Atos 9
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA
1 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Sole mó sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ dírílɛ n pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tõ̀ sã́hpúlɛ, mɛ n yah n kɔ̃ pé kònmɔ-ńsahlɛ. Képah sɔkɔ, à kyɩ wil sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́.
1 Saulo, respirando ainda ameaças e morte contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote
2 Tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à sɛ́bɛ́ynɔ́lɛ pé kɔ̃, pé kyɩ Damasɩ kwil Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ yõ̀tãm kɔ̃. Képah sɔkɔ, páh kɩ kyɩ díbí ànɛ̂ syɔ́ nónó wɛ nɛ́npɔ́, tɛ́ pè mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ, pé pè tɛ̃ n pukubi n pɔ Yerusalɛmɩ kwil.
2 e lhe pediu cartas para as sinagogas de Damasco, a fim de que, caso achasse alguns que eram do Caminho, tanto homens como mulheres, os levasse presos para Jerusalém.
3 Wǎh sè wɛ syi, à wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃ n yuku Damasɩ kwil. Wǎh mɛ yúkɛy kélɛ, kyòo yɔ́ núkú wil yĩ̂nyõ à kwɛ ǹ yõ pěrr, à à mɔ gbɩ̃.
3 Enquanto seguia pelo caminho, ao aproximar-se de Damasco, subitamente uma luz do céu brilhou ao seu redor.
4 Képah sɔkɔ, à yɔ̃ syɩkɩ sétáh, tɛ́ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh, nɛ̂-á mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Sole, Sole, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ńnɛ n fõh?»
4 Ele caiu por terra e ouviu uma voz que lhe dizia:
5 Sole mɛ piki yah nɛ, nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ, pé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? Kénɛ yĩ́npɔ̃́ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yesu ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á á n fõh.
5 Ele perguntou: — Senhor, quem é você? E a resposta foi:
6 Ǹtɛ yuku n de kwil sɔkɔ, tɛ́ wáh yɩ̃nɛ ǹ nɛ̂ pɩ, pè kɩ kè yo ǹ syah.»
6 Mas levante-se e entre na cidade, onde lhe dirão o que você deve fazer.
7 Tɛ́ Sole-á sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pé tɔ sõ̀ mɛ yĩ́npɔ̃́ mɛ̀nɛ n nohnɩ, tɛ́ pè náh mɛ nɛy wɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pé gbã̀n du, pè yĩn tɛ̃ syɩ́syɩ́, pè náh mɛ fɛ̃ tirlɛ n yo.
7 Os homens que viajavam com Saulo pararam emudecidos, ouvindo a voz, mas não vendo ninguém.
8 Képah sɔkɔ, Sole-á yuku yĩn, à ǹ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ, tɛ́ à náh tɔ̃ mɛ fɛ̃ n yah. Pè mɛ ǹ gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à de ǹnɛ Damasɩ kwil.
8 Então Saulo se levantou do chão e, abrindo os olhos, nada podia ver. E, guiando-o pela mão, levaram-no para Damasco.
9 À sèpĩ̀n tɔ̃́nɩ̀ pɩ nɛ́npɔ́ yɩ̃́tũri sɔkɔ, yõke yṍ-ńkɛ̃̂nɛ ànɛ̂ ni wɔ́-ńkɛ̃̂nɛ.
9 Esteve três dias sem ver, durante os quais nada comeu, nem bebeu.
10 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Yesu tõ̀ sã́h-ò yɔ́ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Ananiyasilɛ. Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wil ǹ yah, tɛ́ nɛ: «Ananiyasi!» Ananiyasi mɛ syi, tɛ́ nɛ páh yɔ̀, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃!
10 Havia em Damasco um discípulo chamado Ananias. O Senhor lhe apareceu numa visão e disse: Ao que ele respondeu: — Eis-me aqui, Senhor!
