Lucas 20
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARA
1 Yesu-á sõ̀ mɛ névyelɛ n kwɔ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, mɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy sã́nnɛ n yo sɛ̃́, sṍ yɔ́lɛ, sárká wìlkìpu yõ̀tãm, ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ pɔ wil ǹ tyɩ́,
1 Aconteceu que, num daqueles dias, estando Jesus a ensinar o povo no templo e a evangelizar, sobrevieram os principais sacerdotes e os escribas, juntamente com os anciãos,
2 tɛ́ à syah nɛ, à yo pé syah, nɛ̂ gbõ̀ yõ sɔkɔ se, à n pɩ tyi nɔ́pilɛ, nɛ̂ se à kɔ̃ tɛ̃́nwɛnɔ mɛ̀nɛ nɩ?
2 e o arguiram nestes termos: Dize-nos: com que autoridade fazes estas coisas? Ou quem te deu esta autoridade?
3 À mɛ yo pé tyɩ́: «Ńmɔ tɔ kɩ píkínyahnɔ núkú pɩ yé tyɩ́: Yé yo ń syah,
3 Respondeu-lhes: Também eu vos farei uma pergunta; dizei-me:
4 nɛ̂-á tõ Nsyɔ̃nɛ, à pɔ nolɛ n wel n wilki? Liyel se, tĩ̂ névye se?»
4 o batismo de João era dos céus ou dos homens?
5 Pè mɛ yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, páh kɩ nɛ ńkɛ̃́, Liyel-á tõ ǹnɛ, wǎh kɩ pé syah nɛ, tɛ́ kwâh nɛ̂ se pɩ, tɛ́ pé náh sɛ̃ ǹ yõ nɩ?
5 Então, eles arrazoavam entre si: Se dissermos: do céu, ele dirá: Por que não acreditastes nele?
6 Ǹtɛ, névye sɛ̃́nyĩnɔ-á mɛ tɛ ké yõ nɛ, Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò-á Nsyɔ̃nɛ, páh kɩ mó tɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, névye-á tõ ǹnɛ, no pól-á kɩ dyêhlɛ pé minki ko.
6 Mas, se dissermos: dos homens, o povo todo nos apedrejará; porque está convicto de ser João um profeta.
7 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè à syah nɛ, pé náh pɩ̃ nɛ̂-á tõ ǹnɛ.
7 Por fim, responderam que não sabiam.
8 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu tɔ mó pè syah nɛ, kàh pɩ sɛ̃́, tɛ̃́nwɛnɔ nɛ̂-á pé kɔ̃ pé tyi nɔ́pilɛ n pɩ, pé náh mó kè yo pè syah n pi.
8 Então, Jesus lhes replicou: Pois nem eu vos digo com que autoridade faço estas coisas.
9 Képah náh, Yesu tyah sèmìrkì yɔ́lɛ n yãh névye tyɩ́ nɛ: «Dĩ́ yɔ́ ye lésõ dìvɛ̃ sésân swãh kõ, tɛ́ kélɛ tɛ̃̀ntõbe gbõ̀ dahbɩ, tɛ́ sɔkɔ kɔ́lɔ́ sɔkɔ à kyɩ mo.
9 A seguir, passou Jesus a proferir ao povo esta parábola: Certo homem plantou uma vinha, arrendou-a a lavradores e ausentou-se do país por prazo considerável.
10 Sé pye gbɛ gbĩ́-á pɔ nɔ, à tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ dìvɛ̃ sésân swah tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi tyɩ́ nɛ, pè pé tyɩ́ dìvɛ̃ sésân pyelɛ à kɔ̃. Ǹtɛ, tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi mɛ tõ̀npɩ mɛ̀ ko, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
10 No devido tempo, mandou um servo aos lavradores para que lhe dessem do fruto da vinha; os lavradores, porém, depois de o espancarem, o despacharam vazio.
11 Képah sɔkɔ, sètɛ̃̀ dĩ́ tɔ̃ ǹ syɩ tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ. Pè tɔ̃ ǹmɔ tɔ ko, tɛ́ à gbyɔ, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
11 Em vista disso, enviou-lhes outro servo; mas eles também a este espancaram e, depois de o ultrajarem, o despacharam vazio.
12 À tɔ̃ ǹ syɩ tõ̀npɩ tɔ̃́-ò tɛkɩ mɔ. Pè tɔ̃ ǹmɔ tɔ pɩ yɔ, tɛ́ à yĩni.
