João 11
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARA
1 Dĩ́ yɔ́ lésõ mɛ ńyân syɩkɩ, pè n ye Lasarɩlɛ. À sõ̀ mɛ Betani kwil sɔkɔ, képah nɛ̂ sɔkɔ-á sõ̀ ǹ dósyɔ́lɛ, pè n ye Mari ànɛ̂ Martɩlɛ.
1 Estava enfermo Lázaro, de Betânia, da aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2 Kénɛ Mari mɛ̀ wɔ ye lésõ làsèkwěl yɔ́ kwɛ mɔ Yesu gbyẽ̂h yõ, tɛ́ sè kele ǹ yõ̀yénnɛ. Ǹmɔ dódĩ́ Lasarɩ ye sõ̀ n yɔ.
2 Esta Maria, cujo irmão Lázaro estava enfermo, era a mesma que ungiu com bálsamo o Senhor e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.
3 Képah sɔkɔ, ǹ dósyɔ́ mɛ tɛ̃ntõ̀ mɔ Yesu tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, ǹ kódĩ́ Lasarɩ náh mɛ lènɔlɛ.
3 Mandaram, pois, as irmãs de Lázaro dizer a Jesus: Senhor, está enfermo aquele a quem amas.
4 Yesu-á képah noh, à nɛ ńkɛ̃́, Lasarɩ ńyân mɛ̀ náh pɩ ǹ ko ko ńyânnɛ. Ǹtɛ kǎh kɩ Liyel yõ̀tɔ̃rɩ́ wɛ̃kɩ, tɛ́ kɩ tɔ̃ ǹ Pídĩ́ yõ̀tɔ̃rɩ́ wɛ̃kɩ.
4 Ao receber a notícia, disse Jesus: Esta enfermidade não é para morte, e sim para a glória de Deus, a fim de que o Filho de Deus seja por ela glorificado.
5 Tɛ́ Martɩ, ànɛ̂ Mari, ànɛ̂ pé dódĩ́ Lasarɩ tyɩ́ sõ̀ nɔ yĩ́ĩ́ Yesu tyɩ́.
5 Ora, amava Jesus a Marta, e a sua irmã, e a Lázaro.
6 Ǹtɛ ńyãh sɔkɔ-á sõ̀ Yesulɛ tɛ́ pè pɔ Lasarɩ ńyân tyɩ́ yo ǹ tyɩ́, à tɔ̃ wũ nɛ́npɔ́ à sèpĩ̀n nínì pɩ.
6 Quando, pois, soube que Lázaro estava doente, ainda se demorou dois dias no lugar onde estava.
7 Képah náh, à yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ, pè yɛ pé pé syɩ n yuku Nsyude gbɛ̃̀nyah sɔkɔ.
7 Depois, disse aos seus discípulos: Vamos outra vez para a Judeia.
8 Wǎh yo sɛ̃́, pè mɛ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́, nɛ́npɔ́ sɔkɔ kó lésõ pè n yah n kɔ̃ ǹ mínkò-ǹsahlɛ dyêhlɛ sɛ̃́ yɔ̀ sɛ̃́ yɔ̀, tɛ́ à tɔ̃ n yah n kɔ̃ ǹ syɩ́nyuku-ńsahlɛ nɛ́npɔ́ sɔkɔ nɩ?
8 Disseram-lhe os discípulos: Mestre, ainda agora os judeus procuravam apedrejar-te, e voltas para lá?
9 À mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, lɛ́rɩ́nɔ́ gbɔ̃ninɔ́ kó gbĩ̀yĩ̀kì sɔkɔ nɩ? Névi nɛ̂-à n kɔ tyah kyòolɛ, kèkõyṍ kyòo-á à n nɛ n yah. Képah-á, tɛ̃̀ gbáhkɩ̀ mɩ́nɔ́ náh nɔ.
