Lucas 23

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Képah náh, pé pól mɛ yuku, à Yesu tɛ̃ kyɩ Pilatɩ tyɩ́.
1 Levantando-se toda a assembleia, levaram Jesus a Pilatos.
2 Nɛ́npɔ́ sɔkɔ, pè tyah lékàhlɛ ǹnɛ n kɔ̃ nɛ, páh dĩ́ mɛ̀ kyɔmɩ wɛ, à mɛ pé kwil névye yõlɛ n yɩkɩ, mɛ pélɛ n yĩni n mɔ mɔ́rɩ́ mɔ́nɔ́lɛ yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Sesarɩ tyɩ́. Tɛ́ ǹmɔ ńtɛ̃-á mɛ n yo nɛ ńkɛ̃́, péwɔ-á yõ̀tɛ̃̀nɛ, nɛ̂-á sõ̀ Liyel nɛ, páh kɩ tɛkɩ mɔ.
2 E ali passaram a acusá-lo, dizendo: Encontramos este homem pervertendo a nossa nação, vedando pagar tributo a César e afirmando ser ele o Cristo, o Rei.
3 Képah sɔkɔ, Pilatɩ mɛ à piki yah nɛ, ǹmɔ se Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀nɛ nɩ? À mɛ yo ǹ tyɩ́: «Áwɔ ye yo kélɛ.»
3 Então, lhe perguntou Pilatos: És tu o rei dos judeus? Respondeu Jesus: Tu o dizes.
4 Pilatɩ mɛ yo sárká wìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ no pól tyɩ́ nɛ, péwɔ náh tir yɔ́ wɛ dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ póllɛ, nɛ̂-á yɩ̃nɛ lékàhlɛ ǹ kɔ̃́nɔ́lɛ.
4 Disse Pilatos aos principais sacerdotes e às multidões: Não vejo neste homem crime algum.
5 Ǹtɛ, pè tɔ̃ mɛ kè gbah yo tũ nɛ ńkɛ̃́, wǎh mɛ névyelɛ n kwɔ nòhnɩ̀-ǹkɛ̃̂nɛ, Yude tã̀ntã̀n pól sɔkɔ. Kalile kwil sɔkɔ-á à tyah kélɛ fɔ́ɔ́, à pɔ de ásõ̂.
5 Insistiam, porém, cada vez mais, dizendo: Ele alvoroça o povo, ensinando por toda a Judeia, desde a Galileia, onde começou, até aqui.
6 Pilatɩ-á képah noh ńyãh sɔkɔ, à píkínyahnɔ pɩ nɛ, Kalile nɛy se dĩ́ mɛ̀nɛ nɩ?
6 Tendo Pilatos ouvido isto, perguntou se aquele homem era galileu.
7 Wǎh fyɔ̀ ǹ wìl-ǹsah tyɩ́ noh, tɛ́ pɩ̃ nɛ, Yerɔdɩ-á nɛ́npɔ́ yõ̀tɛ̃̀nɛ, à núkú à tɛkɩ mɔ ǹmɔ kɔ̃. Tɛ́ kè mó pɔ yɩ̃nɛ Yerɔdɩ sõ̀ mɛ Yerusalɛmɩ kénɛ sèpĩ̀n sɔkɔ.
7 Ao saber que era da jurisdição de Herodes, estando este, naqueles dias, em Jerusalém, lho remeteu.
8 Kè pɩ di mónɔ́lɛ, Yerɔdɩ sõ̀ mɛ Yesu tyɩ́ yónɔ́lɛ n nohnɩ, tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé à wɛ à nɛ n mɛ gbǐl yɔ́lɛ n pɩ. Képah ye, wǎh à wɛ, kè pɩ nɩ̀vɩ̀ ǹgbɛ̃nɛ ǹ tyɩ́.
8 Herodes, vendo a Jesus, sobremaneira se alegrou, pois havia muito queria vê-lo, por ter ouvido falar a seu respeito; esperava também vê-lo fazer algum sinal.
9 À mɛ à gbah piki yah náhnáh, tɛ́ Yesu náh dahbɩ wilki ǹ tyɩ́.
9 E de muitos modos o interrogava; Jesus, porém, nada lhe respondia.
10 Képah sɔkɔ, sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, tɛ́ mɛ lékàhlɛ ǹnɛ n kɔ̃ fɔ́ɔ́ képékèyɔ̂.
10 Os principais sacerdotes e os escribas ali presentes o acusavam com grande veemência.
11 Yerɔdɩ ànɛ̂ ǹ sràsyíbí-á kṍlɛ à ko, tɛ́ mɛ à yilɔ tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, pè mɛ yõ̀tɔ̃rɩ́ fwɔ yɔ́ mɔ à kɔ̃, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ Pilatɩ kɔ̃.
