Lucas 20
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs BKJ
1 Yesu-á sõ̀ mɛ névyelɛ n kwɔ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, mɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy sã́nnɛ n yo sɛ̃́, sṍ yɔ́lɛ, sárká wìlkìpu yõ̀tãm, ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ pɔ wil ǹ tyɩ́,
1 E aconteceu que, em um daqueles dias, enquanto ele ensinava o povo no templo, e pregava o evangelho, os principais sacerdotes e os escribas vieram a ele com os anciãos,
2 tɛ́ à syah nɛ, à yo pé syah, nɛ̂ gbõ̀ yõ sɔkɔ se, à n pɩ tyi nɔ́pilɛ, nɛ̂ se à kɔ̃ tɛ̃́nwɛnɔ mɛ̀nɛ nɩ?
2 e falaram-lhe, dizendo: Dize-nos, com que autoridade fazes tu essas coisas? Ou quem é que te deu tal autoridade?
3 À mɛ yo pé tyɩ́: «Ńmɔ tɔ kɩ píkínyahnɔ núkú pɩ yé tyɩ́: Yé yo ń syah,
3 E, respondendo ele, disse-lhes: Eu também vos perguntarei uma coisa, respondam-me:
4 nɛ̂-á tõ Nsyɔ̃nɛ, à pɔ nolɛ n wel n wilki? Liyel se, tĩ̂ névye se?»
4 O batismo de João, era do céu ou dos homens?
5 Pè mɛ yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, páh kɩ nɛ ńkɛ̃́, Liyel-á tõ ǹnɛ, wǎh kɩ pé syah nɛ, tɛ́ kwâh nɛ̂ se pɩ, tɛ́ pé náh sɛ̃ ǹ yõ nɩ?
5 E eles arrazoavam entre si, dizendo: Se nós dissermos: Do céu, ele nos dirá: Por que então não crestes?
6 Ǹtɛ, névye sɛ̃́nyĩnɔ-á mɛ tɛ ké yõ nɛ, Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò-á Nsyɔ̃nɛ, páh kɩ mó tɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, névye-á tõ ǹnɛ, no pól-á kɩ dyêhlɛ pé minki ko.
6 Mas, e se nós dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará, porque eles estão convencidos que João era um profeta.
7 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè à syah nɛ, pé náh pɩ̃ nɛ̂-á tõ ǹnɛ.
7 E eles responderam que não podiam dizer de onde era.
8 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu tɔ mó pè syah nɛ, kàh pɩ sɛ̃́, tɛ̃́nwɛnɔ nɛ̂-á pé kɔ̃ pé tyi nɔ́pilɛ n pɩ, pé náh mó kè yo pè syah n pi.
8 E Jesus lhes disse: Tampouco eu vos direi com que autoridade faço estas coisas.
9 Képah náh, Yesu tyah sèmìrkì yɔ́lɛ n yãh névye tyɩ́ nɛ: «Dĩ́ yɔ́ ye lésõ dìvɛ̃ sésân swãh kõ, tɛ́ kélɛ tɛ̃̀ntõbe gbõ̀ dahbɩ, tɛ́ sɔkɔ kɔ́lɔ́ sɔkɔ à kyɩ mo.
9 Então, ele começou a falar ao povo esta parábola: Certo homem plantou uma vinha, e arrendou-a a uns lavradores, e foi para uma terra distante por muito tempo.
10 Sé pye gbɛ gbĩ́-á pɔ nɔ, à tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ dìvɛ̃ sésân swah tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi tyɩ́ nɛ, pè pé tyɩ́ dìvɛ̃ sésân pyelɛ à kɔ̃. Ǹtɛ, tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi mɛ tõ̀npɩ mɛ̀ ko, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
10 E, no devido tempo, enviou um servo aos lavradores, para que lhe dessem dos frutos da vinha; mas os lavradores, espancando-o, mandaram-no embora vazio.
