Atos 9

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVI

Sair da comparação
NVI Nova Versão Internacional
1 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Sole mó sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ dírílɛ n pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tõ̀ sã́hpúlɛ, mɛ n yah n kɔ̃ pé kònmɔ-ńsahlɛ. Képah sɔkɔ, à kyɩ wil sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́.
1 Enquanto isso, Saulo ainda respirava ameaças de morte contra os discípulos do Senhor. Dirigindo-se ao sumo sacerdote,
2 Tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à sɛ́bɛ́ynɔ́lɛ pé kɔ̃, pé kyɩ Damasɩ kwil Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ yõ̀tãm kɔ̃. Képah sɔkɔ, páh kɩ kyɩ díbí ànɛ̂ syɔ́ nónó wɛ nɛ́npɔ́, tɛ́ pè mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ, pé pè tɛ̃ n pukubi n pɔ Yerusalɛmɩ kwil.
2 pediu-lhe cartas para as sinagogas de Damasco, de maneira que, caso encontrasse ali homens ou mulheres que pertencessem ao Caminho, pudesse levá-los presos para Jerusalém.
3 Wǎh sè wɛ syi, à wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃ n yuku Damasɩ kwil. Wǎh mɛ yúkɛy kélɛ, kyòo yɔ́ núkú wil yĩ̂nyõ à kwɛ ǹ yõ pěrr, à à mɔ gbɩ̃.
3 Em sua viagem, quando se aproximava de Damasco, de repente brilhou ao seu redor uma luz vinda do céu.
4 Képah sɔkɔ, à yɔ̃ syɩkɩ sétáh, tɛ́ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh, nɛ̂-á mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Sole, Sole, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ńnɛ n fõh?»
4 Ele caiu por terra e ouviu uma voz que lhe dizia: "Saulo, Saulo, por que você me persegue? "
5 Sole mɛ piki yah nɛ, nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ, pé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? Kénɛ yĩ́npɔ̃́ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yesu ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á á n fõh.
5 Saulo perguntou: "Quem és tu, Senhor? " Ele respondeu: "Eu sou Jesus, a quem você persegue.
6 Ǹtɛ yuku n de kwil sɔkɔ, tɛ́ wáh yɩ̃nɛ ǹ nɛ̂ pɩ, pè kɩ kè yo ǹ syah.»
6 Levante-se, entre na cidade; alguém lhe dirá o que você deve fazer".
7 Tɛ́ Sole-á sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pé tɔ sõ̀ mɛ yĩ́npɔ̃́ mɛ̀nɛ n nohnɩ, tɛ́ pè náh mɛ nɛy wɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pé gbã̀n du, pè yĩn tɛ̃ syɩ́syɩ́, pè náh mɛ fɛ̃ tirlɛ n yo.
7 Os homens que viajavam com Saulo pararam emudecidos; ouviam a voz mas não viam ninguém.
8 Képah sɔkɔ, Sole-á yuku yĩn, à ǹ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ, tɛ́ à náh tɔ̃ mɛ fɛ̃ n yah. Pè mɛ ǹ gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à de ǹnɛ Damasɩ kwil.
8 Saulo levantou-se do chão e, abrindo os olhos, não conseguia ver nada. E eles o levaram pela mão até Damasco.
9 À sèpĩ̀n tɔ̃́nɩ̀ pɩ nɛ́npɔ́ yɩ̃́tũri sɔkɔ, yõke yṍ-ńkɛ̃̂nɛ ànɛ̂ ni wɔ́-ńkɛ̃̂nɛ.
9 Por três dias ele esteve cego, não comeu nem bebeu.
10 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Yesu tõ̀ sã́h-ò yɔ́ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Ananiyasilɛ. Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wil ǹ yah, tɛ́ nɛ: «Ananiyasi!» Ananiyasi mɛ syi, tɛ́ nɛ páh yɔ̀, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃!
10 Em Damasco havia um discípulo chamado Ananias. O Senhor o chamou numa visão: "Ananias! " "Eis-me aqui, Senhor", respondeu ele.