11 Mas Herodes, juntamente com os da sua guarda, tratou-o com desprezo, e, escarnecendo dele, fê-lo vestir-se de um manto aparatoso, e o devolveu a Pilatos.
12 Pilatɩ ànɛ̂ Yerɔdɩ sõ̀ mɛ wɛ̃ sépɛ́bɩ́lɛ ǹgbòlɛ, tɛ́ lésõlɛ, pè kódírí toh.
12 Naquele mesmo dia, Herodes e Pilatos se reconciliaram, pois, antes, viviam inimizados um com o outro.
13 Képah sɔkɔ, Pilatɩ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ, ànɛ̂ kwil yahtãm, ànɛ̂ névye ye tuke,
13 Então, reunindo Pilatos os principais sacerdotes, as autoridades e o povo,
14 tɛ́ yo pé tyɩ́: «Yé dĩ́ mɛ̀ tɛ̃ pɔ, tɛ́ nɛ, wǎh mɛ névye yõlɛ n yɩkɩ. Ǹtɛ yah, yépi tɔ yĩ́ yah ye mé piki yah ǹnɛ. Mé náh tir yɔ́ ńtɛ̃ wɛ ǹ tyɩ́, yáh nónónɛ n yo n sah ǹ yõ, nɛ̂-á yɩ̃nɛ lékàhlɛ ǹ kɔ̃́nɔ́lɛ.
14 disse-lhes: Apresentastes-me este homem como agitador do povo; mas, tendo-o interrogado na vossa presença, nada verifiquei contra ele dos crimes de que o acusais.
15 Yerɔdɩ ńtɛ̃ tɔ náh tir yɔ́ wɛ ǹ sɔkɔ, wǎh sɔ̃́npɩ́ ǹ syɩ à tɛkɩ mɔ ápi kɔ̃. Kǎh pɩ sɛ̃́, dĩ́ mɛ̀ náh tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ nɛ̂-á yɩ̃nɛ kũnɛ.
15 Nem tampouco Herodes, pois no-lo tornou a enviar. É, pois, claro que nada contra ele se verificou digno de morte.
16 Képah ye, mé kɩ à ko yèfõhlɛ, tɛ́ kɩ à fĩn mɔ.»
16 Portanto, após castigá-lo, soltá-lo-ei.
17 Tɛ́ Pakɩ syáhnɔ́ pól sɔkɔ, Pilatɩ sõ̀ yɩ̃nɛ à wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ névi yɔ́ fĩn mɔ pè kɔ̃.]
17 [E era-lhe forçoso soltar-lhes um detento por ocasião da festa.]
18 Képah tɛ̃̀nɛ, pé pól tyah n kwrɔ n gbo n mɔ nɛ, à dĩ́ mɛ̀ ko mɔ, à mó Barabasɩ fĩn mɔ.
18 Toda a multidão, porém, gritava: Fora com este! Solta-nos Barrabás!
19 Tɛ́ Barabasɩ sõ̀ mɛ dáhnmɔnɔlɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ kèlékɛ̃ tir yɔ́ yõ, nɛ̂-á pɩ kwil sɔkɔ, ànɛ̂ nɛ́kókè mɔ́nɔ́lɛ.
19 Barrabás estava no cárcere por causa de uma sedição na cidade e também por homicídio.
20 Tɛ́ Yesu fĩ́nnmɔ dékè-á sõ̀ mɛ Pilatɩ tɛ̃, à tɔ̃ ǹ syɩ kè tɔ̃ yo pé tyɩ́.
20 Desejando Pilatos soltar a Jesus, insistiu ainda.
21 Ǹtɛ, pè tɔ̃ gbo mɔ nɛ ńkɛ̃́: «À syɩ dahnɩ yõ! À syɩ dahnɩ yõ!»
21 Eles, porém, mais gritavam: Crucifica-o! Crucifica-o!
22 Pilatɩ mɛ tɔ̃ wɛy tɔkɔ kɛ tɔ̃́-òlɛ, à yo pé tyɩ́ nɛ, tyítúkù nɛ̂ se à pɩ nɩ? Péwɔ náh tir yɔ́ ńtɛ̃ wɛ ǹ sɔkɔ, nɛ̂-á yɩ̃nɛ kũnɛ. Képah-á, páh kɩ à ko yèfõhlɛ, tɛ́ kɩ à fĩn mɔ.
22 Então, pela terceira vez, lhes perguntou: Que mal fez este? De fato, nada achei contra ele para condená-lo à morte; portanto, depois de o castigar, soltá-lo-ei.