11 Képah sɔkɔ, sètɛ̃̀ dĩ́ tɔ̃ ǹ syɩ tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ. Pè tɔ̃ ǹmɔ tɔ ko, tɛ́ à gbyɔ, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
11 E novamente ele enviou outro servo; e eles também o espancaram, e o insultaram e o mandaram embora vazio.
12 À tɔ̃ ǹ syɩ tõ̀npɩ tɔ̃́-ò tɛkɩ mɔ. Pè tɔ̃ ǹmɔ tɔ pɩ yɔ, tɛ́ à yĩni.
12 E ele enviou novamente um terceiro; e eles também feriram a este, e o expulsaram.
13 Kǎh pɩ sɛ̃́, sètɛ̃̀ dĩ́ nɛ, sɔ̃́ se pé kɩ pɩ nɩ? Páh kɩ pé nɩ̀dɛ̀ pídĩ́ wɔ tɛkɩ mɔ. Ǹmɔ wɔlɛ, gbɔ̀kénpɩ, pǎh kɩ yõ̀yén sah ǹ yõ.
13 Então, disse o senhor da vinha: O que eu farei? Enviarei o meu filho amado; talvez, vendo-o, o respeitem.
14 Ǹtɛ, dìvɛ̃ sésân swãh tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi-á fyɔ̀ ǹ pídĩ́ wɛ, pè núkú yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, ǹ gbɛ̃̀yõ-á yɔ̀. Pé ye à ko mɔ, gbɛ̃kɩ mó pɩ pépi tyɩ́lɛ.
14 Mas, vendo-o os lavradores, eles arrazoaram entre si dizendo: Este é o herdeiro; vinde, matemo-lo, para que a herança seja nossa.
15 Képah tɛ̃̀nɛ, pè à yɔrɩ wilki mɔ dìvɛ̃ sésân swãh kahnɩnɛ, tɛ́ à ko mɔ. Núkúnúkú tɛ̃̀nɛ, sɔ̃́ mɛ sètɛ̃̀ dĩ́ kɩ pɔ pɩ pélɛ wɛ́?
15 Assim, eles lançaram-no fora da vinha, e o mataram. O que lhes fará, pois, o senhor da vinha?
16 À náh pɔ dìvɛ̃ sésân swãh tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi ko mɔ, tɛ́ kɩ kè dahbɩ n pi yísyɔ́ gbõ̀ di?» No-á kénɛ wɛlɔ noh sɛ̃́, pè nɛ, póllɛ, képah wɔ náh n pɩ n pi!
16 Ele virá e destruirá esses lavradores, e dará a vinha a outros. E, ouvindo eles isso, disseram: Deus o proíba!
17 Ǹtɛ, Yesu mɛ pè yah, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Liyel wɛy-á nɛ̂ yo nɛ ńkɛ̃́:
17 E ele observando-os, disse: Então, o que é isto que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram, essa se tornou a cabeça de esquina?
18 Névi nɛ̂-à wil syɩkɩ kénɛ dáhkɩ̀ yõ, tɛ̃̀ kɩ kwɔkɩ. Tɛ́, kàh se mó tɔ̃ syɩkɩ nɛ̂ yõ, kè kɩ tɛ̃̀ pyãhrɩ.»
18 Qualquer que cair sobre aquela pedra será despedaçado, mas naquele em que ela cair, ela triturará ao pó.
19 Képah sɔkɔ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ sõ̀ pɩ̃ yĩ́ĩ́ tɛ nɛ, pépi yõ-á Yesu mɩ sèmìrkì mɛ̀nɛ. Képah ye, pè sõ̀ mɛ ǹ tɛ̃́-ńsahlɛ n yah n kɔ̃ nɛ́npɔ́ swɔ, tɛ́ névye tíkí pè tɛ̃.
19 E os principais sacerdotes e os escribas procuraram lançar mão dele naquela mesma hora, mas eles temiam o povo; pois perceberam que ele tinha falado a parábola contra eles.
