Lucas 20
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH
1 Yesu-á sõ̀ mɛ névyelɛ n kwɔ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, mɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy sã́nnɛ n yo sɛ̃́, sṍ yɔ́lɛ, sárká wìlkìpu yõ̀tãm, ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ pɔ wil ǹ tyɩ́,
1 Certo dia, Jesus estava no pátio do Templo ensinando o povo e anunciando o evangelho . Então chegaram ali alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei, junto com alguns líderes do povo,
2 tɛ́ à syah nɛ, à yo pé syah, nɛ̂ gbõ̀ yõ sɔkɔ se, à n pɩ tyi nɔ́pilɛ, nɛ̂ se à kɔ̃ tɛ̃́nwɛnɔ mɛ̀nɛ nɩ?
2 e perguntaram: — Diga para nós: com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
3 À mɛ yo pé tyɩ́: «Ńmɔ tɔ kɩ píkínyahnɔ núkú pɩ yé tyɩ́: Yé yo ń syah,
3 Jesus respondeu:
4 nɛ̂-á tõ Nsyɔ̃nɛ, à pɔ nolɛ n wel n wilki? Liyel se, tĩ̂ névye se?»
4 Quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas?
5 Pè mɛ yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, páh kɩ nɛ ńkɛ̃́, Liyel-á tõ ǹnɛ, wǎh kɩ pé syah nɛ, tɛ́ kwâh nɛ̂ se pɩ, tɛ́ pé náh sɛ̃ ǹ yõ nɩ?
5 Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — O que é que vamos dizer? Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
6 Ǹtɛ, névye sɛ̃́nyĩnɔ-á mɛ tɛ ké yõ nɛ, Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò-á Nsyɔ̃nɛ, páh kɩ mó tɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, névye-á tõ ǹnɛ, no pól-á kɩ dyêhlɛ pé minki ko.
6 Mas, se dissermos que foram pessoas, esta multidão vai nos apedrejar, pois eles acham que João era profeta .
7 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè à syah nɛ, pé náh pɩ̃ nɛ̂-á tõ ǹnɛ.
7 Por isso responderam: — Nós não sabemos quem deu autoridade a João para batizar.
8 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu tɔ mó pè syah nɛ, kàh pɩ sɛ̃́, tɛ̃́nwɛnɔ nɛ̂-á pé kɔ̃ pé tyi nɔ́pilɛ n pɩ, pé náh mó kè yo pè syah n pi.
8 Jesus disse:
9 Képah náh, Yesu tyah sèmìrkì yɔ́lɛ n yãh névye tyɩ́ nɛ: «Dĩ́ yɔ́ ye lésõ dìvɛ̃ sésân swãh kõ, tɛ́ kélɛ tɛ̃̀ntõbe gbõ̀ dahbɩ, tɛ́ sɔkɔ kɔ́lɔ́ sɔkɔ à kyɩ mo.
9 Depois Jesus contou esta parábola para o povo:
10 Sé pye gbɛ gbĩ́-á pɔ nɔ, à tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ dìvɛ̃ sésân swah tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi tyɩ́ nɛ, pè pé tyɩ́ dìvɛ̃ sésân pyelɛ à kɔ̃. Ǹtɛ, tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi mɛ tõ̀npɩ mɛ̀ ko, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
10 Quando chegou o tempo da colheita, ele mandou um empregado para receber a sua parte. Mas os lavradores bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
11 Képah sɔkɔ, sètɛ̃̀ dĩ́ tɔ̃ ǹ syɩ tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ. Pè tɔ̃ ǹmɔ tɔ ko, tɛ́ à gbyɔ, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
11 O dono mandou outro empregado, mas eles também bateram nele, depois o trataram de modo vergonhoso e o mandaram de volta sem nada.
12 À tɔ̃ ǹ syɩ tõ̀npɩ tɔ̃́-ò tɛkɩ mɔ. Pè tɔ̃ ǹmɔ tɔ pɩ yɔ, tɛ́ à yĩni.
12 Então ele enviou um terceiro empregado, mas os lavradores também bateram nele e o expulsaram.
13 Kǎh pɩ sɛ̃́, sètɛ̃̀ dĩ́ nɛ, sɔ̃́ se pé kɩ pɩ nɩ? Páh kɩ pé nɩ̀dɛ̀ pídĩ́ wɔ tɛkɩ mɔ. Ǹmɔ wɔlɛ, gbɔ̀kénpɩ, pǎh kɩ yõ̀yén sah ǹ yõ.
