2 Samuel 11
rifa (RIFA) vs NAA
1 غَارْ ؤُبدُّو ن ؤُسڭّْوَاسْ ن جْذِيذْ، ذِي ڒْوقْثْ إِ ذِي إِتّفّْغنْ إِجدْجِيذنْ غَارْ ؤُمنْغِي، إِمْسَارْ أَقَا ذَاوُوذْ إِسّكّْ يُووَابْ أَكْ-ذ يرْيَازنْ نّسْ نِّي أَكِيذسْ إِدْجَانْ ذ مَارَّا إِسْرَائِيل. نِيثْنِي ڒبْزنْ أَيْثْ ن عَامُّونْ ؤُشَا نّْضنْ إِ رَابَّا. مَاشَا ذَاوُوذْ سِيمَانْثْ نّسْ إِقِّيمْ ذِي ؤُرْشَالِيمْ.
1 Decorrido um ano, no tempo em que os reis costumam sair para a guerra, Davi enviou Joabe, seus oficiais e todo o Israel. Eles destruíram os filhos de Amom e sitiaram a cidade de Rabá. Mas Davi ficou em Jerusalém.
2 ؤُمِي د-إِكَّارْ ذَاوُوذْ إِشْثْ ن ثْوَاڒَا ذِي ثْمذِّيثْ زِي قَامَا نّسْ، إِمْسَارْ أَقَا نتَّا يُويُورْ خْ ثْزقَّا إِوَاطَانْ ن ثْزذِّيغْثْ ن ؤُجدْجِيذْ. إِژْرَا سّنِّي إِشْثْ ن ثمْغَارْثْ ثسِّيرِيذْ إِخفْ نّسْ. ثَامْغَارْثْ نِّي ذَايسْ أَژْرِي أَطَّاسْ.
2 Uma tarde, Davi se levantou do seu leito e andava passeando no terraço do palácio real. Dali viu uma mulher que estava tomando banho; ela era muito bonita.
3 ذَاوُوذْ إِسّكّْ إِجّْ ذِينْ مَاحنْذْ أَذْ إِسّقْسَا خْ ثمْغَارْثْ نِّي. إِتّْوَانَّا أَسْ: ”مَا وَارْ ثدْجِي ذ بَاثْ-شَابَاعْ، يدْجِيسْ ن إِلِيعَامْ، ثَامْغَارْثْ ن أَحِيتِّي ؤُرِييَا؟“
3 Davi mandou perguntar quem era. Disseram-lhe: — É Bate-Seba, filha de Eliã e mulher de Urias, o heteu.
4 خَاسْ ؤُشَا إِسّكّْ ذَاوُوذْ إِرقَّاسنْ، إِجَّا أَذْ ت-إِ-د-أَوْينْ. نتَّاثْ ثُوذفْ-د غَارسْ ؤُشَا إِطّصْ أَكِيذسْ. أَوَارْنِي ڒَامِي ثُوغَا ثتّْوَازِيذْڭذْ زِي ڒخْمجْ نّسْ، ثعْقبْ غَارْ ثَادَّارْثْ نّسْ.
4 Então Davi mandou mensageiros que a trouxessem; ela veio, e ele se deitou com ela. Ora, Bate-Seba tinha acabado de se purificar da impureza da menstruação. Depois, ela voltou para casa.
5 ثَامْغَارْثْ ثُوغَا ثكْسِي س دّيْسثْ ؤُشَا ثسّكّْ إِجّْ، ثسَّارْڭبْ ذَاوُوذْ، ثنَّا: ”نشّْ كْسِيغْ س دّيْسثْ.“
5 A mulher concebeu e mandou dizer a Davi: — Estou grávida.
6 خَاسْ ؤُشَا إِسّكّْ ذَاوُوذْ إِشْثْ ن ثبْرَاثْ غَارْ يُووَابْ: ”سكّْ-د أَحِيتِّي ؤُرِييَا غَارِي!“ ؤُ يُووَابْ إِسّكّْ ؤُرِييَا غَارْ ذَاوُوذْ.
6 Então Davi enviou mensageiros a Joabe, dizendo: — Mande-me Urias, o heteu. E Joabe mandou Urias a Davi.
7 ؤُمِي غَارسْ-د يُوسَا ؤُرِييَا، إِسّقْسَا ذَاوُوذْ خْ مَامّشْ إِدْجَا يُووَابْ ؤُ خْ مَامّشْ إِدْجَا ڒْڭنْسْ ؤُ خْ مَامّشْ إِڭُّورْ ؤُمنْغِي.