9 Respondeu Jesus: Não são doze as horas do dia? Se alguém andar de dia, não tropeça, porque vê a luz deste mundo;
10 Ǹtɛ névi nɛ̂-à n kɔ lékã̂hnɛ kyòo kɛ̃́nɛ, tɛ̃̌ ǹ gbáhkɩ̀lɛ n mɩ.
10 mas, se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.
11 Wɛlɔ nɔ́pi yóntɛnɔ náh, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́ nɛ, pépi kódĩ́-á mɛ dɔy sɔkɔ, ǹtɛ páh kɩ kyɩ à yilki mɔ.
11 Isto dizia e depois lhes acrescentou: Nosso amigo Lázaro adormeceu, mas vou para despertá-lo.
12 Képah sɔkɔ, ǹ tõ̀ sã́hpú mó nɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, dɔy sɔkɔ-à kɩ nɛ̂ Lasarɩlɛ, wǎh kɩ dɛ.
12 Disseram-lhe, pois, os discípulos: Senhor, se dorme, estará salvo.
13 Ǹtɛ Yesu wɛy sɔkɔ, Lasarɩ kúnɔ́ tyɩ́ ye à yo, tɛ́ ǹ tõ̀ sã́hpú wɔ mó wɛ nɛ dɔy gbɔy tyɩ́-á à yo.
13 Jesus, porém, falara com respeito à morte de Lázaro; mas eles supunham que tivesse falado do repouso do sono.
14 Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu kè yo yɩkɩ mɔ pé tyɩ́ nɛ Lasarɩ-á ku.
14 Então, Jesus lhes disse claramente: Lázaro morreu;
15 Ǹtɛ péwɔ mɛ́-ńkɛ̃̂nɛ sõ̀ nɛ́npɔ́, képah-á mɛ nɔ yĩ́ĩ́ péwɔ tyɩ́ pépi yĩnnɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pǎh kɩ sɛ̃ yĩ́ĩ́ péwɔ yõ. Tɛ́ núkúnúkú, pè yɛ pé sɔkɔ ǹ tnɔ̂.
15 e por vossa causa me alegro de que lá não estivesse, para que possais crer; mas vamos ter com ele.
16 Képah sɔkɔ, Toma nɛ̂-á pè n ye Didiminɛ, ǹmɔ pé no syah nɛ, pè yɛ pépi tɔ kyɩ ku ǹnɛ wɛ̃ tyɩ́.
16 Então, Tomé, chamado Dídimo, disse aos condiscípulos: Vamos também nós para morrermos com ele.
17 Yesu-á yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à kyɩ nɛ yah Lasarɩ lékó sõ̀ sèpĩ̀n ǹyẽ̂h pɩ tɛ diki sɔkɔ.
17 Chegando Jesus, encontrou Lázaro já sepultado, havia quatro dias.
18 Yé yah, Betani ànɛ̂ Yerusalɛmɩ wrɔ́ náh sõ̀ mɛ kah gbɛ mɔ. Kè sõ̀ mɛ kílónɔ́ tɔ̃́nɔ́ kénkɔ̃lɛ.
18 Ora, Betânia estava cerca de quinze estádios perto de Jerusalém.
19 Képah ye, Yerusalɛmɩ tãn náhnáh sõ̀ mɛ pɔ Martɩ ànɛ̂ Mari yétĩ kélé-ńsah pé dódĩ́ yáhnkwlɔnɔ sɔkɔ.
19 Muitos dentre os judeus tinham vindo ter com Marta e Maria, para as consolar a respeito de seu irmão.
20 Martɩ-á fyɔ̀ noh nɛ Yesu-á mɛ n pi, à kyɩ à yohnɩ. Tɛ́ Mari wɔ sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ gbô sɔkɔ.
20 Marta, quando soube que vinha Jesus, saiu ao seu encontro; Maria, porém, ficou sentada em casa.
21 Képah sɔkɔ, Martɩ mɛ yo Yesu tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, wàh sõ̀ mɛ ásõ̂ sɔkɔ, pé dódĩ́ náh náhkɩ n ku n pi.
