Lucas 10
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Képah náh, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu mɛ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãm pɔ́ nínɔ́ yísyɔ́ yah wah, tɛ́ pè tɛkɩ mɔ nímí nímínɛ ǹ yah tĩ̀nnɛ, kwlo ànɛ̂ wley wley pól sɔkɔ, ǹmɔ-á sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kyɩ pé gblɔ̌y nónó sɔkɔ,
1 Depois disso, o Senhor escolheu outros setenta e dois discípulos e os enviou adiante, dois a dois, às cidades e aos lugares que ele planejava visitar.
2 tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Sèmukɔ tɔkɔ tɔkɔ tɛ̃̀ mɛ dò, tɛ́ ké tõ̀npɩbɩlɛ kwéyy. Yé sètɛ̃̀ ni, à tõ̀npɩbɩ náhnáh tɛkɩ mɔ, ǹ sèmukɔ tɔkɔ yĩnnɛ.
2 Estas foram suas instruções: “A colheita é grande, mas os trabalhadores são poucos. Orem ao Senhor da colheita; peçam que ele envie mais trabalhadores para seus campos.
3 Yé nɛ n yuku! Tɛ́, yé mɛ á kɩ nɛ, képɔ́pî sɔ̃́, mé n tɛkɩ n mɔ gbɛ̃́npãhlɔ nɩyṍ.
3 Agora vão e lembrem-se de que eu os envio como cordeiros no meio de lobos.
4 Ǹtɛ, yé káh pɔ́, ànɛ̂ pilki, ànɛ̂ lékyêh tɔkɔ. Yé káh yĩn wɛkɩ nɛy tyɩ́ wɛ̃̀kɩ̀ yah.
4 Não levem dinheiro algum, nem bolsa de viagem, nem um par de sandálias extras. E não se detenham para cumprimentar ninguém pelo caminho.
5 Ànɛ̂, yâh kyɩ n de kéte nɛ̂ sɔkɔ, yé wɛy gbennɛ, yé yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Yèvɩnɩ nɛ n mɛ kéte mɛ̀ sɔkɔ.›
5 “Quando entrarem numa casa, digam primeiro: ‘Que a paz de Deus esteja nesta casa’.
6 Kàh pɔ yɩ̃nɛ nɛy mɛ yèvɩnɩnɛ n yah n kɔ̃ kénɛ kéte sɔkɔ, yé yèvɩnɩ yénmɔnɔ mɛ̀ kɩ pɩ tɛ̃̀ wɔ tyɩ́lɛ, yé mó tɛ̃ nɛ́npɔ́. Képah-à mó pɩ́-ńkɛ̃̂nɛ, yé yèvɩnɩ yénmɔnɔ kɩ ké syɩ pɔ yé tyɩ́.
6 Se os que vivem ali forem gente de paz, a bênção permanecerá; se não forem, a bênção voltará a vocês.
7 Tõ̀npɩ ye yɩ̃nɛ ǹ tõ̀ pɩ́nɔ́ yõre wɛ́nɔ́lɛ. Képah ye, yâh twah kéte nɛ̂ sɔkɔ, pàh yé kɔ̃ yõke nɛ̂nɛ, yé kè yõ, ànɛ̂ pàh yé kɔ̃ wɔ wɔ kwâh nɛ̂nɛ, yé kè wɔ. Tɛ́, yé káh nɛ n vi n mɔ n twah n kɔ̃ gbéngbèn sɔkɔ.
7 Permaneçam naquela casa e comam e bebam o que lhes derem, pois quem trabalha merece seu salário. Não fiquem mudando de casa em casa.
8 Yâh kyɩ de kwil nɛ̂ sɔkɔ, tɛ́ pè yé tɛ̃́nɔ́ plɛ, pàh kwâh nɛ̂nɛ yé kɔ̃, yé kè yõ.
8 “Quando entrarem numa cidade e ela os receber bem, comam o que lhes oferecerem.
9 Yé mó yámpúlɛ n dɛ n mɔ, nónó-á mɛ nɛ́npɔ́. Yé mó nɛ n yo kénɛ kwil tãn tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Liyel tɔ̃́rɩ́-á yĩni tɛ̃ tɛ pé tyɩ́.