20 Képah sɔkɔ, pè tyah Yesu kyɔ̀mɩ̀nɔ́lɛ. Pè yĩ́nvínpɩbɩ yísyɔ́ tɛkɩ mɔ ǹ tyɩ́. Pè pɔ pé gblɔ̌y pɩ nɛ́gblɔ́lɛ. Pè sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, à pilki ǹ vyãh wɛy sɔkɔ, pé kɔ̃ pé à wɛ tɛ̃ kyɩ dahbɩ kwil yah tɛ̃́-ò gbõ̀, tɔ̃́rɩ́ ànɛ̂ tɛ̃́nwɛnɔ-á mɛ nɛ̂ tyɩ́.
20 E, eles vigiando-o, enviaram espiões, os quais se fingiam de homens justos, para o apanharem em alguma palavra, e o entregarem ao poder e à autoridade do governador.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, pè píkínyahnɔ yɔ́ pɩ Yesu tyɩ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, páh pɩ̃ nɛ, wǎh tyi nónónɛ n yo, tɛ́ kwɔ́nɔ́ nónónɛ n pɩ, gblɔ kɔ́kɔ́-á sélɛ. Á náh névyelɛ n wah, ànɛ̂ wǎh Liyel wɛ̃̀kɩ̀lɛ névyelɛ n kwɔ ké gbɩ yõ.
21 E eles perguntaram-lhe, dizendo: Mestre, nós sabemos que tu falas e ensinas retamente, e que não fazes acepção de pessoas, mas ensinas o caminho de Deus verdadeiramente;
22 Ǹtɛ, à yo pé syah, ńkɛ̃́, ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ nɛ, pé mɔ́rɩ́lɛ n mɔ Wromɛnɔ yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Sesarɩ tyɩ́, tĩ̂ ké wɛ̃̀kɩ̀ náh mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ?
22 é lícito dar tributo a César ou não?
23 Tɛ́ Yesu-á pé yĩ́nvǐ pɩ̃ sɛ̃́, à yo pé tyɩ́:
23 Mas, ele percebendo a sua astúcia, disse-lhes: Por que vós me tentais?
24 «Yé pɔ pɔ́ pɔ́ núkúlɛ, mé yah ǎtrɛ. Nɛ̂ yah mírkí, ànɛ̂ ǹ yĩn mɛ wã́rkɩ́nmɔnɔlɛ ké yõ yɔ̀?» Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Sesarɩ tyɩ́-á.
24 Mostrai-me uma moeda. De quem é a imagem e a inscrição? E, eles respondendo, disseram: De César.
25 Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Kàh pɩ sɛ̃́, yé Sesarɩ tyɩ́lɛ Sesarɩlɛ n kɔ̃, yé mó Liyel tyɩ́lɛ Liyel kɔ̃.»
25 E ele lhes disse: Dai, pois, a César as coisas que são de César, e a Deus as coisas que são de Deus.
26 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè náh pílkí-ńsah wɛ ǹ wɛy sɔkɔ, à à tɛ̃ névye yĩ́ yah. Tɛ́ ǹ tyi yah yónɔ́ pyě mɛ pé gbã̀n du, pè mɛ tɛ̃ syɩ́syɩ́.
26 E eles não puderam tomá-lo em suas palavras diante do povo; e eles maravilhados da sua resposta, calaram-se.
27 Sadusɛ̃nɔlɛ, nósyɔ́ ye, nónó-á nɛ, lékyɩ̂ náh min sã́n wɛ n pi. Pé nɔ de Yesulɛ, tɛ́ à piki yah nɛ,
27 Então, chegaram-se a ele alguns dos saduceus, que negam haver ressurreição, e eles perguntaram-lhe,
28 pé kwɔ́-ò dĩ́, Moyisi-á kɩ wãrkɩ sah pé kɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, sétɛ̃̂ nɛ̂-à ku pi wɛ́-ńkɛ̃̂nɛ, tɛ́ gbɛ̃̀ mɛ tɛ̃̀ tyɩ́, gbɛ̃̀ mɛ̀-á yɩ̃nɛ à pɛ́kúsè mɛ̀ tɔkɔ, à mó wɛ̃́npì dubi à kɔ̃ ǹ nɛ́nkyɩ́ náhnɛ.
