Atos 9

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Sole mó sõ̀ mɛ yɔ̃ sɔkɔ dírílɛ n pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tõ̀ sã́hpúlɛ, mɛ n yah n kɔ̃ pé kònmɔ-ńsahlɛ. Képah sɔkɔ, à kyɩ wil sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́.
1 Saulo, porém, respirando ainda ameaças e mortes contra os discípulos do Senhor, dirigiu-se ao sumo sacerdote,
2 Tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à sɛ́bɛ́ynɔ́lɛ pé kɔ̃, pé kyɩ Damasɩ kwil Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ yõ̀tãm kɔ̃. Képah sɔkɔ, páh kɩ kyɩ díbí ànɛ̂ syɔ́ nónó wɛ nɛ́npɔ́, tɛ́ pè mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ, pé pè tɛ̃ n pukubi n pɔ Yerusalɛmɩ kwil.
2 e pediu-lhe cartas para Damasco, para as sinagogas, a fim de que, caso encontrasse alguns do Caminho, quer homens quer mulheres, os conduzisse presos a Jerusalém.
3 Wǎh sè wɛ syi, à wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃ n yuku Damasɩ kwil. Wǎh mɛ yúkɛy kélɛ, kyòo yɔ́ núkú wil yĩ̂nyõ à kwɛ ǹ yõ pěrr, à à mɔ gbɩ̃.
3 Mas, seguindo ele viagem e aproximando-se de Damasco, subitamente o cercou um resplendor de luz do céu;
4 Képah sɔkɔ, à yɔ̃ syɩkɩ sétáh, tɛ́ yĩ́npɔ̃́ yɔ́ noh, nɛ̂-á mɛ n yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Sole, Sole, kwâh nɛ̂ pɩ tɛ́ á ńnɛ n fõh?»
4 e, caindo por terra, ouviu uma voz que lhe dizia: Saulo, Saulo, por que me persegues?
5 Sole mɛ piki yah nɛ, nɛ̂ se ǹmɔlɛ nɩ, pé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃? Kénɛ yĩ́npɔ̃́ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yesu ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á á n fõh.
5 Ele perguntou: Quem és tu, Senhor? Respondeu o Senhor: Eu sou Jesus, a quem tu persegues;
6 Ǹtɛ yuku n de kwil sɔkɔ, tɛ́ wáh yɩ̃nɛ ǹ nɛ̂ pɩ, pè kɩ kè yo ǹ syah.»
6 mas levanta-te e entra na cidade, e lá te será dito o que te cumpre fazer.
7 Tɛ́ Sole-á sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ yõ ànɛ̂ nónónɛ, pé tɔ sõ̀ mɛ yĩ́npɔ̃́ mɛ̀nɛ n nohnɩ, tɛ́ pè náh mɛ nɛy wɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pé gbã̀n du, pè yĩn tɛ̃ syɩ́syɩ́, pè náh mɛ fɛ̃ tirlɛ n yo.
7 Os homens que viajavam com ele quedaram-se emudecidos, ouvindo, na verdade, a voz, mas não vendo ninguém.
8 Képah sɔkɔ, Sole-á yuku yĩn, à ǹ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ, tɛ́ à náh tɔ̃ mɛ fɛ̃ n yah. Pè mɛ ǹ gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à de ǹnɛ Damasɩ kwil.
8 Saulo levantou-se da terra e, abrindo os olhos, não via coisa alguma; e, guiando-o pela mão, conduziram-no a Damasco.
9 À sèpĩ̀n tɔ̃́nɩ̀ pɩ nɛ́npɔ́ yɩ̃́tũri sɔkɔ, yõke yṍ-ńkɛ̃̂nɛ ànɛ̂ ni wɔ́-ńkɛ̃̂nɛ.
9 E esteve três dias sem ver, e não comeu nem bebeu.
10 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Yesu tõ̀ sã́h-ò yɔ́ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Ananiyasilɛ. Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wil ǹ yah, tɛ́ nɛ: «Ananiyasi!» Ananiyasi mɛ syi, tɛ́ nɛ páh yɔ̀, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃!
10 Ora, havia em Damasco certo discípulo chamado Ananias; e disse-lhe o Senhor em visão: Ananias! Respondeu ele: Eis-me aqui, Senhor.
