Lucas 10

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Képah náh, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu mɛ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãm pɔ́ nínɔ́ yísyɔ́ yah wah, tɛ́ pè tɛkɩ mɔ nímí nímínɛ ǹ yah tĩ̀nnɛ, kwlo ànɛ̂ wley wley pól sɔkɔ, ǹmɔ-á sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kyɩ pé gblɔ̌y nónó sɔkɔ,
1 Depois disso o Senhor escolheu mais setenta e dois dos seus seguidores e os enviou de dois em dois a fim de que fossem adiante dele para cada cidade e lugar aonde ele tinha de ir.
2 tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ: «Sèmukɔ tɔkɔ tɔkɔ tɛ̃̀ mɛ dò, tɛ́ ké tõ̀npɩbɩlɛ kwéyy. Yé sètɛ̃̀ ni, à tõ̀npɩbɩ náhnáh tɛkɩ mɔ, ǹ sèmukɔ tɔkɔ yĩnnɛ.
2 Antes de os enviar, ele disse:
3 Yé nɛ n yuku! Tɛ́, yé mɛ á kɩ nɛ, képɔ́pî sɔ̃́, mé n tɛkɩ n mɔ gbɛ̃́npãhlɔ nɩyṍ.
3 Vão! Eu estou mandando vocês como ovelhas para o meio de lobos.
4 Ǹtɛ, yé káh pɔ́, ànɛ̂ pilki, ànɛ̂ lékyêh tɔkɔ. Yé káh yĩn wɛkɩ nɛy tyɩ́ wɛ̃̀kɩ̀ yah.
4 Não levem bolsa, nem sacola, nem sandálias. E não parem no caminho para cumprimentar ninguém.
5 Ànɛ̂, yâh kyɩ n de kéte nɛ̂ sɔkɔ, yé wɛy gbennɛ, yé yo nɛ ńkɛ̃́: ‹Yèvɩnɩ nɛ n mɛ kéte mɛ̀ sɔkɔ.›
5 Quando entrarem numa casa, façam primeiro esta saudação: “Que a paz esteja nesta casa!”
6 Kàh pɔ yɩ̃nɛ nɛy mɛ yèvɩnɩnɛ n yah n kɔ̃ kénɛ kéte sɔkɔ, yé yèvɩnɩ yénmɔnɔ mɛ̀ kɩ pɩ tɛ̃̀ wɔ tyɩ́lɛ, yé mó tɛ̃ nɛ́npɔ́. Képah-à mó pɩ́-ńkɛ̃̂nɛ, yé yèvɩnɩ yénmɔnɔ kɩ ké syɩ pɔ yé tyɩ́.
6 Se um homem de paz morar ali, deixem a saudação com ele; mas, se o homem não for de paz, retirem a saudação.
7 Tõ̀npɩ ye yɩ̃nɛ ǹ tõ̀ pɩ́nɔ́ yõre wɛ́nɔ́lɛ. Képah ye, yâh twah kéte nɛ̂ sɔkɔ, pàh yé kɔ̃ yõke nɛ̂nɛ, yé kè yõ, ànɛ̂ pàh yé kɔ̃ wɔ wɔ kwâh nɛ̂nɛ, yé kè wɔ. Tɛ́, yé káh nɛ n vi n mɔ n twah n kɔ̃ gbéngbèn sɔkɔ.
7 Fiquem na mesma casa e comam e bebam o que lhes oferecerem, pois o trabalhador merece o seu salário. Não fiquem mudando de uma casa para outra.
8 Yâh kyɩ de kwil nɛ̂ sɔkɔ, tɛ́ pè yé tɛ̃́nɔ́ plɛ, pàh kwâh nɛ̂nɛ yé kɔ̃, yé kè yõ.
8 — Quando entrarem numa cidade e forem bem-recebidos, comam a comida que derem a vocês.
9 Yé mó yámpúlɛ n dɛ n mɔ, nónó-á mɛ nɛ́npɔ́. Yé mó nɛ n yo kénɛ kwil tãn tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Liyel tɔ̃́rɩ́-á yĩni tɛ̃ tɛ pé tyɩ́.
9 Curem os doentes daquela cidade e digam ao povo dali: “O
10 Ǹtɛ, yâh kyɩ de kwil nɛ̂ sɔkɔ, tɛ́ pè nɛ, yé káh twah pé tyɩ́, yé wil kyɩ pé tɔ́wû tùkè-ǹtã̀n sɔkɔ, yé mó yo nɛ,
10 Porém, quando entrarem numa cidade e não forem bem-recebidos, vão pelas ruas, dizendo:
11 pé kwil nɛ̀ngbɔ̃ nɛ̂ ńtɛ̃-á tahlɩ yé gbyẽ̂h tyɩ́, yáh kɩ sè kwer kwɛ pè kɔ̃. Ǹtɛ, pè pɩ̃ nɛ, Liyel tɔ̃́rɩ́-á yĩni tɛ̃ tɛ.
