Lucas 22

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Búrn sɛ̃̀-ǹkɛ̃̂ syáh nɛ̂-á pè n ye Pakɩlɛ, képah déntɛnɔ sɔkɔ,
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ, ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú sõ̀ mɛ syɔ̃̀-ǹsahlɛ n yah n kɔ̃, pǎh kɩ pɩ sɔ̃́, tɛ́ Yesu ko mɔ n pi. Tɛ́ névye yah tíkí sõ̀ mɛ pè tɛ̃.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Tɛ́ légbĩ́nɛ, sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ de Yudasɩ sɔkɔ nɛ̂-á pè n ye Yisikariyɔtɩlɛ. Yesu tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí sɔkɔ nɛy yɔ́ ye sõ̀ ǹnɛ.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 À mɛ sɔkɔ, à kyɩ yo sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ, ànɛ̂ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kyɔ̀mɩ̀pu yõ̀tãm tyɩ́, wǎh nɛ Yesu tɛ̃ pè kɔ̃ n pi dùkù nɛ̂nɛ.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Képah sɔkɔ, kè nɔ pé tyɩ́. Pè mɛ yo sah núkú yõ nɛ ńkɛ̃́, páh kɩ pɔ́lɛ à kɔ̃.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Yudasɩ mɛ fɛ̃ syi, tɛ́ tyah ké wɛ́npɩ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃, wǎh pɩ sɔ̃́, tɛ́ Yesu dahbɩ n pi pé gbõ̀, névye pɩ̃́-ńkɛ̃̂ sɔkɔ.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Búrn sɛ̃̀-ǹkɛ̃̂ syáh sṍ-á pɔ nɔ, nɛ̂ sɔkɔ-á sõ̀ Pakɩ képyɛ́nɩ̀ kɩ n ko n pi,
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Yesu mɛ Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃ tɛkɩ mɔ nɛ, pè kyɩ Pakɩ syáh yõke tɛ̃̀-ǹsah yah sah yõ yõ tɛ̃̀nɛ.
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Pè mɛ à piki yah nɛ, ńyãh sɔkɔ se à mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kyɩ kè pɩ nɩ?
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 À mɛ yo pé tyɩ́: «Yé yah, yáh kɩ n de kwil sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, yé kɩ dĩ́ yɔ́ yohnɩ, à kɩ mɛ ni pĩ́n twah. Yé ǹ sõ̀ tɛ̃. Wàh kɩ kyɩ de kéte nɛ̂ sɔkɔ, yé de nɛ́npɔ́.
10 Jesus respondeu:
11 Yé mó yo kététɛ̃̀ tyɩ́ nɛ, kwɔ́-ò-á yo nɛ ńkɛ̃́, wɔ̀kɔ̀ nɛ̂ sɔkɔ se pé kɩ pɔ yõke yõ n pi ànɛ̂ pé tõ̀ sã́hpúlɛ nɩ?
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Képah sɔkɔ, à kɩ yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ táh ǹgbɛ̃ yɔ́lɛ yé wɛ̃kɩ, gbõ̀ vi vyɔ́ póllɛ kɩ sɔkɔ. Nɛ́npɔ́ sɔkɔ ye, yé kɩ pɩ Pakɩ syáh yõkelɛ.»
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Képah tɛ̃̀nɛ, pè mɛ sɔkɔ. Yesu-á kè yo sɔ̃́ pé tyɩ́, pè mó ńtyɩ̃́nɔ kyɩ ké pól wɛ sɛ̃́. Pè mɛ Pakɩ syáh yõke pɩ nɛ́npɔ́.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Yõke yõ gbĩ́-á pɔ nɔ, Yesu ànɛ̂ ǹ tɛ̃̀ntõbe-á pɔ tɛ̃ yõke yah sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ,
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 à mɛ yo pé tyɩ́: «Mé sõ̀ mɛ ké tyɩ́ náhnáh nɛ, mé Pakɩ yõke mɛ̀ yõ yélɛ, mé mó pyě de yèvyãhrɩ sɔkɔ.