11 Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yuku ǹ wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃, wɛ̃̀kɩ̀ nɛ̂-á pè n ye wɛ̃̀kɩ̀ Tómmnɛ. Wáh kɩ kyɩ Nsyudasɩ gbô sɔkɔ, ǹ dĩ́ yɔ́ tyɩ́ piki n yah. Kénɛ dĩ́ n wil Tarsɩ kwil, pè ǹnɛ n ye Solelɛ. À mɛ Liyel nínɔ́ sɔkɔ núkúnúkú.
11 Ordenou-lhe o Senhor: Levanta-te, vai à rua chamada Direita e procura em casa de Judas um homem de Tarso chamado Saulo; pois eis que ele está orando;
12 Tɛ́ ǹ nírí pɩ́nɔ́ sɔkɔ, à dĩ́ yɔ́ wɛ pè n ye Ananiyasilɛ. À mɛ de pɔ ǹ gbã̀n sah ǹ yõ nɛ, à fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃.»
12 e viu um homem chamado Ananias entrar e impor-lhe as mãos, para que recuperasse a vista.
13 Képah sɔkɔ, Ananiyasi nɛ, ṹ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, névye náhnáh-á dĩ́ mɛ̀ tyɩ́ yãh pé noh, ànɛ̂ wǎh mɛ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ n fõh sɔ̃́ Yerusalɛmɩ kwil, páh ké tɔ noh.
13 Respondeu Ananias: Senhor, a muitos ouvi acerca desse homem, quantos males tem feito aos teus santos em Jerusalém;
14 Tɛ́ wǎh tɔ̃ sɛ́bɛ́y wɛ syi sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́, à pɔ ásõ̂ sɔkɔ nɛ, pé pɔ ǹmɔ yéngbopu pól tɛ̃ pukubi n sɔkɔ.
14 e aqui tem poder dos principais sacerdotes para prender a todos os que invocam o teu nome.
15 Ǹtɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ tɔ̃ yo Ananiyasi tyɩ́ nɛ: «Ńmɔ ye yah tɔkɔ pɩ dĩ́ mɛ̀nɛ ń tõ̀npɩlɛ nɛ, à ń tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ névye tyɩ́, nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ, à tahlɩ pé yõ̀tãm tyɩ́, ànɛ̂ Yisrayel tãn tɔ tyɩ́. Képah ye, kyɩ ǹ tyɩ́!
15 Disse-lhe, porém, o Senhor: Vai, porque este é para mim um vaso escolhido, para levar o meu nome perante os gentios, e os reis, e os filhos de Israel;
16 Wǎh kɩ kwlɔ́nɔ́ nɛ̂ pɩ n pi ńmɔ yĩnnɛ, mé kɩ kélɛ à wɛ̃kɩ ń gblɔ̌y.»
16 pois eu lhe mostrarei quanto lhe cumpre padecer pelo meu nome.
17 Képah sɔkɔ, Ananiyasi yuku sɔkɔ. Wǎh kyɩ de Nsyudasɩ gbô sɔkɔ, à ǹ gbã̀n sah Sole yõ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yṹnpi Sole, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu nɛ̂-á wil ǹ yah wɛ̃̀kɩ̀ yõ wǎh n pi gbĩ́ nɛ̂nɛ, ǹmɔ-á tõ pélɛ ǹ tyɩ́ nɛ, á fɛ̃ nɛ n yah ńtɔ̃, ànɛ̂ Liyel Mirki mó à tɔkɔ.
17 Partiu Ananias e entrou na casa e, impondo-lhe as mãos, disse: Irmão Saulo, o Senhor Jesus, que te apareceu no caminho por onde vinhas, enviou-me para que tornes a ver e sejas cheio do Espírito Santo.
18 Nɛ́npɔ́ swɔ, yî yísyɔ́ núkú wil Sole yɩ̃́ sɔkɔ à pɔ kwɛ yɛ̃́nkɔ̂ gbró sɔ̃́, tɛ́ ǹ yɩ̃́ mɛ yɩkɩ. À mɛ yuku, tɛ́ pè mɛ à wel wilki ni sɔkɔ.
