Atos 12
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NTLH
1 Ké légbĩ́ mɛ̀ sɔkɔ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Yerɔdɩ tyah Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì névye túkù fṍhnɔ́lɛ Yerusalɛmɩ kwil.
1 Por essa época o rei Herodes começou a perseguir algumas pessoas da igreja.
2 À Nsyɔ̃ nɛ́nkyɩ́ dĩ́ Nsyakɩ ko mɔ kèkírkìlɛ.
2 Ele mandou matar à espada Tiago, o irmão de João.
3 Tɛ́ wǎh kè wɛ yĩ mɛ̀ nɔ Nsyifunɔ tyɩ́ sɛ̃́, à tɔ̃ Pyɛrɩ tɔ tɛ̃. Légbĩ́ pɔ yɩ̃nɛ Nsyifunɔ búrn sɛ̃̀-ǹkɛ̃̂ syáh syáhnɔ́lɛ.
3 Quando viu que isso agradou os judeus, mandou também prender Pedro. Isso aconteceu durante a Festa dos Pães sem Fermento .
4 Wǎh Pyɛrɩ tɛ̃ sɛ̃́, à mɛ à dah mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, tɛ́ sràsyíbí nɛ́pĩ̂ ǹyẽ̂h tĩ̀nkìnɔ́ ńyã́h névye kɔ̃ pè wɛ̃nɛ n sah, à ǹnɛ n syɩkɩ. À sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, búrn sɛ̃̀-ǹkɛ̃̂ syáh-à kɩ sɔkɔ tɛ, pé à tuke no pól yĩ́ yah.
4 Depois que prendeu Pedro, Herodes o colocou na cadeia e pôs quatro grupos de soldados, com quatro em cada grupo, para guardá-lo. É que Herodes queria apresentá-lo ao povo depois do dia da Páscoa .
5 Pyɛrɩ yah sõ̀ mɛ víkénɔ́lɛ wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, ǹtɛ Yesu yõ sɛ̃́pú tĩ̀nkì mó mɛ Liyellɛ n gbah n ni ǹ tyɩ́.
5 E assim Pedro estava preso e era vigiado pelos guardas; mas a igreja continuava a orar com fervor por ele.
6 Tɛ́ sõ nɛ̂ dĩndal-á Yerɔdɩ kɩ Pyɛrɩ tuke n pi, ké lékã̂hnɛ, Pyɛrɩ sõ̀ mɛ púkúbínsàhnɔ́lɛ kɛ̃́lɔ́ plɔ́ nínɔ́lɛ, tɛ́ mɛ n dɔ sràsyíbí nɛ́pĩ̂ nímí wrɔ́. Tɛ́ wɔ̀kɔ̀npèkè mɛ̀ syɩ́kɩ́pú sõ̀ mɛ ké yah, mɛ kélɛ n syɩkɩ.
6 Na noite antes do dia em que Herodes ia apresentá-lo ao povo, Pedro estava dormindo, preso com duas correntes, entre dois soldados; e havia guardas de vigia no portão da cadeia.
7 Ǹtɛ nɛ́npɔ́ swɔ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ núkú wil mɔ wɔ̀kɔ̀npèkè mɛ̀ sɔkɔ, ké sɔkɔ pól piki pěrr. Yĩ̂nyõ tõ̀npɩ mɛ̀ mɛ Pyɛrɩ mɩ mɩ ǹ gbɔ̀pɔ tyɩ́ à à yilki mɔ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, à yuku súú. Képah sɔkɔ, kɛ̃́lɔ́ nɔ́pi núkú kɔ̃lɩ to Pyɛrɩ gbã̀n tyɩ́, à kwɛ sétáh.
7 De repente, apareceu um anjo do Senhor, e uma luz brilhou dentro da cela. O anjo tocou no ombro de Pedro, acordou-o e disse: — Levante-se depressa! Então as correntes caíram das mãos dele.
8 Képah tɛ̃̀nɛ, yĩ̂nyõ tõ̀npɩ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à ǹ kɔ̃ dyɩ ànɛ̂ ǹ lékyêhlɛ. À mɛ kè pɩ sɛ̃́. Yĩ̂nyõ tõ̀npɩ mɛ̀ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à ǹ fwɔ̀mɔ̀-ǹgbɛ̃ mɔ, à mó pé sõ̀ tɛ̃.
8 — Aperte o cinto e amarre as sandálias! — disse o anjo. E Pedro fez o que o anjo mandou. — Ponha a
9 Pyɛrɩ mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃, à wil. Tɛ́ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ-á tyi nónónɛ n pɩ, Pyɛrɩ náh sõ̀ mɛ sɛ̃ sé yõ nɛ gblɔ-á sélɛ. À sõ̀ wɛ nɛ dɛ́kɩ́-á pé n dɔ.
9 Pedro saiu da cadeia e foi seguindo o anjo. Porém não sabia se, de fato, o anjo o estava libertando. Ele pensava que aquilo era uma visão.
