João 18
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Wɛlɔ nɔ́pi yóntɛnɔ náh, Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú wil sɔkɔ à kyɩ de sésân swãh yɔ́ sɔkɔ Sedrɔ̃ nítókahnɩnɛ.
1 Depois de dizer essas coisas, Jesus atravessou com seus discípulos o vale de Cedrom e entrou num bosque de oliveiras.
2 Yesu ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpú sõ̀ dar tɛ́ wɛ̃nɛ n tuke n mɔ n pɔ nɛ́npɔ́. Képah ye, Nsyudasɩ nɛ̂-á sõ̀ mɛ vìnɔ́ sɔkɔ Yesu náh, ǹ tɔ sõ̀ nɛ́npɔ́ pɩ̃.
2 Judas, o traidor, conhecia aquele lugar, pois Jesus tinha ido muitas vezes ali com seus discípulos.
3 Képah sɔkɔ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú mɛ sràsyíbí tĩ̀nkì ànɛ̂ Liyel ní-ńsah gbô syɩ́kɩ́pú tõ. Nsyudasɩ mɛ pépi yah tɛ̃ à pɔ de pélɛ swãh mɛ̀ sɔkɔ. Nɩ̀ sõ̀ mɛ pé tyɩ́ wóhntɛ̃nyĩnnɔlɛ pé gbã̀n sɔkɔ, ànɛ̂ fɔ̀tnɔ̀nɔ́lɛ, à tahlɩ mɛ́fwóyî tyɩ́.
3 Os principais sacerdotes e fariseus tinham dado a Judas um destacamento de soldados e alguns guardas do templo para acompanhá-lo. Eles chegaram ao bosque de oliveiras com tochas, lanternas e armas.
4 Ǹtɛ tir nɛ̂-á sõ̀ nɛ n pɩ n pi, Yesu-á sõ̀ mɛ kè pɩ̃ sɛ̃́, à nɔ de pé tnɔ̂ tɛ́ pè piki yah nɛ, nɛ̂ se pè n yah n kɔ̃ nɩ?
4 Jesus, sabendo tudo que ia lhe acontecer, foi ao encontro deles. “A quem vocês procuram?”, perguntou.
5 Pè mɛ à syah nɛ, Nasarɛtɩ kwil Yesu-á. À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ ye.» Tɛ́ Nsyudasɩ nɛ̂-á kɩ sõ̀ à dahbɩ n pi pé gbõ̀, ǹmɔ sõ̀ mɛ yĩ́nntɛ̃̀nɔ́lɛ gbɔ̀pɔlɛ.
5 “A Jesus, o nazareno”, responderam. “Sou eu”, disse ele. (Judas, o traidor, estava com eles.)
6 Yesu-á fyɔ̀ yo pé tyɩ́ nɛ péwɔ-á, pè pé syɩ náhsékǔrnnɛ à kyɩ syɩkɩlɩ sétáh.
6 Quando Jesus disse: “Sou eu”, todos recuaram e caíram para trás, no chão.
7 À mɛ tɔ̃ ǹ syɩ pè piki yah nɛ, nɛ̂ se pè n yah n kɔ̃ nɩ? Pè mɛ nɛ, Nasarɛtɩ Yesu-á.
7 Mais uma vez, ele perguntou: “A quem vocês procuram?”. E, novamente, eles responderam: “A Jesus, o nazareno”.
8 Képah sɔkɔ, à mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Mé ye kè yo tɛ yé tyɩ́ nɛ ńmɔ-á. Ńmɔ-à kɩ nɛ̂ yé n yah n kɔ̃, yé yɛ no nɔ́pi kɔ̃ pè nɛ n yuku.»
8 “Já lhes disse que sou eu”, respondeu ele. “E, uma vez que é a mim que vocês procuram, deixem estes outros irem embora.”
9 Képah-á pɩ sɛ̃́, wǎh lésõ wɛy nɛ̂ yo sah, kè wil. À lésõ nɛ: «Bɔ̌, wáh nónónɛ ń gbõ̀ dahbɩ, mé náh yɛ pé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ tyɩ́ yɩkɩ.»
