João 11

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ ńyân syɩkɩ, pè n ye Lasarɩlɛ. À sõ̀ mɛ Betani kwil sɔkɔ, képah nɛ̂ sɔkɔ-á sõ̀ ǹ dósyɔ́lɛ, pè n ye Mari ànɛ̂ Martɩlɛ.
1 Lázaro caiu doente em Betânia, onde estavam Maria e sua irmã Marta.
2 Kénɛ Mari mɛ̀ wɔ ye lésõ làsèkwěl yɔ́ kwɛ mɔ Yesu gbyẽ̂h yõ, tɛ́ sè kele ǹ yõ̀yénnɛ. Ǹmɔ dódĩ́ Lasarɩ ye sõ̀ n yɔ.
2 Maria era quem ungira o Senhor com o óleo perfumado e lhe enxugara os pés com os seus cabelos. E Lázaro, que estava enfermo, era seu irmão.
3 Képah sɔkɔ, ǹ dósyɔ́ mɛ tɛ̃ntõ̀ mɔ Yesu tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, ǹ kódĩ́ Lasarɩ náh mɛ lènɔlɛ.
3 Suas irmãs mandaram, pois, dizer a Jesus: Senhor, aquele que tu amas está enfermo.
4 Yesu-á képah noh, à nɛ ńkɛ̃́, Lasarɩ ńyân mɛ̀ náh pɩ ǹ ko ko ńyânnɛ. Ǹtɛ kǎh kɩ Liyel yõ̀tɔ̃rɩ́ wɛ̃kɩ, tɛ́ kɩ tɔ̃ ǹ Pídĩ́ yõ̀tɔ̃rɩ́ wɛ̃kɩ.
4 A estas palavras, disse-lhes Jesus: Esta enfermidade não causará a morte, mas tem por finalidade a glória de Deus. Por ela será glorificado o Filho de Deus.
5 Tɛ́ Martɩ, ànɛ̂ Mari, ànɛ̂ pé dódĩ́ Lasarɩ tyɩ́ sõ̀ nɔ yĩ́ĩ́ Yesu tyɩ́.
5 Ora, Jesus amava Marta, Maria, sua irmã, e Lázaro.
6 Ǹtɛ ńyãh sɔkɔ-á sõ̀ Yesulɛ tɛ́ pè pɔ Lasarɩ ńyân tyɩ́ yo ǹ tyɩ́, à tɔ̃ wũ nɛ́npɔ́ à sèpĩ̀n nínì pɩ.
6 Mas, embora tivesse ouvido que ele estava enfermo, demorou-se ainda dois dias no mesmo lugar.
7 Képah náh, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ, pè yɛ pé pé syɩ n yuku Nsyude gbɛ̃̀nyah sɔkɔ.
7 Depois, disse a seus discípulos: Voltemos para a Judéia.
8 Wǎh yo sɛ̃́, pè mɛ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, nɛ́npɔ́ sɔkɔ kó lésõ pè n yah n kɔ̃ ǹ mínkò-ǹsahlɛ dyêhlɛ sɛ̃́ yɔ̀ sɛ̃́ yɔ̀, tɛ́ à tɔ̃ n yah n kɔ̃ ǹ syɩ́nyuku-ńsahlɛ nɛ́npɔ́ sɔkɔ nɩ?
8 Mestre, responderam eles, há pouco os judeus te queriam apedrejar, e voltas para lá?
9 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, lɛ́rɩ́nɔ́ gbɔ̃ninɔ́ kó gbĩ̀yĩ̀kì sɔkɔ nɩ? Névi nɛ̂-à n kɔ tyah kyòolɛ, kèkõyṍ kyòo-á à n nɛ n yah. Képah-á, tɛ̃̀ gbáhkɩ̀ mɩ́nɔ́ náh nɔ.