18 Logo lhe caíram dos olhos como que umas escamas, e recuperou a vista: então, levantando-se, foi batizado.
19 Képah náh, à yõke yõ, tɛ́ ǹ syɩ tǎhkɩ̀ wɛ.
19 E, tendo tomado alimento, ficou fortalecido. Depois demorou-se alguns dias com os discípulos que estavam em Damasco;
20 Tɛ́ núkú tyah Yesu tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ Nsyifunɔ Liyel ní-ńtã̂n vɩ̀ sɔkɔ nɛ, Liyel Pídĩ́-á ǹnɛ.
20 e logo nas sinagogas pregava a Jesus, que este era o filho de Deus.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, nónó pól-á sõ̀ mɛ ǹ wɛlɔlɛ n nohnɩ, kè pé gbã̀n du. Pè tyah n yo nɛ, tɛ́ ǹmɔ kó lésõ n kah n fõh Yesu yĩn yéngbopulɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ nɩ? Tɛ́ pé tɛ̃́npukubinsɔkɔ-ńsah ńtɛ̃-á à pɔ ásõ̂ sɔkɔ, nɛ pé kyɩ pélɛ sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm tyɩ́ dɛ́!
21 Todos os seus ouvintes pasmavam e diziam: Não é este o que em Jerusalém perseguia os que invocavam esse nome, e para isso veio aqui, para os levar presos aos principais sacerdotes?
22 Ǹtɛ wãn sõ̀ mɛ n tɔ̃ n mɔ n yuku Sole tǎhkɩ̀ yõ. À sõ̀ mɛ kélɛ n yo n wah nɛ, Yesu-á Liyel yah tɔkɔ pɩ pwáhnmɔ-òlɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, Damasɩ kwil Nsyifunɔ yáh-ńsah tyɛ, tyíyóné náh tɔ̃ wɛ pé tyɩ́.
22 Saulo, porém, se fortalecia cada vez mais e confundia os judeus que habitavam em Damasco, provando que Jesus era o Cristo.
23 Képah sɔkɔ, sèpĩ̀n náhnáh sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, Nsyifunɔ pɔ yo sah núkú yõ nɛ, páh kɩ Sole ko mɔ.
23 Decorridos muitos dias, os judeus deliberaram entre si matá-lo.
24 Tɛ́ Sole mɛ pɔ pé yĩ́nvǐ mɛ̀ wɛ noh. Pè sõ̀ mɛ kwil dé-ńtã̂nnɛ n syɩkɩ, ké lékã̂h ké gbĩ̀ntɔ̃̀, nɛ pé à wɛ n ko n mɔ.
24 Mas as suas ciladas vieram ao conhecimento de Saulo. E como eles guardavam as portas de dia e de noite para tirar-lhe a vida,
25 Ǹtɛ sõ yɔ́ lékã̂hnɛ, ǹ tõ̀ sã́hpú sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé à pwah mɔ. Képah sɔkɔ, pè à dah mɔ tɔ̀kɔ̀-ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔkɔ à tiki mɔ kɛ̃́nkahnɩnɛ, nɛ̂-á kwil kore vi.
25 os discípulos, tomando-o de noite, desceram-no pelo muro, dentro de um cesto.
26 Képah sɔkɔ, Sole sɔkɔ Yerusalɛmɩ kwil. Wǎh kyɩ yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, à sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kwrɔ mɔ Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ. Ǹtɛ pépi náh sõ̀ mɛ fɛ̃ sɛ̃ ké yõ nɛ, wǎh pɩ Yesu tõ̀ sã́h-òlɛ kègbɩsɩ tɛ̃̀ yõ; képah ye tíkí pè tɛ̃.
26 Tendo Saulo chegado a Jerusalém, procurava juntar-se aos discípulos; mas todos o temiam, não crendo que fosse discípulo.
27 Ǹtɛ Barnabasɩ wɔ mɛ à tɛ̃ yuku Yesu tɛ̃ntõ̀ névye tyɩ́. Tɛ́ Sole-á sõ̀ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ wɛ dùkù nɛ̂nɛ Damasɩ kwil wɛ̃̀kɩ̀ yah, ànɛ̂ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á yo mɔ ǹ tyɩ́ sɔ̃́, Barnabasɩ ké yah yo pé tyɩ́. Tɛ́ tɔ̃ kè yo pé tyɩ́, wǎh Yesu tyɩ́ yo nɩ̀sãhlɛ dùkù nɛ̂nɛ Damasɩ sɔkɔ.
