Lucas 7
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH
1 Képah sɔkɔ, Yesu-á wɛlɔ nɔ́pi pól yo pɔ tyɛ no tyɩ́, à de Kapɛrnayumi.
1 Quando Jesus acabou de dizer essas coisas ao povo, foi para a cidade de Cafarnaum.
2 Tɛ́ nɛ́npɔ́ sɔkɔ, tõ̀npɩ yɔ́ sõ̀ mɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ yɔ́ tyɩ́. Á sõ̀ mɛ n yɔ képékèyɔ̂, mɛ n tyah kúnɔ́lɛ. Tɛ́ ǹ tyɩ́ sõ̀ tah yĩ́ĩ́ ǹ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ tyɩ́.
2 Havia ali um oficial romano que tinha um empregado a quem estimava muito. O empregado estava gravemente doente, quase morto.
3 Wǎh Yesu tyɩ́ noh, à mɛ Nsyifunɔ yèwàhnɩ̀ yísyɔ́ tɛkɩ mɔ nɛ, pè kyɩ à ni, à pɔ pé tõ̀npɩ dɛ mɔ.
3 Quando o oficial ouviu falar de Jesus, enviou alguns líderes judeus para pedirem a ele que viesse curar o seu empregado.
4 — ausente —
4 Eles foram falar com Jesus e lhe pediram com insistência: — Esse homem merece, de fato, a sua ajuda,
5 — ausente —
5 pois estima muito o nosso povo e até construiu uma sinagoga para nós.
6 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ sɔkɔ pélɛ. Wǎh de n tɛ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ̀ kételɛ, kénɛ dĩ́ tɔ̃ ǹ kódíbí yísyɔ́ tõ nɛ ńkɛ̃́, pè pɔ yo Yesu tyɩ́ nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, péwɔ náh yɩ̃nɛ ǹ dénɔ́lɛ pé kéte sɔkɔ. Képah-á, à káh ǹ gblɔ̌y kwlɔ pɔ.
6 Então Jesus foi com eles. Porém, quando já estava perto da casa, o oficial romano mandou alguns amigos dizerem a Jesus: — Senhor, não se incomode, pois eu não mereço que entre na minha casa.
7 Ńkɛ̃́, képah tɔ-á pé kɔ̃ pé kè yah nɛ, pé náh yɩ̃nɛ pɔ́nwìlnɔ́lɛ ǹ tyɩ́ pé gblɔ̌y. Ǹtɛ, à wɛy núkú ó yo, pé tõ̀npɩ-á kɩ dɛ.
7 E acho também que não mereço a honra de falar pessoalmente com o senhor. Dê somente uma ordem, e o meu empregado ficará bom.
8 Ńkɛ̃́, péwɔ ńtɛ̃ tɔ tyɩ́ yõ̀tãm-á mɛ, péwɔ tɔ mó mɛ sràsyíbí yísyɔ́ yõ. Pâh yo nɛ̂ tyɩ́: «Sɔkɔ!», tɛ̃̀ n sɔkɔ. Pâh yo nɛ̂ tyɩ́: «Pɔ!», tɛ̃̀ n pɔ. Ànɛ̂, pâh yo pé tõ̀npɩ tyɩ́: «Tir mɛ̀ pɩ!», ǎ kè pɩ.
8 Eu também estou debaixo da autoridade de oficiais superiores e tenho soldados que obedecem às minhas ordens. Digo para um: “Vá lá”, e ele vai. Digo para outro: “Venha cá”, e ele vem. E digo também para o meu empregado: “Faça isto”, e ele faz.
9 Képah sɔkɔ, Yesu-á kénɛ wɛlɔ noh sɛ̃́, à dĩ́ mɛ̀ sõ kègbɩlɛ. Tɛ́ ǹ yah vi yo ǹ sõ̀ tɛ̃́pú tɔ́wû tyɩ́ nɛ: «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: Yisrayel ńtɛ̃ sɔkɔ, mé náh sɛ̃́nkɔ̃ Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ névi wɛ yah.»
9 Jesus ficou muito admirado quando ouviu isso. Então virou-se e disse para a multidão que o seguia:
10 Képah sɔkɔ, tɛ̃ntõ̀ névye-á pé syɩ kyɩ sràsyíbí yõ̀tɛ̃̀ kéte, pè kyɩ nɛ n yah, ǹ tõ̀npɩ mɛ̀ dɛ.
10 Aí os amigos do oficial voltaram para a casa dele e encontraram o empregado curado.
11 Sṍ yɔ́lɛ, Yesu mɛ n yuku kwil yɔ́ sɔkɔ, nɛ̂-á pè n ye Nayinnɛ. Tɛ́ ǹ tõ̀ sã́hpú, ànɛ̂ tɔ́wû ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃.