9 Ele fez isso para cumprir sua própria declaração: “Não perdi um só de todos que me deste”.
10 Tɛ́ dĩ́ yɔ́ tɔ lésõ mɛ pélɛ pè n ye Malkusilɛ. Sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tõ̀npɩ ye ǹnɛ. Tɛ́ Simo-Pyɛrɩ tyɩ́ kèkírkì yɔ́ sõ̀ mɛ. À mɛ kè yɔrɩ dɛ à kénɛ dĩ́ gbõ̀yõ̀ sõ̀ níkí kõ kãm.
10 Então Simão Pedro puxou uma espada e cortou a orelha direita de Malco, o servo do sumo sacerdote.
11 Ǹtɛ Yesu mɛ yo Pyɛrɩ tyɩ́ nɛ: «Á kèkírkì dyɩ ké gbô sɔkɔ. Á se mɛ n sõ nɛ, Sú Liyel-á yèvyãhrɩ nɛ̂ yah tɔkɔ sah nɛ mé pɔ n pɩ, máh kɩ kè yahle?»
11 Jesus, porém, disse a Pedro: “Guarde sua espada de volta na bainha. Acaso não beberei o cálice que o Pai me deu?”.
12 Képah náh, sràsyíbí tĩ̀nkì ànɛ̂ pé yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, ànɛ̂ Nsyifunɔ Liyel ní-ńsah gbô syɩ́kɩ́pú mɛ Yesu tɛ̃, tɛ́ à pukubi,
12 Assim, os soldados, seu comandante e os guardas do templo prenderam Jesus e o amarraram.
13 à yuku ǹnɛ An ǹgbò tyɩ́. Kayifi nɛ̂-á sõ̀ sárká syínwìlkìpú yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ léyílɛ, ǹmɔ dɛ́ndĩ́ ye sõ̀ An mɛ̀nɛ.
13 Primeiro, levaram Jesus a Anás, pois era sogro de Caifás, o sumo sacerdote naquele ano.
14 Tɛ́ kénɛ Kayifi mɛ̀ wɔ ye lésõ vi mɔ pé no Nsyifunɔ yõ̀tãmnɛ nɛ ńkɛ̃́: «Dĩ́ nɛ́núkù-à kɩ ku no pól yĩnnɛ, képah kɩ nɛkɩ kal álɛ.»
14 Caifás foi quem tinha dito aos outros líderes judeus: “É melhor que um homem morra pelo povo”.
15 Simo-Pyɛrɩ ànɛ̂ Yesu tõ̀ sã́h-ò yɔ́ sõ̀ mɛ Yesu sõ̀ tɛ̃. Képah sɔkɔ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á sõ̀ mɛ Yesu tõ̀ sã́h-ò mɛ̀nɛ n pnɛ sɛ̃́, ǹmɔ mɛ de yuku Yesulɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ gbô sɔkɔ.
15 Simão Pedro e outro discípulo seguiram Jesus. Esse outro discípulo era conhecido do sumo sacerdote, de modo que lhe permitiram entrar com Jesus no pátio do sumo sacerdote.
16 Ǹtɛ Pyɛrɩ wɔ sõ̀ mɛ yĩn tɛ̃ kégbɔ́, gbô yah sɔkɔ. Tɛ́ Yesu tõ̀ sã́h-ò nɛ̂-à sõ̀ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ nɛ́pɩ̃́nɩ́nɛ, ǹmɔ mɛ wil pɔ yo mɔ tõ̀npɩ pi tyɩ́ nɛ̂-á gbô syɩ́kɩ́-òlɛ, tɛ́ Pyɛrɩ kɔ̃ à de.
16 Pedro teve de ficar do lado de fora do portão. Então o discípulo conhecido do sumo sacerdote falou com a moça que tomava conta do portão, e ela deixou Pedro entrar.