9 Jesus respondeu: Não são doze as horas do dia? Quem caminha de dia não tropeça, porque vê a luz deste mundo.
10 Ǹtɛ névi nɛ̂-à n kɔ lékã̂hnɛ kyòo kɛ̃́nɛ, tɛ̃̌ ǹ gbáhkɩ̀lɛ n mɩ.
10 Mas quem anda de noite tropeça, porque lhe falta a luz.
11 Wɛlɔ nɔ́pi yóntɛnɔ náh, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ, pépi kódĩ́-á mɛ dɔy sɔkɔ, ǹtɛ páh kɩ kyɩ à yilki mɔ.
11 Depois destas palavras, ele acrescentou: Lázaro, nosso amigo, dorme, mas vou despertá-lo.
12 Képah sɔkɔ, ǹ tõ̀ sã́hpú mó nɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, dɔy sɔkɔ-à kɩ nɛ̂ Lasarɩlɛ, wǎh kɩ dɛ.
12 Disseram-lhe os seus discípulos: Senhor, se ele dorme, há de sarar.
13 Ǹtɛ Yesu wɛy sɔkɔ, Lasarɩ kúnɔ́ tyɩ́ ye à yo, tɛ́ ǹ tõ̀ sã́hpú wɔ mó wɛ nɛ dɔy gbɔy tyɩ́-á à yo.
13 Jesus, entretanto, falara da sua morte, mas eles pensavam que falasse do sono como tal.
14 Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu kè yo yɩkɩ mɔ pé tyɩ́ nɛ Lasarɩ-á ku.
14 Então Jesus lhes declarou abertamente: Lázaro morreu.
15 Ǹtɛ péwɔ mɛ́-ńkɛ̃̂nɛ sõ̀ nɛ́npɔ́, képah-á mɛ nɔ yĩ́ĩ́ péwɔ tyɩ́ pépi yĩnnɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pǎh kɩ sɛ̃ yĩ́ĩ́ péwɔ yõ. Tɛ́ núkúnúkú, pè yɛ pé sɔkɔ ǹ tnɔ̂.
15 Alegro-me por vossa causa, por não ter estado lá, para que creiais. Mas vamos a ele.
16 Képah sɔkɔ, Toma nɛ̂-á pè n ye Didiminɛ, ǹmɔ pé no syah nɛ, pè yɛ pépi tɔ kyɩ ku ǹnɛ wɛ̃ tyɩ́.
16 A isso Tomé, chamado Dídimo, disse aos seus condiscípulos: Vamos também nós, para morrermos com ele.
17 Yesu-á yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à kyɩ nɛ yah Lasarɩ lékó sõ̀ sèpĩ̀n ǹyẽ̂h pɩ tɛ diki sɔkɔ.
17 À chegada de Jesus, já havia quatro dias que Lázaro estava no sepulcro.
18 Yé yah, Betani ànɛ̂ Yerusalɛmɩ wrɔ́ náh sõ̀ mɛ kah gbɛ mɔ. Kè sõ̀ mɛ kílónɔ́ tɔ̃́nɔ́ kénkɔ̃lɛ.
18 Ora, Betânia distava de Jerusalém cerca de quinze estádios.
19 Képah ye, Yerusalɛmɩ tãn náhnáh sõ̀ mɛ pɔ Martɩ ànɛ̂ Mari yétĩ kélé-ńsah pé dódĩ́ yáhnkwlɔnɔ sɔkɔ.
19 Muitos judeus tinham vindo a Marta e a Maria, para lhes apresentar condolências pela morte de seu irmão.
20 Martɩ-á fyɔ̀ noh nɛ Yesu-á mɛ n pi, à kyɩ à yohnɩ. Tɛ́ Mari wɔ sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ gbô sɔkɔ.
20 Mal soube Marta da vinda de Jesus, saiu-lhe ao encontro. Maria, porém, estava sentada em casa.
21 Képah sɔkɔ, Martɩ mɛ yo Yesu tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, wàh sõ̀ mɛ ásõ̂ sɔkɔ, pé dódĩ́ náh náhkɩ n ku n pi.
