Atos 16

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 Képah náh, Polepi-á wil Siri ànɛ̂ Silisi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, pè yɔ̃ sɔkɔ Dɛrɩbɩ kwil. Pǎh wil nɛ́npɔ́, pè yuku Lisitir kwil. Pè kyɩ Yesu tõ̀ sã́h-ò yɔ́ wɛ nɛ́npɔ́ pè n ye Timotelɛ. Ǹ yṹnɛ, Nsyifu nɛy ye sõ̀ ǹnɛ, nɛ̂-á mɛ Yesu wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ, tɛ́ ǹ sú mɛ Krɛkɩ nɛynɛ.
1 Paulo chegou também a Derbe e a Listra. Havia ali um discípulo chamado Timóteo, filho de uma judia crente, mas de pai grego.
2 Tɛ́ Yesu yõ sɛ̃́pú nónó-á sõ̀ mɛ Lisitir sɔkɔ ànɛ̂ Yikonyumi kwil, pè sõ̀ mɛ Timote yĩ́ngbɩ́lɛ n yo.
2 Os irmãos em Listra e Icônio davam bom testemunho dele.
3 Képah sɔkɔ, Pole sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé à tɛ̃ sɔkɔ pé kɔ́lɔ́ sɔkɔ. Tɛ́ Nsyifunɔ nónó-á sõ̀ mɛ kénɛ kwlo sɔkɔ, pè sõ̀ pɩ̃ nɛ, Krɛkɩ nɛy-á Timote súlɛ. Pépi yĩnnɛ, Pole mɛ Timote kõ.
3 Paulo queria que Timóteo fosse em sua companhia e, por isso, circuncidou-o por causa dos judeus daqueles lugares; pois todos sabiam que o pai dele era grego.
4 Képah sɔkɔ, Polepi-à fyɔ̀ n sɔkɔ kwlo nónó sɔkɔ, Yesu tɛ̃ntõ̀ névye ànɛ̂ Yerusalɛmɩ kwil Yesu yõ sɛ̃́pú yah tãm-á tyi nónó yah tɔkɔ, pě sélɛ n yãh kénɛ kwlo Yesu yõ sɛ̃́pú tyɩ́ nɛ, pè nɛ n kɔ sé wã̀l yõ.
4 Ao passar pelas cidades, entregavam aos irmãos as decisões tomadas pelos apóstolos e presbíteros de Jerusalém, para que as observassem.
5 Kǎh pɩ sɛ̃́, Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkìnɔ́ sõ̀ mɛ n gbah n sɛ̃ Liyel yõ, tɛ́ wãn tɔ̃ mɛ n mɔ pé nɛ́dán tɔ yõ sõmɛsṍ.
5 Assim, as igrejas eram fortalecidas na fé e, dia a dia, aumentavam em número.
6 Képah náh, Polepi sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ pé kyɩ Liyel wɛy yo Asi gbɛ̃̀nyah sɔkɔ, ǹtɛ Liyel Mirki kè yahle pé tyɩ́. Kǎh pɩ sɛ̃́, pè mɛ kah syɔ̃ Frisyi gbɛ̃̀nyah ànɛ̂ Kalasi gbɛ̃̀nyahlɛ.
6 E percorreram a região frígio-gálata, tendo sido impedidos pelo Espírito Santo de pregar a palavra na província da Ásia.
7 Pǎh kyɩ yĩni tɛ̃ n tɛ Misi gbɛ̃̀nyahlɛ, pè tɔ̃ kè yah tɔkɔ nɛ, páh kɩ yuku Bitini gbɛ̃̀nyah. Ǹtɛ Yesu Mirki kè yahle pé tyɩ́.
7 Chegando perto de Mísia, tentaram ir para Bitínia, mas o Espírito de Jesus não o permitiu.
8 Kǎh pɩ sɛ̃́, pè Misi kɔ kah, à tiki yuku Turasɩ kwil.
8 E, tendo contornado Mísia, foram a Trôade.
9 Tɛ́ lékã̂hnɛ, Pole wɛ̃́kɩ́nɔ́ yɔ́ wɛ. Wɛ̃́kɩ́nɔ́ mɛ̀ sɔkɔ, à Masedonɩ gbɛ̃̀nyah dĩ́ yɔ́ wɛ yĩ́nntɛ̃̀nɔ́lɛ, tɛ́ tɛ̃̀ mɛ ǹnɛ n ni nɛ ńkɛ̃́, à pɔ Masedonɩ sɔkɔ, à pɔ pépi yohnɩ n mɔ.
