1 Reis 2
Newar (NEW) vs ACF
1 थः सीत्यय्काः दाऊदं थःकाय् सोलोमनयात सःताः थ्व जिम्मा बिल।
1 E aproximaram-se os dias da morte de Davi; e deu ele ordem a Salomão, seu filho, dizendo:
2 “पृथ्वीयागु रीति थें जि सीगु ई जुल। उकिं छं थःत बल्लाका मिजंम्ह मनू जुयाः क्यँ।
2 Eu vou pelo caminho de toda a terra; esforça-te, pois, e sê homem.
3 परमप्रभु परमेश्वरं बियादीगु ज्या या। वय्कःया लँपुइ हुँ। मोशाया व्यवस्थाय् च्वयातःगु वय्कःया विधि, आज्ञा, नियम व आदेशत मानय् या, अले छ न्ह्याथाय् वंसां, छं न्ह्याःगु ज्याय् ल्हाः तःसां छ उकी ताःलाइ।
3 E guarda a ordenança do Senhor teu Deus, para andares nos seus caminhos, e para guardares os seus estatutos, e os seus mandamentos, e os seus juízos, e os seus testemunhos, como está escrito na lei de Moisés; para que prosperes em tudo quanto fizeres, e para onde quer que fores.
4 छं थथे यात धाःसा परमप्रभुं थथे धयाः जितः बियादीगु बचं पूवंकादी, ‘छं सन्तान पहःचहलय् होश याना जुल धाःसा अले जिगु न्ह्यःने दुनुगलंनिसें व फुक्क प्राणंनिसें विश्वास याये बहःम्ह जुयाजुल धाःसा छंगु परिवारय् इस्राएलया सिंहासनय् च्वनेत छम्ह न्ह्याबलें दया हे च्वनी।’
4 Para que o Senhor confirme a palavra, que falou de mim, dizendo: Se teus filhos guardarem o seu caminho, para andarem perante a minha face fielmente, com todo o seu coração e com toda a sua alma, nunca, disse, te faltará sucessor ao trono de Israel.
5 “सरूयाहया काय् योआबं इस्राएलया निम्ह सेनापतित नेरया काय् अबनेर व येतेरया काय् अमासायात स्यानाः जितः छु यात, व खँ छं सी हे स्यू। लडाइँया इलय् थें शान्तिया इलय् नं वं इपिं निम्हय्सित स्यात। व हे हिं थःगु जनी व तुतिया लाकांयात प्याकल।
5 E também tu sabes o que me fez Joabe, filho de Zeruia, e o que fez aos dois capitães do exército de Israel, a Abner filho de Ner, e a Amasa, filho de Jeter, os quais matou, e em paz derramou o sangue de guerra, e pôs o sangue de guerra no cinto que tinha nos lombos, e nos sapatos que trazia nos pés.
6 उकिं छं थःगु बुद्धिं ज्या या, वयात बुरा जुइके बी मते अले पातालय् याउँक क्वहां वनेबी मते।
6 Faze, pois, segundo a tua sabedoria, e não permitas que suas cãs desçam à sepultura em paz.
7 “गिलादया बर्जिल्लैया काय्पिन्त धाःसा दयामाया या, इमित छंगु टेबिलय् थःनापं नकि। छिमि दाजु अब्शालोमपाखें जि बिस्युं जुयाबलय् इपिं जिनापं हे जुल।
7 Porém com os filhos de Barzilai, o gileadita, usarás de beneficência, e estarão entre os que comem à tua mesa, porque assim se chegaram eles a mim, quando eu fugia por causa de teu irmão Absalão.
8 “अले छनापं दुम्ह बहूरीमया बेन्यामीनी गेराया काय् शिमीयात लुमंका ति। जि महनोमय् वनाबलय् वं जितः तसकं सराः ब्यूगु खः। व यर्दन खुसि सिथय् जितः नापलाः वःबलय् जिं ‘छन्त तरवारं स्याये मखु’ धकाः जिं परमप्रभुया नामय् पाफयागु खः।
8 E eis que também contigo está Simei, filho de Gera, filho de Benjamim, de Baurim, que me maldisse com maldição atroz, no dia em que ia a Maanaim; porém ele saiu a encontrar-se comigo junto ao Jordão, e eu pelo Senhor lhe jurei, dizendo que o não mataria à espada.
