Atos 12
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Ké légbĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Yerɔdɩ tyah Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì névye túkù fṍhnɔ́lɛ Yerusalɛmɩ kwil.
1 Por essa época, o rei Herodes Agripa começou a perseguir violentamente algumas pessoas da igreja.
2 À Nsyɔ̃ nɛ́nkyɩ́ dĩ́ Nsyakɩ ko mɔ kèkírkìlɛ.
2 Mandou matar à espada Tiago, irmão de João.
3 Tɛ́ wǎh kè wɛ yĩ mɛ̀ nɔ Nsyifunɔ tyɩ́ sɛ̃́, à tɔ̃ Pyɛrɩ tɔ tɛ̃. Légbĩ́ pɔ yɩ̃nɛ Nsyifunɔ búrn sɛ̃̀-ǹkɛ̃̂ syáh syáhnɔ́lɛ.
3 Quando Herodes viu quanto isso agradava os judeus, também prendeu Pedro durante a celebração da Festa dos Pães sem Fermento.
4 Wǎh Pyɛrɩ tɛ̃ sɛ̃́, à mɛ à dah mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ sràsyíbí nɛ́pĩ̂ ǹyẽ̂h tĩ̀nkìnɔ́ ńyã́h névye kɔ̃ pè wɛ̃nɛ n sah, à ǹnɛ n syɩkɩ. À sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, búrn sɛ̃̀-ǹkɛ̃̂ syáh-à kɩ sɔkɔ tɛ, pé à tuke no pól yĩ́ yah.
4 Depois, lançou-o na cadeia, sob a guarda de quatro escoltas, cada uma com quatro soldados. A intenção de Herodes era apresentar Pedro aos judeus para julgamento público depois da Páscoa.
5 Pyɛrɩ yah sõ̀ mɛ víkénɔ́lɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, ǹtɛ Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì mó mɛ Liyellɛ n gbah n ni ǹ tyɩ́.
5 Enquanto Pedro estava no cárcere, a igreja orava fervorosamente a Deus por ele.
6 Tɛ́ sõ nɛ̂ dĩndal-á Yerɔdɩ kɩ Pyɛrɩ tuke n pi, ké lékã̂hnɛ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ púkúbínsàhnɔ́lɛ kɛ̃́lɔ́ plɔ́ nínɔ́lɛ, tɛ́ mɛ n dɔ sràsyíbí nɛ́pĩ̂ nímí wrɔ́. Tɛ́ wɔ̀kɔ̀npèkè mɛ̀ syɩ́kɩ́pú sõ̀ mɛ ké yah, mɛ kélɛ n syɩkɩ.
6 Na noite antes de Pedro ser levado a julgamento, ele dormia, preso com duas correntes entre dois soldados, e outros montavam guarda na porta da prisão.
7 Ǹtɛ nɛ́npɔ́ swɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ núkú wil mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè mɛ̀ sɔkɔ, ké sɔkɔ pól piki pěrr. Yĩ̂nyõ tõ̀npɩ mɛ̀ mɛ Pyɛrɩ mɩ mɩ ǹ gbɔ̀pɔ tyɩ́ à à yilki mɔ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, à yuku súú. Képah sɔkɔ, kɛ̃́lɔ́ nɔ́pi núkú kɔ̃lɩ to Pyɛrɩ gbã̀n tyɩ́, à kwɛ sétáh.
7 De repente, uma luz intensa brilhou na cela, e um anjo do Senhor apareceu. Tocou no lado de Pedro para acordá-lo e disse: “Depressa! Levante-se!”, e as correntes caíram dos pulsos de Pedro.
8 Képah tɛ̃̀nɛ, yĩ̂nyõ tõ̀npɩ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à ǹ kɔ̃ dyɩ ànɛ̂ ǹ lékyêhlɛ. À mɛ kè pɩ sɛ̃́. Yĩ̂nyõ tõ̀npɩ mɛ̀ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à ǹ fwɔ̀mɔ̀-ǹgbɛ̃ mɔ, à mó pé sõ̀ tɛ̃.
8 Então o anjo lhe disse: “Vista-se e calce as sandálias”, e Pedro obedeceu. “Agora vista a capa e siga-me”, ordenou o anjo.
9 Pyɛrɩ mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃, à wil. Tɛ́ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ-á tyi nónónɛ n pɩ, Pyɛrɩ náh sõ̀ mɛ sɛ̃ sé yõ nɛ gblɔ-á sélɛ. À sõ̀ wɛ nɛ dɛ́kɩ́-á pé n dɔ.
9 Pedro deixou a cela, seguindo o anjo. O tempo todo, porém, pensava que era uma visão, sem entender que era real o que ocorria.