28 dizendo: Mestre, Moisés nos escreveu que, se morresse o irmão de um homem, tendo esposa, e ele não deixasse filhos, seu irmão tomasse a esposa dele, e levantasse descendência a seu irmão.
29 Ǹtɛ, kèkùrkì núkú dĩ́npì nɛ́pĩ̂ kwǎrninɔ yísyɔ́-á lésõ mɛ. Nɛ́nkyɩ́ tɛ̃̀ mɛ sê tɔkɔ, tɛ́ ku, tɛ́ à sah píkã́nnɛ.
29 Houve, pois, sete irmãos; e o primeiro tomou uma mulher, e morreu sem filhos.
30 Ǹ sõ̀ syɩ mɛ pi mɛ̀ tɔkɔ.
30 E o segundo a tomou como esposa, e morreu sem filhos.
31 Képah náh, tɔ̃́-ò mɛ à tɔkɔ. Kè n pɩ n yuku sɛ̃́ fɔ́ɔ́, pé nɛ́pĩ̂ kwǎrnímí pól à tɔkɔ. Tɛ́, pé pól pɔ ku, tɛ́ à sah píkã́nnɛ.
31 E o terceiro a tomou, e semelhantemente também os sete, e eles não tiveram filhos e morreram.
32 Képah náh, pi mɛ̀ tɔ pɔ ku.
32 E depois de todos, a mulher também morreu.
33 Ǹtɛ, pi mɛ̀-á de yah sɛ̃́ nɛ́pĩ̂ kwǎrnímí nɔ́pi tyɩ́-à, lékyɩ̂ min sã́n pɔ́nwɛ sṍlɛ, à kɩ n pɩ n pi pé sɔkɔ nɛy nɛ̂ tyɩ́lɛ?
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles será a mulher? Pois os sete a tiveram por esposa.
34 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu yo pé tyɩ́: «Kèkõyṍ mɛ̀ tɛ̃̀ wɔ sɔkɔ, sétɔ́kɔ́kɩ̀ mɛ, ànɛ̂, pɛ́dékè mɛ.
34 E, Jesus respondendo, disse-lhes: Os filhos deste mundo casam-se, e dão-se em casamento;
35 Ǹtɛ, Liyel-á nónó kyɔmɩ wɛ nɛ, pǎh yɩ̃nɛ dénɔ́lɛ kèkõyṍ sã́n sɔkɔ, tɛ́ kɩ min sã́nnɛ pè kɔ̃ n pi lékyɩ̂ min sã́n pɔ́nwɛ sṍlɛ, pépi náh syɔ́ tɔkɔ n pi, pè náh n de n pi pɛbɩ tyɩ́ póllɛ.
35 mas os que são considerados dignos de alcançar o mundo vindouro, e a ressurreição dos mortos, não se casam, nem se dão em casamento;
36 À kɩ pè wilki kũ sɔkɔ, kɩ min sã́nnɛ pè kɔ̃. Pè kɩ pɩ yĩ̂nyõ tɛ̃ntõnè tyɩ́ kɔ̃lɛ: Pè náh tɔ̃ n ku n yah n pi. Pè ye pɩ Liyel pyelɛ.