9 तर छं वयात सजाँय मब्यूसें त्वःते मते। छ बुद्धि दुम्ह मनू खः, वयात छु यायेमाः व छं बांलाक सी। वयागु तुयुगु सँ पातालय् हिनापं वनेमाः।”
9 Mas agora não o tenhas por inculpável, pois és homem sábio, e bem saberás o que lhe hás de fazer para que faças com que as suas cãs desçam à sepultura com sangue.
10 अले दाऊद थः पुर्खात थें सित, वयात दाऊदया शहरय् थुन।
10 E Davi dormiu com seus pais, e foi sepultado na cidade de Davi.
11 हेब्रोनय् न्हय्दँ व यरूशलेमय् स्विस्वदँ यानाः वं इस्राएलय् पिइदँ तक शासन यात।
11 E foram os dias que Davi reinou sobre Israel quarenta anos: sete anos reinou em Hebrom, e em Jerusalém reinou trinta e três anos.
12 सोलोमन थः अबु दाऊदया सिंहासनय् च्वन। वयागु शासन बल्लाक पलिस्था जुल।
12 E Salomão se assentou no trono de Davi, seu pai, e o seu reino se fortificou sobremaneira.
13 हग्गीतया काय् अदोनियाह सोलोमनया मां बतशेबायाथाय् वल। बतशेबां वयात न्यन, “छु छ बांलाःगु मति तयाः वयागु खः ला?”
13 Então veio Adonias, filho de Hagite, a Bate-Seba, mãe de Salomão; e disse ela: De paz é a tua vinda? E ele disse: É de paz.
14 वं अज्ज थथे धाल, “जिं छितः छता खँ धायेमाःगु दु।”
14 Então disse ele: Uma palavra tenho que dizer-te. E ela disse: Fala.
15 अदोनियाहं धाल, “थ्व राज्य जिगु खः धकाः छिं सि हे स्यू। इस्राएलयापिं फुक्क मनूतय्सं जि जुजु जुइ धकाः बिचाः याःगु खः। तर फुक्क खँ अःखः जुल। राज्य जिमि किजायागु जुल। छाय्धाःसा परमप्रभुयागु इच्छा थ्व हे खः।
15 Disse, pois, ele: Bem sabes que o reino era meu, e todo o Israel tinha posto a vista em mim para que eu viesse a reinar, contudo o reino foi transferido e veio a ser de meu irmão, porque foi feito seu pelo Senhor.
16 आः जिं छितः छगू बिन्ति याये, म्हां धयादी मते।”
16 Assim que agora uma só petição te faço; não ma rejeites. E ela lhe disse: Fala.
17 वं धाल, “जुजु सोलोमनं छिं धयादीगु खँ म्हां धयादी मखु धकाः जिं स्यू, जिं शूनम्मी अबीशगयात ब्याहा याये दयेमा धकाः सोलोमन जुजुयात बिन्ति यानाबियादिसँ।”
17 E ele disse: Peço-te que fales ao rei Salomão (porque ele não te rejeitará) que me dê por mulher a Abisague, a sunamita.
18 बतशेबां लिसः बिल, “ज्यू, छंगु निंतिं जिं जुजुलिसें खँ ल्हानाबी।”
18 E disse Bate-Seba: Bem, eu falarei por ti ao rei.
19 उकिं अदोनियाहया निंतिं खँ ल्हानाबीत बतशेबा जुजुयाथाय् वन। जुजु वयात लसकुस यायेत दन, अले वयात भागियानाः सिंहासनय् च्वन। थः मांया निंतिं छगू सिंहासन काय्के छ्वल, अले व जुजुया जवपाखे च्वन।
19 Assim foi Bate-Seba ao rei Salomão, a falar-lhe por Adonias; e o rei se levantou a encontrar-se com ela, e se inclinou diante dela; então se assentou no seu trono, e fez pôr uma cadeira para a sua mãe, e ela se assentou à sua direita.