13 Aí o dono da plantação pensou: “O que vou fazer? Já sei: vou mandar o meu filho querido. Tenho certeza de que vão respeitá-lo.”
14 Ǹtɛ, dìvɛ̃ sésân swãh tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi-á fyɔ̀ ǹ pídĩ́ wɛ, pè núkú yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, ǹ gbɛ̃̀yõ-á yɔ̀. Pé ye à ko mɔ, gbɛ̃kɩ mó pɩ pépi tyɩ́lɛ.
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
15 Képah tɛ̃̀nɛ, pè à yɔrɩ wilki mɔ dìvɛ̃ sésân swãh kahnɩnɛ, tɛ́ à ko mɔ. Núkúnúkú tɛ̃̀nɛ, sɔ̃́ mɛ sètɛ̃̀ dĩ́ kɩ pɔ pɩ pélɛ wɛ́?
15 — Então eles jogaram o filho para fora da plantação e o mataram. Aí Jesus perguntou:
16 À náh pɔ dìvɛ̃ sésân swãh tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi ko mɔ, tɛ́ kɩ kè dahbɩ n pi yísyɔ́ gbõ̀ di?» No-á kénɛ wɛlɔ noh sɛ̃́, pè nɛ, póllɛ, képah wɔ náh n pɩ n pi!
16 Ele virá, matará aqueles homens e dará a plantação a outros lavradores. Então as pessoas que estavam ouvindo disseram: — Que Deus não permita que isso aconteça!
17 Ǹtɛ, Yesu mɛ pè yah, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Liyel wɛy-á nɛ̂ yo nɛ ńkɛ̃́:
17 Mas Jesus olhou bem para eles e disse:
18 Névi nɛ̂-à wil syɩkɩ kénɛ dáhkɩ̀ yõ, tɛ̃̀ kɩ kwɔkɩ. Tɛ́, kàh se mó tɔ̃ syɩkɩ nɛ̂ yõ, kè kɩ tɛ̃̀ pyãhrɩ.»
18 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
19 Képah sɔkɔ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ sõ̀ pɩ̃ yĩ́ĩ́ tɛ nɛ, pépi yõ-á Yesu mɩ sèmìrkì mɛ̀nɛ. Képah ye, pè sõ̀ mɛ ǹ tɛ̃́-ńsahlɛ n yah n kɔ̃ nɛ́npɔ́ swɔ, tɛ́ névye tíkí pè tɛ̃.
19 Os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes sabiam que era contra eles que Jesus havia contado essa parábola e queriam prendê-lo ali mesmo, porém tinham medo do povo.
20 Képah sɔkɔ, pè tyah Yesu kyɔ̀mɩ̀nɔ́lɛ. Pè yĩ́nvínpɩbɩ yísyɔ́ tɛkɩ mɔ ǹ tyɩ́. Pè pɔ pé gblɔ̌y pɩ nɛ́gblɔ́lɛ. Pè sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, à pilki ǹ vyãh wɛy sɔkɔ, pé kɔ̃ pé à wɛ tɛ̃ kyɩ dahbɩ kwil yah tɛ̃́-ò gbõ̀, tɔ̃́rɩ́ ànɛ̂ tɛ̃́nwɛnɔ-á mɛ nɛ̂ tyɩ́.
20 Então começaram a vigiar Jesus. Pagaram alguns homens para fazerem perguntas a ele. Eles deviam fingir que eram sinceros e procurar conseguir alguma prova contra Jesus. Assim os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes teriam uma desculpa para o prender e entregar nas mãos do Governador romano.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, pè píkínyahnɔ yɔ́ pɩ Yesu tyɩ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, páh pɩ̃ nɛ, wǎh tyi nónónɛ n yo, tɛ́ kwɔ́nɔ́ nónónɛ n pɩ, gblɔ kɔ́kɔ́-á sélɛ. Á náh névyelɛ n wah, ànɛ̂ wǎh Liyel wɛ̃̀kɩ̀lɛ névyelɛ n kwɔ ké gbɩ yõ.
21 Esses homens perguntaram: — Mestre, sabemos que aquilo que o senhor diz e ensina é certo. Sabemos também que o senhor não julga pela aparência e ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige.