11 Pouco tempo depois Jesus foi para uma cidade chamada Naim. Os seus discípulos e uma grande multidão foram com ele.
12 Wǎh yĩni tɛ̃ kwil dé-ńsahlɛ yúkɛy, à nósyɔ́ yohnɩ, pè mɛ lékó yɔ́ twah n yuku yɩ̃́-ńsah. Pɛ́kúsè yɔ́ pídĩ́ ye sõ̀, ǹ gblɔ̌y núkúnínɛ ǹ yṹ tyɩ́. Tɛ́, kénɛ kwil névye sõ̀ mɛ wil náhnáh, mɛ pi mɛ̀ sõ̀ tɛ̃.
12 Quando ele estava chegando perto do portão da cidade, ia saindo um enterro. O defunto era filho único de uma viúva, e muita gente da cidade ia com ela.
13 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu-á pi mɛ̀ wɛ sɛ̃́, ǹ yãm à kah tɛ̃, à mɛ yo ǹ tyɩ́: «Káh n tɔ̃ nɛ n gbo!»
13 Quando o Senhor a viu, ficou com muita pena dela e disse:
14 Tɛ́ mɛ nɔ de, à tũ lékó twáhkɩ̀ tyɩ́, ké twáhpú núkú yĩn. Yesu mɛ yo nɛ: «Dĩ́npir, mé kélɛ n yo á tyɩ́: yuku!»
14 Então ele chegou mais perto e tocou no caixão. E os que o estavam carregando pararam. Então Jesus disse:
15 Wǎh yo sɛ̃́, à núkú yuku kɔ̃ tɛ̃, tɛ́ tyah n yãh. Yesu mɛ ǹnɛ ǹ yṹ gbõ̀ dahbɩ.
15 O moço sentou-se no caixão e começou a falar, e Jesus o entregou à mãe.
16 Képah tɛ̃̀nɛ, tíkí no pól tɛ̃. Pè tyah Liyellɛ n gbilki, mɛ yo tũ nɛ, Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò ǹgbɛ̃ yɔ́-á wil mɔ pé wrɔ́. Ànɛ̂, Liyel-á yah dah mɔ ǹ no tyɩ́ sɔkɔ.
16 Todos ficaram com muito medo e louvavam a Deus, dizendo: — Que grande
17 Képah sɔkɔ, Yesu tyípɩ́nɔ́ tyɩ́ yónɔ́ tɔ̃ mɔ Yude tã̀ntã̀n pól sɔkɔ, à kyɩ sɔkɔ ké gbɔ̀plɔ kwlo tɔ sɔkɔ.
17 Essas notícias a respeito de Jesus se espalharam por todo o país e pelas regiões vizinhas.
18 Képah sɔkɔ, Nsyɔ̃ tõ̀ sã́hpú tyi nɔ́pi pól yãh Nsyɔ̃ tyɩ́. À mɛ pé sɔkɔ nɛ́pĩ̂ nímí ye,
18 Os discípulos de João Batista contaram tudo isso a ele. Aí João chamou dois deles
19 à tõ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tyɩ́. Ńkɛ̃́, pè kyɩ à piki yah nɛ, ǹmɔ se Liyel nɛy tɛ́kɩ́nmɔnɔlɛ, nɛ̂-á kɩ sõ̀ n pɔ n pi, tĩ̂ pé se yɩ̃nɛ pé ǹnɩ̂nɛ n syɩkɩ nɩ?
19 e os enviou ao Senhor Jesus para perguntarem: “O senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?”
20 Pǎh pɔ yĩni tɛ̃ Yesu tnɔ̂, pè yo ǹ tyɩ́ nɛ, Wèlnwìlkì-ò Nsyɔ̃-á pépi tɛkɩ mɔ ǹ tyɩ́ nɛ, pé pɔ à piki yah nɛ ńkɛ̃́, ǹmɔ se Liyel nɛy tɛ́kɩ́nmɔnɔlɛ, nɛ̂-á kɩ sõ̀ n pɔ n pi, tĩ̂ pé se yɩ̃nɛ pé ǹnɩ̂nɛ n syɩkɩ nɩ?
20 Então eles foram até o lugar onde Jesus estava e disseram: — João Batista nos mandou perguntar o seguinte: o senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?