11 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yuku ǹ wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃, wɛ̃̀kɩ̀ nɛ̂-á pè n ye wɛ̃̀kɩ̀ Tómmnɛ. Wáh kɩ kyɩ Nsyudasɩ gbô sɔkɔ, ǹ dĩ́ yɔ́ tyɩ́ piki n yah. Kénɛ dĩ́ n wil Tarsɩ kwil, pè ǹnɛ n ye Solelɛ. À mɛ Liyel nínɔ́ sɔkɔ núkúnúkú.
11 O Senhor lhe disse: "Vá à casa de Judas, na rua chamada Direita, e pergunte por um homem de Tarso chamado Saulo. Ele está orando;
12 Tɛ́ ǹ nírí pɩ́nɔ́ sɔkɔ, à dĩ́ yɔ́ wɛ pè n ye Ananiyasilɛ. À mɛ de pɔ ǹ gbã̀n sah ǹ yõ nɛ, à fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.»
12 numa visão viu um homem chamado Ananias chegar e impor-lhe as mãos para que voltasse a ver".
13 Képah sɔkɔ, Ananiyasi nɛ, ṹ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, névye náhnáh-á dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ yãh pé noh, ànɛ̂ wǎh mɛ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ n fõh sɔ̃́ Yerusalɛmɩ kwil, páh ké tɔ noh.
13 Respondeu Ananias: "Senhor, tenho ouvido muita coisa a respeito desse homem e de todo o mal que ele tem feito aos teus santos em Jerusalém.
14 Tɛ́ wǎh tɔ̃ sɛ́bɛ́y wɛ syi sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́, à pɔ ásõ̂ sɔkɔ nɛ, pé pɔ ǹmɔ yéngbopu pól tɛ̃ pukubi n sɔkɔ.
14 Ele chegou aqui com autorização dos chefes dos sacerdotes para prender todos os que invocam o teu nome".
15 Ǹtɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ tɔ̃ yo Ananiyasi tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ ye yah tɔkɔ pɩ dĩ́ mɛ̀nɛ ń tõ̀npɩlɛ nɛ, à ń tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ névye tyɩ́, nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, à tahlɩ pé yõ̀tãm tyɩ́, ànɛ̂ Yisrayel tãn tɔ tyɩ́. Képah ye, kyɩ ǹ tyɩ́!
15 Mas o Senhor disse a Ananias: "Vá! Este homem é meu instrumento escolhido para levar o meu nome perante os gentios e seus reis, e perante o povo de Israel.
16 Wǎh kɩ kwlɔ́nɔ́ nɛ̂ pɩ n pi ńmɔ yĩnnɛ, mé kɩ kélɛ à wɛ̃kɩ ń gblɔ̌y.»
16 Mostrarei a ele o quanto deve sofrer pelo meu nome".
17 Képah sɔkɔ, Ananiyasi yuku sɔkɔ. Wǎh kyɩ de Nsyudasɩ gbô sɔkɔ, à ǹ gbã̀n sah Sole yõ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yṹnpi Sole, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu nɛ̂-á wil ǹ yah wɛ̃̀kɩ̀ yõ wǎh n pi gbĩ́ nɛ̂nɛ, ǹmɔ-á tõ pélɛ ǹ tyɩ́ nɛ, á fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃, ànɛ̂ Liyel Mirki mó à tɔkɔ.
17 Então Ananias foi, entrou na casa, impôs as mãos sobre Saulo e disse: "Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que lhe apareceu no caminho por onde você vinha, enviou-me para que você volte a ver e seja cheio do Espírito Santo".
18 Nɛ́npɔ́ swɔ, yî yísyɔ́ núkú wil Sole yɩ̃́ sɔkɔ à pɔ kwɛ yɛ̃́nkɔ̂ gbró sɔ̃́, tɛ́ ǹ yɩ̃́ mɛ yɩkɩ. À mɛ yuku, tɛ́ pè mɛ à wel wilki ni sɔkɔ.
