Lucas 20

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Yesu-á sõ̀ mɛ névyelɛ n kwɔ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ, mɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy sã́nnɛ n yo sɛ̃́, sṍ yɔ́lɛ, sárká wìlkìpu yõ̀tãm, ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ yèwàhnɩ̀ pɔ wil ǹ tyɩ́,
1 Num desses dias, quando Jesus ensinava o povo no templo, e anunciava o evangelho, sobrevieram os principais sacerdotes e os escribas, com os anciãos.
2 tɛ́ à syah nɛ, à yo pé syah, nɛ̂ gbõ̀ yõ sɔkɔ se, à n pɩ tyi nɔ́pilɛ, nɛ̂ se à kɔ̃ tɛ̃́nwɛnɔ mɛ̀nɛ nɩ?
2 e falaram-lhe deste modo: Dize-nos, com que autoridade fazes tu estas coisas? Ou, quem é o que te deu esta autoridade?
3 À mɛ yo pé tyɩ́: «Ńmɔ tɔ kɩ píkínyahnɔ núkú pɩ yé tyɩ́: Yé yo ń syah,
3 Respondeu-lhes ele: Eu também vos farei uma pergunta; dizei-me, pois:
4 nɛ̂-á tõ Nsyɔ̃nɛ, à pɔ nolɛ n wel n wilki? Liyel se, tĩ̂ névye se?»
4 O batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Pè mɛ yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, páh kɩ nɛ ńkɛ̃́, Liyel-á tõ ǹnɛ, wǎh kɩ pé syah nɛ, tɛ́ kwâh nɛ̂ se pɩ, tɛ́ pé náh sɛ̃ ǹ yõ nɩ?
5 Ao que eles arrazoavam entre si: Se dissermos: do céu, ele dirá: Por que não crestes?
6 Ǹtɛ, névye sɛ̃́nyĩnɔ-á mɛ tɛ ké yõ nɛ, Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò-á Nsyɔ̃nɛ, páh kɩ mó tɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, névye-á tõ ǹnɛ, no pól-á kɩ dyêhlɛ pé minki ko.
6 Mas, se dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará; pois está convencido de que João era profeta.
7 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè à syah nɛ, pé náh pɩ̃ nɛ̂-á tõ ǹnɛ.
7 Responderam, pois, que não sabiam donde era.
8 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu tɔ mó pè syah nɛ, kàh pɩ sɛ̃́, tɛ̃́nwɛnɔ nɛ̂-á pé kɔ̃ pé tyi nɔ́pilɛ n pɩ, pé náh mó kè yo pè syah n pi.
8 Replicou-lhes Jesus: Nem eu vos digo com que autoridade faço estas coisas.
9 Képah náh, Yesu tyah sèmìrkì yɔ́lɛ n yãh névye tyɩ́ nɛ: «Dĩ́ yɔ́ ye lésõ dìvɛ̃ sésân swãh kõ, tɛ́ kélɛ tɛ̃̀ntõbe gbõ̀ dahbɩ, tɛ́ sɔkɔ kɔ́lɔ́ sɔkɔ à kyɩ mo.
9 Começou então a dizer ao povo esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a uns lavradores, e ausentou-se do país por muito tempo.
10 Sé pye gbɛ gbĩ́-á pɔ nɔ, à tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ dìvɛ̃ sésân swah tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi tyɩ́ nɛ, pè pé tyɩ́ dìvɛ̃ sésân pyelɛ à kɔ̃. Ǹtɛ, tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi mɛ tõ̀npɩ mɛ̀ ko, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
10 No tempo próprio mandou um servo aos lavradores, para que lhe dessem dos frutos da vinha; mas os lavradores, espancando-o, mandaram-no embora de mãos vazias.
