Atos 4

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Képah tɛ̃̀nɛ, Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃-á sõ̀ mɛ wɛ́kɩ́nɔ́ sɔkɔ tɔ́wû tyɩ́ sɛ̃́, nósyɔ́ pɔ wil mɔ pé yõ. Sárká syínwìlkìpu yísyɔ́ ye sõ̀, ànɛ̂ Liyel ní-ńsah gbô syɩ́kɩ́pú yõ̀tɛ̃̀nɛ, à tahlɩ Sadusɛ̃ névye yísyɔ́ tyɩ́.
1 Enquanto falavam ao povo, Pedro e João foram confrontados pelos sacerdotes, pelo capitão da guarda do templo e por alguns saduceus.
2 Tɛ́ kénɛ no fɔkɔ sõ̀ mɛ kah vyãh Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃nɛ, pǎh sɔ̃́npɩ́lɛ névyelɛ n kwɔ nɛ, Yesu-á ku tɛ́ yilki mɔ, ànɛ̂ lékyɩ̂ tɔ-á kɩ pɔ n yilki n mɔ n pi.
2 Os líderes estavam muito perturbados porque Pedro e João ensinavam ao povo que em Jesus há ressurreição dos mortos.
3 Képah sɔkɔ, pè pè tɛ̃. Tɛ́ lékã̂h-á sõ̀ mɛ mɔ n tɛ sɛ̃́, képah ye pè pè dah mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, pópó à pɔ syɩ dĩndal tyɩ́.
3 Eles os prenderam e, como já anoitecia, os colocaram na prisão até a manhã seguinte.
4 Ǹtɛ nónó-á Yesu tɛ̃ntõ̀ névye kwɔ́nɔ́ noh, pé náhnáh Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃. Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu yõ sɛ̃́pú nɔ nɛ́pĩ̂ kèyõ nínɔ́ kyɛgbãm (5 000) kénkɔ̃lɛ.
4 Muitos que tinham ouvido a mensagem creram, totalizando, agora, cerca de cinco mil homens.
5 Képah sɔkɔ, ké dĩndallɛ, Nsyifunɔ yõ̀tãm, ànɛ̂ kwil yèwàhnɩ̀, ànɛ̂ Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ kwɔ́pú wɛ̃ tuke Yerusalɛmɩ sɔkɔ.
5 No dia seguinte, o conselho das autoridades, dos líderes do povo e dos mestres da lei se reuniu em Jerusalém.
6 Sárká syínwìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ An sõ̀ mɛ ànɛ̂ ǹ gbô tãn póllɛ. Pépi túkù ye sõ̀ pɩ Kayifilɛ, ànɛ̂ Nsyɔ̃nɛ, ànɛ̂ Alɛkisãdrelɛ.
6 Estavam ali Anás, o sumo sacerdote, e também Caifás, João, Alexandre e outros parentes do sumo sacerdote.
7 Képah tɛ̃̀nɛ, pè Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃ tɛ̃ pɔ pé nɩyṍ, à pɔ pè piki yah nɛ, tɛ̃́nwɛnɔ nɛ̂ gbõ̀ yõ se, képah náh pɩ, nɛ̂ yĩn yõ se pè pɩ dɛ́nmɔnɔ mɛ̀nɛ nɩ?
7 Mandaram trazer Pedro e João e os interrogaram: “Com que poder, ou em nome de quem, vocês fizeram isso?”.
8 Képah sɔkɔ, Liyel Mirki gbõ̀ yõ, Pyɛrɩ pè syah nɛ:
8 Cheio do Espírito Santo, Pedro lhes respondeu: “Autoridades e líderes do povo,
9 «Kwil yõ̀tãm ànɛ̂ yèwàhnɩ̀, áyáh pèpɔrɩ pɩ sèkùkù dĩ́ yɔ́ tyɩ́, képah yõ sɔkɔ náh yé n piki n yah álɛ kwɛynɛ nɛ, sɔ̃́ se á pɩ, tɛ́ à dɛ mɔ di?
9 estamos sendo interrogados hoje porque realizamos uma boa ação em favor de um aleijado, e os senhores querem saber como ele foi curado.
10 Yépi pól ànɛ̂ Yisrayel tãn pól yɩ̃nɛ yè kè pɩ̃ nɛ, Nasarɛtɩ Yesu Krista yĩn yõ-á dĩ́ mɛ̀nɛ yĩ́nntɛ̃̀nɔ́lɛ yé yah sɔkɔ lènɔlɛ yɔ̀. Yépi ye syɩ Yesulɛ dahnɩ yõ, tɛ́ Liyel mɛ ǹ lékó yilki mɔ.