36 nem podem mais morrer; porque são iguais aos anjos, e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Moyisi tɔ ye kè yo wah yĩ́ĩ́ nɛ ńkɛ̃́, lékyɩ̂-á kɩ pɔ pé syɩ min sã́n wɛ. Ǹ sɛ́bɛ́y fɩ̃́ nɛ̂-á dukuni tyɩ́lɛ n yo nɛ̂-á sõ̀ nyàh lépɔ̃́lɛ ké sɔkɔ, képah sɔkɔ ye à Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel ye ‹Abrahmɩ Liyellɛ, ànɛ̂ Yisakɩ Liyellɛ, ànɛ̂ tɔ̃ Yakɔbɩ Liyellɛ›.
37 Agora que os mortos hão de ressuscitar, até Moisés o mostrou no arbusto, quando ele chamou ao Senhor Deus de Abraão, e Deus de Isaque, e Deus de Jacó.
38 Liyel tyɩ́, no pól mɛ vyelɛ. Képah ye, lékyɩ̂ Liyel náh ǹnɛ, vye Liyel ye.»
38 Porque ele não é Deus de mortos, mas de vivos; porque todos vivem para ele.
39 — ausente —
39 Então, alguns dos escribas disseram, respondendo-lhe: Mestre, tu dissestes bem.
40 — ausente —
40 E depois disso, eles não ousaram perguntar-lhe questão nenhuma.
41 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́: «Á kɩ yo sɔ̃́ nɛ, Davidi náh nɛy ó-á Kristalɛ nɛ̂-á Liyel nɛ, páh kɩ tɛkɩ mɔ?
41 E ele lhes disse: Como eles dizem que Cristo é filho de Davi?
42 Tɛ́ ǹmɔ Davidi ńtɛ̃ mó tɔ̃ kè yo ǹ yɩ̀gbɩ̀nɩ̀ sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́:
42 E o próprio Davi disse no livro dos Salmos: O SENHOR disse ao meu Senhor: Assenta-te à minha direita,
43 fɔ́ɔ́ kè pɔ nɔ gbĩ́ nɛ̂-á
43 até que eu faça dos teus inimigos teu escabelo.
44 Ǹtɛ, Davidi ńtɛ̃ wɛ à ye ǹ TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ à kɩ tɔ̃ pɩ sɔ̃́, tɛ́ kɩ pɔ n pɩ ǹ náh nɛy ólɛ?»
44 Portanto, se Davi mesmo lhe chama Senhor, como é ele seu filho?
45 Képah náh, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ ǹ wɛy nóhpú pól yĩ́ yah nɛ:
45 Então, ouvindo-o todo o povo, ele disse aos seus discípulos:
46 «Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́púlɛ, fwɔ̀mɔ̀ngbnɔ mɔ́nkɔnkɔ̃nɔ tyɩ́ nɔ pé tyɩ́. Pè n nɛ n mɛ ké tyɩ́ nɛ, no nɛ n tɔ̃ n sah n wɛkɩ pé tyɩ́ tɔ́wû tùkè-ǹtã̀n sɔkɔ. Tɛ̃̀-ǹtã̀n gbro tyɩ́ nɔ pé tyɩ́ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, ànɛ̂ yé yṍ-ńtã̂n sɔkɔ. Yé yé gblɔ̌ynɛ n kyɔmɩ pélɛ!
46 Cuidado com os escribas, que querem andar com vestes compridas, e amam saudações nos mercados, e os principais assentos nas sinagogas, e os principais lugares nos banquetes;
47 Tɛ́ pépi ó ye tɔ̃ n vi n tɛ̃ pɛ́kúsyɔlɛ, à pé gbã̀n yîlɛ n syi, ǹ tɛ́ nírílɛ n pɩ yõ̀sɛ̃̀kɩ̀lɛ, ǹ névye yahlɛ n pil nɛ, páh mɛ tómm. Ǹtɛ, pé tukey kɩ n pɩ n pi képékèyɔ̂, à kal no tɛ́lɔ́ tyɩ́lɛ.»
47 que devoram as casas das viúvas, e, por aparência, fazem longas orações; estes receberão maior condenação.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.