21 Légbĩ́nɛ, Yesu mɛ yámpú náhnáhlɛ n dɛ n mɔ pé yamnɔ, ànɛ̂ pé yèvyãhrɩnɔ sɔkɔ. À sétã̀n yĩni wilki pé sɔkɔ, tɛ́ yɩ̃́tũbi náhnáh yɩ̃́ yɩkɩ mɔ.
21 Naquele momento Jesus curou muitas pessoas das suas doenças e dos seus sofrimentos, expulsou espíritos maus e também curou muitos cegos.
22 Tɛ́ mɛ yo Nsyɔ̃ tɛ̃ntõ̀ névye tyɩ́: «Yáh nɛ̂ wɛ, tɛ́ nɛ̂ noh, yé kyɩ kè yãh Nsyɔ̃ tyɩ́: Yɩ̃́tũbi yɩ̃́ mɛ n yɩkɩ n mɔ, sèkukubi mɛ n kɔ tómtóm, tótãm mɛ n dɛ, níkítũbi mɛ n nohnɩ, lékyɩ̂ mɛ n yilki n mɔ, ànɛ̂ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy sã́n mɛ n yo n kɔ̃ yãm tãn tyɩ́.
22 Depois respondeu aos discípulos de João:
23 Ǹtɛ, nɛ̂-á Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ yáhle-ńkɛ̃̂nɛ ńmɔ yĩnnɛ, yèvɩnɩ mɛ tɛ̃̀ tyɩ́.»
23 E felizes são as pessoas que não duvidam de mim!
24 Képah sɔkɔ, Nsyɔ̃ tɛ̃ntõ̀ névye-á sɔkɔ tɛ, Yesu tyah ǹ tyɩ́lɛ n yãh tɔ́wû tyɩ́ mɛ n yo: «Kwâh nɛ̂ mɛ yé kyɩ yah gbɛ̃́nnɩ sɔkɔ? Fílkì yɔ́ se yã́hkɩ́ mɛ n fĩ n kɔ̃?
24 Quando os discípulos de João foram embora, Jesus começou a dizer ao povo o seguinte a respeito de João:
25 Tĩ̂ kwâh nɛ̂ mɛ yé kyɩ yah wɛ? Dĩ́ yɔ́ se, nɛ̂-á mɛ fwɔ̀pèplɔ mɔ? Tɛ́ nónó-á mó tɔ̃ fwɔ̀tǎhnɩ̀nɛ n mɔ, tɛ́ tɔ̃́rɩ́ yélɛ n yõ, pépi náh mɛ yõ̀tãm fnɛ́ sɔkɔ di?
25 O que foram ver? Um homem bem-vestido? Ora, os que se vestem bem e vivem no luxo moram nos palácios!
26 Ǹtɛ, kwâh nɛ̂ mɛ yé kyɩ yah wɛ? Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò yɔ́lɛ nɩ? Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: sɛ̃́-á. Tɛ́ ǹmɔ ńtɛ̃-á kal Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-òlɛ.
26 Então me digam: o que foram ver? Um
27 Ńkɛ̃́, ǹmɔ tyɩ́ sɔkɔ-á kè wãrkɩ sah nɛ ńkɛ̃́:
27 Porque João é aquele a respeito de quem as
28 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: sê fɔkɔ táh pi yɔ́ ńtɛ̃ náh mɛ nɛ̂-á kal Nsyɔ̃nɛ. Ǹtɛ, nɛ̂-á tyɩ̃́ɩ̃ kal Liyel yõ̀tɔ̃rɩ́ sɔkɔ, ǹmɔ ńtɛ̃ gblò kal ǹnɛ.
28 — Eu digo a vocês que de todos os homens que já nasceram João é o maior. Porém quem é o menor no
29 Képah sɔkɔ, nónó pól-á sõ̀ mɛ n nohnɩ ǹ tyɩ́, à tahlɩ mɔ́rɩ́ syípú tɔlɛ, pé pól nɛ, Liyel-á mɛ tómm, tɛ́ Nsyɔ̃ kɔ̃, à pè wel wilki.
29 Os cobradores de impostos e todo o povo ouviram isso. Eles eram aqueles que haviam obedecido às ordens justas de Deus e tinham sido batizados por João.
30 Ǹtɛ, Liyel-á nɛ̂ yah kɔ̃ Farisiyɛ̃nɔ ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú tyɩ́, pè pé náh vi kè kɔ̃, tɛ́ yahle pé wèlnwìlkìnɔ́lɛ Nsyɔ̃ tyɩ́.»