10 Saibam os senhores e todo o povo de Israel que ele foi curado pelo nome de Jesus Cristo, o nazareno, a quem os senhores crucificaram, mas a quem Deus ressuscitou dos mortos.
11 Ǹmɔ Yesu tyɩ́ ye yónɔ́lɛ Liyel wɛy sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: ‹Wɔ̀kɔ̀ mɔ́pú-á yahle dáhkɩ̀ nɛ̂ mɔ́nkõ̀nɔ́lɛ, képah ye pɔ pɩ wɔ̀kɔ̀ dáhgbɩ́lɛ.›»
11 Pois é a respeito desse Jesus que se diz: ‘A pedra que vocês, os construtores, rejeitaram se tornou a pedra angular’.
12 Képah náh, Pyɛrɩ tɔ̃ nɛ: «Yesu ó yĩn kɩ fɛ̃ névye pwah mɔ. Nɛ́ ǹmɔ ó yĩn náh, yĩn yɔ́ ńtɛ̃ náh ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ kɔ̃ kèkõyṍ, nɛ̂-á kɩ fɛ̃ névye min pwah mɔ.»
12 Não há salvação em nenhum outro! Não há nenhum outro nome debaixo do céu, em toda a humanidade, por meio do qual devamos ser salvos”.
13 Tukey tùkèpu sõ̀ pɩ̃ nɛ Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃ náh Nsyifunɔ kǎrn ǹgbɛ̃ pɩ, ànɛ̂ pè náh mɛ n mɔ n kõ nɛ́npɔ́ tĩ̀nnɛ. Tɛ́ pǎh n wɛkɩ nɩ̀sãh ànɛ̂ lékã́mnɛ sɛ̃́, képah mɛ pé gbã̀n du. Ǹtɛ pè mó tɔ̃ sõ̀ pɩ̃ nɛ, pépi-á lésõ Yesu kɔ́mûnɛ.
13 Quando os membros do conselho viram a coragem de Pedro e João, ficaram admirados, pois perceberam que eram homens comuns, sem instrução religiosa formal. Reconheceram também que eles haviam estado com Jesus.
14 Tɛ́ pé yĩ́-á mó tɔ̃ sõ̀ mɛ dĩ́ mɛ̀ yõ nɛ̂-á dɛ́nmɔnɔ wɛ, tyíyóné náh tɔ̃ wɛ pé tyɩ́.
14 Mas não havia nada que pudessem fazer, pois o homem que tinha sido curado estava ali diante deles.
15 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè Pyɛrɩpi kɔ̃ pè wil tukey tùkèpu tĩ̀nkì wrɔ́, tɛ́ pépi mɛ wɛ̃ wɛ pé yahlɛ
15 Assim, ordenaram que Pedro e João fossem retirados da sala do conselho e começaram a discutir entre si.
16 tɛ́ nɛ, sɔ̃́ se pé kɩ pɩ no nɔ́pilɛ nɩ? Ńkɛ̃́, kɔ̃lɩ kɔ̃lɩ tɛ̃̀ náh se mó tɔ̃ kélɛ tɛ́. Yerusalɛmɩ tãn pól-á pɩ̃ nɛ, Pyɛrɩpi-á pɩ gbǐl mɛ̀nɛ.
16 “Que faremos com esses homens?”, perguntavam uns aos outros. “Não podemos negar que realizaram um sinal, como todos em Jerusalém sabem.
17 Kàh pɩ sɛ̃́, pé ye kè yahle pé tyɩ́ dírí sɔkɔ nɛ, pè káh tɔ̃ Yesu yĩnnɛ n yo ǹnɩ̂ yɔ́ ńtɛ̃ tyɩ́. Képah-à pɩ, yĩ mɛ̀ náh n tɔ̃ n mɔ n yuku n pi yahlɛ.
17 Mas, para evitar que espalhem sua mensagem, devemos adverti-los de que não falem nesse nome a mais ninguém.”
18 Képah tɛ̃̀nɛ, pè tɔ̃ pè ye, tɛ́ kè yahle pé tyɩ́ gbógbó nɛ, pé káh tɔ̃ Yesu yĩn noh n yah pé vyɛ̃y yah, ànɛ̂ pè káh tɔ̃ kwɔ́nɔ́ pɩ ǹ yĩn yõ.
