Mateus 25
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH
1 Yesu tɔ̃ yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ: «Névi Pídĩ́ syɩ n pɔ gbĩ́nɛ, Liyel tɔ̃́rɩ́ kɩ fɛ̃ tɔkɔ sãh syɔ́npì nɛ́pĩ̂ gbãm yísyɔ́ sèmìrkìlɛ, nónó-á pé fɔ̀tnɔ̀nɔ́ tɔkɔ sɔkɔ pɛ yòhnɩ̀-ǹsah.
1 Jesus disse:
2 Syɔ́npì nɔ́pi sɔkɔ, nɛ́pĩ̂ kwâl sõ̀ mɛ lékã́m kɛ̃́púlɛ, tɛ́ kwlɔ́ mó mɛ lékã́mpulɛ.
2 Cinco eram sem juízo, e cinco eram ajuizadas.
3 Nónó-á lékã́m kɛ̃́púlɛ, pépi-á sõ̀ pé fɔ̀tnɔ̀nɔ́ tɔkɔ n sɔkɔ, pè náh nɩrɩ wãn tɔkɔ.
3 As moças sem juízo pegaram as suas lamparinas, mas não levaram óleo de reserva.
4 Ǹtɛ lékã́mpu nɔ́pi wɔ mó pé fɔ̀tnɔ̀nɔ́ tɔkɔ, tɛ́ nɩrɩ mɔ sɔkɔ sonɔ́ sɔkɔ.
4 As ajuizadas levaram vasilhas com óleo para as suas lamparinas.
5 Pɛ-á mo pɔ́-ńsah, dɔy mɩ pé sɔkɔ, pè dɔ sɔkɔ.
5 Como o noivo estava demorando, as dez moças começaram a cochilar e pegaram no sono.
6 Lénɩ wérrlɛ, yĩ́npɔ̃́ yɔ́ n dɔkɔ nɛ ńkɛ̃́, pɛ-á oo, pè wil à yohnɩ.
6 — À meia-noite se ouviu este grito: “O noivo está chegando! Venham se encontrar com ele!”
7 Képah tɛ̃̀nɛ, syɔ́npì nɔ́pi pól dɔ yuku, tɛ́ yah dah mɔ pé fɔ̀tnɔ̀nɔ́ tyɩ́ sɔkɔ.
7 — Então as dez moças acordaram e acenderam as suas lamparinas.
8 Nónó-á lékã́m kɛ̃́púlɛ, pépi mɛ lékã́mpu nɔ́pi syah nɛ, pè yɩ̃ pé kɔ̃ nɩrɩlɛ, ńkɛ̃́ pé fɔ̀tnɔ̀nɔ́-á mɛ tɛ̃ syi n ni pé tyɩ́.
8 Aí as moças sem juízo disseram às outras: “Deem um pouco de óleo para nós, pois as nossas lamparinas estão se apagando.”
9 Pè mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, sè náh fɛ̃ n yɩ̃nɛ n pi pépi tyɩ́nɔlɛ tɛ́ pé tɔ̃ n yɩ̃ n kɔ̃ n pi. Ńkɛ̃́ pè kyɩ n yah dwe yã̀mpu tyɩ́ pè mɔ pé tyɩ́nɔ sɔkɔ.
9 — “De jeito nenhum”, responderam as moças ajuizadas. “O óleo que nós temos não dá para nós e para vocês. Se vocês querem óleo, vão comprar!”
10 Pǎh sɔkɔ yáhndwe-ńsah, pɛ pɔ de. Syɔ́npì nónó-á sõ̀ mɛ pé vi sah, pépi mɛ de ǹnɛ fúr yõke yṍ-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, tɛ́ pè mɛ wùkah vike.
10 — Então as moças sem juízo saíram para comprar óleo, e, enquanto estavam fora, o noivo chegou. As cinco moças que estavam com as lamparinas prontas entraram com ele para a festa do casamento, e a porta foi trancada.
11 Syɔ́npì nɔ́pi tɛ́lɔ́-á pópó pé syɩ pɔ, pè pɔ wùkahlɛ n mɩ tɛ́ mɛ yo mɔ tũ nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, pé yõ̀tɛ̃̀, à yɩkɩ mɔ pé kɔ̃.
11 — Mais tarde as outras chegaram e começaram a gritar: “Senhor, senhor, nos deixe entrar!”
12 Ǹtɛ à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, kègbɩ yõ páh kélɛ n yo pé tyɩ́, pé náh pélɛ n pnɛ.