9 Curem os enfermos e digam-lhes: ‘Agora o reino de Deus chegou até vocês’.
10 Ǹtɛ, yâh kyɩ de kwil nɛ̂ sɔkɔ, tɛ́ pè nɛ, yé káh twah pé tyɩ́, yé wil kyɩ pé tɔ́wû tùkè-ǹtã̀n sɔkɔ, yé mó yo nɛ,
10 Mas, se uma cidade se recusar a recebê-los, saiam pelas ruas e digam:
11 pé kwil nɛ̀ngbɔ̃ nɛ̂ ńtɛ̃-á tahlɩ yé gbyẽ̂h tyɩ́, yáh kɩ sè kwer kwɛ pè kɔ̃. Ǹtɛ, pè pɩ̃ nɛ, Liyel tɔ̃́rɩ́-á yĩni tɛ̃ tɛ.
11 ‘Limpamos de nossos pés até o pó desta cidade em sinal de reprovação. E saibam disto: o reino de Deus chegou!’.
12 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: Liyel tukey tuke sṍlɛ, Sodɔmɩ kwil fṍhnɔ́ ńtɛ̃ kɩ fàhfàh kal kènɛ kwil tyɩ́lɛ.»
12 Eu lhes garanto que, no dia do juízo, até Sodoma será tratada com menos rigor que aquela cidade.
13 Yesu tɔ̃ yɔ̃ sɔkɔ yo kwlo nɔ́pi tyɩ́ sɔkɔ nɛ: «Yèvyãhrɩ mɛ yé yõ, Korasini ànɛ̂ Betisayida tãn! Gbǐl tyi nónó-á pɩ yé tyɩ́, sɛ̃́nkɔ̃-à sõ̀ mɛ pɩ Tiri ànɛ̂ Sidõ tãn tyɩ́, pé Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́nɔ́ di náhkɩ mɛ mo. Pè náhkɩ mɛ yèkwɔrɩ flɔ mɔ, tɛ́ náhkɩ mɛ pé piki syɩ̃lɛ pé tyípêl nàhnpɩ̃ gbónɔ́ sɔkɔ.
13 “Que aflição as espera, Corazim e Betsaida! Porque, se nas cidades de Tiro e Sidom tivessem sido realizados os milagres que realizei em vocês, há muito tempo seus habitantes teriam se arrependido e demonstrado isso vestindo panos de saco e jogando cinzas sobre a cabeça.
14 Ǹtɛ, tukey tuke sṍlɛ, Tiri ànɛ̂ Sidõ fṍhnɔ́ kɩ pɩ fàhfàh kal yépi tyɩ́lɛ.
14 Eu lhes digo que, no dia do juízo, Tiro e Sidom serão tratadas com menos rigor que vocês.
15 Tɛ́, áwɔ-á, Kapɛrnayumi, á se wɛ nɛ, wáh kɩ yɔ̃ dɔkɔ yĩ̂nyõ? Póllɛ! Á kɩ tiki yuku fɔ́ɔ́ lékókwíl nyàh tɛ̃̀-ǹsah.»
15 E você, Cafarnaum, será elevada até o céu? Não, descerá até o lugar dos mortos”.
16 Tɛ́ tɔ̃ yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ: «Névi nɛ̂-à n nohnɩ yé tyɩ́, ńmɔ tyɩ́ ye tɛ̃̀ n nohnɩ, tɛ́ nɛ̂-à yé yahle, ńmɔ ye tɛ̃̀ yahle ànɛ̂ ń tɛkɩ mɔ́-ò tɔlɛ.»
16 Então ele disse aos discípulos: “Quem aceita sua mensagem também me aceita, e quem os rejeita também me rejeita. E quem me rejeita também rejeita aquele que me enviou”.
17 Képah náh, tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãm pɔ́ nínɔ́ nɔ́pi pé syɩ pɔ de nɩ̀vɩ̀nɩ̀ sɔkɔ, mɛ n yo Yesu tyɩ́ nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, ǹmɔ yĩn yõ, sétã̀n ńtɛ̃-á mɛ n sah pépi yóré yõ!
