Mateus 22

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Yesu tɔ̃ tyah sèmìrkì yɔ́lɛ n yãh pé tyɩ́ nɛ:
1 De novo Jesus usou parábolas para falar ao povo. Ele disse:
2 «Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ fɛ̃ tɔkɔ sãh sèmìrkì nɛ̂nɛ, kè wɛ yɔ̀: Yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ yɔ́ lésõ ǹ pídĩ́ fúr fèn pɩ.
2 — O
3 Tɛ́ mɛ ǹ tõ̀npɩbɩ wilki tõ nɛ, pè kyɩ nɛ́yénɔ́ ye n pɔ fúr yõke yṍ-ńsah. Ǹtɛ nɛ́yénɔ́ nɔ́pi náh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé pɔ.
3 Depois mandou os empregados chamarem os convidados, mas eles não quiseram vir.
4 Képah tɛ̃̀nɛ, à tɔ̃ tõ̀npɩbɩ yísyɔ́ wilki tõ pé tyɩ́ nɛ, pĩ́n-á pɩ tɛ. Páh nyéhpyɛ́nɩ̀ ànɛ̂ yípɛ̂y ko tɛ nɩrɩ-á mɛ nónó sɔkɔ. Tyi pól-á pɩ tɛ, pè pɔ fúr sɔkɔ.
4 Então mandou outros empregados com o seguinte recado: “Digam aos convidados que tudo está preparado para a festa. Já matei os bezerros e os bois gordos, e tudo está pronto. Que venham à festa!”
5 Ǹtɛ nɛ́yénɔ́ nɔ́pi náh kè mɔ kõ póllɛ. Ńyɔ-à yuku à n sɔkɔ ǹ swãh, ńyɔ-à yuku à n sɔkɔ ǹ gbɔ̀ yɩ̃́-ńsah.
5 — Mas os convidados não se importaram com o convite e foram tratar dos seus negócios: um foi para a sua fazenda, e outro, para o seu armazém.
6 Pé túkù mɛ yuku mɩ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ tõ̀npɩbɩ sɔkɔ, à pè fõh pélpèl, tɛ́ pè ko mɔ.
6 Outros agarraram os empregados, bateram neles e os mataram.
7 Képah sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ fɔkɔ kah vyãh. À mɛ ǹ sràsyíbí tɛkɩ mɔ pè kyɩ kénɛ nɛ́kókè mɔ́pú ko mɔ, tɛ́ pé kwil sukɛ.
7 O rei ficou com tanta raiva, que mandou matar aqueles assassinos e queimar a cidade deles.
8 Képah náh, tɛ́ yo ǹ tõ̀npɩbɩ tyɩ́ nɛ, fúr yõke-á pɩ tɛ. Ǹtɛ nɛ́yénɔ́ nɔ́pi náh sõ̀ yɩ̃nɛ yõke mɛ̀ yṍnɔ́lɛ.
8 Depois chamou os seus empregados e disse: “A minha festa de casamento está pronta, mas os convidados não a mereciam.
9 Ńkɛ̃́ pè kyɩ wɛ̃̀tlo yey sɔkɔ, pàh kɩ fyɔ̀ névye nónó wɛ, pè pé pól ye n pɔ fúr yõke yṍ-ńsah.
9 Agora vão pelas ruas e convidem todas as pessoas que vocês encontrarem.”
10 Tõ̀npɩbɩ nɔ́pi mɛ sɔkɔ wã̀l yey sɔkɔ. Pǎh kyɩ tɛ́ névye nónó wɛ, nɛ́túkúnì tɔkɔ dohnɩ nɛ́péplɔ yõ, pè pé pól ye pɔ tuke mɔ, fɔ́ɔ́ fúr pɩ́-ńsah wɔ̀kɔ̀ pól yuku yõke yṍpúlɛ.
10 — Então os empregados saíram pelas ruas e reuniram todos os que puderam encontrar, tanto bons como maus. E o salão de festas ficou cheio de gente.