21 Marta disse a Jesus: Senhor, se tivesses estado aqui, meu irmão não teria morrido!
22 Ǹtɛ núkúnúkú ńtɛ̃ fyé sɔkɔ, páh pɩ̃ nɛ wàh kɩ sɔ̃́ tir dùkù nɛ̂ yah kɔ̃ Liyel tyɩ́, wǎh kɩ kè pɩ ǹ tyɩ́.
22 Mas sei também, agora, que tudo o que pedires a Deus, Deus to concederá.
23 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Á dódĩ́ lékó kɩ yilki mɔ.»
23 Disse-lhe Jesus: Teu irmão ressurgirá.
24 Wǎh yo sɛ̃́, Martɩ nɛ, páh pɩ̃ nɛ lékyɩ̂-à kɩ pɔ n yilki n mɔ gbĩ̀yĩ̀kì tɛ́y sõlɛ, ǹ tɔ lékó-á kɩ yilki mɔ.
24 Respondeu-lhe Marta: Sei que há de ressurgir na ressurreição no último dia.
25 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ ye lékyɩ̂ yílkínmɔ-ò ànɛ̂ minnɛ. Névi nɛ̂-à sɛ̃ ńmɔ yõ, tɛ̃̀-à sɔ̃́ ku, à kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ;
25 Disse-lhe Jesus: Eu sou a ressurreição e a vida. Aquele que crê em mim, ainda que esteja morto, viverá.
26 ànɛ̂ névi nɛ̂-à mɛ min sɔkɔ tɛ́ sɛ̃ ńmɔ yõ, tɛ̃̀ náh tɔ̃ n ku n yah n pi Liyel tyɩ́ tĩ̀nnɛ. Á se sɛ̃ képah yõ, Martɩ?»
26 E todo aquele que vive e crê em mim, jamais morrerá. Crês nisto?
27 Martɩ mɛ nɛ, àwe-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, páh sɛ̃ ké yõ nɛ ǹmɔ-á Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, nɛ̂-á ǹ Pídĩ́nɛ, ǹmɔ nɛ̂-á sõ̀ yɩ̃nɛ à pɔ kèkõyṍ.
27 Respondeu ela: Sim, Senhor. Eu creio que tu és o Cristo, o Filho de Deus, aquele que devia vir ao mundo.
28 Képah yóntɛnɔ náh, à ǹ syɩ kyɩ plɔ yo ǹ gbɛ̃̀nsê Mari tyɩ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́-á mɛ de n tɛ. Tɛ́ wǎh mɛ ǹnɛ n ye.
28 A essas palavras, ela foi chamar sua irmã Maria, dizendo-lhe baixinho: O Mestre está aí e te chama.
29 Mari-á fyɔ̀ képah noh, à núkú yuku à sɔkɔ Yesu tnɔ̂.
29 Apenas ela o ouviu, levantou-se imediatamente e foi ao encontro dele.
30 Yesu náh tɔ̃̌nɩ̀ sõ̀ mɛ de kwil sɔkɔ. À sõ̀ mɛ fɩ̃́ nɛ̂ sɔkɔ-á sõ̀ Martɩ pɔ à yohnɩ.
30 {Pois Jesus não tinha chegado à aldeia, mas estava ainda naquele lugar onde Marta o tinha encontrado.}
31 Tɛ́ Yerusalɛmɩ tãn nónó-á sõ̀ mɛ Mari tnɔ̂ gbô sɔkɔ, mɛ ǹ yétĩnɛ n kele, pépi-á à wɛ à yuku wil súú sɛ̃́, pè ǹ sõ̀ tɛ̃. Pè sõ̀ mɛ n sõ nɛ, pɔ̀ gbó-ńsah-á à n yuku diki yõ.
31 Os judeus que estavam com ela em casa, em visita de pêsames, ao verem Maria levantar-se depressa e sair, seguiram-na, crendo que ela ia ao sepulcro para ali chorar.