17 Quando os setenta e dois discípulos voltaram, relataram com alegria: “Senhor, até os demônios nos obedecem pela sua autoridade!”.
18 Képah tɛ̃̀nɛ, à mɛ yo pé tyɩ́: «Mé sõ̀ sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ wɛ, à wil yĩ̂nyõ, à tiki kɛ núkú, à pɔ syɩkɩ pũ̀ sɔ̃́ yikiri yã̌l.
18 Então ele lhes disse: “Vi Satanás caindo do céu como um relâmpago!
19 Ǹtɛ, yé yah, mé tɛ̃́nwɛnɔlɛ yé kɔ̃: Yé kɩ n kɔ vyeh, ànɛ̂ mìntyɩ̃ yõ. Ànɛ̂ yé kɩ fɛ̃ sépɛ tǎhkɩ̀lɛ n yɩkɩ, tɛ́ tir yɔ́ ńtɛ̃ náh yé nɔ n pi.
19 Eu lhes dei autoridade para pisarem sobre cobras e escorpiões, e sobre todo o poder do inimigo. Nada lhes causará dano.
20 Tɛ́ yé káh yɛ yé nɩ vɩ sétã̀n sàhnɔ́ ó tyɩ́lɛ yé yóré yõ. Ǹtɛ, yé yé nɩ vɩ nɛ, yé yni-á mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ yĩ̂nyõ.»
20 Mas não se alegrem porque os espíritos impuros lhes obedecem; alegrem-se porque seus nomes estão registrados no céu”.
21 Légbĩ́-ó sɔkɔ, Yesu nɩ kah vɩ Liyel Mírkí gbõ̀ yõ. Képah sɔkɔ, à mɛ nɛ: «Bɔ̌, áwɔ nɛ̂-á yĩ̂nyõ, ànɛ̂ sétáh nɛ́tɛ̃̂nɛ, mé álɛ n gbilki, áwɔ nɛ̂-á tyi nɔ́pi wɔ̃bɩ yɩ̃ pɩ̃́pú, ànɛ̂ lékã́mpu yah, tɛ́ sélɛ wɛ̃́npì wɔ wɛ̃kɩ. Àwe, bɔ̌, áwɔ dyɔ yĩ́ĩ́ tɛ̃̀ ye nɛ kè pɩ sɛ̃́.
21 Naquele momento, Jesus foi tomado da alegria do Espírito Santo e disse: “Pai, Senhor dos céus e da terra, eu te agradeço porque escondeste estas coisas dos que se consideram sábios e inteligentes e as revelaste aos que são como crianças. Sim, Pai, foi do teu agrado fazê-lo assim.
22 Ń sú ye sé póllɛ ń gbõ̀ dahbɩ. Ǹtɛ, ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh Liyel pilɛ n pnɛ, nɛ́ sú ó náh. Sɛ̃́ ó ye, nɛy tɔ náh súlɛ n pnɛ, nɛ́ pídĩ́ ó náh, ànɛ̂ wǎh mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé pé súlɛ nɛ̂ wɛ̃kɩ.»
22 “Meu Pai me confiou todas as coisas. Ninguém conhece verdadeiramente o Filho, a não ser o Pai, e ninguém conhece verdadeiramente o Pai, a não ser o Filho e aqueles a quem o Filho escolhe revelá-lo”.
23 Képah náh, Yesu ǹ yah vi ǹ tõ̀ sã́hpú tĩ̀nnɛ, tɛ́ yo pépi ó tyɩ́: «Yèvɩnɩ mɛ yé tyɩ́, yépi nónó-á tyi nɔ́pi wɛ.
23 Então, em particular, ele se voltou para os discípulos e disse: “Felizes os olhos que veem o que vocês viram.
24 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: Liyel tɛ̃ntõnè náhnáh, ànɛ̂ yõ̀tãm náhnáh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé sè wɛ, tɛ́ pè náh sè wɛ. Tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ, yáh nónó noh, pé sè noh, tɛ́ pè náh sé tɔ wɛ noh.»
24 Eu lhes digo: muitos profetas e reis desejaram ver o que vocês têm visto e ouvir o que vocês têm ouvido, mas não puderam”.