12 Mandou ainda um terceiro; também a este, depois de o ferirem, expulsaram.
13 Kǎh pɩ sɛ̃́, sètɛ̃̀ dĩ́ nɛ, sɔ̃́ se pé kɩ pɩ nɩ? Páh kɩ pé nɩ̀dɛ̀ pídĩ́ wɔ tɛkɩ mɔ. Ǹmɔ wɔlɛ, gbɔ̀kénpɩ, pǎh kɩ yõ̀yén sah ǹ yõ.
13 Então, disse o dono da vinha: Que farei? Enviarei o meu filho amado; talvez o respeitem.
14 Ǹtɛ, dìvɛ̃ sésân swãh tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi-á fyɔ̀ ǹ pídĩ́ wɛ, pè núkú yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, ǹ gbɛ̃̀yõ-á yɔ̀. Pé ye à ko mɔ, gbɛ̃kɩ mó pɩ pépi tyɩ́lɛ.
14 Vendo-o, porém, os lavradores, arrazoavam entre si, dizendo: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que a herança venha a ser nossa.
15 Képah tɛ̃̀nɛ, pè à yɔrɩ wilki mɔ dìvɛ̃ sésân swãh kahnɩnɛ, tɛ́ à ko mɔ. Núkúnúkú tɛ̃̀nɛ, sɔ̃́ mɛ sètɛ̃̀ dĩ́ kɩ pɔ pɩ pélɛ wɛ́?
15 E, lançando-o fora da vinha, o mataram. Que lhes fará, pois, o dono da vinha?
16 À náh pɔ dìvɛ̃ sésân swãh tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi ko mɔ, tɛ́ kɩ kè dahbɩ n pi yísyɔ́ gbõ̀ di?» No-á kénɛ wɛlɔ noh sɛ̃́, pè nɛ, póllɛ, képah wɔ náh n pɩ n pi!
16 Virá, exterminará aqueles lavradores e passará a vinha a outros. Ao ouvirem isto, disseram: Tal não aconteça!
17 Ǹtɛ, Yesu mɛ pè yah, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Liyel wɛy-á nɛ̂ yo nɛ ńkɛ̃́:
17 Mas Jesus, fitando-os, disse: Que quer dizer, pois, o que está escrito:
18 Névi nɛ̂-à wil syɩkɩ kénɛ dáhkɩ̀ yõ, tɛ̃̀ kɩ kwɔkɩ. Tɛ́, kàh se mó tɔ̃ syɩkɩ nɛ̂ yõ, kè kɩ tɛ̃̀ pyãhrɩ.»
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
19 Képah sɔkɔ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ sõ̀ pɩ̃ yĩ́ĩ́ tɛ nɛ, pépi yõ-á Yesu mɩ sèmìrkì mɛ̀nɛ. Képah ye, pè sõ̀ mɛ ǹ tɛ̃́-ńsahlɛ n yah n kɔ̃ nɛ́npɔ́ swɔ, tɛ́ névye tíkí pè tɛ̃.
19 Naquela mesma hora, os escribas e os principais sacerdotes procuravam lançar-lhe as mãos, pois perceberam que, em referência a eles, dissera esta parábola; mas temiam o povo.
20 Képah sɔkɔ, pè tyah Yesu kyɔ̀mɩ̀nɔ́lɛ. Pè yĩ́nvínpɩbɩ yísyɔ́ tɛkɩ mɔ ǹ tyɩ́. Pè pɔ pé gblɔ̌y pɩ nɛ́gblɔ́lɛ. Pè sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, à pilki ǹ vyãh wɛy sɔkɔ, pé kɔ̃ pé à wɛ tɛ̃ kyɩ dahbɩ kwil yah tɛ̃́-ò gbõ̀, tɔ̃́rɩ́ ànɛ̂ tɛ̃́nwɛnɔ-á mɛ nɛ̂ tyɩ́.
20 Observando-o, subornaram emissários que se fingiam de justos para verem se o apanhavam em alguma palavra, a fim de entregá-lo à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, pè píkínyahnɔ yɔ́ pɩ Yesu tyɩ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, páh pɩ̃ nɛ, wǎh tyi nónónɛ n yo, tɛ́ kwɔ́nɔ́ nónónɛ n pɩ, gblɔ kɔ́kɔ́-á sélɛ. Á náh névyelɛ n wah, ànɛ̂ wǎh Liyel wɛ̃̀kɩ̀lɛ névyelɛ n kwɔ ké gbɩ yõ.
21 Então, o consultaram, dizendo: Mestre, sabemos que falas e ensinas retamente e não te deixas levar de respeitos humanos, porém ensinas o caminho de Deus segundo a verdade;
22 Ǹtɛ, à yo pé syah, ńkɛ̃́, ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ nɛ, pé mɔ́rɩ́lɛ n mɔ Wromɛnɔ yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Sesarɩ tyɩ́, tĩ̂ ké wɛ̃̀kɩ̀ náh mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ?