11 “Até a poeira desta cidade que grudou nos nossos pés nós sacudimos contra vocês! Mas lembrem disto: o Reino de Deus chegou até vocês.”
12 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: Liyel tukey tuke sṍlɛ, Sodɔmɩ kwil fṍhnɔ́ ńtɛ̃ kɩ fàhfàh kal kènɛ kwil tyɩ́lɛ.»
12 E Jesus disse mais isto:
13 Yesu tɔ̃ yɔ̃ sɔkɔ yo kwlo nɔ́pi tyɩ́ sɔkɔ nɛ: «Yèvyãhrɩ mɛ yé yõ, Korasini ànɛ̂ Betisayida tãn! Gbǐl tyi nónó-á pɩ yé tyɩ́, sɛ̃́nkɔ̃-à sõ̀ mɛ pɩ Tiri ànɛ̂ Sidõ tãn tyɩ́, pé Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃́nɔ́ di náhkɩ mɛ mo. Pè náhkɩ mɛ yèkwɔrɩ flɔ mɔ, tɛ́ náhkɩ mɛ pé piki syɩ̃lɛ pé tyípêl nàhnpɩ̃ gbónɔ́ sɔkɔ.
13 Jesus continuou:
14 Ǹtɛ, tukey tuke sṍlɛ, Tiri ànɛ̂ Sidõ fṍhnɔ́ kɩ pɩ fàhfàh kal yépi tyɩ́lɛ.
14 No Dia do Juízo, Deus terá mais pena de Tiro e de Sidom do que de vocês, Corazim e Betsaida!
15 Tɛ́, áwɔ-á, Kapɛrnayumi, á se wɛ nɛ, wáh kɩ yɔ̃ dɔkɔ yĩ̂nyõ? Póllɛ! Á kɩ tiki yuku fɔ́ɔ́ lékókwíl nyàh tɛ̃̀-ǹsah.»
15 E você, cidade de Cafarnaum, acha que vai subir até o céu? Pois será jogada no
16 Tɛ́ tɔ̃ yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ: «Névi nɛ̂-à n nohnɩ yé tyɩ́, ńmɔ tyɩ́ ye tɛ̃̀ n nohnɩ, tɛ́ nɛ̂-à yé yahle, ńmɔ ye tɛ̃̀ yahle ànɛ̂ ń tɛkɩ mɔ́-ò tɔlɛ.»
16 Então disse aos discípulos:
17 Képah náh, tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ tikitɔ̃nɩ́ pɔ́ gbãm pɔ́ nínɔ́ nɔ́pi pé syɩ pɔ de nɩ̀vɩ̀nɩ̀ sɔkɔ, mɛ n yo Yesu tyɩ́ nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, ǹmɔ yĩn yõ, sétã̀n ńtɛ̃-á mɛ n sah pépi yóré yõ!
17 Os setenta e dois voltaram muito alegres e disseram a Jesus: — Até os demônios nos obedeciam quando, pelo poder do nome do senhor, nós mandávamos que saíssem das pessoas!
18 Képah tɛ̃̀nɛ, à mɛ yo pé tyɩ́: «Mé sõ̀ sétã̀n yõ̀tɛ̃̀ wɛ, à wil yĩ̂nyõ, à tiki kɛ núkú, à pɔ syɩkɩ pũ̀ sɔ̃́ yikiri yã̌l.
18 Jesus respondeu:
19 Ǹtɛ, yé yah, mé tɛ̃́nwɛnɔlɛ yé kɔ̃: Yé kɩ n kɔ vyeh, ànɛ̂ mìntyɩ̃ yõ. Ànɛ̂ yé kɩ fɛ̃ sépɛ tǎhkɩ̀lɛ n yɩkɩ, tɛ́ tir yɔ́ ńtɛ̃ náh yé nɔ n pi.
19 Escutem! Eu dei a vocês poder para pisar cobras e escorpiões e para, sem sofrer nenhum mal, vencer a força do inimigo.
20 Tɛ́ yé káh yɛ yé nɩ vɩ sétã̀n sàhnɔ́ ó tyɩ́lɛ yé yóré yõ. Ǹtɛ, yé yé nɩ vɩ nɛ, yé yni-á mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ yĩ̂nyõ.»
20 Porém não fiquem alegres porque os espíritos maus lhes obedecem, mas sim porque o nome de cada um de vocês está escrito no céu.