25 Légbĩ́nɛ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́-ò yɔ́ sõ̀ nɛ, pé Yesu mɔ yah, tɛ́ yuku yĩn, à yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, kwɔ́-ò dĩ́, pé se kɩ pɩ sɔ̃́, tɛ́ kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ nɩ?
25 Certo dia, um especialista da lei se levantou para pôr Jesus à prova com esta pergunta: “Mestre, o que preciso fazer para herdar a vida eterna?”.
26 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, tir nɛ̂ se wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel tyi sàhnɔ́ sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɩ? Tir nɛ̂ se à mɛ n kar ké sɔkɔ nɩ?
26 Jesus respondeu: “O que diz a lei de Moisés? Como você a entende?”.
27 Dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kǎh mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ nɛ ńkɛ̃́, á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel tyɩ́-á yɩ̃nɛ kè nɔ á tyɩ́ á nɩ póllɛ, ànɛ̂ á min póllɛ, ànɛ̂ á tǎhkɩ̀ póllɛ, ànɛ̂ á sõnɔ póllɛ. Á ní-ò tɔ tyɩ́ mó nɔ á tyɩ́ á gblɔ̌y tyɩ́ kɔ̃lɛ.
27 O homem respondeu: “‘Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de toda a sua força e de toda a sua mente’ e ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’”.
28 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á yo plɛ. Képahlɛ n pɩ, á kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ.»
28 “Está correto!”, disse Jesus. “Faça isso, e você viverá.”
29 Ǹtɛ, dĩ́ mɛ̀ sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé gbɩ wɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à Yesu syah nɛ, nɛ̂ se péwɔ ní-òlɛ nɩ?
29 O homem, porém, querendo justificar suas ações, perguntou a Jesus: “E quem é o meu próximo?”.
30 Yesu mɛ à syah nɛ: «Dĩ́ yɔ́ ye lésõ wil Yerusalɛmɩ, à mɛ n tiki n yuku Yeriko sɔkɔ, tɛ́ kyɩ wil mɔ yɩ̃́pú yõ. Pè mɛ à tɛ̃ ǹ gbã̀n yî pól tɛ̃ syi, tɛ́ à ko markɩ sah, tɛ́ sɔkɔ.
30 Jesus respondeu com uma história: “Certo homem descia de Jerusalém a Jericó, quando foi atacado por bandidos. Eles lhe tiraram as roupas, o espancaram e o deixaram quase morto à beira da estrada.
31 Tɛ́, kè pɔ yɩ̃nɛ, sárká wìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ mó mɛ n tiki n pi kénɛ wɛ̃̀kɩ̀lɛ. Wǎh pɔ dĩ́ mɛ̀ wɛ, à gbɔ sɔkɔ fɩ́ɩ́.
31 “Por acaso, descia por ali um sacerdote. Quando viu o homem caído, atravessou para o outro lado da estrada.
32 Képah náh, Levi yìkì nɛy yɔ́ tɔ tɔ̃ pɔ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́. Ǹmɔ tɔ-á à wɛ sɛ̃́, à gbɔ sɔkɔ fɩ́ɩ́.
32 Um levita fazia o mesmo caminho e viu o homem caído, mas também atravessou e passou longe.
33 Ǹtɛ, Samarɩ nɛy yɔ́ sõ̀ mɛ n yuku kɔ́lɔ́ sɔkɔ, tɛ́ kyɩ dĩ́ yõ dɔkɔ. Ǹmɔ wɔ-á à wɛ sɛ̃́, ǹ yãm à tɛ̃.
33 “Então veio um samaritano e, ao ver o homem, teve compaixão dele.
34 À mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂, tɛ́ dìvɛ̃ ànɛ̂ nɩrɩ mɔ ǹ nɩ́y yah, tɛ́ sè pukubi. Tɛ́ mɛ à dɔkɔ mɔ ǹ yɛ̃́ngbɛ̃́ ńkwɛ̃́ndyɩ́kɩ̀ yõ, à yuku ǹnɛ nɛ́pân twáh-ńsah yɔ́ sɔkɔ, à kyɩ yah dah mɔ ǹ tyɩ́ sɔkɔ.
