á kè yɩ̃nɛ kè pɩ.»
54 Mas como, então, se cumpririam as Escrituras, que dizem que assim deve acontecer?
55 Képah náh, tɛ́ yo nɛ́kwĩ́nkí nɔ́pi tyɩ́ nɛ: «Yé pɔ ńmɔ tɛ̃́-ńsah kèkîrn ànɛ̂ ńsninɛ yé tyɩ́, á kɩ nɛ kèlékɛ̃ névi sɔ̃́ ńnɛ. Ǹtɛ swɔ̃ swɔ̃ póllɛ, mé sõ̀ ńkɛ̃́nɛ nɛ n mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ ǹ kwɔ́nɔ́lɛ n pɩ, tɛ́ yé náh ń tɛ̃.
55 Naquele momento, Jesus disse às multidões:
56 Ǹtɛ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu tyi wã́rkɩ́nsàhnɔ́ wil yĩn ye tyi nɔ́pi pól kɔ̃ sè pɩ.» Wǎh képah yo, ǹ tõ̀ sã́hpú pól to karkɩ tɛ́ à sah.
56 Tudo isto, porém, aconteceu para que se cumprissem as Escrituras dos profetas. Então todos os discípulos o deixaram e fugiram.
57 Nónó-á tɛ̃ Yesulɛ, pè yuku ǹnɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Kayifi tĩ̀nnɛ, ńyãh sɔkɔ-á Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ kwɔ́pú ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ sõ̀ mɛ wɛ̃ tuke mɔ.
57 E os que prenderam Jesus o levaram à casa de Caifás, o sumo sacerdote, onde se haviam reunido os escribas e os anciãos.
58 Pyɛrɩ sõ̀ mɛ Yesu sõ̀ tɛ̃ n kɔ fɩ́ɩ́ ǹnɛ, pópó à kyɩ yĩni tɛ̃ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ gbô tyɩ́. Tɛ́ de yuku à kyɩ kɔ̃ tɛ̃ tõ̀npɩbɩ tnɔ̂, tɛ́ n yah yĩ mɛ̀-á kɩ pɔ n syi n pi dùkù nɛ̂nɛ.
58 Pedro o seguia de longe até o pátio do sumo sacerdote. E, tendo entrado, assentou-se entre os servos, para ver como aquilo ia terminar.
59 Sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ pé no tukey tùkèpu tĩ̀nkì pól sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ nɛ, tàrfyɔ̀nɔ́ yísyɔ́ wɛ, nónó-á kɩ mɩ̀nɩ̀ wɛ n yo n sah Yesu yõ, pé mó à wɛ n ko n mɔ.
59 E os principais sacerdotes e todo o Sinédrio procuravam algum testemunho falso contra Jesus, a fim de o condenarem à morte.
60 Tàrfyɔ̀ mɩ̀nyobe náhnáh sénsɔ̃ pɔ mɩ̀nɩ̀ yo sah ǹ yõ, ǹtɛ pè náh tir yɔ́ wɛ wǎh yɩ̃nɛ à ko mɔ nɛ̂ yĩnnɛ. Ké tyɛ́-ńsah sɔkɔ, díbí nɛ́pĩ̂ nímí wil yĩn
60 E não acharam, apesar de terem sido apresentadas muitas testemunhas falsas. Mas, afinal, compareceram duas, afirmando:
61 tɛ́ nɛ ńkɛ̃́, dĩ́ mɛ̀-á yo nɛ páh kɩ fɛ̃ Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ kètǎr sɔ tɛ́ kɩ kè tɔ̃ mɔ sèpĩ̀n tɔ̃́nɩ̀ wrɔ́.
61 — Este disse: “Posso destruir o santuário de Deus e reconstruí-lo em três dias.”
62 Képah sɔkɔ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yuku yĩn tɛ́ yo Yesu tyɩ́ nɛ, no nɔ́pi-á tyi nónónɛ n yo ǹ tyɩ́ sɔkɔ, tyíyóné kó mɛ ǹmɔ tyɩ́ sépi tyɩ́ sɔkɔ nɩ?
62 E, levantando-se o sumo sacerdote, perguntou a Jesus: — Você não diz nada em resposta ao que estes depõem contra você?
63 Ǹtɛ Yesu náh dahbɩ wilki. Képah tɛ̃̀nɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, min nɛ́tɛ̃̂ Liyel yĩn yõ, à yo pé syah ǹmɔ-à kɩ nɛ̂ Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, nɛ̂-á ǹ Pídĩ́nɛ.
63 Jesus, porém, guardou silêncio. E o sumo sacerdote lhe disse: — Eu exijo que nos diga, tendo o Deus vivo por testemunha, se você é o Cristo, o Filho de Deus.