27 Então Barnabé, tomando-o consigo, o levou aos apóstolos, e lhes contou como no caminho ele vira o Senhor e que este lhe falara, e como em Damasco pregara ousadamente em nome de Jesus.
28 À tɔkɔ légbĩ́ tyɩ́, Sole kwrɔ mɔ pé sɔkɔ, à Liyel wɛynɛ n yah n yo n kɔ̃ nɩ̀sãhlɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩn yõ Yerusalɛmɩ sɔkɔ.
28 Assim andava com eles em Jerusalém, entrando e saindo,
29 À sõ̀ mɛ n yãh ànɛ̂ Nsyifunɔ tɔlɛ, nónó-á Krɛkɩ wɛynɛ n wɛkɩ, mɛ yékã̂blɛ n pɩ pélɛ. Ǹtɛ pépi wɔ sõ̀ mɛ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃.
29 e pregando ousadamente em nome do Senhor. Falava e disputava também com os helenistas; mas procuravam matá-lo.
30 Yesu yõ sɛ̃́pú-á pɔ kè noh, pè à tɛ̃ sɔkɔ Sesarɩ kwil, à kyɩ à tɛkɩ mɔ Tarsɩ kwil.
30 Os irmãos, porém, quando o souberam, acompanharam-no até Cesaréia e o enviaram a Tarso.
31 Légbĩ́nɛ, Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì nónó-á sõ̀ Nsyude, ànɛ̂ Kalile, ànɛ̂ Samari gbɛ̃̀nyah pól sɔkɔ, pé pól sõ̀ mɛ yèvɩnɩ sɔkɔ. Pè sõ̀ mɛ tǎhkɩ̀lɛ n wɛ, tɛ́ mɛ n kɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yah tíkí pɩ́nɔ́ sɔkɔ, tɛ́ Liyel Mirki gbõ̀ yõ, wãn mɛ n mɔ n yuku pé nɛ́dán yõ.
31 Assim, pois, a igreja em toda a Judéia, Galiléia e Samária, tinha paz, sendo edificada, e andando no temor do Senhor; e, pelo auxílio do Espírito Santo, se multiplicava.
32 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ tã̀ntã̀n póllɛ n kɔ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, sõ yɔ́lɛ, à tiki yuku Lida kwil Yesu yõ sɛ̃́pú tɔ tyɩ́.
32 E aconteceu que, passando Pedro por toda parte, veio também aos santos que habitavam em Lida.
33 Tɛ́ kyɩ dĩ́ yɔ́ wɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Yenelɛ. Ńyân sõ̀ mɛ ǹ wil ko; képah ye à sõ̀ mɛ sɛ̃ tɛ̃ ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ pópó ye kwǎrtɔ̃nɔ.
33 Achou ali certo homem, chamado Enéias, que havia oito anos jazia numa cama, porque era paralítico.
34 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Yene, Yesu Krista ye álɛ n dɛ n mɔ yɔ̀. Yuku, ǹ tɛ́ á sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ tɔ̃ n sah á gblɔ̌y.» Wǎh yo sɛ̃́, dĩ́ núkú yuku yĩn.
34 Disse-lhe Pedro: Enéias, Jesus Cristo te cura; levanta e faze a tua cama. E logo se levantou.
35 Képah sɔkɔ, Lida kwil ànɛ̂ Sarõ gbɛ̃̀nyah tãn-á képah wɛ sɛ̃́, pé pól vi mɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tyɩ́ yõ.
35 E viram-no todos os que habitavam em Lida e Sarona, os quais se converteram ao Senhor.
36 Pi yɔ́ lésõ mɛ Nsyope kwil sɔkɔ Yesu tõ̀ sã́h-òlɛ. Ǹ yĩn ye sõ̀ Tabitalɛ, pè n ye Dɔrkasɩlɛ Krɛkɩ wɛy sɔkɔ. À sõ̀ pèpɔrɩlɛ n pɩ gbĩ́mɛgbĩ́, mɛ yãm tãnnɛ n yohnɩ n mɔ.