10 Pè wɔ̀kɔ̀npèkè syɩ́kɩ́-ńsah gben kal sɔkɔ, tɛ́ ké ní-ò tɔ kal sɔkɔ, tɛ́ kyɩ syɩ vyɔrɩ wùkah gbɩ̃́nɩ́ tyɩ́. Képah yah sõ̀ mɛ mɔ́nɔ́lɛ kwil nɩyṍ tĩ̀nnɛ. Ké tɔ núkú yɩkɩ mɔ ké gblɔ̌y. Pè mɛ wil à wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃ n yuku. Dǒ, Pyɛrɩ núkú yĩ̂nyõ tõ̀npɩ mɛ̀ yah kwlɔ.
10 Passaram o primeiro e o segundo postos de guarda e, quando chegaram ao portão de ferro que dava para a cidade, o portão se abriu sozinho para eles. Os dois passaram e foram caminhando ao longo da rua até que, subitamente, o anjo o deixou.
11 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ yah pyě pɩ kyòo yĩ mɛ̀nɛ. À mɛ nɛ núkúnúkú, páh pyě kè pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á tõ ǹ yĩ̂nyõ tõ̀npɩlɛ à pɔ pé pwah mɔ wilki Yerɔdɩ gbõ̀ ànɛ̂ Nsyifunɔ-á sõ̀ mɛ pèl nónónɛ n syɩkɩ nɛ, sè péwɔ nɔ.
11 Por fim, Pedro caiu em si. “É verdade mesmo!”, disse ele. “O Senhor enviou seu anjo para me salvar daquilo que Herodes e os judeus planejavam me fazer!”
12 Tɛ́ Nsyɔ̃ nɛ̂-á pè n ye Markɩlɛ, Pyɛrɩ-á ǹ fɔkɔ sõ yah, à sɔkɔ ǹmɔ yṹ Mari gbô. Nírí pɩ́pú náhnáh sõ̀ mɛ tuke mɔ tɛ̃ nɛ́npɔ́, mɛ Liyellɛ n ni.
12 Quando Pedro se deu conta disso, foi à casa de Maria, mãe de João Marcos, onde muitos estavam reunidos para orar.
13 Tɛ́ Pyɛrɩ-á pɔ gbô yah mɩ, tõ̀npɩ pípír yɔ́ mɛ pè n ye Wrodelɛ, ǹmɔ mɛ nɔ de kélɛ, tɛ́ píkínyahnɔ pɩ nɛ, nɛ̂ se nɩ?
13 Ele bateu à porta da frente, e uma serva chamada Rode foi atender.
14 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ-á yo mɔ, à ǹ yĩ́ pɩ̃. Ké nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tɛ̃̀ tyɩ́, à pyě gbô yah sah yɩ́kɩ́nmɔ-ńkɛ̃̂nɛ tɛ́ ǹ syɩ to kyɩ kè yo no tɛ́lɔ́ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Pyɛrɩ-á mɛ yĩ́nntɛ̃̀nɔ́lɛ gbô yah.
14 Ao reconhecer a voz de Pedro, ficou tão contente que, em vez de abrir a porta, correu de volta para dentro dizendo a todos: “Pedro está à porta!”.
15 Ǹtɛ pè pyě nɛ, pípír yõ̀gbèkè-á yuku. Tɛ́ wǎh mɛ kélɛ n gbah n yo nɛ gbɩ-á pé n yo, pè tɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, Pyɛrɩ mírkí-á kɩ nɛ̂ à wɛ.
15 Eles, porém, disseram: “Você está fora de si!”. Diante da insistência dela, concluíram: “Deve ser o anjo dele”.
16 Ǹtɛ Pyɛrɩ wɔ mó mɛ wùkahlɛ n tɔ̃ n mɩ sɛ̃́. Képah sɔkɔ, pǎh pópó pɔ wùkah yɩkɩ mɔ, pè kè wɛ kè pɩ ǹmɔlɛ ńtyɩ̃́nɔ. Kè pɩ pé tyɩ́ gbɛ̃̀ndùnìnɛ.
16 Enquanto isso, Pedro continuava a bater. Quando, por fim, abriram a porta e o viram, ficaram admirados.
17 Pyɛrɩ mɛ ǹ gbõ̀ pɩ mɔ pé tyɩ́ nɛ, pè pé vyɛ̃y vike. Tɛ́ Liyel-á à yohnɩ mɔ dùkù nɛ̂nɛ à kɔ̃ à wil wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, à de ké sɔkɔ à kè yãh pé tyɩ́. Tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pè kyɩ kè yãh Nsyakɩ ànɛ̂ pé yṹnpyé Yesu yõ sɛ̃́pú tɛ́lɔ́ tyɩ́. Képah náh, à pyě wil sɔkɔ fɩ̃́ yɔ́.