30 Mas os fariseus e os mestres da Lei não quiseram ser batizados por João e assim rejeitaram o plano de Deus para eles.
31 Tɛ́ Yesu tɔ̃ nɛ: «Nɛ̂ tɛ̃̀ mɛ mé kɩ tɔkɔ sãh kwɛy gbĩ névyelɛ? Nɛ̂ tɛ̃̀ mɛ pè tɔ?
31 E Jesus terminou, dizendo:
32 Pè mɛ, á kɩ nɛ wɛ̃́npì sɔ̃́ kɔ̃ tɛ̃ n syah tɔ́wû tùkè-ǹsah sɔkɔ, tɛ́ mɛ n yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, pépi-á yɩkɩ fɩ̃bɩ pé tyɩ́, tɛ́ pé náh se yi. Pé tɔ̃ kũ yɩ̀kɩ̀ gbɩ mɔ, pè náh se tɔ̃ gbo.
32 Elas são como crianças sentadas na praça. Um grupo grita para o outro:
33 Ǹtɛ, Wèlnwìlkì-ò Nsyɔ̃ pɔ, à náh mɛ n yõ, à náh mɛ dìvɛ̃nɛ n wɔ, tɛ́ yé nɛ, ǹ yõ̀gbèkè náh mɛ.
33 João Batista jejua e não bebe vinho, e vocês dizem: “Ele está dominado por um demônio.”
34 Névi Pi-á se pɔ, à n yõ tɛ́ n wɔ, yé tɔ̃ nɛ, pè yah yèwònpɩ, ànɛ̂ sètɛ̃-á ǹnɛ, mɔ́rɩ́ syípú ànɛ̂ tyípêl pɩ́pú kódĩ́-á.
34 O
35 Ǹtɛ, Liyel lékã́m tyilɛ, gbɩ ye sélɛ sé fɛ̃̀nsyipu tyɩ́.»
35 Mas aqueles que aceitam a sabedoria de Deus mostram que ela é verdadeira.
36 Farisiyɛ̃ dĩ́ yɔ́ sõ̀ mɛ, pè n ye Simɔlɛ. Sṍ yɔ́lɛ, à Yesu ye nɛ, à pɔ yõke yõ pé tyɩ́. À mɛ kyɩ de kénɛ dĩ́ gbô, à tɛ̃ yõke yah.
36 Um fariseu convidou Jesus para jantar. Jesus foi até a casa dele e sentou-se para comer.
37 Tɛ́ kénɛ kwil sɔkɔ, tyípêl pɩ́-ò pi yɔ́ sõ̀ mɛ. Wǎh noh nɛ, Yesu-á mɛ yõkelɛ n yõ Farisiyɛ̃ dĩ́ gbô, à pɔ nɩrɩ pãn pènɛ̀kɩ̀ yɔ́lɛ, so pèpɛy yɔ́ sɔkɔ.
37 Naquela cidade morava uma mulher de má fama. Ela soube que Jesus estava jantando na casa do fariseu. Então pegou um frasco feito de alabastro , cheio de perfume,
38 Tɛ́ mɛ vi Yesu náh tĩ̀nnɛ, à n gbo ǹ yétĩnɛ n kwɛ Yesu gbyẽ̂h yõ, tɛ́ sélɛ n kele ǹ yõ̀yénnɛ, tɛ́ sè pɔrɩ tɛ̃, tɛ́ nɩrɩ mɛ̀nɛ n mɔ sé yõ.
38 e ficou aos pés de Jesus, por trás. Ela chorava e as suas lágrimas molhavam os pés dele. Então ela os enxugou com os seus próprios cabelos. Ela beijava os pés de Jesus e derramava o perfume neles.
39 Farisiyɛ̃ dĩ́ nɛ̂-á ye Yesulɛ, ǹmɔ-á képah wɛ sɛ̃́, à tyah n sõ ǹ fɔkɔ sɔkɔ nɛ, dĩ́ mɛ̀-à sõ̀ mɛ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-òlɛ, pi nɛ̂-á n tũ ǹ tyɩ́ yɔ̀, wǎh náhkɩ ǹ dùkù pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́, tyípêl pɩ́-ò ǹgbɛ̃-á ǹnɛ.
39 Quando o fariseu viu isso, pensou assim: “Se este homem fosse, de fato, um profeta , saberia quem é esta mulher que está tocando nele e a vida de pecado que ela leva.”