9 À noite, Paulo teve uma visão na qual um homem da Macedônia estava em pé e lhe rogava, dizendo: — Passe à Macedônia e ajude-nos.
10 Pole-á fyɔ̀ wɛ̃́kɩ́nɔ́ mɛ̀ wɛ sɛ̃́, á mɛ kè pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ, Liyel-á ye álɛ nɛ, á kyɩ pé Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yo Masedonɩ tãn tyɩ́. Kǎh pɩ sɛ̃́, á núkú á vi nɛ áyáh kɩ sɔkɔ nɛ́npɔ́.
10 Assim que Paulo teve a visão, imediatamente procuramos partir para aquele destino, concluindo que Deus nos havia chamado para lhes anunciar o evangelho.
11 Képah sɔkɔ, á de krótókè ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔkɔ Turasɩ kwil, à yɔ̃ sɔkɔ gbɛ̃̀nyah yɔ́ sɔkɔ, nɛ̂-á mɛ pnɛ yɔ nɩyṍ pè n ye Samotrasɩlɛ, á náh kwɔ dah fɩ̃́ yɔ́ ńtɛ̃ sɔkɔ. Tɛ́ ké dĩndallɛ, á yuku Neyapolisi kwil.
11 Tendo, pois, navegado de Trôade, fomos diretamente para Samotrácia e, no dia seguinte, a Neápolis.
12 Áyáh yal nɛ́npɔ́, á yuku kwíl-ǹgbɛ̃ yɔ́ sɔkɔ pè n ye Filipilɛ, Masedonɩ gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. Kénɛ kwil yõ̀tɔ̃rɩ́ sõ̀ mɛ Wrome tãn gbõ̀. Á mɛ tɛ̃ nɛ́npɔ́, à sèpĩ̀n yísyɔ́ pɩ.
12 Dali fomos a Filipos, cidade da Macedônia, primeira do distrito e colônia romana. Nesta cidade, permanecemos alguns dias.
13 Nsyifunɔ mɩ mɩ yòh sõ-á pɔ nɔ, á kè sõ nɛ, pé Liyel ní-ńsah-á kɩ wɛ yɔ́ngbalɩ sɔkɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, á wil kwil nɩyṍ, à nɛ́npɔ́ nyáh sõ. Á kyɩ syɔ́ yísyɔ́ wɛ tùkènmɔntɛ̃̀nɔ́lɛ nɛ́npɔ́. Á mɛ kɔ̃ tɛ̃ pé tnɔ̂, à yã́hkɩ̀ yãh pélɛ Liyel wɛy tyɩ́ yõ.
13 No sábado, saímos da cidade para a beira do rio, onde nos pareceu haver um lugar de oração; e, assentando-nos, falamos às mulheres que haviam se reunido ali.
14 Tɛ́ pi yɔ́ sõ̀ mɛ syɔ́ nɔ́pi sɔkɔ pè n ye Lidilɛ. Fwɔ̀sãhlɔ dɛ́nkɔ́kɔ́nɩ̀ gbɔ̀ yɩ̃́-ò ye sõ̀ ǹnɛ. À n wil Tyatiri kwil, tɛ́ à sõ̀ mɛ Nsyifunɔ Liyel wɛ̃̀kɩ̀lɛ n kɔ. Tɛ́ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ mɛ wɛkɩ pi mɛ̀ nɩ sɔkɔ à kɔ̃ à ǹ níkí kwɔ, à Pole wɛlɔ noh pallɛ.
14 Certa mulher, chamada Lídia, da cidade de Tiatira, vendedora de púrpura, temente a Deus, nos escutava; o Senhor lhe abriu o coração para que estivesse atenta ao que Paulo dizia.
15 Kǎh pɩ sɛ̃́, ǹmɔ ànɛ̂ ǹ kéte tãn pól mɛ wèlnwìlkìnɔ́ wɛ ni sɔkɔ. Képah sɔkɔ, pi mɛ kè yah kɔ̃ ápi tyɩ́ nɛ, áyâh kɩ mɛ sɛ̃ ké yõ nɛ péwɔ-á pɩ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yõ sɛ̃́-òlɛ, á pɔ n kyɩ n twah pé tyɩ́ pé gbô. Tɛ́ á gbah tɛ̃ pópó, á pɔ sah ǹ tyɩ́ yõ.