22 Ǹtɛ, à yo pé syah, ńkɛ̃́, ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ nɛ, pé mɔ́rɩ́lɛ n mɔ Wromɛnɔ yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Sesarɩ tyɩ́, tĩ̂ ké wɛ̃̀kɩ̀ náh mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ?
22 Diga: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
23 Tɛ́ Yesu-á pé yĩ́nvǐ pɩ̃ sɛ̃́, à yo pé tyɩ́:
23 Mas Jesus percebeu a má intenção deles e disse:
24 «Yé pɔ pɔ́ pɔ́ núkúlɛ, mé yah ǎtrɛ. Nɛ̂ yah mírkí, ànɛ̂ ǹ yĩn mɛ wã́rkɩ́nmɔnɔlɛ ké yõ yɔ̀?» Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Sesarɩ tyɩ́-á.
24 — Tragam aqui uma moeda. De quem são o nome e a cara que estão gravados nela? — São do Imperador! — responderam eles.
25 Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Kàh pɩ sɛ̃́, yé Sesarɩ tyɩ́lɛ Sesarɩlɛ n kɔ̃, yé mó Liyel tyɩ́lɛ Liyel kɔ̃.»
25 Então Jesus disse:
26 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè náh pílkí-ńsah wɛ ǹ wɛy sɔkɔ, à à tɛ̃ névye yĩ́ yah. Tɛ́ ǹ tyi yah yónɔ́ pyě mɛ pé gbã̀n du, pè mɛ tɛ̃ syɩ́syɩ́.
26 Eles não puderam conseguir nenhuma prova contra Jesus diante do povo. Por isso ficaram calados, admirados com a resposta dele.
27 Sadusɛ̃nɔlɛ, nósyɔ́ ye, nónó-á nɛ, lékyɩ̂ náh min sã́n wɛ n pi. Pé nɔ de Yesulɛ, tɛ́ à piki yah nɛ,
27 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus
28 pé kwɔ́-ò dĩ́, Moyisi-á kɩ wãrkɩ sah pé kɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, sétɛ̃̂ nɛ̂-à ku pi wɛ́-ńkɛ̃̂nɛ, tɛ́ gbɛ̃̀ mɛ tɛ̃̀ tyɩ́, gbɛ̃̀ mɛ̀-á yɩ̃nɛ à pɛ́kúsè mɛ̀ tɔkɔ, à mó wɛ̃́npì dubi à kɔ̃ ǹ nɛ́nkyɩ́ náhnɛ.
28 e disseram: — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte
29 Ǹtɛ, kèkùrkì núkú dĩ́npì nɛ́pĩ̂ kwǎrninɔ yísyɔ́-á lésõ mɛ. Nɛ́nkyɩ́ tɛ̃̀ mɛ sê tɔkɔ, tɛ́ ku, tɛ́ à sah píkã́nnɛ.
29 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
30 Ǹ sõ̀ syɩ mɛ pi mɛ̀ tɔkɔ.
30 Então o segundo casou com a viúva,
31 Képah náh, tɔ̃́-ò mɛ à tɔkɔ. Kè n pɩ n yuku sɛ̃́ fɔ́ɔ́, pé nɛ́pĩ̂ kwǎrnímí pól à tɔkɔ. Tɛ́, pé pól pɔ ku, tɛ́ à sah píkã́nnɛ.
31 e depois, o terceiro. E assim a mesma coisa aconteceu com os sete irmãos, isto é, todos morreram sem deixar filhos.
32 Képah náh, pi mɛ̀ tɔ pɔ ku.
32 Depois a mulher também morreu.
33 Ǹtɛ, pi mɛ̀-á de yah sɛ̃́ nɛ́pĩ̂ kwǎrnímí nɔ́pi tyɩ́-à, lékyɩ̂ min sã́n pɔ́nwɛ sṍlɛ, à kɩ n pɩ n pi pé sɔkɔ nɛy nɛ̂ tyɩ́lɛ?
33 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
34 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu yo pé tyɩ́: «Kèkõyṍ mɛ̀ tɛ̃̀ wɔ sɔkɔ, sétɔ́kɔ́kɩ̀ mɛ, ànɛ̂, pɛ́dékè mɛ.