15 e lhes disse:
16 Ńkɛ̃́, mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: mé náh tɔ̃ Pakɩ yõke mɛ̀ yõ n yah n pi fɔ́ɔ́, kɩ kyɩ syɩ ké tyi pɩ́ntũnɔ tyɩ́ Liyel yõ̀tɔ̃rɩ́ sɔkɔ.»
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 — ausente —
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 — ausente —
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Képah náh, à mɛ búrn tɔkɔ, tɛ́ wɛkɩ Liyel tyɩ́, tɛ́ kè kwɔkɩ dibi pè kɔ̃, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Ńyɔlɛ, ńmɔ wil ye, nɛ̂-á kɩ kɔ̃ yépi yĩnnɛ. Yé sɛ̃́ntɛ̃̀nɛ n pɩ, sɔ̃́-á mé n pɩ kélɛ. Képah sɔkɔ, yé dyɔ kɩ n kwnɛ ńmɔ tyɩ́lɛ.»
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Yõke yṍntɛnɔ náh, à tɔ̃ dìvɛ̃ tɔkɔ, à pè kɔ̃ sɛ̃́ntɛ̃̀ ólɛ, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Ńyɔlɛ, ńmɔ tṍ ye, nɛ̂-á kɩ kwɛ yépi yĩnnɛ, kɩ pɩ yégbékè kwrɔ́nmɔnɔ késã́nnɛ Liyel ànɛ̂ névye wrɔ́.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Ǹtɛ, yé yah, névi nɛ̂-á kɩ n vi n pi ńmɔ náh, ǹmɔ tɔ mɛ n yõ ńnɛ fɩ̃́ núkú.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Névi Pi kɩ ku, sɔ̃́-á Liyel yah tɔkɔ kélɛ. Ǹtɛ, névi nɛ̂-á kɩ n vi n pi ǹ náh, pèkè kɩ pɩ ǹmɔ tyɩ́lɛ.»
22 Pois o
23 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, pè tyah wɛ̃nɛ n piki n yah nɛ, pépi tɛ̃̀ sɔkɔ nɛ̂ se kɩ n pɩ n pi képahlɛ nɩ?
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Képah náh, pè mɛ tyah, à yékã̂blɛ n pɩ. Pè sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé pɩ̃ nɛ̂ tɛ̃̀-á kal pépi sɔkɔ.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Kèkõyṍ kwlo yõ̀tãm ńkɛ̃́nɛ pé tɔ̃́rɩ́lɛ n sah sé yõ, ànɛ̂ tɔ̃́rɩ́-á mɛ nónó gbõ̀, pépi n nɛ mɛ ké tyɩ́ nɛ, no pé yĩ́ngbɩ́lɛ n yo.
25 Então Jesus disse:
26 Ǹtɛ, yépi tɛ̃̀ tyɩ́ náh yɩ̃nɛ kè pɩ sɛ̃́. Nɛ̂-á yah tɛ̃̀nɛ yépi sɔkɔ, ǹmɔ pyě yɩ̃nɛ à pɩ yé pól gbɛ̃̀ sɔ̃́. Yõ̀tɔ̃rɩ́-á mɛ nɛ̂ gbõ̀, ǹmɔ pɩ yé pól tõ̀npɩ sɔ̃́.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Yépi tɛ̃̀ tyɩ́, névi nɛ̂-á tɛ̃ yõke yah, ànɛ̂ nɛ̂-á n tɔkɔ n kɔ̃ kélɛ, nɛ̂ tɛ̃̀ kal pépi sɔkɔ? Nɛ̂-á tɛ̃ yõke yah, ǹmɔ náh di? Ǹtɛ, képah fyé yõ, ńmɔ mɛ yépi wrɔ́ sɔkɔ tõ̀npɩ sɔ̃́.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 Yépi tɛ̃̀ wɔlɛ, yépi ye sõ̀ mɛ ńmɔlɛ ń yèvyãhrɩ pɩ́-ńtã̂n sɔkɔ.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Képah ye, ńmɔ sú-á tɔ̃́rɩ́lɛ ń kɔ̃ sɔ̃́, ńmɔ tɔ kɩ kélɛ yé kɔ̃ sɛ̃́.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Képah sɔkɔ, yé kɩ pɔ n yõ, tɛ́ kɩ n wɔ ńmɔlɛ fɩ̃́ núkú ń yõ̀tɔ̃rɩ́ sɔkɔ. Ànɛ̂ yé kɩ pɔ kɔ̃ tɛ̃ yõ̀tɔ̃rɩ́ klǒ yõ, kɩ tukey tuke Yisrayel névye tĩ̀nnɔ gbɔ̃ninɔ́ yõ.»