17 Tɛ́ Pyɛrɩ-á n de, kénɛ tõ̀npɩ pi mɛ̀ mɛ à syah nɛ, ǹmɔ tɔlɛ Yesu mɛ̀ tõ̀ sã́h-ò kó ǹnɛ nɩ? Pyɛrɩ mɛ à syah nɛ, ǹ tõ̀ sã́h-ò náh péwɔlɛ dɛ́!
17 A moça perguntou a Pedro: “Você não é um dos discípulos daquele homem?”. “Não”, respondeu ele. “Não sou.”
18 Ǹtɛ vɩrɩ sõ̀ mɛ n pɩ. Kǎh pɩ sɛ̃́, tõ̀npɩbɩ ànɛ̂ Liyel ní-ńsah gbô syɩ́kɩ́pú sõ̀ mɛ nyàh mɔ sah n wnɛ, tɛ́ Pyɛrɩ tɔ mɛ nyàhlɛ n wnɛ pélɛ.
18 Como fazia frio, os servos da casa e os guardas tinham feito uma fogueira com carvão e se esquentavam ao redor dela. Pedro estava ali com eles, esquentando-se também.
19 Tɛ́ Yesu wɔlɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ tyah ǹmɔlɛ n piki n yah ǹ tõ̀ sã́hpú ànɛ̂ ǹ névye kwɔ́nɔ́ tyɩ́ sɔkɔ.
19 Lá dentro, o sumo sacerdote começou a interrogar Jesus a respeito de seus discípulos e de seus ensinamentos.
20 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Mé sõ̀ mɛ ń wɛynɛ n yo n dal n mɔ no pól yĩ́ yah. Tɛ́ mɛ kwɔ́nɔ́lɛ n pɩ gbĩ́mɛgbĩ́ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ, ànɛ̂ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ, ńyãh sɔkɔ-á Nsyifunɔ pól wɛ̃nɛ n tuke n mɔ. Mé náh tir yɔ́ ńtɛ̃ yo sètĩ̀n sõ̀ sɔkɔ.
20 Jesus respondeu: “Falei abertamente a todos. Ensinei regularmente nas sinagogas e no templo, onde o povo se reúne.
21 Tɛ́ kwâh nɛ̂ pɩ á ńnɛ n piki n yah sɛ̃́? Nónó-á ń wɛy noh, pépi piki yah nɛ̂-á mé yo. Máh nɛ̂ yo, pépi wɔ kè pɩ̃.»
21 Por que você me interroga? Pergunte aos que me ouviram. Eles sabem o que eu disse”.
22 Yesu-á fyɔ̀ képah yo, Liyel ní-ńsah gbô syɩ́kɩ́pú sɔkɔ nɛ̂-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, ǹmɔ Yesu létáh mɩ tɛ́ nɛ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́ se à n wɛkɩ sɛ̃́ yɔ̀ nɩ?
22 Um dos guardas do templo que estava perto bateu no rosto de Jesus, dizendo: “Isso é maneira de responder ao sumo sacerdote?”.
23 Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Máh kɩ mɛ wɛ̀ntùkù wɛkɩ, kélɛ ń wɛ̃kɩ. Ǹtɛ máh kɩ mɛ wɛkɩ plɛ, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ń mɩ?»
23 Jesus respondeu: “Se eu disse algo errado, prove. Mas, se digo a verdade, por que você me bate?”.
24 Képah sɔkɔ, An mɛ Yesu tɛkɩ mɔ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Kayifi tyɩ́ sɛ̃́ púkúbínɔ́lɛ.
24 Então Anás amarrou Jesus e o enviou a Caifás, o sumo sacerdote.
25 Légbĩ́nɛ, Simo-Pyɛrɩ sõ̀ mɛ yĩn tɛ̃ nyàhlɛ n wnɛ sɛ̃́. Pè mɛ à piki yah nɛ, ǹmɔ tɔlɛ, dĩ́ mɛ̀ tõ̀ sáh-ò kó ńnɛ nɩ? À mɛ ǹ vyãh kɔ̃lɩ nɛ, ǹ tõ̀ sã́h-ò náh péwɔlɛ dɛ́.