20 वं धाल, “जिं छन्त छगू चिधंगु बिन्ति यायेमाःगु दु। म्हां धाये मते।”
20 Então disse ela: Só uma pequena petição te faço; não ma rejeites. E o rei lhe disse: Pede, minha mãe, porque não ta negarei.
21 वं धाल, “शूनम्मी अबीशगया ब्याहा छिमि दाजु अदोनियाहलिसें यानाब्यु।”
21 E ela disse: Dê-se Abisague, a sunamita, a Adonias, teu irmão, por mulher.
22 जुजु सोलोमनं थः मांयात लिसः बिल, “अदोनियाहया निंतिं छिं छाय् शूनम्मी अबीशगयात हे फ्वनादीयागु? छिं वयागु निंतिं राज्य हे फ्वनादीगु जूसा नं ज्यूगु नि! व जिमि दाजु खः, अले अबियाथार पुजाहारी व सरूयाहया काय् योआबं वयागु पंलीगु दु धकाः छिं स्यू।”
22 Então respondeu o rei Salomão, e disse a sua mãe: E por que pedes a Abisague, a sunamita, para Adonias? Pede também para ele o reino (porque é meu irmão maior), para ele, digo, e também para Abiatar, sacerdote, e para Joabe, filho de Zeruia.
23 अले सोलोमन जुजुं परमप्रभुया नामय् पाफयाः धाल, “थ्व बिन्तिया निंतिं अदोनियाहं थःगु ज्यान बी म्वाल धाःसा परमेश्वरं जिलिसें बांमलाःगु व्यवहार यानादीमा!
23 E jurou o rei Salomão pelo Senhor, dizendo: Assim Deus me faça, e outro tanto, se não falou Adonias esta palavra contra a sua vida.
24 आः जितः जिमि अबु दाऊदया सिंहासनय् तयादीम्ह व थःगु बचंकथं जिगु वंश थापं यानादीम्ह म्वानाच्वनादीम्ह परमप्रभुया नामय् जिं धाये, थौं हे अदोनियाहयात स्यायेगु जुइ!”
24 Agora, pois, vive o Senhor, que me confirmou, e me fez assentar no trono de Davi, meu pai, e que me tem feito casa, como tinha falado, que hoje morrerá Adonias.
25 अथे जुयाः जुजु सोलोमनं यहोयादाया काय् बनायाहयात आज्ञा बिल, वं वनाः अदोनियाहयात स्यानाबिल।
25 E enviou o rei Salomão pela mão de Benaia, filho de Joiada, o qual arremeteu contra ele de modo que morreu.
26 अबियाथार पुजाहारीयात जुजुं धाल, “छ अनातोत गामय् थःगु छेँय् हुँ। छ स्यायेमाःम्ह खः, अय्नं जिं आः छन्त स्याये मखुनि। छाय्धाःसा छं जिमि अबु दाऊदया न्ह्यःने परमप्रभुया सनू क्वबीगु खः, अले वय्कःया फुक्क दुःखकष्टय् छं नं ब्वति काःगु खः।”
26 E a Abiatar, o sacerdote, disse o rei: Vai para Anatote, para os teus campos, porque és homem digno de morte; porém hoje não te matarei, porquanto levaste a arca do Senhor DEUS diante de Davi, meu pai, e porquanto foste aflito em tudo quanto meu pai foi aflito.
27 उकिं सोलोमनं अबियाथारयात परमप्रभुया पुजाहारीया ज्यां लिकाल। थुकथं शीलोय् एलीया घरानाया बारे परमप्रभुं धयादीगु वचन पूवन।
27 Lançou, pois, Salomão fora a Abiatar, para que não fosse sacerdote do Senhor, para cumprir a palavra do Senhor, que tinha falado sobre a casa de Eli em Siló.