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 Képah náh, Yesu yo Simɔ Pyɛrɩ tyɩ́: «Simɔ, Simɔ! Sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ ye ké wɛ̃̀kɩ̀ yah kɔ̃ nɛ, pé yé fɛ, sɔ̃́-á sèmukɔlɛ pè n fɛ gbɛ́y sɔkɔ.
31 Jesus continuou:
32 Tɛ́ mé mɛ Liyel ni á tyɩ́ nɛ, á Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ káh tɛ̃ syi á tyɩ́. Tɛ́, wâh á syɩ pɔ ńmɔ tyɩ́ gbĩ́ nɛ̂nɛ, sṍrélɛ n mɔ yé no sɔkɔ.»
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Wǎh yo sɛ̃́, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, péwɔ tɛ̃̀ wɔlɛ, kàh kɩ sɔ̃́ n pɩ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ dénɔ́lɛ, képah náh pɩ, kũnɛ, péwɔ-á mɛ pé vi sah kɩ de ǹnɛ sépi pól sɔkɔ.
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Ǹtɛ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Pyɛrɩ, mé kélɛ n yo á tyɩ́ nɛ: kwɛy lékã̂h sɔkɔ, sénpɛ náh tɔ̃̌nɩ̀ mɛ n gbo n pi, tɛ́ á kɩ mɛ á vyãh kɔ̃lɩ tɛ gbáhyɩ̃́ tɔ̃́nɔ́ nɛ ńkɛ̃́, á náh ńmɔ pɩ̃.»
34 Então Jesus afirmou:
35 Képah náh, Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Ńmɔ-á sõ̀ yé tõ gbĩ́ nɛ̂nɛ, tɛ́ yo yé tyɩ́ nɛ, yé sɔkɔ pɔ́, ànɛ̂ pilki, ànɛ̂ lékyêh kɛ̃́nɛ, kwâh yɔ́ se kyɩ tɛkɩ yé tyɩ́?» Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kwâh yɔ́ náh tɛkɩ.
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 — ausente —
36 Então Jesus disse:
37 — ausente —
37 Pois as
38 Képah sɔkɔ, tõ̀ sã́hpú nɛ, à yah, kèkîrnnɔ nínɔ́-á yɔ̀. À mɛ nɛ, kǎh yɩ̃nɛ.
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Képah náh, Yesu mɛ wil sɔkɔ Wólívî yèh yɔ̃lɩ yõ, wǎh dar tɛ n kyɩ n pɔ sɔ̃́. Tɛ́ ǹ tõ̀ sã́hpú mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Wǎh yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à yo pé tyɩ́ nɛ, pè Liyellɛ n ni, mɔ́nyahnɔ káh pɔ tɛ̃ wɛ pé tyɩ́.
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Képah náh, à gbɛ mɔ tɛ̃ pélɛ fɩ́ɩ́ kwéy, dáhkɩ̀ mínnɔ́ kɛ núkú yĩ́níntɛ̃-ńsah kénkɔ̃lɛ. Tɛ́ gbètukunɔ di, à nírílɛ n pɩ,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 mɛ n yo nɛ: «Bɔ̌, wáh kɩ mɛ ké tyɩ́, yèvyãhrɩ mɛ̀ wrɔ́ gbɛ mɔ ńmɔlɛ. Ǹtɛ, kè káh pɩ ńmɔ dyɔ dyɔ tɛ̃̀nɛ. Áwɔ dyɔ dyɔ tɛ̃̀ ó pɩ.» [
42 dizendo:
43 Légbĩ́nɛ, yĩ̂nyõ tɛ̃ntõ̀ yɔ́ wil ǹ yah, à pɔ tǎhkɩ̀lɛ à kɔ̃.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Tɛ́ Yesu min sõ̀ mɛ yèvyã̀hnpèkè sɔkɔ. À tɔ̃ wãn mɔ Liyel nínɔ́ yõ. Ǹ wil myèh pɔ pɩ tṍkwîl sɔ̃́, à n kwɛ sétáh.]