15 Depois de ser batizada, ela e toda a sua casa, nos fez este pedido: — Se julgam que eu sou fiel ao Senhor, venham ficar na minha casa. E nos constrangeu a isso.
16 Képah sɔkɔ, sõ yɔ́lɛ á mɛ n yuku nírí pɩ́-ńsah, tɛ́ tõ̀npɩ pípír yɔ́ pɔ á yohnɩ. Sétõ sõ̀ mɛ kénɛ pípír gbil à kɔ̃ à tyísnɔ́lɛ n wɛ n yo. À sõ̀ mɛ pɔ́ náhnáhlɛ n wɛ ǹ yõ̀tãmnɛ n kɔ̃ kénɛ tyísnɔ́ wɛ́nyonɔ sɔkɔ.
16 Aconteceu que, indo nós para o lugar de oração, veio ao nosso encontro uma jovem possuída de espírito adivinhador, a qual, adivinhando, dava grande lucro aos seus donos.
17 Kénɛ pípír mɛ yuku, à ápi ànɛ̂ Pole sõ̀ tɛ̃, tɛ́ mɛ yo tũ léyy no tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, díbí nɔ́pilɛ, yõ̀tah Liyel tõ̀npɩbɩ-á pélɛ. Pwáhnmɔnɔ wɛ̃̀kɩ̀ tyɩ́-á pè pɔ n yo pé tyɩ́.
17 Seguindo a Paulo e a nós, gritava, dizendo: — Estes homens são servos do Deus Altíssimo e anunciam a vocês o caminho da salvação.
18 À sõ̀ mɛ képah tɛ̃̀nɛ n pɩ sɛ̃́, sèpĩ̀n náhnáh sɔkɔ. Kǎh pɔ Pole gblɔ́lɛ n vyãh, à ǹ yah vi yo sétõ mɛ̀ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Yesu Krista yĩn yõ, à pípír mɛ̀ fĩn mɔ. Wǎh yo sɛ̃́, nɛ́npɔ́ swɔ sétõ núkú pípír fĩn mɔ.
18 Isto se repetiu por muitos dias. Então Paulo, já indignado, voltando-se, disse ao espírito: — Em nome de Jesus Cristo, eu ordeno que você saia dela. E, na mesma hora, o espírito saiu.
19 Képah sɔkɔ, pípír yõ̀tãm-á kè wɛ nɛ, pé sõnɔ-á sõ̀ mɛ pɔ́ nɛ̂ wɛ́nɔ́ yõ ǹmɔ gbõ̀ yõ kǎh kɩ yĩn mɔ, pè Pole ànɛ̂ Silasɩ tɛ̃, tɛ́ yuku pélɛ yõ̀tãm tyɩ́, tɔ́wû tùkè-ǹsah sɔkɔ.
19 Quando os donos da jovem viram que se havia desfeito a esperança do lucro, agarraram Paulo e Silas e os arrastaram para a praça, à presença das autoridades.
20 Képah náh, pè mɛ kyɩ pélɛ Wrome tãn yísyɔ́ tyɩ́ nónó-á pé yõ̀tãmnɛ, tɛ́ kyɩ tyah n yo nɛ ńkɛ̃́, díbí nɔ́pi-á mɛ fɛ̃̀kɩ̀nɔ́lɛ n pɩ pépi kwil. Nsyifunɔ-á pélɛ,
20 E, levando-os aos magistrados, disseram: — Estes homens, sendo judeus, perturbam a nossa cidade,
21 tɛ́ pǎh mɛ pɔ wã̀l yísyɔ́lɛ névyelɛ n kwɔ nónó-á sé wã̀l náh mɛ pépi Wrome tãn ńtɛ̃ tyɩ́ kɩ sè fɛ̃ syi, képah náh pɩ, kɩ sè pɩ n pi.
21 propagando costumes que não podemos aceitar, nem praticar, porque somos romanos.
22 Képah tɛ̃̀nɛ, tɔ́wû tɔ núkú yuku Polepi yõ. Yõ̀tãm nɔ́pi mɛ pè kɔ̃ pè Polepi flɔ dɛ, tɛ́ nɛ pè pè ko yèfõhlɛ.
22 Então a multidão se levantou unida contra eles, e os magistrados, rasgando-lhes as roupas, mandaram açoitá-los com varas.
23 Képah sɔkɔ, pǎh yèfõh yɩ̃́ náhnáhlɛ pè ko tɛ, pè pè dah mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ yo ké syɩ́kɩ́-ò dĩ́ tyɩ́ nɛ, à pélɛ n kyɔmɩ pallɛ.