34 Jesus respondeu:
35 Ǹtɛ, Liyel-á nónó kyɔmɩ wɛ nɛ, pǎh yɩ̃nɛ dénɔ́lɛ kèkõyṍ sã́n sɔkɔ, tɛ́ kɩ min sã́nnɛ pè kɔ̃ n pi lékyɩ̂ min sã́n pɔ́nwɛ sṍlɛ, pépi náh syɔ́ tɔkɔ n pi, pè náh n de n pi pɛbɩ tyɩ́ póllɛ.
35 Mas as pessoas que merecem alcançar a ressurreição e a vida futura não vão casar lá,
36 À kɩ pè wilki kũ sɔkɔ, kɩ min sã́nnɛ pè kɔ̃. Pè kɩ pɩ yĩ̂nyõ tɛ̃ntõnè tyɩ́ kɔ̃lɛ: Pè náh tɔ̃ n ku n yah n pi. Pè ye pɩ Liyel pyelɛ.
36 pois serão como os anjos e não poderão morrer. Serão filhos de Deus porque ressuscitaram.
37 Moyisi tɔ ye kè yo wah yĩ́ĩ́ nɛ ńkɛ̃́, lékyɩ̂-á kɩ pɔ pé syɩ min sã́n wɛ. Ǹ sɛ́bɛ́y fɩ̃́ nɛ̂-á dukuni tyɩ́lɛ n yo nɛ̂-á sõ̀ nyàh lépɔ̃́lɛ ké sɔkɔ, képah sɔkɔ ye à Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel ye ‹Abrahmɩ Liyellɛ, ànɛ̂ Yisakɩ Liyellɛ, ànɛ̂ tɔ̃ Yakɔbɩ Liyellɛ›.
37 E Moisés mostra claramente que os mortos serão ressuscitados. Quando fala do espinheiro que estava em fogo, ele escreve que o Senhor é “o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.”
38 Liyel tyɩ́, no pól mɛ vyelɛ. Képah ye, lékyɩ̂ Liyel náh ǹnɛ, vye Liyel ye.»
38 Isso mostra que Deus é Deus dos vivos e não dos mortos, pois para ele todos estão vivos.
39 — ausente —
39 Aí alguns mestres da Lei disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 — ausente —
40 E não tinham coragem de lhe fazer mais perguntas.
41 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́: «Á kɩ yo sɔ̃́ nɛ, Davidi náh nɛy ó-á Kristalɛ nɛ̂-á Liyel nɛ, páh kɩ tɛkɩ mɔ?
41 Em seguida Jesus perguntou a eles:
42 Tɛ́ ǹmɔ Davidi ńtɛ̃ mó tɔ̃ kè yo ǹ yɩ̀gbɩ̀nɩ̀ sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́:
42 Pois o próprio Davi diz assim no livro de Salmos:
43 fɔ́ɔ́ kè pɔ nɔ gbĩ́ nɛ̂-á
43 até que eu ponha os seus inimigos
44 Ǹtɛ, Davidi ńtɛ̃ wɛ à ye ǹ TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ à kɩ tɔ̃ pɩ sɔ̃́, tɛ́ kɩ pɔ n pɩ ǹ náh nɛy ólɛ?»
44 Se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
45 Képah náh, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ ǹ wɛy nóhpú pól yĩ́ yah nɛ:
45 O povo todo estava escutando, e Jesus disse aos discípulos:
46 «Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́púlɛ, fwɔ̀mɔ̀ngbnɔ mɔ́nkɔnkɔ̃nɔ tyɩ́ nɔ pé tyɩ́. Pè n nɛ n mɛ ké tyɩ́ nɛ, no nɛ n tɔ̃ n sah n wɛkɩ pé tyɩ́ tɔ́wû tùkè-ǹtã̀n sɔkɔ. Tɛ̃̀-ǹtã̀n gbro tyɩ́ nɔ pé tyɩ́ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, ànɛ̂ yé yṍ-ńtã̂n sɔkɔ. Yé yé gblɔ̌ynɛ n kyɔmɩ pélɛ!
46 — Cuidado com os
47 Tɛ́ pépi ó ye tɔ̃ n vi n tɛ̃ pɛ́kúsyɔlɛ, à pé gbã̀n yîlɛ n syi, ǹ tɛ́ nírílɛ n pɩ yõ̀sɛ̃̀kɩ̀lɛ, ǹ névye yahlɛ n pil nɛ, páh mɛ tómm. Ǹtɛ, pé tukey kɩ n pɩ n pi képékèyɔ̂, à kal no tɛ́lɔ́ tyɩ́lɛ.»
47 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçar, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.