18 Então os chamaram de volta e ordenaram que nunca mais falassem nem ensinassem em nome de Jesus.
19 Ǹtɛ Pyɛrɩpi pè syah nɛ: «Yépi ńtɛ̃ kè sõ n yah kɛ̀: Kè se mɛ yɩ̃́nɛ́nɔ́lɛ Liyel tyɩ́, áyâh ǹmɔ tyɩ́ yɛ, tɛ́ yépi yóré fɛ̃ syi?
19 Pedro e João, porém, responderam: “Os senhores acreditam que Deus quer que obedeçamos a vocês, e não a ele?
20 Ápi tɛ̃̀ wɔlɛ, áyáh nɛ̂ wɛ, tɛ́ nɛ̂ noh, á náh fɛ̃ n yɛ n pi sé yã́hnɔ́lɛ.»
20 Não podemos deixar de falar do que vimos e ouvimos!”.
21 Képah tɛ̃̀nɛ, tukey tùkèpu tɔ̃ dírí gbah wɔ pé tyɩ́, tɛ́ pè fĩn mɔ. Pè náh sõ̀ mɛ vì-ǹsah wɛ pé wɛ fõh fõh tɛ̃̀nɛ, no pól-á sɔ̃́npɩ́lɛ Liyel yĩnnɛ n gbilki Pyɛrɩpi tyípɩ́kɩ̀ mɛ̀ yĩnnɛ.
21 Os membros do conselho fizeram novas ameaças, mas, por fim, os soltaram. Não sabiam como castigá-los sem provocar um tumulto, visto que todos louvavam a Deus pelo ocorrido,
22 Tɛ́ dĩ́ nɛ̂ dɛ́nmɔnɔ-á sõ̀ pɩ gbǐllɛ, à kah ye tikininínɛ.
22 pois o aleijado que havia sido curado milagrosamente tinha mais de quarenta anos de idade.
23 Pǎh fyɔ̀ Pyɛrɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃ fĩn mɔ, sárká syínwìlkìpu yõ̀tãm ànɛ̂ yèwàhnɩ̀-á nɛ̂ yo pé tyɩ́, pè kyɩ sè pól yãh pé kɔ́mû tyɩ́.
23 Assim que foram libertos, Pedro e João voltaram ao lugar onde estavam os outros irmãos e lhes contaram o que os principais sacerdotes e líderes tinham dito.
24 Pé wɛlɔ nóhntɛnɔ náh, pé pól pé sõnɔ pɩ núkúlɛ, à Liyellɛ n ni nɛ ńkɛ̃́: «Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, áwɔ ye mɔ yĩ̂nyõlɛ, ànɛ̂ sétáhlɛ, ànɛ̂ pnɛ yɔlɛ, à tahlɩ sé sɔkɔ yíyìn pól tyɩ́.
24 Ao ouvir o relato, todos os presentes levantaram juntos a voz e oraram a Deus: “Ó Soberano Senhor, Criador dos céus e da terra, do mar e de tudo que neles há,
25 Ápi náh nɛy Davidi nɛ̂-á á tõ̀npɩlɛ, áwɔ ye à kɔ̃ à kè yo á Mirki gbõ̀ yõ nɛ ńkɛ̃́:
25 falaste muito tempo atrás pelo Espírito Santo, nas palavras de nosso antepassado Davi, teu servo: ‘Por que as nações se enfureceram tanto? Por que perderam tempo com planos inúteis?
26 Kèkõyṍ yõ̀tãm wɛ̃ tyɩ́ mɔ,
26 Os reis da terra se prepararam para guerrear; os governantes se uniram contra o Senhor e contra seu Cristo’.
27 Gbɩ yõ, kwil mɛ̀ ńtɛ̃ sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Yerɔdɩ ànɛ̂ gbɛ̃̀nyah yah tɛ̃́-ò dĩ́ Põse Pilati ye wɛ̃ tyɩ́ mɔ, à tahlɩ Yisrayel tãn ànɛ̂ kwlo kwlo tɛ́lɔ́ tyɩ́, pè á tõ̀npɩ Yesulɛ n fwo, ǹmɔ nɛ̂-á á nɛy yáhntɔkɔnɔlɛ.