7 Quando Urias chegou, Davi perguntou como estava Joabe, como se achava o povo e como ia a guerra.
8 خنِّي إِنَّا ذَاوُوذْ إِ ؤُرِييَا:” هْوَا غَارْ ثَادَّارْثْ نّشْ ؤُشَا سِّيرْذْ إِضَارنْ نّشْ!“ ؤُرِييَا إِسْمحْ ذِي ثَادَّارْثْ ن ؤُجدْجِيذْ ؤُ سّضْفَارنْ أَسْ عَاذْ إِشْثْ ن ثَارْزفْثْ ن ؤُجدْجِيذْ.
8 Depois, Davi disse a Urias: — Vá para casa e descanse. Urias saiu do palácio real, e logo saiu atrás dele um presente do rei.
9 مَاشَا ؤُرِييَا إِزّڒْ إِطّصْ غَارْ ثوَّارْثْ ن ثَادَّارْثْ ن ؤُجدْجِيذْ أَكْ-ذ مَارَّا إِمْسخَّارنْ ن سِيذِي نّسْ. نتَّا وَارْ إِهْوِي شَا غَارْ ثَادَّارْثْ نّسْ.
9 Porém Urias dormiu junto ao portão do palácio, com todos os servos do seu senhor, e não foi para casa.
10 خبَّارنْ إِ ذَاوُوذْ، نَّانْ: ”ؤُرِييَا وَارْ إِهْوِي شَا غَارْ ثَادَّارْثْ نّسْ.“ خَاسْ ؤُشَا إِنَّا ذَاوُوذْ إِ ؤُرِييَا: ”مَا وَارْ د-ثذْوِيڒذْ زڭْ ؤُسَافَارْ؟ مَايمِّي شكْ وَارْ ثهْوِيذْ غَارْ ثَادَّارْثْ نّشْ؟“
10 Relataram isso a Davi, dizendo: — Urias não foi para casa. Então Davi disse a Urias: — Você não vem de uma viagem? Por que não foi para casa?
11 ؤُرِييَا يَارَّا-د خْ ذَاوُوذْ: ”تَّابُوثْ ذ إِسْرَائِيل ذ يَاهُوذَا تّْغِيمَانْ ذڭْ إِقِيضَانْ ؤُ سِيذِي إِنُو يُووَابْ ذ إِمْسخَّارنْ ن سِيذِي إِنُو وْثِينْ إِقِيضَانْ نْسنْ ذڭْ إِيَّارْ يَارزْمنْ. مَا خنِّي أَذْ ؤُيُورغْ نشّْ غَارْ ثَادَّارْثْ إِنُو، حِيمَا أَذْ شّغْ، أَذْ سْوغْ ؤُ أَذْ وْضِيغْ أَكْ-ذ ثمْغَارْثْ إِنُو؟ س ثِيذتّْ أَمْ ثدَّارذْ شكْ ؤُ إِدَّارْ ڒعْمَارْ نّشْ، وَارْ تّڭّغْ أَيَا!“
11 Urias respondeu: — A arca, Israel e Judá ficam em tendas. Joabe, meu senhor, e os servos de meu senhor estão acampados ao ar livre. Como poderia eu ir para casa, comer e beber e me deitar com a minha mulher? Juro pela vida do rei que não faria tal coisa.
12 خَاسْ ؤُشَا إِنَّا ذَاوُوذْ إِ ؤُرِييَا: ”قِّيمْ ؤُڒَا ذ أَسّْ-أَ عَاذْ ذَانِيثَا. ثِيوشَّا أَذْ شكْ سّكّغْ عَاوذْ.“ ؤُشَا أَمُّو إِ إِقِّيمْ ؤُرِييَا أَسّْ نِّي ذ وَاسّْ إِ ث-إِ-د-إِضْفَارنْ ذِي ؤُرْشَالِيمْ.
12 Então Davi disse a Urias: — Fique aqui ainda hoje. Amanhã eu o mandarei de volta. E Urias ficou em Jerusalém aquele dia e o seguinte.
13 إِعَارْضْ إِ-ث ذَاوُوذْ ؤُشَا نتَّا إِشَّا، إِسْوَا زَّاثْ إِ وُوذمْ نّسْ ؤُشَا ذَاوُوذْ إِسّْشَارْ إِ-ث. غَارْ ثْمذِّيثْ مَاشَا إِفّغْ ؤُرِييَا، حِيمَا أَذْ إِزّڒْ عَاوذْ غَارْ إِمْسخَّارنْ ن سِيذِي نّسْ، مَاشَا نتَّا وَارْ إِهْوِي شَا غَارْ ثَادَّارْثْ نّسْ.