32 Ǹtɛ Mari-á kyɩ yĩni tɛ̃ Yesu mɛ́-ńsah sɔkɔ, tɛ́ à wɛ, à gbètukunɔ di Yesu yah sɔkɔ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, wàh sõ̀ mɛ ásõ̂ sɔkɔ, pé dódĩ́ náh náhkɩ n ku n pi.
32 Quando, porém, Maria chegou onde Jesus estava e o viu, lançou-se aos seus pés e disse-lhe: Senhor, se tivesses estado aqui, meu irmão não teria morrido!
33 Képah sɔkɔ, Yesu-á à wɛ à mɛ n gbo à tahlɩ ǹ tɛ́kɩ́nmɔpu tyɩ́, kè ǹ nɩ kah tɛ̃ képékèyɔ̂, ǹ yah kwɔ.
33 Ao vê-la chorar assim, como também todos os judeus que a acompanhavam, Jesus ficou intensamente comovido em espírito. E, sob o impulso de profunda emoção,
34 À mɛ nɛ, ńyãh sɔkɔ se pè yɩ̃ ǹ lékólɛ nɩ? Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, à pɔ kyɩ yah.
34 perguntou: Onde o pusestes? Responderam-lhe: Senhor, vinde ver.
35 Képah sɔkɔ, Yesu yétĩ kwɛ.
35 Jesus pôs-se a chorar.
36 Képah tɛ̃̀nɛ, ǹ tɛ́kɩ́nmɔpu nɛ, pè yah, ǹ tyɩ́-á sõ̀ mɛ nɔ yĩ́ĩ́ ǹ tyɩ́ dɛ́!
36 Observaram por isso os judeus: Vede como ele o amava!
37 Tɛ́ tɔ̃ mɛ n yo nɛ, ǹmɔ nɛ̂-á yɩ̃́tũ̂ dĩ́ yɩ̃́ yɩkɩ, à kó sõ̀ fɛ̃ kũ yah kõ n pi Lasarɩ tyɩ́ nɩ?
37 Mas alguns deles disseram: Não podia ele, que abriu os olhos do cego de nascença, fazer com que este não morresse?
38 Képah sɔkɔ, kè tɔ̃ Yesu nɩ kah tɛ̃ képékèyɔ̂, à mɛ sɔkɔ diki yõ. Tɛkɩ diki ye sõ̀ kélɛ, tɛ́ ké yah mɛ víkénɔ́lɛ dáh-ǹgbɛ̃ yɔ́lɛ.
38 Tomado, novamente, de profunda emoção, Jesus foi ao sepulcro. Era uma gruta, coberta por uma pedra.
39 Yesu mɛ yo no tyɩ́ nɛ, pè dáhkɩ̀ mɛ̀ tɔkɔ tɛ̃ yõ. Lékókè dósê Martɩ mɛ à syah nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, ǹ yɩ̃́nɔ́ sèpĩ̀n ǹyẽ̂h-á yɔ̀. Wǎh kɩ mɛ n põ dò.
39 Jesus ordenou: Tirai a pedra. Disse-lhe Marta, irmã do morto: Senhor, já cheira mal, pois há quatro dias que ele está aí...
40 Képah sɔkɔ, Yesu yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Mé náh kè yo á tyɩ́ nɛ, wáh kɩ sɛ̃ ń yõ, á yĩ́-á kɩ tɛ̃ Liyel yõ̀tɔ̃rɩ́ yõ di?»
40 Respondeu-lhe Jesus: Não te disse eu: Se creres, verás a glória de Deus? Tiraram, pois, a pedra.
41 Képah tɛ̃̀nɛ, no mɛ dáhkɩ̀ tɛ̃ yõ. Yesu mɛ ǹ yah yɔ̃ yĩ̂nyõ tɛ́ nɛ: «Bɔ̌, mé n wɛkɩ á tyɩ́ wáh sɔ̃́npɩ́ ń nírí tɛ̃.
41 Levantando Jesus os olhos ao alto, disse: Pai, rendo-te graças, porque me ouviste.
42 Mé pɩ̃ nɛ wáh mɛ ń nírílɛ n tɛ̃ gbĩ́mɛgbĩ́. Ǹtɛ mé kélɛ n yo tɔ́wû mɛ̀ yĩnnɛ nɛ̂-á ń mɔ gbɩ̃ sah yɔ̀, nɛ pè sɛ̃ ké yõ nɛ, áwɔ-á tɛkɩ mɔ ńnɛ.»