11 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yuku ǹ wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃, wɛ̃̀kɩ̀ nɛ̂-á pè n ye wɛ̃̀kɩ̀ Tómmnɛ. Wáh kɩ kyɩ Nsyudasɩ gbô sɔkɔ, ǹ dĩ́ yɔ́ tyɩ́ piki n yah. Kénɛ dĩ́ n wil Tarsɩ kwil, pè ǹnɛ n ye Solelɛ. À mɛ Liyel nínɔ́ sɔkɔ núkúnúkú.
11 Então o Senhor lhe disse:
12 Tɛ́ ǹ nírí pɩ́nɔ́ sɔkɔ, à dĩ́ yɔ́ wɛ pè n ye Ananiyasilɛ. À mɛ de pɔ ǹ gbã̀n sah ǹ yõ nɛ, à fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.»
12 e, numa visão, viu entrar um homem, chamado Ananias, e impor-lhe as mãos, para que recuperasse a vista.
13 Képah sɔkɔ, Ananiyasi nɛ, ṹ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, névye náhnáh-á dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ yãh pé noh, ànɛ̂ wǎh mɛ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ n fõh sɔ̃́ Yerusalɛmɩ kwil, páh ké tɔ noh.
13 Ananias, porém, respondeu: — Senhor, de muitos tenho ouvido a respeito desse homem, quanto mal tem feito aos teus santos em Jerusalém.
14 Tɛ́ wǎh tɔ̃ sɛ́bɛ́y wɛ syi sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́, à pɔ ásõ̂ sɔkɔ nɛ, pé pɔ ǹmɔ yéngbopu pól tɛ̃ pukubi n sɔkɔ.
14 E aqui em Damasco ele tem autorização dos principais sacerdotes para prender todos os que invocam o teu nome.
15 Ǹtɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ tɔ̃ yo Ananiyasi tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ ye yah tɔkɔ pɩ dĩ́ mɛ̀nɛ ń tõ̀npɩlɛ nɛ, à ń tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ névye tyɩ́, nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, à tahlɩ pé yõ̀tãm tyɩ́, ànɛ̂ Yisrayel tãn tɔ tyɩ́. Képah ye, kyɩ ǹ tyɩ́!
15 Mas o Senhor disse a Ananias:
16 Wǎh kɩ kwlɔ́nɔ́ nɛ̂ pɩ n pi ńmɔ yĩnnɛ, mé kɩ kélɛ à wɛ̃kɩ ń gblɔ̌y.»
16 Pois eu mesmo vou mostrar a ele quanto deve sofrer pelo meu nome.
17 Képah sɔkɔ, Ananiyasi yuku sɔkɔ. Wǎh kyɩ de Nsyudasɩ gbô sɔkɔ, à ǹ gbã̀n sah Sole yõ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yṹnpi Sole, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu nɛ̂-á wil ǹ yah wɛ̃̀kɩ̀ yõ wǎh n pi gbĩ́ nɛ̂nɛ, ǹmɔ-á tõ pélɛ ǹ tyɩ́ nɛ, á fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃, ànɛ̂ Liyel Mirki mó à tɔkɔ.
17 Então Ananias foi e, entrando na casa, impôs as mãos sobre Saulo, dizendo: — Saulo, irmão, o Senhor Jesus, que apareceu a você no caminho para cá, me enviou para que você volte a ver e fique cheio do Espírito Santo.
18 Nɛ́npɔ́ swɔ, yî yísyɔ́ núkú wil Sole yɩ̃́ sɔkɔ à pɔ kwɛ yɛ̃́nkɔ̂ gbró sɔ̃́, tɛ́ ǹ yɩ̃́ mɛ yɩkɩ. À mɛ yuku, tɛ́ pè mɛ à wel wilki ni sɔkɔ.
18 Imediatamente caíram dos olhos de Saulo umas coisas parecidas com escamas, e ele voltou a ver. A seguir, levantou-se e foi batizado.