11 Yõ̀tɛ̃̀ dĩ́-á de yuku yáh-ńsah pé tyɩ́, à kyɩ dĩ́ yɔ́ wɛ pé sɔkɔ nɛ̂ náh sõ̀ mɛ fúr flɔ mɔ.
11 Quando o rei entrou para ver os convidados, notou um homem que não estava usando roupas de festa
12 À mɛ yo kénɛ dĩ́ tyɩ́ nɛ, pé kódĩ́, ǹmɔ se de sɔ̃́ ásõ̂ sɔkɔ fúr flɔ kɛ̃́nɛ ǹ wil sɔkɔ nɩ? Ǹtɛ yó-ńsah náh wɛ dĩ́ tyɩ́.
12 e perguntou: “Amigo, como é que você entrou aqui sem roupas de festa?”
13 Képah sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ yo tõ̀npɩbɩ tyɩ́ nɛ pè ǹ gbyẽ̂h ànɛ̂ ǹ gbã̀n pukubi, pè mó à min mɔ kégbɔ́ fɛ̃́ntũ̂ sɔkɔ, ńyãh sɔkɔ-á gbní ànɛ̂ yní táhnɔ́ kɩ mɛ.
13 Então o rei disse aos empregados: “Amarrem os pés e as mãos deste homem e o joguem fora, na escuridão. Ali ele vai chorar e ranger os dentes de desespero.”
14 Yé náh wɛ di, névye náhnáh mɛ yénɔ́lɛ. Ǹtɛ nónó-á yah wilki pé sɔkɔ, pè náh mɛ fwɔ́ɔ.»
14 E Jesus terminou, dizendo:
15 Képah sɔkɔ, Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú kyɩ wɛ̃ wɛ à yo sah núkú yõ, sɔ̃́-á pè kɩ pɩ tɛ́ kɩ Yesu wɛ n tɛ̃ n pi ǹ vyãh wɛy sɔkɔ.
15 Os fariseus saíram e fizeram um plano para conseguir alguma prova contra Jesus.
16 Tɛ́ mɛ pé tõ̀ sã́hpú yísyɔ́ ànɛ̂ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Yerɔdɩ náh névye túkù wilki tõ Yesu tyɩ́ nɛ pè kyɩ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé kwɔ́-ò dĩ́, páh pɩ̃ nɛ gbɩ yó-ò-á ǹnɛ, ànɛ̂ wǎh Liyel wɛ̃̀kɩ̀lɛ névyelɛ n kwɔ gbɩ wɛ̃̀kɩ̀ yõ. À náh névye yah tíkílɛ n pɩ. À náh névyelɛ n wah.
16 Então mandaram que alguns dos seus seguidores e alguns membros do partido de Herodes fossem dizer a Jesus: — Mestre, sabemos que o senhor é honesto, ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige e não se importa com a opinião dos outros, nem julga pela aparência.
17 Ǹtɛ à ǹ sõnɔ yo pé syah. Ńkɛ̃́ ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ nɛ pé mɔ́rɩ́lɛ n mɔ Wrome kwíltãm yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Sesar tyɩ́, tĩ̂ ké wɛ̃̀kɩ̀ náh mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ?
17 Então o que o senhor acha: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
18 Ǹtɛ Yesu-á pé fɔkɔ sõnɔ túkúnì pɩ̃ sɛ̃́, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, fɔ̀kɔ̀pǐl ànɛ̂ vyã́hsesyɩ̃́rɩ́ névye nɔ́pi, sɔ̃́ se pɩ tɛ́ pè pé pílkíntɛ̃-ńsahlɛ n yah n kɔ̃ nɩ?
18 Mas Jesus percebeu a malícia deles e respondeu:
19 Pè pɔ mɔ́rɩ́ mɔ mɔ pɔ́ pɔ́ núkúlɛ pé yah ǎtrɛ. Pè mɛ pɔ ké núkúlɛ à kɔ̃.
19 Tragam a moeda com que se paga o imposto! Trouxeram a moeda,
20 Yesu mɛ pè piki yah nɛ, nɛ̂ yah mírkí ànɛ̂ ǹ yĩn se wã́rkɩ́nmɔnɔlɛ ké yõ yɔ̀ nɩ?
20 e ele perguntou:
21 Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Sesar tyɩ́-á. Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè Sesar tyɩ́lɛ Sesarlɛ n kɔ̃, pè mó Liyel tyɩ́lɛ Liyellɛ n kɔ̃.