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Wǎh nírí pɩ tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à yuku kyɩ ǹ tõ̀ sã́hpú tnɔ̂. À kyɩ nɛ yah, pè mɛ n dɔ yèkwɔrɩ kwlɔ́nɔ́ tɛ̃̀ tyɩ́.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 À yo pé tyɩ́: «Kwâh nɛ̂ pɩ, tɛ́ yé n dɔ sɛ̃́? Yé yuku Liyellɛ n ni, mɔ́nyahnɔ káh pɔ tɛ̃ wɛ yé tyɩ́.»
46 E disse:
47 Yesu mɛ wɛ́kɩ́nɔ́ sɔkɔ sɛ̃́, tɛ́ Yudasɩ nɛ̂-á ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí sɔkɔ yɔ́lɛ, ǹmɔ tɔ́wû yɔ́ yah tɛ̃ pɔ wil mɔ ǹ yõ. Tɛ́ nɔ de ǹnɛ nɛ, pé à pɔrɩ tɛ̃, pé wɛkɩ ǹ tyɩ́.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Ǹtɛ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Yudasɩ, pɔ́rɩ́ntɛ̃nɔ sɔkɔ se á kɩ dɛ mɔ Névi Pi gbàhlɛ?»
48 Mas Jesus disse:
49 Nónó-á sõ̀ mɛ Yesulɛ, pǎh pɔ kè kyɔmɩ à pɩ̃ tir nɛ̂-á kɩ pɔ n pɩ n pi, pè yo Yesu tyɩ́ nɛ, pépi Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, pé se kèkîrnnɛ n dɛ no tyɩ́ nɩ?
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Tɛ́ sárká wìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ tõ̀npɩbɩ nónó-á sõ̀ mɛ, Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ nɛy yɔ́ núkú ǹ kèkírkìlɛ pépi sɔkɔ yɔ́ gbõ̀yõ̀ sõ̀ níkí wɛ kõ kãm.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Yé yĩn sɛ̃́.» Tɛ́ tũ dĩ́ mɛ̀ níkí tyɩ́, kè mɛ tyɛ.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Képah sɔkɔ, sárká wìlkìpu yõ̀tãm, ànɛ̂ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kyɔ̀mɩ̀pu yõ̀tãm, ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ nónó-á sõ̀ pɔ Yesu tɛ̃́-ńsah, à yo pé tyɩ́: «Yé pɔ ńmɔ tyɩ́ kèkîrn ànɛ̂ léplólɛ kèlékɛ̃ névi sɔ̃́ ńnɛ nɩ?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Ǹtɛ, swɔ̃ swɔ̃ póllɛ, mé sõ̀ ńkɛ̃́nɛ n nɛ n mɛ yélɛ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, yé náh ń tɛ̃. Tɛ́ yépi gbĩ ye sɛ núkúnúkú, ànɛ̂ sétõ tǎhkɩ̀ pɩ gbĩ́nɛ fɛ̃́ntũ̂ sɔkɔ.»
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Képah náh, pè Yesu tɛ̃, à sɔkɔ ǹnɛ sárká wìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ kéte. Pyɛrɩ sõ̀ mɛ pé sõ̀ tɛ̃ n kɔ pélɛ fɩ́ɩ́.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Pè sõ̀ mɛ nyàh mɔ kéte nɩyṍ, mɛ kɔ̃ tɛ̃ wɛ̃ tyɩ́, tɛ́ Pyɛrɩ tɔ sõ̀ mɛ pélɛ nyàh yah sɔkɔ.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Képah sɔkɔ, tõ̀npɩ pi yɔ́ à wɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ nyàh yah, tɛ́ à gbah yah díkídíkí, tɛ́ nɛ, dĩ́ mɛ̀ tɔ-á sõ̀ mɛ Yesulɛ.