12 — O noivo respondeu: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: eu não sei quem são vocês!”
13 Képah ye, yépi káh yé dyɔ mɔ n fwɔ n tɛ̃ dɛ́. Yé náh se yɔ́ lésõ ànɛ̂ ké gbĩ́nɛ n pnɛ tɛ́.»
13 E Jesus terminou, dizendo:
14 «Liyel tɔ̃́rɩ́-á mɛ sèmìrkì nɛ̂ kètɔ̀lɛ, kè wɛ yɔ̀: Dĩ́ yɔ́ lésõ n sɔkɔ kɔ́lɔ́ sɔkɔ, tɛ́ ǹ tõ̀npɩbɩ ye pɔ ǹ tahrɩlɛ pè kɔ̃ sah,
14 Jesus continuou:
15 à yɩ̃nɛ pé nɛ́núkù núkú pól-á fɛ̃ nɛ̂ pɩ n pi. À talã pɔ́ plɔ́ kwlɔ́lɛ ǹnɩ̂ kɔ̃, tɛ́ nínɔ́lɛ ǹnɩ̂ kɔ̃, tɛ́ mɛ núkúlɛ ǹnɩ̂ kɔ̃. Képah náh, tɛ́ sɔkɔ ǹ kɔ́lɔ́ sɔkɔ.
15 E lhes deu dinheiro de acordo com a capacidade de cada um: ao primeiro deu quinhentas moedas de ouro; ao segundo deu duzentas; e ao terceiro deu cem. Então foi viajar.
16 Nɛ̂-á wɛ talã pɔ́ plɔ́ kwlɔ́lɛ, ǹmɔ núkú kyɩ ǹ gbõ̀ vi ǹ tyɩ́lɛ à kwlɔ́ yísyɔ́ wɛ dohnɩ sé yõ.
16 O empregado que tinha recebido quinhentas moedas saiu logo, fez negócios com o dinheiro e conseguiu outras quinhentas.
17 Sɛ̃́-ó ye nɛ̂-á wɛ talã pɔ́ plɔ́ nínɔ́lɛ, ǹ tɔ mɛ nínɔ́ wɛ dohnɩ sé yõ.
17 Do mesmo modo, o que havia recebido duzentas moedas conseguiu outras duzentas.
18 Ǹtɛ nɛ̂-á wɛ talã pɔ́ pɔ́ núkúlɛ, ǹmɔ mɛ sɔkɔ kyɩ swɔ tũ à ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ pɔ́ wɔ̃bɩ.
18 Mas o que tinha recebido cem moedas saiu, fez um buraco na terra e escondeu o dinheiro do patrão.
19 Ké di-á mo náhnáh, pé yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ ǹ syɩ pɔ. Wǎh pɔ, à pè ye nɛ pè pɔ pé tahrɩ tyɩ́ dùkù yo pé noh.
19 — Depois de muito tempo, o patrão voltou e fez um acerto de contas com eles.
20 Képah tɛ̃̀nɛ, nɛ̂-á sõ̀ wɛ talã pɔ́ plɔ́ kwlɔ́lɛ, ǹmɔ mɛ ǹ tyɩ́ tɔkɔ nɔ de ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́nɛ tɛ́ kwlɔ́ yísyɔ́ tɔ́lɛ à wɛ̃kɩ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, talã pɔ́ plɔ́ kwlɔ́-á sõ̀ à pé kɔ̃ sah, ǹtɛ à yah, páh kwlɔ́ yísyɔ́ wɛ dohnɩ sé yõ ǹ tyɩ́.
20 O empregado que havia recebido quinhentas moedas chegou e entregou mais quinhentas, dizendo: “O senhor me deu quinhentas moedas. Veja! Aqui estão mais quinhentas que consegui ganhar.”
21 Ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kǎh plɛ, tõ̀npɩ pèpɛy ànɛ̂ nɛ́gbɩ́-á ǹnɛ. Wǎh fyɔ̀ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ tir tyɩ̃́ɩ̃ sɔkɔ, páh kɩ tyí-ǹgbnɔ dahbɩ ǹ gbõ̀. À pɔ pé nɩ̀vɩ̀nɩ̀nɛ n pɩ wɛ̃ tyɩ́. / Ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kǎh plɛ, tõ̀npɩ pèpɛy-á ǹnɛ nɛ̂-á tyilɛ n pɩ sé wã̀l yõ. Wǎh fyɔ̀ tir tyɩ̃́ɩ̃ pɩ ké wɛ̃̀kɩ̀ yõ, páh kɩ tyí-ǹgbnɔ dahbɩ ǹ gbõ̀. À pɔ pé nɩ̀vɩ̀nɩ̀nɛ n pɩ wɛ̃ tyɩ́.