21 Disse, pois, Marta a Jesus: Senhor, se estiveras aqui, não teria morrido meu irmão.
22 Ǹtɛ núkúnúkú ńtɛ̃ fyé sɔkɔ, páh pɩ̃ nɛ wàh kɩ sɔ̃́ tir dùkù nɛ̂ yah kɔ̃ Liyel tyɩ́, wǎh kɩ kè pɩ ǹ tyɩ́.
22 Mas também sei que, mesmo agora, tudo quanto pedires a Deus, Deus to concederá.
23 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Á dódĩ́ lékó kɩ yilki mɔ.»
23 Declarou-lhe Jesus: Teu irmão há de ressurgir.
24 Wǎh yo sɛ̃́, Martɩ nɛ, páh pɩ̃ nɛ lékyɩ̂-à kɩ pɔ n yilki n mɔ gbĩ̀yĩ̀kì tɛ́y sõlɛ, ǹ tɔ lékó-á kɩ yilki mɔ.
24 Eu sei, replicou Marta, que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.
25 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ ye lékyɩ̂ yílkínmɔ-ò ànɛ̂ minnɛ. Névi nɛ̂-à sɛ̃ ńmɔ yõ, tɛ̃̀-à sɔ̃́ ku, à kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ;
25 Disse-lhe Jesus: Eu sou a ressurreição e a vida. Quem crê em mim, ainda que morra, viverá;
26 ànɛ̂ névi nɛ̂-à mɛ min sɔkɔ tɛ́ sɛ̃ ńmɔ yõ, tɛ̃̀ náh tɔ̃ n ku n yah n pi Liyel tyɩ́ tĩ̀nnɛ. Á se sɛ̃ képah yõ, Martɩ?»
26 e todo o que vive e crê em mim não morrerá, eternamente. Crês isto?
27 Martɩ mɛ nɛ, àwe-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, páh sɛ̃ ké yõ nɛ ǹmɔ-á Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ, nɛ̂-á ǹ Pídĩ́nɛ, ǹmɔ nɛ̂-á sõ̀ yɩ̃nɛ à pɔ kèkõyṍ.
27 Sim, Senhor, respondeu ela, eu tenho crido que tu és o Cristo, o Filho de Deus que devia vir ao mundo.
28 Képah yóntɛnɔ náh, à ǹ syɩ kyɩ plɔ yo ǹ gbɛ̃̀nsê Mari tyɩ́ nɛ, kwɔ́-ò dĩ́-á mɛ de n tɛ. Tɛ́ wǎh mɛ ǹnɛ n ye.
28 Tendo dito isto, retirou-se e chamou Maria, sua irmã, e lhe disse em particular: O Mestre chegou e te chama.
29 Mari-á fyɔ̀ képah noh, à núkú yuku à sɔkɔ Yesu tnɔ̂.
29 Ela, ouvindo isto, levantou-se depressa e foi ter com ele,
30 Yesu náh tɔ̃̌nɩ̀ sõ̀ mɛ de kwil sɔkɔ. À sõ̀ mɛ fɩ̃́ nɛ̂ sɔkɔ-á sõ̀ Martɩ pɔ à yohnɩ.
30 pois Jesus ainda não tinha entrado na aldeia, mas permanecia onde Marta se avistara com ele.
31 Tɛ́ Yerusalɛmɩ tãn nónó-á sõ̀ mɛ Mari tnɔ̂ gbô sɔkɔ, mɛ ǹ yétĩnɛ n kele, pépi-á à wɛ à yuku wil súú sɛ̃́, pè ǹ sõ̀ tɛ̃. Pè sõ̀ mɛ n sõ nɛ, pɔ̀ gbó-ńsah-á à n yuku diki yõ.
31 Os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se depressa e sair, seguiram-na, supondo que ela ia ao túmulo para chorar.