42 Eu bem sei que sempre me ouves, mas falo assim por causa do povo que está em roda, para que creiam que tu me enviaste.
43 Képah yóntɛnɔ náh, à kah yo mɔ nɛ ńkɛ̃́: «Lasarɩ, wil nɛ́npɔ́!»
43 Depois destas palavras, exclamou em alta voz: Lázaro, vem para fora!
44 Képah sɔkɔ, Lasarɩ nɛ̂-á sõ̀ ku, à yuku wil ǹ gbyẽ̂h ànɛ̂ ǹ gbã̀nnɛ púkúbínɔ́lɛ fwɔ gbrólɛ; tɛ́ ǹ yèpɔ mɛ fɔ́kɔ́nɔ́lɛ fwɔlɛ. Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè à wah mɔ, pè mó yɛ à kɔ̃ à nɛ n yuku.
44 E o morto saiu, tendo os pés e as mãos ligados com faixas, e o rosto coberto por um sudário. Ordenou então Jesus: Desligai-o e deixai-o ir.
45 Névye nónó-á sõ̀ mɛ pɔ Mari tnɔ̂, tɛ́ pɔ Yesu tyípɩ́nɩ́ mɛ̀ wɛ sɛ̃́, pé náhnáh sɛ̃ Yesu yõ.
45 Muitos dos judeus, que tinham vindo a Marta e Maria e viram o que Jesus fizera, creram nele.
46 Ǹtɛ pé túkù wɔ mó kyɩ ǹ tyípɩ́nɩ́ mɛ̀ sèsahrɩ yah sah Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú tyɩ́.
46 Alguns deles, porém, foram aos fariseus e lhes contaram o que Jesus realizara.
47 Kǎh mó pɩ sɛ̃́, Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú ànɛ̂ sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm mɛ pé no tukey tùkèpu tĩ̀nkì ye, pè kɔ̃ tɛ̃ ké tyɩ́ sɔkɔ. Pè wɛ̃ syah nɛ, dĩ́ mɛ̀-á mɛ gbǐl tyilɛ n kah n pɩ dɛ́, sɔ̃́ se pé kɩ pɩ nɩ?
47 Os pontífices e os fariseus convocaram o conselho e disseram: Que faremos? Esse homem multiplica os milagres.
48 Páh kɩ à sah à yɔ̃ sɔkɔ sélɛ n pɩ sɛ̃́ yɔ̀, no pól-á kɩ sɛ̃ ǹ yõ. Ǹtɛ képah-à pɩ, Wrome tãn-á kɩ yuku pépi Liyel ní-ńsah gbô sɔ, tɛ́ kɩ pépi yìkì tyɩ́ yɩkɩ.
48 Se o deixarmos proceder assim, todos crerão nele, e os romanos virão e arruinarão a nossa cidade e toda a nação.
49 Ǹtɛ pé sɔkɔ yɔ́ lésõ mɛ, pè n ye Kayifilɛ. Léyílɛ, ǹmɔ ye lésõ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ. Ǹmɔ mɛ pé no syah nɛ: «Yé náh kwâh yɔ́lɛ n pnɛ dɛ́!
49 Um deles, chamado Caifás, que era o sumo sacerdote daquele ano, disse-lhes: Vós não entendeis nada!
50 Yé náh pɩ̃ nɛ, dĩ́ nɛ́núkù-à kɩ ko mɔ ápi yìkì swɔ kè kɔ̃ kè wɛ pwah, képah-á kɩ nɛkɩ kal ápilɛ ǹ tɛ̃̀nɔ́lɛ min sɔkɔ, tɛ́ á yìkì pól tyɩ́ mó pɔ yɩkɩ di?»