28 थ्व खँ योआबयाथाय् थ्यन। वं अदोनियाहया पंल्यूगु खः, अब्शालोमयागु धाःसा मखु। व परमप्रभुया पालय् बिस्युं वन अले वेदीया नेकू ज्वनाच्वन।
28 E chegou a notícia até Joabe (porque Joabe tinha se desviado seguindo a Adonias, ainda que não tinha se desviado seguindo a Absalão), e Joabe fugiu para o tabernáculo do Senhor, e apegou-se às pontas do altar.
29 योआब बिस्युं वनाः परमप्रभुया पालय् वेदीया लिक्क च्वनाच्वंगु दु धइगु खँ सोलोमनं न्यन। सोलोमन जुजुं योहोयादाका काय् बनायाहयात आज्ञा बिल, “हुँ, वयात कय्काः स्या!”
29 E disseram ao rei Salomão que Joabe tinha fugido para o tabernáculo do Senhor; e eis que está junto ao altar; então Salomão enviou Benaia, filho de Joiada, dizendo: Vai, arremete sobre ele.
30 वं परमप्रभुया पालय् दुहां वनाः योआबयात धाल, “जुजुं थथे धयादी, ‘पिहां वा।’”
30 E foi Benaia ao tabernáculo do Senhor, e lhe disse: Assim diz o rei: Sai daí. E disse ele: Não, porém aqui morrerei. E Benaia tornou com a resposta ao rei, dizendo: Assim falou Joabe, e assim me respondeu.
31 सोलोमनं धाल, “योआबं धाःथें या। व दुथाय् वेदीया न्ह्यःने हे वयात स्यानाः थुनाब्यु। थुकथं छं योआबं दोष मदुपिं मनूतय्त स्याःगु दोष जि व जिमि बौया परिवारपाखें चीकाबी।
31 E disse-lhe o rei: Faze como ele disse, e arremete contra ele, e sepulta-o, para que tires de mim e da casa de meu pai o sangue que Joabe sem causa derramou.
32 जिमि बौ दाऊदं मसीकं योआबं निम्ह मनू स्याःगुलिं परमप्रभुं वयात सजाँय बियादी। योआबं थः स्वयाः भिंपिं निम्ह स्वजापिं मनूत इस्राएलया सेनापति नेरया काय् अबनेर व यहूदाया सेनापति येतेरया काय् अमासायात तरवारं स्याःगु खः।
32 Assim o Senhor fará recair o sangue dele sobre a sua cabeça, porque deu sobre dois homens mais justos e melhores do que ele, e os matou à espada, sem que meu pai Davi o soubesse, a saber: a Abner, filho de Ner, capitão do exército de Israel, e a Amasa, filho de Jeter, capitão do exército de Judá.
33 इमिगु हिया दोष योआब व वया सन्तानया छेनय् न्ह्याबलें दयाच्वनेमा। तर दाऊद व वय्कःया सन्तान, वय्कःया परिवार व वय्कःया सिंहासनय् परमप्रभु पाखेंया शान्ति न्ह्याबलें दयाच्वनेमा।”
33 Assim recairá o sangue destes sobre a cabeça de Joabe e sobre a cabeça da sua descendência para sempre; mas a Davi, e à sua descendência, e à sua casa, e ao seu trono, dará o Senhor paz para todo o sempre.
34 उकिं यहोयादाया काय् बनायाहं वेदीइ थाहां वनाः योआबयात स्यानाबिल, अले मरुभूमिइ वयागु हे जमिनय् वयात थुनाबिल।
34 E subiu Benaia, filho de Joiada, e arremeteu contra ele, e o matou; e foi sepultado em sua casa, no deserto.
35 जुजुं यहोयादाया काय् बनायाहयात योआबया थासय् सेनापति ल्यल, अले अबियाथारया थासय् सादोकयात पुजाहारी ल्यल।
35 E o rei pôs a Benaia, filho de Joiada, em seu lugar sobre o exército, e a Zadoque, o sacerdote, pôs o rei em lugar de Abiatar.
36 अनंलि जुजुं शिमीयात सःताः धाल, “यरूशलेमय् थःगु छेँ दय्काः अन हे च्वँ। शहर त्वःताः छ गनं वने मते।
36 Depois mandou o rei, e chamou a Simei, e disse-lhe: Edifica-te uma casa em Jerusalém, e habita aí, e daí não saias, nem para uma nem para outra parte.