10 Pè wɔ̀kɔ̀npèkè syɩ́kɩ́-ńsah gben kal sɔkɔ, tɛ́ ké ní-ò tɔ kal sɔkɔ, tɛ́ kyɩ syɩ vyɔrɩ wùkah gbɩ̃́nɩ́ tyɩ́. Képah yah sõ̀ mɛ mɔ́nɔ́lɛ kwil nɩyṍ tĩ̀nnɛ. Ké tɔ núkú yɩkɩ mɔ ké gblɔ̌y. Pè mɛ wil à wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃ n yuku. Dǒ, Pyɛrɩ núkú yĩ̂nyõ tõ̀npɩ mɛ̀ yah kwlɔ.
10 Eles passaram pelo primeiro e pelo segundo posto da guarda e chegaram ao portão de ferro que dava para a rua. O portão se abriu sozinho, e eles saíram. Andaram por uma rua, e, de repente, o anjo foi embora.
11 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ yah pyě pɩ kyòo yĩ mɛ̀nɛ. À mɛ nɛ núkúnúkú, páh pyě kè pɩ̃ yĩ́ĩ́ nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃-á tõ ǹ yĩ̂nyõ tõ̀npɩlɛ à pɔ pé pwah mɔ wilki Yerɔdɩ gbõ̀ ànɛ̂ Nsyifunɔ-á sõ̀ mɛ pèl nónónɛ n syɩkɩ nɛ, sè péwɔ nɔ.
11 Então Pedro compreendeu o que estava acontecendo e disse: — Agora sei que, de fato, o Senhor mandou o seu anjo e me livrou do poder de Herodes e de tudo o que os judeus tinham a intenção de me fazer.
12 Tɛ́ Nsyɔ̃ nɛ̂-á pè n ye Markɩlɛ, Pyɛrɩ-á ǹ fɔkɔ sõ yah, à sɔkɔ ǹmɔ yṹ Mari gbô. Nírí pɩ́pú náhnáh sõ̀ mɛ tuke mɔ tɛ̃ nɛ́npɔ́, mɛ Liyellɛ n ni.
12 Quando Pedro entendeu o que havia acontecido, foi para a casa de Maria, a mãe de João Marcos. Muitas pessoas estavam reunidas ali, orando.
13 Tɛ́ Pyɛrɩ-á pɔ gbô yah mɩ, tõ̀npɩ pípír yɔ́ mɛ pè n ye Wrodelɛ, ǹmɔ mɛ nɔ de kélɛ, tɛ́ píkínyahnɔ pɩ nɛ, nɛ̂ se nɩ?
13 Ele bateu na porta da frente, e a empregada, que se chamava Rode, foi ver quem era.
14 Képah sɔkɔ, Pyɛrɩ-á yo mɔ, à ǹ yĩ́ pɩ̃. Ké nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tɛ̃̀ tyɩ́, à pyě gbô yah sah yɩ́kɩ́nmɔ-ńkɛ̃̂nɛ tɛ́ ǹ syɩ to kyɩ kè yo no tɛ́lɔ́ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, Pyɛrɩ-á mɛ yĩ́nntɛ̃̀nɔ́lɛ gbô yah.
14 Quando reconheceu a voz de Pedro, ficou tão contente, que, em vez de abrir a porta, voltou correndo para contar que Pedro estava lá fora.
15 Ǹtɛ pè pyě nɛ, pípír yõ̀gbèkè-á yuku. Tɛ́ wǎh mɛ kélɛ n gbah n yo nɛ gbɩ-á pé n yo, pè tɔ̃ nɛ ńkɛ̃́, Pyɛrɩ mírkí-á kɩ nɛ̂ à wɛ.
15 Então eles disseram: — Você está maluca! Porém ela insistiu que era verdade. Aí eles disseram: — É o anjo dele!
16 Ǹtɛ Pyɛrɩ wɔ mó mɛ wùkahlɛ n tɔ̃ n mɩ sɛ̃́. Képah sɔkɔ, pǎh pópó pɔ wùkah yɩkɩ mɔ, pè kè wɛ kè pɩ ǹmɔlɛ ńtyɩ̃́nɔ. Kè pɩ pé tyɩ́ gbɛ̃̀ndùnìnɛ.
16 Enquanto isso, Pedro continuava batendo. Finalmente eles abriram a porta e, quando viram que era Pedro mesmo, ficaram muito assustados.
17 Pyɛrɩ mɛ ǹ gbõ̀ pɩ mɔ pé tyɩ́ nɛ, pè pé vyɛ̃y vike. Tɛ́ Liyel-á à yohnɩ mɔ dùkù nɛ̂nɛ à kɔ̃ à wil wɔ̀kɔ̀npèkè sɔkɔ, à de ké sɔkɔ à kè yãh pé tyɩ́. Tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pè kyɩ kè yãh Nsyakɩ ànɛ̂ pé yṹnpyé Yesu yõ sɛ̃́pú tɛ́lɔ́ tyɩ́. Képah náh, à pyě wil sɔkɔ fɩ̃́ yɔ́.