11 Képah sɔkɔ, sètɛ̃̀ dĩ́ tɔ̃ ǹ syɩ tõ̀npɩ yɔ́ tɛkɩ mɔ. Pè tɔ̃ ǹmɔ tɔ ko, tɛ́ à gbyɔ, tɛ́ pé syɩ à tɛkɩ mɔ ǹ gbõ̀ kɔ́kɔ́lɛ.
11 Tornou a mandar outro servo; mas eles espancaram também a este e, afrontando-o, mandaram-no embora de mãos vazias.
12 À tɔ̃ ǹ syɩ tõ̀npɩ tɔ̃́-ò tɛkɩ mɔ. Pè tɔ̃ ǹmɔ tɔ pɩ yɔ, tɛ́ à yĩni.
12 E mandou ainda um terceiro; mas feriram também a este e lançaram-no fora.
13 Kǎh pɩ sɛ̃́, sètɛ̃̀ dĩ́ nɛ, sɔ̃́ se pé kɩ pɩ nɩ? Páh kɩ pé nɩ̀dɛ̀ pídĩ́ wɔ tɛkɩ mɔ. Ǹmɔ wɔlɛ, gbɔ̀kénpɩ, pǎh kɩ yõ̀yén sah ǹ yõ.
13 Disse então o senhor da vinha: Que farei? Mandarei o meu filho amado; a ele talvez respeitarão.
14 Ǹtɛ, dìvɛ̃ sésân swãh tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi-á fyɔ̀ ǹ pídĩ́ wɛ, pè núkú yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, ǹ gbɛ̃̀yõ-á yɔ̀. Pé ye à ko mɔ, gbɛ̃kɩ mó pɩ pépi tyɩ́lɛ.
14 Mas quando os lavradores o viram, arrazoaram entre si, dizendo: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que a herança seja nossa.
15 Képah tɛ̃̀nɛ, pè à yɔrɩ wilki mɔ dìvɛ̃ sésân swãh kahnɩnɛ, tɛ́ à ko mɔ. Núkúnúkú tɛ̃̀nɛ, sɔ̃́ mɛ sètɛ̃̀ dĩ́ kɩ pɔ pɩ pélɛ wɛ́?
15 E lançando-o fora da vinha, o mataram. Que lhes fará, pois, o senhor da vinha?
16 À náh pɔ dìvɛ̃ sésân swãh tɛ̃̀ntõbe nɔ́pi ko mɔ, tɛ́ kɩ kè dahbɩ n pi yísyɔ́ gbõ̀ di?» No-á kénɛ wɛlɔ noh sɛ̃́, pè nɛ, póllɛ, képah wɔ náh n pɩ n pi!
16 Virá e destruirá esses lavradores, e dará a vinha a outros. Ouvindo eles isso, disseram: Tal não aconteça!
17 Ǹtɛ, Yesu mɛ pè yah, tɛ́ yo pé tyɩ́: «Liyel wɛy-á nɛ̂ yo nɛ ńkɛ̃́:
17 Mas Jesus, olhando para eles, disse: Pois, que quer dizer isto que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram, essa foi posta como pedra angular?
18 Névi nɛ̂-à wil syɩkɩ kénɛ dáhkɩ̀ yõ, tɛ̃̀ kɩ kwɔkɩ. Tɛ́, kàh se mó tɔ̃ syɩkɩ nɛ̂ yõ, kè kɩ tɛ̃̀ pyãhrɩ.»
18 Todo o que cair sobre esta pedra será despedaçado; mas aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó.
19 Képah sɔkɔ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ǹgbnɔ sõ̀ pɩ̃ yĩ́ĩ́ tɛ nɛ, pépi yõ-á Yesu mɩ sèmìrkì mɛ̀nɛ. Képah ye, pè sõ̀ mɛ ǹ tɛ̃́-ńsahlɛ n yah n kɔ̃ nɛ́npɔ́ swɔ, tɛ́ névye tíkí pè tɛ̃.
