Atos 9
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Sole mó sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ dírílɛ n pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tõ̀ sã́hpúlɛ, mɛ n yah n kɔ̃ pé kònmɔ-ńsahlɛ. Képah sɔkɔ, à kyɩ wil sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́.
1 Enquanto isso, Saulo, motivado pela ânsia de matar os discípulos do Senhor, procurou o sumo sacerdote.
2 Tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à sɛ́bɛ́ynɔ́lɛ pé kɔ̃, pé kyɩ Damasɩ kwil Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ yõ̀tãm kɔ̃. Képah sɔkɔ, páh kɩ kyɩ díbí ànɛ̂ syɔ́ nónó wɛ nɛ́npɔ́, tɛ́ pè mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ, pé pè tɛ̃ n pukubi n pɔ Yerusalɛmɩ kwil.
2 Pediu cartas para as sinagogas em Damasco, solicitando que cooperassem com a prisão de todos os seguidores do Caminho, homens e mulheres, que ali encontrasse, para levá-los como prisioneiros a Jerusalém.
3 Wǎh sè wɛ syi, à wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃ n yuku Damasɩ kwil. Wǎh mɛ yúkɛy kélɛ, kyòo yɔ́ núkú wil yĩ̂nyõ à kwɛ ǹ yõ pěrr, à à mɔ gbɩ̃.
3 Quando se aproximava de Damasco, de repente uma luz do céu brilhou ao seu redor.
4 Képah sɔkɔ, à yɔ̃ syɩkɩ sétáh, tɛ́ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh, nɛ̂-á mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Sole, Sole, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ńnɛ n fõh?»
4 Ele caiu no chão e ouviu uma voz lhe dizer: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”.
5 Sole mɛ piki yah nɛ, nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ, pé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? Kénɛ yĩ́npɔ̃́ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yesu ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á á n fõh.
5 “Quem és tu, Senhor?”, perguntou Saulo. E a voz respondeu: “Sou Jesus, a quem você persegue!
6 Ǹtɛ yuku n de kwil sɔkɔ, tɛ́ wáh yɩ̃nɛ ǹ nɛ̂ pɩ, pè kɩ kè yo ǹ syah.»
6 Agora levante-se e entre na cidade, onde lhe dirão o que fazer”.
7 Tɛ́ Sole-á sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pé tɔ sõ̀ mɛ yĩ́npɔ̃́ mɛ̀nɛ n nohnɩ, tɛ́ pè náh mɛ nɛy wɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pé gbã̀n du, pè yĩn tɛ̃ syɩ́syɩ́, pè náh mɛ fɛ̃ tirlɛ n yo.
7 Os homens que estavam com Saulo ficaram calados de espanto, pois ouviam uma voz, mas não viam ninguém.
8 Képah sɔkɔ, Sole-á yuku yĩn, à ǹ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ, tɛ́ à náh tɔ̃ mɛ fɛ̃ n yah. Pè mɛ ǹ gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à de ǹnɛ Damasɩ kwil.
8 Saulo levantou-se do chão, mas, ao abrir os olhos, estava cego. Então o conduziram pela mão até Damasco.
9 À sèpĩ̀n tɔ̃́nɩ̀ pɩ nɛ́npɔ́ yɩ̃́tũri sɔkɔ, yõke yṍ-ńkɛ̃̂nɛ ànɛ̂ ni wɔ́-ńkɛ̃̂nɛ.
9 Lá ele permaneceu, cego, por três dias, e não comeu nem bebeu coisa alguma.
10 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Yesu tõ̀ sã́h-ò yɔ́ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Ananiyasilɛ. Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wil ǹ yah, tɛ́ nɛ: «Ananiyasi!» Ananiyasi mɛ syi, tɛ́ nɛ páh yɔ̀, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃!
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor o chamou numa visão: “Ananias!”. “Sim, Senhor!”, respondeu ele.