23 Ǹtɛ, pè mɛ yɔ̃ sɔkɔ kélɛ n kah n yo náhnáh nɛ ńkɛ̃́: «À syɩ dahnɩ yõ.» Képah tɛ̃̀nɛ, pé kàhngbonmɔnɔ pɔ tɛ̃ wɛ Pilatɩ tyɩ́.
23 Mas eles instavam com grandes gritos, pedindo que fosse crucificado. E o seu clamor prevaleceu.
24 Képah sɔkɔ, à mɛ kè yah tɔkɔ nɛ, nɛ̂-á pè n yah n kɔ̃, képah-á kɩ pɩ pé tyɩ́.
24 Então, Pilatos decidiu atender-lhes o pedido.
25 Dĩ́ nɛ̂-á sõ̀ pè dah mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, kèlékɛ̃ yɔ́ ànɛ̂ nɛ́kókè mɔ́nɔ́ yĩnnɛ, ǹmɔ nɛ̂-á sõ̀ pè n yah n kɔ̃ ǹ tyɩ́, à ǹmɔ fĩn mɔ, tɛ́ Yesu pɩ pépi dyɔ yĩ́ĩ́ tɛ̃̀nɛ.
25 Soltou aquele que estava encarcerado por causa da sedição e do homicídio, a quem eles pediam; e, quanto a Jesus, entregou-o à vontade deles.
26 Képah sɔkɔ, pǎh Yesu tɛ̃ n sɔkɔ syɩ́-ńsah gbĩ́ nɛ̂nɛ, pè Sirɛnɩ kwil dĩ́ yɔ́ yohnɩ, pè n ye Simɔlɛ. À mɛ wil swãh, mɛ n de Yerusalɛmɩ. Pè mɛ ǹmɔ tɛ̃ Yesu dahnɩnɛ, à twah mɔ nɛ, à ǹ sõ̀ tɛ̃.
26 E, como o conduzissem, constrangendo um cireneu, chamado Simão, que vinha do campo, puseram-lhe a cruz sobre os ombros, para que a levasse após Jesus.
27 Tɛ́ tɔ́wû ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ n yuku ǹ náh, à tahlɩ syɔ́ tyɩ́ nónó-á sõ̀ mɛ n gbo pé gbã̀nnɛ n kõhlɩ pé nɩ yõ yèkwɔrɩ tɛ̃̀ tyɩ́ Yesu yĩnnɛ.
27 Seguia-o numerosa multidão de povo, e também mulheres que batiam no peito e o lamentavam.
28 — ausente —
28 Porém Jesus, voltando-se para elas, disse: Filhas de Jerusalém, não choreis por mim; chorai, antes, por vós mesmas e por vossos filhos!
29 — ausente —
29 Porque dias virão em que se dirá: Bem-aventuradas as estéreis, que não geraram, nem amamentaram.
30 Ké légbĩ́nɛ, névye kɩ pɔ tyah n yo tlɛy tyɩ́ nɛ, sè syɩkɩlɩ pé yõ. Tɛ́ kɩ yo ymɔ tyɩ́ nɛ, sè vike tũ pé yah.
30 Nesses dias, dirão aos montes: Caí sobre nós! E aos outeiros: Cobri-nos!
31 Ǹtɛ, pàh séswɔ́npõ̀lɛ n pɩ sɛ̃́, séswɔ́nkɔ̀kɔ̀ wɔ tyɩ́ kɩ pɔ n pɩ n pi sɔ̃́?»
31 Porque, se em lenho verde fazem isto, que será no lenho seco?
32 Tɛ́ pè sõ̀ mɛ tyípêl pɩ́pú nɛ́pĩ̂ nímí tɔ tɛ̃ kyɩ, nónó-á kɩ kyɩ n ko n mɔ n pi ànɛ̂ Yesulɛ wɛ̃ tyɩ́.
32 E também eram levados outros dois, que eram malfeitores, para serem executados com ele.
33 Pǎh kyɩ yĩni tɛ̃ fɩ̃́ yɔ́, ńyãh-á pè n ye «Yõ̀gbèkè tyahlɛ», pè à syɩ dahnɩ yõ nɛ́npɔ́ ànɛ̂ tyípêl pɩ́pú nɛ́pĩ̂ nímí nɔ́pilɛ pé tyɩ́ tyɩ́ dahlɔ yõ. Núkú sõ̀ mɛ syɩ́nɔ́lɛ ǹ gbõ̀yõ̀ sõ̀, ní-ò mɛ syɩ́nɔ́lɛ ǹ gbɛ̃̀yɩ̃̀nɛ̀ sõ̀.
