Eclesiastes 4
rifa (RIFA) vs NVT
1 ژْرِيغْ عَاوذْ مَارَّا دّدْجْ إِ إِتّْوَاڭّنْ سَاذُو ثْفُوشْثْ. خْزَارْ، أَقَا ذَا إِمطَّاونْ ن يِينِّي إِتّْوَاذدْجنْ، مَاشَا وَارْ غَارْسنْ بُو ؤُمْفوّجْ. إِفّغْ-د لْعُونْفْ زڭْ ؤُفُوسْ ن يِينِّي ثنْ إِتّذْدْجَانْ، مَاشَا وَارْ غَارْسنْ بُو ؤُمْفوّجْ.
1 Observei, ainda, toda a opressão que ocorre debaixo do sol. Vi as lágrimas dos oprimidos, e ninguém para consolá-los. Os opressores são poderosos, e suas vítimas, indefesas.
2 خنِّي صبّْحغْ إِمتِّيننْ نِّي إِمُّوثنْ عَاذْ أَطَّاسْ زڭْ وَامِي، زڭْ إِنِّي إِدَّارنْ، إِنِّي عَاذْ إِدَّارنْ.
2 Concluí, portanto, que os mortos são mais felizes que os vivos.
3 مَاشَا إِحْڒَانْ خَاسنْ س ثْنَاينْ إِذْسنْ نِّي ذ ونِّي وَارْ إِدْجِينْ عَاذْ، ذ ونِّي وَارْ إِژْرِينْ عَاذْ ثِيمڭَّا ثِيعفَّانِينْ نِّي إِتّْوَاڭّنْثْ سَاذُو ثْفُوشْثْ.
3 Mais felizes que todos, porém, são os que ainda não nasceram, pois não viram o mal que se faz debaixo do sol.
4 ؤُشَا نشّْ ژْرِيغْ مَارَّا أَمَارّثْ ذ مَارَّا ثِيزمَّارْ ذِي ڒْخذْمثْ، أَقَا-ث مْغِيرْ ذ أَمْعَانَاذْ ن إِجّْ أَكْ-ذ ونّغْنِي. ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ ذ وضْفَارْ ن ؤُسمِّيضْ.
4 Então observei que todo esforço e trabalho é motivado pela inveja que as pessoas sentem umas das outras. Isso também não faz sentido; é como correr atrás do vento.
5 أَبُوهَاڒِي إِضْفسْ إِفَاسّنْ نّسْ ؤُشَا إِتّتّْ أَيْسُومْ ن إِخفْ نّسْ.
5 “Os tolos cruzam os braços e se arruínam.”
6 إِحْڒَا إِجّْ ن وُورُو ن ؤُفُوسْ إِشُّورْ س ڒْهُوذْنثْ ؤُڒَا ثْنَاينْ ن إِفَاسّنْ شُّورنْ س ؤُمَارّثْ ذ وضْفَارْ ن ؤُسمِّيضْ.
6 E, no entanto, “É melhor ter um punhado com tranquilidade que dois punhados com trabalho árduo e correr atrás do vento”.
7 عَاوذْ ژْرِيغْ شَا مِينْ إِدْجَانْ ذِي ڒْبَاطڒْ سَاذُو ثْفُوشْثْ.
7 Observei outra coisa que não faz sentido debaixo do sol.
8 أَقَا ذِينْ إِجّنْ أَقَا ث حَافِي ؤُ وَارْ ذِينْ ونِّي ذ وِيسّْ ثْنَاينْ إِ إِبدّنْ غَارسْ. ؤُڒَا وَارْ غَارسْ إِدْجِي ؤُحنْجِيرْ ؤُ وَارْ غَارسْ ؤُمَاسْ. وَارْ إِدْجِي ؤُنڭَّارْ غَارْ مَارَّا أَمَارّثْ نّسْ، ؤُڒَا وَارْ ثتّْيِيوِيننْثْ ثِيطَّاوِينْ نّسْ زڭْ وَاڭْڒَا. ”إِ ؤُمِي تّڭّغْ ثَامَارَا ؤُ سّكِّيغْ ت ذِي ڒعْمَارْ إِنُو زِي ثْشُونِي؟“ ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا ذِي ڒْبَاطڒْ ذ إِجّْ ن شّْغڒْ إِوْعَارْ إِ يدْجَا.
8 É o caso do homem que vive completamente sozinho, sem filho nem irmão, mas que ainda assim se esforça para obter toda riqueza que puder. A certa altura, porém, ele se pergunta: “Para quem trabalho? Por que deixo de aproveitar tantos prazeres?”. Nada faz sentido, e é tudo angustiante.
9 ثْنَاينْ حْسنْ زڭْ إِجّنْ وَاهَا، مَاغَارْ نِيثْنِي غَارْسنْ ڒْمُونثْ ذ لمْلِيحْ ذڭْ ؤُمَارّثْ نْسنْ.