13 Davi o convidou para comer e beber com ele, e o embebedou. À tarde, Urias saiu e foi deitar-se no seu leito, na companhia dos servos de seu senhor. Ele não foi para casa.
14 غَارْ ثُوفُّوثْ إِمْسَارْ، أَقَا ذَاوُوذْ يُورَا إِشْثْ ن ثبْرَاثْ إِ يُووَابْ ؤُشَا إِسّكّْ إِ-ت س ؤُفُوسْ ن ؤُرِييَا.
14 Pela manhã, Davi escreveu uma carta a Joabe e a mandou por Urias.
15 نتَّا يُورَا ذِي ثبْرَاثْ نِّي: ”سْبدّثْ ؤُرِييَا غَارْ زَّاثْ مَانِي إِدْجَا ؤُمنْغِي إِقسْحنْ، خنِّي حيّْذثْ خَاسْ، حِيمَا أَذْ ث ڒقْفنْ، أَذْ إِمّثْ.“
15 Na carta escreveu o seguinte: “Ponham Urias na linha de frente, onde o combate for mais intenso. Depois deixem-no sozinho, para que seja ferido e morra.”
16 أَمْ إِحْصَارْ يُووَابْ ثَانْذِينْثْ، إِمْسَارْ نتَّا إِسّْبدّْ ؤُرِييَا غَارْ مَانِي نتَّا إِسّنْ أَقَا ذِينِّي بدّنْ يرْيَازنْ إِمحْضنْ أَطَّاسْ.
16 Tendo sitiado a cidade, Joabe pôs Urias no lugar onde sabia que estavam homens valentes.
17 خنِّي إِ د-فّْغنْ يرْيَازنْ زِي ثنْذِينْثْ، مّنْغنْ أَكْ-ذ يُووَابْ. وْضَانْ يرْيَازنْ زِي ڒْڭنْسْ، زڭْ إِمْسخَّارنْ ن ذَاوُوذْ، ؤُڒَا ذ أَحِيتِّي ؤُرِييَا إِمُّوثْ.
17 Os homens da cidade saíram e lutaram contra Joabe. Alguns dos oficiais de Davi foram mortos; e morreu também Urias, o heteu.
18 يُووَابْ إِسّكّْ إِجّْ ن ؤُمْسخَّارْ ؤُشَا إِحَاجَا إِ ذَاوُوذْ خْ مَامّشْ إِڭُّورْ ؤُمنْغِي.
18 Então Joabe enviou notícias a Davi, informando tudo o que havia acontecido na batalha.
19 نتَّا يُومُورْ إِ ؤُمْسخَّارْ، إِنَّا: ”مَاڒَا شكْ ثْكمّْڒذْ ڒخْبَارْ نّشْ خْ مَامّشْ إِڭُّورْ مَارَّا ؤُمنْغِي،
19 Deu ordem ao mensageiro, dizendo: — Quando você terminar de contar ao rei os acontecimentos desta batalha,
20 ؤُشَا إِمْسَارْ أَذْ إِكَّارْ وسْعَارْ ن ؤُجدْجِيذْ، أَذْ أَشْ يِينِي: ”مَايمِّي ثُوذْسمْ ثَانْذِينْثْ ذڭْ ؤُمنْغِي؟ مَا وَارْ ثسِّينمْ كنِّيوْ، أَقَا نِيثْنِي أَذْ وْثِينْ كنِّيوْ زِي ڒْحِيضْ؟
20 é possível que ele fique indignado e pergunte: “Por que vocês chegaram assim perto da cidade para lutar? Não sabiam que eles iriam atirar da muralha?
21 مَانْ ونْ إِنْغِينْ أَبِيمَالِيكْ، مِّيسْ ن يَارُوبُّوشَاثْ؟ مَا وَارْ إِدْجِي ذ إِشْثْ ن ثمْغَارْثْ ثنْضَارذْ خَاسْ ثَاسِيرْثْ يُوعْڒَانْ ن ثْسِيرْثْ زِي ڒْحِيضْ، أَڒَامِي نتَّا إِمُّوثْ ذِي ثَابَاصْ؟ مَايمِّي ثُويُورمْ ثُوذْسمْ أَمُّو ڒْحِيضْ؟‘، خنِّي شكْ أَذْ ثِينِيذْ: ’ؤُڒَا ذ أَمْسخَّارْ نّشْ، أَحِيتِّي ؤُرِييَا، إِتّْوَانغْ.‘ “
21 Quem matou Abimeleque, filho de Jerubesete? Não foi uma mulher que, do alto da muralha, lançou sobre ele uma pedra de moinho e o matou, em Tebes? Por que vocês chegaram tão perto da muralha?” Então você dirá: — Também morreu o seu servo Urias, o heteu.