21 — “Muito bem, empregado bom e fiel”, disse o patrão. “Você foi fiel negociando com pouco dinheiro, e por isso vou pôr você para negociar com muito. Venha festejar comigo!”
22 Nɛ̂-á sõ̀ wɛ talã pɔ́ plɔ́ nínɔ́lɛ, ǹmɔ tɔ mɛ ǹ tyɩ́ tɔkɔ nɔ de ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́nɛ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, talã pɔ́ plɔ́ nínɔ́-á sõ̀ à pé kɔ̃ sah, ǹtɛ à yah, páh nínɔ́ yísyɔ́ wɛ dohnɩ sé yõ ǹ tyɩ́.
22 — Então o empregado que havia recebido duzentas moedas chegou e disse: “O senhor me deu duzentas moedas. Veja! Aqui estão mais duzentas que consegui ganhar.”
23 Ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kǎh plɛ, tõ̀npɩ pèpɛy ànɛ̂ nɛ́gbɩ́-á ǹnɛ. Wǎh fyɔ̀ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ tir tyɩ̃́ɩ̃ sɔkɔ, páh kɩ tyí-ǹgbnɔ dahbɩ ǹ gbõ̀. À pɔ pé nɩ̀vɩ̀nɩ̀nɛ n pɩ wɛ̃ tyɩ́.
23 — “Muito bem, empregado bom e fiel”, disse o patrão. “Você foi fiel negociando com pouco dinheiro, e por isso vou pôr você para negociar com muito. Venha festejar comigo!”
24 Képah náh, nɛ̂-á sõ̀ wɛ talã pɔ́ pɔ́ núkúlɛ, ǹmɔ-á nɔ de, à ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ syah nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, páh pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́ ǹ tõ̀-á tah. À náh sèmukɔ nɛ̂ duku mɔ, ǎ kè tɔkɔ. À náh nɛ̂ mir mɔ, ǎ kè kõ.
24 — Aí o empregado que havia recebido cem moedas chegou e disse: “Eu sei que o senhor é um homem duro, que colhe onde não plantou e junta onde não semeou.
25 Képah-á tíkí pé tɛ̃, pé mɛ kyɩ ǹ pɔ́ wɔ̃bɩ sétáh sɔkɔ. Kǎh yɔ̀, à tɔkɔ ǹ pɔ́lɛ.
25 Fiquei com medo e por isso escondi o seu dinheiro na terra. Veja! Aqui está o seu dinheiro.”
26 Ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, tõ̀npɩ nɛ́túkù, gbãndal névi-á ǹnɛ. Wǎh sõ̀ pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́, pé náh sèmukɔ nɛ̂ duku mɔ, pě kè tɔkɔ, pé náh nɛ̂ mir mɔ, pě kè kõ.
26 — “Empregado mau e preguiçoso!”, disse o patrão. “Você sabia que colho onde não plantei e junto onde não semeei.
27 Kǎh pɩ sɛ̃́, wǎh náhkɩ mó sõ̀ mɛ kyɩ pé pɔ́ dah mɔ sah pɔ́ sàh-ǹsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ kɛ̀. Páh pé syɩ pɔ sɔ̃́ yɔ̀, páh náhkɩ mó sè wɛ wilki dòhnɩ̀nɔ́lɛ sé yõ kɛ̀.
27 Por isso você devia ter depositado o meu dinheiro no banco, e, quando eu voltasse, o receberia com juros.”
28 Ńkɛ̃́ pè ǹ tyɩ́ mɛ̀ tɛ̃ syi ǹ tyɩ́, pè kélɛ talã pɔ́ plɔ́ gbãm nɛ́tɛ̃̂ kɔ̃.
28 “Tirem dele o dinheiro e deem ao que tem mil moedas.
29 Pè kó wɛ nɩ, névi nɛ̂ tyɩ́ kwâh-á mɛ, dòhnɩ̀nɔ́-á kɩ n pɩ ǹmɔ tyɩ́ yõ yrɔ̌yrɔ̌. Tɛ́ névi nɛ̂ tyɩ́ kwâh náh mɛ, kwéy nɛ̂ ńtɛ̃-á mɛ ǹ tyɩ́, kǎh kɩ tɛ̃ syi ǹ tyɩ́.