33 Quando chegaram ao lugar chamado Calvário, ali o crucificaram, bem como aos malfeitores, um à direita, outro à esquerda.
34 Légbĩ́nɛ, Yesu mɛ nɛ: «Bɔ̌, pǎh nɛ̂nɛ n pɩ, pè náh kè pɩ̃. Képah ye, á gblɔ̌y yɛ pé tyɩ́.» Képah náh, sràsyíbí mɛ ǹdan mɔ, à ǹ flɔ dibi wɛ̃ wrɔ́.
34 Contudo, Jesus dizia: Pai, perdoa-lhes, porque não sabem o que fazem. Então, repartindo as vestes dele, lançaram sortes.
35 Névye sõ̀ mɛ yĩ́nntɛ̃̀nɔ́lɛ nɛ́npɔ́ mɛ n yah. Tɛ́ Nsyifunɔ yõ̀tãm wɔ sõ̀ mɛ kṍlɛ ǹnɛ n ko, mɛ yo tũ nɛ, wǎh névye túkù pwah mɔ, ǹtɛ à ǹ gblɔ̌y pwah mɔ mó kɛ̀, ǹmɔ-à kɩ nɛ̂ Kristalɛ, Liyel yáhntɔkɔnɔlɛ.
35 O povo estava ali e a tudo observava. Também as autoridades zombavam e diziam: Salvou os outros; a si mesmo se salve, se é, de fato, o Cristo de Deus, o escolhido.
36 Sràsyíbí tɔ sõ̀ mɛ kṍlɛ ǹnɛ n ko, tɛ́ nɔ de ǹ tnɔ̂, à dìvɛ̃ yṍrénɔ́lɛ à kɔ̃, tɛ́ nɛ,
36 Igualmente os soldados o escarneciam e, aproximando-se, trouxeram-lhe vinagre, dizendo:
37 ǹmɔ-à kɩ nɛ̂ Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀nɛ, à ǹ gblɔ̌y pwah mɔ kɛ̀!
37 Se tu és o rei dos judeus, salva-te a ti mesmo.
38 Tɛ́ kè sõ̀ mɛ wã́rkɩ́nsyɩnɔlɛ Yesu yõ̀tah nɛ: «Ńyɔlɛ, Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀ ye.»
38 Também sobre ele estava esta epígrafe [em letras gregas, romanas e hebraicas]: Este é o Rei dos Judeus .
39 Képah sɔkɔ, tyípêl pɩ́pú nónó-á syɩ dahlɔ yõ, pé sɔkɔ núkú sõ̀ mɛ Yesulɛ n gbyɔ nɛ, ǹmɔ kó Kristalɛ nɩ? À ǹ gblɔ̌y pwah mɔ, à mó pépi tɔ pwah mɔ!
39 Um dos malfeitores crucificados blasfemava contra ele, dizendo: Não és tu o Cristo? Salva-te a ti mesmo e a nós também.
40 Ǹtɛ, ǹ ní-ò mɛ wɛkɩ ǹ yõ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à kó Liyel yah tíkílɛ n pɩ nɩ, ǹmɔ nɛ̂-á mɛ kénɛ yèvyãhrɩ núkú mɛ̀ sɔkɔ?
40 Respondendo-lhe, porém, o outro, repreendeu-o, dizendo: Nem ao menos temes a Deus, estando sob igual sentença?
41 Pépi tɛ̃̀ wɔ tyɩ́lɛ, pé yèvyãhrɩ pɩ́nɔ́ yah-á. Pé tyípɩ́nɔ́ kɔ̃lɩ-á n dyah pélɛ. Ǹtɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ náh tir yɔ́ ńtɛ̃ pɩ pèkèlɛ.
41 Nós, na verdade, com justiça, porque recebemos o castigo que os nossos atos merecem; mas este nenhum mal fez.
42 Tɛ́ tɔ̃ ǹ syɩ yo Yesu tyɩ́: «Yesu, á dyɔ to n kõ ńmɔ tyɩ́lɛ, wâh pɔ á yõ̀tɔ̃rɩ́ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ.»
42 E acrescentou: Jesus, lembra-te de mim quando vieres no teu reino.
43 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Kègbɩ yõ, mé kélɛ n yo n dal n mɔ á tyɩ́ nɛ: kwɛy mɛ̀ ńtɛ̃ sɔkɔ, á kɩ mɛ ńmɔlɛ Liyel fṍ sɔkɔ pal tɛ̃̀-ǹsah.»