21 Légbĩ́-ó sɔkɔ, Yesu nɩ kah vɩ Liyel Mírkí gbõ̀ yõ. Képah sɔkɔ, à mɛ nɛ: «Bɔ̌, áwɔ nɛ̂-á yĩ̂nyõ, ànɛ̂ sétáh nɛ́tɛ̃̂nɛ, mé álɛ n gbilki, áwɔ nɛ̂-á tyi nɔ́pi wɔ̃bɩ yɩ̃ pɩ̃́pú, ànɛ̂ lékã́mpu yah, tɛ́ sélɛ wɛ̃́npì wɔ wɛ̃kɩ. Àwe, bɔ̌, áwɔ dyɔ yĩ́ĩ́ tɛ̃̀ ye nɛ kè pɩ sɛ̃́.
21 Naquele momento, pelo poder do Espírito Santo, Jesus ficou muito alegre e disse:
22 Ń sú ye sé póllɛ ń gbõ̀ dahbɩ. Ǹtɛ, ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh Liyel pilɛ n pnɛ, nɛ́ sú ó náh. Sɛ̃́ ó ye, nɛy tɔ náh súlɛ n pnɛ, nɛ́ pídĩ́ ó náh, ànɛ̂ wǎh mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé pé súlɛ nɛ̂ wɛ̃kɩ.»
22 — O meu Pai me deu todas as coisas. Ninguém sabe quem é o Filho, a não ser o Pai; e ninguém sabe quem é o Pai, a não ser o Filho e também aqueles a quem o Filho quiser mostrar quem o Pai é.
23 Képah náh, Yesu ǹ yah vi ǹ tõ̀ sã́hpú tĩ̀nnɛ, tɛ́ yo pépi ó tyɩ́: «Yèvɩnɩ mɛ yé tyɩ́, yépi nónó-á tyi nɔ́pi wɛ.
23 Então Jesus virou-se para os discípulos e disse só para eles:
24 Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: Liyel tɛ̃ntõnè náhnáh, ànɛ̂ yõ̀tãm náhnáh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé sè wɛ, tɛ́ pè náh sè wɛ. Tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ, yáh nónó noh, pé sè noh, tɛ́ pè náh sé tɔ wɛ noh.»
24 Eu afirmo a vocês que muitos
25 Légbĩ́nɛ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́-ò yɔ́ sõ̀ nɛ, pé Yesu mɔ yah, tɛ́ yuku yĩn, à yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, kwɔ́-ò dĩ́, pé se kɩ pɩ sɔ̃́, tɛ́ kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ nɩ?
25 Um mestre da Lei se levantou e, querendo encontrar alguma prova contra Jesus, perguntou: — Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
26 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, tir nɛ̂ se wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel tyi sàhnɔ́ sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɩ? Tir nɛ̂ se à mɛ n kar ké sɔkɔ nɩ?
26 Jesus respondeu:
27 Dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kǎh mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ nɛ ńkɛ̃́, á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel tyɩ́-á yɩ̃nɛ kè nɔ á tyɩ́ á nɩ póllɛ, ànɛ̂ á min póllɛ, ànɛ̂ á tǎhkɩ̀ póllɛ, ànɛ̂ á sõnɔ póllɛ. Á ní-ò tɔ tyɩ́ mó nɔ á tyɩ́ á gblɔ̌y tyɩ́ kɔ̃lɛ.
27 O homem respondeu: — “Ame o Senhor, seu Deus, com todo o coração, com toda a alma, com todas as forças e com toda a mente. E ame o seu próximo como você ama a você mesmo.”
28 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á yo plɛ. Képahlɛ n pɩ, á kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ.»
28 — A sua resposta está certa! — disse Jesus. — Faça isso e você viverá.
29 Ǹtɛ, dĩ́ mɛ̀ sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé gbɩ wɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à Yesu syah nɛ, nɛ̂ se péwɔ ní-òlɛ nɩ?
29 Porém o mestre da Lei, querendo se desculpar, perguntou: — Mas quem é o meu próximo?
30 Yesu mɛ à syah nɛ: «Dĩ́ yɔ́ ye lésõ wil Yerusalɛmɩ, à mɛ n tiki n yuku Yeriko sɔkɔ, tɛ́ kyɩ wil mɔ yɩ̃́pú yõ. Pè mɛ à tɛ̃ ǹ gbã̀n yî pól tɛ̃ syi, tɛ́ à ko markɩ sah, tɛ́ sɔkɔ.
30 Jesus respondeu assim:
31 Tɛ́, kè pɔ yɩ̃nɛ, sárká wìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ mó mɛ n tiki n pi kénɛ wɛ̃̀kɩ̀lɛ. Wǎh pɔ dĩ́ mɛ̀ wɛ, à gbɔ sɔkɔ fɩ́ɩ́.
31 Acontece que um sacerdote estava descendo por aquele mesmo caminho. Quando viu o homem, tratou de passar pelo outro lado da estrada.
32 Képah náh, Levi yìkì nɛy yɔ́ tɔ tɔ̃ pɔ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́. Ǹmɔ tɔ-á à wɛ sɛ̃́, à gbɔ sɔkɔ fɩ́ɩ́.