64 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Áwɔ ye yo kélɛ. Tɛ́ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, à tɔkɔ núkúnúkú tyɩ́, yé kɩ Névi Pídĩ́ wɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ tyi pól tyɩ́ tɛ̃́nwɛ-ò Liyel gbõ̀yõ̀ sõ̀lɛ. Yé kɩ à wɛ tɔlɛ à kɩ mɛ n pi ńyĩ̂rn sɔkɔ.»
64 Jesus respondeu:
65 Képah tɛ̃̀nɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ ǹ gblɔ̌y flɔ yɔrɩ tɔkɩ tɛ́ nɛ, wǎh yo de Liyel tyɩ́. Tàrfyɔ̀ nɛ̂ tɛ̃̀ se tɔ̃ pé kɩ n yah n kɔ̃ nɩ? Pè kó ǹ Liyel tyɩ́ yóndenɔ noh nɩ?
65 Então o sumo sacerdote rasgou as suas vestes e disse: — Blasfemou! Por que ainda precisamos de testemunhas? Eis que agora mesmo vocês ouviram a blasfêmia!
66 Pépi se mɛ n sõ sɔ̃́ nɩ? Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, wǎh yɩ̃nɛ kònmɔnɔlɛ.
66 O que vocês acham? E eles responderam: — É réu de morte.
67 Képah tɛ̃̀nɛ, tɛ́ tyah n sĩn n mɔ ǹ yah sɔkɔ, tɛ́ ǹnɛ n syɩkɩ gbõ̀nkukelɛ, tɛ́ túkù mó mɛ ǹ létáhlɔ́lɛ n kɔ̃lɩ
67 Então alguns cuspiram no rosto de Jesus e bateram nele. E outros o esbofeteavam, dizendo:
68 tɛ́ mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ-à kɩ nɛ̂ Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, à sãh pɩ̃ yo pé syah nɛ̂-á n ko ǹnɛ.
68 — Profetize para nós, ó Cristo! Quem foi que bateu em você?
69 Pyɛrɩ sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ gbô táh. Tõ̀npɩ pi yɔ́ mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ tɔ-á sõ̀ mɛ Yesulɛ, nɛ̂-á Kalile nɛynɛ.
69 Pedro estava sentado fora no pátio. Uma empregada se aproximou e lhe disse: — Você também estava com Jesus, o galileu.
70 Ǹtɛ à mɛ kè kɔ̃lɩ no pól yĩ́ yah nɛ, pé náh mɛ ǹ wɛy mɛ̀ tyɩ́ yah wɛ yɔ̀ dɛ́.
70 Mas ele negou diante de todos e disse: — Não sei o que você está dizendo.
71 Képah náh, Pyɛrɩ sɔkɔ gbô yah tĩ̀nnɛ. Tõ̀npɩ pi yɔ́-á tɔ̃ à wɛ, nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, à yo pé tyɩ́ nɛ, dĩ́ mɛ̀ tɔ-á sõ̀ mɛ Yesulɛ, nɛ̂-á Nasarɛtɩ nɛynɛ.
71 Quando se dirigia para a porta, Pedro foi visto por outra empregada, que disse aos que estavam ali: — Este também estava com Jesus, o Nazareno.
72 Pyɛrɩ tɔ̃ kè kɔ̃lɩ à ǹ wo nɛ, pé náh dĩ́ mɛ̀nɛ n pnɛ dɛ́.
72 E ele negou outra vez, com juramento: — Não conheço esse homem.
73 Dǒ kwéy, nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ pépi nɔ de Pyɛrɩlɛ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kègbɩ yõ, no nɔ́pi sɔkɔ yɔ́-á ǹ tɔlɛ. Ǹ wɛy dùkù-á mɛ kélɛ n wɛ̃kɩ dò.
73 Pouco depois, aproximando-se os que estavam ali, disseram a Pedro: — Com certeza você também é um deles, porque o seu modo de falar o denuncia.
74 Képah sɔkɔ Pyɛrɩ tyah ǹ gblɔ̌ynɛ n wo pélpèl nɛ, pé náh dĩ́ mɛ̀ pɩ̃. Nɛ́npɔ́ swɔ sénpɛ yɔ́ núkú gbo.
74 Então ele começou a praguejar e a jurar: — Não conheço esse homem! E no mesmo instante o galo cantou.
75 Légbĩ́nɛ, Pyɛrɩ dyɔ to kõ Yesu wɛy mɛ̀nɛ, wǎh sõ̀ nɛ̂ yo nɛ ńkɛ̃́: «Sénpɛ-à kɩ pópó n gbo, á kɩ mɛ á vyãh kɔ̃lɩ tɛ kɛ tɔ̃́nɔ́ nɛ á náh ńmɔ pɩ̃.» Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ wil kégbɔ́ à kyɩ kah gbo.
75 Então Pedro se lembrou da palavra que Jesus lhe tinha dito: “Antes que o galo cante, você me negará três vezes.” E Pedro, saindo dali, chorou amargamente.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.