43 Jesus lhe respondeu: Em verdade te digo que hoje estarás comigo no paraíso.
44 Gbĩ̀ntɔ̃̀ pɔ̃́lɛ, gbĩ yah kwlɔ, fɛ̃́ntũ̂ mɔ kèkõyṍ pól sɔkɔ pópó, à pɔ syɩ gbèkãm gbĩ́ tyɩ́.
44 Já era quase a hora sexta, e, escurecendo-se o sol, houve trevas sobre toda a terra até à hora nona.
45 Nɛ́npɔ́ swɔ, fwɔ̀gbrǒkè nɛ̂-á Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ fɔkɔ táh kõ kah, kè tɔ ké nɩyṍ.
45 E rasgou-se pelo meio o véu do santuário.
46 Yesu mɛ kah de syi nɛ ńkɛ̃́: «Bɔ̌, mé ń minnɛ n dahbɩ á gbõ̀.» Képah yóntɛnɔ náh, à ku.
46 Então, Jesus clamou em alta voz: Pai, nas tuas mãos entrego o meu espírito! E, dito isto, expirou.
47 Sràsyíbí lèkwɛ̌ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́-á képah wɛ ńyãh sɔkɔ, à tyah Liyel yĩnnɛ n gbilki mɛ n yo nɛ, kègbɩ yõ, nɛ́gbɩ́-á sõ̀ dĩ́ mɛ̀nɛ.
47 Vendo o centurião o que tinha acontecido, deu glória a Deus, dizendo: Verdadeiramente, este homem era justo.
48 Tɛ́ nónó pól-á sõ̀ mɛ pɔ yĩn tɛ̃ kélɛ n yah, pǎh kénɛ tyípɩ́nɔ́ wɛ sɛ̃́, pé pól sõ̀ mɛ pé gbã̀n kõhlɩ pé nɩ yõ mɛ n sɔkɔ.
48 E todas as multidões reunidas para este espetáculo, vendo o que havia acontecido, retiraram-se a lamentar, batendo nos peitos.
49 Ànɛ̂ nónó pól-á sõ̀ Yesulɛ n pnɛ, à tahlɩ syɔ́ nónó pól-á sõ̀ wil Kalile kwil sɔkɔ, à pɔ ǹnɛ wɛ̃ tyɩ́, pé pól sõ̀ mɛ yĩn tɛ̃ fɩ́ɩ́, tɛ́ mɛ n yah.
49 Entretanto, todos os conhecidos de Jesus e as mulheres que o tinham seguido desde a Galileia permaneceram a contemplar de longe estas coisas.
50 — ausente —
50 E eis que certo homem, chamado José, membro do Sinédrio, homem bom e justo
51 — ausente —
51 (que não tinha concordado com o desígnio e ação dos outros), natural de Arimateia, cidade dos judeus, e que esperava o reino de Deus,
52 Ǹmɔ mɛ kyɩ wil Pilatɩ tyɩ́, à Yesu lékó ni ǹ tyɩ́.
52 tendo procurado a Pilatos, pediu-lhe o corpo de Jesus,
53 Tɛ́ mɛ kyɩ à tiki mɔ dahnɩ yõ, tɛ́ fwɔlɛ à plo, à kyɩ dah mɔ diki yɔ́ sɔkɔ. Kénɛ diki sõ̀ tũ tɛkɩ sɔkɔ, tɛ́ lékó yɔ́ ńtɛ̃ náh tɔ̃̌nɩ̀ sõ̀ dah mɔ yah ké sɔkɔ.
53 e, tirando-o do madeiro, envolveu-o num lençol de linho, e o depositou num túmulo aberto em rocha, onde ainda ninguém havia sido sepultado.
54 Tɛ́ lésõlɛ, gblɔ̌y vìnsàhnɔ́ yòh ye sõ̀ Nsyifunɔ tyɩ́, dendal mɩ mɩ yòh yĩnnɛ.
54 Era o dia da preparação, e começava o sábado.
55 Syɔ́ nónó-á sõ̀ wil Yesulɛ, Kalile kwil sɔkɔ, pè Yosɛfu sõ̀ tɛ̃ kyɩ diki yõ. Pè kyɩ diki yah mɔ, ànɛ̂ Yesu dáhnmɔ dùkùlɛ ké sɔkɔ.
55 As mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus, seguindo, viram o túmulo e como o corpo fora ali depositado.
56 Képah náh, pè pé syɩ to yuku kwil sɔkɔ, à kyɩ nɩrɩnɔ́, ànɛ̂ làsèkwěl pèplɔ yah sah lékó yĩnnɛ.
56 Então, se retiraram para preparar aromas e bálsamos. E, no sábado, descansaram, segundo o mandamento.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.