50 Nem considerais que vos convém que morra um só homem pelo povo, e que não pereça toda a nação.
51 Ǹtɛ ǹmɔ yah yĩ́ĩ́ náh sõ̀ à yo tyi nɔ́pilɛ dɛ́! Wǎh sõ̀ mɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ léyílɛ sɛ̃́, képah ye Liyel mɛ tɛ̃ntõ̀lɛ à kɔ̃ à syi yo sah nɛ, Yesu-á yɩ̃nɛ à ku ǹ yìkì névye yĩnnɛ.
51 E ele não disse isso por si mesmo, mas, como era o sumo sacerdote daquele ano, profetizava que Jesus havia de morrer pela nação,
52 Tɛ́ ǹ yìkì névye ó yĩn náh à kɩ n ku n pi dɛ́, ǹ kúnɔ́ kɩ Liyel wɛ̃́npì pól tɔ tuke mɔ pɩ núkúlɛ, pépi nónó-á mɛ karkɩ tɛ̃ tɛ̃ kɔ̃.
52 e não somente pela nação, mas também para que fossem reconduzidos à unidade os filhos de Deus dispersos.
53 Kayifi-á fyɔ̀ képah yo, à tɔkɔ lésõ tyɩ́, pè núkú Yesu kònmɔnɔ sah gbáhkɩ̀ yõ.
53 E desde aquele momento resolveram tirar-lhe a vida.
54 Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu náh tɔ̃ mɛ n gblɔ̌ynɛ n wilki n mɔ kwèyy Nsyifunɔ yah. À yal ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpúlɛ, pè kyɩ tɛ̃ kwil yɔ́ sɔkɔ, pè n ye Yefrayiminɛ. Képah sõ̀ mɛ gbɛ̃̀nyah yɔ́ sɔkɔ, nɛ̂-á mɛ gbɛ̃́nnɩ tnɔ̂.
54 Em conseqüência disso, Jesus já não andava em público entre os judeus. Retirou-se para uma região vizinha do deserto, a uma cidade chamada Efraim, e ali se detinha com seus discípulos.
55 Ǹtɛ Nsyifunɔ yɔ̃rɩ tyɛ́nɔ́ syáh-á sõ̀ mɛ de n tɛ sɛ̃́, névye náhnáh sõ̀ mɛ n wil gbnɔ sɔkɔ, tɛ́ mɛ n dɔkɔ n yuku Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ. Pè sõ̀ mɛ syáh mɛ̀ dyàh tɛ̃, nɛ pé kyɩ pé gblɔ̌y tɔ̃ n sah, à yɩ̃nɛ pé tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀llɛ.
55 Estava próxima a Páscoa dos judeus, e muita gente de todo o país subia a Jerusalém antes da Páscoa para se purificar.
56 Pǎh sõ̀ mɛ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, pè sõ̀ mɛ Yesulɛ n yah n kɔ̃, tɛ́ mɛ wɛ̃nɛ n piki n yah nɛ ńkɛ̃́, kè se mɛ sɔ̃́ nɩ? À se kɩ pyě yɛ wũ syáh mɛ̀ sɔkɔ pɔ́nɔ́lɛ nɩ?
56 Procuravam Jesus e falavam uns com os outros no templo: Que vos parece? Achais que ele não virá à festa?
57 Tɛ́ sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú lésõ mɛ ké gbah yo sah tɛ névye tyɩ́ nɛ, nɛ̂-à fyɔ̀ Yesu mɛ́-ńsah pɩ̃, tɛ̃̀ pɔ kè yo pé syah, pé kɔ̃ pé à wɛ tɛ̃.
57 Mas os sumos sacerdotes e os fariseus tinham dado ordem para que todo aquele que soubesse onde ele estava o denunciasse, para o prenderem.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.