11 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yuku ǹ wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃, wɛ̃̀kɩ̀ nɛ̂-á pè n ye wɛ̃̀kɩ̀ Tómmnɛ. Wáh kɩ kyɩ Nsyudasɩ gbô sɔkɔ, ǹ dĩ́ yɔ́ tyɩ́ piki n yah. Kénɛ dĩ́ n wil Tarsɩ kwil, pè ǹnɛ n ye Solelɛ. À mɛ Liyel nínɔ́ sɔkɔ núkúnúkú.
11 O Senhor disse: “Vá à rua Direita, à casa de Judas. Ao chegar, pergunte por um homem de Tarso chamado Saulo. Ele está orando neste momento.
12 Tɛ́ ǹ nírí pɩ́nɔ́ sɔkɔ, à dĩ́ yɔ́ wɛ pè n ye Ananiyasilɛ. À mɛ de pɔ ǹ gbã̀n sah ǹ yõ nɛ, à fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.»
12 Mostrei-lhe numa visão um homem chamado Ananias chegando e impondo as mãos sobre ele para que voltasse a enxergar”.
13 Képah sɔkɔ, Ananiyasi nɛ, ṹ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, névye náhnáh-á dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ yãh pé noh, ànɛ̂ wǎh mɛ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ n fõh sɔ̃́ Yerusalɛmɩ kwil, páh ké tɔ noh.
13 Ananias, porém, respondeu: “Senhor, ouvi muita gente falar das coisas horríveis que esse homem vem fazendo ao teu povo santo em Jerusalém.
14 Tɛ́ wǎh tɔ̃ sɛ́bɛ́y wɛ syi sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́, à pɔ ásõ̂ sɔkɔ nɛ, pé pɔ ǹmɔ yéngbopu pól tɛ̃ pukubi n sɔkɔ.
14 E ele tem autorização dos principais sacerdotes para prender todos que invocam o teu nome!”.
15 Ǹtɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ tɔ̃ yo Ananiyasi tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ ye yah tɔkɔ pɩ dĩ́ mɛ̀nɛ ń tõ̀npɩlɛ nɛ, à ń tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ névye tyɩ́, nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, à tahlɩ pé yõ̀tãm tyɩ́, ànɛ̂ Yisrayel tãn tɔ tyɩ́. Képah ye, kyɩ ǹ tyɩ́!
15 O Senhor, no entanto, disse: “Vá, pois Saulo é o instrumento que escolhi para levar minha mensagem aos gentios e aos reis, bem como ao povo de Israel.
16 Wǎh kɩ kwlɔ́nɔ́ nɛ̂ pɩ n pi ńmɔ yĩnnɛ, mé kɩ kélɛ à wɛ̃kɩ ń gblɔ̌y.»
16 E eu mostrarei a ele quanto deve sofrer por meu nome”.
17 Képah sɔkɔ, Ananiyasi yuku sɔkɔ. Wǎh kyɩ de Nsyudasɩ gbô sɔkɔ, à ǹ gbã̀n sah Sole yõ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yṹnpi Sole, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu nɛ̂-á wil ǹ yah wɛ̃̀kɩ̀ yõ wǎh n pi gbĩ́ nɛ̂nɛ, ǹmɔ-á tõ pélɛ ǹ tyɩ́ nɛ, á fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃, ànɛ̂ Liyel Mirki mó à tɔkɔ.
17 Ananias foi e encontrou Saulo. Ao impor as mãos sobre ele, disse: “Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que lhe apareceu no caminho para cá, me enviou para que você volte a enxergar e fique cheio do Espírito Santo”.
18 Nɛ́npɔ́ swɔ, yî yísyɔ́ núkú wil Sole yɩ̃́ sɔkɔ à pɔ kwɛ yɛ̃́nkɔ̂ gbró sɔ̃́, tɛ́ ǹ yɩ̃́ mɛ yɩkɩ. À mɛ yuku, tɛ́ pè mɛ à wel wilki ni sɔkɔ.
18 No mesmo instante, algo semelhante a escamas caiu dos olhos de Saulo, e sua visão foi restaurada. Então ele se levantou, foi batizado
19 Képah náh, à yõke yõ, tɛ́ ǹ syɩ tǎhkɩ̀ wɛ.
19 e, depois de comer, recuperou as forças. Saulo permaneceu alguns dias em Damasco, com os discípulos.
