Gálatas 3
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Kalatɩ mara tãn, yé lékã́m tɛkɩ kah mɔ; nɛ̂ yɩkɩ yé yõlɛ? Tɛ́ Yesu Krista dahnɩ yõ kúnɔ́ tyɩ́ mó tɔ̃ yo wah yé wɛ̃kɩ pallɛ.
1 Ó gálatas insensatos! Quem os enfeitiçou? Jesus Cristo não lhes foi explicado tão claramente como se tivessem visto com os próprios olhos a morte dele na cruz?
2 Nɛ̂ ó-á mé mɛ ké tyɩ́ nɛ mé piki yah yé tyɩ́ képah ye yɔ̀. Tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ gbõ̀ yõ se yé wɛ Liyel Mirkilɛ? Ɔ̃́ɔ̃ dɛ́, Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ ye yé wɛ kélɛ.
2 Deixem-me perguntar apenas uma coisa: vocês receberam o Espírito porque obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
3 Yé lékã́m tɛ́kɩ́nɔ́ se yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́ tyɩ́? Yáh nɛ̂ tyah Liyel Mirki tǎhkɩ̀lɛ, yé se mɛ n sõ nɛ yáh kɩ fɛ̃ kè syi yé yɛ̃́ngbɛ̃́ tǎhkɩ̀lɛ?
3 Será que perderam o juízo? Tendo começado no Espírito, por que agora procuram tornar-se perfeitos por seus próprios esforços?
4 Ǹtɛ à, tyi nónó pól sɔkɔ-á yé de wil sɔkɔ, sè se pɩ yõ kɛ̃́nɛ? Sè náh fɛ̃ n pɩ n pi yõ kɛ̃́nɛ dɛ́.
4 Será que foi à toa que passaram por tantos sofrimentos? É claro que não foi à toa!
5 Liyel nɛ̂-á yé kɔ̃ ǹ Mirkilɛ, tɛ́ mɛ gbǐl tyilɛ n pɩ yé wrɔ́ sɔkɔ, yé tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ yĩn se à n pɩ kélɛ? Ɔ̃́ɔ̃ dɛ́, Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yõ sɛ̃́nɔ́ yĩn ye.
5 Volto a perguntar: acaso aquele que lhes deu o Espírito e realizou milagres entre vocês agiu assim porque vocês obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
6 Kè mɛ yónɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Abrahmɩ tɛ̃̀ wɔ sɛ̃ Liyel yõ, képah yĩnnɛ à pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah sɔkɔ.»
6 Da mesma forma, “Abraão creu em Deus, e assim foi considerado justo”.
7 Yé yɩ̃nɛ yè kè pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́, Yesu yõ sɛ̃́pú-á Abrahmɩ náh tãnnɛ.
7 Logo, os verdadeiros filhos de Abraão são aqueles que creem.
8 Liyel kè yo Abrahmɩ tyɩ́ nɛ: «Mé kɩ syɔ̃ áwɔ tyɩ́ kɩ sãm mɔ yìkìnì pól sɔkɔ.» Képah ye, kè lésõ mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ, névye nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, Liyel-á kɩ pè pɩ tómm Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ.
8 As Escrituras previram esse tempo em que Deus declararia os gentios justos por meio da fé. Ele anunciou essas boas-novas a Abraão há muito tempo, quando disse: “Todas as nações da terra serão abençoadas por seu intermédio”.
9 Sɔ̃́-á Abrahmɩ sɛ̃ Liyel yõ tɛ́ à mɛ sãm mɔ ǹ sɔkɔ, sɛ̃́ ye névi nɛ̂ tɔ-à sɛ̃ Yesu yõ, Liyel kɩ sãm mɔ tɛ̃̀ sɔkɔ ǹmɔ tyɩ́ kɔ̃lɛ.
9 Portanto, todos os que creem participam da mesma bênção que Abraão recebeu por crer.
10 Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ, névi nɛ̂-á tyi kõ̀nsàhnɔ́ tyíyónɔ́ pól wã̀llɛ n kɔ́-ńkɛ̃̂nɛ, pèkè-á mɛ tɛ̃̀ yõ. Képah ye, nónó pól gbõ̀ sàhnɔ́-á mɛ tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ ó yõ, pèkè mɛ pé yõ.
10 Contudo, os que confiam na lei para serem declarados justos estão sob maldição, pois as Escrituras dizem: “Maldito quem não se mantiver obediente a tudo que está escrito no Livro da Lei”.
11 Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Liyel yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ ye tómm kɩ min yèsyɩ̀kɩ̀ wɛ.» Képah ye, kè mɛ píkínɔ́lɛ nɛ ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh fɛ̃ n pɩ n pi tómm Liyel yah sɔkɔ tyi kõ̀nsàhnɔ́ gbõ̀ yõ.
11 É evidente, portanto, que ninguém pode ser declarado justo diante de Deus pela lei. Pois as Escrituras dizem: “O justo viverá pela fé”.