19 Képah náh, à yõke yõ, tɛ́ ǹ syɩ tǎhkɩ̀ wɛ.
19 E, depois de comer, sentiu-se fortalecido. Saulo permaneceu alguns dias com os discípulos em Damasco.
20 Tɛ́ núkú tyah Yesu tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ nɛ, Liyel Pídĩ́-á ǹnɛ.
20 E logo, nas sinagogas, proclamava Jesus, afirmando que ele é o Filho de Deus.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó pól-á sõ̀ mɛ ǹ wɛlɔlɛ n nohnɩ, kè pé gbã̀n du. Pè tyah n yo nɛ, tɛ́ ǹmɔ kó lésõ n kah n fõh Yesu yĩn yéngbopulɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ nɩ? Tɛ́ pé tɛ̃́npukubinsɔkɔ-ńsah ńtɛ̃-á à pɔ ásõ̂ sɔkɔ, nɛ pé kyɩ pélɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́ dɛ́!
21 Todos os que ouviam Saulo estavam atônitos e diziam: — Não é este o que exterminava em Jerusalém os que invocam o nome de Jesus e veio para cá precisamente para prender e levá-los aos principais sacerdotes?
22 Ǹtɛ wãn sõ̀ mɛ n tɔ̃ n mɔ n yuku Sole tǎhkɩ̀ yõ. À sõ̀ mɛ kélɛ n yo n wah nɛ, Yesu-á Liyel yah tɔkɔ pɩ pwáhnmɔ-òlɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, Damasɩ kwil Nsyifunɔ yáh-ńsah tyɛ, tyíyóné náh tɔ̃ wɛ pé tyɩ́.
22 Saulo, porém, mais e mais se fortalecia e confundia os judeus que moravam em Damasco, demonstrando que Jesus é o Cristo.
23 Képah sɔkɔ, sèpĩ̀n náhnáh sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, Nsyifunɔ pɔ yo sah núkú yõ nɛ, páh kɩ Sole ko mɔ.
23 Decorridos muitos dias, os judeus resolveram matar Saulo,
24 Tɛ́ Sole mɛ pɔ pé yĩ́nvǐ mɛ̀ wɛ noh. Pè sõ̀ mɛ kwil dé-ńtã̂nnɛ n syɩkɩ, ké lékã̂h ké gbĩ̀ntɔ̃̀, nɛ pé à wɛ n ko n mɔ.
24 mas ele ficou sabendo do plano deles. Dia e noite guardavam também os portões da cidade, para o matar.
25 Ǹtɛ sõ yɔ́ lékã̂hnɛ, ǹ tõ̀ sã́hpú sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé à pwah mɔ. Képah sɔkɔ, pè à dah mɔ tɔ̀kɔ̀-ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔkɔ à tiki mɔ kɛ̃́nkahnɩnɛ, nɛ̂-á kwil kore vi.
25 Mas os discípulos de Saulo tomaram-no de noite e, colocando-o num cesto, desceram-no pela muralha.
26 Képah sɔkɔ, Sole sɔkɔ Yerusalɛmɩ kwil. Wǎh kyɩ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, à sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kwrɔ mɔ Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ. Ǹtɛ pépi náh sõ̀ mɛ fɛ̃ sɛ̃ ké yõ nɛ, wǎh pɩ Yesu tõ̀ sã́h-òlɛ kègbɩsɩ tɛ̃̀ yõ; képah ye tíkí pè tɛ̃.
26 Quando chegou a Jerusalém, Saulo procurou juntar-se aos discípulos de Jesus. Porém todos tinham medo dele, não acreditando que ele fosse discípulo.
27 Ǹtɛ Barnabasɩ wɔ mɛ à tɛ̃ yuku Yesu tɛ̃ntõ̀ névye tyɩ́. Tɛ́ Sole-á sõ̀ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ dùkù nɛ̂nɛ Damasɩ kwil wɛ̃̀kɩ̀ yah, ànɛ̂ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á yo mɔ ǹ tyɩ́ sɔ̃́, Barnabasɩ ké yah yo pé tyɩ́. Tɛ́ tɔ̃ kè yo pé tyɩ́, wǎh Yesu tyɩ́ yo nɩ̀sãhlɛ dùkù nɛ̂nɛ Damasɩ sɔkɔ.