17 Ele fez um sinal para se acalmarem e lhes contou como o Senhor o havia tirado da prisão. “Contem a Tiago e aos outros irmãos o que aconteceu”, disse ele. Então foi para outro lugar.
18 Ǹtɛ tyah-á pɔ dal, sràsyíbí fɔkɔ fil Pyɛrɩ tyɩ́lɛ. Képah sɔkɔ, pè wɛ̃nɛ n piki n yah nɛ, ǹ tyɩ́ se pɩ sɔ̃́ nɩ?
18 Ao amanhecer, houve grande alvoroço entre os soldados a respeito do que tinha acontecido a Pedro.
19 Képah tɛ̃̀nɛ, Yerɔdɩ pè kɔ̃ pè mɩ de Pyɛrɩ sóhnkɔ̃nɔ sɔkɔ. Ǹtɛ pè náh à wɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à mɛ wɔ̀kɔ̀npèkè syɩ́kɩ́pú ye pɔ piki yah, tɛ́ nɛ, pè pè ko mɔ. Képah náh, Yerɔdɩ wil Nsyude gbɛ̃̀nyah sɔkɔ à kyɩ sèpĩ̀n yísyɔ́ pɩ Sesarɩ kwil.
19 Herodes ordenou que fosse feita uma busca completa por ele. Não conseguindo encontrá-lo, interrogou os guardas e mandou executá-los. Depois disso, Herodes partiu da Judeia e foi passar algum tempo em Cesareia.
20 Tiri kwil ànɛ̂ Sidõ kwil tãn-á sõ̀ mɛ gbɛ̃̀nyah nɛ̂ sɔkɔ, ké yõke lésõ mɛ n wil yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Yerɔdɩ gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. Tɛ́ yékã̂b-á pɔ wɛ pé wrɔ́ ànɛ̂ Yerɔdɩlɛ, Yerɔdɩ fɔkɔ kah vyãh pélɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pépi mɛ yo sah núkú yõ nɛ, páh kɩ kyɩ wil Yerɔdɩ tyɩ́. Képah yĩnnɛ, pè kyɩ pé sõnɔ pɩ núkúlɛ ànɛ̂ Yerɔdɩ sɛ̃́-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀nɛ, nɛ̂-á pè n ye Blasɩtusilɛ, nɛ pé kyɩ yégbékè kwrɔ́nmɔnɔ yah kɔ̃ Yerɔdɩ tyɩ́.
20 O rei Herodes estava muito irado com o povo de Tiro e Sidom. Assim, as duas cidades se uniram na tentativa de se reconciliar com o rei, pois dependiam de suas terras para obter alimento. Então, tendo conquistado o apoio de Blasto, assistente pessoal do rei,
21 Pǎh gbĩ̀yĩ̀kì nɛ̂ yah tɔkɔ, ké lésõ-á nɔ, Yerɔdɩ ǹ yõ̀tɔ̃rɩ́ flɔ mɔ pɔ kɔ̃ tɛ̃ ǹ yõ̀tɔ̃rɩ́ kǒ yõ, à tyah wɛy yɔ́lɛ n yo tɔ́wû tyɩ́.
21 conseguiram uma audiência. No dia marcado, Herodes, vestindo seus trajes reais, sentou-se em seu trono e fez um discurso para eles.
22 Képah tɛ̃̀nɛ, névye tyah n gbo mɔ nɛ, névi tɛ̃̀ wɔ náh n wɛkɩ yɔ̀ dɛ́, Liyel-á!
22 O povo o ovacionava, gritando: “É a voz de um deus, e não de um homem!”.
23 Képah sɔkɔ, Yerɔdɩ-á sɔ̃́npɩ́ gbílkínɔ́ mɛ̀ fɛ̃ syi, nɛ̂-á sõ̀ yɩ̃nɛ sàhnɔ́lɛ Liyel yõ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ núkú à mɩ, kèfyɔ̃ mɛ gbɔ ǹ sɔkɔ, à à yõ ko.
23 No mesmo instante, um anjo do Senhor feriu Herodes com uma enfermidade, pois ele não ofereceu a glória a Deus. Foi comido por vermes e morreu.
24 Ǹtɛ Liyel wɛy sõ̀ mɛ n gbah n tɔ̃ mɔ n yuku ólɛ.
24 Enquanto isso, a palavra de Deus continuava a se espalhar, e havia muitos novos convertidos.
25 Tɛ́ Barnabasɩ ànɛ̂ Sole wɔ-á pé tõ̀ pɩ tɛ Yerusalɛmɩ kwil, pè Nsyɔ̃-Markɩ tɛ̃ pé syɩ sɔkɔ Antyɔsyɩ kwil.
25 Quando Barnabé e Saulo terminaram sua missão em Jerusalém, voltaram levando consigo João Marcos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.