37 गुखुन्हु शहर त्वःताः किद्रोन खुसिचा छिनावनी उखुन्हु छ सी। अथे याःसा छंगु हिया दोष छंगु हे छेनय् लाइ।”
37 Porque há de ser que no dia em que saíres e passares o ribeiro de Cedrom, de certo que sem dúvida morrerás; o teu sangue será sobre a tua cabeça.
38 अले शिमीं जुजुयात धाल, “छिं धयादीगु खँ बांलाः। जिमि प्रभु महाराजं थः च्यःयात धयादीगु थें जिं याये।” अथे जुयाः शिमी यरूशलेमय् ताःई तक च्वन।
38 E Simei disse ao rei: Boa é essa palavra; como tem falado o rei meu senhor, assim fará o teu servo. E Simei habitou em Jerusalém muitos dias.
39 तर स्वदँ लिपा वया निम्ह दास गातया जुजु माकाया काय् आकीशयाथाय् बिस्युं वन। थः दासत गातय् दु धइगु खँ शिमीं न्यन।
39 Sucedeu, porém, que, ao cabo de três anos, dois servos de Simei fugiram para Aquis, filho de Maaca, rei de Gate; e deram parte a Simei, dizendo: Eis que teus servos estão em Gate.
40 अले व गधाया म्हय् काठी चिनाः इमित मालेत गातय् आकीशयाथाय् वन। इपिं निम्हय्सितं लुइकाः शिमीं छेँय् लितहल।
40 Então Simei se levantou, e albardou o seu jumento, e foi a Gate, ter com Aquis, em busca de seus servos; assim foi Simei, e trouxe os seus servos de Gate.
41 शिमी यरूशलेम त्वःताः गातय् वंगु सियाः
41 E disseram a Salomão como Simei fora de Jerusalém a Gate, e já tinha voltado.
42 सोलोमनं वयात सःताः धाल, “छु जिं छन्त परमप्रभुया नामय् पाफय्कागु मखु ला? अले छन्त जिं ‘गुखुन्हु छं मेथाय् वनेत थ्व थाय् त्वःती उखुन्हु छ धात्थें सी धकाः ख्याच्वः बियागु मखु ला?’ अले छिं धयादीगु खँ बांलाः, ‘छिं धाःथें जिं याये धकाः धयागु मखु ला?’
42 Então o rei mandou chamar a Simei, e disse-lhe: Não te conjurei eu pelo Senhor, e protestei contra ti, dizendo: No dia em que saíres para uma ou outra parte, sabe de certo que, sem dúvida, morrerás? E tu me disseste: Boa é essa palavra que ouvi.
43 परमप्रभुया नामय् थम्हं पाफःगु व जिगु आज्ञा छं छाय् मानय् मयानागु?”
43 Por que, pois, não guardaste o juramento do Senhor, nem a ordem que te dei?
44 अले जुजुं शिमीयात थथे नं धाल, “जिमि अबु दाऊदयात याःगु फुक्क मभिंगु ज्या छं लुमंकातःगु दु। उकिया निंतिं आः परमप्रभुं छन्त सजाँय बियादीत्यंगु दु।
44 Disse mais o rei a Simei: Bem sabes tu toda a maldade que o teu coração reconhece, que fizeste a Davi, meu pai; pelo que o Senhor fez recair a tua maldade sobre a tua cabeça.
45 तर सोलोमन जुजुयात सुवाः दइ अले परमप्रभुया न्ह्यःने दाऊदया सिंहासन न्ह्याबलें सुरक्षित जुयाच्वनी।”
45 Mas o rei Salomão será abençoado, e o trono de Davi será confirmado perante o Senhor para sempre.
46 अले जुजुं बनायाहयात आज्ञा बिल। व पिहां वन, अले वं शिमीयात कय्काः स्यात।
46 E o rei mandou a Benaia, filho de Joiada, o qual saiu, e arremeteu contra ele, de modo que morreu; assim foi confirmado o reino na mão de Salomão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 1 Reis 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.