19 Ainda na mesma hora os escribas e os principais sacerdotes, percebendo que contra eles proferira essa parábola, procuraram deitar-lhe as mãos, mas temeram o povo.
20 Képah sɔkɔ, pè tyah Yesu kyɔ̀mɩ̀nɔ́lɛ. Pè yĩ́nvínpɩbɩ yísyɔ́ tɛkɩ mɔ ǹ tyɩ́. Pè pɔ pé gblɔ̌y pɩ nɛ́gblɔ́lɛ. Pè sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, à pilki ǹ vyãh wɛy sɔkɔ, pé kɔ̃ pé à wɛ tɛ̃ kyɩ dahbɩ kwil yah tɛ̃́-ò gbõ̀, tɔ̃́rɩ́ ànɛ̂ tɛ̃́nwɛnɔ-á mɛ nɛ̂ tyɩ́.
20 E, aguardando oportunidade, mandaram espias, os quais se fingiam justos, para o apanharem em alguma palavra, e o entregarem à jurisdição e à autoridade do governador.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, pè píkínyahnɔ yɔ́ pɩ Yesu tyɩ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, páh pɩ̃ nɛ, wǎh tyi nónónɛ n yo, tɛ́ kwɔ́nɔ́ nónónɛ n pɩ, gblɔ kɔ́kɔ́-á sélɛ. Á náh névyelɛ n wah, ànɛ̂ wǎh Liyel wɛ̃̀kɩ̀lɛ névyelɛ n kwɔ ké gbɩ yõ.
21 Estes, pois, o interrogaram, dizendo: Mestre, sabemos que falas e ensinas retamente, e que não consideras a aparência da pessoa, mas ensinas segundo a verdade o caminho de Deus;
22 Ǹtɛ, à yo pé syah, ńkɛ̃́, ké wɛ̃̀kɩ̀ se mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ nɛ, pé mɔ́rɩ́lɛ n mɔ Wromɛnɔ yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Sesarɩ tyɩ́, tĩ̂ ké wɛ̃̀kɩ̀ náh mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ?
22 é-nos lícito dar tributo a César, ou não?
23 Tɛ́ Yesu-á pé yĩ́nvǐ pɩ̃ sɛ̃́, à yo pé tyɩ́:
23 Mas Jesus, percebendo a astúcia deles, disse-lhes:
24 «Yé pɔ pɔ́ pɔ́ núkúlɛ, mé yah ǎtrɛ. Nɛ̂ yah mírkí, ànɛ̂ ǹ yĩn mɛ wã́rkɩ́nmɔnɔlɛ ké yõ yɔ̀?» Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Sesarɩ tyɩ́-á.
24 Mostrai-me um denário. De quem é a imagem e a inscrição que ele tem? Responderam: De César.
25 Yesu mɛ yo pé tyɩ́: «Kàh pɩ sɛ̃́, yé Sesarɩ tyɩ́lɛ Sesarɩlɛ n kɔ̃, yé mó Liyel tyɩ́lɛ Liyel kɔ̃.»
25 Disse-lhes então: Dai, pois, a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus.
26 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè náh pílkí-ńsah wɛ ǹ wɛy sɔkɔ, à à tɛ̃ névye yĩ́ yah. Tɛ́ ǹ tyi yah yónɔ́ pyě mɛ pé gbã̀n du, pè mɛ tɛ̃ syɩ́syɩ́.
26 E não puderam apanhá-lo em palavra alguma diante do povo; e admirados da sua resposta, calaram-se.
27 Sadusɛ̃nɔlɛ, nósyɔ́ ye, nónó-á nɛ, lékyɩ̂ náh min sã́n wɛ n pi. Pé nɔ de Yesulɛ, tɛ́ à piki yah nɛ,
27 Chegaram então alguns dos saduceus, que dizem não haver ressurreição, e perguntaram-lhe:
28 pé kwɔ́-ò dĩ́, Moyisi-á kɩ wãrkɩ sah pé kɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, sétɛ̃̂ nɛ̂-à ku pi wɛ́-ńkɛ̃̂nɛ, tɛ́ gbɛ̃̀ mɛ tɛ̃̀ tyɩ́, gbɛ̃̀ mɛ̀-á yɩ̃nɛ à pɛ́kúsè mɛ̀ tɔkɔ, à mó wɛ̃́npì dubi à kɔ̃ ǹ nɛ́nkyɩ́ náhnɛ.