23 E, depois de lhes darem muitos açoites, os lançaram na prisão, ordenando ao carcereiro que os guardasse com toda a segurança.
24 Dĩ́-á fyɔ̀ képah noh sɛ̃́, à mó pè tɛ̃ dah mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè nɩyṍ wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, tɛ́ sésár kârn mɔ pé gbyẽ̂h tyɩ́.
24 Este, recebendo tal ordem, levou-os para o cárcere interior e prendeu os pés deles no tronco.
25 Ǹtɛ lénɩ mɔ́nɔ́ wrɔ́ sɔkɔ, Pole ànɛ̂ Silasɩ sõ̀ mɛ nírílɛ n pɩ, tɛ́ mɛ yɩ̀lɛ n gbɩ à Liyel yĩnnɛ n gbilki, tɛ́ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ névye tɛ́lɔ́ mó mɛ n nohnɩ pé tyɩ́.
25 Por volta da meia-noite, Paulo e Silas oravam e cantavam louvores a Deus, e os demais companheiros de prisão escutavam.
26 Képah tɛ̃̀nɛ, sétáh syahrɩ ǹgbɛ̃ núkú pɩ nɛ́npɔ́ swɔ, à wɔ̀kɔ̀npèkè sètyah yike. Ké vɩ̀ yey pól núkú yɩkɩ mɔ, ké sɔkɔ névye pól gbyẽ̂h sɔkɔ kârnnɔ́ pól kɔ̃lɩ kwɛ.
26 De repente, sobreveio tamanho terremoto, que sacudiu os alicerces da prisão; todas as portas se abriram e as correntes de todos os presos se soltaram.
27 Wɔ̀kɔ̀npèkè syɩ́kɩ́-ò dĩ́-á pópó dɔ yuku, tɛ́ ké vɩ̀ yey wɛ yɩ́kɩ́nmɔnɔlɛ sɛ̃́, à wɛ nɛ ké sɔkɔ névye-á to wil. Képah tɛ̃̀nɛ, à núkú ǹ kèkírkì yɔrɩ dɛ nɛ, pé pé gblɔ̌y ko mɔ.
27 O carcereiro despertou do sono e, vendo abertas as portas da prisão, puxando da espada, ia suicidar-se, pois pensou que os presos tinham fugido.
28 Ǹtɛ Pole mɛ yo mɔ ǹ tyɩ́ yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ nɛ, à káh dlo yɔ́ ńtɛ̃nɛ ǹ gblɔ̌y nɔ, pé pól-á mɛ ásõ̂.
28 Mas Paulo gritou bem alto: — Não faça nenhum mal a si mesmo! Estamos todos aqui.
29 Képah sɔkɔ, wɔ̀kɔ̀npèkè syɩ́kɩ́-ò dĩ́ pè kɔ̃ pè pɔ fɔ̀tnɔ̀lɛ à kɔ̃, à de yuku súú wɔ̀kɔ̀npèkè nɩyṍ wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, tɛ́ ǹ gbètukunɔ di Pole ànɛ̂ Silasɩ yah wílsyahrɩ sɔkɔ.
29 Então o carcereiro, tendo pedido uma luz, entrou correndo e, trêmulo, prostrou-se diante de Paulo e Silas.
30 Tɛ́ mɛ pè tɛ̃ wil kégbɔ́, tɛ́ pè piki yah nɛ, pé nɛ́nkyɩ́bɩ́, sɔ̃́ se pé yɩ̃nɛ pé pɩ pé mó pwáhnmɔnɔ wɛ nɩ?
30 Depois, trazendo-os para fora, disse: — Senhores, que devo fazer para que seja salvo?
31 Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Sɛ̃ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu yõ, á kɩ pwáhnmɔnɔ wɛ, áwɔ ànɛ̂ á nolɛ.»
31 Eles responderam: — Creia no Senhor Jesus e você será salvo — você e toda a sua casa.
32 Képah sɔkɔ, Polepi Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesu wɛy yo ǹmɔ ànɛ̂ ǹ gbô tãn pól tyɩ́.
32 E pregaram a palavra de Deus ao carcereiro e a todos os que faziam parte da casa dele.
33 Dĩ́ mɛ Polepi tɛ̃ légbĩ́ mɛ̀ ó sɔkɔ lékã̂hnɛ, à kyɩ pé nɩ́y wu; tɛ́ nɛ́npɔ́ swɔ, ǹmɔ ànɛ̂ ǹ gbô tãn pól mɛ wèlnwìlkìnɔ́ wɛ ni sɔkɔ.