17 Ele fez um sinal com a mão para que ficassem quietos e contou como o Senhor o tinha tirado da prisão. — Contem isso a Tiago e aos outros irmãos! — disse ele. Em seguida saiu dali e foi para outro lugar.
18 Ǹtɛ tyah-á pɔ dal, sràsyíbí fɔkɔ fil Pyɛrɩ tyɩ́lɛ. Képah sɔkɔ, pè wɛ̃nɛ n piki n yah nɛ, ǹ tyɩ́ se pɩ sɔ̃́ nɩ?
18 Quando amanheceu, houve uma grande confusão entre os soldados, pois eles não sabiam o que tinha acontecido com Pedro.
19 Képah tɛ̃̀nɛ, Yerɔdɩ pè kɔ̃ pè mɩ de Pyɛrɩ sóhnkɔ̃nɔ sɔkɔ. Ǹtɛ pè náh à wɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à mɛ wɔ̀kɔ̀npèkè syɩ́kɩ́pú ye pɔ piki yah, tɛ́ nɛ, pè pè ko mɔ. Képah náh, Yerɔdɩ wil Nsyude gbɛ̃̀nyah sɔkɔ à kyɩ sèpĩ̀n yísyɔ́ pɩ Sesarɩ kwil.
19 Herodes mandou que o procurassem, mas não o acharam. Então, depois de fazer perguntas aos guardas, mandou matá-los. Depois disso, Herodes saiu da região da Judeia e ficou algum tempo na cidade de Cesareia.
20 Tiri kwil ànɛ̂ Sidõ kwil tãn-á sõ̀ mɛ gbɛ̃̀nyah nɛ̂ sɔkɔ, ké yõke lésõ mɛ n wil yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ Yerɔdɩ gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. Tɛ́ yékã̂b-á pɔ wɛ pé wrɔ́ ànɛ̂ Yerɔdɩlɛ, Yerɔdɩ fɔkɔ kah vyãh pélɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pépi mɛ yo sah núkú yõ nɛ, páh kɩ kyɩ wil Yerɔdɩ tyɩ́. Képah yĩnnɛ, pè kyɩ pé sõnɔ pɩ núkúlɛ ànɛ̂ Yerɔdɩ sɛ̃́-ńsah wɔ̀kɔ̀ yõ̀tɛ̃̀nɛ, nɛ̂-á pè n ye Blasɩtusilɛ, nɛ pé kyɩ yégbékè kwrɔ́nmɔnɔ yah kɔ̃ Yerɔdɩ tyɩ́.
20 O rei Herodes estava com muita raiva dos moradores das cidades de Tiro e de Sidom. Então eles formaram um grupo e foram falar com Herodes. Primeiro conseguiram o apoio de Blasto, que era um alto funcionário do palácio. Aí pediram ao rei Herodes que fizesse as pazes com eles, pois os alimentos que a região deles recebia vinham do país do rei.
21 Pǎh gbĩ̀yĩ̀kì nɛ̂ yah tɔkɔ, ké lésõ-á nɔ, Yerɔdɩ ǹ yõ̀tɔ̃rɩ́ flɔ mɔ pɔ kɔ̃ tɛ̃ ǹ yõ̀tɔ̃rɩ́ kǒ yõ, à tyah wɛy yɔ́lɛ n yo tɔ́wû tyɩ́.
21 Herodes marcou um dia com eles e nesse dia vestiu a sua roupa de rei, sentou-se no trono e começou a fazer um discurso.
22 Képah tɛ̃̀nɛ, névye tyah n gbo mɔ nɛ, névi tɛ̃̀ wɔ náh n wɛkɩ yɔ̀ dɛ́, Liyel-á!
22 E o povo gritava: — É um deus e não um homem que está falando!
23 Képah sɔkɔ, Yerɔdɩ-á sɔ̃́npɩ́ gbílkínɔ́ mɛ̀ fɛ̃ syi, nɛ̂-á sõ̀ yɩ̃nɛ sàhnɔ́lɛ Liyel yõ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ núkú à mɩ, kèfyɔ̃ mɛ gbɔ ǹ sɔkɔ, à à yõ ko.
23 No mesmo instante um anjo do Senhor feriu Herodes, pois ele aceitou a honra que só Deus merece. E ele morreu, comido por vermes.
24 Ǹtɛ Liyel wɛy sõ̀ mɛ n gbah n tɔ̃ mɔ n yuku ólɛ.
24 Porém a palavra de Deus era anunciada em toda parte e ia se espalhando.
25 Tɛ́ Barnabasɩ ànɛ̂ Sole wɔ-á pé tõ̀ pɩ tɛ Yerusalɛmɩ kwil, pè Nsyɔ̃-Markɩ tɛ̃ pé syɩ sɔkɔ Antyɔsyɩ kwil.
25 Barnabé e Saulo terminaram o seu trabalho e voltaram de Jerusalém, trazendo João Marcos consigo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.