18 Imediatamente, algo como escamas caiu dos olhos de Saulo e ele passou a ver novamente. Levantando-se, foi batizado
19 Képah náh, à yõke yõ, tɛ́ ǹ syɩ tǎhkɩ̀ wɛ.
19 e, depois de comer, recuperou as forças. Saulo passou vários dias com os discípulos em Damasco.
20 Tɛ́ núkú tyah Yesu tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ nɛ, Liyel Pídĩ́-á ǹnɛ.
20 Logo começou a pregar nas sinagogas que Jesus é o Filho de Deus.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó pól-á sõ̀ mɛ ǹ wɛlɔlɛ n nohnɩ, kè pé gbã̀n du. Pè tyah n yo nɛ, tɛ́ ǹmɔ kó lésõ n kah n fõh Yesu yĩn yéngbopulɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ nɩ? Tɛ́ pé tɛ̃́npukubinsɔkɔ-ńsah ńtɛ̃-á à pɔ ásõ̂ sɔkɔ, nɛ pé kyɩ pélɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́ dɛ́!
21 Todos os que o ouviam ficavam perplexos e perguntavam: "Não é ele o homem que procurava destruir em Jerusalém aqueles que invocam este nome? E não veio para cá justamente para levá-los presos aos chefes dos sacerdotes? "
22 Ǹtɛ wãn sõ̀ mɛ n tɔ̃ n mɔ n yuku Sole tǎhkɩ̀ yõ. À sõ̀ mɛ kélɛ n yo n wah nɛ, Yesu-á Liyel yah tɔkɔ pɩ pwáhnmɔ-òlɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, Damasɩ kwil Nsyifunɔ yáh-ńsah tyɛ, tyíyóné náh tɔ̃ wɛ pé tyɩ́.
22 Todavia, Saulo se fortalecia cada vez mais e confundia os judeus que viviam em Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Képah sɔkɔ, sèpĩ̀n náhnáh sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, Nsyifunɔ pɔ yo sah núkú yõ nɛ, páh kɩ Sole ko mɔ.
23 Decorridos muitos dias, os judeus decidiram de comum acordo matá-lo,
24 Tɛ́ Sole mɛ pɔ pé yĩ́nvǐ mɛ̀ wɛ noh. Pè sõ̀ mɛ kwil dé-ńtã̂nnɛ n syɩkɩ, ké lékã̂h ké gbĩ̀ntɔ̃̀, nɛ pé à wɛ n ko n mɔ.
24 mas Saulo ficou sabendo do plano deles. Dia e noite eles vigiavam as portas da cidade a fim de matá-lo.
25 Ǹtɛ sõ yɔ́ lékã̂hnɛ, ǹ tõ̀ sã́hpú sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé à pwah mɔ. Képah sɔkɔ, pè à dah mɔ tɔ̀kɔ̀-ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔkɔ à tiki mɔ kɛ̃́nkahnɩnɛ, nɛ̂-á kwil kore vi.
25 Mas os seus discípulos o levaram de noite e o fizeram descer num cesto, através de uma abertura na muralha.
26 Képah sɔkɔ, Sole sɔkɔ Yerusalɛmɩ kwil. Wǎh kyɩ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, à sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kwrɔ mɔ Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ. Ǹtɛ pépi náh sõ̀ mɛ fɛ̃ sɛ̃ ké yõ nɛ, wǎh pɩ Yesu tõ̀ sã́h-òlɛ kègbɩsɩ tɛ̃̀ yõ; képah ye tíkí pè tɛ̃.
26 Quando chegou a Jerusalém, tentou reunir-se aos discípulos, mas todos estavam com medo dele, não acreditando que fosse realmente um discípulo.
27 Ǹtɛ Barnabasɩ wɔ mɛ à tɛ̃ yuku Yesu tɛ̃ntõ̀ névye tyɩ́. Tɛ́ Sole-á sõ̀ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ dùkù nɛ̂nɛ Damasɩ kwil wɛ̃̀kɩ̀ yah, ànɛ̂ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á yo mɔ ǹ tyɩ́ sɔ̃́, Barnabasɩ ké yah yo pé tyɩ́. Tɛ́ tɔ̃ kè yo pé tyɩ́, wǎh Yesu tyɩ́ yo nɩ̀sãhlɛ dùkù nɛ̂nɛ Damasɩ sɔkɔ.