27 “De fato, isso aconteceu aqui, nesta cidade, pois Herodes Antipas, o governador Pôncio Pilatos, os gentios e o povo de Israel se uniram contra Jesus, teu santo Servo, a quem ungiste.
28 Yah, wáh lésõ á tɛ̃́nwɛnɔ sɔkɔ tyi nónó yah tɔkɔ sah á dyɔ dyɔ tɛ̃̀nɛ, sépi ye pè pɩ.
28 Tudo que fizeram, porém, havia sido decidido de antemão pela tua vontade.
29 Ǹtɛ núkúnúkú, yah pè ápilɛ n kyĩ n kɔ̃ kɛ̀! Nɩ̀sãh ǹgbɛ̃nɛ á kɔ̃, à á wɛynɛ n yah n yo, ápi nónó-á á tõ̀npɩbɩlɛ.
29 E agora, Senhor, ouve as ameaças deles e concede a teus servos coragem para anunciar tua palavra.
30 Tɛ̃́nwɛnɔlɛ á kɔ̃, à yámpúlɛ n dɛ n mɔ, à mó gbǐl tyilɛ n pɩ, á tõ̀npɩ Yesu yĩn yõ.»
30 Estende tua mão com poder para curar, e que sinais e maravilhas sejam realizados por meio do nome de teu santo Servo Jesus”.
31 Tɛ́ fɩ̃́ nɛ̂ sɔkɔ-á sõ̀ pélɛ tùkènmɔnɔlɛ, nírí-á fyɔ̀ n tyɛ, nɛ́npɔ́ núkú yike. Képah tɛ̃̀nɛ, Liyel Mirki pé pól tɔkɔ, pè tyah Liyel wɛynɛ n yah n yo n kɔ̃ nɩ̀sãhlɛ.
31 Depois dessa oração, o lugar onde estavam reunidos tremeu, e todos ficaram cheios do Espírito Santo e pregavam corajosamente a palavra de Deus.
32 Yesu yõ sɛ̃́pú pól sõ̀ mɛ n sõ dùkù núkúlɛ, tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé nɛ n pɩ dùkù núkúlɛ. Pé sɔkɔ yɔ́ ńtɛ̃ náh sõ̀ mɛ n yo nɛ, pé gbã̀n yîlɛ, pé gblɔ̌y núkúní tyɩ́-á sélɛ. Tɛ́ pé wɛ̃ wrɔ́, pé pól gbã̀n yî sõ̀ pɩ tɔ́wû tyɩ́lɛ.
32 Todos os que creram estavam unidos em coração e mente. Não se consideravam donos de seus bens, de modo que compartilhavam tudo que tinham.
33 Tɛ́ tɛ̃́nwɛnɔ ǹgbɛ̃ sɔkɔ ye sõ̀ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu tɛ̃ntõ̀ névye pɩ ǹ tyɩ́ yónwàhpu kègblɔlɛ, à ǹ tyɩ́lɛ n yo n kɔ̃ nɛ, wǎh ku tɛ́ yilki mɔ. Tɛ́ Liyel pèpɔrɩ ǹgbɛ̃ sõ̀ mɛ pé pól yõ.
33 Com grande poder, os apóstolos davam testemunho da ressurreição do Senhor Jesus, e sobre todos eles havia grande graça.
34 — ausente —
34 Entre eles não havia necessitados, pois quem possuía terras ou casas vendia o que era seu
35 — ausente —
35 e levava o dinheiro aos apóstolos, para que dessem aos que precisavam de ajuda.
36 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Nsyosɛfu yɔ́ sõ̀ mɛ, nɛ̂-á dubi Syipri gbɛ̃̀nyah. Levi yìkì nɛy ye sõ̀ ǹnɛ. Tɛ́ Yesu tɛ̃ntõ̀ névye mɛ yĩn dyɩ à kɔ̃ Barnabasɩlɛ, nɛ̂ kɔ́r-á sṍré mɔ́-òlɛ.
36 José, a quem os apóstolos deram o nome Barnabé, que significa “Filho do encorajamento”, era da tribo de Levi e tinha nascido na ilha de Chipre.
37 Ǹmɔ mɛ ǹ swãh yãm, tɛ́ mɛ pɔ ké pɔ́lɛ Yesu tɛ̃ntõ̀ névye gbõ̀ dahbɩ.
37 Ele vendeu um campo que possuía e entregou o dinheiro aos apóstolos.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.