40 Yesu mɛ wɛy tɔkɔ, tɛ́ yo Simɔ tyɩ́ nɛ, tir yɔ́-á mɛ pé tyɩ́ yo yo tɛ̃̀nɛ ǹ tyɩ́. Simɔ mɛ nɛ, à kè yo, kwɔ́-ò dĩ́.
40 Jesus então disse ao fariseu: — Fale, Mestre! — respondeu Simão.
41 Képah sɔkɔ, à mɛ yo ǹ tyɩ́: «Kmɔ mɔ́-ò yɔ́ kmɔ sõ̀ mɛ nɛ́pĩ̂ nímí yísyɔ́ yõ. Núkú sõ̀ yɩ̃nɛ à à dyah pɔ́ plɔ́ kyɛkwɛ́lɛ, ní-ò mɛ yɩ̃nɛ à à dyah plɔ́ tikiníní pɔ́ gbãmnɛ.
41 Jesus disse:
42 Ǹtɛ, pé sɔkɔ nɛy yɔ́ ńtɛ̃ náh sõ̀ mɛ fɛ̃ ǹ tyɩ́ dyah n pi sɛ̃́, dĩ́ pé nímí tyɩ́ yɔ̃ mɔ pè kɔ̃. Kǎh pɩ sɛ̃́, ǹ tyɩ́ kɩ nɔ kal nɛ̂ tɛ̃̀ tyɩ́ pépi nímí sɔkɔ?»
42 mas nenhum dos dois podia pagar ao homem que havia emprestado. Então ele perdoou a dívida de cada um. Qual deles vai estimá-lo mais?
43 Simɔ mɛ à syah nɛ, péwɔ tɛ̃̀ sõnɔ sɔkɔ, nɛ̂ kɔ̃lɩ-á kal, ǹmɔ-á. Yesu mɛ nɛ, gbɩ-á à yo.
43 — Eu acho que é aquele que foi mais perdoado! — respondeu Simão.
44 Képah sɔkɔ, tɛ́ ǹ yah vi pi tĩ̀nnɛ, tɛ́ yo Simɔ tyɩ́: «Á pi mɛ̀ wɛ kɛ̀? Ńmɔ-á de á gbô, á náh gbyẽ̂h wu wu ninɛ ń kɔ̃. Ǹtɛ ǹmɔ wɔ ǹ yétĩ kwɛ ń gbyẽ̂h yõ, tɛ́ sè kele ǹ yõ̀yénnɛ.
44 Então virou-se para a mulher e disse a Simão:
45 Áwɔ náh ń pɔrɩ tɛ̃. Ǹtɛ, ǹmɔ tɛ̃̀nɛ, wǎh de pɔ sɔ̃́, à náh mɛ yal mɔ ǹ gbyẽ̂h pɔ́rɩ́ntɛ̃nɔlɛ.
45 Você não me beijou quando cheguei; ela, porém, não para de beijar os meus pés desde que entrei.
46 Á náh mó tɔ̃ nɩrɩ mɔ ń yõ, ǹtɛ ǹmɔ tɛ̃̀ wɔ nɩrɩ pãn pènɛ̀kɩ̀ mɔ ń gbyẽ̂h yõ.
46 Você não pôs azeite perfumado na minha cabeça , porém ela derramou perfume nos meus pés.
47 Mé kélɛ n yo á tyɩ́ nɛ: pi mɛ̀ tyípêl náhnáh nɔ́pi pól-á yɔ̃ mɔ à kɔ̃. Képah ye, à tyɩ́nɔnɔ ǹgbɛ̃ tir mɛ̀ pɩ. Ǹtɛ, yɔ̃̀nmɔnɔ-à pɩ nɛ̂ tyɩ́ kwéyy, ǹmɔ tyɩ́nɔnɔ n mó nɛ kwéyy.»
47 Eu afirmo a você, então, que o grande amor que ela mostrou prova que os seus muitos pecados já foram perdoados. Mas onde pouco é perdoado, pouco amor é mostrado.
48 Tɛ́ tɔ̃ ǹ syɩ yo pi mɛ̀ tyɩ́: «Á tyípêl ye yɔ̃ mɔ ǹ kɔ̃.»
48 Então Jesus disse à mulher:
49 Képah sɔkɔ, wǎh sõ̀ mɛ n yõ ànɛ̂ nónónɛ, pè tyah n sõ pé fɔkɔnɩ sɔkɔ nɛ, nɛ́dúkú nɛ̂ se dĩ́ mɛ̀nɛ, tɛ́ à kɩ pɔ tyípêl tɔlɛ n yɔ̃ mɔ nɩ?
49 Os que estavam sentados à mesa começaram a perguntar: — Que homem é esse que até perdoa pecados?
50 Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu mɛ yo pi tyɩ́: «Ńmɔ yõ sɛ̃́nɔ́ ye ǹ pwah mɔ. Nɛ n yuku yèvɩnɩ sɔkɔ.»
50 Mas Jesus disse à mulher:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.