27 Então Barnabé o levou aos apóstolos e lhes contou como, no caminho, Saulo vira o Senhor, que lhe falara, e como em Damasco ele havia pregado corajosamente em nome de Jesus.
28 À tɔkɔ légbĩ́ tyɩ́, Sole kwrɔ mɔ pé sɔkɔ, à Liyel wɛynɛ n yah n yo n kɔ̃ nɩ̀sãhlɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩn yõ Yerusalɛmɩ sɔkɔ.
28 Assim, Saulo ficou com eles, e andava com liberdade em Jerusalém, pregando corajosamente em nome do Senhor.
29 À sõ̀ mɛ n yãh ànɛ̂ Nsyifunɔ tɔlɛ, nónó-á Krɛkɩ wɛynɛ n wɛkɩ, mɛ yékã̂blɛ n pɩ pélɛ. Ǹtɛ pépi wɔ sõ̀ mɛ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃.
29 Falava e discutia com os judeus de fala grega, mas estes tentavam matá-lo.
30 Yesu yõ sɛ̃́pú-á pɔ kè noh, pè à tɛ̃ sɔkɔ Sesarɩ kwil, à kyɩ à tɛkɩ mɔ Tarsɩ kwil.
30 Sabendo disso, os irmãos o levaram para Cesaréia e o enviaram para Tarso.
31 Légbĩ́nɛ, Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì nónó-á sõ̀ Nsyude, ànɛ̂ Kalile, ànɛ̂ Samari gbɛ̃̀nyah pól sɔkɔ, pé pól sõ̀ mɛ yèvɩnɩ sɔkɔ. Pè sõ̀ mɛ tǎhkɩ̀lɛ n wɛ, tɛ́ mɛ n kɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yah tíkí pɩ́nɔ́ sɔkɔ, tɛ́ Liyel Mirki gbõ̀ yõ, wãn mɛ n mɔ n yuku pé nɛ́dán yõ.
31 A igreja passava por um período de paz em toda a Judéia, Galiléia e Samaria. Ela se edificava e, encorajada pelo Espírito Santo, crescia em número, vivendo no temor do Senhor.
32 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ tã̀ntã̀n póllɛ n kɔ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, sõ yɔ́lɛ, à tiki yuku Lida kwil Yesu yõ sɛ̃́pú tɔ tyɩ́.
32 Viajando por toda parte, Pedro foi visitar os santos que viviam em Lida.
33 Tɛ́ kyɩ dĩ́ yɔ́ wɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Yenelɛ. Ńyân sõ̀ mɛ ǹ wil ko; képah ye à sõ̀ mɛ sɛ̃ tɛ̃ ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ pópó ye kwǎrtɔ̃nɔ.
33 Ali encontrou um paralítico chamado Enéias, que estava acamado fazia oito anos.
34 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yene, Yesu Krista ye álɛ n dɛ n mɔ yɔ̀. Yuku, ǹ tɛ́ á sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ tɔ̃ n sah á gblɔ̌y.» Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ núkú yuku yĩn.
34 Disse-lhe Pedro: "Enéias, Jesus Cristo vai curá-lo! Levante-se e arrume a sua cama". Ele se levantou imediatamente.
35 Képah sɔkɔ, Lida kwil ànɛ̂ Sarõ gbɛ̃̀nyah tãn-á képah wɛ sɛ̃́, pé pól vi mɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tyɩ́ yõ.
35 Todos os que viviam em Lida e Sarona o viram e se converteram ao Senhor.
36 Pi yɔ́ lésõ mɛ Nsyope kwil sɔkɔ Yesu tõ̀ sã́h-òlɛ. Ǹ yĩn ye sõ̀ Tabitalɛ, pè n ye Dɔrkasɩlɛ Krɛkɩ wɛy sɔkɔ. À sõ̀ pèpɔrɩlɛ n pɩ gbĩ́mɛgbĩ́, mɛ yãm tãnnɛ n yohnɩ n mɔ.