21 Eles responderam: — São do Imperador. Então Jesus disse:
22 Pǎh képah tɛ̃̀ noh sɛ̃́, pé gbã̀n du. Pè mɛ yal ǹ tnɔ̂ à sɔkɔ.
22 Eles ficaram admirados quando ouviram isso. Então deixaram Jesus e foram embora.
23 Lésõ mɛ̀ ólɛ, Sadusi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú nónó-á ńkɛ̃́nɛ nɛ n yo nɛ lékyɩ̂ yílkínmɔnɔ náh mɛ, pé túkù nɔ de Yesu tnɔ̂ tɛ́ à piki yah nɛ,
23 Naquele mesmo dia chegaram perto de Jesus alguns saduceus , afirmando que ninguém ressuscita.
24 kwɔ́-ò dĩ́, Moyisi-á kè yo ǹ tyi kõ̀nsàhnɔ́ sɔkɔ nɛ, dĩ́ nɛ̂-à ku pi kɛ̃́nɛ ǹ tyɩ́, ǹ gbɛ̃̀ndĩ́-á yɩ̃nɛ à ǹ kyɩ pɛ́kúsè mɛ̀ tɔkɔ, à pi dubi à kɔ̃, nɛ̂-á kɩ pɔ n pɩ n pi ǹ nɛ́nkyɩ́ dĩ́ lékókè náhnɛ.
24 Eles disseram a Jesus: — Mestre, Moisés ensinou assim: “Se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve casar com a viúva, para terem filhos, que serão considerados filhos do irmão que morreu.”
25 Ǹtɛ sú núkú dĩ́npì nɛ́pĩ̂ kwǎrnimi yísyɔ́-á lésõ mɛ pépi wrɔ́ sɔkɔ. Gben tɛ̃̀ mɛ pɔ sê tɔkɔ, tɛ́ pɔ ku pi wɛ́-ńkɛ̃̂nɛ tɛ́ ǹ kyɩ sah ǹ sõ̀ syɩ kɔ̃.
25 Acontece que havia entre nós sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos. Assim, ele deixou a viúva para o segundo irmão.
26 Ǹtɛ ǹmɔ tɔ tyɩ́ tɔ̃ pɔ pɩ sɛ̃́, tɔ̃́-ò tɔ tyɩ́ pɔ pɩ képah núkú ólɛ, fɔ́ɔ́ à pɔ syɩ kwǎrní-ò tyɩ́.
26 A mesma coisa aconteceu com este, e também com o terceiro, e, finalmente, com todos os sete.
27 Pépi pól tyɩ́ náh, pi mɛ̀ tɔ-á pɔ ku.
27 Depois de todos eles, a mulher também morreu.
28 Ǹtɛ pi mɛ̀-á de yah pé pól tyɩ́ sɛ̃́ à, lékyɩ̂ yilki n mɔ sõlɛ, à se kɩ n pɩ n pi pé nɛ́pĩ̂ kwǎrnimi nɔ́pi sɔkɔ nɛ̂ tɛ̃̀ tyɩ́lɛ nɩ?
28 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
29 Képah sɔkɔ, Yesu yo pé tyɩ́ nɛ: «Liyel wɛy sɛ́bɛ́y pɩ̃́-ńkɛ̃̂ ànɛ̂ Liyel tɛ̃́nwɛnɔ pɩ̃́-ńkɛ̃̂ ye mɔ sah yélɛ pílkínɔ́ sɔkɔ.
29 Jesus respondeu:
30 Yé yah, lékyɩ̂-à pɔ yilki mɔ, pɛ́dékè náh kɩ n mɛ n pi, sétɔ́kɔ́kɩ̀ tɔ náh kɩ n mɛ n pi. Ǹtɛ névye kɩ mɛ yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ tyɩ́ kɔ̃lɛ yĩ̂nyõ.
30 Pois, quando os mortos ressuscitarem, serão como os anjos do céu, e ninguém casará.
31 Tɛ́ à yuku lékyɩ̂ yílkínmɔnɔ wɔ tyɩ́ sɔkɔ, Liyel-á nɛ̂ yo yé tyɩ́, yé náh kè kar yah di? À lésõ nɛ:
31 E, quanto à ressurreição dos mortos, será que vocês nunca leram o que Deus disse? Ele afirmou:
32 ‹Ńmɔ ye Abrahmɩ Liyellɛ, ànɛ̂ Yisakɩ Liyellɛ, ànɛ̂ Nsyakɔbɩ Liyellɛ.› Liyellɛ, lékyɩ̂ Liyel náh ǹnɛ dò, vye Liyel ye. Képah n wɛ̃kɩ nɛ á náh tãn Abrahmɩpi lékyɩ̂-á yilki mɔ.»