28 Mestre, Moisés nos deixou escrito que se morrer alguém, tendo mulher mas não tendo filhos, o irmão dele case com a viúva, e suscite descendência ao irmão.
29 Ǹtɛ, kèkùrkì núkú dĩ́npì nɛ́pĩ̂ kwǎrninɔ yísyɔ́-á lésõ mɛ. Nɛ́nkyɩ́ tɛ̃̀ mɛ sê tɔkɔ, tɛ́ ku, tɛ́ à sah píkã́nnɛ.
29 Havia, pois, sete irmãos. O primeiro casou-se e morreu sem filhos;
30 Ǹ sõ̀ syɩ mɛ pi mɛ̀ tɔkɔ.
30 então o segundo, e depois o terceiro, casaram com a viúva;
31 Képah náh, tɔ̃́-ò mɛ à tɔkɔ. Kè n pɩ n yuku sɛ̃́ fɔ́ɔ́, pé nɛ́pĩ̂ kwǎrnímí pól à tɔkɔ. Tɛ́, pé pól pɔ ku, tɛ́ à sah píkã́nnɛ.
31 e assim todos os sete, e morreram, sem deixar filhos.
32 Képah náh, pi mɛ̀ tɔ pɔ ku.
32 Depois morreu também a mulher.
33 Ǹtɛ, pi mɛ̀-á de yah sɛ̃́ nɛ́pĩ̂ kwǎrnímí nɔ́pi tyɩ́-à, lékyɩ̂ min sã́n pɔ́nwɛ sṍlɛ, à kɩ n pɩ n pi pé sɔkɔ nɛy nɛ̂ tyɩ́lɛ?
33 Portanto, na ressurreição, de qual deles será ela esposa, pois os sete por esposa a tiveram?
34 Pǎh yo sɛ̃́, Yesu yo pé tyɩ́: «Kèkõyṍ mɛ̀ tɛ̃̀ wɔ sɔkɔ, sétɔ́kɔ́kɩ̀ mɛ, ànɛ̂, pɛ́dékè mɛ.
34 Respondeu-lhes Jesus: Os filhos deste mundo casaram-se e dão-se em casamento;
35 Ǹtɛ, Liyel-á nónó kyɔmɩ wɛ nɛ, pǎh yɩ̃nɛ dénɔ́lɛ kèkõyṍ sã́n sɔkɔ, tɛ́ kɩ min sã́nnɛ pè kɔ̃ n pi lékyɩ̂ min sã́n pɔ́nwɛ sṍlɛ, pépi náh syɔ́ tɔkɔ n pi, pè náh n de n pi pɛbɩ tyɩ́ póllɛ.
35 mas os que são julgados dignos de alcançar o mundo vindouro, e a ressurreição dentre os mortos, nem se casam nem se dão em casamento;
36 À kɩ pè wilki kũ sɔkɔ, kɩ min sã́nnɛ pè kɔ̃. Pè kɩ pɩ yĩ̂nyõ tɛ̃ntõnè tyɩ́ kɔ̃lɛ: Pè náh tɔ̃ n ku n yah n pi. Pè ye pɩ Liyel pyelɛ.
36 porque já não podem mais morrer; pois são iguais aos anjos, e são filhos de Deus, sendo filhos da ressurreição.