20 Tɛ́ núkú tyah Yesu tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ nɛ, Liyel Pídĩ́-á ǹnɛ.
20 Logo, começou a falar de Jesus nas sinagogas, dizendo: “Ele é o Filho de Deus!”.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó pól-á sõ̀ mɛ ǹ wɛlɔlɛ n nohnɩ, kè pé gbã̀n du. Pè tyah n yo nɛ, tɛ́ ǹmɔ kó lésõ n kah n fõh Yesu yĩn yéngbopulɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ nɩ? Tɛ́ pé tɛ̃́npukubinsɔkɔ-ńsah ńtɛ̃-á à pɔ ásõ̂ sɔkɔ, nɛ pé kyɩ pélɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́ dɛ́!
21 Todos que o ouviam ficavam admirados. “Não é esse o homem que causou tanta destruição entre os que invocavam o nome de Jesus em Jerusalém?”, perguntavam. “E não veio aqui para levá-los como prisioneiros aos principais sacerdotes?”
22 Ǹtɛ wãn sõ̀ mɛ n tɔ̃ n mɔ n yuku Sole tǎhkɩ̀ yõ. À sõ̀ mɛ kélɛ n yo n wah nɛ, Yesu-á Liyel yah tɔkɔ pɩ pwáhnmɔ-òlɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, Damasɩ kwil Nsyifunɔ yáh-ńsah tyɛ, tyíyóné náh tɔ̃ wɛ pé tyɩ́.
22 A pregação de Saulo tornou-se cada vez mais poderosa, pois ele deixava os judeus de Damasco perplexos, provando que Jesus é o Cristo.
23 Képah sɔkɔ, sèpĩ̀n náhnáh sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, Nsyifunɔ pɔ yo sah núkú yõ nɛ, páh kɩ Sole ko mɔ.
23 Depois de certo tempo, alguns judeus conspiraram para matá-lo.
24 Tɛ́ Sole mɛ pɔ pé yĩ́nvǐ mɛ̀ wɛ noh. Pè sõ̀ mɛ kwil dé-ńtã̂nnɛ n syɩkɩ, ké lékã̂h ké gbĩ̀ntɔ̃̀, nɛ pé à wɛ n ko n mɔ.
24 Dia e noite, vigiavam a porta da cidade com a intenção de assassiná-lo, mas ele foi informado desse plano.
25 Ǹtɛ sõ yɔ́ lékã̂hnɛ, ǹ tõ̀ sã́hpú sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé à pwah mɔ. Képah sɔkɔ, pè à dah mɔ tɔ̀kɔ̀-ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔkɔ à tiki mɔ kɛ̃́nkahnɩnɛ, nɛ̂-á kwil kore vi.
25 Então, durante a noite, alguns de seus discípulos o baixaram pela muralha da cidade num grande cesto.
26 Képah sɔkɔ, Sole sɔkɔ Yerusalɛmɩ kwil. Wǎh kyɩ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, à sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kwrɔ mɔ Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ. Ǹtɛ pépi náh sõ̀ mɛ fɛ̃ sɛ̃ ké yõ nɛ, wǎh pɩ Yesu tõ̀ sã́h-òlɛ kègbɩsɩ tɛ̃̀ yõ; képah ye tíkí pè tɛ̃.
26 Quando Saulo chegou a Jerusalém, tentou se encontrar com os discípulos, mas todos estavam com medo dele, pois não acreditavam que ele tivesse de fato se tornado discípulo.
27 Ǹtɛ Barnabasɩ wɔ mɛ à tɛ̃ yuku Yesu tɛ̃ntõ̀ névye tyɩ́. Tɛ́ Sole-á sõ̀ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ dùkù nɛ̂nɛ Damasɩ kwil wɛ̃̀kɩ̀ yah, ànɛ̂ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á yo mɔ ǹ tyɩ́ sɔ̃́, Barnabasɩ ké yah yo pé tyɩ́. Tɛ́ tɔ̃ kè yo pé tyɩ́, wǎh Yesu tyɩ́ yo nɩ̀sãhlɛ dùkù nɛ̂nɛ Damasɩ sɔkɔ.