27 Mas Barnabé, tomando-o consigo, levou-o aos apóstolos. Contou-lhes como Saulo tinha visto o Senhor no caminho, e que o Senhor tinha falado com ele. Também contou como, em Damasco, Saulo tinha pregado ousadamente em nome de Jesus.
28 À tɔkɔ légbĩ́ tyɩ́, Sole kwrɔ mɔ pé sɔkɔ, à Liyel wɛynɛ n yah n yo n kɔ̃ nɩ̀sãhlɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩn yõ Yerusalɛmɩ sɔkɔ.
28 E Saulo ficou com eles em Jerusalém, entrando e saindo, pregando ousadamente em nome do Senhor.
29 À sõ̀ mɛ n yãh ànɛ̂ Nsyifunɔ tɔlɛ, nónó-á Krɛkɩ wɛynɛ n wɛkɩ, mɛ yékã̂blɛ n pɩ pélɛ. Ǹtɛ pépi wɔ sõ̀ mɛ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃.
29 Falava e discutia com os helenistas, mas eles procuravam matá-lo.
30 Yesu yõ sɛ̃́pú-á pɔ kè noh, pè à tɛ̃ sɔkɔ Sesarɩ kwil, à kyɩ à tɛkɩ mɔ Tarsɩ kwil.
30 Quando isto chegou ao conhecimento dos irmãos, levaram Saulo até Cesareia e dali o enviaram para Tarso.
31 Légbĩ́nɛ, Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì nónó-á sõ̀ Nsyude, ànɛ̂ Kalile, ànɛ̂ Samari gbɛ̃̀nyah pól sɔkɔ, pé pól sõ̀ mɛ yèvɩnɩ sɔkɔ. Pè sõ̀ mɛ tǎhkɩ̀lɛ n wɛ, tɛ́ mɛ n kɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yah tíkí pɩ́nɔ́ sɔkɔ, tɛ́ Liyel Mirki gbõ̀ yõ, wãn mɛ n mɔ n yuku pé nɛ́dán yõ.
31 Assim, a igreja tinha paz por toda a Judeia, Galileia e Samaria, edificando-se e caminhando no temor do Senhor; e, no consolo do Espírito Santo, crescia em número.
32 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ tã̀ntã̀n póllɛ n kɔ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, sõ yɔ́lɛ, à tiki yuku Lida kwil Yesu yõ sɛ̃́pú tɔ tyɩ́.
32 Passando Pedro por toda parte, foi também visitar os santos que moravam em Lida.
33 Tɛ́ kyɩ dĩ́ yɔ́ wɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Yenelɛ. Ńyân sõ̀ mɛ ǹ wil ko; képah ye à sõ̀ mɛ sɛ̃ tɛ̃ ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ pópó ye kwǎrtɔ̃nɔ.
33 Encontrou ali certo homem, chamado Eneias, que havia oito anos jazia de cama, pois era paralítico.
34 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yene, Yesu Krista ye álɛ n dɛ n mɔ yɔ̀. Yuku, ǹ tɛ́ á sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ tɔ̃ n sah á gblɔ̌y.» Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ núkú yuku yĩn.
34 Pedro lhe disse: — Eneias, Jesus Cristo cura você! Levante-se e arrume a sua cama. Ele imediatamente se levantou.
35 Képah sɔkɔ, Lida kwil ànɛ̂ Sarõ gbɛ̃̀nyah tãn-á képah wɛ sɛ̃́, pé pól vi mɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tyɩ́ yõ.
35 Todos os habitantes de Lida e da região de Sarom viram Eneias e se converteram ao Senhor.
36 Pi yɔ́ lésõ mɛ Nsyope kwil sɔkɔ Yesu tõ̀ sã́h-òlɛ. Ǹ yĩn ye sõ̀ Tabitalɛ, pè n ye Dɔrkasɩlɛ Krɛkɩ wɛy sɔkɔ. À sõ̀ pèpɔrɩlɛ n pɩ gbĩ́mɛgbĩ́, mɛ yãm tãnnɛ n yohnɩ n mɔ.