33 Naquela mesma hora da noite, cuidando deles, lavou-lhes as feridas dos açoites. Logo a seguir, ele e todos os membros da casa dele foram batizados.
34 Képah náh, à Pole ànɛ̂ Silasɩ tɛ̃ yuku ǹ gbô sɔkɔ, à kyɩ yõkelɛ pè kɔ̃ pè yõ. Tɛ́ ǹmɔ ànɛ̂ ǹ no pól nɩ sõ̀ mɛ vɩ yĩ́ĩ́ pé wɛ́nsɛ̃nɔ yĩnnɛ Liyel yõ sɔkɔ.
34 Então, levando-os para a sua própria casa, deu-lhes de comer; e, com todos os seus, manifestava grande alegria por ter crido em Deus.
35 Képah sɔkɔ, tyah-á pɔ dal, yõ̀tãm nɔ́pi tɛ̃ntõ̀ névye tɛkɩ mɔ nɛ, pè kyɩ yo wɔ̀kɔ̀npèkè syɩ́kɩ́-ò dĩ́ tyɩ́ nɛ, à díbí nɔ́pi fĩn mɔ.
35 Quando amanheceu, os magistrados enviaram oficiais de justiça, com a seguinte ordem para o carcereiro: — Ponha aqueles homens em liberdade.
36 Dĩ́ mɛ kyɩ kè yo Pole tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, yõ̀tãm-á tɛ̃ntõ̀ mɔ pé tyɩ́ nɛ, pé pè fĩn mɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, núkúnúkú pǎh kɩ fɛ̃ wil kɩ n yuku yèvɩnɩ sɔkɔ.
36 Então o carcereiro comunicou isso a Paulo, dizendo: — Os magistrados ordenaram que vocês fossem postos em liberdade. Portanto, vocês podem sair. Vão em paz.
37 Ǹtɛ Pole mɛ pè syah nɛ, pépi nónó-á gbõ̀ mɔ yõ Wrome tãn tyɩ́, pépi kó pè tɛ̃ ko tɔ́wû yĩ́ yah pé tùkè-ǹkɛ̃̂nɛ; tɛ́ pé dah mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ nɩ? Tɛ́ núkúnúkú, pè tɔ̃ mɛ n yah n kɔ̃ pé wìlkìnfĩnnmɔ-ńsahlɛ sètĩ̀n sõ̀ sɔkɔ nɩ? Képah náh fɛ̃ n pɩ n pi dɛ́! Ńkɛ̃́, fɔ́ɔ́ pé dáhnmɔpu-á kɩ pɔ pé fĩn mɔ pé gblɔ̌y.
37 Paulo, porém, lhes disse: — Sem ter havido processo formal contra nós, nos açoitaram publicamente e nos jogaram na cadeia, sendo nós cidadãos romanos. Querem agora nos mandar embora sem maior alarde? Nada disso! Pelo contrário, que eles venham e, pessoalmente, nos ponham em liberdade.
38 Képah tɛ̃̀nɛ, tɛ̃ntõ̀ névye nɔ́pi mɛ pé syɩ kyɩ wɛlɔ nɔ́pi yo yõ̀tãm nɔ́pi tyɩ́. Pépi-á képah tɛ̃̀ noh sɛ̃́ nɛ, Pole ànɛ̂ Silasɩlɛ, Wrome tãn gbõ̀nmɔ̀nyõbe-á pélɛ, tíkí pè tɛ̃.
38 Os oficiais de justiça comunicaram isso aos magistrados. Quando estes souberam que Paulo e Silas eram cidadãos romanos, ficaram com medo.
39 Pè pɔ gblɔ̌y yɛ yah kɔ̃ Polepi tyɩ́, tɛ́ pè fĩn mɔ, tɛ́ mɛ pè ni nɛ pè wil kwil sɔkɔ.
39 Então foram até eles e lhes pediram desculpas; e, relaxando-lhes a prisão, pediram que se retirassem da cidade.
40 Polepi-á wil wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, pè yuku Lidi tĩ̀nnɛ. Pǎh kyɩ Yesu yõ sɛ̃́pú wɛ, pè sṍré mɔ pé sɔkɔ tɛ́ sɔkɔ.
40 Tendo saído da prisão, Paulo e Silas dirigiram-se para a casa de Lídia e, vendo os irmãos, os animaram. Depois partiram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.