12 Ǹtɛ tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ náh mɛ núkúlɛ Yesu yõ sɛ̃́nɔ́lɛ dò. Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ, névi nɛ̂-à tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀llɛ n kɔ, sépi gbõ̀ yõ-á tɛ̃̀ kɩ mɛ min sɔkɔ.
12 A lei, porém, não é baseada na fé, pois diz: “Quem obedece à lei viverá por ela”.
13 Krista ye ápi yõ dwe wilki tyi kõ̀nsàhnɔ́ pèkè gbõ̀, wǎh sɔ̃́npɩ́ fɛ̃ syi pèkè twah ǹ yõ ápi yĩnnɛ. Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ, pàh névi nɛ̂ gbel séswɔ tyɩ́, pèkè-á mɛ tɛ̃̀ yõ.
13 Mas Cristo nos resgatou da maldição pronunciada pela lei tomando sobre si a maldição por nossas ofensas. Pois as Escrituras dizem: “Maldito todo aquele que é pendurado num madeiro”.
14 Sɛ̃́ ye kè pɩ tɛ́ sãm nɛ̂-á mɔ Abrahmɩ sɔkɔ, Yesu Krista gbõ̀ yõ, kè yĩni tɛ̃ névye tyɩ́ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ. Tɛ́ Krista yõ sɛ̃́nɔ́ sɔkɔ ye ápi Liyel Mirki wɛ, Liyel-á ǹ vyãh kɔ̃ nɛ̂ tyɩ́ sɔkɔ.
14 Por meio de Cristo Jesus, os gentios foram abençoados com a mesma bênção de Abraão, para que recebêssemos, pela fé, o Espírito prometido.
15 Ń yṹnpyé, mé kɩ wɛy mɛ̀ yo kɩ yɩ̃nɛ névye pɩ dùkùlɛ. Sɔ̃́-á névi-à ǹ fɔkɔ wɛkɩ ǹ kú-ńkɛ̃̂ sɔkɔ, tyi nónó-á ńkɛ̃́nɛ tɛ̃̀ n yo, ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ náh sé dùkùlɛ n ko n pnɛ, képah náh pɩ kɩ fɛ̃ kwâh dohnɩ sé yõ.
15 Irmãos, apresento-lhes um exemplo da vida diária. Ninguém pode anular ou fazer acréscimos a uma aliança irrevogável.
16 Ɔ̃̀hɔ̃̂, sɛ̃́ ye Liyel vyãh kɔ̃́nɔ́ tɔlɛ Abrahmɩ ànɛ̂ ǹ náh nɛy tyɩ́. Kè náh yo nɛ Liyel-á ǹ vyãhlɛ Abrahmɩ ànɛ̂ ǹ náh tãn kɔ̃, á kɩ nɛ ǹ náh tãn sɔ̃́ mɛ dò dɛ́. Kè yo nɛ, ǹ náh nɛy-á. Képah n wɛ̃kɩ nɛ nɛ́núkù tyɩ́-á n yo, nɛ̂-á pɩ Kristalɛ.
16 Pois bem, Deus fez a promessa a Abraão e a seu descendente. Observem que as Escrituras não dizem “a seus descendentes”, como se fosse uma referência a muitos, mas sim “a seu descendente”, isto é, Cristo.
17 Yé yah, nɛ̂-á sõ̀ mé mɛ ké tyɩ́ nɛ mé yo kè wɛ yɔ̀. Liyel-á sõ̀ ǹ vyãh kɔ̃ sah tir nɛ̂ tyɩ́ sɔkɔ, ye kyɛyẽ́h yõgbãm sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ náh fɛ̃ n pɔ képah ko kè kɔ̃ kè n pɩ n pi yõ kɛ̃́nɛ dò.
17 É isto que quero dizer: a lei, que veio 430 anos depois, não pode anular a aliança que Deus estabeleceu com Abraão, pois nesse caso a promessa seria quebrada.
18 Yé náh wɛ di, Liyel-á ǹ vyãh kɔ̃ pèpɔrɩ nɛ̂ tyɩ́ sɔkɔ, képah-à mɛ n wɛ n pnɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ gbõ̀ yõ, vyãh kɔ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ náh mó tɔ̃ kè n wɛ dò. Ǹtɛ Liyel vyãh kɔ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ ye à pèpɔrɩ pɩ Abrahmɩ tyɩ́.
18 Portanto, se a herança pudesse ser recebida pela obediência à lei, ela não viria pela aceitação da promessa. No entanto, Deus, em sua bondade, a concedeu a Abraão como promessa.
19 Ǹtɛ tir nɛ̂ yĩn mɛ Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́lɛ á kɔ̃? À sõ̀ képahlɛ á kɔ̃ dohnɩ, nɛ̂-á kɩ sõ̀ ǹ dêl tyilɛ álɛ n wɛ̃kɩ, pópó kɩ pɔ nɔ Abrahmɩ náh nɛy dúbínɔ́ tyɩ́, Liyel-á lésõ ǹ vyãh kɔ̃ nɛ̂ tyɩ́ sɔkɔ. Yĩ̂nyõ tõ̀npɩbɩ ye sõ̀ syɔ̃ wɛy syínyo-ò tyɩ́, à tyi kõ̀nsàhnɔ́ mɛ̀nɛ névye kɔ̃.