27 Então Barnabé o levou aos apóstolos e lhes contou como Saulo tinha visto o Senhor no caminho para Damasco e como ele lhe havia falado. Contou também que, em Damasco, Saulo havia pregado corajosamente em nome de Jesus.
28 À tɔkɔ légbĩ́ tyɩ́, Sole kwrɔ mɔ pé sɔkɔ, à Liyel wɛynɛ n yah n yo n kɔ̃ nɩ̀sãhlɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩn yõ Yerusalɛmɩ sɔkɔ.
28 Saulo permaneceu com os apóstolos e andava com eles por Jerusalém, pregando corajosamente em nome do Senhor.
29 À sõ̀ mɛ n yãh ànɛ̂ Nsyifunɔ tɔlɛ, nónó-á Krɛkɩ wɛynɛ n wɛkɩ, mɛ yékã̂blɛ n pɩ pélɛ. Ǹtɛ pépi wɔ sõ̀ mɛ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃.
29 Também conversava e discutia com alguns judeus de fala grega, mas estes procuravam matá-lo.
30 Yesu yõ sɛ̃́pú-á pɔ kè noh, pè à tɛ̃ sɔkɔ Sesarɩ kwil, à kyɩ à tɛkɩ mɔ Tarsɩ kwil.
30 Quando os irmãos souberam disso, levaram Saulo a Cesareia e de lá o enviaram a Tarso.
31 Légbĩ́nɛ, Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì nónó-á sõ̀ Nsyude, ànɛ̂ Kalile, ànɛ̂ Samari gbɛ̃̀nyah pól sɔkɔ, pé pól sõ̀ mɛ yèvɩnɩ sɔkɔ. Pè sõ̀ mɛ tǎhkɩ̀lɛ n wɛ, tɛ́ mɛ n kɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yah tíkí pɩ́nɔ́ sɔkɔ, tɛ́ Liyel Mirki gbõ̀ yõ, wãn mɛ n mɔ n yuku pé nɛ́dán yõ.
31 A igreja tinha paz em toda a Judeia, Galileia e Samaria e ia se fortalecendo à medida que andava no temor do Senhor. E, encorajada pelo Espírito Santo, crescia em número.
32 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ tã̀ntã̀n póllɛ n kɔ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, sõ yɔ́lɛ, à tiki yuku Lida kwil Yesu yõ sɛ̃́pú tɔ tyɩ́.
32 Pedro viajava por toda parte, e foi visitar o povo santo que vivia na cidade de Lida.
33 Tɛ́ kyɩ dĩ́ yɔ́ wɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Yenelɛ. Ńyân sõ̀ mɛ ǹ wil ko; képah ye à sõ̀ mɛ sɛ̃ tɛ̃ ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ pópó ye kwǎrtɔ̃nɔ.
33 Ali encontrou um paralítico chamado Eneias, que permanecia de cama havia oito anos.
34 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yene, Yesu Krista ye álɛ n dɛ n mɔ yɔ̀. Yuku, ǹ tɛ́ á sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ tɔ̃ n sah á gblɔ̌y.» Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ núkú yuku yĩn.
34 Pedro lhe disse: “Eneias, Jesus Cristo cura você! Levante-se e arrume sua maca!”. E, no mesmo instante, ele se levantou.
35 Képah sɔkɔ, Lida kwil ànɛ̂ Sarõ gbɛ̃̀nyah tãn-á képah wɛ sɛ̃́, pé pól vi mɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tyɩ́ yõ.
35 Todos os moradores de Lida e de Sarona viram Eneias e se converteram ao Senhor.
36 Pi yɔ́ lésõ mɛ Nsyope kwil sɔkɔ Yesu tõ̀ sã́h-òlɛ. Ǹ yĩn ye sõ̀ Tabitalɛ, pè n ye Dɔrkasɩlɛ Krɛkɩ wɛy sɔkɔ. À sõ̀ pèpɔrɩlɛ n pɩ gbĩ́mɛgbĩ́, mɛ yãm tãnnɛ n yohnɩ n mɔ.