32 Ǹtɛ Mari-á kyɩ yĩni tɛ̃ Yesu mɛ́-ńsah sɔkɔ, tɛ́ à wɛ, à gbètukunɔ di Yesu yah sɔkɔ tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, wàh sõ̀ mɛ ásõ̂ sɔkɔ, pé dódĩ́ náh náhkɩ n ku n pi.
32 Quando Maria chegou ao lugar onde estava Jesus, ao vê-lo, lançou-se-lhe aos pés, dizendo: Senhor, se estiveras aqui, meu irmão não teria morrido.
33 Képah sɔkɔ, Yesu-á à wɛ à mɛ n gbo à tahlɩ ǹ tɛ́kɩ́nmɔpu tyɩ́, kè ǹ nɩ kah tɛ̃ képékèyɔ̂, ǹ yah kwɔ.
33 Jesus, vendo-a chorar, e bem assim os judeus que a acompanhavam, agitou-se no espírito e comoveu-se.
34 À mɛ nɛ, ńyãh sɔkɔ se pè yɩ̃ ǹ lékólɛ nɩ? Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, à pɔ kyɩ yah.
34 E perguntou: Onde o sepultastes? Eles lhe responderam: Senhor, vem e vê!
35 Képah sɔkɔ, Yesu yétĩ kwɛ.
35 Jesus chorou.
36 Képah tɛ̃̀nɛ, ǹ tɛ́kɩ́nmɔpu nɛ, pè yah, ǹ tyɩ́-á sõ̀ mɛ nɔ yĩ́ĩ́ ǹ tyɩ́ dɛ́!
36 Então, disseram os judeus: Vede quanto o amava.
37 Tɛ́ tɔ̃ mɛ n yo nɛ, ǹmɔ nɛ̂-á yɩ̃́tũ̂ dĩ́ yɩ̃́ yɩkɩ, à kó sõ̀ fɛ̃ kũ yah kõ n pi Lasarɩ tyɩ́ nɩ?
37 Mas alguns objetaram: Não podia ele, que abriu os olhos ao cego, fazer que este não morresse?
38 Képah sɔkɔ, kè tɔ̃ Yesu nɩ kah tɛ̃ képékèyɔ̂, à mɛ sɔkɔ diki yõ. Tɛkɩ diki ye sõ̀ kélɛ, tɛ́ ké yah mɛ víkénɔ́lɛ dáh-ǹgbɛ̃ yɔ́lɛ.
38 Jesus, agitando-se novamente em si mesmo, encaminhou-se para o túmulo; era este uma gruta a cuja entrada tinham posto uma pedra.
39 Yesu mɛ yo no tyɩ́ nɛ, pè dáhkɩ̀ mɛ̀ tɔkɔ tɛ̃ yõ. Lékókè dósê Martɩ mɛ à syah nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, ǹ yɩ̃́nɔ́ sèpĩ̀n ǹyẽ̂h-á yɔ̀. Wǎh kɩ mɛ n põ dò.
39 Então, ordenou Jesus: Tirai a pedra. Disse-lhe Marta, irmã do morto: Senhor, já cheira mal, porque já é de quatro dias.
40 Képah sɔkɔ, Yesu yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Mé náh kè yo á tyɩ́ nɛ, wáh kɩ sɛ̃ ń yõ, á yĩ́-á kɩ tɛ̃ Liyel yõ̀tɔ̃rɩ́ yõ di?»
40 Respondeu-lhe Jesus: Não te disse eu que, se creres, verás a glória de Deus?
41 Képah tɛ̃̀nɛ, no mɛ dáhkɩ̀ tɛ̃ yõ. Yesu mɛ ǹ yah yɔ̃ yĩ̂nyõ tɛ́ nɛ: «Bɔ̌, mé n wɛkɩ á tyɩ́ wáh sɔ̃́npɩ́ ń nírí tɛ̃.
41 Tiraram, então, a pedra. E Jesus, levantando os olhos para o céu, disse: Pai, graças te dou porque me ouviste.
42 Mé pɩ̃ nɛ wáh mɛ ń nírílɛ n tɛ̃ gbĩ́mɛgbĩ́. Ǹtɛ mé kélɛ n yo tɔ́wû mɛ̀ yĩnnɛ nɛ̂-á ń mɔ gbɩ̃ sah yɔ̀, nɛ pè sɛ̃ ké yõ nɛ, áwɔ-á tɛkɩ mɔ ńnɛ.»