37 Moyisi tɔ ye kè yo wah yĩ́ĩ́ nɛ ńkɛ̃́, lékyɩ̂-á kɩ pɔ pé syɩ min sã́n wɛ. Ǹ sɛ́bɛ́y fɩ̃́ nɛ̂-á dukuni tyɩ́lɛ n yo nɛ̂-á sõ̀ nyàh lépɔ̃́lɛ ké sɔkɔ, képah sɔkɔ ye à Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel ye ‹Abrahmɩ Liyellɛ, ànɛ̂ Yisakɩ Liyellɛ, ànɛ̂ tɔ̃ Yakɔbɩ Liyellɛ›.
37 Mas que os mortos hão de ressurgir, o próprio Moisés o mostrou, na passagem a respeito da sarça, quando chama ao Senhor; Deus de Abraão, e Deus de Isaque, e Deus de Jacó.
38 Liyel tyɩ́, no pól mɛ vyelɛ. Képah ye, lékyɩ̂ Liyel náh ǹnɛ, vye Liyel ye.»
38 Ora, ele não é Deus de mortos, mas de vivos; porque para ele todos vivem.
39 — ausente —
39 Responderam alguns dos escribas: Mestre, disseste bem.
40 — ausente —
40 Não ousavam, pois, perguntar-lhe mais coisa alguma.
41 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́: «Á kɩ yo sɔ̃́ nɛ, Davidi náh nɛy ó-á Kristalɛ nɛ̂-á Liyel nɛ, páh kɩ tɛkɩ mɔ?
41 Jesus, porém, lhes perguntou: Como dizem que o Cristo é filho de Davi?
42 Tɛ́ ǹmɔ Davidi ńtɛ̃ mó tɔ̃ kè yo ǹ yɩ̀gbɩ̀nɩ̀ sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́:
42 Pois o próprio Davi diz no livro dos Salmos: Disse o Senhor ao meu Senhor: Assenta-te à minha direita,
43 fɔ́ɔ́ kè pɔ nɔ gbĩ́ nɛ̂-á
43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés.
44 Ǹtɛ, Davidi ńtɛ̃ wɛ à ye ǹ TƐ̃̀ ǸGBƐ̃NƐ à kɩ tɔ̃ pɩ sɔ̃́, tɛ́ kɩ pɔ n pɩ ǹ náh nɛy ólɛ?»
44 Logo Davi lhe chama Senhor como, pois, é ele seu filho?
45 Képah náh, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ ǹ wɛy nóhpú pól yĩ́ yah nɛ:
45 Enquanto todo o povo o ouvia, disse Jesus aos seus discípulos:
46 «Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́púlɛ, fwɔ̀mɔ̀ngbnɔ mɔ́nkɔnkɔ̃nɔ tyɩ́ nɔ pé tyɩ́. Pè n nɛ n mɛ ké tyɩ́ nɛ, no nɛ n tɔ̃ n sah n wɛkɩ pé tyɩ́ tɔ́wû tùkè-ǹtã̀n sɔkɔ. Tɛ̃̀-ǹtã̀n gbro tyɩ́ nɔ pé tyɩ́ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, ànɛ̂ yé yṍ-ńtã̂n sɔkɔ. Yé yé gblɔ̌ynɛ n kyɔmɩ pélɛ!
46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar com vestes compridas, e gostam das saudações nas praças, dos primeiros assentos nas sinagogas, e dos primeiros lugares nos banquetes;
47 Tɛ́ pépi ó ye tɔ̃ n vi n tɛ̃ pɛ́kúsyɔlɛ, à pé gbã̀n yîlɛ n syi, ǹ tɛ́ nírílɛ n pɩ yõ̀sɛ̃̀kɩ̀lɛ, ǹ névye yahlɛ n pil nɛ, páh mɛ tómm. Ǹtɛ, pé tukey kɩ n pɩ n pi képékèyɔ̂, à kal no tɛ́lɔ́ tyɩ́lɛ.»
47 que devoram as casas das viúvas, fazendo, por pretexto, longas orações; estes hão de receber maior condenação.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.