36 Havia em Jope uma discípula chamada Tabita (que em grego é Dorcas). Sempre fazia o bem às pessoas e ajudava os pobres.
37 Tɛ́ kénɛ sèpĩ̀n sɔkɔ, yam pɔ à fɛ̃ mɔ, à ku. Pè mɛ ǹ lékó wel, tɛ́ à tɔkɔ kyɩ sah yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ yɔ́ sɔkɔ.
37 Por esse tempo, ficou doente e morreu. Seu corpo foi lavado para o sepultamento e colocado numa sala no andar superior.
38 Tɛ́ kǎh pɩ Lida kwil ànɛ̂ Nsyope kwil sõ̀ mɛ yúkɛy wɛ̃nɛ sɛ̃́, Yesu tõ̀ sã́hpú nónó-á sõ̀ mɛ Nsyope sɔkɔ, pè sõ̀ noh nɛ, Pyɛrɩ-á mɛ Lida kwil. Képah sɔkɔ, pè mɛ díbí nɛ́pĩ̂ nímí tõ ǹ tyɩ́ nɛ, pè kyɩ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, à ǹ gblɔ̌y yɛ, à mó pɔ pépi tĩ̀nnɛ súú.
38 Quando os discípulos souberam que Pedro estava perto de Lida, enviaram dois homens para lhe suplicar: “Por favor, venha o mais rápido possível!”.
39 Pǎh kyɩ kè yo sɛ̃́, à núkú yuku pè sɔkɔ wɛ̃ tyɩ́. Wǎh kyɩ yĩni tɛ̃, pè à tɛ̃ dɔkɔ yuku yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, tɛ́ pɛ́kúsyɔ pól sõ̀ mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ mɛ n gbo, tɛ́ mɛ fwɔ̀mɔ̀-ǹgbnɔ ànɛ̂ fwɔ̀mɔ̀npîlɛ ǹnɛ n wɛ̃kɩ, nónó-á Tabita tĩ gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ à mɛ vilɛ.
39 Então Pedro voltou com eles e, assim que chegou, foi levado para a sala do andar superior. O cômodo estava cheio de viúvas que choravam e lhe mostravam os vestidos e outras roupas que Dorcas havia feito para elas.
40 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ névye pól kɔ̃ pè wil kégbɔ́, tɛ́ ǹ gbètukunɔ di à Liyel ni. Tɛ́ mɛ ǹ yah vi pi lékó tĩ̀nnɛ tɛ́ nɛ: «Tabita, yuku.» Pi núkú ǹ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ. Tɛ́ wǎh Pyɛrɩ wɛ, à yuku kɔ̃ tɛ̃.
40 Pedro pediu que todos saíssem do quarto. Então, ajoelhou-se e orou. Voltando-se para o corpo da mulher, disse: “Tabita, levante-se”, e ela abriu os olhos. Quando ela viu Pedro, sentou-se.
41 Pyɛrɩ mɛ ǹ gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à à yilki sah. Képah náh, à Yesu yõ sɛ̃́pú ànɛ̂ pɛ́kúsyɔ ye pɔ ǹnɛ pè wɛ̃kɩ vilɛ.
41 Ele lhe deu a mão e a ajudou a levantar-se. Em seguida, chamou os discípulos e as viúvas e a apresentou viva.
42 Kǎh pɩ sɛ̃́, yĩ mɛ̀ tɔ̃ mɔ Nsyope kwil ywɔ̃ ywɔ̃ pól sɔkɔ, ànɛ̂ pé náhnáh pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ.
42 A notícia se espalhou por toda a cidade, e muitos creram no Senhor.
43 Képah náh, Pyɛrɩ tɛ̃ mo kwéy Nsyope sɔkɔ sénpɩ dĩ́ yɔ́ tyɩ́, nɛ̂ yĩn-á Simolɛ.
43 Pedro ficou em Jope algum tempo, hospedado na casa de Simão, um homem que trabalhava com couro.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.