22 أَرقَّاسْ يُويُورْ، يُوسَا-د غَارْ ذَاوُوذْ ؤُشَا إِحَاجَا أَسْ مَارَّا خْ مِينْ خفْ ث إِسّكّْ يُووَابْ.
22 O mensageiro partiu e, chegando, contou a Davi tudo o que Joabe lhe havia mandado dizer.
23 أَرقَّاسْ إِنَّا إِ ذَاوُوذْ: ”إِرْيَازنْ ثُوغَا جهْذنْ خَانغْ ؤُ نِيثْنِي ثُوغَا فّْغنْ-د غَارْنغْ أَڒْ إِيَّارْ، مَاشَا نشِّينْ نحْصَارْ إِ-ثنْ أَڒْ ثَاوَّارْثْ ن ثنْذِينْثْ.
23 O mensageiro disse a Davi: — Na verdade, aqueles homens eram mais fortes do que nós e saíram para lutar contra nós em campo aberto. Mas nós fomos contra eles, até a entrada do portão.
24 خنِّي وْثِينْ إِنِّي إِتّْحَاكَانْ س ڒْقوْسْ زِي ڒْحِيضْ خْ إِمْسخَّارنْ نّشْ، أَڒَامِي مُّوثنْ إِمْسخَّارنْ ن ؤُجدْجِيذْ. ؤُڒَا ذ أَمْسخَّارْ نّشْ، أَحِيتِّي ؤُرِييَا، إِمُّوثْ.“
24 Então os flecheiros, do alto da muralha, atiraram contra os servos do rei, e alguns deles foram mortos. Também morreu o seu servo Urias, o heteu.
25 خنِّي إِنَّا ذَاوُوذْ إِ ؤُرقَّاسْ: ”أَمُّو إِ غَا ثِينِيذْ إِ يُووَابْ: ’وَارْ تّجِّي أَذْ ثِيڒِي ثْمسْڒَاشْثْ-أَ ذ ثَاعفَّانْثْ ذِي ثِيطَّاوِينْ نّشْ، مَاغَارْ سِّيفْ أَذْ إِشّْ وَانِيثَا، ذَاوحْذَا ونّغْنِي. إِڒِي ذ أَرْيَازْ ذڭْ ؤُمنْغِي أَكْ-ذ ثنْذِينْثْ ؤُ هْذمْ إِ-ت!‘ أڭّْ ذَايسْ ثَارْيَاسْثْ س وَاوَاڒْ-أَ.“
25 Davi respondeu ao mensageiro: — Diga a Joabe que não encare isso como um mal, porque a espada devora tanto este como aquele. Que ele intensifique o seu ataque à cidade até conquistá-la. Quanto a você, encoraje Joabe.
26 ثَامْغَارْثْ ن ؤُرِييَا ثسْڒَا بلِّي أَقَا أَرْيَازْ نّسْ ؤُرِييَا إِمُّوثْ ؤُ نتَّاثْ ثڭَّا خْ سِيذِي نّسْ أَشْضَانْ.
26 Quando a mulher de Urias soube que o seu marido era morto, ela chorou por ele.
27 ؤُمِي ثعْذُو ڒْْوقْثْ ن وشْضَانْ إِسّكّْ ذَاوُوذْ أَذْ ت-إِ-د-أَوْينْ ذِي ثَادَّارْثْ نّسْ. نتَّاثْ ثذْوڒْ ذ ثَامْغَارْثْ نّسْ ؤُشَا ثُورُووْ أَسْ-د إِجّْ ن ؤُحنْجِيرْ. مَاشَا مِينْ ثُوغَا إِڭَّا ذَاوُوذْ، ثُوغَا ذ أَعفَّانْ ذِي ثِيطَّاوِينْ ن سِيذِي.
27 Passado o luto, Davi mandou buscá-la e a trouxe para o palácio. Ela se tornou sua mulher e lhe deu um filho. Porém isto que Davi tinha feito pareceu mau aos olhos do Senhor .
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Samuel 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.