36 Em Jope havia uma discípula chamada Tabita, que em grego é Dorcas, que se dedicava a praticar boas obras e dar esmolas.
37 Tɛ́ kénɛ sèpĩ̀n sɔkɔ, yam pɔ à fɛ̃ mɔ, à ku. Pè mɛ ǹ lékó wel, tɛ́ à tɔkɔ kyɩ sah yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ yɔ́ sɔkɔ.
37 Naqueles dias ela ficou doente e morreu, e seu corpo foi lavado e colocado num quarto do andar superior.
38 Tɛ́ kǎh pɩ Lida kwil ànɛ̂ Nsyope kwil sõ̀ mɛ yúkɛy wɛ̃nɛ sɛ̃́, Yesu tõ̀ sã́hpú nónó-á sõ̀ mɛ Nsyope sɔkɔ, pè sõ̀ noh nɛ, Pyɛrɩ-á mɛ Lida kwil. Képah sɔkɔ, pè mɛ díbí nɛ́pĩ̂ nímí tõ ǹ tyɩ́ nɛ, pè kyɩ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, à ǹ gblɔ̌y yɛ, à mó pɔ pépi tĩ̀nnɛ súú.
38 Lida ficava perto de Jope, e quando os discípulos ouviram falar que Pedro estava em Lida, mandaram-lhe dois homens dizer-lhe: "Não se demore em vir até nós".
39 Pǎh kyɩ kè yo sɛ̃́, à núkú yuku pè sɔkɔ wɛ̃ tyɩ́. Wǎh kyɩ yĩni tɛ̃, pè à tɛ̃ dɔkɔ yuku yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, tɛ́ pɛ́kúsyɔ pól sõ̀ mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ mɛ n gbo, tɛ́ mɛ fwɔ̀mɔ̀-ǹgbnɔ ànɛ̂ fwɔ̀mɔ̀npîlɛ ǹnɛ n wɛ̃kɩ, nónó-á Tabita tĩ gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ à mɛ vilɛ.
39 Pedro foi com eles e, quando chegou, foi levado para o quarto do andar superior. Todas as viúvas o rodearam, chorando e mostrando-lhe os vestidos e outras roupas que Dorcas tinha feito quando ainda estava com elas.
40 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ névye pól kɔ̃ pè wil kégbɔ́, tɛ́ ǹ gbètukunɔ di à Liyel ni. Tɛ́ mɛ ǹ yah vi pi lékó tĩ̀nnɛ tɛ́ nɛ: «Tabita, yuku.» Pi núkú ǹ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ. Tɛ́ wǎh Pyɛrɩ wɛ, à yuku kɔ̃ tɛ̃.
40 Pedro mandou que todos saíssem do quarto; depois, ajoelhou-se e orou. Voltando-se para a mulher morta, disse: "Tabita, levante-se". Ela abriu os olhos e, vendo Pedro, sentou-se.
41 Pyɛrɩ mɛ ǹ gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à à yilki sah. Képah náh, à Yesu yõ sɛ̃́pú ànɛ̂ pɛ́kúsyɔ ye pɔ ǹnɛ pè wɛ̃kɩ vilɛ.
41 Tomando-a pela mão, ajudou-a a pôr-se de pé. Então, chamando os santos e as viúvas, apresentou-a viva.
42 Kǎh pɩ sɛ̃́, yĩ mɛ̀ tɔ̃ mɔ Nsyope kwil ywɔ̃ ywɔ̃ pól sɔkɔ, ànɛ̂ pé náhnáh pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ.
42 Este fato se tornou conhecido em toda a cidade de Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Képah náh, Pyɛrɩ tɛ̃ mo kwéy Nsyope sɔkɔ sénpɩ dĩ́ yɔ́ tyɩ́, nɛ̂ yĩn-á Simolɛ.
43 Pedro ficou em Jope durante algum tempo, com um curtidor de couro chamado Simão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.