22 é lícito pagar tributo a César ou não?
23 Tɛ́ Yesu-á pé yĩ́nvǐ pɩ̃ sɛ̃́, à yo pé tyɩ́:
23 Mas Jesus, percebendo-lhes o ardil, respondeu:
24 «Yé pɔ pɔ́ pɔ́ núkúlɛ, mé yah ǎtrɛ. Nɛ̂ yah mírkí, ànɛ̂ ǹ yĩn mɛ wã́rkɩ́nmɔnɔlɛ ké yõ yɔ̀?» Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Sesarɩ tyɩ́-á.
24 Mostrai-me um denário. De quem é a efígie e a inscrição? Prontamente disseram: De César. Então, lhes recomendou Jesus:
25 Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Kàh pɩ sɛ̃́, yé Sesarɩ tyɩ́lɛ Sesarɩlɛ n kɔ̃, yé mó Liyel tyɩ́lɛ Liyel kɔ̃.»
25 Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè náh pílkí-ńsah wɛ ǹ wɛy sɔkɔ, à à tɛ̃ névye yĩ́ yah. Tɛ́ ǹ tyi yah yónɔ́ pyě mɛ pé gbã̀n du, pè mɛ tɛ̃ syɩ́syɩ́.
26 Não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e, admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Sadusɛ̃nɔlɛ, nósyɔ́ ye, nónó-á nɛ, lékyɩ̂ náh min sã́n wɛ n pi. Pé nɔ de Yesulɛ, tɛ́ à piki yah nɛ,
27 Chegando alguns dos saduceus, homens que dizem não haver ressurreição,
28 pé kwɔ́-ò dĩ́, Moyisi-á kɩ wãrkɩ sah pé kɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, sétɛ̃̂ nɛ̂-à ku pi wɛ́-ńkɛ̃̂nɛ, tɛ́ gbɛ̃̀ mɛ tɛ̃̀ tyɩ́, gbɛ̃̀ mɛ̀-á yɩ̃nɛ à pɛ́kúsè mɛ̀ tɔkɔ, à mó wɛ̃́npì dubi à kɔ̃ ǹ nɛ́nkyɩ́ náhnɛ.
28 perguntaram-lhe: Mestre, Moisés nos deixou escrito que, se morrer o irmão de alguém, sendo aquele casado e não deixando filhos, seu irmão deve casar com a viúva e suscitar descendência ao falecido.
29 Ǹtɛ, kèkùrkì núkú dĩ́npì nɛ́pĩ̂ kwǎrninɔ yísyɔ́-á lésõ mɛ. Nɛ́nkyɩ́ tɛ̃̀ mɛ sê tɔkɔ, tɛ́ ku, tɛ́ à sah píkã́nnɛ.
29 Ora, havia sete irmãos: o primeiro casou e morreu sem filhos;
30 Ǹ sõ̀ syɩ mɛ pi mɛ̀ tɔkɔ.
30 o segundo e o terceiro também desposaram a viúva;
31 Képah náh, tɔ̃́-ò mɛ à tɔkɔ. Kè n pɩ n yuku sɛ̃́ fɔ́ɔ́, pé nɛ́pĩ̂ kwǎrnímí pól à tɔkɔ. Tɛ́, pé pól pɔ ku, tɛ́ à sah píkã́nnɛ.
31 igualmente os sete não tiveram filhos e morreram.
32 Képah náh, pi mɛ̀ tɔ pɔ ku.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Ǹtɛ, pi mɛ̀-á de yah sɛ̃́ nɛ́pĩ̂ kwǎrnímí nɔ́pi tyɩ́-à, lékyɩ̂ min sã́n pɔ́nwɛ sṍlɛ, à kɩ n pɩ n pi pé sɔkɔ nɛy nɛ̂ tyɩ́lɛ?
33 Esta mulher, pois, no dia da ressurreição, de qual deles será esposa? Porque os sete a desposaram.
34 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu yo pé tyɩ́: «Kèkõyṍ mɛ̀ tɛ̃̀ wɔ sɔkɔ, sétɔ́kɔ́kɩ̀ mɛ, ànɛ̂, pɛ́dékè mɛ.
34 Então, lhes acrescentou Jesus: Os filhos deste mundo casam-se e dão-se em casamento;
35 Ǹtɛ, Liyel-á nónó kyɔmɩ wɛ nɛ, pǎh yɩ̃nɛ dénɔ́lɛ kèkõyṍ sã́n sɔkɔ, tɛ́ kɩ min sã́nnɛ pè kɔ̃ n pi lékyɩ̂ min sã́n pɔ́nwɛ sṍlɛ, pépi náh syɔ́ tɔkɔ n pi, pè náh n de n pi pɛbɩ tyɩ́ póllɛ.