25 Nesse meio-tempo, enquanto Simão Pedro estava perto da fogueira, esquentando-se, perguntaram-lhe novamente: “Você não é um dos discípulos dele?”. Ele negou, dizendo: “Não sou”.
26 Pyɛrɩ-á lésõ dĩ́ nɛ̂ níkí kõ kãm, ǹ tyɩ́ névi yɔ́ lésõ mɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tõ̀npɩlɛ. Kénɛ tõ̀npɩ-á Pyɛrɩ wɛ, à à syah nɛ, ǹmɔ-á lésõ pé kyɩ wɛ ànɛ̂ Yesulɛ swãh sɔkɔ.
26 Mas um dos servos da casa do sumo sacerdote, parente do homem de quem Pedro havia cortado a orelha, perguntou: “Eu não vi você no bosque de oliveiras com Jesus?”.
27 Pyɛrɩ tɔ̃ ǹ vyãh kɔ̃lɩ. Nɛ́npɔ́ swɔ, sénpɛ gbo.
27 Mais uma vez, Pedro negou. E, no mesmo instante, o galo cantou.
28 Képah tɛ̃̀nɛ, pè Yesu tɛ̃ yal Kayifi tĩ̀nnɛ, tɛ́ yuku ǹnɛ Wrome gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃̀-ò tĩ̀nnɛ. Séngbɔ̃́ púpú ye sõ̀ pè pɩ képahlɛ. Pǎh yĩni tɛ̃, Nsyifunɔ yõ̀tãm náh fɛ̃ syi de ǹ gbô sɔkɔ. Pè náh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé pé gblɔ̌y silki, pé vyãh mó dɛ Nsyifunɔ yɔ̃rɩ tyɛ́nɔ́ syáh yõke yṍnɔ́ sɔkɔ.
28 O julgamento de Jesus diante de Caifás terminou nas primeiras horas da manhã. Em seguida, foi levado ao palácio do governador romano. Seus acusadores não entraram, pois se contaminariam e não poderiam celebrar a Páscoa.
29 Kǎh pɩ sɛ̃́, Wrome gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃̀-ò dĩ́ Pilati mɛ wil pɔ pé tnɔ̂ kégbɔ́, à pɔ pè piki yah nɛ, tyítúkù nɛ̂ se dĩ́ mɛ̀ pɩ pè yo nɩ?
29 Então o governador Pilatos foi até eles e perguntou: “Qual é a acusação contra este homem?”.
30 Pè mɛ à syah nɛ, dĩ́ mɛ̀-à sõ̀ mɛ tyítúkù pɩ́-òlɛ ńkɛ̃̂nɛ, pépi se náhkɩ pɔ ǹnɛ ǹmɔ tyɩ́ nɩ?
30 Eles responderam: “Não o teríamos entregue ao senhor se ele não fosse um criminoso”.
31 Képah tɛ̃̀nɛ, Pilati mó Nsyifunɔ syah nɛ, pè nɛ n yuku ǹnɛ, pè kyɩ à tuke pé gblɔ̌y à yɩ̃nɛ pé tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ. Ǹtɛ pé tɔ mɛ à syah nɛ, névi kònmɔnɔ gbàh náh dɛ mɔ pépi tyɩ́.
31 “Então levem-no embora e julguem-no de acordo com a lei de vocês”, disse Pilatos. “Só os romanos têm direito de executar alguém”,
32 Képah sɔkɔ, Yesu-á lésõ nɛ̂ yo sah à ǹ gblɔ̌y ku dùkù tyɩ́ yo wah, kè wil.
32 Assim cumpriu-se a previsão de Jesus sobre como ele morreria.
33 Kǎh pɩ sɛ̃́, Pilati mɛ ǹ syɩ de ǹ gbô sɔkɔ, tɛ́ Yesu ye pɔ piki yah nɛ ńkɛ̃́, ǹmɔ se Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀nɛ nɩ?