29 Porque aquele que tem muito receberá mais e assim terá mais ainda; mas quem não tem, até o pouco que tem será tirado dele.
30 Yõre kɛ̃́ tõ̀npɩ mɛ̀ tɛ̃̀ wɔlɛ, ńkɛ̃́ pè à wilki mɔ kégbɔ́ fɛ̃́ntũ̂ sɔkɔ, ńyãh sɔkɔ-á gbní ànɛ̂ yní táhnɔ́ kɩ mɛ.»
30 E joguem fora, na escuridão, o empregado inútil. Ali ele vai chorar e ranger os dentes de desespero.”
31 «Névi Pídĩ́-à ǹ syɩ pɔ ǹ tɔ̃́rɩ́ sɔkɔ ànɛ̂ yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ póllɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à kɩ kɔ̃ tɛ̃ ǹ tɔ̃́rɩ́ kǒ yõ.
31 Jesus terminou, dizendo:
32 Kwlo kwlo pól névye kɩ pɔ tuke mɔ ǹ yah sɔkɔ. Tɛ́ à kɩ névye wah wilki wɛ̃ sɔkɔ, sɔ̃́-á yípɛ́nfɛ̃ n wah n wilki képyɛ́nɩ̀ ànɛ̂ perlɛ wɛ̃ sɔkɔ.
32 Todos os povos da terra se reunirão diante dele, e ele separará as pessoas umas das outras, assim como o pastor separa as ovelhas das cabras.
33 À kɩ nɛ́gblɔ́ sah ǹ gbõ̀yõ̀ sõ̀lɛ, tɛ́ kɩ nɛ́pêl sah ǹ gbɛ̃̀yɩ̃̀nɛ̀ sõ̀lɛ.
33 Ele porá os bons à sua direita e os outros, à esquerda.
34 Képah sɔkɔ, nónó-à kɩ mɛ ǹ gbõ̀yõ̀ sõ̀lɛ, à kɩ yo pé tyɩ́ nɛ: ‹Ń Sú Liyel-á sãm mɔ yépi nónó sɔkɔ, tɛ́ tɔ̃́rɩ́ nɛ̂ yah sah yé kɔ̃ kèkõyṍ mɔ gbĩ́ dùkùlɛ, yé pɔ ké nɔlɩlɛ n yõ.
34 Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: “Venham, vocês que são abençoados pelo meu Pai! Venham e recebam o
35 Yé náh wɛ di, kwɛkɩ-á sõ̀ ń tɛ̃, yé yõkelɛ ń kɔ̃ mé yõ. Níkì-à sõ̀ ń tɛ̃, yé ninɛ ń kɔ̃ mé wɔ. Máh sõ̀ mɛ nɛ́pɔ̂lɛ, yé ń kɔ̃ mé twah yé tyɩ́.
35 Pois eu estava com fome, e vocês me deram comida; estava com sede, e me deram água. Era estrangeiro, e me receberam na sua casa.
36 Máh sõ̀ mɛ flɔ kɛ̃́nɛ, yé flɔlɛ ń kɔ̃ mé mɔ. Máh sõ̀ mɛ n yɔ, yé yah dah mɔ ń tyɩ́ sɔkɔ. Máh sõ̀ mɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, yé pɔ yah ń tyɩ́.›
36 Estava sem roupa, e me vestiram; estava doente, e cuidaram de mim. Estava na cadeia, e foram me visitar.”
37 Képah sɔkɔ, nɛ́gblɔ́ nɔ́pi kɩ à piki yah nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, gbĩ́ nɛ̂ se pé wɛ ǹnɛ kwɛkɩ sɔkɔ, tɛ́ à kɔ̃ à yõ nɩ? Ànɛ̂ gbĩ́ nɛ̂ se pé wɛ ǹnɛ níkì sɔkɔ, tɛ́ à kɔ̃ à wɔ nɩ?
37 — Então os bons perguntarão: “Senhor, quando foi que o vimos com fome e lhe demos comida ou com sede e lhe demos água?
38 Gbĩ́ nɛ̂ se pé wɛ ǹnɛ nɛ́pɔ̂lɛ, tɛ́ à kɔ̃ à twah pé tyɩ́ nɩ? Ànɛ̂ gbĩ́ nɛ̂ se pé wɛ ǹnɛ flɔ kɛ̃́nɛ, tɛ́ flɔlɛ à kɔ̃ à mɔ nɩ?