32 “Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.” E Deus não é Deus dos mortos e sim dos vivos.
33 Képah tɛ̃̀nɛ, tɔ́wû nɛ̂-á sõ̀ mɛ ǹ wɛynɛ n nohnɩ, pé gbã̀n du ǹ névye kwɔ dùkù tyɩ́lɛ.
33 Quando a multidão ouviu isso, ficou admirada com o ensinamento dele.
34 Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú-á noh nɛ Yesu-á wɛynɛ Sadusi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú tɛ̃, pè wɛ̃ ye tuke mɔ.
34 Os fariseus se reuniram quando souberam que Jesus tinha feito os saduceus calarem a boca.
35 Tɛ́ pé Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ pɩ̃́pú sɔkɔ yɔ́ mɛ píkínyahnɔ yɔ́ pɩ Yesu tyɩ́ ǹ pilki n tɛ̃ yĩnnɛ nɛ,
35 E um deles, que era mestre da Lei , querendo conseguir alguma prova contra Jesus, perguntou:
36 kwɔ́-ò dĩ́, Liyel tir kõ̀nsàhnɔ́ nɛ̂ tɛ̃̀ tyɩ́ se tah kal sé tɛ́lɔ́lɛ nɩ?
36 — Mestre, qual é o mais importante de todos os mandamentos da Lei ?
37 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel tyɩ́ yɩ̃nɛ kɩ nɔ á tyɩ́ á nɩ póllɛ, ànɛ̂ á min póllɛ, ànɛ̂ á sõnɔ póllɛ.›
37 Jesus respondeu:
38 Képah ye tir kõ̀nsàhnɔ́ gbennɛ, ànɛ̂ nɛ̂ tyɩ́-á tah kal.
38 Este é o maior mandamento e o mais importante.
39 Ké ní-ò nɛ̂-á tɔ̃ mɛ ké tyɩ́ kɔ̃lɛ, képah ye yɔ̀ nɛ: ‹Yɛ á ní-ò tyɩ́ nɔ á tyɩ́ á gblɔ̌y tyɩ́ kɔ̃lɛ.›
39 E o segundo mais importante é parecido com o primeiro: “Ame os outros como você ama a você mesmo.”
40 Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ ànɛ̂ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopu sɛ́bɛ́ynɔ́ sɔkɔ tyi pól mɛ tyi kõ̀nsàhnɔ́nɔ nínɔ́ nɔ́pi sɔkɔ.»
40 Toda a Lei de Moisés e os ensinamentos dos
41 Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú-á sõ̀ mɛ tùkènmɔnɔlɛ, Yesu mɛ píkínyahnɔ yɔ́ pɩ pé tyɩ́ nɛ:
41 Quando os fariseus estavam reunidos, Jesus perguntou a eles:
42 «Yépi tɛ̃̀ sõnɔ nɛ̂nɛ Krista tyɩ́ sɔkɔ, nɛ̂-á Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ? Nɛ̂ pídĩ́ mɛ ǹnɛ?» Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Davidi Pídĩ́-á.
42 — O que vocês pensam sobre o — De Davi! — responderam eles.
43 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Ǹtɛ kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ Liyel Mirki-á Davidi yah tɛ̃, Davidi mɛ Krista ye Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ? Yé náh wɛ di, à lésõ nɛ ńkɛ̃́,
43 Jesus tornou a perguntar:
44 nɛ̂-á péwɔ TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ
44 “O Senhor Deus disse ao meu Senhor:
45 Ǹtɛ Davidi-á Krista ye TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ à kɩ tɔ̃ pɩ sɔ̃́ tɛ́ kɩ pɔ n pɩ ǹ Pídĩ́nɛ?»
45 Portanto, se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
46 Yesu-á sépi yo, tyíyóné náh tɔ̃ fɛ̃ wɛ pé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ tyɩ́. Tɛ́ à tɔkɔ lésõ tyɩ́, ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh tɔ̃ ǹ nɩ syãh à piki yah yah tir yɔ́ ńtɛ̃nɛ.
46 Ninguém podia responder mais nada, e daquele dia em diante não tiveram coragem de lhe fazer mais perguntas.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.