9 É melhor serem dois que um, pois um ajuda o outro a alcançar o sucesso.
10 مَاغَارْ مَاڒَا نِيثْنِي وْضَانْ، أَذْ إِسّْنكَّارْ إِجّنْ زڭْ ؤُمْعَاشَارْ نّسْ عَاوذْ. مَاشَا أَخيّبْ إِ ونِّي إِدْجَانْ وحّْذسْ مَاڒَا نتَّا إِوْضَا، مِينْزِي وَارْ ذِينْ إِتِّيڒِي حذْ، مَاحنْذْ أَذْ ث إِسّْنكَّارْ أَذْ إِبدّْ.
10 Se um cair, o outro o ajuda a levantar-se. Mas quem cai sem ter quem o ajude está em sérios apuros.
11 عَاوذْ مَاڒَا ثْنَاينْ طّْسنْ مُوننْ، أَذْ غَارْسنْ يِيڒِي ڒحْمُو، مَاشَا مَامّشْ غَا إِڭّْ إِجّنْ وحّْذسْ أَذْ إِحْمَا؟
11 Da mesma forma, duas pessoas que se deitam juntas aquecem uma à outra. Mas como fazer para se aquecer sozinho?
12 مَاڒَا ذِينْ إِجّنْ يَارْنَا خْ إِجّنْ إِ إِدْجَانْ وحّْذسْ، مَاشَا ثْنَاينْ أَذْ غَارسْ بدّنْ جْمِيعْ. إِجّْ ن وسْغُونْ إِمُوذنْ خْ ثْڒَاثَا وَارْ إِقطُّو ذغْيَا.
12 Sozinha, a pessoa corre o risco de ser atacada e vencida, mas duas pessoas juntas podem se defender melhor. Se houver três, melhor ainda, pois uma corda trançada com três fios não arrebenta facilmente.
13 إِحْرَا إِجّْ ن ؤُحُوذْرِي ذ أَمزْڒُوضْ ذ أَمِيغِيسْ زڭْ إِجّْ ن ؤُجدْجِيذْ إِوْسَارْ ذ أَبُوهَاڒِي إِ وَارْ إِفهّْمنْ عَاذْ إِ وعْڒَامْ.
13 É melhor ser um jovem pobre e sábio que um rei velho e tolo, que não aceita conselhos.
14 مَاغَارْ أَذْ د-إِفّغْ زِي ڒحْبسْ مَاحنْذْ أَذْ إِذْوڒْ ذ أَجدْجِيذْ وَاخَّا نتَّا إِتّْوَاخْڒقْ-د ذ أَمزْڒُوضْ ذِي ثْڭلْذِيثْ نّسْ.
14 Pode acontecer de o jovem sair da pobreza e ser bem-sucedido, e até tornar-se rei, mesmo que tenha estado na prisão.
15 نشّْ ژْرِيغْ مَارَّا إِنِّي إِدَّارنْ إِ إِڭُّورنْ سَاذُو ثْفُوشْثْ، جْمِيعْ أَكْ-ذ ؤُحُوذْرِي، ونِّي ذ وِيسّْ ثْنَاينْ نِّي إِ غَا إِبدّنْ ذڭْ ومْشَانْ نّسْ.
15 Em pouco tempo, porém, todos correm para o lado de outro jovem, que o sucede.
16 وَارْ ذِينْ أَنڭَّارْ غَارْ ڒْڭنْسْ نِّي أَمْ إِكْمڒْ نِّي زِي إِزْوَارْ نتَّا أَمْ يِيخفْ. وَاخَّا أَمنِّي ؤُڒَا ذ إِنِّي د غَا يَاسنْ أَوَارْنِي أَسْ، وَارْ زَّايسْ فَارّْحنْ. ؤُڒَا ذ مَانْ أَيَا أَقَا-ث ذِي ڒْبَاطڒْ ذ وضْفَارْ ن ؤُسمِّيضْ.
16 Multidões incontáveis o cercam, mas depois surge uma nova geração que o rejeita. Isso também não faz sentido; é como correr atrás do vento.
17 حْضَا أَصُورِيفْ نّشْ مَاڒَا شكْ ثڭُّورذْ غَارْ ثَادَّارْثْ ن أَربِّي. أَقَارّبْ حِيمَا أَذْ ثسْحسّذْ، حْسنْ زڭْ ؤُوهّبْ ن ثْغَارْصْثْ س ؤُفُوسْ ن إِپُوهَاڒِييّنْ، مَاغَارْ نِيثْنِي وَارْ سِّيننْ أَقَا نِيثْنِي تّڭّنْ ثُوعفّْنَا.
17 — ausente —
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Eclesiastes 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.