38 Quando foi que vimos o senhor como estrangeiro e o recebemos na nossa casa ou sem roupa e o vestimos?
39 Gbĩ́ nɛ̂ se pé wɛ ǹnɛ à mɛ n yɔ, képah náh pɩ à mɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ pɔ yah ǹ tyɩ́ nɩ?
39 Quando foi que vimos o senhor doente ou na cadeia e fomos visitá-lo?”
40 Képah sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ kɩ yo pé tyɩ́ nɛ: ‹Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, ń yṹnpyé nónó-á yɔ̀ kɛ̀, yáh ńkɛ̃́nɛ sɛ̃́nknɔlɛ n pɩ pé sɔkɔ tyɩ̃̂tyɩ̃̂ nónó fyé tyɩ́, ńmɔ tyɩ́ ye ńkɛ̃́nɛ yè n nɛ n pɩ sélɛ.›
40 — Aí o Rei responderá: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quando vocês fizeram isso ao mais humilde dos meus irmãos, foi a mim que fizeram.”
41 Képah náh, nónó-à kɩ mɛ ǹ gbɛ̃̀yɩ̃̀nɛ̀ sõ̀lɛ à kɩ yo pépi tyɩ́ nɛ: ‹Yé to ń tnɔ̂, yépi nónó tyɩ́-á yɩkɩ. Yé nɛ n yuku ní-ńkɛ̃̂ nyàhnpèkè sɔkɔ, képah nɛ̂-á mɛ mɔ́nsàhnɔ́lɛ sétã̀n ànɛ̂ sé yõ̀tɛ̃̀ yĩnnɛ.
41 — Depois ele dirá aos que estiverem à sua esquerda: “Afastem-se de mim, vocês que estão debaixo da maldição de Deus! Vão para o fogo eterno, preparado para o Diabo e os seus anjos!
42 Yé náh wɛ di, kwɛkɩ-á sõ̀ ń tɛ̃, yé náh ń kɔ̃ mé yõ. Níkì-á sõ̀ ń tɛ̃, yé náh ń kɔ̃ mé wɔ.
42 Pois eu estava com fome, e vocês não me deram comida; estava com sede, e não me deram água.
43 Mé sõ̀ mɛ nɛ́pɔ̂lɛ, tɛ́ yé náh fɛ̃ syi ń kɔ̃ mé twah yé tyɩ́. Mé sõ̀ mɛ flɔ kɛ̃́nɛ, tɛ́ yé náh flɔlɛ ń kɔ̃ mé mɔ. Mé sõ̀ mɛ n yɔ, tɛ́ mɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ yé náh pɔ yah ń tyɩ́.›
43 Era estrangeiro, e não me receberam na sua casa; estava sem roupa, e não me vestiram. Estava doente e na cadeia, e vocês não cuidaram de mim.”
44 Pépi tɔ kɩ à piki yah nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, gbĩ́ nɛ̂ se pé wɛ ǹnɛ kwɛkɩ sɔkɔ, képah náh pɩ níkì sɔkɔ, képah náh pɩ nɛ́pɔ̂lɛ, képah náh pɩ flɔ kɛ̃́nɛ, képah náh pɩ mɛ n yɔ, képah náh pɩ mɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ pé náh à yohnɩ mɔ nɩ?
44 — Então eles perguntarão: “Senhor, quando foi que vimos o senhor com fome, ou com sede, ou como estrangeiro, ou sem roupa, ou doente, ou na cadeia e não o ajudamos?”
45 Képah sɔkɔ, à kɩ yo pé tyɩ́ nɛ: ‹Kègbɩ yõ mé kélɛ n yo yé tyɩ́, ń yṹnpyé nónó-á yɔ̀ kɛ̀, yáh ńkɛ̃́nɛ n yahle sɛ̃́nknɔ pɩ́nɔ́lɛ pé sɔkɔ tyɩ̃̂tyɩ̃̂ nónó fyé tyɩ́, ńmɔ tyɩ́ ye ńkɛ̃́nɛ yè n yahle pɩ́nɔ́lɛ sélɛ.›
45 — O Rei responderá: “Eu afirmo a vocês que isto é verdade: todas as vezes que vocês deixaram de ajudar uma destas pessoas mais humildes, foi a mim que deixaram de ajudar.”
46 Tyɛ́-ńkɛ̃̂ yèvyãhrɩ sɔkɔ ye nɛ́túkúnì nɔ́pi kɩ kyɩ n de n pi, tɛ́ nɛ́gblɔ́ nɔ́pi wɔ kɩ kyɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ.
46 E Jesus terminou assim:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.