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Wǎh yo sɛ̃́, Pyɛrɩ mɛ ǹ vyãh kɔ̃lɩ pi tyɩ́ nɛ, pé náh à pɩ̃ dɛ́.
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Dǒ kwéy, dĩ́ yɔ́ tɔ̃ à wɛ, tɛ́ nɛ, ǹmɔ tɔlɛ, kénɛ no sɔkɔ nɛy yɔ́-á ǹnɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé sɔkɔ nɛy náh péwɔlɛ.
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Képah náh, lɛ́rɩ́ núkú kénkɔ̃ sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, dĩ́ yɔ́ tɔ̃ kè gbah yo nɛ ńkɛ̃́, yékã̂b náh mɛ ké sɔkɔ, dĩ́ mɛ̀ tɔ-á sõ̀ mɛ ǹnɛ, Kalile nɛy-á ǹnɛ dò.
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ ǹ syɩ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, péwɔ náh mɛ ǹ wɛy mɛ̀ syɩ́kɩ́-ńsah wɛ dɛ́ dĩ́. Nɛ́npɔ́ swɔ, Pyɛrɩ mɛ képah yónɔ́ sɔkɔ sɛ̃́, tɛ́ sénpɛ gbo.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu mɛ ǹ yah vi Pyɛrɩ yah díkídíkí. Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ dyɔ núkú to kõ ǹ wɛy mɛ̀nɛ, wǎh sõ̀ nɛ̂ yo ǹ tyɩ́ nɛ, sénpɛ-à kɩ pópó n gbo kwɛynɛ, wǎh kɩ mɛ ǹ vyãh kɔ̃lɩ tɛ kɛ tɔ̃́nɔ́ nɛ ńkɛ̃́, pé náh péwɔ pɩ̃.
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Kǎh pɩ sɛ̃́, à mɛ wil kégbɔ́, à kyɩ nàhnpɩ̃ gbní kah gbo.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Képah sɔkɔ, Yesu-á sõ̀ mɛ díbí nónó gbõ̀, pè sõ̀ mɛ kṍlɛ ǹnɛ n ko, tɛ́ mɛ ǹnɛ n syɩkɩ gbõ̀nkukelɛ.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Pè sõ̀ mɛ ǹ yah pukubi, tɛ́ mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ, à sãh pɩ̃, névi nɛ̂-á mɩ ǹnɛ.
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Tɛ́ tɔ̃ mɛ ǹnɛ n gbyɔ wɛ̀ntùkùnì náhnáhlɛ.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Képah náh, tyah-á dal, Nsyifunɔ yèwàhnɩ̀, ànɛ̂ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ, ànɛ̂ ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú wɛ̃ tuke mɔ. Pè mɛ pɔ Yesulɛ pé tukey tùkè-ǹsah ǹgbɛ̃ sɔkɔ,
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ-à kɩ nɛ Kristalɛ, Liyel nɛy tɛ́kɩ́nmɔnɔlɛ, à kè yo pé syah. À mɛ yo pé tyɩ́: «Máh kɩ kè yo yé syah, yé náh n sɛ̃ n pi ké yõ.
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 Ànɛ̂ máh kɩ se yélɛ n piki n yah, yé náh vi mɔ n pi ń tyɩ́.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Ǹtɛ, à tɔkɔ núkúnúkú tyɩ́, Névi Pi kɩ kɔ̃ tɛ̃ tyi pól Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel gbõ̀yõ̀ sõ̀lɛ.»
69 Mas de agora em diante o
70 Képah sɔkɔ, pé pól núkú yo nɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ tyɩ́, ǹmɔ-á Liyel pilɛ kɛ̀? Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Yépi ńtɛ̃ ye kè yo tɛ nɛ ńkɛ̃́, ńmɔ-á dò.»
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Képah tɛ̃̀nɛ, pè nɛ, tàrfyɔ̀ nɛ̂ tɛ̃̀ se tɔ̃ pé kɩ n yah n kɔ̃ nɩ? Pépi ńtɛ̃-á kɩ noh, à kè yo ǹ vyãhlɛ.
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.