42 Aliás, eu sabia que sempre me ouves, mas assim falei por causa da multidão presente, para que creiam que tu me enviaste.
43 Képah yóntɛnɔ náh, à kah yo mɔ nɛ ńkɛ̃́: «Lasarɩ, wil nɛ́npɔ́!»
43 E, tendo dito isto, clamou em alta voz: Lázaro, vem para fora!
44 Képah sɔkɔ, Lasarɩ nɛ̂-á sõ̀ ku, à yuku wil ǹ gbyẽ̂h ànɛ̂ ǹ gbã̀nnɛ púkúbínɔ́lɛ fwɔ gbrólɛ; tɛ́ ǹ yèpɔ mɛ fɔ́kɔ́nɔ́lɛ fwɔlɛ. Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ, pè à wah mɔ, pè mó yɛ à kɔ̃ à nɛ n yuku.
44 Saiu aquele que estivera morto, tendo os pés e as mãos ligados com ataduras e o rosto envolto num lenço. Então, lhes ordenou Jesus: Desatai-o e deixai-o ir.
45 Névye nónó-á sõ̀ mɛ pɔ Mari tnɔ̂, tɛ́ pɔ Yesu tyípɩ́nɩ́ mɛ̀ wɛ sɛ̃́, pé náhnáh sɛ̃ Yesu yõ.
45 Muitos, pois, dentre os judeus que tinham vindo visitar Maria, vendo o que fizera Jesus, creram nele.
46 Ǹtɛ pé túkù wɔ mó kyɩ ǹ tyípɩ́nɩ́ mɛ̀ sèsahrɩ yah sah Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú tyɩ́.
46 Outros, porém, foram ter com os fariseus e lhes contaram dos feitos que Jesus realizara.
47 Kǎh mó pɩ sɛ̃́, Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú ànɛ̂ sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm mɛ pé no tukey tùkèpu tĩ̀nkì ye, pè kɔ̃ tɛ̃ ké tyɩ́ sɔkɔ. Pè wɛ̃ syah nɛ, dĩ́ mɛ̀-á mɛ gbǐl tyilɛ n kah n pɩ dɛ́, sɔ̃́ se pé kɩ pɩ nɩ?
47 Então, os principais sacerdotes e os fariseus convocaram o Sinédrio; e disseram: Que estamos fazendo, uma vez que este homem opera muitos sinais?
48 Páh kɩ à sah à yɔ̃ sɔkɔ sélɛ n pɩ sɛ̃́ yɔ̀, no pól-á kɩ sɛ̃ ǹ yõ. Ǹtɛ képah-à pɩ, Wrome tãn-á kɩ yuku pépi Liyel ní-ńsah gbô sɔ, tɛ́ kɩ pépi yìkì tyɩ́ yɩkɩ.
48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele; depois, virão os romanos e tomarão não só o nosso lugar, mas a própria nação.
49 Ǹtɛ pé sɔkɔ yɔ́ lésõ mɛ, pè n ye Kayifilɛ. Léyílɛ, ǹmɔ ye lésõ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ. Ǹmɔ mɛ pé no syah nɛ: «Yé náh kwâh yɔ́lɛ n pnɛ dɛ́!
49 Caifás, porém, um dentre eles, sumo sacerdote naquele ano, advertiu-os, dizendo: Vós nada sabeis,
50 Yé náh pɩ̃ nɛ, dĩ́ nɛ́núkù-à kɩ ko mɔ ápi yìkì swɔ kè kɔ̃ kè wɛ pwah, képah-á kɩ nɛkɩ kal ápilɛ ǹ tɛ̃̀nɔ́lɛ min sɔkɔ, tɛ́ á yìkì pól tyɩ́ mó pɔ yɩkɩ di?»