19 Qual era, então, o propósito da lei? Ela foi acrescentada à promessa para mostrar às pessoas seus pecados. Mas a lei deveria durar apenas até a vinda do descendente prometido. Por meio de anjos, a lei foi entregue a um mediador.
20 Tɛ́ kàh nɛ́núkù ólɛ, á se kɩ fɛ̃ nɛ nɛy pɔ de yo ǹ wrɔ́ sɔkɔ? Ǹtɛ Liyellɛ, núkú ó ye ǹnɛ dò.
20 O mediador, porém, só é necessário quando dois ou mais precisam chegar a um acordo, e Deus é um só.
21 Képah se n wɛ̃kɩ nɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́-á mɛ Liyel vyãh kɔ̃́nɔ́lɛ n fwo? Póllɛ! Kàh sõ̀ mɛ pɩ nɛ tir kõ̀nsàhnɔ́ yɔ́ sɔ̃́ névye kɔ̃, nɛ̂-á kɩ sõ̀ fɛ̃ pé min pwah mɔ, névye náhkɩ sõ̀ fɛ̃ pɩ tómm Liyel yah sɔkɔ kénɛ tir kõ̀nsàhnɔ́ gbõ̀ yõ sɔkɔ dò.
21 Existe, portanto, algum conflito entre a lei e as promessas de Deus? De maneira nenhuma! Se a lei fosse capaz de nos conceder nova vida, seríamos declarados justos pela obediência a ela.
22 Ǹtɛ Liyel wɛy nɛ ńkɛ̃́, kèkõyṍ névye pól-á mɛ tyípékè mnɔ sɔkɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, Liyel-á ǹ vyãh kɔ̃ tir nɛ̂ tyɩ́ sɔkɔ, à kɩ kélɛ Yesu yõ sɛ̃́pú kɔ̃ pé sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ Yesu Krista yõ.
22 Mas as Escrituras afirmam que somos todos prisioneiros do pecado, de modo que nós, os que cremos, recebemos a promessa de libertação apenas pela fé em Jesus Cristo.
23 Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbĩ-á pópó n sɛ, á lésõ mɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ ǹgbò gbõ̀ sõ̀ sɔkɔ à légbĩ́nɛ n syɩkɩ.
23 Antes que o caminho da fé se tornasse disponível, fomos colocados sob a custódia da lei e mantidos sob a sua guarda, até que essa fé fosse revelada.
24 Kǎh pɩ sɛ̃́, Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ ye lésõ n wɛ̃kɩ álɛ wɛ̃̀kɩ̀ pèpɛynɛ, pópó à pɔ yĩni tɛ̃ Krista pɔ́nɔ́ tyɩ́, á kɔ̃ á wɛ pɩ tómm Liyel yah Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ.
24 Em outras palavras, a lei foi nosso guardião até a vinda de Cristo; ela nos protegeu até que, por meio da fé, pudéssemos ser declarados justos.
25 Ǹtɛ Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbĩ-á fyɔ̀ sɛ tɛ, tyi kõ̀nsàhnɔ́ vyãh dɛ á yah tɛ̃́nɔ́ tyɩ́ sɔkɔ.
25 Agora que veio o caminho da fé, não precisamos mais da lei como guardião.
26 Núkúnúkú, Yesu Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ, yépi pól pɩ Liyel wɛ̃́npìlɛ.
26 Pois todos vocês são filhos de Deus por meio da fé em Cristo Jesus.
27 Yépi nónó pól-á wel wilki ni sɔkɔ, yé pɩ núkúlɛ Kristalɛ. Krista pɩ dùkù ye yé sɔkɔ tɔ́tɔ́.
27 Todos que foram unidos com Cristo no batismo se revestiram de Cristo.
28 Képah ye, kè se Nsyifu ò, kè se névi nɛ̂ náh pɩ Nsyifulɛ ò, kè se yɔ̃̀ ò, kè se névi nɛ̂ náh pɩ yɔ̃̀lɛ ò, kè se dĩ́ ò, kè se sê ò, núkú ye yé póllɛ yé wrɔ́ kwrɔ́nmɔnɔ gbõ̀ yõ Kristalɛ.
28 Não há mais judeu nem gentio, escravo nem livre, homem nem mulher, pois todos vocês são um em Cristo Jesus.
29 Tɛ́ yáh fyɔ̀ pɩ Krista tyɩ́lɛ, Abrahmɩ náh tãn ye yélɛ nónó-á kɩ pèpɔrɩ wɛ n pi, à yɩ̃nɛ Liyel-á ǹ vyãhlɛ Abrahmɩ kɔ̃ sɔ̃́.
29 E agora que pertencem a Cristo, são verdadeiros filhos de Abraão, herdeiros dele segundo a promessa de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.