34 Foi até ele, tratou de seus ferimentos com óleo e vinho e os enfaixou. Depois, colocou o homem em seu jumento e o levou a uma hospedaria, onde cuidou dele.
35 Ké dendallɛ, à mɛ pɔ́ plɔ́ nínɔ́ wilki nɛ́pân twáh-ńsah yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ kɔ̃, tɛ́ nɛ, à nɛ n yah n dah n mɔ dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ sɔkɔ. Ńkɛ̃́, wàh kɩ sɔ̃́ gbõ̀ wilki à kah mɔ képah yõ, pâh pé syɩ pɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, páh kɩ à dyah kélɛ.»
35 No dia seguinte, deu duas moedas de prata ao dono da hospedaria e disse: ‘Cuide deste homem. Se você precisar gastar a mais com ele, eu lhe pagarei a diferença quando voltar’.
36 Képah yóntɛnɔ náh, Yesu dĩ́ piki yah nɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ sõnɔ sɔkɔ, yɩ̃́pú-á dĩ́ nɛ̂ pɩ yɔ, ǹmɔ ní-ò se nɛ̂ tɛ̃̀nɛ nɛ́pĩ̂ tɔ̃́mɩ́ nɔ́pi sɔkɔ nɩ?
36 “Qual desses três você diria que foi o próximo do homem atacado pelos bandidos?”, perguntou Jesus.
37 Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́-ò mɛ à syah nɛ, nɛ̂-á ǹ yãm yah, ǹmɔ-á. Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á tɔ kyɩ sɛ̃́nkɔ̃lɛ n pɩ.»
37 O especialista da lei respondeu: “Aquele que teve misericórdia dele”. Então Jesus disse: “Vá e faça o mesmo”.
38 Tɛ́ Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú-á sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ sɛ̃́, à kyɩ de kwílpír yɔ́ sɔkɔ. Tɛ́ kénɛ kwil sê yɔ́ sõ̀ mɛ, pè n ye Martɩlɛ. Ǹmɔ mɛ Yesu tɛ̃ plɛ ǹ gbô.
38 Jesus e seus discípulos seguiram viagem e chegaram a um povoado onde uma mulher chamada Marta os recebeu em sua casa.
39 Tɛ́ gbɛ̃̀ sê yɔ́ sõ̀ mɛ ǹ tyɩ́, pè n ye Marilɛ. Ǹmɔ sõ̀ mɛ pɔ tɛ̃ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tnɔ̂, à ǹ wɛlɔlɛ n nohnɩ.
39 Sua irmã, Maria, sentou-se aos pés de Jesus e ouvia o que ele ensinava.
40 Légbĩ́nɛ, Martɩ yah mɛ n vyãh Yesu fèn pɩ́nɔ́ sɔkɔ. À mɛ pɔ yo Yesu tyɩ́ nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, pé gbɛ̃̀ sê-á tõ̀ pól sah péwɔ ó kɔ̃, tɛ́ pɔ tɛ̃ ǹ tnɔ̂, kè kó mɛ tirlɛ ǹ yah nɩ? À kó n yo ǹ tyɩ́, à pélɛ n yohnɩ n mɔ nɩ?
40 Marta, porém, estava ocupada com seus muitos afazeres. Foi a Jesus e disse: “Senhor, não o incomoda que minha irmã fique aí sentada enquanto eu faço todo o trabalho? Diga-lhe que venha me ajudar!”.
41 Ǹtɛ, à mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Martɩ, áwɔ mɛ á gblɔ̌ynɛ n kwlɔ, mɛ á fɔkɔlɛ n sõ tyi náhnáh tyɩ́lɛ.
41 Mas o Senhor respondeu: “Marta, Marta, você se preocupa e se inquieta com todos esses detalhes.
42 Ǹtɛ, tir núkú ó tyɩ́ ye yõrelɛ. Mari ye ké pèpɛy yah tɔkɔ, nɛ̂-á kè náh n tɛ̃ n syi n yah n pi ǹ tyɩ́.»
42 Apenas uma coisa é necessária. Quanto a Maria, ela fez a escolha certa, e ninguém tomará isso dela”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.