50 nem considerais que vos convém que morra um só homem pelo povo e que não venha a perecer toda a nação.
51 Ǹtɛ ǹmɔ yah yĩ́ĩ́ náh sõ̀ à yo tyi nɔ́pilɛ dɛ́! Wǎh sõ̀ mɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ léyílɛ sɛ̃́, képah ye Liyel mɛ tɛ̃ntõ̀lɛ à kɔ̃ à syi yo sah nɛ, Yesu-á yɩ̃nɛ à ku ǹ yìkì névye yĩnnɛ.
51 Ora, ele não disse isto de si mesmo; mas, sendo sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus estava para morrer pela nação
52 Tɛ́ ǹ yìkì névye ó yĩn náh à kɩ n ku n pi dɛ́, ǹ kúnɔ́ kɩ Liyel wɛ̃́npì pól tɔ tuke mɔ pɩ núkúlɛ, pépi nónó-á mɛ karkɩ tɛ̃ tɛ̃ kɔ̃.
52 e não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo os filhos de Deus, que andam dispersos.
53 Kayifi-á fyɔ̀ képah yo, à tɔkɔ lésõ tyɩ́, pè núkú Yesu kònmɔnɔ sah gbáhkɩ̀ yõ.
53 Desde aquele dia, resolveram matá-lo.
54 Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu náh tɔ̃ mɛ n gblɔ̌ynɛ n wilki n mɔ kwèyy Nsyifunɔ yah. À yal ànɛ̂ ǹ tõ̀ sã́hpúlɛ, pè kyɩ tɛ̃ kwil yɔ́ sɔkɔ, pè n ye Yefrayiminɛ. Képah sõ̀ mɛ gbɛ̃̀nyah yɔ́ sɔkɔ, nɛ̂-á mɛ gbɛ̃́nnɩ tnɔ̂.
54 De sorte que Jesus já não andava publicamente entre os judeus, mas retirou-se para uma região vizinha ao deserto, para uma cidade chamada Efraim; e ali permaneceu com os discípulos.
55 Ǹtɛ Nsyifunɔ yɔ̃rɩ tyɛ́nɔ́ syáh-á sõ̀ mɛ de n tɛ sɛ̃́, névye náhnáh sõ̀ mɛ n wil gbnɔ sɔkɔ, tɛ́ mɛ n dɔkɔ n yuku Yerusalɛmɩ kwil sɔkɔ. Pè sõ̀ mɛ syáh mɛ̀ dyàh tɛ̃, nɛ pé kyɩ pé gblɔ̌y tɔ̃ n sah, à yɩ̃nɛ pé tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀llɛ.
55 Estava próxima a Páscoa dos judeus; e muitos daquela região subiram para Jerusalém antes da Páscoa, para se purificarem.
56 Pǎh sõ̀ mɛ Liyel ní-ńsah gbô sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, pè sõ̀ mɛ Yesulɛ n yah n kɔ̃, tɛ́ mɛ wɛ̃nɛ n piki n yah nɛ ńkɛ̃́, kè se mɛ sɔ̃́ nɩ? À se kɩ pyě yɛ wũ syáh mɛ̀ sɔkɔ pɔ́nɔ́lɛ nɩ?
56 Lá, procuravam Jesus e, estando eles no templo, diziam uns aos outros: Que vos parece? Não virá ele à festa?
57 Tɛ́ sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú lésõ mɛ ké gbah yo sah tɛ névye tyɩ́ nɛ, nɛ̂-à fyɔ̀ Yesu mɛ́-ńsah pɩ̃, tɛ̃̀ pɔ kè yo pé syah, pé kɔ̃ pé à wɛ tɛ̃.
57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus tinham dado ordem para, se alguém soubesse onde ele estava, denunciá-lo, a fim de o prenderem.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.