32 Também um
33 Ǹtɛ, Samarɩ nɛy yɔ́ sõ̀ mɛ n yuku kɔ́lɔ́ sɔkɔ, tɛ́ kyɩ dĩ́ yõ dɔkɔ. Ǹmɔ wɔ-á à wɛ sɛ̃́, ǹ yãm à tɛ̃.
33 Mas um
34 À mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂, tɛ́ dìvɛ̃ ànɛ̂ nɩrɩ mɔ ǹ nɩ́y yah, tɛ́ sè pukubi. Tɛ́ mɛ à dɔkɔ mɔ ǹ yɛ̃́ngbɛ̃́ ńkwɛ̃́ndyɩ́kɩ̀ yõ, à yuku ǹnɛ nɛ́pân twáh-ńsah yɔ́ sɔkɔ, à kyɩ yah dah mɔ ǹ tyɩ́ sɔkɔ.
34 Então chegou perto dele, limpou os seus ferimentos com azeite e vinho e em seguida os enfaixou. Depois disso, o samaritano colocou-o no seu próprio animal e o levou para uma pensão, onde cuidou dele.
35 Ké dendallɛ, à mɛ pɔ́ plɔ́ nínɔ́ wilki nɛ́pân twáh-ńsah yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ kɔ̃, tɛ́ nɛ, à nɛ n yah n dah n mɔ dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ sɔkɔ. Ńkɛ̃́, wàh kɩ sɔ̃́ gbõ̀ wilki à kah mɔ képah yõ, pâh pé syɩ pɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, páh kɩ à dyah kélɛ.»
35 No dia seguinte, entregou duas moedas de prata ao dono da pensão, dizendo:
36 Képah yóntɛnɔ náh, Yesu dĩ́ piki yah nɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ sõnɔ sɔkɔ, yɩ̃́pú-á dĩ́ nɛ̂ pɩ yɔ, ǹmɔ ní-ò se nɛ̂ tɛ̃̀nɛ nɛ́pĩ̂ tɔ̃́mɩ́ nɔ́pi sɔkɔ nɩ?
36 Então Jesus perguntou ao mestre da Lei:
37 Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́-ò mɛ à syah nɛ, nɛ̂-á ǹ yãm yah, ǹmɔ-á. Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Á tɔ kyɩ sɛ̃́nkɔ̃lɛ n pɩ.»
37 — Aquele que o socorreu! — respondeu o mestre da Lei. E Jesus disse:
38 Tɛ́ Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú-á sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ sɛ̃́, à kyɩ de kwílpír yɔ́ sɔkɔ. Tɛ́ kénɛ kwil sê yɔ́ sõ̀ mɛ, pè n ye Martɩlɛ. Ǹmɔ mɛ Yesu tɛ̃ plɛ ǹ gbô.
38 Jesus e os seus discípulos continuaram a sua viagem e chegaram a um povoado. Ali uma mulher chamada Marta o recebeu na casa dela.
39 Tɛ́ gbɛ̃̀ sê yɔ́ sõ̀ mɛ ǹ tyɩ́, pè n ye Marilɛ. Ǹmɔ sõ̀ mɛ pɔ tɛ̃ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tnɔ̂, à ǹ wɛlɔlɛ n nohnɩ.
39 Maria, a sua irmã, sentou-se aos pés do Senhor e ficou ouvindo o que ele ensinava.
40 Légbĩ́nɛ, Martɩ yah mɛ n vyãh Yesu fèn pɩ́nɔ́ sɔkɔ. À mɛ pɔ yo Yesu tyɩ́ nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, pé gbɛ̃̀ sê-á tõ̀ pól sah péwɔ ó kɔ̃, tɛ́ pɔ tɛ̃ ǹ tnɔ̂, kè kó mɛ tirlɛ ǹ yah nɩ? À kó n yo ǹ tyɩ́, à pélɛ n yohnɩ n mɔ nɩ?
40 Marta estava ocupada com todo o trabalho da casa. Então chegou perto de Jesus e perguntou: — O senhor não se importa que a minha irmã me deixe sozinha com todo este trabalho? Mande que ela venha me ajudar.
41 Ǹtɛ, à mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Martɩ, áwɔ mɛ á gblɔ̌ynɛ n kwlɔ, mɛ á fɔkɔlɛ n sõ tyi náhnáh tyɩ́lɛ.
41 Aí o Senhor respondeu:
42 Ǹtɛ, tir núkú ó tyɩ́ ye yõrelɛ. Mari ye ké pèpɛy yah tɔkɔ, nɛ̂-á kè náh n tɛ̃ n syi n yah n pi ǹ tyɩ́.»
42 mas apenas uma é necessária! Maria escolheu a melhor de todas, e esta ninguém vai tomar dela.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.