33 Então Pilatos entrou novamente no palácio e ordenou que trouxessem Jesus. “Você é o rei dos judeus?”, perguntou ele.
34 À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Áwɔ se sõ tɛ̃ n yo kélɛ á gblɔ̌y, tĩ̂ ǹnɩ̂ se yo ǹ syah kélɛ?»
34 Jesus respondeu: “Essa pergunta é sua ou outros lhe falaram a meu respeito?”.
35 Pilati mɛ à syah nɛ, Nsyifu se yɔ́ péwɔ tɔlɛ nɩ? Ǹ yɛ̃́ngbɛ̃́ yìkì névye ànɛ̂ pé sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm-á pɔ ǹnɛ péwɔ tyɩ́. Tir nɛ̂ se à pɩ nɩ?
35 “Acaso sou judeu?”, disse Pilatos. “Seu próprio povo e os principais sacerdotes o trouxeram a mim para ser julgado. Por quê? O que você fez?”
36 À mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Kèkõyṍ mɛ̀ sɔkɔ náh ń tɔ̃́rɩ́ n wil. Kàh sõ̀ mɛ n wil kèkõyṍ mɛ̀ sɔkɔ, ń tõ̀npɩbɩ náhkɩ sõ̀ ń fwo syi, mé náh náhkɩ n de n pi Nsyifunɔ yõ̀tãm gbõ̀. Ǹtɛ ɔ̃́ɔ̃ dɛ́, ń tɔ̃́rɩ́ náh wil ásõ̂.»
36 Jesus respondeu: “Meu reino não é deste mundo. Se fosse, meus seguidores lutariam para impedir que eu fosse entregue aos líderes judeus. Mas meu reino não procede deste mundo”.
37 Képah tɛ̃̀nɛ, Pilati mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, yõ̀tɛ̃̀-á ǹnɛ kɛ̀? À mɛ nɛ: «Áwɔ ńtɛ̃ vyãh sɔkɔ ye kè wil nɛ yõ̀tɛ̃̀-á ńnɛ! Ńmɔ pɔ́nɔ́lɛ kèkõyṍ à pɔ dubi, gbɩ tyɩ́ yo n wah yĩn ye. Nónó-á mɛ gblɔ névyelɛ, pépi kɩ ń tyíyónɔ́lɛ n noh n tɛ̃ yĩn.»
37 Pilatos disse: “Então você é rei?”. “Você diz que sou rei”, respondeu Jesus. “De fato, nasci e vim ao mundo para testemunhar a verdade. Todos que amam a verdade ouvem minha voz.”
38 Pilati mɛ à piki yah nɛ, kwâh nɛ̂ se gbɩlɛ nɩ?
38 Pilatos perguntou: “Que é a verdade?”. Depois que disse isso, Pilatos saiu outra vez para onde estava o povo e declarou: “Ele não é culpado de crime algum.
39 Tɛ́ à yɩ̃nɛ máh dar tɛ́ kélɛ n pɩ sɔ̃́ yé tyɩ́, yimɛyí mé ńkɛ̃́nɛ yé sɔkɔ yɔ́ wilki wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ ǹ fĩn n mɔ yé yɔ̃rɩ tyɛ́nɔ́ syáh syah gbĩ́nɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, yé se mɛ ké tyɩ́ nɛ mé yépi Nsyifunɔ yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ fĩn n mɔ?»
39 Mas vocês têm o costume de pedir que eu solte um prisioneiro cada ano, na Páscoa. Vocês querem que eu solte o ‘rei dos judeus’?”.
40 Képah tɛ̃̀nɛ, pè gbo mɔ tũ nɛ ńkɛ̃́, ɔ̃́ɔ̃, à ǹmɔ sah, à mó Barabasɩ wɔ fĩn mɔ. Tɛ́ kèlékɛ̃ névi ye mó tɔ̃ sõ̀ Barabasɩ mɛ̀nɛ.
40 Eles, porém, gritaram: “Não! Esse homem, não! Queremos Barrabás!”. Esse Barrabás era um criminoso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.