35 mas os que são havidos por dignos de alcançar a era vindoura e a ressurreição dentre os mortos não casam, nem se dão em casamento.
36 À kɩ pè wilki kũ sɔkɔ, kɩ min sã́nnɛ pè kɔ̃. Pè kɩ pɩ yĩ̂nyõ tɛ̃ntõnè tyɩ́ kɔ̃lɛ: Pè náh tɔ̃ n ku n yah n pi. Pè ye pɩ Liyel pyelɛ.
36 Pois não podem mais morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Moyisi tɔ ye kè yo wah yĩ́ĩ́ nɛ ńkɛ̃́, lékyɩ̂-á kɩ pɔ pé syɩ min sã́n wɛ. Ǹ sɛ́bɛ́y fɩ̃́ nɛ̂-á dukuni tyɩ́lɛ n yo nɛ̂-á sõ̀ nyàh lépɔ̃́lɛ ké sɔkɔ, képah sɔkɔ ye à Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel ye ‹Abrahmɩ Liyellɛ, ànɛ̂ Yisakɩ Liyellɛ, ànɛ̂ tɔ̃ Yakɔbɩ Liyellɛ›.
37 E que os mortos hão de ressuscitar, Moisés o indicou no trecho referente à sarça, quando chama ao Senhor o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.
38 Liyel tyɩ́, no pól mɛ vyelɛ. Képah ye, lékyɩ̂ Liyel náh ǹnɛ, vye Liyel ye.»
38 Ora, Deus não é Deus de mortos, e sim de vivos; porque para ele todos vivem.
39 — ausente —
39 Então, disseram alguns dos escribas: Mestre, respondeste bem!
40 — ausente —
40 Dali por diante, não ousaram mais interrogá-lo.
41 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́: «Á kɩ yo sɔ̃́ nɛ, Davidi náh nɛy ó-á Kristalɛ nɛ̂-á Liyel nɛ, páh kɩ tɛkɩ mɔ?
41 Mas Jesus lhes perguntou: Como podem dizer que o Cristo é filho de Davi?
42 Tɛ́ ǹmɔ Davidi ńtɛ̃ mó tɔ̃ kè yo ǹ yɩ̀gbɩ̀nɩ̀ sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́:
42 Visto como o próprio Davi afirma no livro dos Salmos:
43 fɔ́ɔ́ kè pɔ nɔ gbĩ́ nɛ̂-á
43 até que eu ponha os teus inimigos por estrado dos teus pés.
44 Ǹtɛ, Davidi ńtɛ̃ wɛ à ye ǹ TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ à kɩ tɔ̃ pɩ sɔ̃́, tɛ́ kɩ pɔ n pɩ ǹ náh nɛy ólɛ?»
44 Assim, pois, Davi lhe chama Senhor, e como pode ser ele seu filho?
45 Képah náh, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ ǹ wɛy nóhpú pól yĩ́ yah nɛ:
45 Ouvindo-o todo o povo, recomendou Jesus a seus discípulos:
46 «Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́púlɛ, fwɔ̀mɔ̀ngbnɔ mɔ́nkɔnkɔ̃nɔ tyɩ́ nɔ pé tyɩ́. Pè n nɛ n mɛ ké tyɩ́ nɛ, no nɛ n tɔ̃ n sah n wɛkɩ pé tyɩ́ tɔ́wû tùkè-ǹtã̀n sɔkɔ. Tɛ̃̀-ǹtã̀n gbro tyɩ́ nɔ pé tyɩ́ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, ànɛ̂ yé yṍ-ńtã̂n sɔkɔ. Yé yé gblɔ̌ynɛ n kyɔmɩ pélɛ!
46 Guardai-vos dos escribas, que gostam de andar com vestes talares e muito apreciam as saudações nas praças, as primeiras cadeiras nas sinagogas e os primeiros lugares nos banquetes;
47 Tɛ́ pépi ó ye tɔ̃ n vi n tɛ̃ pɛ́kúsyɔlɛ, à pé gbã̀n yîlɛ n syi, ǹ tɛ́ nírílɛ n pɩ yõ̀sɛ̃̀kɩ̀lɛ, ǹ névye yahlɛ n pil nɛ, páh mɛ tómm. Ǹtɛ, pé tukey kɩ n pɩ n pi képékèyɔ̂, à kal no tɛ́lɔ́ tyɩ́lɛ.»
47 os quais devoram as casas das viúvas e, para o justificar, fazem longas orações; estes sofrerão juízo muito mais severo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.