36 Em Jope havia uma discípula chamada Tabita, nome este que, traduzido, é Dorcas. Ela era notável pelas boas obras e esmolas que fazia.
37 Tɛ́ kénɛ sèpĩ̀n sɔkɔ, yam pɔ à fɛ̃ mɔ, à ku. Pè mɛ ǹ lékó wel, tɛ́ à tɔkɔ kyɩ sah yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ yɔ́ sɔkɔ.
37 Aconteceu que, naqueles dias, ela adoeceu e veio a morrer. Depois de a lavarem, puseram o corpo num quarto do andar superior.
38 Tɛ́ kǎh pɩ Lida kwil ànɛ̂ Nsyope kwil sõ̀ mɛ yúkɛy wɛ̃nɛ sɛ̃́, Yesu tõ̀ sã́hpú nónó-á sõ̀ mɛ Nsyope sɔkɔ, pè sõ̀ noh nɛ, Pyɛrɩ-á mɛ Lida kwil. Képah sɔkɔ, pè mɛ díbí nɛ́pĩ̂ nímí tõ ǹ tyɩ́ nɛ, pè kyɩ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, à ǹ gblɔ̌y yɛ, à mó pɔ pépi tĩ̀nnɛ súú.
38 Como Lida ficava perto de Jope, os discípulos, ouvindo que Pedro estava ali, enviaram-lhe dois homens com o seguinte pedido: — Não se demore em vir até nós.
39 Pǎh kyɩ kè yo sɛ̃́, à núkú yuku pè sɔkɔ wɛ̃ tyɩ́. Wǎh kyɩ yĩni tɛ̃, pè à tɛ̃ dɔkɔ yuku yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, tɛ́ pɛ́kúsyɔ pól sõ̀ mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ mɛ n gbo, tɛ́ mɛ fwɔ̀mɔ̀-ǹgbnɔ ànɛ̂ fwɔ̀mɔ̀npîlɛ ǹnɛ n wɛ̃kɩ, nónó-á Tabita tĩ gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ à mɛ vilɛ.
39 Pedro se aprontou e foi com eles. Quando chegou lá, eles o levaram ao quarto do andar superior. Todas as viúvas o cercaram, chorando e mostrando-lhe túnicas e vestidos que Dorcas tinha feito enquanto estava com elas.
40 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ névye pól kɔ̃ pè wil kégbɔ́, tɛ́ ǹ gbètukunɔ di à Liyel ni. Tɛ́ mɛ ǹ yah vi pi lékó tĩ̀nnɛ tɛ́ nɛ: «Tabita, yuku.» Pi núkú ǹ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ. Tɛ́ wǎh Pyɛrɩ wɛ, à yuku kɔ̃ tɛ̃.
40 Mas Pedro mandou que todos saíssem, ajoelhou-se e orou; depois, voltando-se para o corpo, disse: — Tabita, levante-se! Ela abriu os olhos e, vendo Pedro, sentou-se.
41 Pyɛrɩ mɛ ǹ gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à à yilki sah. Képah náh, à Yesu yõ sɛ̃́pú ànɛ̂ pɛ́kúsyɔ ye pɔ ǹnɛ pè wɛ̃kɩ vilɛ.
41 Ele, dando-lhe a mão, ajudou-a a ficar em pé; e, chamando os santos, especialmente as viúvas, apresentou-a viva.
42 Kǎh pɩ sɛ̃́, yĩ mɛ̀ tɔ̃ mɔ Nsyope kwil ywɔ̃ ywɔ̃ pól sɔkɔ, ànɛ̂ pé náhnáh pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ.
42 Isto se tornou conhecido em toda a cidade de Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Képah náh, Pyɛrɩ tɛ̃ mo kwéy Nsyope sɔkɔ sénpɩ dĩ́ yɔ́ tyɩ́, nɛ̂ yĩn-á Simolɛ.
43 Pedro ficou em Jope muitos dias, na casa de um curtidor chamado Simão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.