36 Havia em Jope uma discípula por nome Tabita, que traduzido quer dizer Dorcas, a qual estava cheia de boas obras e esmolas que fazia.
37 Tɛ́ kénɛ sèpĩ̀n sɔkɔ, yam pɔ à fɛ̃ mɔ, à ku. Pè mɛ ǹ lékó wel, tɛ́ à tɔkɔ kyɩ sah yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ yɔ́ sɔkɔ.
37 Ora, aconteceu naqueles dias que ela, adoecendo, morreu; e, tendo-a lavado, a colocaram no cenáculo.
38 Tɛ́ kǎh pɩ Lida kwil ànɛ̂ Nsyope kwil sõ̀ mɛ yúkɛy wɛ̃nɛ sɛ̃́, Yesu tõ̀ sã́hpú nónó-á sõ̀ mɛ Nsyope sɔkɔ, pè sõ̀ noh nɛ, Pyɛrɩ-á mɛ Lida kwil. Képah sɔkɔ, pè mɛ díbí nɛ́pĩ̂ nímí tõ ǹ tyɩ́ nɛ, pè kyɩ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, à ǹ gblɔ̌y yɛ, à mó pɔ pépi tĩ̀nnɛ súú.
38 Como Lida era perto de Jope, ouvindo os discípulos que Pedro estava ali, enviaram-lhe dois homens, rogando-lhe: Não te demores em vir ter conosco.
39 Pǎh kyɩ kè yo sɛ̃́, à núkú yuku pè sɔkɔ wɛ̃ tyɩ́. Wǎh kyɩ yĩni tɛ̃, pè à tɛ̃ dɔkɔ yuku yĩ̂nyõ wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, tɛ́ pɛ́kúsyɔ pól sõ̀ mɛ nɔ de ǹ tnɔ̂ mɛ n gbo, tɛ́ mɛ fwɔ̀mɔ̀-ǹgbnɔ ànɛ̂ fwɔ̀mɔ̀npîlɛ ǹnɛ n wɛ̃kɩ, nónó-á Tabita tĩ gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ à mɛ vilɛ.
39 Pedro levantou-se e foi com eles; quando chegou, levaram-no ao cenáculo; e todas as viúvas o cercaram, chorando e mostrando-lhe as túnicas e vestidos que Dorcas fizera enquanto estava com elas.
40 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ névye pól kɔ̃ pè wil kégbɔ́, tɛ́ ǹ gbètukunɔ di à Liyel ni. Tɛ́ mɛ ǹ yah vi pi lékó tĩ̀nnɛ tɛ́ nɛ: «Tabita, yuku.» Pi núkú ǹ yɩ̃́ yɩkɩ mɔ. Tɛ́ wǎh Pyɛrɩ wɛ, à yuku kɔ̃ tɛ̃.
40 Mas Pedro, tendo feito sair a todos, pôs-se de joelhos e orou; e voltando-se para o corpo, disse: Tabita, levanta-te. Ela abriu os olhos e, vendo a Pedro, sentou-se.
41 Pyɛrɩ mɛ ǹ gbõ̀ sɔkɔ tɛ̃, à à yilki sah. Képah náh, à Yesu yõ sɛ̃́pú ànɛ̂ pɛ́kúsyɔ ye pɔ ǹnɛ pè wɛ̃kɩ vilɛ.
41 Ele, dando-lhe a mão, levantou-a e, chamando os santos e as viúvas, apresentou-lha viva.
42 Kǎh pɩ sɛ̃́, yĩ mɛ̀ tɔ̃ mɔ Nsyope kwil ywɔ̃ ywɔ̃ pól sɔkɔ, ànɛ̂ pé náhnáh pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yõ sɛ̃́púlɛ.
42 Tornou-se isto notório por toda a Jope, e muitos creram no Senhor.
43 Képah náh, Pyɛrɩ tɛ̃ mo kwéy Nsyope sɔkɔ sénpɩ dĩ́ yɔ́ tyɩ́, nɛ̂ yĩn-á Simolɛ.
43 Pedro ficou muitos dias em Jope, em casa de um curtidor chamado Simão.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.